CZ52896A3 - Water or alcohol soluble or dispersible thermoplastic elastomeric copolymers with hydrophobic and hydrophilic polysiloxane side chains and composition containing such copolymers used for treating hear and skin - Google Patents

Description

Ve vodě nebo v alkoholu rozpustné nebo dispeťg^^^y_d , termoplastické elastomerní kopolymery s hydrof ilňíďi-a polysiloxanovými postranními řetězci a kompozice pouáívané při péči o vlasy a pokožku obsahující tyto kopolymery

0130Q

Oblast techniky

I ·(·□ roubovaných——

Tento vynález se týká polysiloxany termoplastických elastomerních kopolymeru a kosmetických a farmaceutických kompozicí obsahujících tyto kopolymery. Tyto kopolymery jsou vhodné pro ztužování a úpravu vlasů. Zvláště vhodné jsou tyto kompozice pro použití v lacích a pěnách na vlasy. Tento vynález se dále týká kopolymerů, vhodných jako součásti kosmetických a farmaceutických kompozic pro aplikaci na pokožku. Kompozice používané k péči o pokožku, obsahující tyto kopolymery, jsou vhodné pro uvolňování a/nebo transdermální transport řady aktivních látek do pokožky a přes ni.

Dosavadní stav techniky

V péči o vlasy je běžně uznávaným požadavkem, aby účes zachovával svůj tvar. Toto zachování tvaru je u účesu dosaženo jedním ze dvou způsobů: trvalou chemickou změnou vlasového vlákna nebo dočasnou změnou vlastností a tvaru vlasu. Dočasná změna může být odstraněna mytím vodou nebo šamponováním. Dočasná změna vlastností vlasů může být obecně dosažena aplikací určité kompozice na mokré vlasy po jejich šamponování a/nebo úpravě a před jejich sušením a/nebo tvarováním. Pro tento účel jsou používány prostředky ve formě pěn, gelů, roztoků nebo sprejů. Jakmile je dosaženo žádaného tvaru, většinou spreje. Součástí těchto péči o vlasy jsou různé pryskyřice a polymery, pomocí kterých se dosahuje žádaný tvar účesu a jeho stabilita. Pryskyřice a polymery běžně užívané pro tento účel však mají tendenci způsobovat slepování vlasů, nebo jsou vlasy po jejich použití používají se k jeho udržení různých produktů sloužících příliš ztužené. Tyto pryskyřice a polymery rovněž nelze smýt tak snadno, jak by bylo žádoucí. Proto je třeba, aby byly získány materiály, používané pro tvarování vlasů a udržování jejich tvaru, pomocí kterých je možno dosáhnout pevného a dlouhotrvajícího držení vlasů, aniž by docházelo k přílišnému slepování vlasů nebo jejich přílišnému ztužení, a které je možno snadno odstranit mytím šamponem. Protože dále je většina kompozicí používaných pro tvarování účesů na vodní a/nebo alkoholické bázi, je nutné, aby tyto materiály bylo možno snadno v těchto bázích dispergovat.

Termoplastické elastomerní kopolymery jsou dobře známy. Tyto kopolymery kombinují termoplastické vlastnosti, které jim poskytují rozpustnost a pevnost, s pružností kaučukovitých látek, která jim poskytuje ohebnost a schopnost zachovávat tvar. Přes tyto velmi žádoucí vlastnosti je většina termoplastických elastomerních kopolymerů obecně nerozpustná nebo špatně rozpustná ve vodě a ve vodně-alkoholických systémech a není vhodná pro kompozice používané k péči o vlasy. Pro tento účel by tedy byly vhodné termoplastické elastomerní kopolymery s dobrou rozpustností ve vodě a/nebo alkoholu.

Je rovněž známo, že polymery mohou být modifikovány začleněném silikonových sekvencí do jejich řetězců nebo naroubováním silikonů. Silikony roubované polymery se vyznačují nízkou povrchovou energií a bylo by jimi možno dosáhnout jedinečných estetických výhod při formulaci kompozic, které nejsou obvyklé u polymerů, které silikony roubovány nejsou. Silikony roubované termoplastické kopolymery jsou však dosud neznámé.

Podstata vynálezu

Tento vynález se týká nových typů termoplastických elastomerních kopolymerů, které mají požadovanou ohebnost, pevnost a pružnost a přesto jsou dobře rozpustné a/nebo dispergovatelné ve vodných nebo alkoholických systémech. Tyto kopolymery rovněž obsahují polysiloxanové postranní řetězce, které dále modifikují jejich povrchové vlastnosti a způsobují, že tyto polymery jsou hebké a lesklé a že je možno je snadno formulovat do velkého množství nosičů. Pomocí těchto materiálů je dále možno získat kompozice vhodné pro péči o vlasy, umožňující, že vlasy při styku s pokožkou vyvolávají přirozený pocit, t.j. nejsou ani lepkavé ani příliš ztužené.

Vedle výhod, které poskytují termoplastické elastomerní kopolymery obsahující silikony bylo zjištěno, že tyto materiály je možno použít do celé řady kosmetických a farmaceutických kompozicí pro místní aplikaci na kůži. Na základě těchto kopolymerů je možno získat kompozice pro vnější použití, které je možno na pokožce snadněji a rovnoměrněji rozetírat a které vyvolávají příjemný pocit při styku s pokožkou a přesto jsou velmi vydatné. Tyto kompozice jsou dále použitelné pro zlepšení penetrace velké řady kosmetických a farmaceutických prostředků do pokožky nebo přes pokožku při systémovém použití.

Předmětem tohoto vynálezu jsou nové, silikony roubované termoplastické elastomerní kopolymery, rozpustné nebo dispergovatelné ve vodě nebo v alkoholu. Jiným předmětem tohoto vynálezu jsou silikony roubované termoplastické elastomerní kopolymery, vhodné jako kompozice používané při péči o vlasy.

Jiným předmětem tohoto vynálezu je nová kompozice používaná při péči o vlasy se zlepšenými tvarovacími a/nebo fixačními vlastnostmi a s lepším estetickým účinkem.

Jiným předmětem tohoto vynálezu jsou nové silikony roubované termoplastické elastomerní kopolymery vhodné jako složky kompozic pro kosmetické prostředky sloužící péči o pokožku c. jako složky farmaceutických kompozic.

Jiným předmětem tohoto vynálezu jsou nové kompozice pro kosmetické a farmaceutické použití, vhodné pro uvolňování rejrůznějších kosmetických a farmaceutických látek do pokožky £ přes ni.

V dalším je nejdříve uveden popis vynálezu v zkrácené formě s poté detailní popis vynálezu.

Stručný popis vynálezu

Tento vynález se týká silikony roubovaných termoplastických elastomerriích kopolymeru, rozpustných nebo dispergovatelných ve vodě nebo alkoholu, které se skládají z hlavního řetězce, ze dvou nebo více hydrofilních postranních řetězců a z jednoho nebo více polysiloxanových postranních řetězců, a které jsou připravovány kopolymerací náhodně se opakujících jednotek A, B a C, přičemž tento kopolymer je složen (i) z 20 až 89,9 hmot.% zmíněných jednotek A, které jsou kopolymerizovatělně se zmíněnými jednotkami B a C, (ii) z 10 až 60 hmot.% zmíněných jednotek B, kterými jsou jsou hydrofilními makromery, skládající se z polymerní části a z funkční skupiny kopolymerizovatelné se zmíněnými jednotkami A a C a (iii) z 0,1 až 20 hmot.% zmíněných jednotek C, kterými jsou polysiloxanové makromery, skládající se z polymerní části a z funkční skupiny kopolymerizovatelné s jednotkami A a B, přičemž zmíněná jednotka A tvoří ve spojení se zmíněnými jednotkami B a C zmíněný hlavní řetězec polymeru, zmíněné polymerní části zmíněných jednotek B tvoří zmíněné hydrofilní postranní řetězce, zmíněné polymerní části zmíněných jednotek C tvoří zmíněné postranní polysiloxanové řetězce, váhový průměr molekulových hmotností zmíněného kopolymeru je vyšší než 10 000 a zmíněný kopolymer vykazuje alespoň dvě hodnoty Tg, z nichž prvá hodnota Tg přísluší zmíněnému hlavnímu řetězci a je nižší než 0 °C a druhá hodnota Tg přísluší zmíněným hydrofilním .postranním řetězcům a je vyšší než 25 °C.

Tento vynález se rovněž týká silikony roubovaného termoplastického elastomerního kopolymeru, . rozpustného nebo dispergovatelného ve vodě nebo alkoholu a sestávajícího ze zmíněného hlavního řetězce a dvou nebo více polysiloxanových postranních řetězců, přičemž zmíněný kopolymer je připravován kopolymerací náhodně se střídajících jednotek A, B a C obecného vzorce [A]_a(B]_b[C]_c, kde A je alespoň jedna polymerizovatelná monomerní jednotka, s výhodou monomerní jednotka obecného vzorce

O

II

X - c- cr⁵=chr⁶, kde X je zvoleno ze skupiny sestávající z -OH, -OM, -OR⁴ , -NH2^ -NHR⁴ a -N(R⁴)2; M je kation, zvolený ze skupiny sestávající z Na⁺,K⁺, Mg²⁺, Ca²⁺, Zn²⁺ NH₄ ⁺, alkylamonia, dialkylamonia, zrialkylamonia a tetralkylamonia; každý substituent R⁴ je nezávisle zvolen ze skupiny sestávající z H, nerozvětvených nebo rozvětvených Cj-Cg alkylů, Ν,Ν-dimethylaminoethylu, 2-hydroxyethylu, 2-methoxyethylu, 2-ethoxyethylu a substituenty R⁵ a R° jsou nezávisle zvoleny ze skupiny sestávající z H, nerozvětvených nebo rozvětvených Cj-Cg alkylů, methoxyskupiny, ethoxyskupiny, 2-hydroxyethoxyskupiny, 2-methoxyethylkupiny, a 2-ethoxyethylskupiny a kde a je celé číslo vyšší než 100.

B je alespoň jedna hydrofilní makromerní jednotka kopolymerizovatelná s A a C obecného vzorce

R-[-N-CH₂CH₂]_m-0-E

I co

R' kde E je funkční skupina s dvojnou vazbou mezi atomy uhlíku, kopolymerizovatelná s A a C, zvolená ze skupiny tvořené vinylem, sllylem, akryloylem, methakryloylem, ethakryloylem, 3-vinylbenzoylem a 4-vinylbenzoylem; R a R' jsou nezávisle zvoleny ze skupiny sestávající z H, nerozvětvených nebo rozvětvených C^-Cg alkylů; m je celé číslo v intervalu 10 až 2000 a b je celé číslo 2 nebo vyšší.

C je alespoň jedna polysiloxanová makromerní jednotka kopolymerizovatelná s A a B, která má obecný vzorec

E'(Y)_nSi(R⁷)₃__t(Z)_t, kde E' je funkční skupina s dvojnou vazbou mezi atomy uhlíku, kopolymerizovatelná s A a Β; Y je dvojvazná spojovací skupina; substituent R⁷ je zvolen ze skupiny tvořené H, nižšími alkyly, aryly a alkoxyskupinami; Z je monovalentní siloxanový polymerní segment s váhovým průměrem molekulových hmotností vyšším než 500, který je za podmínek polymerace v podstatě nereaktivní a tvoří postranní řetězec zmíněného hlavního řetězce; n je 0 nebo 1; t je celé číslo v intervalu 1 až 3, c je celé číslo, rovné 1 nebo vyšší.

V jiných provedeních je B alespoň jedna hydrofilní makromerní jednotka kopolymerizovatelná s A a C, která mé obecný vzorec

R0- [-CH2CH2N-)_m

C=0

0-E

CH=CH;

R' kde R a R' jsou nezávisle zvoleny ze skupina sestávající z H, nerozvětvených nebo rozvětvených Cj-Cg alkylů; m je celé číslo v intervalu 10 až 2000.

V jiných provedeních je B alespoň jedna hydrofilní makromerní jednotka, kopolymerizovatelná s A a C, obecného vzorce

R''-[-OCH₂CH-]_m-O-E kde E je funkční skupina s dvojnou vazbou mezi atomy uhlíku, kopolymerizovatelná s A a C, zvolená ze skupiny tvořené vinylem, allylem, akryloylem, methakryloylem, ethakryloylem, 3-vinylbenzoylem, 4-vinylbenzoylem a jejich směsmi, R'' je substituent zvolený ze skupiny sestávající z vodíku, C₁-C₄₀ nerozvětvených

Ί nebo rozvětvených alkylů a m je až 2000.

V dalších provedeních se používaných pro péči o vlasy, celé číslo vyšší v intervalu 20 tento vynález týká kompozic zvláště kompozic pro ztužování čí úpravu vlasů, obsahujících uvedené kopolymery.

V ještě dalších provedeních se tento vynález týká kosmetických čí farmaceutických kompozic obsahujících tyto kopolymery a jejich aplikací na pokožku a pro uvolňování a/nebo transdermální transport řady aktivních látek do pokožky a přes ni.

Pokud není uvedeno jinak, jsou všechny v tomto dokumentu uvedené údaje koncentrací v hmotnostních procentech a všechna měření byla prováděna při 25 °C. Směsi, které jsou předmětem tohoto vynálezu, mohou obsahovat, být složeny, nebo v podstatě sestávat ze zde popsaných přísad a komponent, ať jde o přísady ε komponenty, které v v těchto směsech musí být obsaženy, nebo o složky volitelné.

Podrobný popis vynálezu

Slovní spojení termoplastické elastomerní kopolymery, jak je používáno v tomto dokumentu, vyjadřuje skutečnost, že tyto kopolymery mají jak termoplastické, tak elastomerní vlastnosti. Slovní spojení termoplastický elastomerní kopolymer je dobře známo odborníkům v makromolekulám! chemii. Termín termoplastický znamená, že při zahřívání kopolymerů dochází k jeho měknutí a jeho opětným ochlazením se tento kopolymer znovu stává tvrdším, při mechanickém namáhání tento kopolymer začne téci a při přerušení tohoto mechanického namáhání jeho tok ustane. Termín elastomerní znamená, že tento kopolymer má jistou hodnotu modulu pružnosti, takže se vyznačuje jistou odolností proti deformaci při namáhání a omezenou schopností pružné deformace. Termín roubovaný kopolymer, který je dobře znám odborníkům v makromolekulární chemii, je používán jako označení kopolymerů, na které byla navázána, neboli naroubována další chemická struktura. Slovní spojení silikonem roubovaný, jak je používáno v tomto dokumentu, znamená, že tyto kopolymery obsahují postranní polysiloxanové řetězce, nebo, vyjádřeno jinými slovy, tyto polymery mohou být připravovány roubováním nebo vázáním polysiloxanových postranních řetězců na příslušný kopolymer.

Termín makromer je dobře znám odborníkům v makromolekulární chemii a je používán jako označení polymerního materiálu, který obsahuje polymerizovatelné skupiny. Vyjádřeno jinými slovy, makromer je makromolekulární monomer, který je v podstatě monomerem s vysokou molekulovou hmotností, schopným vytvářet stavební jednotky, které mohou být samy polymerovány, nebo mohou polymerovat s jinými monomery nebo makromery.

Slovní spojení rozpustný nebo dispergovatelný ve vodě nebo alkoholu, jak je používáno v tomto dokumentu, znamená, že tyto kopolymery se bud rozpouštějí nebo jsou dispergovatelné (ve formě stálé suspenze) alespoň v jednom z následujících rozpouštědel: voda, methanol, ethanol a isopropanol. Označením rozpustný se rozumí, že kopolymer je rozpustný v některém z těchto rozpouštědel nebo v těchto rozpouštědlech při 25 °C do té míry, že vznikají roztoky o koncentraci alespoň 20 mg/ml, s výhodou 50 mg/ml a nejvýhodněji 100 mg/ml. Označení dispergovatelný znamená, že kopolymer vytváří stabilní suspenzi s nepříliš odlišnou velikostí částic suspendované fáze (bez přidání dalších materiálů jako např. emulgátorů), jé-li smísen s některým z uvedených rozpouštědel nebo s uvedenými rozpouštědly při 20 °C v množství Odpovídajícím koncentracím 20 mg/ml, s výhodou 50 mg/ml, a nejvýhodněji 100 mg/ml.

Silikony roubované termoplastické elastomerní kopolymery polysiloxanový termoplastické

Pro kopolymery podle tohoto vynálezu je charakteristické, že obsahují elastomerní, ohebný hlavní řetězec, alespoň dva termoplastické, hydrofilní postranní řetězce a alespoň jeden řetězec. Tato kombinace elastomeru, a polysiloxanové části, vytvářející jeden kopolymer, je příčinou jedinečných a vhodných vlastností těchto též být monomerů, makromerů jinými slovy, makromery materiálů. Kopolymery podle tohoto vynálezu mohou být nazývány roubovanými kopolymery, protože mohou připravovány pomocí kopolymerace a polysiloxanových jednotek. Vyjádřeno a polysiloxanové jednotky jsou roubovány nebo vázány na kopolymer.

V těchto kopolymerech se vyskytují alespoň dvě oddělené navzájem nemísitelné fáze. Aniž bychom se omezovali teoretickými úvahami, domníváme se, že hydrofilní postranní řetězce těchto kopolymerů jsou vzájemně asociovány a tak vytvářejí jednu fázi, zatímco hlavní řetězec kopolymerů tvoří fázi druhou. V závislosti na relativním obsahu polysiloxanové části kopolymerů mohou polysiloxanové postranní řetězce vytvářet ještě další oddělenou fázi. Důsledkem této nemísitelnosti fází je to, že tyto kopolymery vykazují alespoň dvě různé teploty skelného přechodu, neboli nlavnímu řetězci lim n g

jmenovitě jedno T„, které přísluší y

které přísluší hydrofilním druhé postranním řetězcům. Kopolymery mohou zároveň vykazovat ještě třetí Tg, příslušející polysiloxanovým postranním řetězcům. Možnost detekce tohoto třetího Tg závisí na řadě faktorů včetně obsahu křemíku v kopolymerů, na množství postranních polysiloxanových řetězců v kopolymerů, na rozdílu hodnot jednotlivých Tg a na jiných fyzikálních faktorech.

