CS214799B2

CS214799B2 - Prostředek k regulaci růstu rostlin a způsob výroby účinných látek

Info

Publication number: CS214799B2
Application number: CS793626A
Authority: CS
Inventors: Rolf Schroeder; Klaus Luerssen
Original assignee: Bayer Ag
Priority date: 1978-06-03
Filing date: 1979-05-25
Publication date: 1982-05-28
Also published as: JPS6348264B2; DE2824517A1; ZA792717B; JPS6344739B2; JPS60208950A; JPS54160720A; JPS58154539A; JPS6254762B2; SU915779A3

Description

Vynález se týká prostředku k regulaci růstu rostlin, který obsahuje jako účihnou složku částečně známé deriváty cykloalkankarboxylové kyseliny. Dále se vynález týká způsobu výroby těchto účinných látek.

Je již známo, že (2-chlorethyl)trimethylamoniumchlorid má schopnost regulovat růst rostlin (srov. americký patentový spis č. 3 156 554 J. Účinnost této látky není však vždy, především při nízkých aplikovaných množstvích, zcela dostačující.

Dále je známo, že produkt na bázi mastných alkoholů se 6, 8, 10 a 12 atomy uhlíku, který je na trhu pod označením „Off-Shoot-T“^(R), je možno používat k regulaci růstu rostlin, zejména k potlačování růstu postranních výhonků u tabáku (srov. Farm. Chem, Handbook 1975, Meister Publishing Co., Willoughby, Ohio, 1975, Pesticide Dictionary D 147). V mnoha případech, především při nízkých aplikovaných množstvích, je účinnost tohoto produktu také nedostačující.

Rovněž je známo, že 2-chlorethylfosfonová kyselina se může používat jako regulátor růstu rostlin (srov. DOS 2 050 245). Také její účinek není však při nízkých aplikovaných množstvích zcela postačující.

Nyní bylo zjištěno, že částečně známé deriváty cykloalkankarboxylové kyseliny obecného vzorce I,

v němž znamená

R hydroxyskupinu, alkoxyskupinu s 1 až 8 atomy uhlíku, benzyloxyskupinu, aminoskupinu, methylaminoskupinu, dialkylaminoskupinu s 1 až 3 atomy uhlíku v každé z alkylových skupin nebo zbytek vzorce 0©m®, přičemž

M© znamená iont alkalického kovu nebo ekvivalent iontu vápníku, amoniovou skupinu nebo trialkylamoniovou skupinu s 1 až 2 atomy uhlíku v každé z alkylových skupin,

R¹ aminoskupinu nebo zbytek —NH—C—R² ,

I!

o kde

R² znamená vodík, methylovou skupinu nebo fenylovou skupinu, a dále znamená symbol R¹ zbytek —N©H3X© , přičemž

Χθ znamená chloridový, bromidový nebo jodidový iont, a n číslo 1 nebo 2, se velmi dobře hodí k regulaci růstu rostlin.

Předmětem tohoto vynálezu je prostředek k regulaci růstu rostlin, který se vyznačuje tím, že jako účinnou složku obsahuje alespoň jeden derivát cykloalkankarboxylové kyseliny obecného vzorce I.

S překvapením vykazují deriváty cykloalkankarboxylové kyseliny obecného vzorce I, používané podle vynálezu, podstatně vyšší účinek, projevující se schopností regulovat růst rostlin, než ze stavu techniky známé látky, tj. (2-chlorethyl)trimethylamoniumchlorid, Off-Shoot-T^,R) a 2-chlorethylfosfonová kyselina, které jsou vysoce účinnými látkami stejného typu účinku. Účinné látky použitelné podle vynálezu tak představují cenné obohacení stavu techniky.

Deriváty cykloalkankarboxylové kyseliny použitelné podle vynálezu jsou obecně definovány vzorcem I. V tomto vzorci mají obecné symboly následující výhodné významy:

R znamená hydroxyskupinu, alkoxyskupinu s 1 až 8 atomy uhlíku, benzyloxyskupinu, aminoskupinu, methylaminoskupinu, dialkylaminoskupinu s 1 nebo 2 atomy uhlíku v každém z alkylových zbytků nebo zbytek

ΟθΜ© , přičemž

M© znamená sodíkový nebo draslíkový iont, ekvivalent iontu vápníkového, amoniovou skupinu nebo trialkylamoniovou skupinu vždy s 1 nebo 2 atomy uhlíku v alkylovém zbytku,

R¹ znamená aminoskupinu, formylaminoskupinu, acetylaminoskupinu, benzoylaminoskupinu nebo skupinu NH3©C1© a n znamená číslo 1 nebo 2.

Jako příklady sloučenin vzorce I mohou být uvedeny:

oí-aminocyklopropankarboxylová kyselina, a-formylamlnocyklopropankarboxylová kyselina, a-acetylaminocyklopropankarboxylová kyselina, a-benzoylaminocyklopropankarboxylová kyselina, oř-aminocyklobutankarboxylová kyselina, a-formylaminocyklobutankarboxylová kyselina, a-acetylaminocyklobutankarboxylová kyselina, a-benzoylaminocyklobutankarboxylová kyselina, jakož i jejich sodné, draselné, vápenaté, amoniové, trimethylamoniové, triethylamoniové soli, dále jejich methylester, ethylester a benzylester, jakož i jejich amid, methylamid, dimethylamid a diethylamid;

dále hydrochlorid methylesteru, ethylesteru, propylesteru, butylesteru, pentylesteru, hexylesteru, oktylesteru, benzylesteru α-aminocyklopropankarboxylové kyseliny a α-aminocyklobutankarboxylové kyseliny a hydrochlorid tó-aminocyklopropankarboxylové kyseliny a hydrochlorid a-aminocyklobutankarboxylové kyseliny.

Sloučeniny vzorce I jsou částečně známé látky (srov. Liebigs Ann. Chem, 1973, 611 až 618; Chem. Ber. 108 [1975], 1580—1592; J. Chem. Soc. 1960, 2119—2132 a 1962, 3977 až 3980],

Jednotlivé sloučeniny použitelné podle vynálezu jsou nové. Tyto nové sloučeniny jsou charakterizovány obecným vzorcem Ia,

v němž

R³ znamená alkoxyskupinu s 1 až 8 atomy uhlíku, benzyloxyskupinu, aminoskupinu, methylaminoskupinu, dialkylaminoskupinu s 1 až 3 atomy, uhlíku v každé z alkylových skupin nebo zbytek vzorce

ΟθΜ© , v němž

R⁴ znamená aminoskupinu nebo zbytek vzorce —NH—C—R⁵ ,

O kde

R⁵ znamená vodík, když R³ neznamená ethoxyskuplnu, dále znamená methylovou skupinu, pokud R³ neznamená methoxyskupinu, a kromě toho znamená fenylovou skupinu, nebo

R⁴ znamená zbytek vzorce —N©H3X©, kde

ΧΘ znamená jodidový iont, bromidový iont, a pokud R³ neznamená ethoxyskupinu, znamená také chloridový iont, a n znamená číslo 1 nebo 2.

