CS214855B2 - Insertion appliance for pneumatic jet loom - Google Patents

Description

Vynález se týká zanášecího ústrojí pro pneumatický tryskový stav, jehož tryska sestává ze zaváděcí trubky s osovým kanálem pro útkovou nit.

V běžných pneumatických stavech se útková nit zanáší do prošlupu paprskem vzduchu proudícím z prstencového tryskového otvoru v trysce. Vzduchový tryskový otvor je obvykle vytvořen kolem zaváděcí trubky, kterou se přivádí útková nit do trysky. Během zanášení útku je útková niť strhována tažnou silou vzduchu z trysky, přičemž překonává odpor zadržovacího ústrojí, které slouží к zadržení odměřené délky útku potřebné pro každý prohoz, dále odpor vodicích mechanismů a odpor chapače. V běžných pneumatických stavech tohoto typu se tažení útkové nitě uvnitř trysky, její vytrhování z trysky a následující unášení prošlupem provádí výlučně působením vysokotlakého vzduchu. Tato skutečnost je nevýhodná v tom, že se ve stavu spotřebuje velké množství vysokotlakého vzduchu, takže spotřeba elektrické energie pro provoz stavu je značně vysoká.

Při studiu mechanismu zanášení útku do prošlupu bylo zjištěno, že tažná síla v útku vyvozovaná proudem vzduchu je účinná pouze v rozsahu vysokých rychlostí do vzdálenosti asi 200 mm od konce trysky. Za touto vzdáleností tažná síla klesá a dochází pouze к unášení útkové nitě prošlupem. Z tohoto důvodu lze usuzovat, že pro správný prohoz útku prošlupem není proud drahého vysokotlakého vzduchu nezbytný ,po celou dobu prohozu. Jsou sice znáípá řešení, kde proud vysokotlakého vzduchu vytvoří před ústím trysky podtlak, jehož působením se nasaje část okolního vzduchu a vytvoří tak nízkotlaký vzduchový proud podporující unášení útku prošlupem. Ani taková konstrukce, popsaná např. v popisu vynálezu к čs. autorskému osvědčení č. 144 992, však neušetří náklady spojené s výrobou velkého množství vysokotlakého vzduchu.

Účelem vynálezu je zdokonalit zanášecí ústrojí pro pneumatický tryskový stav, aby odstraňovalo dosavadní nedostatky a umožňovalo zlevnění provozu stavu.

Podstata vynálezu spočívá v tom, že zanášecí ústrojí obsahuje vysokotlaký vzduchový kanál, kterým proudí vysokotlaký vzduch rovnoběžně s osou trysky к tažení útku do prošlupu, a nízkotlaký vzduchový kanál, kterým proudí nízkotlaký vzduch rovnoběžně s osou trysky к unášení útku prošlupem společně s vysokotlakým vzduchem, přičemž nízkotlaký vzduchový kanál je umístěn kolem vysokotlakého vzduchového kanálu nebo kolem jeho prodloužení.

V tryskovém stavu, opatřeném zanášecím ústrojím podle vynálezu, je útek tažen nejprve vysokotlakým vzduchem, až jeho přední konec dojde do vzdálenosti asi 200 mm za tryskou. Odtud je pak unášen nízkotlakým vzduchem a jeho pohyb je podporován vysokotlakým proudem vzduchu. К tažení útku tedy slouží vysokotlaký vzduch, kterého stačí malé množství, zatímco к nesení útku prošlupem slouží proud nízkotlakého, podstatně levnějšího vzduchu, který s výhodou obklopuje souose paprsek vysokotlakého vzduchu. Tím se sníží náklady na vysokotlaké vzduchové čerpadlo a spotřeba elektrické energie, a zmenší se celkové provozní náklady ve srovnání s běžnými tryskovými pneumatickými stavy, které užívají jen vysokotlaký vzduch.

Vynález bude vysvětlen v souvislosti se dvěma příklady provedení ve spojení s výkresem, kde ukazuje obr. 1 axonometrický pohled na pneumatický tryskový stav se zanášecím ústrojím podle vynálezu, obr. 2 podélný řez tryskou podle prvního provedení vynálezu, která je součástí zanášecího ústrojí z obr. 1, a obr. 3 podélný řez druhým příkladem к provedení trysky poóle vynálezu.