Teplota skelného přechodu Tg je veličina dobře známá ve fyzice polymerů. Je to teplota, při které v polymeru nebo v jeho jeho části probíhá změna z pevného a křehkého materiálu na materiál kapalný nebo .kaučukovitý. Teplota skelného přechodu může být měřena za použití běžných metod známých pracovníkům z oboru polymerní fyziky. Zvláště vhodnou metodou, používanou pro tento účel je diferenciální skanovací kalorimetrie (známá jako DSC). Skelný přechod u polymerů je popsán v knize 'Introduction to Polymer Science and Technology: An SPE Textbook (editoři H.S.Kaufman a J.J.Falceta, John Wiley & Sons 1977), která je zde uvedena jako odkaz.

Hodnota Tg hlavního řetězce kopolymerů podle tohoto vynálezu (t.j. té části těchto kopolymerů, které neobsahují hydrofilní postranní řetězce a polysiloxanové postranní řetězce) by měla být nižší než 0 °C. S výhodou má být hodnota Tg hlavního řetězce v rozmezí od -10 °C do -130 °C, výhodněji od -20 °C do -125 °C a nejvýhodněji od od —45 °C do —120 °C. Hodnota Tg hydrofilních postranních řetězců kopolymerů (t.j. částí kopolymerů, které neobsahují hlavní a polysiloxanové postranní řetězce) je vyšší než 20 °C. S výhodou by měla být hodnota T_g hydrofilních postranních řetězců 25 °C až 200 °C, výhodněji 30 °C až 175 °C a nejvýhodněji 35 °C až 150 °C. Hodnota T_g polysiloxanových postranních řetězců kopolymerů (t.j. těch částí kopolymerů, které neobsahují hydrofilní postranní řetězce) je asi -120 °C.

T_a polysiloxanových y

Jak již bylo uvedeno, není možno hodnotu postranních řetězců vždy snadno stanovit, dalších Tg.

Protože tyto kopolymery mají alespoň dvě odlišné hodnoty Tg, příslušející hlavnímu řetězci a hydrofilním postranním řetězcům, jsou vhodné pro ztužování a úpravu vlasů. Bez omezení teoretickými úvahami je možno předpokládat, že jsou-li tyto kopolymery vystaveny teplotám nad uvedenými Tg, mohou téci a mohou vykazovat při tvarovacím procesu značnou poddajnost (např. při použití kulm, fénů a jiných tepelných zdrojů při úpravě vlasů). Po ochlazení kopolymerů na teplotu místnosti je tento kopolymer obvykle pod Tg hydrofilních postranních řetězců a vykazuje strukturní tuhost, která je mu těmito hydrofilními postranními řetězci udělována. Zároveň však se vyznačuje ohebností, která je vlastní hlavnímu řetězci a polysiloxanovým postranním řetězcům, a může tak míť schopnost pevně udržovat tvar vlasů při zachování ohebnosti. Polysiloxanové postranní řetězce způsobují, že vlasy při doteku vyvolávají hebký pocit a udělují vlasům lesk.

Při teplotě pokožky se tyto kopolymery budou nacházet pod T_g hydrofilních postranních řetězců. Tyto kopolymery mohou zvyšovat resp. odlišit od používaných pro péči o vlasy a rovnoměrnější rozprostření filmotvorné vlastnosti kompozic a mohou napomáhat dokonalejší těchto prostředků na pokožce.

Kopolymery podle tohoto vynálezu jsou vytvářeny kopolymerací náhodně se střídajících jednotek A, Ba C, jsou-li s výhodou jednotkami A monomerní jednotky s jednou skupinou obsahující dvojnou vazbu mezi atomy uhlíku, jednotky B hydrofilní makromery, obsahující polymerní část a funkční skupinu schopnou kopolymerace, s výhodou skupinu obsahující dvojnou vazbu mezi atomy uhlíku, která je kopolymerizovatelná s jednotkami Λ a C, a jsou-li jednotky C tvořeny alespoň jednou polysiloxanovou makromerní jednotkou, která obsahuje polymerní část a kopolymerizovatelnou skupinu, s výhodou funkční skupinu, obsahující dvojnou vazbu mezi atomy uhlíku, která je kopolymerizovatelná s jednotkami A a Β. V preferovaných provedeních těchto kopolymerů je hlavní řetězec tvořen polymerací monomeru A se skupinami obsahujícími dvojnou vazbu hydrofilního makromeru B a se skupinami obsahujícími dvojnou vazbu polysiloxanové makromerní jednotky C. Polymerní část nakromeru B tvoří hydrofilní postranní řetězce kopolymeru. Polymerní část makromerních jednotek C tvoří polysiloxanové postranní řetězce kopolymeru. Jednotky A, B a C mohou být zvoleny z velkého množství struktur za předpokladu, že jsou respektovány omezení dané vlastnostmi kopolymeru (např. rozpustnost, T_g a molekulové hmotnosti).

Monomerní jednotky A kopolymerů podle tohoto vynálezu mohou tvořit 20 až 89,9 hmot. %, s výhodou 35 až 85 hmot. % a nejvýhodněji 50 až 80 hmot. % těchto kopolymerů.

Hydrofilní makromerní jednotky B mohou mohou tvořit 10 až hmot.

a nejvýhodněji 30 až hmot. %, s výhodou 20 až 50 hmot. % těchto kopolymerů.

Polysiloxanové makromerní až 20 hmot. %, s výhodou 1 10 hmot. % těchto kopolymerů.

Kopolymery podle tohoto vynálezu mají váhový průměr molekulových hmotností alespoň 10 000. Jejich molekulová hmotnost není omezena s výjimkou těch omezení, která plynou z praktických důvodů, jako jsou viskozita, vlastnosti při zpracování, estetické charakteristiky, kompatibilita při formulaci atd. Váhový průměr molekulových hmotností je z těchto důvodů nižší než 5 000 000, zpravidla je nižší než 2 500 000 a obvykle je nižší 1 500 000. S výhodou je váhový průměr molekulových hmotností 10 000 až 5 000 000, výhodněji 75 000 až jednotky C mohou mohou tvořit 0,1 až 15 hmot. % a nejvýhodněji 2 až

000 000, ještě výhodněji 100 000 až 850 000 a nejvýhodněji 125 000 až 750 000.

Kopolymery podle tohoto vynálezu mohou mít rovněž strukturu znázorněnou obecným vzorcem [A]_a[B]_b[C]_c, kde A, a C jsou shora popsané jednotky, a kde a je celé číslo vyšší než 100, s výhodou celé číslo v intervalu 100 až 3000, s výhodněji v intervalu 250 až 1500, b je 2 nebo celé číslo vyšší než než 2, s výhodou celé číslo v intervalu 2 až 50, výhodněji 2 až 20, nejvýhodněji 2 až 10 a c je 1 nebo celé číslo vyšší než než 1, s výhodou celé číslo v intervalu 1 až 25, výhodněji 1 až 10, nejvýhodněji 1 až 5. Přestože jsou uvedena tato rozmezí indexů a, b, a c, smyslem těchto udaných rozmezí není přesně omezit předmětné polymery, pokud jsou dosahovány žádané fyzikální vlastnosti, t.j. např. Tg, rozpustnost a pod. těchto polymerů. Ačkoliv jsou popisované kopolymery charakterizovány v tomto odstavci jejich vzorcem, bylo zjištěno, že je vhodné je charakterizovat průměry jejich molekulových hmotností. S výhodou jsou hodnoty těchto průměrů 15 000 až 1 000 000, výhodněji 20 000 až 500 000, nejvýhodněji 25 000 až 250 000.

Vhodnou volbou a kombinací určitých jednotek A,B a C a volbou určitých poměrů těchto jednotek, které mohou být s úspěchem provedeny osobou, která je školená a má zkušenosti v dané oblasti techniky, je možno předmětné kopolymery optimalizovat z hlediska různých fyzikálních vlastností, jako je rozpustnost, Tg a pod. a z hlediska kompatibility s ostatními obvykle užívanými složkami, užívanými v prostředcích určených k péči o vlasy a pokožku.

Jsou-li kopolymery podle tohoto vynálezu použity ve jmenovaných prostředcích, tvoří obvykle 0,1 až 25 hmot. %, s výhodou 0,5 až 20 hmot. % , výhodněji 1 až 10 hmot. % a nejvýhodněji 2 až 5 hmot. %, v závislosti na příslušné aplikaci však však může tento obsah být i případně vyšší nebo nižší.

Monomerní jednotky A

Monomerními jednotkami A jsou s výhodou polymerizovatelné monomery obsahující dvojnou vazbu mezi atomy uhlíku. Může být použit bud jeden monomer A nebo kombinace dvou nebo více monomerů A. Monomery A jsou voleny tak, aby byly splněny požadavky, kladené na kopolymer. Označení polymerizovatelné, jak je používáno v tomto dokumentu,, znamená, že se jedná o monomery, které mohou být polymerizovány obvyklými polymeračními technikami. Preferovány jsou monomery, které je možno polymerovat obvyklou radikálovou polymerací, iniciovanou radikálovými iniciátory. Slovní spojení obsahující dvojnou vazbu mezi atomy uhlíku znamená, že se jedná o monomery které obsahují alespoň jednu dvojnou vazbu uhlík-uhlík (která může být mono-, di-, tri- nebo tetrasubstituovaná).

Monomerní jednotky A kopolymerů podle tohoto vynálezu mohou tvořit 20 až 89,9 hmot. % s výhodou 35 až 85 hmot. %, nejvýhodněji 35 až 85 hmot. % těchto kopolymerů.

Monomer A obsahující dvojnou vazbu mezi atomy uhlíku má s výhodou tento obecný vzorec:

II x - c - cr⁵-che⁶, kde X je zvoleno ze skupiny -NHR⁴ a -N(R⁴)₂;

r+ „~2+ sestávající z -OH, -OM, -OR

NH

2, kation, zvolený ze skupiny sestávající K^, Mg‘⁶'^rř Ca^ÍT, Zn²⁺ NH₄ ⁺, alkylamonia, dialkylamonia, “rialkylamonia a tetralkylamonia; každý substituent R⁴ je nezávisle zvolen ze skupiny sestávající z H, nerozvětvených nebo rozvětvených Cj-Cg nerozvětvených nebo rozvětvených alkylů, Ν,Ν-dimethylaminoethylu, 2-hydroxyethylu, 2-methoxyethylu, 2-ethoxyethylu a substituenty R⁵ a R⁶ jsou nezávisle zvoleny ze skupiny sestávající z H, ^Ci^-Cg nerozvětvených nebo alkylů, methoxyskupiny, ethoxyskupiny, 2-hydroxyethoxyskupiny, 2-methoxyethylkupiny, a 2-ethoxyethylskupiny.

Příklady těchto monomerů, kterými není omezen jejich skutečný z Na⁺,

M je .2+ celkový výběr, jsou akrylová kyselina a její soli, estery a amidy. Tyto soli mohou být solemi jakéhokoliv netoxického kovu, amonia, nebo substituované amoniové soli. Estery mohou být deriváty obsahující nerozvětvené řetězce ^ci-40' rozvětvené řetězce C3_40, nebo se může jednat o estery karbocyklických alkoholů3_40, estery polyolů se 2 až 8 uhlíkovými atomy a se 2 až 8 hydroxyskupinami (příklady takových polyolů jsou ethylenglykol, propylenglykol, hexylenglykol, glycerol a 1,2,6-hexantriol), estery aminoalkoholů (příklady těchto aminoalkoholů jsou aminoethanol, dimethylaminoethanol, diethylaminoethanol a jejich kvarternízované deriváty), estery alkoholéterů (jejichž příklady jsou methoxyethanol a ethoxyethanol). Amidy mohou být nesubstituované, nebo se může jednat o N-alkylderiváty N-alkylaminoderiváty, N,N-dialkylderiváty, Ν,Ν-dialkylaminoderiváty, ve kterých alkylskupina nebo alkylaminoskupiny obsahují nerozvětvené C1_40, rozvětvené ^c3-40 ^a karbocyklické C3_₄₀ skupiny. Alkylaminoskupiny mohou být následně kvarternízovány. Jako monomery jsou rovněž vhodné deriváty akrylové kyseliny a jejich soli, ve kterých je tato kyselina substituována na druhém nebo třetím uhlíku, a substituenty jsou C_1-4 alkyly, -CN, -COOH. Takovými deriváty kyseliny akrylové jsou např. kyselina methakrylová, ethakrylová, 3-kyanoakrylová). Soli, estery a amidy těchto derivátů kyseliny akrylové jsou tytéž, které byly uvedeny dříve pro kyselinu akrylovou samotnou. Jinými vhodnými monomery jsou vinylestery a allylestery karboxylových kyšelin odvozených od nerozvětvených ε_1-4θ, nerozvětvených C₃_₄₀ a karbocyklických C₃_₄₀ uhlovodíků, vinyl a allylhalogenidů karboxylových kyselin odvozených od nerozvětvených ^ci-₄q, nerozvětvených C₃_₄₀ a karbocyklických C₃_₄₀ uhlovodíků, vinyla allylhalogenidů, (např. vinylchloridu a allylchloridu), vinyl a allylderivátů substituovaných heterocyklických sloučenin (např. vinylpyridinu a allypyridinu), vinylidenchloridu a uhlovodíků s alespoň jednou vazbou uhlík-uhlík (např. styrenu, α-methylstyrenu, terc.-butylstyrenu, butadienu, isoprenu, cyklohexadienu, ethylenu, propylenu, 1-butenu, 2-butenu, isobutylenu, methylstyrenu) a jejich směsí.

S výhodou používané monomery A jsou zvoleny ze skupiny sestávající z akrylové kyseliny, methakrylové kyseliny, ethakrylové kyseliny, methylakrylátu, ethylakrylátu, n-butylakrylátu, isobutylakrylátu, terč.-butylakrylátu, 2-ethylhexylakrylátu, decylakrylátu, methylmethakrylátu, ethylmethakrylátu, n-butylakrylátu, isobutylakrylátu, terč.-butylakrylátu, 2-ethylhexylakrylátu, decylethakrylátu, 2,3-dihydroxypropylakrylátu, 2,3-dihydroxypropylmethakrylátu, 2-hydroxyethylakrylátu, 2-hydroxypropyakakrylátu, hydroxypropylmethakrylátu, glycerylmonoakrylátu, glycerylmonomethakrylátu, arylamidu, methakrylamidu, ethakrylamidu, N-methylakrylamidu, Ν,Ν-dimethylakrylamidu, methakrylamidu, N-ethylakrylamidu, H-isopropylakrylamidu, N-butylakylamidu, N-(terč.butyi)akrylamidu, N,N-(di-n-butyl)akrylamidu, N,N-diethylakrylamidu, N-oktylakrylamidu, N-oktadecylakrylamidu, N-fenylakrylamidu, N-methylmethakrylamidu, N-ethylmethakrylamidu, N-dodecylmethakrylamidu, Ν,Ν-dimethylaminoethylakrylamidu, kvarternizováného Ν,Ν-dimethylaminoethylakrylamidu,, N,N-dimethylamiethylmethakrylamidu, kvarternizovaného N,N-dimethylamiethylmethakrylamidu, Ν,Ν-dimethylaminoethylakrylátu, N,N-dimethylaminoethylmethakrylátu, kvarternizovaného Ν,Ν-dimethylaminoethylakrylátu, kvarternizovaného Ν,Ν-dimethylaminoethylmethakrylátu, 2-hydroxyethylakrylátu, 2-hydroxyethylmethakrylátu, 2-hydroxyethy1ethakrylátu, glycerylakrylátu, 2-methoxyetylakrylátu, 2-methoxyetylmethakrylátu, 2-methoxyethylethakrylátu, 2-ethoxyethylakrylátu, 2-ethoxyethylmethakrylátu, 2-ethoxyethylethakrylátu, kyseliny maleinové, anhydridu kyselifty methakrylové a od něho odvozených esterkyselin, kyseliny krotonové, itakonové, angelikové kyseliny, diallyldimethylamoniumchloridu, vinylpyrrolidonu, methylvinyléteru, methylvinylketonu, maleinimidu, vinylpyridinu, vinylimidazolu, vinylfuranu, styrensulfonátu, allyalkoholu, vinylalkoholu, vinylkaprolaktamu a jejich směsí.

Výhodnějšími monomery A jsou monomery zvolené ze skupiny sestávající z methylakrylátu, methylmethakrylátu, methylethakrylátu, ethylakylátu, ethylmethakrylátu, ethylethakrylátu, n-butylakrylátu, n-butylmethakrylátu, n-butylethakrylátu, 2-ethylhexylakrylátu, 2-etylhexylmethakrylátu, 2-ethylhexyl16 ethakrylátu, N-oktylakrylamidu, 2-methoxyethylakrylátu, 2-hyroxyethylakrylátu, Ν,Ν-dimethylaminoethylakrylátu, kvarternizovaného Ν,Ν-dimethylaminoethylakrylátu a jejich směsí.

Nejvýhodnějšími monomery jsou monomery vybrané ze skupina tvořené n-butylakrylátem, 2-ethylhexylakrylátem, N-oktylakrylamidem, 2-methoxyethylakrylátem, 2-hydroxyethylakrylátem, Ν,Ν-dimethylaminoethylakrylátem, kvarternízovaným N,N-dimethylaminoethylakrylátem a jejich směsmi.

Hydrofilní makromerní jednotky B

Makromer je velká monomerní jednotka polymerního typu, která je sama o sobě schopna polymerace, může být kopolymerizována s jinými běžnými monomery a s jinými makromery. Termín makromer je běžně znám odborníkům v oboru polymerní chemie.

Hydrofilní makromery B podle tohoto vynálezu jsou velké polymerní stavební bloky, obsahující opakující se strukturní jednotky. Makromery B mohou být připravovány polymeraci menších monomerních jednotek. Makromery B mohou být makromery různé struktury, které jsou kopolymerizovatelné s monomerními jednotkami A a s makromerními jednotkami C. Mohou být použity makromery jednoho typu nebo kombinace dvou nebo více makromerů Β. V obou případech jsou vybírány makromery, které vyhovují požadavkům připravovaných kopolymerů.

Hydrofilní makromery B tvoří 10 ažⁱ 60 hmot. %, s výhodou 20 až 55 hmot. % a nejvýhodněji 30 až 50 hmot. % předmětných kopolymerů.

