CZ9596A3 - Cross-country ski - Google Patents

Description

Oblast techniky

Vynález se týká oblasti skluzových sportů, jako lyžování. Zejména se vztahuje na sestavu určenou pro trvalé nebo dočasné lyžování střídavým krokem, jaké se používá zejména na běžeckých lyžích, turistických nebo telemarkových lyžích.

Dosavadní stav techniky

Lyže určená pro střídavý krok obecně obsahuje horní plochu, dolní plochu, dvě koncové oblasti tvořící zadní koně a špičku a střední oblast, vymezující zejména zachycovací oblast nebo voskovou komoru.

Při lyžování střídavým krokem lyžař vykonává pohyb, který připomíná chůzi, a to takový, že každá noha se střídavě opírá o horní plochu lyže v úrovni záprstních (metatarzálních) kloubů a v úrovni paty. Opření v záprstní oblasti odpovídá fázi odrazu vyvíjeného lyžařem pro postup dopředu a vymezuje oblast odrazového opření. V úrovni této oblasti se vyvíjí maximální síla pro uvedení střední oblasti dolní části lyže do dotyku se sněhem. Opření paty odpovídá skluzové fázi, při které je střední oblast oddálena od sněhu.

Střídavý krok se tedy projevuje sledem spouštění a zvedání zachycovací oblasti. Prvořadým cílem je, aby ke spouštění docházelo snadno a umožnilo se dosáhnout velkého dotykového tlaku v oblasti zachycení na sněhu, a abyke zvedání docházelo rovněž snadno, aby se zabránilo jakémukoli zachycovacímu dotyku se sněhem během skluzové fáze.

Zachycovací oblast má jako hlavní funkci zabraňovat tomu, aby lyže klouzala dozadu během odrazové fáze. Tato oblast může být pokryta zadržovacím voskem, šupinami, tulení kůží, chemickým protiskiuzným povlakem nebo jakýmkoli jiným prostředkem. Tato zachycovací oblast se však nesmí dotýkat

-2zemně během skluzové fáze, aby se nestíral vosk nebo se neotíraly alternativní prostředky, což by bylo na újmu životnosti nebo dobrých skluzových vlastností lyží.

‘Známý stav techniky bere zřetel na problém skluzových vlastností a podle něj se obecně navrhují lyže, jejichž obloukový profil vymezuje prohnutí směrem vzhůru a dobře udržuje zachycovací oblast v odstupu od země během skluzové fáze, *=»/4 4 τ’Ηγτι -ϊ© . utvt Jt. a -i- va ji g wa j vsak to, že lyžař musí mít dobrou dynamiku pohybu, aby působil na prohnutí lyže, a vyvolával dosednutí zachycovací oblasti k zemi. V důsledku toho není obecně odraz dostatečně silný a lyže má sklon klouzat během odrazové fáze dozadu.

Nejnovější stav techniky usiluje o odstranění této nevýhody tím, že se navrhuje lyže, jejíž tuhost v ohybu je vzhledem k tradičním lyžím zeslabena. To je případ lyže navrhované přihlašovatelem ve francouzském patentovém spisu FR 2 666 021, kde je ve střední oblasti lyže vytvořena příčná štěrbina, v podstatě mezi horní plochou a dolní plochou. Tato lyže, jejíž tuhost v ohybu je oslabena, dovoluje lyžaři, aby snadněji dotlačil zachycovací oblast k zemi. Výhodou je, že lyže již během odrazové fáze neprokluzuje zpět. Zmenšená tuhost oslabené lyže jí však již nedovoluje znovu zaujímat prohnutí potřebné pro skluzovou fázi. Během této fáze proto dochází k nadměrnému tření, což vyvolává stírání vosku z voskové komory a/nebo značný brzdicí účinek. Kromě toho má taková oslabená lyže velmi malou životnost, neboř nedosta-“tečná“ - soudržnost struktury—lyže-v—okolí-štěrbiny^vyvolává^—=^ její rychlé opotřebení.

Vynález si klade za úkol odstranit tyto nevýhody a vytvořit sestavu určenou pro lyžování, umožňující zmenšit síly, které musí být vyvíjeny lyžařem pro dotlačování zachycovací oblasti na zem během odrazové fáze, při současném opětovném zaujímání prohnutého tvaru při skluzové fázi, a to

-3bez újmy na životnosti lyže.

Podstata vynálezu

K uvedenému účelu navrhuje vynález sestavu pro lyžování zejména střídavým krokem, obsahující lyži určenou pro uložení a připojení nohy lyžaře, a mající horní plochu, dolní plochu a dvě koncové oblasti tvořící zadní část lyže a přední část lyže, a střední část vymezující zejména zachycovací oblast nebo voskovací komoru, jejíž podstatou je, že obsahuje prostředky zvyšující tuhost lyže v ohybu pro zachování nebo zvyšování zdvíhání dolní plochy lyže ve svislém směru alespoň v části zachycovací oblasti při spuštění paty nohy.

Taková sestava je dynamická v tom smyslu, že se její .tuhost v ohybu mění během použitá lyžařem na terénu s výhodou pokrytým sněhem v závislosti na silách vyvíjených lyžařem .

Prostředky pro přidržování nebo zvedání zachycovací .oblasti lyže obsahují zejména desku, uloženou nad horní plochou a udržovanou v podstatě ve střední oblasti lyže předním spojovacím prostředkem a zadním spojovacím prostředkem.