Pneumatický tryskový .stav 10 podle obr. 1 je opatřen zanášecím ústrojím 12 podle vynálezu. Stav 10 má rám 14, na jehož straně je otočně uložena zásobní cívka 15 pro útkovou nit 16. Útková nit 16 so odtahuje z cívky 15 předem stanovenou rychlostí pomocí odměřovacího válečku ‘18 a přítlačného válečku 20 a vede se do· zadržovací trubice 22, ve které je útková nit 16 unášena к volnému konci 22a proudem vzduchu vycházejícího· ze vstupního konce 22b zadržovací trubice 22. V zadržovací trubici 22 tedy zůstane předem stanovená délka útkové nitě 16, potřebná pro jeden prohoz. Zadržená útková niť 16 se vytahuje ze zadržovací trubice 22 její protáhlou štěrbinou 22c a vede se přes vodící očko 26 a svěrací mechanismus 28 do trysky 24. Tryska 24 tvoří součást zanášecího· ústrojí 12 a je vytvořena tak, že vystřeluje útkovou nit 16 ze svého předního konce působením tlakového vzduchu. Vystřelená útková nit 16 projede prošlupem osnovních nití 30, které jsou neseny pohyblivými nitěnkami 32»

Obr. 2 znázorňuje podrobně výhodné provedení trysky 24 padle vynálezu, která sestává ze zaváděcí trubky 34, jíž se přivádí útková nit 16 do trysky 24. Zaváděcí trubka 34 má otvor 36 a výstupní konec 34a komole kuželového tvaru. Zaváděcí trubka 34 je zašroubována do válcového vrtání 38 prvního tělesa 40, přičemž toto vrtání 38 je souosé s tryskou 24. První těleso 40 má protáhlou trubkovou část 40a, v níž je vytvořen vysokotlaký vzduchový kanál 42. Vysokotlaký vzduchový kanál 42 je tvořen protáhlým kanálem 42a a kuželovým kanálem 42b, v němž leží komole-kuželový výstupní konec 34a zaváděcí trubky 34 tak, že mezi nimi zůstává volný prostor. Mezí koncem komolekuželového výstupního· kc-nce 34a zaváděcí trubky 34 a vnitřní plochou prvního tělesa 40 je vysokotlaký otvor Ei, kterým proudí z trysky 24 vysoko-tlaký vzduch.

Vysokotlaký vzduchový kanál 42 sahá až do válcového vrtání 38, kde tvoří vysokotla ký .zaváděcí prostor 42c. Tento zaváděcí prostor 42c je propojen soustavou děr 44 s vysokotlakou rozváděči komorou 46, která je omezena vnější plochou prvního· tělesa 4θ a vnitřní plechou druhého tělesa 50. Druhé těleso 50 'má .tvar trubky, jejíž výstupní konec 50a má tvar komolého kužele. Druhé těleso 50 obklopuje protáhlou trubkovou část 40a prvního¹ tělesa 40 tak, že se' jeho vnitřní plocha dotýká obvodové plochy prstencového· nákružku 40b prvního tělesa 40. Válcový konec 50b druhého tělesa 50 přiléhá na radiální prstenec 40c prvního tělesa 40. Vnitřní .plocha druhého tělesa 50 je oddálena od vnější plochy protáhlé trubkové části 40a prvního tělesa 40 tak, že mezi nimi vzniká nízkotlaký vzduchový . kanál 52. Mezi vnitřní plochou 'druhého tělesa 50 a vnějším· obvodem na konci protáhlé trubkové části 40a prvního tělesa. 40 leží prstencový nízkotlaký tryskový otvor E2, kterým proudí nízkotlaký vzduch z nízkotlakého vzduchového kanálu 52.