Označení kopolymerizovatelný používané v této souvislosti znamená, že makromery B mohou reagovat s monomerem A a polysiloxanovým makromerem C v polymerační reakci prováděné běžnými syntetickými metodami. Kopolymerizace je odborný termín, vztahující se k současné polymeraci dvou nebo více monomerů. Podle tohoto vynálezu jsou s výhodou požívány makromery B, které jsou kopolymerizovatelné s monomery A a s polysiloxanovými makromery C za užití běžných metod, při kterých je kopolymerizace iniciována radikálovým iniciátorem.

vytznačuj i mísitelným propanolu,

Termínem hydrofilní, jak je užíván v tomto dokumentu, jsou míněny makromery B, které jsou rozpustné ve vodě nebo se afinitou k vodě a/nebo jiným polárním s vodou rozpouštědlům (např. k methanolu, ethanolu, isopropanolu a pod.) Termín hydrofilní, jak je užíván v tomto dokumentu, se vztahuje k látce, která má silnou tendenci absorbovat vodu, v důsledku které nastává botnání, rozpouštění nebo dispergace této látky ve vodě. Bez omezení teoretickými úvahami je možno předpokládat, že hydrofilní makromerní jednotky B příznivě ovlivňují celkovou rozpustnost a dispergovatelnost kopolymerů ve vodě nebo v alkoholu.

Makromery B, které jsou vhodné pro použití podle tohoto vynálezu, obsahují polymerní část a kopolymerizovatelnou funkční skupinu, obsahující s výhodou dvojnou vazbu mezi atomy uhlíku, která je kopolymerizovatelná s jednotkami A a C. Slovní spojení obsahující dvojnou vazbu mezi atomy uhlíku znamená, že se jedná o makromery B, které obsahují alespoň jednu dvojnou vazbu uhlík-uhlík (která může být mono-, di-, tri- nebo tetrasubstituovaná). Obvykle jsou preferované makromery B touto dvojnou vazbou ukončeny. Termín ukončeny, jak je zde užit, znamená že dvojná vazba mezi atomy uhlíku se vyskytuje na konci nebo poblíž konce molekuly makromeru. Použití tohoto termínu však není možno vysvětlovat tak, že těmito makromery mohou být pouze makromery ukončené dvojnou vazbou (bez ohledu na to, zda je tato vazba mono-, di-, tri- nebo tetrasubstituovaná).

Hydrofilní makromery B podle tohoto vynálezu mohou být připravovány různými syntetickými metodami, které jsou známy odborníkům v oboru polymerní chemie. Jako výchozí látky pro tyto makromery mohou být použity komerčně dostupné polymery. Průměry molekulových hmotností těchto makromerů jsou od 1000 do 200 000, s výhodou od 1500 do 30 000 a nejvýhodněji od 2000 do 25 000.

Hydrofilní makromer B může být například syntetizován polymerací (kationtově, aniontově, radikálově nebo tepelně iniciovanou) hydrofilního monomeru za vzniku polymeru, který je následně podroben reakci nebo ukončen kopolymerizovatelnou strukturní jednotkou E, která s výhodou obsahuje dvojnou vazbu mezi atomy uhlíku. Makromery B mohou být rovněž syntetizovány tak, že jako výchozí látka se použijí komerčně dostupné hydrofilní polymery, které jsou ukončeny strukturní jednotkou E. Při syntéze podle dalšího způsobu je výchozí látkou strukturní jednotka E, na kterou jsou polymerovány požadované hydrofilní monomerní jednotky. Je třeba vzít v úvahu, že při této třetí alternativě nevstupuje nenasycená funkční skupina do reakce, nýbrž je zachována pro následující kopolymeraci makromeru B s jednotkami A a C. Popis všech těchto tří alternativ je pouze ilustrativní, protože pro přípravu makromerů B a kopolymerů podle tohoto vynálezu mohou být použity i jiné vhodné syntetické cesty.

Makromery B mohou být znázorněny obecným vzorcem [I]_n-[W]_m-E, kde W je hydrofilní monomerní jednotka, m je celé číslo v intervalu 10 až 2000 s výhodou v intervalu 15 až 300 a nejvýhodněji v intervalu 20 až 250, takže makromer dosahuje průměr molekulových hmotností v rozsahu uvedeném shora. S výhodou je W hydrofilní monomer zvolený ze skupiny sestávající z oxazolinů, N-alkyloxazolinů, alkylenglykolů, N-vinylpyrrolidonu, N-allylpyrrolidonu, vinylkaprolaktamu, allylkaprolaktamu, vinylimidazolu, allylimidazolu, vinylfuranu, allylfuranu, vinyltetrahydrofuranu, allyltetrahydrofuranu a jejich směsí. Výhodněji je monomer W vybrán ze skupiny sestávající z N-alkyloxazolinů, alkylenglykolů a jejich směsí. Nejvýhodněji je monomerem W N-alkyloxazolin.

E je kopolymerižovatelná neboli koncová skupina. S výhodou obsahuje E dvojnou vazbu mezi atomy uhlíku. Výhodněji je E vybrána ze skupiny sestávající z vinylu, allylu, akryloylu, methakryloylu, ethakryloylu, styrylu, 3-vinylbenzoylu,

4-vinylbenzoylu, 1-butenylu, 1-propenylu, isobutenylu, cyklohexylu, cyklopentylu a jejich směsí. Výhodněji je E zvolena ze skupiny sestávající z vinylu, allylu, akryloylu, methakryloylu, ethakryloylu, 3-vinylbenzylu, 4-vinylbenzylu 1-butenylu, 1-propenylu, isobutenylu a jejich směsí. Nejvýhodněji je E vybrána ze skupiny sestávající z vinylu, allylu, akryloylu, methakryloylu, ethakryloylu, 3-vinylbenzylu,

4-vinylbenzylu a jejich směsí.

I je skupina, jejíž přítomnost je možná, nikoli však nutná. Vyjádřeno jinými slovy je n celé číslo 0 nebo 1. I je skupina, která může být odvozena od chemického iniciátoru nebo rozpouštědla, které jsou používány při syntéze makromeru. Příklady iniciátorů, ze kterých může být skupina I odvozena, jsou vodíkový kation, vodíkový radikál, hydridový ion, hydroxylový ion; hydroxylový radikál, peroxidový radikál, peroxidový anion, karbokationty ^ci-20' karbanionty ^ci-20' radikály ^ci-20' aromatické a alifatické alkoxyanioty C1_₂₀,' amoniový ion a substituované amoniové ionty (např. substituované C₁_₂₀-alkyly nebo C₁_₂₀-alkoxyly). Skupina I může být odvozena od jakéhokoliv vhodného rozpouštědla, jako je například voda, methanol, ethanol, propanol, isopropanol, aceton, hexan, dichlormethan, chloroform, benzen a toluen. Příklady chemických skupin I jsou H, C₁_₆-alkyly, fenyl, 4-methylfenyl a benzyl, pravděpodobnějšími příklady jsou H, methyl, ethyl a fenyl a nejpravděpodobnějšími příklady jsou H, methyl a ethyl.

Vybranými příklady typů makromeru B ukončených funkčními skupinami jsou tyto makromery vybrané ze skupiny, ve které všechny polymery obsahují koncovou funkční skupinu a která je tvořena poly(N-alkyloxazoliny), polyethylenglykoly, polyalkylenglykolmonoalkylétery, poly(N-vinylpyrrolidony, póly(N-aílylpyrrolidony), polyvinylpyrrolidony, polyvinylpyridiny, polyallylpyridiny, polyvinylkaprolaktamy, polyallylkaprolaktamy, polyvinylimidazoly, polyallylimidazoly, polyvinylfurany, polyvinyltetrahydrofurány, polya1lylfurany, polyakrylovou kyselinou, polymethakrylovou kyselinou, polyalllyltetrahydrofurany a jejich směsmi.

S výhodou jsou používány makromery vybrané ze skupiny, ve které všechny polymery obsahují koncovou funkční skupinou a která je tvořena poly(N-alkyloxazoliny), polyalkylenglykoly, polyalkylenglykolmonoalkylétery a jejich směsmi.

Nejvýhodnějšími makromery jsou poly(N-alkyloxazoliny) zakončené koncovou funkční skupinou.

Příkladem poly(N-alkyloxazolinů) s koncovou funkční skupinou jsou látky s následujícím obecným vzorcem:

R-[-NCH₂CH₂-]_m-O-E

C=O

R' kde R a R' jsou nezávisle zvoleny z H nebo nebo C-^g, nerozvětvených nebo rozvětvených alkylů, s výhodou jsou R a R' nezávisle zvoleny z H, methylu nebo ethylu, nejvýhodněji je R methyl a R' je ethyl. E je kopolymerizovatelná skupina s dvojnou vazbou (t.j. koncová skupina). S výhodou je substituent E zvolen ze skupiny sestávající z vinylu, allylu, akryloylu, methakryloylu, ethakryloylu, styrylu, 3-vinylbenzylu, 4-vinylbenzylu, 3-vinylbenzoylu, 4-vinylbenzoylu, 1-butenylu, 1-propenylu, isobutenylu, isopropenylu, cyklohexylu, cyklopentylu a jejich směsí. Výhodněji je substituent E zvolen ze skupiny sestávající z vinylu, allylu, akryloylu, methakryloylu, ethakryloylu, 3-vinylbenzylu, 4-vinylbenzylu,

3- vinylbenzoylu, 4-vinylbenzoylu, 1-butenylu, 1-propenylu, isobutenylu, a jejich směsí. Nejvýhodněji je substituent E zvolen ze skupiny sestávající z vinylu, allylu, akryloylu, methakryloylu, ethakryloylu, styrylu, 3-vinylbenzylu,

4- vinylbenzylu, a jejich směsí. Ve shora uvedeném obecném vzorci je m s výhodou celé číslo v intervalu 10 až 2000, výhodněji 15 až 300 a nejvýhodněji 20 až 250.

Jinými příklady poly(N-alkyloxazolinů) s koncovou funkční skupinou jsou látky s následujícím obecným vzorcem:

RO-[-CH₂CH₂N-)_m

C=0

O-E

ch=ch₂ kde R a R' jsou nezávisle zvoleny ze skupiny sestávající z H, ^cl-4 nerozvětvených nebo rozvětvených alkylů, s výhodou jsou R a R’ nezávisle zvoleny z H, methylu nebo ethylu, nejvýhodněji je R methyl a R' je ethyl. Ve shora uvedeném obecném vzorci je m s výhodou celé číslo v intervalu 10 až 2000, výhodněji 15 až 300 a nejvýhodněji 20 až 250.

Velmi preferovanými příklady poly(N-alkyloxazolinových) makromerů s funkční koncovou skupinou jsou tyto makromery: poly(2-ethyloxazolin) s akryloylovou koncovou skupinou, poly(2-ethyloxazolin) s methakryloylovou koncovou skupinou, poly(2-ethyloxazolin) se poly(2-methyloxazolin) poly(2-methyloxazolin) poly(2-methyloxazolin) poly(2-methyloxazolin) a jejich směsi.

Poly(N-oxazolinové) použití standardních styrylovou koncovou skupinou, skupinou, skupinou, s akryloylovou koncovou s methakryloylovou koncovou s 3-vinylbenzoylovou koncovou skupinou, s 4-vinylbenzoylovou koncovou skupinou makromery mohou být syntetizovány za syntetických postupů, spočívajících v obvykle kysele katalyzované polymeraci N-alkyloxazolinu za vzniku póly(N-alkyloxazolin)alkoholu. Tento alkohol může být následovně za použití standardních reakčnich postupů opatřen žádanou koncovou skupinou se dvojnou vazbou mezi atomy uhlíku, pomocí reakce, které se účastní reakční nebo aktivovaná forma této koncové skupiny. Vhodnými aktivovanými koncovými skupinami jsou halogenidy (např. chloridy, bromidy a jodidy) vinylu, allylu, 1-propenylu, 3-vinylbenzylu, 4-vinylbenzylu,

3-vinylbenzoylu, 4-vinylbenzoylu, a chloridy a bromidy kyselin, konkrétně tyto chloridy a bromidy' kyseliny akrylové, methakrylové a ethakrylové. Viz například S.I.Shoda a j.: Synthesis and Surfactant Property of Copolymers Havig a Poly(2-0xazoline Graft Chain, Jounal of Polymer Science A, Polymer Chemistry, sv. 30, str. 1489-1494 (1992); T. Saegusa a j.: Macromolecular Engineering on the Basis of the

Polymerization of 2-0xazolines, Makromol. Chem., Makromol.

Symp., sv. 51, str. 1-10 (1991); S. Kobayashi a j.,

Macromolecules, sv. 22, str. 2878-2884 (1989) a patent USA

č. 4 011 367, Tomalia a kol., vydaný 8. března 1977 a patent USA č. 3 786 116, Tomalia a kol., vydaný 8. března 1977, přičemž všechny tyto dokumenty jsou zde uvedeny jako odkazy.

Polyoxazolinové makromery mohou být rovněž syntetizovány polymeraci monomerů na vhodnou koncovou skupinu. Tak například mohou být připravovány polyoxazoliny s vinylbenzylovou koncovou skupinou polymeraci 2-ethylhexyloxazolinu v přítomnosti směsi 3-vinylbenzylchloridu a 4-vinylbenzylchloridu. Viz příklad 3.

Velmi vhodné jsou rovněž polyalkylenglykolové makromery a makromery na bázi polyalkylenglykolmonoethyléteru obecného vzorce

R' '-[-OCH₂CH]_m-O-E

Rkde R'' je vodík nebo Ci_4o nerozvětvený nebo rozvětvený alkyl, výhodněji vodík nebo ^ci-8 nerozvětvený nebo rozvětvený alkyl, ještě výhodněji vodík a nerozvětvený nebo rozvětvený alkyl a nejvýhodněji vodík nebo methyl;, R³ je vodík, methyl, ethyl nebo n-propyl, výhodněji vodík nebo methyl a nejvýhodněji vodík. E je kopolymerizovatelná skupina s dvojnou vazbou mezi atomy uhlíku (t.j. koncová skupina). S výhodou je substituent E zvolen ze skupiny sestávající z vinylu, allylu, akryloylu, methakryloylu, ethakryloylu, styrylu, 3-vinylbenzylu,

4-vinylbenzylu, 3-vinylbenzoylu, 4-vinylbenzoylu, 1-butenylu, 1-propenylu, isobutenylu, isoprenylu, cyklohexylu, cyklopentylu a jejich směsí. Výhodněji je substituent E zvolen ze skupiny sestávající z vinylu, allylu, akryloylu, methakryloylu, ethakryloylu, styrylu, 3-vinylbenzylu, 4-vinylbenzylu,

3- vinylbenzoylu, 4-vinylbenzoylu, 1-butenylu, 1-propenylu, isobutenylu, isoprenylu cyklopentylu a jejich směsí. Nejýhodněji je substituent E zvolen ze skupiny sestávající z vinylu, allylu, akryloylu, methakryloylu, ethakryloylu, styrylu, 3-vinylbenzylu, 4-vinylbenzylu, 3-vinylbenzoylu,

4- vinylbenzoylu, 1-butenylu, 1-propenylu, isobutenylu, isoprenylu cyklopentylu a jejich směsí. Ve shora uvedeném vzorci je m s výhodou celé číslo v intervalu 20 až 2000, výhodněji v intervalu 30 až 750, nejvýhodněji v intervalu 40 až 500. Je zrejme, ze je-li ve shora uvedeném vzorci R^J jiná skupina než vodík, je v závislosti na orientaci jednotlivých glykolových monomerních jednotek možná existence různých isomerů příslušného makromeru. Vzhledem k tomu je shora uvedený vzorec, znázorňující tyto polyalkylenglykolmonoalkylétery, obecným vzorcem, jehož účelem není omezit tyto látky na jakoukoliv určitou izomerní strukturu.

Velmi preferovanými příklady polyalkylenglykolmonoalkyléterů, vhodných pro účely tohoto vynálezu, jsou polyethylenglykol· s akryloylovou koncovou skupinou, polyethylenglykol s 3-vinylbenzoylovou koncovou skupinou, polyethylenglykol s 4-vinylbenzoylovou koncovou skupinou, polyethylenglykol s akryloylovou koncovou skupinou, polyethylenglykol s methakroylovou koncovou skupinou, polyethylenglykolmonomethyléter s akryloylovou koncovou skupinou, polyethylenglykolmonomethyléter s 3-vinylbenzoylovou koncovou skupinou, polyethylenglykolmonomethyléter s 4-vinylbenzoylovou koncovou skupinou, polyethylenglykolmonomethyléter s methakroylovou koncovou skupinou a jejich směsi.

Polyalkylenglykoly a jejich monoalkylétery mohou být připravovány standardními syntetickými alkylengykolů nebo z jejich monoalkyléterů aktivované reakční komponenty, od které skupina. Takovými vhodnými reaktivními reakčními komponentami jsou vinyl-, allly-, 3-vinylbenzoyla 4-vinylbenzoylhalidy (-například chloridy, bromidy nebo jodidy) a chloridy a bromidy kyselin, odvozené od akrylové kyseliny, methakrylové kyseliny a ethakrylové kyseliny.

Polyalkylenglykolmonoalkyléter může být syntetizován z příslušného polyalkylenglykolu za použití jakéhokoliv alkylačního činidla (např. methyljodidu, methylbromidu, diazomethanu, sthylsulfátu, ethyljodidu). Polyetylenglykoly s různými molekulovými hmotnostmi, jakož i jejich methylétery, je možno zakoupit u firem Aldrich Chemical Company a Union Carbide Corporation. Polyalkylenglykoly mohou být rovněž syntetizovány z příslušných alkylenoxidů a alkylenglykolů za použití metodami z polya z reaktivní nebo je odvozena koncová nebo aktivovanými standardních syntetických metod (např. kysele nebo bazicky katalyzovanou polymerizací alkylenoxidů).

Polysiloxanový makromer C až 10 hmot. % předmětného v této souvislosti

B. Termín obsahující dvojnou že polysiloxanový makromer C

Polysiloxanové makromerní jednotky C jsou velké makromolekulární stavební bloky s polysiloxanovými částmi (t.j. s částmi tvořenými polysiloxanovými řetězci) a s funkční skupinou, kopolymerizovatelnou se zmíněnými jednotkami A a B. Polysiloxan je polymer, v jehož řetězci se střídají křemíkové a kyslíkové atomy.