Nové látky se dají vyrábět několika postupy.

Podle vynálezu se deriváty cykloalkankarboxylové kyseliny obecného vzorce Ia, v němž R⁴ znamená formylaminoskupinu, získají tím, že se deriváty a-isokyancykloalkankarboxylové kyseliny obecného vzorce II,

un v němž

R⁶ znamená alkoxyskupinu s 1 až 8 atomy uhlíku s výjimkou ethoxyskupiny, benzyloxyskupinu, aminoskupinu, methylaminoskupinu, dialkylaminoskupinu s 1 až 3 atomy uhlíku v alkylech nebo zbytek vzorce

0©M© , kde

M© znamená iont alkalického kovu nebo ekvivalent iontu vápníku, amoniovou skupinu, nebo trialkylamoniovou skupinu s 1 až 2 atomy uhlíku v alkylech, a n má shora uvedený význam, hydrolyzují vodou popřípadě v přítomnosti katalyzátoru a popřípadě v přítomnosti přídavného ředidla.

Postup podle vynálezu bude v dalším textu označován jako postup a).

Sloučeniny obecného vzorce Ia se dají kromě tohoto postupu vyrábět tak, že se

b) ty deriváty cykloalkankarboxylové kyseliny obecného vzorce Ia, v němž znamená R⁴ formylaminoskupinu a R³ skupinu OM, přičemž M znamená iont alkalického kovu, získávají tím, že se deriváty a-isokyanocykloalkankarboxylové kyseliny obecného

^z9* v němž

R⁷ znamená alkylovou skupinu a n má shora uvedený význam, za šetrných podmínek, popřípadě v přítomnosti přídavného ředidla, uvádějí v reakci s hydroxidy alkalických kovů a přitom vzniklé soli α-isokyanokarboxylové kyseliny obecného vzorce IV,

(IV) v němž

M‘ znamená iont alkalického kovu, a n má shora uvedený význam, se hydrolyzují povařením s vodným alkoholem, něho se cj ty deriváty cykloalkankarboxylové kyseliny obecného vzorce Ia, v němž znamená R⁴ formylaminoskupinu a R³ skupinu OM, kde M znamená shora uvedené zbytky, avšak neznamená iont alkalického kovu, získají tím, že se podle postupu b) vyrobitelné soli a-formylaminocykloalkankarboxylové kyseliny obecného vzorce Ib, ¹NH-CHO c-qm' v němž

M‘ a n mají shora uvedený význam, popřípadě v přítomnosti ředidla uvádějí v reakci s ekvivalentním množstvím silné kyseliny a přitom vzniklé a-formylaminocykloalkankarboxylové kyseliny obecného vzorce Ic,

v němž n má shora uvedený význam, se nechají reagovat se sloučeninami obecného vzorce V,

M“OR⁸ , (V) v němž znamená

M“ ekvivalent iontu vápníku, amoniovou skupinu, trialkylamoniovou skupinu s 1 až 2 atomy uhlíku v alkylech,

R⁸ vodík, methylovou skupinu nebo ethylovou skupinu, popřípadě v přítomnosti ředidla, nebo se

d) ty deriváty cykloalkankarboxylové kyseliny obecného vzorce Ia, v němž znamená R⁴ formylaminoskupinu a R³ aminoskupinu, methylaminoskupinu nebo dialkylaminoskupinu s 1 až 3 atomy uhlíku v alkylech, získají tím, že se podle postupu b) vyrobitelné soli α-isokyanokarboxylové kyseliny obecného vzorce IV, u

\ '^r 0 ' = (IV) v němž

M‘ a n mají shora uvedený význam, nechají reagovat se sloučeninami obecného vzorce VI,

R⁹

Η—N ,

RlO (VI) v němž r9 _{a R}io j_S0U stejné nebo vzájemně rozdílné a znamenají vodík nebo alkylovou skupinu, v přítomnosti chlorovodíkové kyseliny a popřípadě v přítomnosti ředidla, nebo se

e) ty sloučeniny obecného vzorce Ia, v němž znamená R³ alkoxyskupinu s 1 až 8 atomy uhlíku nebo benzyloxyskupinu, a R⁴zbytek vzorce —Ν©Η3ΧΘ , přičemž X© znamená jodidový, bromidový, a pokud R³ neznamená ethoxyskupinu, také chloridový iont, tím, že se podle postupu a) vyrobitelné deriváty a-formylaminocykloalkankarboxylové kyseliny obecného vzorce Id, (CHjn NH-CHO

O (Id) v němž

R¹¹ znamená alkylovou skupinu nebo aralkylovou skupinu, a n má shora uvedený význam, nechají reagovat se sloučeninami obecného vzorce VII,

H©X© , (vím v němž

X© má shora uvedený význam, popřípadě v přítomnosti ředidla, nebo se

f) ty deriváty cykloalkankarboxylové kyseliny obecného vzorce Ia, v němž R⁴ znamená zbytek —NH—CO—R⁵, získají tím, že se deriváty a-aminocykloalkankarboxylové kyseliny obecného vzorce Ie,

O f/c) v němž

R³ a n mají shora uvedený význam, nechají reagovat s acylačními činidly obecného vzorce VIII,

O

II

R12— C—Y , (VIII) v němž znamená

R¹² vodík, alkylovou skupinu nebo arylovou skupinu, a

Y chlor nebo zbytek —.0—CO—R¹², v němž R¹² má shora uvedený význam, v přítomnosti činidla vážícího kyselinu a popřípadě v přítomnosti ředidla, nebo se

g) ty deriváty cykloalkankarboxylové kyseliny obecného vzorce Ia, v němž R⁴ znamená aminoskupinu, získají tím, že se chloridy a-aminocykloalkankarboxylové kyseliny obecného vzorce IX, ic_Hí)_n

NHi >Cl

II o (IX) v němž n má shora uvedený význam, nechají reagovat se sloučeninami obecného vzorce X,

R³H , (X) v němž

R³ má shora uvedený význam, popřípadě v přítomnosti činidla vážícího kyselinu a popřípadě v přítomnosti ředidla.