Tyto spojovací prostředky mohou být zarážky, mezi nimiž je znehybněna deska sestavy. Když je noha dosednutá na lyži, t.j. s opřenou patou, je deska udržována v poloze proti lyži . 'Sestava' jé tedy tuhá a“ lyže jé prohnutá, čímž umožňuje optimální skluz. Naproti tomu když se noha opírá pouze v úrovni záprstní (metatarzální) oblasti po zvednutí paty, deska se deformuje s lyží a lyže je přitlačena k zemi, čímž dovoluje optimální odraz.

Deska dovoluje sestavě, aby byla tuhá, jestliže se lyžař opírá v patě, ale nebrání prohýbání lyže, když se lyžař opírá v záprstní oblasti. Sestava tak má všechny před-4nosti známého stavu techniky, aniž by vykazovala jeho nedostatky, Kromě toho může být deska předpínána ve směru její délky v závislosti na požadované tuhosti sestavy.

Je-li délka desky rovná vzdálenosti mezi spojovacími prostředky nebo zarážkami, deska není předepnuta. V tomto případě se získaná sestava dobře hodí pro lyžaře nižší úrovně .

Je-li délka desky větší, než je vzdálenost mezi spojovacími prostředky nebo zarážkami, deska je předepnuta. V tomto případě je sestava tužší a dobře se hodí pro závodního lyžaře.

Bez ohledu na to, zdaje deska předepnutá či nikoliv, může mít lyže podle sestavy s výhodou alespoň jednu výchylku tuhosti v ohybu ve střední oblasti.

V každém případě dochází k ohýbání lže snadněji a vosková komora nebo zachycovací oblast se lépe dotlačuje k zemi při odrazové fázi, aniž by se měnila tuhost sestavy při opření paty, poněvadž je to deska, která lyži dodává její prohnutí.

Přehled obrázků na výkresech

Vynález je blíže vysvětlen v následujícím popisu na příkladech provedení s odvoláním na připojené výkresy, ve kterých znázorňuje obr.l schéma sestavy ukazující lyži ve skluzové fázr7“obr; 2“schema-“sestavy7—ukazuj ící—lyži-ν- odrazové^f ázi _r. obr.3 srovnávací schéma délky desky vzhledem ke vzdálenosti oddělující spojovací prostředky, obr.4 schéma ukazující botu opřenou na sestavě ve skluzové fázi, obr.5 schéma ukazující botu na sestavě v odrazové fázi, obr.6 schéma varianty sestavy, obr.7 řez rovinou VII-VII z obr.4, obr.8 řez rovinou VIII-VIII z obr.7, obr.9 perspektivní pohled na kloubové spojovací ústrojí pro připojení desky k lyži, obr.10 per-5spektivní pohled ukazující lepený spoj pro připojení jednoho konce desky k lyži, obr.11 schéma desky s proměnlivým průřezem obr.12 příklad žebrované desky, obr.13 řez rovinou XIII-XIII z obr.12, obr.14 řez rovinou XIV-XIV z obr.14, obr.15 řez rovinou XV-XV z obr.14, obr.16 schéma lyže, u níž se průřez střední oblasti mění, obr.17 až 20 schémata střední oblasti lyže, ukazující různá vytvoření zeslabení tuhosti v ohybu v podélném směru lyže, obr.21 perspektivní pohled na sestava podle přednostního provedení vynálezu, obr.22 řez rovinou XXII-XXII z obr.21, obr.23 řez rovinou XXIII-XXIII z obr.21, obr.24 a 25 schémata ukazující rozložení dotykových tlaků mezi patou a záprstní oblastí nohy podle stavu techniky a podle vynálezu, obr.26 řez částí sestavy podle jiného provedení, podobné obr.23, ve skluzové fázi, obr.27 řez podobný obr.26 v odrazové fázi a obr.28 detail provedení sestavy z obr.26 a 27.

Příklady provedení vynálezu

Na obr.l je znázorněna schematicky sestava lyže 2 a desky

3. upevněné k lyži 2 pomocí předního spojovacího prostředku 4 a zadního spojovacího prostředku 5. Lyže 2 má horní plochu, dolní plochu 7, přední konec nebo špičku 8, zadní část nebo konec 9, jakož i střední oblast vymezující na dolní ploše 7 zachycovací plochu nebo voskovací komoru 10, nad níž je uložena deska 2·

Lyže 2 sestavy 1 z obr.l je znázorněna v pohledu ze strany v poloze, 'odpovídá]íči fázi skluzu. V takovém případě je lyže 2 opřena o zem 11 (pojezdovou plochu), vyznačenou čárkovanou čarou, pouze dotykem zadní částí 9 a přední částí 8. Zachycovací plocha 10 je oddálena od země 11. Deska 3 je v podstatě rovnoběžná s horní plochou 6 lyže 2. Situace na obrázku nastává tehdy, když je noha, neznázorněná na obr.l, naplocho na lyži, s opření v patě, a opírá se v podstatě směrem dolů tak, že deska 2 je udržována v blízkosti horní plochy 6 lyže 2.