Polysiloxanový makromer C tvoří 0,1 až 20 hmot. %, výhodněji z 1 až 15 hmot. % a nejvýhodněji kopolymeru;

Označení kopolymerizovatelný, uváděné znamená, že při použití běžných syntetických technik mohou jednotky polysiloxanového makoromeru C reagovat s monomerem A a makromerem B. Vhodné polysiloxanové makromery obsahují kopolymerizovatelnou jednotku, s výhodou funkční skupinu s dvojnou vazbou mezi atomy uhlíku, která může být kopolymerizována s jednotkami A a vazbu mezi atomy uhlíku znamená, obsahuje alespoň jednu dvojnou vazbu uhlík-uhlík (která může být mono-, di-, tri- a tetrasubstituovaná). Obvykle jsou s výhodou používané polysiloxanové makromery funkční skupinou s dvojnou vazbou ukončeny. Termín ukončeny, jak je zde užit, znamená že dvojná vazba mezi atomy uhlíku se vyskytuje na konci nebo poblíž konce molekuly makromeru. Použití tohoto termínu však není možno vysvětlovat tak, že těmito makromery mohou být pouze makromery ukončené dvojnou vazbou (bez ohledu na to, zda je mono-, di-, tri- nebo tetrasubstituovaná).

Příklady vhodných polysiloxanových makromerních jednotek C jsou popsány v patentu USA č. 5 106 609, R.E.Bolich, Jr. a kol., vydaném 21. dubna 1992 a v patentu USA č. 4 693 935, Mazurek, vydaném 15. září 1987, které jsou zde uvedeny jako odkazy.

Může být použit bud jeden polysiloxanový makromer C nebo kombinace dvou a více polysiloxanových makromerů. Polysiloxanové makromery jsou vždy voleny tak, aby bylo dosaženo žádaných vlastností kopolymeru.

Polysiloxanové jednotky C mohou být znázorněny tímto obecným vzorcem:

E'(Y)_nSÍ(R⁷)₃__t(Z)_t kde E'je funkční skupina s dojnou vazbou, neboli koncová skupina, která je kopolymerizovatelná s A a Β; Y je dvojvazný spojovací atom nebo skupina atomů; R⁷ je H, nižší alkyl, aryl nebo alkoxyskupina; Z je jednovazná siloxanová polymerní jednotka s průměrem molekulových hmotností alespoň 500, která je za podmínek kopolymerace v podstatě nereaktivní a po polymeraci tvoří postranní řetězec; n je 0 nebo 1 a t je celé číslo v intervalu 1 až 3.

Jednotky C mají průměr molekulových hmotností 1000 až 50 000, s výhodou 5000 až 40 000, výhodněji 10 000 až 20 000.

S výhodou jsou používány polysiloxanové jednotky následujících obecných vzorců

E' - C - 0 -(CH₂)_q - (0)_p - Si(Rll)₃__tZt

E' - S)(Rll)₃._t2t

HO

E' - C - 0 - CH₂CH₂ - N - C

OH ii I

E' - C - 0 - CH₂ - CH - CH₂

N - (CH₂)_q Si(RH)3-_tZt

Si(RH)3-tZt

HO

E' - C - 0 - CH₂CH₂ - N - C

R⁸

Ň - (CH₂)_q - Si(Rll)₃-_tZt;

kde t je 1, 2, nebo 3, s výhodou je t rovno 1; p je 0 nebo 1, s výhodou je p rovno 0, R⁸ je alkyl nebo vodík; q je celé číslo v intervalu 2 až 6, s výhodou q = 3; s je celé číslo v intervalu O až 2; E' je skupina o obecném vzorci

CH=CR⁹ R¹⁰ kde R⁹ je vodík nebo -COOH, s výhodou je R⁹ vodík, R¹⁰je vodík, methyl nebo -CH₂COOH, s výhodou je R¹⁰ methyl; Z je

Rll

CH₃

S1 i

CH3

r kde R¹¹ je alkyl, alkoxyskupina, alkylaminoskupina, aryl nebo hydroxyl, s výhodou je R¹¹ alkyl; r je celé číslo v intervalu 5 až 700, s výhodou je r číslo blízké hodnotě 250.

Polymery podle tohoto vynálezu

Dále jsou uvedeny zvláště preferované polymery podle tohoto vynálezu (čísla uvedená u jednotlivých kopolymerů jsou hmotnostní procenta reaktantů polymerizační reakce, složení výsledného polymeru nemusí být stejné):

n-butylakrylát/2-methoxyethylakrylát/poly(2-ethyl-2-oxazolin)/ /poly(dimethylsiloxan) 36/22/40/2 ř

n-butylakrylát/2-methoxyethylakrylát/poly(2-ethyl-2-oxazolin)/ /poly(dimethylsiloxan) 33/22/40/5 n-butylakrylát/2-methoxyethylakrylát/poly(2-ethyl-2-oxazolin)/ /poly(dimethylsiloxan) 30,5/22/40/7,5 n-butylakrylát/2-methoxyethylakrylát/poly(2-ethyl-2-oxazolin)/ /póly(dimethylsiloxan) 28/22/40/10 n-butylakrylát/2-methoxyethylakrylát/poly(2-ethyl-2-oxazolin)/ /poly(dimethylsiloxan) 23/22/40/15 n-butylakrylát/poly(2-ethyl-2-oxazolin)/poly(dimethylsiloxan) 53/40/7 n-butylakrylát/2-ethylhexylmethakrylát/poly(2-ethyl-2-oxazolin)/ /póly(dimethylsiloxan) 35/20/40/5 n-butylakrylát/2-methoxyethylakrylát/poly(2-ethyl-2-oxazolin)/ /póly(dimethylsiloxan) 3 6/22/40/2 n-butylakrylát/2-(dimethyiamino)ethylmethakrylát/poly(2-ethyl-2-oxazolin)/póly(dimethylsiloxan) 31/24/40/5 n-butylakrylát/2-(trimethylamonium)ethylmethakrylát/poly(2-ethyl -2-oxazolin)/póly(dimethylsiloxan) 31/24/40/5

Příprava kopolymerú

Kopolymery mohou být připravovány radikálovou polymerací monomerů A, makromerů B a polysiloxanových makromerů C. Není účelem tohoto popisu vylučovat jako způsob přípravy kopolymerú podle tohoto vynálezu jiný způsob, než radikálovou polymeraci, pokud tímto způsobem připravený produkt má požadované fyzikální vlastnosti. Kopolymery podle tohoto vynálezu jsou tvořeny náhodně se střídajícími monomerními jednotkami A, jednotkami makromerů B a polysiloxanovými makromerními jednotkami C.

Obecné principy radikálové polymerace jsou dobře známy. Jsou popsány například v knize Odian: Principles of Polymerization, 2.vydání, John Wiley & Sons, 1981, str. 179-318. Příslušné monomery a a makromery jsou nadávkovány do reaktoru zároveň s dostatečným množstvím rozpouštědla, které zaručuje, že po skončení reakce není viskozita reakční směsi příliš vysoká. Typické navážky monomerů a makromerů jsou od 10 do 50 hmot. %. Je vhodné odstranit nežádoucí terminační činidla, zvláště kyslík. To je prováděno evakuací nebo probubláváním reakční směsi inertním plynem, jako je argon nebo dusík. Přidá se iniciátor a reakční směs se zahřeje na teplotu nutnou pro zahájení iniciace, jsou-li používány tepelné iniciátory. Příklady vhodných iniciátorů jsou iniciátory vybrané ze skupiny tvořené azoiniciátory, peroxidickými iniciátory, redoxiniciátory a fotochemickými iniciátory. Polymerizační reakce se nechá probíhat tak dlouho, jak je nutné pro dosažení vysoké konverze, což je obvykle několik hodin až několik dní. Poté se odstraní rozpouštědlo, obvykle odpařením nebo vysrážením kopolymerů přídavkem srážedla. Pokud je to nutné, může být kopolymer dále čištěn různými technikami včetně filtrace, extrakce, triturace, membránových separací, gelovou permeační chromatografii a podobně.

Existuje řada obměn těchto metod, jejichž volba záleží na chemikovi provádějícím syntézu (např. je možno volit metodu odplynění a příslušný plyn, typ iniciátoru, konverzi, která má být dosažena, koncentrace v rekční směsi atd). Volba iniciátoru a rozpouštědla je často určena typem použitých monomerů a makromerů, protože různé monomery a a makromery se vyznačují různými rozpustnostmi a různými reaktivitami vzhledem k určitému iniciátoru.

Kopolymery podle tohoto vynálezu mohou být rovněž připravovány tak, že se nejdříve kopolymerací vhodných monomerů a polysiloxanových makromerů syntetizuje hlavní řetězec s polysiloxanovými postranními řetězci, načež se kopolymer vzniklý jako meziprodukt podrobí další kopolymerací se vhodnými hydrofilními monomery, kterou jsou vytvářeny hydrofilní postranní řetězce. Tento alternativní způsob přípravy kopolymerů je ilustrován v dále uvedeném Příkladu 4. Další možný způsob spočívá v tom, že polysiloxanové postranní řetězce mohou být připojeny polymerací reaktivních látek obsahujících silikony na kopolymerační meziprodukt připravený ze vhodných makromerů a hydrofilních monomerů.

Analýza produktu vzniklého kopolyraerační reakcí, extrahovaných látek a přečištěného kopolymeru, může být prováděna obvyklými analytickými metodami. Tyto metody zahrnují například jadernou magnetickou rezonanci (NMR), infračervenou spektroskopii, membránovou osmometrii, atomovou absorpci a emisní spektroskopii.

Prostředky pro péči o vlasy a pokožku

Kopolymery podle tohoto vynálezu mohou být používány při formulaci různých typů produktů, včetně pěn, gelů, pleťových vod, tonik, sprejů, šamponů, kondicionérů, přípravků k tónování vlasů, pleťových a tělových vod, zvlhčovačů pleti, krémů na opalování, přípravků proti akné, analgetik ve formě mastí, maskar a podobně. Nosiče a ostatní složky, potřebné pro formulaci těchto produktů, se u jednotlivých těchto produktů liší a mohou být odborníkem v dané oblasti snadno vybrány, v dalším je uveden popis některých těchto nosičů a doplňujících složek.

Prostředky pro péči o vlasy

Prostředky pro péči o vlasy podle tohoto vynálezu mohou obsahovat nosič nebo směs nosičů, vhodných pro aplikaci prostředku na vlasý. Nosiče jsou.v těchto kompozicích obsaženy ve množstvích od 0,5 do 99,5 hmot%, s výhodou 5,0 až í'9,5 hmot.%, výhodněji 10,0 až 98,0 hmot.%. Slovní spojení 'vhodný pro aplikaci na vlasy, jak je používáno v tomto c.okumentu, znamená, že tento nosič nezhoršuje vzhled vlasů č nepůsobí dráždění pokožky pod vlasy.

Nosiče, které jsou vhodné jako součást prostředků používaných pro péči o vlasy, jsou například tyto prostředky používané při formulaci sprejů na vlasy, pěn, tonik, gelů, šamponů, kondicionérů a přípravků k tónování vlasů. Volba vhodného nosiče bude tedy záviset na kopolymeru, který má být použit, a na tom, zda produkt je určen k tomu, aby zůstal na místě, na které byl aplikován (např. vlasové spreje, pěny, toniky nebo gely) nebo po použití smyt (například šampon, kondicionér nebo přípravek k tónování vlasů).

Nosiče používané v postupech podle tohoto vynálezu obsahují velké množství komponent, používaných obvykle v prostředcích pro péči o vlasy. Tyto nosiče mohou obsahovat rozpouštědlo, které rozpouští nebo disperguje použitý kopolymer, přičemž preferovanými rozpouštědly jsou voda, methanol, ethanol, isopropanol a jejich směsi. Nosiče mohou rovněž obsahovat různé přídavné látky, kterými jsou například aceton, uhlovodíky (isobutan, hexan, decen), halogenované uhlovodíky (jako například freony), linalool, estery (jako např. ethylacetát, dibutylftalát) a těkavé silikonové deriváty (zvláště siloxany jako fenylpentamethyldisiloxan, methoxypropylheptamethylcyklotetrasiloxan, chlorpropylpentmethyldisiloxan, hydroxypropylpentamethyldisiloxan, oktamethylcyklotetrasiloxan, dekamethylcyklopentasiloxan, cyklomethikon a dimethikon, které mají například při 25°C viskozitu 15 mPa.s nebo nižší) a jejich směsi. Pokud jsou prostředky pro péči o vlasy sprej, tonikum, gel nebo pěna, jsou preferovanými rozpouštědly voda, ethanol, těkavé silikonové deriváty a jejich směsi. Rozpouštědla, užívaná v těchto směsích, mohou být mísitelná s vodou nebo s vodou být mísitelná nemusí. V pěnách a aerosolových spreje se mohou používat rovněž obvyklé hnací látky, které umožňují získání materiálu ve formě pěny nebo ve /formě jemného rovnoměrného aerosolu (v případě aerosolových vlasových sprejů). Příklady vhodných hnacích rozpouštědel jsou trichlofluormethan, difluordichlormethan, difluorethan, dimethyléter, propan, n-butan nebo isobutan. V toniku nebo vlasovém spreji s nízkou viskozitou je rovněž možno použít emulgátoru. Příklady vhodných emulgátorů jsou neiontové, kationtově a aniontově surfaktanty a jejich směsi. Velmi výhodné jsou fluorosurfaktanty, zvláště je-li příslušným produktem sprejová kompozice a obsahuje-li tato sprejová kompozice relativně malá množství těkavých organických rozpouštědel, jako jsou alkoholy a poměrně vysoké obsahy vody (např. více než 10 hmot.% vody). Je-li používán takový emulsifikátor, je jeho obsah v kompozici s výhodou asi 0,01 % až

7,5 %. Obsah hnací látky může být nastaven podle potřeby, je však obvykle 3 % až 30 % v případě pěny a 15 % až 50 % v případě aerosolové sprejové kompozice.

Vhodnými nádobami pro sprejové prostředky jsou nádobky s čerpadly dávkujícími prostředek bez vzniku aerosolu vyštrikováním, t.j. tzv. atomizéry, aerosolové nádoby nebo plechovky s hnacím rozpouštědlem popsané shora a aerosolové nádoby s čerpadlem, používající stlačený vzduch jako hnací látku. Aerosolové nádoby s čerpadlem jsou popsány například v patentech USA č 4 077 441, 7. března 1978, Olofsson a 4 850 577, 25. června 1989, TerStege, které jsou zde uvedeny jako odkazy, a rovněž v patentové přihlášce USA poř. č. 07/839 648, Goselin, Lund, Sojka a Lefebre, podané 21. února 1992 a nazvané Consumer Product Package Incorporating a Spray Device Utilizing Large Diameter Bubbles. Aerosolové nádoby s čerpadlem, používající stlačený vzduch, jsou v současné době oěžně dodávány na trh společností The Procter & Gamble Co. pod obchodním označením vlasové spreje Vidal Sassoon Airspray¹*.

Jsou-li prostředky pro péči o vlasy kondicionéry a přípravky pro tónování vlasů, může nosič obsahovat řadu kondicionačních látek. Jsou-li prostředky pro péči o vlasy šampony, nosič může obsahovat surfaktanty, suspendační prostředky, zahuštovadla atd. Různé dodatečné komponenty, používané v prostředcích pro péči o vlasy jsou popsány v patentech USA č 5 106 609, autoři Bolich Jr. a kol., vydaném 21. dubna 1992 a č. 4 387 090, autoři i3olich Jr. a kol., vydaném 7. června 1993, které jsou zde uvedeny jako odkazy. Některé další složky jsou popsány dále.

Prostředky pro péči o pokožku

Kosmetické a farmaceutické kompozice, používané podle tohoto vynálezu, mohou obsahovat nosič. Tento nosič má být kosmeticky a/nebo farmaceuticky akceptovatelný, což znamená, že tento nosič je vhodný pro místní aplikaci na pokožku, má dobré estetické vlastnosti, je kompatibilní s kopolymery podle tohoto vynálezu a s jakýmikoliv dalšími složkami a je nezávadný z toxikologického a bezpečnostního hlediska.

Nosič může mít nejrůznější formy. Pro účely tohoto patentu jsou použitelné například emulsní nosiče, které m.j. zahrnují emulze typu voda v oleji, voda v oleji ve vodě a olej ve vodě v silikonu. Viskozita těchto emulzí se může pohybovat v širokých mezích, např. od 0,1 Pa.s do 200 Pa.s. Tyto emulze mohou být rovněž aplikovány ve formě sprejů za použití nádob s mechanickými čerpadly nebo tlakových aerosolových nádob obsahujících obvyklé hnací tekutiny. Nosiče mohou rovněž být aplikovány ve formě pěn. Jinými vhodnými nosiči pro tento účel jsou bezvodá rozpouštědla jako oleje, alkoholy a silikony (např. minerální olej, ethanol, isopropanol, dimethikon, cyklomethion a pod.) kapalná jednofázová rozpouštědla (např. vodně-alkoholické rozpouštědlové systémy) a zahuštěné typy těchto bezvodých a vodných jednofázových rozpouštědel (např. takových, kde viskozita systému byla zvýšena přidáním vhodných pryskyřic, vosků, polymerů solí a pod. tak, že tento systém nabyl konzistence pevné nebo polotekuté látky). Příklady nosičů pro systémy používané pro místní aplikaci na pokožku, které jsou vhodné pro použití při postupech podle tohoto vynálezu, jsou popsány v následujících publikacích, které jsou zde uvedeny jako odkazy: Sun Products Formulary, Cosmetics & Toiletries, sv. 105, str. 122-139, (prosinec 1990), Sun Products Formulary, Cosmetics & Toiletries, sv. 102, str. 117-136, (březen 1987), patenty USA č. 4 96Ů 764, Figuerola a kol., 2. října 1990 a č. 4 254 105, Fukuda a kol., 3. března 1981.

Nosiče kompozic pro péči o pokožku mohou tvořit 50 až 99 hmot. % kompozice podle tohoto vynálezu, s výhodou 75 až 99 hmot. % a nejvýhodněji 85 až 95 hmot. % této kompozice.