Druhé těleso 50 je upevněno v nosném bloku 56 a jeho- válcový konec 50b je přitlačcván na radiální prstenec 43c maticí 58, takže osazení 60 druhého· tělesa 50 těsně přiléhá na osazení 62 nosného bloku 56. Matice 58 je zašroubována do válcového vývrtu 54 v nosném bloku 56, v němž je vytvořen vysokotlaký přívodní kanál 64 a nízkotlaký přívodní kanál 66. Vysokotlaký přívodní kanál 64 je propojen otvory 68 s vysokotlakou rozváděči komorou 46, a může být propoojen 'se zdrojem · vysokotlakého vzduchu, například .s kompresorem, přes ventil 70 (obr. 1), jenž .se uzavírá a otvírá v závislosti na provozu stavu 10. Nízkotlaký přívodní kanál 66 ústí přímo do nízkotlaké rozváděči komory 71. Nízkotlaká rozváděči komora 71 je spojena otvory 72 s nízkotlakým vzduchovým kanálem 52 mezi vnitřní plochou druhého tělesa 50 a vnější plochou protáhlé trubkové části 40a prvního tělesa 40. Otvory 72 jsou vyvrtány ve válcové stěně druhého* tělesa 50. Nízkotlaký přívodní kanál 66 je propojen přes ventil 70 a nízkotlakým zdrojem vzduchu, například ventilátorem· 74, jak ukazuje obr. 1. Ventilátor 74 slouží . k přívodu vzduchu do zadržovací trubice 22. Tlakový vzduch z vysokotlakého zdroje má například tlak 392 kPa, zatímco tlak nízkotlakého vzduchu je · například 156 kPa. Tlak vysokotlakého . vzduchu je tedy podstatně vyšší než tlak nízkotlakého vzduchu.

Funkce zanášecího ústrojí 12 pcdle vynálezu bude vysvětlena v . souvislosti s obr. 1 a 2. Když se otvírá prošlup, otevře se ventil 73, kterým se přivádí vysokotlaký vzduch do vysokotlakého přívodního kanálu 74 a nízkotlaký vzduch do nízkotlakého přívodního kanálu 66. Vysokotlaký vzduch prochází otvory 68 do· vysokotlaké rozváděči komory 4S a potom děrami 44 do vysokotlakého· zaváděcího prostoru 42c. Vysokotlaký vzduch je pak vytlačován vysokotlakým tryskovým ot vorem Ei do protáhlého kanálu 42a vysokotlakého vzduchového kanálu 42. V tomto· okamžiku je· útková nit 16 zavedená ' do zaváděcí trubky 34 unášena nebo vytahována podle obr. 2' doprava působením vysokotlakého vzduchu, takže projde výstupním otvorem 40d do prušlupu. Současně se přivádí nízkotlaký vzduch z nízkotlakého přívodního kanálu ' .66, prochází otvory 72 a vniká ’ do nízkotlakého vzduchového kanálu 52, odkud uniká výstupním otvorem 50c druhého tělesa 50 tak, že obklopuje proud vzduchu ' vycházející z protáhlého kanálu 42a prvního· tělesa 40. Tento nízkotlaký vzduch .podporuje unášení útkové nitě a tedy její úplné prohození prostupem. I když tažná síla ’ vysokotlakého vzduchu . klesne nebo plně . zanikne, dojde k zanesení útkové nitě 16 do prošlupu. působením vysokotlakého a . nízkotlakého vzduchu.

Obr. 3 znázorňuje druhé výhodné provedení trysky 24 podle vynálezu. Toto provedení je podobné příkladu z obr. ’2 s tím rozdílem, že první těleso 43 a druhé těleso 53 jsou vytvořeny .a umístěny odděleně od sebe. Jinak jsou pro .stejné součástky použity stejné vztahové značky. ’ <

Druhé těleso· 50 je opatřeno· trubkovým dílem 76, kterým prochází protáhlý otvor .78, jímž .se vede útková nit 16 z protáhlého’ kanálu 42a prvního. tělesa. 40, Trubkový díl 76 je .souosý s prvním tělesem 40. Druhé. těleso 50 má kolem trubkového dílu 76 dutinu 80 prstencového· ’ tvaru. Ke druhému tělesu 50 je připevněna vložka 82, která svým válcovým nástavcem 82a leží kolem¹ trubkového dílu 76 a tvoří spolu s ním nízkotlaký vzduchový kanál 52, který má v řezu tvar písmene M (obr. 3). Nízkotlaký vzduchový kanál 52 je . připojen nízkotlakým přívodním kanálem 76 k nízkotlakému vzduchovému zdroji, který není na výkrese znázorněn. V tomto případě leží konec protáhlé trubkové .části 40a prvního tělesa 40 v bezprostřední blízkosti vstupního- konce protáhlého otvoru 78 ve . druhém tělese 50, ’ ale ’ není do tohoto otvoru 78 zasunut.