Výhodnými novými deriváty cykloalkankarboxylové kyseliny jsou sloučeniny obecného vzorce Ia, v němž

R³ znamená alkoxyskupinu s 1 až 8 atomy uhlíku, benzyloxyskupinu, aminoskupinu, methylaminoskupinu, dialkylaminoskupinu s 1 až 3 atomy uhlíku, zejména s 1 nebo 2 atomy uhlíku v každém z alkylových zbytků, nebo znamená zbytek vzorce

0©M© , přičemž

M© znamená sodíkový nebo draslíkový iont, ekvivalent iontu vápníku, amoniovou skupinu, trialkylamoniovou skupinu s 1 nebo 2 atomy uhlíku v každém alkylovém zbytku,

R⁴ znamená aminoskupinu nebo zbytek vzorce —NH—C—R⁵ ,

II o

v němž

R⁵ znamená vodík, jestliže R³ neznamená ethoxyskupinu, dále. znamená methylovou skupinu, avšak neznamená methylovou skupinu, když R³ znamená methoxyskupinu, a R⁵ znamená kromě toho fenylovou skupinu,

R⁴ znamená dále skupinu —N©H3C1©, pokud R³ neznamená ethoxyskupinu.

Použije-li se například při postupu podle vynálezu [postup aj] methylesteru a-iso214799 kyanocyklopropankarboxylové kyseliny a vodně-alkoholické chlorovodíkové kyseliny, při postupu b) methylesteru a-isokyanocyklopropankarboxylové kyseliny a hydroxidu sodného v ethanolu, při postupu c) v prvním stupni sodné soli a-formylaminocyklopropankarboxylové kyseliny a koncentrované chlorovodíkové kyseliny a v druhém stupni vodné alkoholického roztoku hydroxidu vápenatého, při postupu d) sodné soli «-isokyanocyklopropankarboxylové kyseliny a koncentrovaného amoniaku v kombinaci s koncentrovanou kyselinou chlorovodíkovou, při postupu e) methylesteru a-formylaminocyklopropankarboxylové kyseliny a zředěné kyseliny chlorovodíkové, při postupu f) α-aminocyklopropankarboxylové kyseliny a benzyloxychloridu a při postupu g) chloridu a-aminocyklopropankarboxylové kyseliny a diethylaminu jako reakčních složek, pak se mohou reakce podle postupů a) až g) znázornit následujícími reakčními schématy:

a)

>

.NH-CHO

C-O“CH^ li ^J

O

b)

NH-CHO

HCl

NH-CHO

<3, ©'

C-0 Ní-' ^Hl°

II o

Cí-(OH)_£

C_ZH_SOH

d)

NC

NHJHCt «3

Θ ® H,0

C-0 Na.

II

NHCHO

C-NH, n ^&

O

θ)

NH-CHO

COCHx n ³O © ©

Deriváty a-isokyanocykloalkahkarboxylové kyseliny, používané při postupech a) a b) podle vynálezu jako výchozí látky, jsou obecně definovány vzorci II a III. Ve vzorci II zamená symbol R⁶ výhodně alkoxyskupinu s 1, popřípadě se 3 až 8 atomy uhlíku, benzyloxyskupinu, aminoskupinu, methylaminoskupinu, dialkylaminoskupinu s 1 až 3, zejména s 1 nebo 2 atomy uhlíku v každém z alkylových zbytků, nebo znamená zbytek 0©M®, přičem M© znamená kationt sodíku nebo draslíku nebo ekvivalent iontu vápníku, amoniovou skupinu, trialkylamoniovou skupinu vždy s 1 nebo 2 atomy uhlíku v každém z alkylových zbytků. R⁷ znamená ve vzorci III výhodně alkylovou skupinu s 1 až 13 atomy uhlíku, zejména methylovou nebo ethylovou skupinu. Ve vzorcích II a III znamená symbol n vždy výhodně 1 nebo 2.

Deriváty a-isokyanocykloalkankarboxylové kyseliny vzorců II a III jsou již známé nebo se dají vyrábět v principu známými postupy (srov. DOS 2 063 502; Angew. Chem. 83, [1971], 357 až 358; Chem. Ber. 108 [1975], 1580 až 1592, a Liebigs Ann. Chem. 1973, 611 až 618).

Sloučeniny používané jako reakční složky při postupech c) až g) podle vynálezu jsou obecně definovány vzorci V, VI, VII, VIII a X. Ve vzorci V znamená symbol M“ výhodně ty zbytky, které již byly v souvislosti s popisem derivátů a-isokyanocykloalkankarboxylové kyseliny vzorce II uváděny jako výhodné pro symbol M, avšak neznamená sodík a draslík. Ve vzorci VI znamenají symboly R⁹ a R¹⁰ nezávisle na sobě vodík a alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, zejména s 1 nebo 2 atomy uhlíku. Ve vzorci VII znamená symbol X výhodně chlor. Ve vzorci VIII znamená symbol R¹² výhodně vodík, alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku nebo fenylovou skupinu. Ve vzorci X znamená symbol R³ výhodně ty zbytky, které již byly v souvislosti s popisem sloučeniny vzorce I podle vynálezu uvedeny jako výhodné pro symbol R³, Sloučeniny vzorců V, VI, VII, VIII a X jsou již známé.

Deriváty a-aminocykloalkankarboxylové kyseliny, používané při postupu f) podle vynálezu jako výchozí látky, jsou obecně definovány vzorcem Ie. V tomto vzorci znamená symbol R³ výhodně ty zbytky, které již byly v souvislosti s popisem sloučenin vzorce Ia podle vynálezu uvedeny jako výhodné pro zbytek R³. Sloučeniny vzorce Ie se dají vyrábět postupem g] podle vynálezu.

Chloridy a-aminocykloalkankarboxylové kyseliny, používané jako výchozí látky při postupu g) podle vynálezu, jsou definovány vzorcem IX. Sloučeniny vzorce IX nebyly dosud známé, dají se však vyrobit tak, že se příslušné kyseliny podle obvyklých metod, například působením thionylchloridu, převedou na chloridy kyselin. Potřebné a-aminocykloalkankarboxylové kyseliny, které jsou základem sloučenin vzorce IX, jsou známé nebo se dají vyrobit podle známých me214799 tod (srov. J. Org. Chem. 29 [1964], 2764 až 2766; Synthesis 1978, 46; J. Chem. Soc. 1960, 2119 až 2132 a 1962, 3977 až 3980).

Při postupu a) se pracuje obecně ve vodném roztoku nebo v některém ředidle, které obsahuje vodu a organické rozpouštědlo, jako je například alkohol, dioxan nebo tetrahydrofuran. Reakce se může provádět za katalýzy kyselinou, například chlorovodíkovou kyselinou jako katalyzátoru. Reakční teplota se může měnit v širokém rozmezí. Obecně se pracuje při teplotách mezi O a 100 °C, při použití katalyzátoru výhodně při 10 až 40 °C, jinak výhodně při 60 až 90°.

Izolace reakčních produktů se při postupu a) provádí podle obvyklých metod:

Provede se extrakce rozpouštědlem, které není mísitelné s vodou, například methylenchloridem, organická fáze se vysuší, zfiltru}e se a rozpouštědlo se oddestiluje ve vakuu. Zbylé surové produkty se mohou čistit destilací nebo popřípadě překrystalováním.