S výhodou používané kosmeticky a/nebo farmaceuticky akceptovatelné nosiče prostředků pro zevní použití obsahují vodně-alkoholické systémy a emulze olej ve vodě. Pokud je nosičem vodně-alkoholický systém, může nosič obsahovat 1 až 99 % ethanolu, isopropanolu nebo jejich směsí a 1 až 99 % vody. Výhodnější je nosič, obsahující 5 až 60 % ethanolu, isopropanolu nebo jejich směsí a 40 až 95 % vody. Zvláště výhodnými nosiči % ethanolu, isopropanolu Je-li nosičem emulze oleje ve jako přísadu jakýkoliv běžný jsou nosiče, obsahující 20 až a jejich směsí a 50 až 80 % vody vodě, může tento nosič obsahovat expicient, sloužící k přípravě těchto emulzí. Doplňující složky, vhodné k formulaci těchto kompozic pro aplikaci na pokožku jsou popsány dále.

Doplňující složky

V kompozicích, používaných pro péči o vlasy a pro péči o pokožku může být použita celá řada doplňujících komponent. Dále jsou uvedeny příklady, na něž však nejsou látky použitelné pro tento účel omezeny.

Farmaceuticky aktivní látky

Kompozice podle tohoto vynálezu, zvláště kompozice používané k místní aplikaci na pokožku, mohou obsahovat bezpečná a účinná množství farmaceuticky aktivních látek. Slovní spojení bezpečné a účinné množství, znamená ve smyslu, ve kterém je používáno v tomto dokumentu, takové množství aktivní látky, které je dosti vysoké, aby postačovalo k pozitivnímu ovlivnění léčeného stavu, avšak dostatečně nízké, aby nedocházelo k nežádoucím vedlejším vlivům (při přiměřeném poměru prospěšného působení a rizika), určené na základě uváženého posouzení lékařem. Bezpečné a efektivní množství % farmaceutický aktivní látky kolísá v závislosti na dané použité aktivní látce, na schopnosti příslušné kompozice zprostředkovat transport této aktivní látky přes kůži, na množství kompozice, které .má být použito, na onemocnění, které má být léčeno, na stáří a tělesné kondici pacienta, který má být léčen, na stupni onemocnění, na trvání léčení, na způsobu současně probíhající jiné léčby a na dalších podobných faktorech.

Farmaceuticky aktivní látky, které mohou být použity v kompozicích podle tohoto vynálezu, tvoří s výhodou 0,1 až 20 hmot. %, výhodněji 0,1 až 10 hmot. % a nejvýhodněji 0,1 až ibuprofen, fenbufen, oxaprozin, hmot. % této kompozice. Mohou být rovněž použity směsi farmaceuticky aktivních látek.

V dalším jsou uvedeny příklady farmaceuticky aktivních látek, na něž však nejsou látky použitelné pro tento účel omezeny.

Farmaceuticky aktivními látkami kompozic podle tohoto vynálezu jsou léčiva používaná při léčení akné. Léčivy pro léčené akné, použitelnými v kompozicích podle tohoto vynálezu, jsou keratolytiká jako kyselina salicylová, síra, kyselina mléčná, kyselina glykolová, kyselina pyruvová, močovina, resorcin, N-acetylcystein, retinoidy jako kyselina retinová a její deriváty (např. cis- a transderiváty), antibiotika a bakteriostatika jako benzoylperoxid, oktopirox. erythromycin, zinek, tetracyklin, triklosan, kyselina azelainová a její deriváty, fenoxyethanol, fenoxypropanol, octan ethylnatý, klindamycin, meklocyklin; sebostatika jako flainoidy, aa β-hydroxykyseliny a žlučové soli jako skymnolsulfát a jeho deriváty, deoxycholany a cholany. S výhodou je pro tento účel používána kyselina salicylová.

Vhodnými farmaceuticky účinnými látkami kompozic podle tohoto vynálezu jsou nesteroidní protizánětlivá léčiva (non-steroidal anti-inflammatory drugs - NSAIDS). NSAIDS mohou být vybrána z těchto typů: deriváty kyseliny propionové, deriváty kyseliny octové, deriváty kyseliny fenamové, deriváty kyseliny bifenylkarboxylové a oxikam. Všechny tyto NSAIDS jsou popsány v patentu USA č. 4 985 459, Sunshina a kol., vydaném 15. ledna 1991, který je zde uveden jako odkaz. Nevýhodnější jsou propionová NSAIDS, kterými jsou m.j. aspirin, acetaminofen, naproxen, beoxaprofen, flurbiprofen, fenoprofen, ketoprofen, indoprofen, pirprofen, karprofen, pranoprofen, miroprofen, tioxaprofen, suprofen, alrainoprofen, tiaprofenová kyseliny a flurprofen. Je možno též použít steroidní protizánětlivá léčiva včetně hydrokortizonu a podobných léčiv.

Farmaceuticky aktivními látkami, vhodnými pro použití v kompozicích podle tohoto vynálezu, jsou antipruritika. S výhodou použitelnými antipruritiky jsou farmaceuticky akceptovatelné soli hethdiklizinu a trimeprazinu.

použitelnými hydrochlorid

Farmaceuticky aktivními látkami, vhodnými pro použití v kompozicích podle tohoto vynálezu, jsou anestetika. S výhodou použitelnými anestetiky jsou farmaceuticky akceptovatelné soli lidokainu, bupivakainu, chlorprokainu, dibukainu, etidokainu, mepivakainu, tetrakainu, dykloninu, hexylkainu, prokinu, kokainu, ketaminu, pramoxinu a fenolu.

Farmaceuticky aktivními látkami, vhodnými pro použití v kompozicích podle tohoto vynálezu, jsou antimikrobiální látky (bakteriostatika, virostatika a látky s antifungálními a antiprotozoálními účinky). S výhodou použitelnými antimikrobiálními látkami jsou farmaceuticky akceptovatelné soli -laktamových léčiv, chinolinových léčiv, ciprofloxakain, tetracyklin, erytromycin, amikacin, triklosan, doxycyklin, kapreomycin, chlorhexidin, chlortetracyklin, oxytetracyklin, klindamycin, ethambutol, metrondiazol, pentamidin, gentamycin, kanamycin, lineomycin, methacyklin, methenamin, minocyklin, neomycin, metilmycin, paramomycin, streptopmycin, tobramycin, mikonazol a amanfadin. Antimikrobiálními látkami s výhodou v kompozicích podle tohoto vynálezu, jsou tetracyklinu, estolát erythromycinu, stearát eryrtomycinu (sůl), sulfát amikainu, hydrochlorid doxycyklinu, sulfát kapreomycinu, glukonát chlorhexidinu, hydrochlorid chlorhexidinu, hydrochlorid chlortetracyklinu, hydrochlorid oxytetracyklinu, hydrochlorid klindamycinu, hydrochlorid ethambutolu, hydrochlorid pentamidinu, sulfát gentamycinu, sulfát kanamycinu, hydrochlorid lineomycinu, hydrochlorid metacyklinu, hippurát - methenamidu, mandelát methenaminu, hydrochlorid minocyklinu, sulfát neomycinu, sulfát netilmycinu, sulfát paramomycinu, sulfát streptomycinu, sulfát tobramycinu, hydrochlorid mikonazolu, hydrochlorid amanfadinu, sulfát amanfadinu, triklosan, oktopirox, nystatin, tolnaftát a klotrimazol.

Vhodné jsou rovněž účinné látky přípravků pro opalování. Nejrůznější látky tohoto druhu jsou popsány v patentech USA Hafey a kol., vydaném 11. února 1992, Turner a kol., vydaném 17. prosince 1991,

Turner a kol., vydaném 17. prosince 1991,

087 445, 5 073 372, 5 073 371, hexyl-p-methoxycinamátu, benzoátu, p-aminobenzoové -5-sulfonové homomenthylu, zoylmethanu,

č. 5 073 371, Turner a kol., vydaném 17. prosince 1991 a Segarinem a spoluautory v publikaci Cosmetics Science and

Technology, kap. VII, str. 189 a další, přičemž všechny tyto dokumenty jsou zde uvedeny jako odkazy.

Účinnými látkami přípravků pro opalování, které jsou s výhodou používány v kompozicích podle tohoto vynálezu, jsou tyto látky vybrané ze skupiny sestávající z 2-ethyl2-ethylhexyl-N,N-dimethyl-p-aminokyseliny, 2-fenylbenzimidazolkyseliny, oktokrylátu, oxybenzonu, salicylátu oktylsalicylátu, 4,4'-methoxy-terc.butyl-diben4-isopropyldibenzoylmethanu, 3-benzylidenkafru,

3-(4-methylbenzyliden)kafru, oxidu titaničitého, oxidu zinečnatého, oxidu křemičitého, oxidu železitého a jejich směsí.

Dalšími účinnými látkami přípravků pro opalování, které jsou s výhodou používány v kompozicích podle tohoto vynálezu, jsou tyto látky, popsané v patentech USA č. 4 937 370, Sabatelli a kol., vydaném 26. června 1990, č. 4 999 186, Sabatelli a kol., vydaném 12. března 1991, které jsou zde uvedeny jako odkazy. Účinné látky, popsané v těchto patentech, mají dva různé chromofory s různými UV-spektry v jedné molekule. Jeden z těchto chromoforů absorbuje převážně ve spektrální oblasti UVB, druhý silně absorbuje ve spektrální oblasti UVA. Tyto látky působící jako UV-filtry, se ve srovnání s obvyklými UV-filtry vyznačují vysokou účinností, absorbcí v širší UV-oblasti, nižším průnikem do kůže a delší dobou efektivního působení. Zvláště výhodnými látkami tohoto typu jsou ester kyseliny 4-N,N-(2-ethylhexyl)methylaminobenzoové a 2,4-dihydroxybenzofenonu, ester kyseliny 4-N,N-(2-ethylhexyl)methylaminobenzoové a 4-hydroxydibenzoylmethanu, ester kyseliny 4-N,N-(2-ethylhexyl)methylaminobenzoové a 2-hydroxy-4-(2-hydroxyethtoxy)benzofenonu, ester kyseliny 4-N,N-(2-ethylhexyl)methylaminobenzoové a 4-(2-hydroxyethoxy)dibenzoylmethanu a jejich směsi.

Přípravky pro opalování obsahují obecně 0,5 až 20 % vhodných kompozic, jejichž složkami jsou příslušné účinné látky. Přesné koncentrace se u jednotlivých přípravků liší a závisí na požadovaném ochranném faktoru (Sun Protection Factor - SPF). SPF je obvykle užívanou mírou ochrany proti zarudnutí pokožky. Viz Federal Register, sv. 43, č. 166, str. 38206 až 38269,

25. srpen 1978, zde uvedeno jako odkaz.

V kompozicích podle tohoto vynálezu jsou rovněž použitelné přípravky pro ztmavování kůže bez opalování, jako je dihydroxyaceton, glyceraldehyd, indoly a jejich deriváty a další látky.

Jinými vhodnými aktivními látkami jsou látky způsobující zesvětlení odstínu kůže, kterými jsou m.j. hydrochinon, kyselina askorbová, koji-kyselina, a disiřičitan sodný.

Jinými aktivními látkami, které mohou být použity v kompozicích pro péči o vlasy, jsou prostředky proti lupům jako je pyrithion, oktopirox, disulfid selenu, síra, uhelný dehet a podobně.

Kondicionéry

Kondicionéry vhodnými jako součásti kompozic podle tohoto vynálezu, a zvláště jako součásti kompozic pro péči o vlasy, jsou uhlovodíky, kapalné silikony a kationtové látky.

Uhlovodíky mohou být bud nerozvětvené nebo rozvětvené a mohou obsahovat 10 až 16, s výhodou 12 až 16 uhlíkových atomů. Příklady vhodných uhlovodíků jsou děkan, dodekan, tridékan, tetradekan a jejich směsi.

Vhodnými silikonovými kondicionéry jsou bud cyklické nebo lineární polydimethylsiloxany, fenyl- a alkylfenylsilikony, a silikonové kopolyoly; Viskozita lineárních těkavých silikonů je při 25 °C asi 5.10~⁶m².s“¹, cyklické silikony mají viskozitu nižší než 10“⁵m².s^-1.

Kationtovými kondicionéry, vhodnými pro použití v kompozicích podle tohoto vynálezu, jsou kvartérní amoniové soli nebo soli aminů s vyššími alkyly. Preferovanými kvartérními amoniovými solemi jsou dialkyldimethylamoniumchloridy, obsahující alkyly s 12 až 22 uhlíkovými atomy, odvozené od vyšších mastných kyselin. Příklady takových kvartérních amoniových solí jsou dialkyldimethylamoniumchloridy a dialkylamoniumsulfáty s alkyly odvozenými od mastných kyselin hovězího loje, dihexadecyldimethylamoniumchlorid a dialkylamoniumchloridy s alkyly odvozenými od hydrogenovaných mastných kyselin hovězího loje. Jinými kvartérními amoniovými solemi, vhodnými pro použití podle tohoto vynálezu, jsou dikationty jako jsou propandiamoniumalkyldichloridy s alkyly odvozenými od mastných kyselin hovězího loje. Vhodné jsou rovněž kvartérní imidazoliniové soli, obsahující C₁-C₁₂~alkyly jako

1-methyl-l-[(stearoylamid)ethyl]-2-heptadecyl-4,5-dihydroimdazolinium chlorid 1-methyl-l-[(palmitoylamid)ethyl]-2-oktadecyl-4,5-dihydroimdazolinium chlorid a 1-methyl-l-[(alkylamid)ethyl]-2-alkyl-imdazolinium sulfát s alkyly odvozenými od mastných kyselin hovězího loje. Vhodné jsou rovněž aminy s vyššími alkyly. Příklady takových sloučenin jsou oktadecylaminhydrochlorid, alkylaminhydrochlorid, ve kterém je alkyl odvozen od mastných kyselin sojového oleje a mravenčan oktadecylaminhydrochloridu. Různé vhodné kondicionéry jsou popsány v patentu USA č. 4 387 090, Bolich, vydaném

7. června 1983, který je zde uveden jako odkaz.

Zvlhčovadla

Kompozice podle tohoto vynálezu mohou obsahovat jedno nebo více zvlhčovadel. Mohou být použity různé látky tohoto druhu v koncentracích od 0,1 do 20 %, s výhodou od 1 do 10 % a nejvýhodněji od 2 do 5 %. Těmito látkami jsou močovina, guanidin, kyselina glykolová a glykoláty (např. amoniumglykolát a alkylamoniumglykoláty); kyselina mléčná, a mléčnany (mléčnan amonný a kvartérní amoniové soli kyseliny mléčné) aloe vera v některé ze svých forem (např. aloe vera gel), polyoly jako sorbitol, glycerol, hexylenglykol a pod., polyethylenglykoly, cukry a škroby, deriváty cukrů a škrobů (např. alkoxylovaná glukóza), kyselina hyaluronová, monoethanolamin amidu kyseliny mléčné, monoethanolamin acetamidu a jejich směsi. Preferovanými zvlhčovadly jsou glycerol, butylenglykol, hexylenglykol a jejich směsi.

Povrchově aktivní látky

Kompozice podle tohoto vynálezu, zvláště šampony a kondicionéry, mohou obsahovat jednu nebo více povrchově aktivních látek. Tyto povrchově aktivní látky jsou vhodnými doplňky složek kompozic podle tohoto vynálezu, jejich přítomnost však není nutná pro rozpuštění a dispergaci kopolymeru. V případě šamponů, je koncentrace těchto látek v kompozici s výhodou 10 až 30 %, výhodně 12 až 25 %. Koncentrace těchto látek v kondicionérech je 0,2 až 3 %. Povrchově aktivní látky vhodné pro použití v kompozicích podle tohoto vynálezu, jsou aniontové, neiontové, kationtové zwitteriontové a amfoterické povrchové látky. Větší množství vhodných povrchově aktivních látek je popsáno v patentech USA č. 5 151 209, McCall a kol., vydaném 29. září 1992, č. 5 151 210, Steuri a kol., vydaném

29. září 1992 a č. 5 120 532, Wells a kol., vydaném 9. června 1992, které jsou zde uvedeny jako odkazy.

Příklady těchto povrchově aktivních látek jsou aniontové surfaktanty jako jsou alkylsulfáty a alkylétersulfáty. Tyto látky mají obvykle obecný vzorec ROSO₃M a RO(C₂H₄)_XSO₃M, kde R je alkyl nebo alkenyl s 10 až 20 uhlíkovými atomy, x je 1 až 10 a M je vodorozpustný kation jako amoniový kation, sodný kation, draselný kation a triethanolaminový kation. Jiným vhodným typem aniontových povrchově aktivních látek jsou vodorozpustné soli organických reakčních produktů kyseliny sírové obecného vzorce ^r1-S0₃-M, kde R-]_ je zvoleno ze skupiny sestávající z nerozvětvených nebo rozvětvených alkylů s 8 až 24, s výhodou s 12 až 18 uhlíkovými atomy a M je kation. Dalšími příklady aniontových syntetických surfaktantů, které přicházejí v úvahu pro použití podle tohoto vynálezu, jsou sodné soli esterů mastných kyselin s kyselinou isethionovou, přičemž těmito mastnými kyselinami mohou být kyseliny získané z kokosového oleje. Dalšími povrchově aktivními látkami mohou být aniontové povrchově aktivní látky označené jako sukcinamáty, alkensulfonáty s 12 až 24 uhlíkovými atomy a -alkyloxyalkansulfonáty. Řada dalších nemýdlových syntetických aniontových surfaktantů je popsána v publikaci McCutcheon: Detergents and Emulsifiers, 1984 Annual, Allured

Publishiong Corp., která je zde uvedena jako odkaz. Různé jiné aniontové povrchově aktivní látky a další typy surfaktantů jsou dále uvedeny v patentu USA č. 3 928 678, Laughlin a kol., vydaném 30. prosince 1975, který je zde uveden jako odkaz.

vhodné pro použití podle tohoto

Neiontové surfaktanty vynálezu jsou s výhodou používány v kombinaci kationtovými nebo zwitteriontovými surfaktanty surfaktanty mohou být širším způsobem definovány jako látky, vznikající kondenzací alkylenoxidových skupin (které jsou hydrofilního charakteru) s organickými hydrofobními látkami, které mohou být alifatické nebo alkylaromatické povahy.