Funkce zanášeče útku 12, opatřeného tryskou 24, je v podstatě stejná jako. funkce při použití trysky 24 podle obr. 2.

V následujícím textu bude podrobně vysvětlen mechanismus při tažení útkové nitě 16.

Tažná síla, působící na útkovou nit ’ 16, je vyvolávána třením mezi útkovou nití 16 a proudem vzduchu procházejícím protáhlým kanálem 42a prvního tělesa 40.

V důsledku toho je tato tažná síla funkcí tří proměnných, a to. rychlosti proudění vzduchu, hustoty ’ vzduchu a . délky kanálu 42a. Podle vynálezu se množství vytlačovaného vzduchu zmenšuje tím, že . se zmenší plocha vysokotlakého- tryskového . otvoru Ei, a přídavně se zmenší průměr protáhlého kanálu 42a v závislosti na zmenšené ploše vysokotlakého tryskového otvoru Ει. V důsledku toho se hustota vzduchu i rychlost vzduchu, zejména uprostřed protáhlého kanálu 42a, udržují přibližně na stejné hodnotě jako v běžné pneumatické trysce, která používá k vystřelování útku pouze v-ysokovzduchu. Za těchto okolností je tažná síla stejná jako v běžných tryskách, když je délka protáhlého kanálu 42a stejná jako u běžné trysky. Je zřejmé, že hodnoty uvedených tří proměnných lze měnit a volit podle různých vzájemných závislostí.

V běžné pneumatické trysce bývá délka protáhlého kanálu 42a trysky v rozmezí od 10 do 20 · cm. Když je totiž délka menší než 10, cm, nevzniká dostatečná tgžná síla, zatímco když je délka větší než 20· cm, je odpor proti proudění vzduchu protáhlým kanálem 42a příliš vysoký, takže je nebezpečí, že vzduch proudící z vysokotlakého tryskového otvoru Ei se obrátí zpátky do otvoru 38 zaváděcí trubky 34.

V trysce podle vynálezu by se dalo předpokládat, · že délka protáhlého kanálu 42a musí být. menší, protože jeho· průměr je menší . než obvykle a tedy odpor proti proudění uvnitř protáhlého kanálu 42a je větší. Ve skutečnosti však lze zvolit délku protáhlého· kanálu 42a trysky 24 .podle vynálezu o stejné . hodnotě jako· u běžných trysek, poněvadž množství vysokotlakého vzduchu je sníženo oproti běžným tryskám asi na čtvrtinu, jak bude ještě· vysvětleno.

Příklad konkrétních rozměrů trysky podle vynálezu, která funguje stejně dobře jako běžné dosavadní trysky, byl vypracován na základě pokusů.

Pokusy byly prováděny .s .použitím zkušebního· zařízení opatřeného· neznázorněným válcovým vzduchovým vodicím hřebenem, v jehož ose probíhal vzduchový vodicí kanál pro vzduchový proud. Vodi-cí hřeben sestával z velkého počtu běžných prstencových vodicích lamel umístěných tak, že jejich osy ležely v ose trysky 24, Vodicí hřeben byl umístěn 15 cm· za· koncem· trysky 24. Lamely měly. tloušťku 2,9 mm a byly umístěny ve vzdálenostech 0,8 mm, Vnitřní kuželový otvor každé lamely vytváří vzduchový vodicí kanál,

Do tohoto vzduchového vodícího· kanálu vadícího· hřebene byla vložena Pitotova trubice k měření rychlosti proudění vzduchu v místě ležícím asi 50 cm za koncem trysky 24. Srovnávání funkce trysky podle vynálezu a běžných trysek, pokud jde o unášení útkové nitě, lze totiž provádět měřením rychlosti vzduchového proudu v tomto místě vzduchového kanálu vodícího hřebene, poněvadž právě tam byl útek unášen spojenými proudy nízkotlakého a vysokotlakého vzduchu. Zkušební zařízení bylo rovněž opatřeno ventilem, který · byl v podstatě stejný jako ventil 70 na obr. 1.