Postup b) se obecně provádí za použití jednoho nebo několika organických rozpouštědel. Jako taková přicházejí v úvahu zejména: ethery, jako diethylether, dibutylether, tetrahydrofuran a dioxan, ketony, Jako aceton, methylethylketon, methylisopropylketon a methylisobutylketon, nitrily, jako acetonitril a propionitril, a alkoholy, jako methanol, ethanol a propanol. Reakce se obecně provádí při teplotách mezi 0 a 100 °C, v prvním reakčním stupni výhodně při 5 až 25 °C, v druhém stupni výhodně při 25 až 90 °C.

Postup lze provádět ve 2 izolovaných reakčních stupních nebo v jediném stupni. Obecně se derivát «-isokyanoeykloalkankarboxylové kyseliny používaný jako výchozí látka disperguje v některém z uvedených rozpouštědel a přidá se alkoholický roztok hydroxidu alkalického kovu, který obsahuje 1 až 1,2 molu hydroxidu na 1 mol derivátu karboxylové kyseliny. Zprvu vznikající solí α-isokyanocykloalkankarboxylové kyseliny krystalují obecně při delším míchání a mohou se izolovat odfiltrováním. Další přeměna těchto intermediárních produktů se provádí obecně povařením s vodným alkoholem, který obsahuje 1 až 1,2 molu vody na 1 mol soli a-isokyanocykloalkankarboxylové kyseliny. Zpracování se provádí například přidáním etheru k ochlazené reakční směsi a odfiltrováním soli «-řormylaminocykloalkankarboxylové kyseliny, která při tom vykrystaluje.

Za účelem provádění postupu c) se obecně používané soli a-formylaminocykloalkankarboxylové kyseliny rozpustí ve vodě a přidá se ekvimolární množství koncentrované kyseliny chlorovodíkové. Reakce se provádí při teplotách mezi 0 a 30 °C. Produkty, které po delším stání reakčních směsí vykrystalují, se mohou izolovat odfiltrováním. Při provádění druhého stupně postupu č) šě Rušívá jako rozpmtót&ůel obecně alkoholů, zejména methanolu nebo ethanolu. Na 1 mol a-formylaminocykloalkankarboxylové kyseliny se používá 1 mol báze vzorce V. Reakce se provádí při teplotách mezi 10 a 40 ®C. Po krátkém míchání reakční směsi se rozpouštědlo oddestiluje ve vakuu, zbytek se rozetře s etherem, odfiltruje se a vysuší.

Za účelem provádění postupu d) se obecně používá až 3 molů amoniaku nebo aminu vzorce VI a 1 mol chlorovodíkové kyseliny na 1 mol derivátu «-isokyanocykloalkankarboxylové kyseliny. Tato reakce se obecně provádí za použití vody jako rozpouštědla při teplotách mezi 0 a 40 °C. Po několikahodinovém míchání reakční směsi se těkavé složky a rozpouštědlo oddestilují ve vakuu. Zbylý surový produkt se zpracuje obvyklými metodami, například extrakcí methylenchloridem, vysušením filtrací a zahuštěním filtrátu.

Postup e) se obvykle provádí za použití vodné chlorovodíkové kyseliny jako reakčního prostředí. Obecně se v ní deriváty a-řormylaminocykloalkankarboxylové kyseliny, používané jako výchozí látky, míchají několik dní při teplotě místnosti nebo se několik hodin zahřívají k varu pod zpětným chladičem. Potom se reakční směs odpaří ve vakuu k suchu a zbylé krystalické produkty se vysuší kysličníkem fosforečným v exsikátoru.

Při postupu f] se jako rozpouštědla používá obecně vody. Na 1 mol derivátu a-aminocykloaíkankarboxylové kyseliny se používá 1 až 1,2 molu acylačního činidla a 2 až 2,5 molu činidla vážícího kyselinu. Jako acylačního činidla se používají výhodně: acetanhydrid, acetylchlorid, anhydrid propionové kyseliny, propionylchlorid a benzoylchlorid.

Jako činidel, která vážou kyselinu, se výhodně používá: hydroxidů alkalických kovů, jako hydroxidu sodného a hydroxidu draselného, nebo uhličitanů a kyselých uhličitanů alkalických kovů, jako uhličitanu sodného a kyselého uhličitanu sodného.

Reakce při postupu f) se provádí při teplotách mezi 10 a 40 °C. Po krátkém míchání reakční směsi se hodnota pH přidáním silné kyseliny, jako například kyseliny chlorovodíkové, upraví na 1. Přitom krystalicky vyloučené reakční produkty se mohou izolovat odfiltrováním a čistit překrystalováním.

Při postupu gj podle vynálezu přicházejí jako ředidla v úvahu voda a inertní organická rozpouštědla. V mnoha případech může však jako ředidlo sloužit také nadbytek použité reakční složky vzorce X.

Jako činidla vážícího kyselinu přicházejí při postupu g) podle vynálezu v úvahu všechna obvyklá činidla k vázání kyselin. Účelně však slouží nadbytek používané reakční složky vzorce X jako činidlo, které váže kyselinu.

Reakční teploty se mohou při postupu podle vynálezu měnit v širokém rozmezí. Obec214799 ně se pracuje při teplotách mezi 0 a 40 °C, výhodně mezi 10 a 25 °C.

Při provádění postupu g) podle vynálezu se používá na 1 mol chloridu a-aminocykloalkankarboxylové kyseliny vzorce IX asi 1 až 2 molů sloučeniny vzorce X, jakož i popřípadě 1 mol činidla, které váže kyselinu. Zpracování se provádí obvyklými metodami.

Účinné látky použitelné podle vynálezu zasahují do metabolismu rostlin a mohou se tudíž používat jako regulátory růstu.

Pro druh účinku regulátorů růstu rostlin platí podle dosavadní zkušenosti, že účinná látka může mít na rostliny jeden nebo také několik různých účinků. Účinky látek závisí v podstatě na době aplikace, vztaženo na vývojové stadium semene nebo rostliny, jakož i na množství účinné látky aplikované na rostliny nebo v jejím okolí a dále na způsobu aplikace. V každém případě mají regulátory růstu rostlin pozitivně ovlivňovat kulturní rositliny žádoucím způsobem.

Látky regulující růst rostlin se mohou používat například k potlačení vegetativního růstu rostlin. Takovéto potlačování růstu má hospodářský význam kromě jiného u travních porostů, neboť potlačením růstu trávy se může snížit například četnost kosení v okrasných zahradách, v parcích a na sportovních zařízeních nebo na okrajích silnic. Význam má také potlačování růstu bylinovitých a dřevnatých rostlin na okrajích silnic a v blízkosti nadzemních vedení nebo zcela obecně tam, kde je silný růst porostu nežádoucí.