-6Síla Pl, vyvíjená nohou na desku 3 ve v podstatě svislém a sestupném směru, se přenáší zčásti na přední spojovací prostředek 4 a zčásti na zadní spojovací prostředek '5.7 přičemž přenášení se děje silami Fl a F2. Tyto síly Fl a F2 jsou vyvíjeny zčásti na odpovídající přední spojovací prostředek 4 a zčásti na odpovídající zadní spojovací prostředek 5 tak, že tyto spojovací prostředky 4, 5 mají sklon k tomu, aby se oddalovaly od sebe. Jelikož jsou oba tyto spojovací prostředky 4, 5 pevně spojeny s horní plochou 6. lyže 2, jejich oddalování vyvolávané silami Fl a F2 vyvolává protažení horní plochy 6. lyže 2. Toto protažení má za následek prohnutí lyže 2, které je tím větší, čím je deska 3_t uložená nad horní plochou 6, udržována v podstatě ve střední oblasti lyže 2, udržována v podstatě ve střední oblasti lyže 2 odpovídajícím předním a zadním spojovacím prostředkem 4, 5.

Přitlačením na desku 2 je síla Pl vyvíjená nohou lyžaře v úrovni paty způsobí zvýšení tuhosti lyže 2 v ohybu tak, že se zachová nebo zvýší zdvižení dolní plochy 7 lyže 2 ve svislém- směrem vzhledem k zemi 11, t.j. prohnutí lyže, alespoň v části zachycovací oblasti 10, a umožní se tak optimální- skluzová fáze. Když naopak již není silově udržován kontakt desky 3. s horní plochou 6. lyže 2, jako je tomu v případě obr.2, který odpovídá fázi odrazu, během níž lyžař vyvíjí sílu P2 pouze v úrovni záprstní části nohy, deska 3 se deformuje pro oddálení horní plochy 6. na alespoň části ~jej ř=“déTky7“aniž —by-se- =bránHo= zploštění“=lyže_T— Spojovacíprostředky 4, 5 se přibližují k sobě současně s tím, jak zachycovací oblast 10 lyže 2 přichází do styku se zemí 11.

Sestava 1 se tedy chová jako dynamický systém, který kmitá mezi dvěma krajními polohami, z nichž jedna je poloha skluzové fáze a druhá je poloha odrazové fáze. Je možné obměnit chování sestavy tím, že se přizpůsobí délka dl desky

-Ί2 mezi jejím předním koncem 12 a zadním koncem 13 vzhledem ke vzdálenosti d2 oddělující spojovací prostředky 4 a 5. Rozměry dl a d2 jsou vyznačeny na obr.3.

V případě, kde jsou délky dl a d2 totožné, jsou-li měřeny jednak na desce 3, uvažované izolovaně, a jednak mezi spojovacími prostředky 4. a 5 pevně spojenými s lyží bez přítomnosti desky, t.j. když deska 3. není předepnuta v podélném směru, sestava 1 umožňuje lyžaři:

- Silně se opřít zachycovací plochou 10 o zem 11 během fáze odrazu, poněvadž nepředepjatá deska 2 nezvyšuje tuhost lyže během této fáze silou P2 vyvíjenou v záprstní oblasti.

- Udržovat tutéž zachycovací plochu 10 v odstupu od země ll během skluzové fáze silou PÍ vyvíjenou v úrovni paty. V tomto případě mohou být spojovací prostředky 4, 5 tvořeny jednoduchými zarážkami ve svislém a podélném směru.

Výhodou je, že tyto dva znaky opření a udržování oddálené polohy zachycovací části 10 (voskové komory) jsou dosaženy na stejné sestavě 1. To má za následek, že stejná lyže 2 je optimalizována a dobře se zachycuje na sněhu ve fázi odrazu, aniž by ztrácela svůj vosk nebo opotřebovávala své šupiny ve skluzové fázi. Další výhodou je, že síla PÍ. P2, vyvíjená lyžařem, nevyvolává žádnou únavu lyžaře, neboú je tvořena jeho plnou vahou nebo částí této váhy a nevyplývá z přídavného impulzu, který by lyžař musel vyvíjet. Dynamická sestava 1 se tak dobře hodí pro lyžaře nízké úrovně nebo málo trénovaného, jako i pro lyžaře postupujícího po terénu s nahodilými nerovnostmi.

Jinou možností je zvolit délky dl o něco větší, než je délka d2 tak, že celá deska 3 je předepnuta v podélném směru. Při tomto uspořádání funguje sestava 1 způsobem blízkým předchozí. Rozdíl mezi délkami dl a d2 však působí, že ve skluzové fázi je vyvíjena větší síla na spojovací prvky

4. a 5, které jsou tak více od sebe oddalovány. Síly Fl a F2

-8dobrého kontaktu zachycovací v desce 3, vyplývající z rozpředpětí’ sestavu 1 tužšíněž jsou větší a lyže 2 se prohýbá více pro stejnou sílu Pl. Má to naopak za následek, že lyžař musí vyvíjet větší sílu P2 ve fázi odrazu pro zachování části 10 na zemi 11. Předpětí dílu- délek dl a d2 totiž činí v případě, kde délka dl je rovná délce d2.

Tato tužší sestava 1 se dobře hodí pro lyžaře vysoké úrovně a pro sportovní soutěže, protože má výhodu v tom. že dobře funguje, když se střídavý krok provádí ve zvýšeném rytmu, jako je tomu v případě sportovních soutěží.

i sestava 1 má tedy výhodu, že může uspokojit všechny typy lyžařů, .přičemž zajištuje dobré zachycení na zemi a současně dobrý skluz bez ohledu na podmínky použití. Stačí, aby délky dl a d2 byly přizpůsobeny podmínkám použití sestavy 1.