Srovnávací· pneumatická tryska běžné konstrukce byla v podstatě stejná jako· tryska podle obr. 2 s vynecháním všech součástí týkajících se přívodu nízkotlakého vzduchu, tedy zejména druhého tělesa 50 a nízkotlar kého přívodního kanálu 66. Tryska měla· tyto rozměry: vnější průměr vysokotlakého tryskového otvoru El a průměr protáNého kanálu 42a byly 6 mm, vnější průměr zaváděcí trubky 34 v bezprostřední blízkosti vysokotlakého tryskového otvoru Ei byl 3,6 mm a délka protáhlého kanálu 42a byla 150 mm. Trysky těchto rozměrů jsou obvyklé. Jako tryska podle vynálezu byla použita tryska konstrukce podle obr. 2 s · těmito rozměry: vnější průměr vysokotlakého· tryskového otvoru Ei a průměr protáhlého kanálu 42a byl 3 mm, vnější průměr zaváděcí trubky 34 v bezprostřední blízkosti vysokotlakého tryskového otvoru Ei byl 1,8 mm a délka protáhlého kanálu 42a byla 150 mm, tedy stejná jako u běžné trysky. Je zřejmé, že plocha vysokotlakého· tryskového otvoru Ei trysky 24 podle· vynálezu odpovídala čtvrtině stejného _ rozměru běžné trysky.

Pokusy byly prováděny tímto způsobem:

Tryska známé konstrukce byla zamontována do popsaného zkušebního· zařízení a pak do ní byl přiváděn vysokotlaký vzduch pod tlakem 392 kPa, který vystupoval vysokotlakým tryskovým otvorem Ei. Zavírání a otvírání ventilu 70 se regulovalo tak, že množství vzduchu spotřebované za jednu minutu bylo 160 litrů převedeno na objem při atmosférickém tlaku. Otvírání a zavírání ventilu 70 odpovídá frekvenci prohozů útku prošlupem za minutu. Pak bylo měřeno napětí prohazované útkové nitě, aby se zjistila tažná síla proudu vzduchu vystřikovaného z trysky, a rychlost proudění vzduchu ve vodicím· kanálu vodícího hřebene byla měřena Pitotovou trubicí. Hodnota tlaku vysokotlakého vzduchu 392 kPa a spotřeba vzduchu 160 1/min byly zvoleny proto, že jsou běžné při provozu normálních pneumatických tryskových stavů.

Potom byla místo běžné trysky zamontována do zkušebního zařízení samotná vysokotlaká tryska upravená z trysky podle vynálezu, přičemž doby otvírání a zavírání ventilu 70 byly stejné jako v pokusu s běžnou tryskou. Potom byl do prvního · tělesa 40 přiváděn vysokotlaký vzduch pod tlakem 392 kPa, aby se měřením napětí útku zjistila tažná síla vzduchového proudu. Bylo zjištěno, že samotná vysokotlaká tryska, to znamená tryska pouze s prvním tělesem 40, vyvozovala stejnou tažnou sílu jako Iryska běžné konstrukce.

(Potom, byla tato tryska nahrazena tryskou podle obr. 2, doplněnou tedy o· druhé těleso 59 a další nízkotlaké prvky. V tomto případě byl nízkotlaký vzduch přiváděn z ventilátoru 74 podle obr. 1 a· vysokotlaký vzduch pod tlakem 392 kPa z kompresoru. Aby rychlost proudění vzduchu byla stejná jako v trysce běžné konstrukce, byl kontrolován tlak v nízkotlakém, přívodním kanálu 66 a byla nastavována velikost plochy · nízkotlakého tryskového otvoru E2. Rychlost proudění vzduchu z trysky podle vynálezu měla stejnou hodnotu jako z běžné trysky v pří214855 pádě, když tlak v nízkotlakém přívodním kanálu б6 byl 15,7 kPa a množství vzduchu bylo 160 1/min, přepočteno- na atmosférický tlak. Vnější- průměr konce protáhlé trubkové části 40a .prvního tělesa 40 byl 4 mm a vnitřní průměr druhého tělesa 50 u konce protáhlé trubkové -části 40a byl 11,5 mm. Rychlost proudění naměřená Pipotovou trubicí - byla 160 m/s.