Důležité je také použití regulátorů růstu rostlin k potlačení růstu do výšky u obilovin, neboť se tím sníží nebo zcela odstraní nebezpečí poléhání rostlin před sklizní v důsledku zkrácení stébel. Kromě toho mohou regulátory růstu rostlin způsobit u obilovin zesílení stébla, což rovněž působí proti poléhání.

Potlačení vegetativního růstu dovoluje u mnoha kulturních rostlin hustší výsev nebo výsadbu kultur, takže se může dosáhnout zvýšení výnosů na jednotlivé plochy.

Další mechanismus zvýšení výnosu pomocí inhibitorů růstu spočívá v tom, že se živiny v intenzivnější míře využívají pro tvorbu květů a plodů, zatímco se omezuje vegetativní růst.

Pomocí regulátorů růstu se dá často dosáhnout také stimulace vegetativního růstu. To má značný význam v případech, kdy se sklízí vegetativní části rostlin. Stimulace vegetativního růstu může však vést současně také ke stimulaci generativního růstu, takže se může tvořit například více plodů nebo mohou vznikat větší plody.

Zvýšení výnosu je možno dosáhnout v mnoha případech také zásahem do metabolismu rostlin, aniž jsou přitom pozorovatelné změny vegetativního _; růstu. Regulátory růstu mohou dále působit na změny ve složení rostlin, aby se dosáhlo lepší kvality sklízených produktů. Tak je například možno zvýšit obsah cukru v cukrové řepě, cukrové třtině, ananasu, jakož i v citrusových plodech nebo zvýšit obsah proteinů v sóji nebo v obilí.

Vlivem regulátorů růstu může docházet ke vzniku parthenokarpních plodů (plodů bez semen), dále je možno těmito regulátory ovlivňovat pohlaví květů.

Pomocí regulátorů růstu se dá rovněž pozitivně ovlivňovat také produkce nebo výron (výtok) sekundárních rostlinných látek. Jako příklad lze uvést stimulaci výtoku latexu u kaučukovníků.

Během růstu rostliny lze použitím regulátorů růstu v důsledku chemického porušení apikální dominance zvětšit počet postranních výhonků. To má význam například pro množení rostlin odnožemi. Je však také možné potlačit růst postranních výhonků, a to například u tabáku, kde se po dekapitaci zabrání vývoji postranních výhonků, a tak se podpoří růst listů.

Vliv regulátorů růstu rostlin na olistění rostlin lze regulovat tak, že lze rostliny úplně zbavit listů k požadovanému časovému okamžiku. Takováto defoliace má význam pro usnadnění mechanické sklizně, například u vína nebo bavlníku, nebo má význam pro snížení transpirace v období, kdy se rostliny mají přesazovat.

Vlivem regulátorů růstu se dá zabránit předčasnému opadávání plodů. Je však také možné opadávání plodů, například u ovoce, ve smyslu jakési „chemické probírky“ do určité míry podpořit. Regulátory růstu mohou sloužit také k tomu, aby se u kulturních rostlin snížila síla potřebná v čase sklizně k odtržení plodů, takže se umožní mechanická sklizeň, popřípadě se ulehčí manuální sklizeň.

Pomocí regulátorů růstu se dá dále dosáhnout urychlení nebo také zpomalení zrání sklízených produktů před sklizní nebo po sklizni. Tato skutečnost je zvláště výhodná, nebot při jejím využití je možno dosáhnout optimálního přizpůsobení se požadavkům trhu. Dále mohou regulátory růstu v mnoha případech sloužit ke zlepšení vybarvení plodů. Kromě toho lze pomocí regulátorů růstu dosáhnout koncentrace zrání plodů do určitého časového období. Tím se vytvoří předpoklady pro to, aby například u tabáku, rajských jablíček nebo kávovníků bylo možno provádět plně mechanickou nebo manuální sklizeň pouze v jednom pracovním stupni.

Použitím regulátorů růstu lze rovněž ovlivňovat u rostlin období klidu semen nebo pupenů, tedy endogenní roční rytmus, takže rostliny, jako například ananas nebo okrasné rostliny v zahradnictví, klíčí, raší nebo kvetou v době, kdy by za normálních podmínek samy neklíčily, nerašily, resp. nekvetly.

Pomocí regulátorů růstu lze také dosáhnout zpoždění rašení pupenů nebo zpožděného klíčení semen, a to například k zame214799 zení škod způsobovaných pozdními mrazy v oblastech s chladnějším klimatem.

Pomocí regulátorů růstu se může dosáhnout u kulturních rostlin také halofilie. Tím se vytvoří předpoklady pro to, aby bylo možno pěstovat rostliny na půdách obsahujících soli.

Pomocí regulátorů růstu lze také dosáhnout u rostlin vyšší rezistence proti vlivům mrazu a sucha.

Účinné látky se mohou převádět na obvyklé prostředky, jako jsou roztoky, emulze, smáčitelné prášky, suspenze, prášky, popraše, pěny, pasty, rozpustné prášky, granuláty, aerosoly, koncentráty na bázi suspenzí a emulzí, prášky pro moření osiva, * přírodní a syntetické látky impregnované účinnými látkami, malé částice obalené polymerníml látkami a obalovací hmoty pro osivo, jakož i na prostředky ve formě kon* centrátů účinné látky pro rozptyl mlhou za studená nebo za tepla.

Tyto prostředky se připravují známým způsobem, například smísením účinné látky s plnidly, tedy s kapalnými rozpouštědly, zkapalněnými plyny nacházejícími se pod tlakem nebo/a s pevnými nosnými látkami, popřípadě za použití povrchově aktivních činidel, tedy emulgátorů nebo/a dispergátorů nebo/a zpěňovacích činidel. V případě použití vody jako plnidla je možno jako pomocná rozpouštědla používat například také organická rozpouštědla. Jako kapalná rozpouštědla přicházejí v podstatě v úvahu: aromáty, jako xylen, toluen nebo alkylnaftaleny, chlorované aromáty nebo chlorované alifatické uhlovodíky, jako chlorbenzeny, chlorethyleny nebo methylenchlorid, alifatické uhlovodíky, jako cyklohexan, nebo parafiny, například ropné frakce, alkoholy, jako butanol nebo glykol, jakož i jejich ethery a estery, dále ketony, jako aceton, methylethylketon, methylisobutylketon nebo cyklohexanon, silně polární rozpouštědla, jako dimethylformamid a dimethylsul> foxid, jakož i voda. Zkapalněnými plynnými plnidly nebo nosnými látkami se míní takové kapaliny, které jsou za normální teploty a normálního tlaku plynné, například r aerosolové propelanty, jako halogenované uhlovodíky, jakož i butan, propan, dusík a kysličník uhličitý. Jako pevně nosné látky přicházejí v úvahu: přírodní kamenné moučky, jako kaoliny, aluminy, mastek, křída, křemen, attapulgit, montmorillonit nebo křemelina, a syntetické kamenné moučky, jako vysoce disperzní kyselina křemičitá, kysličník hlinitý a křemičitany. Jako pevné nosné látky pro přípravu granulátů přicházejí v úvahu drcené a frakcionované přírodní kamenné materiály, jako vápenec, mramor, pemza, sepiolit a dolomit, jakož i syntetické granuláty z anorganických a organických mouček a granuláty z organického materiálu, jako z pilin, skořápek kokosových ořechů, kukuřičných palic a tabákových stonků. Jako emulgátory nebo/a zpěňovací činidla přicházejí v úvahu neionogenní a anionické emulgátory, jako polyoxyethylenestery mastných kyselin, polyoxyethylenethery mastných alkoholů, například alkylarylpolyglykolether, alkylsulfonáty, alkylsulfáty, arylsulfonáty a hydrolyzáty bílkovin, a jako dispergátory například lignin, sulfitové odpadní louhy a methylcelulóza.