Je rovněž možné použít seřizovači prostředek 14 pro lepší vzájemné přizpůsobení hodnot dl a d2. Takový seřizovači prostředek 14 může být například vřazen mezi přední zarážku 4 a desku 3, jak je znázorněno na obr.4. Seřizovači prostředek 14, jehož funkce bude vysvětlena níže, dovoluje . seřízení předpětí desky X v podélném směru.: .

sestava i opatřená regulačním prostředkem 14 podle obr.4 odpovídá skluzové fázi, jako v případě podle obr.l. Bota 16 je spojena vázáním 15, upevněným například na desce

3-jakýmkoli“-způsobem -známým-pro^ odborníka^v^oboru ^například^ osou 17, takže se bota může opřít o desku 2· Princip zůstává stejný, jako ve výše popsaném případě z obr.l.

Sestava 1 znázorněná na obr.5 odpovídá fázi odrazu.

V tomto případě je pata 18 boty 16 zdvižena vzhledem k desce 3, což dovoluje předku nohy, aby se opřel směrem dolů při vyvíjení síly P2, čímž zachycovací plocha 10 dosedne na zem

-911 při současném umožňování, aby se deska 3 deformovala na alespoň části své délky, jako je tomu v případě obr.2.

Obr.6 znázorňuje variantu provedení, pro kterou je vázání 15 připojeno přímo k horní ploše 6 lyže 2. Funkce je podobná, jako v předchozím případě. Důležité je, že deska 3 vyvolává zdvíhání lyže 2 nad úroveň zachycovací plochy 10.

Jak již bylo uvedeno, umožní seřizovači prvek 14., bez ohledu na zvolenou variantu, přizpůsobení sestavy 1 různým stylům použití ze strany lyžaře.

První řešení spočívá ve zrušení jakékoli funkční vůle •£,mezi přední zarážkou 4, seřizovacím prostředkem 14, deskou „-3. a zadní zarážkou 5, a to tak, že na desku není vyvíjena ve v podstatě podélném směru žádná síla. Nepřítomnost vůle se projevuje snadno. Stačí uvažovat sestavu 1 v klidu, t.j. v poloze naplocho u země 11, bez dotyku s botou lyžaře. Vůle .je nulová, když je dolní plocha 19 desky 3. v podstatě v do...tyku s horní plochou 6 lyže 2. Tento stav, znázorněný na obrázku, se dobře hodí pro lyžaře nízké úrovně a odpovídá výše vysvětlenému případu, kde je délka dl rovná délce d2, t.j.

bez předpětí v desce 3..

Druhé řešení spočívá v tom, že se vytvoří určité předpětí v desce 3. ve v podstatě podélném směru. V tomto případě je délka dl desky 2 o něco větší, než je vzdálenost d2 mezi dorazy4., 5, a předpětí vyvolává, v nepřítomnosti jakéhokoli namáhání desky 3, deformaci v uvedené desce 3. Deformace je malá, když se pata opírá směrem dolů, a je větší, když je vyvíjen lyžařem odraz v záprstní oblasti. Tento případ se hodí pro lyžaře vysoké úrovně, jak bylo uvedeno výše.

Seřizovači prostředek 14 obsahuje podle neomezujícího příkladu, znázorněného ve dvou řezech na obr.7 a 8, dvě po-10hyblivé vačky 20 , 21. umístěné mezi spojovacími prostředky 4,5 a desku 2 a dva blokovací prostředky 22, 23., které dovolují znehybnit každou vačku 20., 21 v požadované poloze.

Řez z obr.7 je veden v podstatě rovnoběžné s horní plochou 6 lyží 2. Vačkou 21 prochází rektifikační šroub 24, a to hladkou dírou 25 v ní vytvořenou, zašroubovaný do závitované díry 26 vačky 20. Mezi vačkami 20 a 21 je rovněž uložena pružina 2,2, kterou prochází ve směru její délky seřizovači šroub 24, přičemž pružina 27 odděluje vačky 20, 21 od sebe.

Otáčení seřizovacího šroubu 24 v jednom nebo ve druhém směru dovoluje, aby se vačky 20, 21 přibližovaly k sobě navzájem. Vačka 20 se opírá plochou 28 o plochu 29 zarážky 4. Vačka 21 se opírá plochou 30 o plochu zarážky 4. Vačka 21 je opatřena úkosem a dotýká se šikmé plochy 31 desky 2 plochou 32. Vačka 21 je opatřena šikmou plochou a dotýká se nakloněné plochy 33 desky 2 plochou 34. S výhodou jsou vnější rozměry vaček 20 a 21 stejné.

Když seřizovači šroub 24 vyvolává přibližování vaček 20 a 21, oddaluje klínový účinek desku 2 narážky 4 klouzáním plochy 28 na ploše 29, plochy 30 na ploše 29, plochy 32 na ploše 21, a plochy 34 na ploše 22· Účinek je obrácený, když se vačky 20 a 21 oddalují od sebe. Pružina 27 vyvíjí trvalý tlak na vačky 20 a 21 a brání šroubu 24 otáčet se bez vnějšího působení.

Jak je patrné z obr.8, dovoluje doplňkový prvek znehybnění vačky 20, 21 v požadované poloze seřízení. Seřizovači šroub 22, 23 prochází nejprve dírou 35 v horní stěně spojovacího prostředku 4. a po té štěrbinou 36, 37 vačky 20 , 21 pro zašroubovávání do lyže 2. Stačí utáhnout šroub 22, 23 pro blokování polohy vačky 20., 21 vzhledem k horní ploše 6 lyže 2. Štěrbina 36, 37 dovoluje posun vačky 20, 21 před je-lijí m znehybněním.