Aby bylo možno¹ porovnávat elektrický příkon spotřebovaný v tryskovém pneumatickém stavu vybaveném běžnou tryskou a tryskou podle vynálezu, byl zjišťován elektrický příkon na základě úvahy, že množství vysokotlakého vzduchu v trysce - podle vynálezu tvoří čtvrtinu .množství z běžné trysky, poněvadž plocha vysokotlakého tryskcvzélK· otvoru Ei odpovídá čtvrtině plochy běžné trysky. Rychlost proudění vzduchu u vysokotlakého tryskového otvoru Ei měla -přibližně konstantní hodnotu a blížila se -rychlosti zvuku. Výsledky srovnávání obou trysek jsou shrnuty v následující tabulce:

tryska běžné elektrický příkon byl konstrukce 0,56- kW při tlaku 392 kPa vzduchu 160 1/min.

tryska podle vvnálezu (1) elektrický příkon byl

0,14 kW při tlaku vzduchu 392 -kPa a spotřebovaném množství 40 1/min 160 : 4) ^J . (2 j elektrický příkon byl 0,05 kW při tlaku 15,7 kPa a- spotřebovaném množství vzduchu 160 l/min.

Celkový elektrický příkon byl tedy 0,19 kW

Z tabulky je zřejmé, že pro funkci trysky podle vynálezu stačí asi třetina elektrické energie, kterou - spotřebuje pro prohoz útku tryska běžné konstrukce. I kdyby -se - konkrétní rozměry trysky podle vynálezu měnily podle požadavků -pro různé způsoby prohazování útku, je zřejmé, že využitím vynálezu lze podstatně snížit elektrický - příkon.

V poslední době se zvyšuje počet stavů v továrnách, takže každá továrna má obvykle alespoň několik -desítek stavů. Poněvadž - je příliš drahé, když je každý stav vybaven kompresorem pro přívod -vysokotlakého vzduchu, bývá velký počet stavů připojen potrubím k vysokotlakému kompresoru, -od něhož se -rozvádí vysokotlaký vzduch do jednotlivých stavů. Výstupní tlak kompresoru musí být asi 686 kPa, aby vysokotlaký vzduch přicházející -do· jednotlivých -stavů měl tlak 392 kPa, poněvadž potrubí -spojující kompresor s jednotlivými -stavy má velký odpor proti proudění vzduchu. Za těchto -okoincstí je -rozdíl v elektrickém příkonu- při použití běžných trysek a trysek podle vynálezu ještě větší. Elektrický příkon -se totiž -progresivně zvyšuje se zvyšováním tlaku vzduchu přiváděného do- trysky. To znamená, že v případě stavu vybaveného běžnou tryskou -se- musí vzduch v množství 160 1/mín komprimovat na tlak 686 kPa, takže -se spotřebuje -0,72 kW elektrické energie. Když je naproti tomu každý stav vybaven tryskou podle -vynálezu, -stačí komprimovat na tlak 686 kPa pouze množství vzduchu 40 1; -elektrický příkon, který je -k - tomiu potřebný, je pouze 0,18 -kW, tedy čtvrtina příkonu -spotřebovaného v případě -stavu s tryskou běžné konstrukce. Mimoto spotřebuje stav s tryskou podle- vynálezu dalších 0,05 kW na nízkotlaký vzduch. Celkový příkon každého- stavu, -vybaveného tryskou podle vynálezu, je tedy -0,23 kW.

Je zřejmé, že -snížení spotřeby elektrické energie bylo odhadnuto na 0,37 kW to je 0 56 kW — 0,19 kW, zatímco· skutečné snížení je- 0,49 kW tj. 0,72 kW — 0,23 kW. To- dokazuje skutečnost, že spotřebu - elektrické energie lze použitím trysky podle vynálezu podstatně snížit zejména v případě, kdy je větší poče-t -stavů připojen na jeden kompresor.

V případě pneumatického stavu vybaveného tryskou podle vynálezu, která používá poměrně malého množství vysokotlakého vzduchu, stačí vysokotlaké -čerpadlo ,s malou kapacitou, čímž se značně sníží pořizovací náklady. Pro každý stav je možné instalovat malé vysokotlaké čerpadlo. V tom případě stačí komprimovat tímto vysokotlakým čerpadlem vzduch na tlak 392 kPa. Množství vzduchu - 40 1/min se dá stlačit na 39.2! kPa elektrickým příkonem 0,14 kW, takže elektrická energie spotřebovaná ve stavu vybaveném tryskou podle vynálezu -se dá ještě dále snižovat tím, že se každý stav opatří malým vzduchovým čerpadlem..