Kationtové surfaktanty, vhodné pro použití podle tohoto vynálezu, jsou popsány v následujících dokumentech, které jsou zde všechny uvedeny jako odkazy: McCutcheon: Detergents and Emulsifiers (severoamerické vydání 1979); Schwartz a j.: Surface Active Agents, their Chemistry and Technology, New York, Interscience Publishers 1949; patenty USA č. 3 155 591, Hilfer, vydaný 3. listopadu 1964, č. 3 929 678, Laughlin a kol., vydaný

30. prosince 1975, č. 3 959 461, Bailey a kol., vydaný

25. května 1976, a č. 4 387 090, Bolich, Jr., vydaný 7. června 1983. Pokud jsou tyto surfaktanty přítomny v kompozicích podle tohoto vynálezu, je jejich koncentrace 0,05 až 5 %.

Příklady zwitteriontových surfaktantů jsou látky, které mohou být širším způsobem definovány jako deriváty alifatických kvartérních amoniových, fosfoniových a sulfoniových látek, obsahující nerozvětvené nebo rozvětvené alkylové řetězce s 8 až 18 uhlíkovými atomy, na jednom z nichž je vázána aniontová skupina, způsobující vodorozpustnost, např. karboxylová skupina, sulfoskupina, sulfonátová skupina, fosfátová skupina nebo fosfonátová skupina. Vhodné jsou i jiné zwitteriontové látky, jako např. betainy. Příklady betainů jsou betainy obsahující vyšší alkyly, jako například dimethylkarboxymethylbetain, obsahující dále alkyly odvozené od mastných kyselin kokosového s aniontovými, Tyto neiontové oleje, dodecyldimethylkarboxymethylbetain, dodecyldimethyl-α-karboxyethyl-betain, hexadecylmethylkarboxymethylbetain, dodecyl-bis-(2-hydroxyethyl)betain, karboxymethylbetain, oktadecyl-bis-(2-hydroxyethylbetain)-karboxyethylbetain, dodecyl-bis-(2-hydroxypropyl)-α-karboxyethylbetain, alkyldimethylsulfopropylbetain, obsahujícící alkyly odvozené od mastných kyselin kokosového oleje, oktadecyldimethylsulfopropylbetain, dodecyldimethylsulfoethylbetain, dodecyl-bis-(2-hydroxyethyl)-sulfopropylbetain, amidobetainy a amidosulfobetainy (ve kterých je na dusíkový atom betainu vázána skupina RCONH(CH₂)3-)·

Příklady amfoterických surfaktantů, vhodných pro použití podle tohoto vynálezu, jsou zevrubně popsány jako deriváty sekundárních a terciárních aminů, obsahující nerozvětvené nebo rozvětvené alkyly, z nichž jeden má 8 až 18 uhlíkových atomů a jeden obsahuje skupinu, způsobující vodorozpustnost, jakou je například karboxylová skupina, sulfoskupina, sulfonátová skupina, fosfátová skupina nebo fosfonátová skupina. Příklady takových sloučenin jsou 3-dodecylaminopropionát sodný, 3-dodecylaminopropansulfonát, N-alkyltauriny, jako je například sloučenina, připravená reakcí dodecylaminu s isothionátem sodným způsobem popsaným v patentu USA č. 2 658 072, N-alkylderiváty aspartové kyseliny s vyššími alkyly, jejichž příprava je popsána v patentu USA č. 2 438 091 a produkt s obchodním názvem Miranol, popsaný v patentu USA č. 2 528 378.

Zahušůovadla na bázi kopolymerů karboxylových kyselin

Další komponentou, vhodnou pro použití v kompozicích podle tohoto vynálezu, je zahušůovadlo na bázi kopolymerů karboxylových kyselin. Tyto zesítěné polymery obsahují jeden nebo více monomerů, odvozených od kyseliny akrylové, derivátů kyseliny akrylové a solí nebo esterů kyseliny akrylové , přičemž sítovací činidlo obsahuje dvě nebo více vazeb uhlík-uhlík a je jím derivát polyolu. S výhodou jsou používány polymery dvou typů. Polymer prvého typu je zesítěný homopolymer kyseliny akrylové nebo jejího derivátu (např. kyseliny akrylové substituované na druhém a třetím uhlíku, C₁_₄-alkyly, skupinou

-CN nebo -COOH a jejich směsmi). Polymer druhého typu je zesítěný kopolymer, jehož prvým monomerem je kyselina akrylová nebo její deriváty (popsané v minulé větě), ester kyseliny akrylové s nižším alkoholem (např. ^_₄), nebo derivát tohoto esteru (např. takový, ve kterém je část molekuly tvořená kyselinou nezávisle substituována na uhlících 2 a 3 C₁_₄-alkyly, -CN, -COOH a jejich směsmi), a jehož druhým monomerem je ester kyseliny akrylové s vyšším alkoholem (např. C₈_₄₀), nebo derivát tohoto esteru (např. takový, ve kterém je část molekuly tvořená kyselinou nezávisle substituována na uhlících 2 a 3 Cj_₄-alkyly, -CN, -COOH a jejich směsmi). Vhodné jsou rovněž kombinace těchto dvou typů polymerů.

V prvém typu zesítěných homopolymerů jsou monomery s výhodou zvoleny ze skupiny sestávající z kyseliny akrylové, kyseliny methakrylové, kyseliny ethakrylové a jejich směsí, přičemž nejvíce je preferována kyselina akrylová. V druhém typu zesítěných kopolymerů je jsou použitými monomery s výhodou kyselina akrylová, kyselina methakrylová, kyselina ethakrylová a jejich směsi, přičemž nejvhodnějšími monomery jsou kyselina akrylová, kyselina methakrylová a jejich směsi. Ester kyseliny akrylové s alkoholem s krátkým řetězcem nebo jeho derivát je s výhodou zvolen ze skupiny, sestávající z esterů kyseliny akrylové s C₁_₄~alkoholy, z esterů kyseliny methakrylové s C₁_₄-alkoholy, z esterů kyseliny ethakrylové s C₁_₄-alkoholy a jejich směsí, přičemž estery kyseliny akrylové s C_1-4 alkoholy a estery kyseliny methakrylové s C-^.^-alkoholy a jejich směsi jsou nejvíce preferovány. Estery kyseliny s vyššími alkoholy, které mohou být použity, jsou estery kyseliny akrylové s C₈_₄₀-alkoholy, přičemž preferovány jsou estery kyseliny akrylové s C₁₀_₃₀-alkoholy.

Sífovadlem je u obou těchto typů polymerů jsou polyalkenylpolyétery polyolů, obsahující více než jednu alkenyléterovou skupinu v molekule, přičemž příslušný polyol obsahuje alespoň 3 uhlíkové atomy a alespoň 3 hydroxylové skupiny. S výhodou používanými sítovadly jsou síiovadla zvolená ze skupiny sestávající z allyléterů sacharózy a allyléterů pentaerythritolu a jejich směsi. Tyto polymery, použitelné podle tohoto vynálezu, jsou podrobněji popsány v patentech USA č. 5 087 445, Haffey a j., vydaném 11. února 1992, č 4 509 949, Huang a kol., vydaném 5. dubna 1985, č. 2 798 053, Brown, vydaném 2. července 1957, které jsou zde uvedeny jako odkazy. Viz rovněž publikace CTFA International Cosmetis Ingredient Dictionary, čtvrté vydání, 1991, str. 12 a 80, která je zde rovněž uvedena jako odkaz.

Příklady komerčních homopolymerů prvého typu jsou karbomery, což jsou homopolymery kyseliny akrylové, zesítěné allylétery sacharózy nebo pentaerythritolu. Karbomery jsou dodávány firmou B.F.Goodrich pod názvem Carbopol^R 900. Příklady komerčně dostupných kopolymerů druhého typu jsou jsou kopolymery C₁₀_₃₀-akrylátů s kyselinou akrylovou, kyselinou methakrylovou nebo s některým z jejich esterů s nižšími alkoholy (t.j. C₁_₄~alkoholy), přičemž sítovadlem je allyléter pentaerythritolu. Tyto kopolymery jsou známy acrylete/C10-30 alkylacrylate crosspolymer a firmou B.F.Goodrich jako Carbopol^R 1342, a Pemulen TR-2. Vyjádřeno jinými slovy, sacharózy nebo pod označením j sou dodávány Pemulen TR-1, jsou příklady zahušťovadel na bázi polymerů karboxylových kyselin použitelnými v kompozicích podle tohoto vynálezu karbomery, kopolymery označené acrylate/C10-30 alkylacrylate crosspolymer a jejich směsi.

Kompozice podle tohoto vynálezu mohou obsahovat 0,025 až 1 %, s výhodou 0,5 až 0,75 % a nejvýhodněji 0,1 až 0,5 % zahušťovadla na bázi karboxylové kyseliny.

Emulgátory

Kompozice podle tohoto vynálezu obsahují . různé emulgátory. Tyto emulgátory jsou vhodné pro emulgaci různých složek těchto kompozic, nejsou však nutné pro rozpouštění nebo dispergaci kopolymerů podle tohoto vynálezu. Vhodnými kopolymery mohou být kterýkoliv z různých neiontových, kationtových, aniontových a zwitteriontových emulgátorů, popsané v patentech a jiných dokumentech. Viz McCutcheon: Detergents and Emulsifiers, North American Edition (1986), Allured Publishing Corporation, patenty

USA č. 5 011 681, Ciotti a kol., vydaný 30. dubna 1991, č. 4 421 769, Dixon a kol., vydaný 20. prosince 1983, č. 3 755 560, Dickert a kol., vydaný 28. srpna 1973. Tyto patenty a dokumenty jsou zde uvedeny jako odkazy.

Vhodnými emulgátory jsou estery glycerolu, estery propylenglykolu, estery mastných kyselin a polyethylenglykolu, estery mastných kyselin a polypropylenglykolu, estery sorbitolu, anhydridy sorbitanů, kopolymery karboxylových kyselin, estery a éthery glukózy, ethoxylované éthery, ethoxylované alkoholy, alkylfosfáty, amidy mastných kyselin, acyllaktyláty, mýdla a jejich směsi.

Vhodnými emulgátory mohou být mimo jiné Polysorbate 20, polyethylene glycol soya sterol 5, Steareth-20, Ceteareth-20, PPG-2 methyl glucose ether distearate, Ceteth-20, Polysorbate 80, cetylfosfát, draselná sůl cetylfosfátu, diethanolamoniová sůl cetylfosfátu, Polysorbát 60, glycerylstearát, stearát polyethylenglykolu 100 a jejich směsi.

Emulgátory mohou být používány jednotlivě, nebo jako směs dvou nebo více těchto látek a mohou tvořit 0,1 až 10 %, s výhodou 1 až 7 % a nejvýhodněji 1 až 5 % kompozic podle tohoto vynálezu.

Zmékčovadla

Kompozice podle tohoto vynálezu mohou rovněž obsahovat alespoň jedno změkčovadlo. Příklady vhodných změkčovadel jsou těkavé a netěkavé silikonové oleje, vysoce rozvětvené uhlovodíky, nepolární karboxylové kyseliny a alkoholestery a směsi těchto látek. Zmékčovadla, použitelná podle tohoto vynálezu, jsou dále popsána v patentu USA č.,4 919 934, Deckner a j., vydaném 24. dubna 1990, který je zde uveden jako odkaz.

Zmékčovadla mohou tvořit 12 až 50 %, s výhodou 1 až 25 % a nejvýhodněji 1 až 10 % kompozic podle tohoto vynálezu.

Přídavné látky

V kompozicích podle tohoto vynálezu mohou být přítomny různé přídavné látky. Příklady těchto přídavných látek jsou vitaminy a jejich deriváty (např. kyselina askorbová, vitamin E, tokoferylacetát, kyselina retinová, retinol, retinoidy a pod.), zahušťovadla s nízkým pH, (například směs polyakrylamidu, rozvětvených s označením parafinických uhlovodíků ^ci3-i4 ^a přípravku laureth-7, která je dodávána firmou Seppic Corporation jako Sepigel; směs polymeru s kvartérními amoniovými skupinami a minerálního oleje, dodávaná firmou Allied Colloids jako Salcare SC92; směs zesítěného polydimethylaminomethylmethakrylátu a minerálního oleje, dodávaná firmou Allied Colloids jako Salcare SC95; pryskyřice a zahušťovadla jako xanthanová pryskyřice, karboxymethylcelulóza, hydroxymethylcelulóza, hydroxyethylcelulózy, alkylderiváty hydroxyalkylcelulóz (například deriváty hydroxyetylcelulózy obsahující vyšší alkyly, jako hexadecylhydroxyethylcelulóza) a křemičitany hořečnato-hlinité; kationtové polymery ,a zahušťovadla (např. kationtové deriváty guarové pryskyřice jako hydroxypropyltrimoniumchlorid guarové pryskyřice <a hydroxypropyltrimoniumchlorid hydroxypropylderivátu guarové pryskyřice, které jsou dodávány jako přípravky Jaguar C firmou Rhone-Poulenc; polymery zlepšující filmotvorné a reologické vlastnosti kompozicí (jako kopolymer ikosenu a vinylpyrrolidonu, který je například dodáván GAF Chemical Corporation jako Ganex^R V-220); suspendační činidla jako ethylenglykoldistearát a pod.; konzervační činidla, zvyšující antimikrobiální odolnost předmětných kompozic, prostředky zlepšující prostupnost kůže jako dimethylsulfoxid, l-dodecylazacykloheptan-2-on (dodávaný pod názvem Azone firmou Upjohn) a pod.; antioxidanty; chelatační a maskovací činidla, látky zlepšující estetické působení jako vonné látky, barviva, olejové esence, látky zlepšující pocit při styku s pokožkou, látky s adstringentními účinky, látky snižující iritaci pokožky, látky s léčivými účinky pro pokožku a podobně. Příklady takovýchto látek s estetickými účinky jsou panthenol a jeho deriváty (např. ethylpanthenol), pantothenová kyselina a její deriváty, jetelový olej, kafr, eukalyptový olej, eugenol, mléčnan ethylnatý, habrový destilát, allantoin, bisabalol, glycirrhizinát a pod.

Způsoby používání kompozic pro péči o vlasy a pokožku

Prostředky pro péči o vlasy a pokožku podle tohoto vynálezu jsou používány obvyklými způsoby, aby jimi bylo u kompozic pro péči o vlasy dosaženo žádoucího účinku při tvarování účesu, udržování tvaru účesu, mytí a úpravy vlasů a u kompozic pro péči o pokožku zvlhčujícího účinku, ochrany proti UV-záření, působení proti trudovitosti, působení proti vzniku vrásek, umělého ztmavování pokožky, analgetického působení a jiných kosmetických a léčebných účinků. Tyto způsoby použití závisí na typu použité kompozice, v podstatě však spočívají v použití účinného množství přípravku na vlasy nebo na pokožku, po kterém může tento prostředek být z vlasů nebo pokožky smyt (jako v případě šamponů a některých kondicionérů), nebo může na vlasech zůstat (jako v případě sprejů, pěn nebo gelových produktů), nebo může zůstat na pokožce (jako v případě prostředků pro péči o pokožku). Slovním spojením účinné množství je míněno takové množství, které postačuje k dosažení žádaného efektu. Prostředky používané k mytí vlasů, pěny a gely jsou s výhodou používány na mokré nebo vlhké vlasy před jejich sušením a tvarováním. Po aplikaci těchto kompozic na vlasy se vlasy vysuší a tvarují obvyklým způsobem. Spreje na vlasy jsou obvykle aplikováný na suché vlasy po jejich vysušení a vytvarování účesu. Kosmetické a léčebné prostředky pro péči o pokožku se aplikují na pokožku a vtírají se do ní.

Příklady provedení vynálezu

Následující příklady slouží k popisu a demonstraci jednotlivých provedení tohoto vynálezu. Účel těchto příkladů je pouze pouze ilustrativní a tyto příklady neslouží k omezení tohoto vynálezu, protože jsou možné jejich různé obměny, které se neodchylují od ducha a předmětu tohoto vynálezu.

- 47 Příklad 1

Příprava póly(2-ethyl-2-oxazolin)alkoholu

K roztoku 50 g (0,5044 mol) 2-ethyl-2-oxazolinu v 50 ml acetonitrilu se pod dusíkovou atmosférou přidá 0,921 g (0,0048 mol) p-toluensulfonátu methylnatého při O °C. Reakčni směs se zahřeje na 80 °C a vzniklý roztok polymeru se potom refluxuje s 2,3 ml destilované vody v přítomnosti 5,6 g (0,0528 mol) uhličitanu sodného po dobu 24 hod. Rozpouštědla se oddestilují za vakua. Odparek se extrahuje 300 ml dichlormethanu po dobu 24 hod. a nerozpustné podíly se odstraní filtrací. Po odpaření dichlormethanu se získá 48 g poly(2-ethyl-2-oxazolin)alkoholu (výtěžek 96 %).

Příklad 2

Příprava 2-ethyl-2-oxazolinového makromeru s akryloylovými koncovými skupinami

K roztoku 48 g póly(2-ethyl-2-oxazolin)alkoholu (z příkladu 1) a 1,0 g (0,01056 mol) triethylaminu v 50 ml dichlormethanu se při 0 °C v dusíkové atmosféře po kapkách přidá roztok 0,95 g (0,01056 mol) akryloylchloridu. Reakčni směs se potom míchá při teplotě místnosti po dobu 36 hod. a filtrací vzniklého roztoku se odstraní nerozpustné podíly. Rozpouštědlo a nezreagovaný triethylamin se odstraní odpařením za sníženého tlaku. Vzniklá pevná látka se poté znovu rozpustí ve 200 ml dichlormethanu, zfiltruje a odpařením za sníženého se získá. 45,6 g makromeru (95 % výtěžek).

Obdobným způsobem, při kterém se akryloylchlorid nahradí ekvivalentním molárním množstvím methakryloylchloridu nebo ethakryloylchloridu, se připraví makromery s methakryloylovými a ethakryloylovými koncovými skupinami.