K sevření dochází tlakem vyvíjeným hlavou šroubu 22, 23 na dotykovou plochu 38. Tlak svírá vačku 20, 21 na horní ploše 6 lyže 2. Každá vačka 20, 21 zůstává v dotyku se spojovacím prostředkem 4, který je udržován na lyži 2 jakýmkoli prostředkem, jako jsou šrouby 39.

Seřizovači prostředek 14 má výhodu v tom, že je úsporný, jednoduchý a účinný. Popsaná seřizovači struktura odpovídá spojovacímu prostředku 4 nebo 5 typu zarážky. Je možné si však představit jiné seřizovači prostředky, přiřazené jiným spojovacím prostředkům. Každý spojovací prostředek může být například, jak je znázorněno na obr.9, vytvořen ve formě kloubového spoje 40.. V tomto případě je konec desky 3 kloubově+ připojen osou 41 na mezičlenu 42 ♦ Mezičlen 42 je pevné připojen k lyži například šrouby 39.· Konec desky 3 se může otáčet okolo osy 41, když se tato osa deformuje.

Každý ze spojovacích prostředků 4 nebo 5 může být dále vytvořen, jak je znázorněno na obr.10, ve formě vrstvy 43 z materiálu, majícího lepivé vlastnosti, jako je lepidlo. Vrstva 43 je vytvořena pouze na koncích desky 3 na horní ploše 6 tak, že na této desce 3 může dojít k deformaci.

Rozdílnost spojovacích prostředků 4. a 5 desky 2 na horní ploše 6 lyže umožňuje uvažovat jakékoli montážní kombinace.” “Jako’ 'příklad, neomezující vynález, je možné použít zarážku 4. na přední straně a kloub 40 na zadní straně, což bude mít sklon podporovat deformaci zadní části desky 3, uložené s výhodou v úrovni paty lyžaře.

Rovněž je možné obměňovat mechanické vlastnosti desky 3 pro příklady z obr.l až 10, kde příčný průřez desky 2 je v podstatě konstantní po celé délce tak, že má vlastnosti v ohybu lišící se v závislosti na délce. Materiál použitý pro vytvoření takové desky 2 může být z kovu, kompozitního materiálu obsahujícího vlákna, plastu nebo dokonce dřeva. Jak je znázorněno na obr.11, je možné použít desky 3, jejíž příčný řez se po alespoň části délky mění. V tomto případě se deformace během odrazové fáze umistuje v podstatě do oblasti zmenšené tlouštky e. S výhodou bude noha lyžaře ležet vzhledem k desce J tak, abv tuhost desky 3 v ohybu směrem dopředu byla větší, než tuhost v ohybu v úrovni paty 18♦

Jak je znázorněno na obr.12, místní vzrůst tuhosti desky 3. v ohybu může být získán žebry 44. Tato žebra 44 umožňují vylehčení desky 3.· Mohou vyztužovat pouze určitou délku desky 3, když se jejich tlouštka mění.

Tři řezy z obr.12 ukazují postupně za sebou na obr. 13 tlustou oblast I desky 3.,na obr. 14 mezilehlou oblast II desky 3. střední tlouštky, a oblast III zmenšené tíouštky na obr. 15. Tlouštka desky 3. v oblastech I, II odpovídá⁴výšce žeber 44.

Souběžně s použitím desky 3. nekonstantní tlouštky se lyže 2 sestavy 1. vyznačuje s výhodou alespoň změnou tuhosti v ohybu ve střední oblasti, přičemž tato změna tuhosti slouží pro. optimální uvedeni; lyže v její zachycovací Oblasti (voskové komoře) do polohy naplocho při zdvíhání paty (opření v záprstní oblasti). Tato výchylka tuhosti v ohybu je s výhodou lokální a bodová a může být dosažena například změnou příčného průřezu lyže ve střední oblasti, jak je znázorněno- na obr. 16 . - - .............

V tomto případě je v podstatě v úrovni paty lyžaře zajištěno zmenšení tlouštky lyže 2. Toto zmenšení je relativní a odpovídá rozdílu vzhledem běžné lyži, jako je lyže sestavy 1 z obr.l. Ukázalo se, že sestava 1 tvořená zejména deskou 3., zvyšující tuhost lyže v opření paty a oslabené lyže 2 , dovoluje využívat ještě lépe dynamické účinky, vyvolá-13vané po sobě následujícími deformacemi desky 3, a to bez po sobě následujících deformací desky 2 bez nedostatků dosud známých systémů.

Na obr.17, 18, 19 a 20 jsou znázorněny další provede’ ní místního zeslabení lyže, neomezující rozsah vynálezu.

V případě obr.17 je horní vrstva 45 lyže 2 vytvořena z alespoň jednoho pramenu vláken, jehož tlouštka nebo počet vrstev lokálně zmenšuje ve střední oblasti c. V provedení podle obr.18 je horní vrstva 45 lyže 2 alespoň částečně přerušena v místě i ve střední oblasti.

Obr.19 ukazuje zeslabení lyže 2, dosažené vytvořením štěrbiny 46 mezi horním povrchem 6 a dolním povrchem 7 v podstatě v úrovni střední oblasti. V případě z obr.20 ukazuje lyže 2 relativní zeslabení oddělením obou výztuh 47, 48, uložených na horní ploše 6 lyže 2 v podstatě v úrovni střední oblasti, které mezi sebou ponechávají prostor 49, kde je tuhost lyže 2 v ohybu menší. Každá výztuha působí ztužování části lyže, na níž je upevněna.