Z uvedeného je zřejmé, že k prohozu útku se dá podle vynálezu použít velkého množství nízkotlakého vzduchu, který je -v pořizovacích -nákladech poměrně levný, a - podstatně -snížit -spotřebu vysokotlakého· vzduchu, který je -drahý. Tím -se -sníží spotřeba energie i provozní náklady, aniž by se zhoršila funkce - stavu.

Claims (9)

1. PŘEDMĚT VYNÁLEZU

   1. Zanášecí ústrojí pro pneumatický tryskový stav, jehož tryska sestává ze zaváděcí trubky s osovým kanálem pro útkovou nit, vyznačený tím, že obsahuje vysokotlaký vzduchový kanál (42), kterým proudí vysokotlaký vzduch rovnoběžně s osou trysky (24) к tažení útku do prošlupu, a nízkotlaký vzduchový kanál (52), kterým proudí nízkotlaký vzduch rovnoběžně s osou trysky (24) к unášení útku prošlupem .společně s vysokotlakým vzduchem, přičemž nízkotlaký vzduchový kanál (52) je umístěn kolem vysokotlakého vzduchového kanálu (42) nebo kolem jeho prodloužení.
2. 2. Zanášercí ústrojí podle bodu 1, vyznačené tím, že vysokotlaký vzduchový kanál (42) má menší průtočný průřez než nízkotlaký vzduchový kanál (52).
3. 3. Zanášecí ústrojí podle bodu 2, vyznačené tím, že ve vysokotlakém vzduchovém kanále (42) je uložen komole kuželový výstupní konec (34a) zaváděcí trubky (34), jejíž otvor (36) pro zavádění útkové nitě (16) do trysky (24) je souosý s tryskou (24).
4. 4. Zanášecí ústrojí podle bodu 3, vyznačené tími, že vysokotlaký vzduchový kanál (42) je vytvořen v prvním tělese (40) trubkového tvaru, které je souosé se zaváděcí trubkou (34) a opatřené protáhlým kanálem (42a) propoijeným se zdrojem vysokotlakého vzduchu, přičemž komolekuželový výstupní konec (34a) zaváděcí trubky (34) leží uvnitř protáhlého kanálu (42a).
5. 5. Zanášecí ústrojí podle bodu 4, vyznače né tím, že zaváděcí trubka (34) je upevněna ve válcovém' vrtání (38) v prvním tělese (40).
6. 6. Zanášecí ústrojí podle bcdu 5, vyznačené tím, že první těleso (40) je opatřeno protáhlou trubkovou částí (40a), kterou prochází protáhlý kanál (42a).
7. 7. Zanášecí ústrojí podle bodu 6, vyznačené tím, že nízkotlaký vzduchový kanál (52) je vytvořen v druhém tělese (50) trubkového· tvaru, uloženém souose s prvním tělesem (40) a je omezen vnější plochou trubkové části (40a) prvního tělesa (40) a vnitřní plochou druhého tělesa (50).
8. 8. Zanášecí ústrojí podle bodu 7, vyznačené tím, že nízkotlaký vzduchový kanál (52) je spojen s· ventilátorem (74).
9. 9. Zanášecí ústrojí podle bodu 6, vyznačené tím, že nízkotlaký vzduchový kanál (52) je vytvořen v druhém tělese (60) kalichového tvaru, které je umístěno s mezerou těsně za trubkovou částí (40a) prvního tělesa (40), přičemž druhé těleso (50) je opatřeno trubkovým dílem (76) ležícím v jeho vnitřku, prostor uvnitř druhého tělesa (50) je spojen is vnějškem protáhlým otvorem (78) v trubkovém dílu (76), který je souosý •s prvním tělesem (40) a vymezuje prstencovou dutinu (80), a ke druhému tělesu (50) je připojena vložka (82) opatřená válcovým nástavcem (82a) a vymezující nízkotlaký vzduchový kanál (52), spojený s otvorem ve vložce (82) a připojený ke zdroji (74) nízkotlakého vzduchu.