Prostředky podle vynálezu mohou obsahovat adhezíva, jako karboxymethylcelulózu, přírodní a syntetické práškové, zrnité nebo latexovité polymery, jako arabskou gumu, polyvinylalkohol a polyvinylacetát.

Dále mohou tyto prostředky obsahovat barviva, jako anorganické pigmenty, například kysličník železitý, kysličník titaničitý a ferrokyanidovou /modř, a organická barviva, jako alizarinová barviva a kovová azo-ftalocyaninová barviva, jakož i stopové prvky, například soli železa, manganu, boru, mědi, kobaltu, molybdenu a zinku.

Koncentráty obsahují obecně mezi 0,1 až 95 % hmotnostními, s výhodou mezi 0,5 a 90 % hmotnostními účinné látky. .

Účinné látky podle vynálezu mohou být v účinných prostředcích přítomny ve směsi s jinými známými účinnými látkami, jako s fungicidy, insekticidy, akarlcidy a herbicidy, jakož i ve směsi s hnojivý a dalšími regulátory růstu. ?

Účinné látky mohou být aplikovány buď jako takové, ve formě koncentrátů, nebo z nich připravených aplikačních forem, jako přímo použitelných roztoků, emulgovatelných koncentrátů, emulzí, pěn, suspenzí, smáčitelných prášků, past, rozpustných prášků, popráší a granulátů. Aplikace se děje obvyklým způsobem, například zaléváním, postřikem, posypem, poprašováním, aplikací ve formě pěny, aplikací ve formě par atd.

Dále je možno účinné látky aplikovat i ULV-postupem (Ultra-Low-Volume), rostliny nebo části rostlin potírat účinným prostředkem nebo samotnou účinnou látkou, nebo účinný prostředek nebo účinnou látku injikovat do půdy. Ošetřovat lze rovněž semena rostlin.

Používaná množství účinných látek se mohou pohybovat v širokých mezích. Obecně se používá na 1 ha povrchu půdy mezi 0,01 a 50 kg, s výhodou mezi 0,05 a 10 kg účinné látky.

Pro dobu použití platí, že aplikace regulátorů růstu se provádí ve výhodném časovém intervalu, jehož přesné ohraničení se řídí klimatickými a vegetativními podmínkami.

V následujících příkladech se ilustruje účinnost sloučenin podle vynálezu jako regulátorů růstu, aniž se tím vylučuje možnost dalšího použití těchto látek jako regulátorů růstu.

2147»9

Příklad A

Zbrzdění růstu postranních výhonků u tabáku

Rozpouštědlo:

hmottiostních dílů dimethylformamidu. Emulgátor:

'1 hmotnostní díl polyoxyethylensorbitanmonolaurátu.

¹K přípravě vhodného účinného prostředku se smísí 1 hmotnostní díl účinné látky s uvedeným, množstvím rozpouštědla a emulgátoru a směs se doplní vodou na požadovanou koncentraci.

Rostliny tabáku se pěstují ve skleníku až do stadia vyvinutí 7. listu. V tomto stadiu se odstraní apikální vegetační vrcholy^: rostlin a rostliny se postříkají účinnými prostředky až do orosení. Po 3 týdnech se odříznou postranní výhonky rostlin a zváží se. Hmotnost postranních výhonků ošetřených rostlin se srovnává s hmotností postranních výhonků u neošeťřených kontrolních rostlin. Hodnota 100 °/o znamená úplné potlačení tvorby postranních výhonků a 0 procent představuje růst postranních výhonků odpovídající stavu u kontrolních rostlin.

Účinné látky, koncentrace účinných látek a dosažené výsledky jsou uvedeny v následující tabulce A.

TABULKA A

Zbrzdění růstu postranních výhonků u tabáku

Účinná látka Koncentrace účinné látky v % Zbrzdění růstu . -___postranních výhonků v °/o (kontrola) ,,Off-Shoot-T“^(R) (známá) — 0 0,2 20

0,2 64 (2)

Příklad B

Zbrzdění růstu ječmene

Rozpouštědlo:

hmotnostních dílů dimethylformamidu. Emulgátor:

hmotnostní díl polyoxyethylensorbitanmonolaurátu.

K přípravě vhodného, účinného prostředku se smísí 1 hmotnostní díl účinné látky s uvedeným množstvím rozpouštědla a emulgátoru a směs se doplní vodou na požadovanou koncentraci.

Rostliny ječmene se pěstují ve skleníku až do stadia dvou listů. V tomto stadiu se rostliny až do orosení postříkají účinnými prostředky. Po 3 týdnech se srovnává přírůstek ošetřených rostlin s přírůstkem neošetřených kontrolních rostlin. 100 % znamená stav, kdy nedochází k dalšímu růstu, a 0 % znamená růst odpovídající růstu kontrolních rostlin.

Účinné látky, koncentrace účinných látek a výsledky vyplývají z následující tabulky B.

TABULKA B

Potlačení růstu ječmene Účinná látka

Koncentrace účinné látky v %

Potlačení růstu v %

0,05 y

' \-OH

0,05

(2) (3)

21'47!ϊί)

Příklad C

Zbrzdění růstu pšenice

Rozpouštědlo:

hmotnostních dílů dimethylformamidu. Emulgátor:

hmotnostní díl polyoxyethylensorbitanmonolaurátu. ___

K přípravě vhodného účinného prostředku se smísí 1 hmotnostní díl účinné látky s uvedeným množstvím rozpouštědla a emul22 gátoru a směs se doplní vodou na požadovanou koncentraci.

Rostliny pšenice se pěstují ve skleníku až do stadia dvou listů. V tomto . stadiu se rostliny až do orosení postříkají účinnými prostředky. Po 3 týdnech se srovnává přírůstek ošetřených rostlin s přírůstkem neošetřených kontrolních rostlin. 100 % znamená stav, kdy nedochází k dalšímu růstu, a 0 o/o znamená růst odpovídající růstu kontrolních rostlin.