Příklad 3

Příprava 2-ethyl-2-oxazolinového makromeru s vinylbenzylovými koncovými skupinami

K roztoku 50 g (0,5044 g) 2-ethyl-2-oxazolinu v 50 ml acetonitrilu se přidá směs 0,3816 g (0,0025 mol) ma p-vinylbenzylchlorid (dodavatel Aldrich Chemical Co.),

0,562 g (0,0037 mol) jodidu N,N'-difenyl-p-fenylendiaminu. teplotu 90 °C po dobu 16 hod.

sodného a 0,06 g (0,0023 mol) Roztok se potom zahřívá na K získanému reakčnímu produktu se přidá 100 ml dichlormethanu, roztok se zfiltruje a vysráží do 800 ml etheru. Vysrážený produkt se odfiltruje a suší se za vakua při teplotě místnosti, čímž se získá 45 g makromeru (výtěžek 90 %).

Příklad 4

Příprava ethylenglykolmethyletherového makromeru s akryloylovými koncovými skupinami

K roztoku 50 g (0,01 mol) poly(ethylenglykol)methyléteru s průměrem molekulových hmotností asi 5000 (dodávaného Aldrich Chemical Co.) a 4,05 g (0,04 mol) triethylaminu ve 400 ml dichlormethanu se v dusíkové atmosféře^ při 0 °C přidá po kapkách roztok 2,26 g akryloylchloridu ve 25 ml dichlormethanu. Reakční směs se poté míchá při teplotě místnosti po dobu 36 hod. a ze vzniklého roztoku se filtrací oddělí nerozpustné podíly. Rozpouštědlo a nezreagovaný triethylamin se odstraní odpařením za sníženého tlaku. Vzniklá pevná látka se poté znovu rozpustí ve 300 ml dichlormethanu, zfiltruje a odpařením za sníženého se získá 50 g makromeru (100 % výtěžek).

Tento postup se poté obměňuje za použití poly(ethylenglykol)alkyletherů (kde alkyly jsou např. ethyl, propyl,

2-ethylhexyl, decyl, dodecyl, cetyl, stearyl, lauryl a myristyl, přičemž příslušné polymery mají průměry molekulových hmotností od 1000 do 200 000). Tím se získají obdobné makromery s akryloylovými koncovými skupinami. Dále se náhradou akryloylchloridu ekvivalentními množstvími methakryloylchloridu a ethakryloylchloridu připraví makromery s methakryloylovým a ethakryloylovými koncovými skupinami.

Příklad 5

Příprava poly{ (n-butylakrylát-co-2-methoxyethylakrylát)-g-[po- ly(2-ethyl-2-oxazolin); poly(dimethylsiloxanu)]}, metoda 1

V tomto polymeru jsou monomery obsaženy v následujícím hmotnostním poměru: n-butylakrylát : 2-methoxyethylakrylát : poly(2-ethyl-2-oxazolin) : poly(dimethylsiloxan) = 36:22:40:2

K roztoku 3,60 g (0,0281 mol) n-butylakrylátu 2,20 g (0,0169 mol) 2-methoxyethylakrylátu, 0,2 g (0,00002 mol) dimethylsiloxanového makromeru (mol. hmot. 10 000, dodávaný firmou Chisso Corp., Tokyo Japonsko) a 4,0 g (0,001 mol)

2-ethyl-2-oxazolinového makromeru (z příkladu II) v 90 ml acetonu se přidá 0,015 g (0,0001 mol) azoisobutyronitrilového (AIBN) iniciátoru. Vzniklý roztok se refluxuje po dobu asi 24 hod. Reakce se poté ukončí přídavkem asi 5 ml methanolu. Roztok se poté nalije na teflonovou pánev a aceton se ponechá odpařit při teplotě místnosti v digestoři. Vzniklý polymerní film se znovu rozpustí v ethanolu takto získaný roztok se zfiltruje, Po odpaření ^ethanolu z tohoto roztoku se získá asi 9,0 g termoplastického elastomerního kopolymerů.

K přípravě podobného polymeru se použije 4,0 g makromeru, připraveného postupem popsaným v příkladu 3.

Příklad 6

Příprava poly{ (n-butylakrylát-co-2-methoxyethylakrylát)-gr-[poly(2-ethyl-2-oxazolin); poly(dimethylsiloxanu)]}, metoda 2

V tomto polymeru jsou monomery obsaženy v následujícím hmotnostním poměru: n-butylakrylát : 2-methoxyethylakrylát : poly(2-ethyl-2-oxazolin) : poly(dimethylsiloxan) = 36:22:40:2

Do 250 ml varné baňky se předloží 3,60 g (0,0281 mol) n-butylakrylátu 2,20 g (0,0169 mol) 2-methoxyethylakrylátu, 0,05 g (0,003 mol) p-vinylbenzylchloridu, 0,2 g (0,00002 mol) dimethylsiloxanového makromeru (mol. hmot. 10 000, dodávaný firmou Chisso Corp., Tokyo Japonsko) a 0,015 g (0,0001 mol) azoisobutyronitrilového (AIBN) iniciátoru, rozpuštěného ve 100 ml acetonu. Vzniklý roztok se refluxuje po dobu asi 24 hod. Reakce se poté ukončí přídavkem asi 5 ml methanolu a reakční směs se ochladí na teplotu místnosti. Rozpouštědla se odpaří na rotační odparce a vzniklý polymer se znovu rozpustí ve 100 ml suchého acetonitrilu. Dále se přidá 4,0 g (0,0403 mol)

2-ethylhexyl-2-oxazolinu a 0,90 g (0,006 mol) jodidu sodného a roztok se zahřívá na 90 °C po dobu 20 hod. Vzniklý roztok se zfiltruje a po odpaření rozpouštědla se získá asi 8,0 g termoplastického elastomerního kopolymeru.

Příklad 7

Příprava poly{(n-butylakrylát-co-2-methoxyethylakrylát)-g-[póly ( 2-ethyl-2-oxazolin) ; poly(dimethylsiloxanu)]}

V tomto polymeru jsou monomery obsaženy v následujícím hmotnostním poměru: n-butylakrylát : 2-methoxyethylakrylát : poly(2-ethyl-2-oxazolin) : poly(dimethylsiloxan) = 33:22:40:5

Tento kopolymer se připraví postupem popsaným v příkladu 5 za použití těchto navážek reakčních složek: 3,60 g (0,0281 mol) n-butylakrylátu 2,20 g (0,0169 mol) 2-methoxyethylakrylátu, 0,5 g (0,00005 mol) dimethylsiloxanového makromeru (mol. hmot.

000, dodávaný firmou Chisso Corp., Tokyo Japonsko) a 4,0 g (0,001 mol) 2-ethyl-2-oxazolinového makromeru (z příkladu II) a 0,05 g (0,0003 mol) azoisobutyronitrilového (AIBN) iniciátoru. Získá se asi 9,0 g termoplastického elastomerního kopolymeru.

K přípravě podobného polymeru se použije 4,0 g makromeru, připraveného postupem popsaným v příkladu 3.

Příklad 8

Příprava poly{(n-butylakrylát-co-2-methoxyethylakrylát)-g-[póly ( 2-ethyl-2-oxazolin) ; poly(dimethylsiloxanu)]},

V tomto polymeru jsou monomery obsaženy v následujícím hmotnostním poměru: n-butylakrylát : 2-methoxyethylakrylát : poly(2-ethyl-2-oxazolin) : poly(dimethylsiloxan) = 30,5:22:40:

:7,5

Tento kopolymer se připraví postupem popsaným v příkladu 5 za použití těchto navážek reakčních složek: 3,60 g (0,0281 mol) n-butylakrylátu 2,20 g (0,0169 mol) 2-methoxyethylakrylátu, 0,5 g (0,00005 mol) dimethylsiloxanového makromeru (mol. hmot. 10 000, dodávaný firmou Chisso Corp., Tokyo Japonsko), 4,0 g (0,001 mol) 2-ethyl-2-oxazolinového makromeru (z příkladu II) a 0,05 g (0,0003 mol) azoisobutyronitrilového (AIBN) iniciátoru. Získá se asi 9,0 g termoplastického elastomerního kopolymeru.

K přípravě podobného polymeru se použije 4,0 g makromeru, připraveného postupem popsaným v příkladu 3.

Příklad 9

Příprava poly{ (n-butylakrylát-co-2-methoxyethylakrylát)-gr-[poly(2-ethyl-2-oxazolin); poly(dimethylsiloxanu)]}

V tomto polymeru jsou monomery obsaženy v následujícím hmotnostním poměru: n-butylakrylát : 2-methoxyethylakrylát : poly(2-ethyl-2-oxazolin) : poly(dimethylsiloxan) = 28:22:40:10

Tento kopolymer se připraví postupem popsaným v příkladu 5 za použití těchto navážek reakčních složek: 2,80 g (0,0218 mol) n-butylakrylátu 2,20 g (0,0169 mol) 2-methoxyethylakrylátu, 1,0 g (0,0001 mol) dimethylsiloxanového makromerů (mol. hmot. 10 000, dodávaný firmou Chisso Corp., Tokyo Japonsko), 4,0 g (0,001 mol) 2-ethyl-2-oxazolinového makromerů (z příkladu II) a 0,05 g (0,0003 mol) azoisobutyronitrilového (AIBN) iniciátoru. Získá se asi 9,0 g termoplastického elastomerního kopolymerů.

K přípravě podobného polymeru se použije 4,0 g makromerů, připraveného postupem popsaným v příkladu 3.

Příklad 10

Příprava poly{ (n-butylakrylát-co“2-methoxyethylakrylát)-gr-[poly(2-ethyl-2-oxazolin); póly(dimethylsiloxanu)]}

V tomto polymeru jsou monomery obsaženy v následujícím hmotnostním poměru : n-butylakrylát : 2-methoxyethylakrylát :

: poly(2-ethyl-2-oxazolin) : poly(dimethylsiloxan) = 23:22:40:15

Tento kopolymer se připraví postupem popsaným v příkladu 5 za použití těchto navážek reakčních složek: 2,30 g (0,0179 mol) n-butylakrylátu 2,20 g (0,0169 mol) 2-methoxyethylakrylátu,

1,5 g (0,00015 mol) dimethylsiloxanového makromerů (mol. hmot. 10 000, dodávaný firmou Chisso Corp., Tokyo Japonsko), 4,0 g (0,001 mol) 2-ethyl-2-oxazolinového makromerů (z příkladu II) a 0,03 g (0,0002 mol) azoisobutyronitrilového (AIBN) iniciátoru. K přípravě podobného polymeru se použije 4,0 g makromerů, připraveného postupem popsaným v příkladu 3.

Příklad 11

Příprava poly{ (n-butylakrylát-co-2-methoxyethylakrylát)-gr-[póly (2-ethyl-2-oxazolin); poly(dimethylsiloxanu)]}

V tomto polymeru jsou monomery obsaženy v následujícím hmotnostním poměru: n-butylakrylát : 2-methoxyethylakrylát : póly(dimethylsiloxan) = 53:40:7

Tento kopolymer se připraví postupem popsaným v příkladu 5 za použití těchto navážek reakčních složek: 10,6 g (0,0827 mol)

1,4 g (0,00014 mol) dimethylsiloxanového hmot. 10 000, dodávaný firmou Chisso Corp., 8,0 g (0,002 mol) 2-ethyl-2-oxazolinového příkladu II), 0,03 g (0,0002 mol) azoisobutyronitrilového (AIBN) iniciátoru a 120 ml acetonu. Získá se asi 18,5 g termoplastického elastomerního kopolymerú.

K přípravě podobného polymeru se použije 8,0 g makromerů, připraveného postupem popsaným v příkladu 3.

n-butylakrylátu makromerů (mol. Tokyo Japonsko), makromerů (z

Příklad 12

Příprava póly{(n-butylakrylát-co-2-ethylhexylmethakrylát)-g-[poly(2-ethyl-2-oxazolin); poly(dimethylsiloxanu)]}

V tomto polymeru jsou monomery obsaženy v následujícím hmotnostním poměru: n-butylakrylát : 2-ethylhexyImethakrylát : poly(2-ethyl-2-oxazolin) : póly(dimethylsiloxan) = 35:20:40:5

Tento kopolymer se připraví postupem popsaným v příkladu 5 za použití těchto navážek reakčních složek: 3,50 g (0,0273 mol) ri-butylakrylátu 2,0 g (0,0101 mol) 2-ethylhexylmethakrylátu, 0,5 g (0-,00005 mol) dimethylsiloxanového makromerů (mol. hmot. 10 000, dodávaný firmou Chisso Corp., Tokyo Japonsko), 4,0 g (0,001 mol) 2-ethyl-2-oxazolinového makromerů (z příkladu II), C ,03 g (0,0002 mol) azoisobutyronitrilového .(AIBN) iniciátoru č 90 ml acetonu. Získá se asi 9,0 g termoplastického elastomerního kopolymerú.

K přípravě podobného polymeru se použije 4,0 g makromerů, připraveného postupem popsaným v příkladu 3.

Příklad 13

Příprava poly{ (n-butylakrylát-co-2-methoxyethylakrylát)-gr-[polyethylenglykol; poly(dimethylsiloxanu)]}

Japonsko) a příkladu IV) v

4,o g 90 ml

V tomto polymeru jsou monomery obsaženy v následujícím hmotnostním poměru: n-butylakrylát : 2-methoxyethylakrylát : polyethylenglykol : poly(dimethylsiloxan) =36:22:40:2

K roztoku 3,60 g (0,0281 mol) n-butylakrylátu 2,20 g (0,0169 mol) 2-methoxyethylakrylátu, 0,2 g (0,00002 mol) dimethylsiloxanového makromeru (mol. hmot. 10 000, dodávaný firmou Chisso Corp., Tokyo polyethylenglykolového makromeru (z acetonu, se přidá 0,015 g (0,0001 mol) azoisobutyronitrilového (AIBN) iniciátoru a 90 ml acetonu. Vzniklý roztok se refluxuje po dobu asi 24 hod. Potom se reakce přeruší přidáním 5 ml methanolu. Roztok se poté nalije na teflonovou pánev a aceton se ponechá odpařit při teplotě místnosti v digestoři. Vzniklý polymerní film se znovu rozpustí v ethanolu a zfiltruje se a po odpaření ethanolu se získá termoplastický elastomerní kopolymer.

Příklad 14

Příprava póly{[n-butylakrylát-co-2-(dimethylamino)ethylmethakrylát)]-g-[poly(2-ethyl-2-oxazolin); poly(dimethylsiloxanu)]}

V tomto polymeru jsou monomery obsaženy v následujícím hmotnostním poměru: n-butylakrylát : 2-(dimethylaminoethyl)methakrylát : póly(2-ethyl-2-oxazolin) : póly(dimethylsiloxan) = 31:24:40:5

K roztoku 6,2 g (0,0484 mol) n-butylakrylátu 4,8 g (0,0305 mol) 2-(dimethylamino)ethylmethakrylátu, 8,0 g

2-ethyl-2-oxazolinového makromeru (z příkladu II), 1,0 g (0,0001 mol) dimethylsiloxanového makromeru (mol. hmot. 10 000, dodávaný firmou Chisso Corp., Tokyo Japonsko) v 80 ml acetonu se přidá 0,01 g azoisobutyronitrilového (AIBN) iniciátoru. Vzniklý roztok se refluxuje po dobu asi 24 hod. Reakce se poté ukončí přídavkem asi 5 ml methanolu. Roztok se potom nalije na teflonovou pánev a aceton se ponechá odpařit při teplotě místnosti v digestoři. Vzniklý polymerní film se znovu rozpustí v ethanolu a roztok se zfiltruje. Odpařením ethanolu z tohoto roztoku se získá termoplastický elastomerní kopolymer.

K přípravě podobného polymeru se použije 8,0 g makromeru, připraveného postupem popsaným v příkladu 3.

Příklad 15

Příprava termoplastického elastomerního kvarternizovaného kopolymeru poly{[n-butylakrylát-co-2-(dimethylamino)ethylmethakrylát) ]-gr-[poly( 2-ethyl-2-oxazolin); poly(dimethylsiloxanu) ]}

K 5 g kopolymeru, připraveného postupem podle příkladu 5, rozpuštěného v 80 g ethanolu se po kapkách přidává 2,16 g (0,0140 mol) dimethylsulfátu. Vzniklý roztok se míchá po dobu 2 hod. při teplotě místnosti. Odpařením rozpouštědla na rotační odparce se získá kvarternizovaný kopolymer.

Příklad 16

Sprej na vlasy

Spreje na vlasy se připravují smísením dále uvedených složek za použití obvyklých technik míšení.

složka kompozice	obsah v jednotlivých kompozicích (hmot. %)
A	B	C	D
voda	q.s. 100	q.s. 100	q.s. 100	q.s. 100
ethanol	79,0	79,0	79,0	90,0
kopolymer dle příkladu 5*	4,0	4,0	3,0	3,0
vonné látky	0,1	0,2	—	—
*Podobné sprejové kombinace se připraví připravených postupy podle příkladů 6, 7,	za použití kopolymerů 8, 9, 10, 13 a 14.

Uvedené produkty se připravují tak, že se nejprve polymer rozpustí za míchání v ethanolu. Vzniklý sprej na vlasy se poté může plnit do neaerosolových mechanických rozprašovačů. Spreje mohou být rovněž míšeny s obvyklými hnacími látkami, používanými v aerosolovovém balení.

Tyto spreje na vlasy jsou používány pro tvarování účesů a pro zvýšení stability účesů

Příklad 17

Sprej na vlasy se sníženým obsahem těkavých organických látek

Spreje na vlasy se připraví smísením dále uvedených složek za použití obvyklých technik míšení.

složka kompozice	obsah v jednotlivých kompozicích (hmot. %)
A	B	C	D
voda	q.s. 100	q.s. 100	q.s. 100	q.s. 100
ethanol (SDA 40)	54,0	54,0	54,0	54,0
kopolymer dle příkladu 5*	4,0	3,0	4,0	3,0
vonné látky	0,05	0,2	-	-
*Podobné sprejové kombinace se připraví připravených postupy podle příkladů 6, 7,	za použití kopolymerů 8, 9, 10, 13 a 14.

Uvedené produkty se připravují tak, že se nejprve polymer rozpustí za míchání v ethanolu. Vzniklý sprej na vlasy se poté může plnit do neaerosolových mechanických rozprašovačů. Spreje mohou být rovněž míšeny s obvyklými hnacími látkami, používanými v aerosolovovém balení.

Tyto spreje na vlasy jsou používány pro tvarování účesů a pro zvýšení stability účesů.