Bez ohledu na způsob zeslabování pro podstatné zmenšování tuhosti lyže 2 sestavy i ve střední oblasti v ohybu, je konstrukce této sestavy vytvořena tak, že k deformaci desky 3. dochází v podstatě pod patou lyžaře.

Na obr.21 je znázorněna sestava 1 podle výhodného -= — - ™ provedení“-vynálezu = je- znázorněna v perspektivěDeska 3 je uložena v podstatě na horní ploše 6 lyže 2 mezi přední zarážkou 4 a zadní zarážkou 5. Tyto zarážky udržují desku 2 v podélném a svislém směru vzhledem k lyži 2. S lyží 2 je pevně spojen nejméně jeden .doplňkový protizdvihový prostředek 50, který umožňuje bránit zdvíhání desky 2 vzhledem k lyži 2 na alespoň části její délky. Tento prostředek 50 může být tvořen například šroubem s osazením, upevněným na lyži 2.

-----------------------------_₁₄_------------------------------Jak je znázorněno na obr.22, šroub 50 s osazením je uložen v drážce 51 vytvořené v desce 3, což brání tomu, aby vyčníval nad desku 3· Osazení 52 šroubu 50 se dotýká stěn 53 ,..54- št érblny 55 vytvořené ve~dně drážky 5Γ^- deškv^Sl Toto osazení 52 brání desce 3_ se posouvat do strany vzhledem k lyži 2, nebot šířka štěrbiny 55 je v podstatě stejná, jako je průměr osazení 52.

Hlava 56 šroubu 50 s osazením přesahuje každou stranu štěrbiny 55 a brání vrchem svém hlavy 57 oddalování desky 2 ve svislém směru od lyže 2. Jak je patrné na obr.23, dovoluje však štěrbina 55, vytvořená v podélném směru lyže 2 v desce 2 relativní posun desky 2 vzhledem k horní ploše 6 lyže 2. Tento jev se projevuje, když se zakřivení lyže mění pro střídavý přechod ze skluzové fáze do odrazové fáze.

Šroub 50 s osazením je s výhodou uložen v opěrné oblasti záprstní části nohy. Zadní část desky 2 θ malé tlouštce je podporována podložkou 58 upevněnou na lyži 2 například šrouby 39. Přídavně je možné připojit na každou stranu desky 2 nejméně jednu vložku z pružné hmoty,,jako je z pryže nebo silikonové pryže. Tato neznázorněná vložka slouží k tomu, aby zabraňovala, aby se mezi desku 2 ^a horní plochu 6 lyže dostalo jakékoli cizí těleso.

Obr.26 až 28 znázorňují příklad 101 výhodného provedení vynálezu, dovolující dokonalé vzájemné spolupůsobení s vázáními 105 běžek typu známého____pod obchodním_označením

SNS Profil, t.j. obsahujícího dlouhé vodicí žebro 107. probíhající po celé délce lyže. Lyže 102 je opatřena na své horní vrstvě 145 dvěma oslabeními 146, tvořenými v daném případě dvěma příčnými zářezy, uloženými v podstatě po obou stranách zachycovací oblasti lyže, nazývané obvykle voskovací komora.

-15Tyto dva příčné zářezy 146 tvoří, jak bylo vysvětleno výše, ke zmenšení tuhosti lyže známého typu a umožňování optimálního smáčknutí její voskovací komory, t.j. optimální dolehnutí její zachycovací plochy k zemi během fáze odrazu, během které je lyžařem vyvíjena síla P2 opřením nohy v úrovni záprstních částí (obr.27).

Umístění těchto příčných štěrbin 146 závisí na lyži. Příčné zářezy mohou být samozřejmě nahrazeny jakýmkoli výše popsaným oslabením a popřípadě být zrušeny. Stejně jako v předchozích příkladech je použito podélné desky 103 pro zvýšení tuhosti lyže během skluzové fáze v ohybu. Tato deska 103. která je s výhodou z kompozitního materiálu, ale může & být vytvořena z jakéhokoli jiného materiálu, je upevněna k lyži na jejím předním konci 103a prostřednictvím šroubů 106 vázání 105 a probíhá po celé délce vázání 105 a vodicí hrany 107, přičemž pokrývá celou oslabenou oblast lyže a zejména dva zářezy 146.

Zadní konec 103b desky 103 je volně posuvný a může se tedy posouvat vzhledem k lyži při jejích ohybech, až k dosednutí proti spojovacímu bloku 111, tvořícímu zarážku a upevněnému na lyži způsobem, který je sám o sobě znám, například šroubem.

Na zarážce 111 je pomocí šroubu 112 připojen konec ovládací desky 110. Tato deska 110 je kromě toho upevněna na jejím druhém konci například čepem, 113 ,k desce.103 .prostřednictvím jiné zarážky 114, která je sama upevněna na této desce. Upevňovací čepy 112, 112 desky 110 mohou být nahrazeny jinými spojovacími prostředky, například jednoduchými zarážkami. Deska 110 je uložena v podélném otvoru 108 vytvořeném ve vodicím žebru 107. Ovládací deska 110 vytváří spojení zadního konce 103b ztužující desky lyže 103. Zarážka 111 je zvolena tak, aby vymezovala vůli mezi zadním koncem 103b desky a narážkovou plochou 111b v prohnuté poloze lyže

-16(obr.26) a dosedala na tento konec 103b pouze po dosažení polohy lyže naplocho.