Účinné látky, koncentrace účinných látek a výsledky vyplývají z následující tabulky C.

Potlačení růstu pšenice Účinná látka

TABULKA C

Koncentrace účinné látky v % Potlačení růstu v %

(3) (11)

0,05

0,05 '45 »Příklad D

Zbrzdění růstu sóji

Rozpouštědlo:

hmotnostních dílů dimethylformamidu. Emulgátor:

hmotnostní díl polyoxyethylensorbitanmonolaurátu.

K přípravě vhodného účinného prostředku se smísí 1 hmotnostní díl účinné látky s uvedeným množstvím rozpouštědla a emulgátoru a směs se doplní vodou na požadovanou koncentraci.

Rostliny sóji se pěstují ve skleníku až do úplného rozvinutí .1. .asimí lační ho listu. V tomto stadiu se rostliny postříkají účinnými prostředky až do orosení. Po 3 týdnech se srovnává přírůstek ošetřených rostlin s přírůstkem u neošetřených rostlin s přírůstkem u neošetřených kontrolních rostlin. 100 % znamená stav, kdy nedochází k dalšímu růstu, a 0 % znamená růst odpovídající růstu kontrolních rostlin.

Účinné látky, koncentrace účinných látek a výsledky vyplývají z následující tabulky D.

Potlačení růstu sóji

Účinná látka

TABULKA D

Koncentrace účinné látky v

Potlačení růstu v % (kontrola)

Cl—CH2—CH2—N© (CH3)3C1 (známá)

0,05

0,05 (2)

* rostliny vykazují tmavozelené zbarvení

Příklad E

Urychlení zrání rajčat

Rozpouštědlo:

hmotnostních dílů dimethylformamidu. Emulgátor:

hmotnostní díl polyoxyethylensorbitanmonolaurátu.

Rajská jablíčka se pěstují ve skleníku obvyklým způsobem, až dozraje asi 30 % plodů. V tomto stadiu se rostliny postříkají až do orosení účinnými přípravky. Po různých časových intervalech se zjistí počet zralých plodů u jednotlivých jednotek pokusu a vyjádří se v procentech z celkového počtu dotyčných jednotek zahrnutých do pokusu. 100 o/_o znamená, že všechny plody jsou zralé.

Výsledky tohoto testu vyplývají z následující tabulky E.

TABULKA E

Účinná látka

Koncentrace účinné látky v % Zrání plodů v % po dnech 4 dnech 7 dnech

(kontrola) O OH 11/		37	40	44
Cl—CHz—CHz—P \ OH (známá)	0,1	46	57	79
_k NH-CHO	0,1	53	65	86

K

C-OK o

(2)

Příklad F

Stimulace biosyntézy ethylenu

Rozpouštědlo:

hmotnostních dílů dimethylformamidu. Emulgátor:

hmotnostní díl polyoxyethylensorbitanmonolaurátu.

K získání vhodného účinného přípravku se smísí 1 hmotnostní díl účinné látky s uvedeným množstvím rozpouštědla a emulgátoru a získaný koncentrát se doplní vodou na požadovanou koncentraci.

Z listů sójových bohů se vysekají segmenty listů stejné velikosti. V Petriho miskách, které jsou naplněny 10 ml účinného prostředku, popřípadě příslušnými kontrolními roztoky bez* účinných látek, se vždy po dobu 1 hodiny inkubuje konstantní počet segmentů listů. Potom se tyto kousky listů vloží do vzduchotěsně uzavřených nádob spolu s 1 ml příslušného účinného prostředku, popřípadě kontrolního roztoku. Po hodinách se obvyklými metodami určí ethylen, který se v nádobách nashromáždil. Vývin ethylenu segmentů listů ošetřených účinným přípravkem se srovnává s vývinem ethylenu u kousků listů, které byly ošetřeny pouze kontrolními roztoky.

V následující tabulce znamená:

žádný účinek, + slabou stimulaci biosyntézy ethylenu, ++ střední stimulaci biosyntézy ethylenu, +++ silnou stimulaci biosyntézy ethylenu.

Tento test je zvláště vhodný pro objasnění schopnosti sloučenin podle vynálezu regulovat růst rostlin.

Rostlinný hormon ethylen zasahuje do četných procesů při vývoji rostlin. Zvýšená biosyntéza ethylenu, jak ji lze dosáhnout za pomoci látek podle vynálezu, dovoluje tyto procesy regulovat. Jako příklady, které jsou předmětem zvláštního komerčního zájmu, lze zde uvést: sklízení plodů, urychlení zrání plodů a listů, vyvolání květenství, klíčení semen, probírku plodů, stimulaci výtoku latexu, například u kaučukovníku druhu Hevea, ovlivnění pohlaví a potlačení růstu, například také, aby se zamezilo polehávání obilovin.

Oěinné látky a výsledky vyplývají z následující tabulky F.

TABULKA F

Stimulace biosyntézy ethylenu účinná látka koncentraceúčinné látky v °/o účinek — (kontrola)

NH-CHO (2)

0,001

0,001 ++

(3J (5) (8) (10)

0,001

0,001 +++ ++ (11)

0,001

214 7 9 >9

(16)

0,001 +-h+ ‘C-O-CH, II ⁴

O κ NH₂ v \>

(17)

0,001 +-F+ ' C^_OC₅H^ u “ (21)

0,001 +++ o

nh-cho

C~O N&.

II

O (26)

0,001 ++ ® Θ

NH^CP

C-OC.bis (20)

0,001

(24) (6)

0,001

0,001 ++ +

2%

2iíW7’S!gi

Ή účinné- látka.

koneeirttwe účinné látky v % účinekfc

(7) (18) (19) (22)

0,001

0,001 ++ +++ +++

O

NH.-CC-CH, (23)

0,001 +++

C-OC,H,

O

Příklady ilustrující způsob výroby účinných látek

JL fc

K .40 ml, vody se při teplotě 20 °G postupně přidá. 0,3 ml koncentrované kyseliny, chlorovodíkové a roztok 5 g (0,04 mol) methylesteru a-isokyanocyklopropankarboxylové kyseliny v 10 ml methanolu. Reakční směs se míchá 6 hodin. Potom se dvakrát extrahuje vždy 50 ml methylenchlonidu, organická fáze se vysuší síranem horečnatým, zfiltruje se a rozpouštědlo se oddestiluje ve vakuu. Ve formě zbytku zbude bezbarvá kapalina, představující 4 g (70 '% teorie) methylesteru a-formylaminocyklopropankarboxylové kyseliny. Index lomu n_D ²⁰ = 1,4730.

Příklad 2

NH-CHO

ll σ

K roztoku 7 g (0,05 mol) ethylesteru a-isokyanocyklopropankarboxylové kyseliny ve 100 ml etheru se při 5 °C přikape roztok 3,1 g (0,55 mol) hydroxidu draselného v 50 ml ethanolu. Směs·se míchá 12 hodin při teplotě 20 °C. Po odfiltrování a promytí etherem se ve formě bílého prášku získá

6,4 g (86% teorie) draselné solita-isokyanocyklopropaukarboxylové kyseliny. Teplota tání 225 °C.

K suspenzi 9 g (0,06 mol)’ draselné soli α-isokyanocyklopropankarboxylové kyseliny v 50 ml ethanolu se přidá 1,18’ g(0,066 mol) vody.. Směs- se-, zahřívá· 12. hodin.· pod zpětným chladičem k. varu- a.- po., ochlazení se při 20 °C přidá 50 ml etheru.. Po odfiltrování se získá- 7 g; (70 %: teorie) draselné soli a-formylaniinoeyk-lopropankarboxylové kyseliny.· ve formě bílých, krystalů. Teplota tání. 186 °C.·

bílého prášku získá 2,6 g (97 '% teorie) vápenaté soli or-formylaminocyklopropankarboxylové kyseliny. Teplota tání 290 °C.

P ř í k 1 a d 6

8,36 g (0,05 mol) draselné soli a-formylaminocyklopropankarboxylové kyseliny se rozpustí ve 20 ml vody a při 0 ^CC se přidá 5 g (0,05 mol) koncentrované chlorovodíkové kyseliny. Směs se ponechá v klidu přes noc při teplotě 5 °C. Po odfiltrování a vysušení se získá ve formě bezbarvých krystalů 5,2 g (80 % teorie) tó-formylaminocyklopropankarboxylové kyseliny. Teplota táni 189 °C.

Příklad 4

IX,

OOH

NH-CHO

C-MICHjJj.

O

K roztoku 6,7 g (0,15 mol) dimethylaminu v 50 ml vody se přidá při 20 °C za míchání 7,46 g (0,05 mol) draselné soli «-isokyanocyklopropankarboxylové kyseliny. Po ochlazení na 5° se k reakční směsi přidá 5 g (0,05 mol) koncentrované kyseliny chlorovodíkové a reakční směs se ponechá v klidu při teplotě 20 °C v uzavřené reakční nádobě po dobu 12 hodin. Při teplotě lázně 60 °C se ve vakuu vodní vývěvy oddestilují těkavé složky. Ze zbytku se produkt extrahuje methylenchloridem. Získaný roztok se vysuší síranem hořečnatým a po filtraci se rozpouštědlo oddestiluje ve vakuu. Zbude 5,5 g (70 o/o teorie) Ν,Ν-dimethylamidu a-formylaminocyklopropankarboxylové kyseliny ve formě světle žluté kapaliny. Index lomu n_D ²⁰ = 1,4350.

Příklad 5

Směs skládající se z 19,4 g (0,15 mol) a-formylaminocyklopropankarboxylové kyseliny a 200 ml 18% kyseliny chlorovodíkové se zahřívá 3 hodiny k varu pod zpětným chladičem. Potom se reakční směs odpaří ve vakuu k suchu a zbylá pevná látka se vysuší pomocí kysličníku fosforečného ve vakuovém exikátoru. Výtěžek: 18 g (92 % teorie) hydrochloridu a-aminocyklopropankarboxylové kyseliny. Teplota tání 232 °C. Příklad 7

NH-CHO

Θ

C-0 o J

Cl·

Θ©

Ke směsi sestávající z 2 g (0,02 mol) a-aminocyklopropankarboxylové kyseliny, 25 mililitrů vody a 2,55 g (0,044 mol) hydroxidu draselného se za míchání při teplotě 20 °C přidá 3,1 g (0,022 mol) benzoylchloridu. Po 30 minutách míchání se reakční směs okyselí koncentrovanou kyselinou chlorovodíkovou na pH 1 a zfiltruje se. Za účelem čištění se produkt vyvaří s 30 ml vody. Výtěžek: 2,1 g (51 % teorie) a-benzoylaminocyklopropankarboxylové kyseliny. Teplota tání 209 °C.

Analogickým způsobem, jako je popsán v příkladech 1 až 7, se mohou vyrobit sloučeniny vzorce I uvedené v následující tabulce:

Ke směsi 2,5 g (0,02 mol) or-for my lamino cyklopropankarboxylové kyseliny a 40 ml ethanolu se za míchání při teplotě 25 °C přidá 0,74 g (0,01 mol) hydroxidu vápenatého a potom se reakční směs míchá 12 hodin při teplotě místnosti. Roztok se potom odpaří ve vakuu a odparek se rozetře s etherem. Po odfiltrování a vysušení se ve formě

LX„ tl

Claims

1. Prostředek k regulaci růstu rostlin, vyznačující se tím, že jako účinnou složku obsahuje alespoň jeden derivát cykloalkankarboxylové kyseliny obecného vzorce I, v němž

R znamená hydroxyskupinu, alkoxyskupinu s 1 až 8 atomy uhlíku, benzyloxyskupinu, aminoskupinu, methylaminoskupinu, dialkylaminoskupinu s 1 až 3 atomy uhlíku v každé z alkylových skupin nebo znamená zbytek vzorce

0©M© přičemž

R¹ znamená aminoskupinu nebo zbytek —NH— C—R²

O kde

2. Způsob výroby účinných látek podle bodu 1, obecného vzorce Ia, v němž

R³ znamená alkoxyskupinu s 1 až 8 atomy uhlíku, benzyloxyskupinu, aminoskupinu, methylaminoskupinu, dialkylaminoskupinu s 1 až 3 atomy uhlíku v alkylech nebo zbytek vzorce

0©M© v němž

M© znamená iont alkalického kovu nebo ekvivalent iontu vápníku, amoniovou skupinu, trialkylamoniovou skupinu s 1 až 2 atomy uhlíku v alkylech,

R^á znamená formylaminoskupinu a n znamená číslo 1 nebo 2, vyznačující se

214793 tím, že se deriváty a-isokyanocykloalkankarboxylové kyseliny obecného vzorce II, v němž

R⁶ znamená alkoxyskupinu s 1 až 8 atomy uhlíku s výjimkou ethoxyskupiny, benzyloxyskupinu, aminoskupinu, methylamino34 skupinu, dialkylamlnoskupinu s 1 až 3 atomy uhlíku v alkylech, nebo zbytek, vzorce

0®M® kde

M® znamená iont alkalického kovu nebo ekvivalent iontu vápníku, amoniovou skupinu nebo trialkylamoniovou skupinu s 1 až 2 atomy uhlíku v alkylech, a n má shora uvedený význam, hydrolyzují vodou, popřípadě v přítomnosti katalyzátoru a popřípadě v přítomnosti přídavného ředidla.