Funkce sestavy je stejná, jak bylo vysvětleno u výše uvedených pj-ovedení. -Když j e~vyví j ená nóhóů v^úřóvni záprst“' ní části vyvíjena síla P2 při zdvíhání paty, doprovází deska 103 ohyb lyže 102 směrem dolů a lyže dosedne k zemi. Během tohoto posunu se deska 103 posouvá, až dosedne proti zarážce 111, přičemž její dosednutí opět ztuží lyži a zastaví ohyb lyže směrem dolů na předem určené hodnotě, dostatečné k dosednuti voskovací komory bez ohledu na to, jaký se je terén a sníh. Současně se ovládací deska 110, která nemá volnost pohybu v podélném směru, a která je je připojena jednak k desce 103 a jednak k lyži, se deformuje prohnutím vzhůru otvorem 108 vodícího žebra.

Jakmile je odrazová fáze dokončena, lyžař znovu spustí nohu naplocho a vyvine opřením paty sílu PÍ na zdviženou část ovládací desky 110, což má za následek ztužení lyže napnutím desek 103, 110 a její opětovné prohnutí, jak je znázorněno na obr.26. Ve srovnání s výše popsanými příklady provedení má toto provedení výhodu možnosti velmi dobrého napojení navázání, neboř zevně je vidět pouze ovládací deska 110, takže je toto provedení současně estetické a méně citlivé na eventuelní přítomnost sněhu.

Obr.28 znázorňuje příklad osazení mezi zarážky ovládací desky 110. V tomto případě je deska opatřena na každém konci spoj ovacím blokem 115_spolupůsobí cim..s^,lehce^na3cloněnými axiálními prsty 116, 117 odpovídajících spojovacích bloků 111, 114. V tomto případě je prst 116 osazen na konci šroubu 118 umožňující jeho ovládáním vyvolat větší či menší předpétí na ovládací desce 110.

Nyní bude provedeno obecné srovnání klasické lyže a lyže opatřené prostředky podle vynálezu na základě srovná-17vacích diagramů. U klasické lyže určené v podstatě pro střídavý krok, je patrné, jak je znázorněno na obr.24, že toto rozdělení tlaku podél lyže 2. není ideální. Tento diagram ukazuje dotykový tlak PC na ypsilonové ose, v závislosti na poloze na lyži na ixové ose, mezi předním koncem 8 a zadním koncem 9 lyže, a to ve odrazové fázi, vyznačený čárkovaně, a skluzové fázi, vyznačený plně. Bod opření při odrazu je označen A a poloha paty B. Je patrné, že jestliže se ve skluzové fázi a tedy fázi opření paty existuje voskovací komora nebo zachycovací plocha 10, kde je tlak nulový, při odrazové fázi (čárkovaná čára) je tlak, který se získá v úrovni odrazového bodu A, je rozložen po obou stranách tohoto bodu jednak ve velmi široké a rozptýlené oblasti a jednak S relativně malou intenzitou v zachycovací oblasti 10, což je značně škodlivé pro účinnost odrazu.

Pro srovnání ukazuje diagram na obr.25, v jakých výhodných proporcích umožňuje křivka odrazu dosáhnout u lyže, opatřené prostředky podle vynálezu působícími na tuhost ve vázání,zlepšených parametrů. Křivka vyznačená čárkovaně ukazuje, že ve fázi odrazu je hodnota síly vyvíjené na lyži značně vyšší (4,5 kg místo 2,2 kg, tedy dvojnásobná), zatímco ve skluzové fázi vyznačené plnou čarou je tato síla zmenšená .

Je samozřejmé, že vynález není omezen na popsaná provedení a že se vztahuje na všechny technické ekvivalenty, .spadaj ící do rámce následuj ících,,patentových nároků- Je možné si například představit hydraulický nebo pneumatický systém, ke kterém poddajný plášt, obal nebo píst ovládaný patou 18 nohy vyvíjí změnu zakřivení lyže 2 v důsledku pohybu tekutiny.

trJOOr, MUoé všeneóxÁ advokát .120 .CO FBéHA.^.HáBoWi.2--------------------------------------PATENTOVÉ

-σ

XJ<

< Ό r- jO > CS to-2 —i ·< 2. ^r/>

o ° O

Claims (24)

1. Sestava (1) pro lyžování zejména střídavým krokem, obsahující lyži (2) určenou pro uložení a připojení nohy ly_₌žaře, a majícíhorní plochu (6), dolní plochu'( 7)' a dvě koncové oblasti tvořící zadní část (9) lyže a přední část (8) lyže, a střední část vymezující zejména zachycovací oblast nebo voskovací komoru (10), vyznačená tím, že obsahuje prostředky zvyšující tuhost lyže v ohybu pro zachování nebo zvyšováni zdvíhání dolní plochy (7) lyže (2) ve svislém směru alespoň v části zachycovací oblasti (10) při spuštění paty nohy.

2. Sestava (1) podle nároku 1 vyznačená tím, že ztužovací prostředky obsahují nejméně jednu desku (3), uloženou nad horní plochou (6) a udržovanou v podstatě ve střední oblasti lyže (2) předním spojovacím prostředkem (4) a zadním spojovacím prostředkem (5).

3. Sestava (1) podle nároku 2 vyznačená tím, že vzdálenost, která odděluje body připojení desky (3) ke spojovacím prostředkům (4, 5) ve směru délky lyže je přesně stejná jednak jako vzdálenost na desce (3) vzaté samostatně a jednak mezi spojovacími prostředky (4, 5) pevně spojenými s lyží (2) bez přítomnosti desky (2) tak, že tato deska (3) není předepnuta v podélném směru.

4. Sestava (1) podle nároku 2 vyznačená tím, že vzdálenost , odděluj ící bodyL^připojení^ desky—3)—ke- spo j ovacím prostředkům (4, 5) ve směru délky lyže (2) je větší na desce vzaté samostatně, než mezi spojovacími prostředky (4, 5), pevně spojenými s lyží (2), bez přítomnosti desky (3) tak, že tato deska (3) je předepnuta v podélném směru.

5. Sestava (1) podle kteréhokoli z nároků 2 až 4, vyznačená tím, že nejméně jeden ze spojovacích prostředků

-19(4, 5) pro připojení desky (3) na lyži (2) je zarážka působící ve svislém směru a ve vodorovném směru (40).

6. Sestava (1) podle kteréhokoli z nároků 2 až 4, vyznačená tím, že nejméně jeden ze spojovacích prostředků (4, 5) pro připojení desky (3) na lyži (2) je kloubové ústrojí (40) .

7. Sestava (1) podle kteréhokoli z nároků 2 až 4, vyznačená tím, že nejméně jeden ze spojovacích prostředků (4, 5) pro připojení desky (3) na lyži (2) je lepený spoj.

8. Sestava (1) podle kteréhokoli z nároků 2 až 7 vyznačená tím, že příčný průřez desky (3) se mění po alespoň části její délky.

9. Sestava (1) podle kteréhokoli z nároků 2 až 8 vyznačená tím, že tuhost desky (3) v ohybu je ke předku nohy vyšší, než její tuhost v ohybu v úrovni paty (18) nohy.

10. Sestava (1) podle kteréhokoli z nároků 2 až 9 vyznačená tím, že tuhost desky v ohybu je dosažena nejméně jedním žebrem (44).

11. Sestava (1) podle kteréhokoli z nároků 2 až 10 vyznačená tím, že s lyží (2) jsou pevně spojeny protizdvihové prostředky (50), dovolující bránit zdvíhání desky (3) vzhledem k lyži (2) na alespoň části její délky.

12. Sestava (1) podle nároku 11 vyznačená tím, že protizdvihové prostředky (50) jsou uloženy v oblasti opření záprstní části nohy.

13. Sestava (1) podle nároku 11 a 12 vyznačená tím, že v tlouštce desky (3) je vytvořeno vybrání (55) na alespoň části její délky, přičemž nejméně jeden protizdvihový prostředek (50), pevně spojený s lyží, prochází přes vybrání

-------------20(55) a přidržuje desku (3).

14. Sestava (1) podle nejméně jednoho z nároků 3 nebo 4 vyznačená tím, že nejméně jeden prostředek (14) dovoluje ^seřizování v podélném směru předepnutí desky {3)₅ '

15. Sestava (1) podle nároku 14 vyznačená tím, že seřizovači prostředek (14) dovoluje zachycovat vůli mezi deskou (3) a spojovacími prostředky (4, 5) pro to, aby na desku (3) nebyla vyvíjena ve v podstatě podélném směru žádná síla.

16. Sestava (1) podle nároku 14 vyznačená tím, že seřizovači prostředek (14) dovoluje předepnutí desky (3) ve v podstatě podélném směru.

17. Sestava (1) podle kteréhokoli z nároků 14 až 16 vyznačená tím, že seřizovači prostředek (14) obsahuje nejméně jednu pohyblivou vačku (20, 21), umístěnou mezi nejméně jeden ze spojovacích prostředků (4, 5) a desku (3), přičemž blokovací prostředek (22, 23) dovoluje znehybnit vačku (20, 21) v požadované poloze.

18. Sestava (l) podle kteréhokoli z nároků 2 až 17 vyznačená tím, že v podstatě podél jedné-strany desky (3) je umístěna nejméně jedna vložka.

19. Lyže (2) pro sestavu (1) podle nejméně jednoho z nároků 1 až 18 vyznačená tím, že vykazuje nejméně jednu výchylku tuhosti v ohybu ve střední oblasti (10.) ... , ,,·. -

20. Lyže (2) pro sestavu (1) podle nároku 19 vyznačená tím, že vykazuje výchylku průřezu ve střední oblasti (10).

21. Lyže (2) pro sestavu (1) podle nároku 19 vyznačená tím, že její horní vrstva (45) je vytvořena z pramenu

-21vláken, jehož tloušťka nebo počet vrstev jsou ve střední oblasti (10) zmenšeny.

22. Lyže (2) pro sestavu (1) podle nároku 19 vyznačená tím, že horní vrstva (45) je /alespoň částečně přerušena v podstatě ve střední oblasti (10).

23. Lyže (2) pro sestavu (1) podle nároku 19 vyznačená tím, že mezi horní plochou (6) a dolní plochou (7) je vytvořena štěrbina (46), v podstatě v úrovni střední oblastí (10).

24. Lyže (2) pro sestavu (1) podle nároku 19 vyznačená tím, že na horní* ploše (6) lyže (2) jsou umístěny nejméně dvě výztuhy (47, 48) v podstatě v úrovni střední oblasti (10).