Příklad 18

Vlasová pěna

Vlasové pěny se připraví míšením dále uvedených složek za použití obvyklých technik míšení.

složka kompozice	obsah v jednotlivých kompozicích (hmot. %)
A	B	C
voda	q.s. 100	q.s. 100	q.s. 100
kopolymer dle příkladu 141	3,0	2,5	3,5
DEA amid kyseliny laurové	0,33	0,33	0,33
sodná sůl methyl-oleyltaurinu	1,67	1,67	1,67
DMDM hydantoin	0,78	0,78	0,78
disodná sůl EDTA	0,20	0,20	0,20
polyoxyalkylovaný isostearylalkohol2	0,10	0,10	0,10
vonné látky	0,10	0,10	0,10
hnací látka	7,0	7,0	7,0

¹ podobné vlasové pěny se připraví za použití produktu, připraveného postupem podle příkladu 15.

² dodávaný pod označením Aerosurf 66-E10 ³ směs 82,46 % isobutanu, 16,56 % propanu a 0,001 % butanu

Při přípravě těchto produktů se nejdříve za míchání rozpustí příslušný polymer ve vodě. Zbývající složky se potom přidají za míchání.

Získaný koncentrát pěny se potom může kombinovat s obvyklými hnacími látkami (např. s hnací kapalinou A46) a být používán v aerosolových baleních.

Tyto pěny jsou používány pro tvarování účesů a pro zvýšení stability účesů.

Příklad 19

Vlasové tonikum

Vlasové tonikum se připraví míšením dále uvedených složek za oužití obvyklých technik míšení.

složka kompozice	obsah v jednotlivých kompozicích (hmot. %)
A	B	C
voda	q.s. 100	q.s. 100 q.	s. 100
kopolymer dle
příkladu 5*	0,75	1,00	1,25
vonné látky	0,10	0,20	0,30

*

Podobné sprejové kombinace se připraví za použití kopolymerů připravených postupy podle příkladů 6, 7, 8, 9, 10, 13 a 14.

Uvedené produkty se připravují tak, že se nejprve polymer rozpustí za míchání v ethanolu a poté se přidají vonné látky a barviva.

Tato vlasová tonika se používají pro tvarování účesů a pro zvýšení stability účesů.

Příklad 20

Vlasový kondicionér

Vlasový kondicionér se připraví míšením dále uvedených složek za použití obvyklých technik míšení.

složka kompozice	obsah v jednotlivých kompozicích (hmot. %)
A	B
tvarovací složka: kopolymer připravený podlé příkladu 15	1,00	1,00
silikonová směs:
silikonová pryskyřice GE SE761	0,30	0,30
oktamethyltetrasiloxan	1,70	1,70
hlavní směs:
voda	q.s. 100	q.s. 100
cetylalkohol	1,00	-
Qauternium 182	0,85	0,85
stearylalkohol	0,70	-
hydroxyethylcelulóza	0,50	-
cetyl-hydroxyethylcelulóza3	-	1,25
Ceteareth-20	0,35	-
vonné látky	0,20	0,20
dimethicone copolyol	0,20	-
kyselina citrónová	0,13	0,13
methylchloroisothiazolin
a methylisothiazolin	0,04	0,04
chlorid sodný	0,01	0,01
xanhanová pryskyřice	-	0,20

* výrobce Genaral Electric dimethyldialkylamoniumchlorid s alkyly odvozenými od hydrogenovaných mastných kyselin hovězího loje ³ dodávaný firmou Aqualon pod označením Polysurf D-67

Produkt se připraví vzájemným smísením všech složek hlavní směsi za současného zahřátí na 60 °C. Směs se ponechá zchladnout na asi 45 °C, přičemž se podrobuje koloidnímu mletí (kompozice A) nebo míšení (kompozice B). Při této teplotě se postupně přidají za mírného míchání tvarovací složka a silikonová směs a takto připravený kondicionér se ponechá □chladit na teplotu místnosti.

Tento produkt je vhodný jako smývátelný kondicionér.

Příklad 21

Šampon na vlasy

Šampon na vlasy se připraví míšením dále uvedených složek za použití obvyklých technik míšení.

složka kompozice	obsah složky kompozice (hmot. %)
tvarovací složka: kopolymer připravený podle příkladu 15	1,00
silikonová směs:
silikonová pryskyřice	0,50
dimethicon, tekutina 350 cs	0,50
hlavní směs:
voda	q.s. 100
amonná sůl laurylsulfátu	11,00
kokamid MEA	2,00
distearát ethylenglykolu	1,00
xanthanová pryskyřice	1,20
ethylchloroisothiazolin a methylisothiazolin	0,04
kyselina citrónová	dle potřeby, pro úpravu pH
	roztoku na hodn. 4,5

Hlavní směs se připraví tak, že se nejprve za míchání rozpustí xanthanová pryskyřice ve vodě. přidají se zbývající složky hlavní směsi a hlavní směs se za míchání zahřívá na 65 °C po dobu 30 min. Poté se přidá tvarovací složka, míchá se přibližně 10 min., přidá se silikonová směs a za míchání se směs ponechá vychladnout na teplotu místnosti. Aby se získaly různé velikosti částeček, může být prováděno tvarovací složky a silikonové směsi různými rychlostmi, přičemž může být použito bud mixování nebo míchání obvyklým způsobem.

Tyto šampony jsou vhodné pro mytí vlasů a pro usnadnění tvarování účesu.

Příklad 22

Prostředek proti akné

Prostředek proti akné se připraví míšením dále uvedených složek za použití obvyklých technik míšení.

složka kompozice	obsah složky kompozice (hmot. %)
voda	q.s. 100
kyselina salicylová	2,0
kopolymer připravený postupem podle příkladu 51	2,0
ethanol	40,0

¹ Podobné kompozice používané jako prostředky proti akné se připraví za použití kopolymerů syntetizovaných způsobem popsaným v příkladech 6, 7, 8, 14 a 15

Kompozice umožňuje pronikání kyseliny salicylové do kůže, zlepšuje odlučování odumřelých vrstev kůže a je vhodná jako prostředek proti akné.

Příklad 23

Analgetikum pro vnější použití

Analgetikum pro vnější použití se připraví míšením dále uvedených složek za použití obvyklých technik míšení.

složka kompozice	obsah složky kompozice (hmot. %)
voda	q.s. 100
ibuprofen	2,0
kopolymer připravený postupem podle příkladu 51	2,0
ethanol (SDA 40)	20,0

Podobné kompozice používané jako analgetika pro vnější použití se připraví za použití kopolymerů syntetizovaných způsobem popsaným v příkladech 6, 7, 8, 14 a 15

Kompozice umožňuje pronikání ibuprofenu do kůže, zlepšuje hladkost pokožky, odlučování odumřelých vrstev kůže, způsobuje zvlhčení a změkčení pokožky a usnadňuje vtírání aktivní látky do pokožky.

Příklad 24

Přípravek pro ztmavování kůže bez opalování

Přípravek pro ztmavování kůže bez opalování se připraví míšením dále uvedených složek za použití obvyklých technik míšení.

složka kompozice obsah složky kompozice (hmot. %)

Stupeň A:

voda q.s. 100 kopolymer připravený postupem podle příkladu 5¹ 2,0

Carbomer 934² 0,20

Carbomer 980³ 0,15 kopolymer kyseliny akrylové⁴ 0,15

Stupeň B:

PPG-20 éter-methyléter-distearát glukózy 2,00 tokoferylacetát 1,20 minerální olej 2,00 bambucké máslo 1,00 cetylalkohol 1,00

Ceteareth-20 2,50

Ceteth-2 1,00

Ceteth-10 1,00

Stupeň C:

DEA cetylfosfát 0,75

Stupeň D:

dihydroxyaceton 3,00

Stupeň E:

butylénglykol 2,00

DMDM hydantoin a j odopropinylbutylkarbamát 0,25

Stupeň F:

vonné látky 1,00 cyklomethikon 2,00

Podobné přípravky pro ztmavování kůže bez opalování se připraví za použití kopolymerů syntetizovaných způsobem popsaným v příkladech 6, 7, 8, 14 a 15 ² dodávaný firmou B.F.Goodrich jako Carbopol^R 934 * dodávaný firmou B.F.Goodrich jako Carbopol^R 980 ⁴ dodávaný firmou B.F.Goodrich jako Pemulen TRI

Ve vhodné nádobě se dispergují složky stupně A ve vodě a vzniklá disperze se zahřeje na 75 až 85 °C. Do jiné nádoby se umístí složky stupně B a zahřejí se na 85 až 90 °C, čímž se roztaví. Dále se do kapalné fáze B přidá DEA cetylfosfát a za míchání se rozpustí. Tato směs se potom přidá k fázi A, čímž vznikne emulze. Tato emulze se za pokračujícího míchání ochladí na 40-45 °C. Potom se v další nádobě rozpustí dihydroxyaceton ve vodě a vzniklý roztok se zamíchá do emulze. V jiné nádobě se za míchání zahřejí složky stupně E na teplotu 40 až 45 °C, čímž vznikne čirý roztok a tento roztok se potom přidá do dříve připravené emulze. Nakonec se za míchání do této emulze přidají složky fáze F a emulze se ochladí na 30 až 35 °C a poté na teplotu místnosti.

Tato emulze je vhodná jako prostředek pro vnější použití na pokožku, způsobující její ztmavnutí bez opalování.

Příklad 25

Emulze na opalování

Míšením dále uvedených složek za použití obvyklých technik míšení se připraví emulze oleje ve vodě.

složka kompozice obsah složky kompozice (hmot. %)

Stupeň A:

voda q.s. 100

Carbomer 954¹ 0,24

Carbomer 1342² 0,16 kopolymer připravený postupem podle příkladu 5³ 2,0 dvojsodná sůl EDTA 0,05

Stupeň B:
isoarachidylpentanoát^	2,00
kopolymer PVP - ikosen5	2,00
oktylester kyseliny methoxyskořicové	7,50
oktokrylen	4,00
oxybenzon	1,00
oxid titaničitý	2,00
cetylpalmitát	0,75
oktadecyloxytrimethylsilan
a 1-oktadekanol6	• 0,50
gylceryltribehenát7	0,75
dimethikon	1,00
tokoferylacetát	0,10
DEA-cetylfosfát	0,20

- 67 Stupeň C:

voda triethanolamin 99 %

2,00

0,60

Stupeň D:
voda	2,00
butalenglykol	2,00
DMDM hydantoin a jodopropynylbutylkarbamát1 2 * * * * * 8	0,25
(±)-pantothenol	1,00
Stupeň E:
cyklomethykon	1.00

dodávaný firmou B.F.Goodrich jako Carbopol^R 934 ² dodávaný firmou B.F.Goodrich jako Carbopol^R 980 Podobné emulze na opalování se připraví za použití kopolymeru syntetizovaných způsobem popsaným v příkladech 6, 7, 8, 14 a 15 ’ dodávaný firmou Bernel Chemical jako Elefac 1-205 dodávaný firmou GAF Corporation jako Ganex V-220 ® dodávaný firmou Dow Corning jako DC 580 Wax ¹ dodávaný firmou Croda jako Synchrowax HRC ⁸ dodávaný firmou Lonza jako Glydant Plus

Složky stupně A se ve vhodné nádobě dispergují ve vodě a vzniklá disperze se zahřeje na 75 až 85 °C. V oddělené nádobě se smísí složky stupně B (s výjimkou cetylfosfátu) a roztaví se zahřátím na 85 až 90 °C. Poté se do kapalného stupně B přidá DEA-cetylfosfát a míchá se do rozpuštění. Tato směs se potom přidá do stupně A, čímž se vytvoří emulze. Složky stupně C se navzájem rozpustí a roztok se přidá k emulzi. Emulze se poté za stálého míchání ochladí na 40 až 45 °C. V jiné nádobě se složky stupně D za míchání zahřejí na 40 až 45 °C, tím vznikne čirý roztok a tento roztok se přidá do emulze. Nakonec se emulze ochladí na 35 °C, přidá se složka tvořící stupeň E a směs se zamíchá.

Tato emulze je vhodná pro místní aplikaci na pokožku jako ochrana proti škodlivým účinkům ultrafialového záření.

Příklad 26

Pleťová emulze

Míšením dále uvedených složek za použití obvyklých technik míšení se připraví pleťová emulzní kompozice k nanášení, obsahující kationtovou hydrofobní povrchově aktivní látku.

složka kompozice	obsah složky kompozice (hmot. %)
voda	q.s. 100
kopolymer připravený postupem podle příkladu 51	1,00
glycerol	3,00
cetylpalmitát	3,00
cetylalkohol	1,26
Quaternium-2 2	1,00
glycerylmonohydroxystearát	0,74
dimethikon	0,60
stearová kyselina	0,55
oktyl/dodecylmyristát	0,30
hyroxid draselný	0,20
Carbomer 1342	0,125
tetrasodná sůl EDTA	0,10
DMDM hydantoin a jodopropinylbutylkarbamát	0,10
Carbomer 951	0,075

¹ Podobná pleťová emulze se připraví za použití kopolymerů syntetizovaných způsobem popsaným v příkladech 6, 7, 8, 14 a 15.

Tato emulze je vhodná pro nanášení na pokožku jako pleťová emulze, způsobující zvlhčení pokožky.

ί

JAiOl -ÍÍSVTA OHJAú 3 a/18^2 av« o

6 Λ! S l

Claims (19)

PATENTOVÉ NÁROKY | . oisoa I

1. Ve vodě nebo v alkoholu rozpustný nebo dispergov^t^ný termoplastický elastomerní kopolymer, obsahující hlavní aetězec, dva nebo více hydrofilních postranních řetězců a jeden nejbo víéS polysiloxanových postranních řetězců, vyznačuj ící se tím, že vzniká kopolymerací náhodně se opakujících jednotek A, B a C a že je složen

a) z 20 až 89,9 hmot.% zmíněných jednotek A, které jsou kopolymerizovatelné se zmíněnými jednotkami B a C,

b) z 10 až 60 hmot.% zmíněných jednotek B, kterými jsou hydrofilní makromery, skládající se z polymerní části a z funkční skupiny kopolymerizovatelné se zmíněnými jednotkami A a C a

c) z 0,1 až 20 hmot.% zmíněných jednotek C, kterými jsou polysiloxanové makromery, skládající se z polymerní části a z funkční skupiny kopolymerizovatelné s jednotkami A a B, přičemž zmíněná jednotka A tvoří ve spojení se zmíněnými jednotkami B a C zmíněný hlavní řetězec polymeru, zmíněné polymerní části zmíněných jednotek B tvoří zmíněné hydrofilní postranní řetězce, zmíněné polymerní části zmíněných jednotek C tvoří zmíněné postranní polysiloxanové řetězce, váhový průměr molekulových hmotností zmíněného kopolymeru je vyšší než 10 000 a zmíněný kopolymer vykazuje alespoň dvě různé hodnoty T_g, z nichž zmíněná prvá hodnota T_g přísluší zmíněnému hlavnímu řetězci a je nižší než 0» °C a zmíněná druhá hodnota T_g přísluší zmíněným hydrofilním postranním řetězcům a je vyšší než 25 °C.

2-methoxyethylu a 2-ethoxyethylu; a kde s výhodou jsou zmíněné monomerní jednotky A zvoleny ze skupiny sestávající z n-butylakrylátu, 2-ethylhexylakrylátu, N-oktylakrylamidu, 2-methoxyethylakrylátu, 2-hydroxyethylakrylátu, N,N-dimethylaminoethylakrylátu, solí trimethylamoniumethylakrylátu a jejich směsí; R je methyl, R' je ethyl., m je celé číslo v intervalu 10 až 2000, a je celé číslo v intervalu 100 až 3000, b je celé číslo v intervalu 2 až 50 a c je celé číslo v intervalu 1 až 25;

-de B je alespoň jedna hydrofilní makromerní jednotka kopolymerizovatelná s A a C obecného vzorce

R-[-N-CH₂CH₂-]_m-0-E

I

CO

R', kde E je funkční skupina s dvojnou vazbou mezi atomy uhlíku, kopolymerizovatelná s A a C, zvolená ze skupiny tvořené vinylem, allylem, akryloylem, methakryloylem, ethakryloylem,

2, je kation, zvolený ze skupiny sestávající z Na⁺, K⁺, Mg²⁺, Ca²⁺, Zn²⁺ NH₄ ⁺, alkylamonia, dialkylamonia, trialkylamonia a tetralkylamonia; každý substituent R⁴ je nezávisle zvolen ze skupiny sestávající z H, nerozvětvených nebo rozvětvených ^Ci^-C8 alkylů, Ν,Ν-dimethylaminoethylu, trimethylamoniumethylu, 2-hydroxyethylu, 2-methoxyethylu a 2-ethoxyethylu; a substituenty R⁵ a R⁶ jsou nezávisle zvoleny ze skupiny sestávající z H, nerozvětvených nebo rozvětvených C^-Cg alkylů, methoxyskupiny, ethoxyskupiny, 2-hydroxyethoxyskupiny,

2-methoxyethylakrylátu, 2-hydroxyethylakrylátu, N,N-dimethylaminoethylakrylátu , soli trimethylamoniumethylakrylátu a jejich směsí; a tím, že zmíněná makromerní jednotka B má obecný vzorec kde W je hydrofilní monomerní jednotka, zvolená ze skupiny sestávající z oxazolinů, N-alkyloxazolinů, alkylenglykolů, N-vinylpyrrolidonů, N-allylpyrrolidonů, vinylpyridinů, allylpyridinů, vinylkaprolaktamů, allylkaprolaktamú, vinyliraidazolů, allylimidazolů, vinylfuranů, allylfuranů, vinyltetrahydrofuranů, allyltetrahydrofuranů a jejich směsí; m je celé číslo v intervalu 10 až 2000; E je koncová funkční skupina obsahující dvojnou vazbu mezi atomy uhlíku, která je kopolymerizovatená s A a C, a která je vybrána ze skupiny sestávající z vinylu, allylu, akryloylu, methakryloylu, ethakryloylu, 3-vinylbenzylu, 4-vinylbenzylu, 3-vinylbenzoylu, 4-vinylbenzoylu a jejich směsí, I je chemická skupina, odvozená z iniciátoru, zvoleného ze skupiny, tvořené kationtovými iniciátory, aniontovými iniciátory a radikálovými iniciátory; a n je 0 nebo 1, přičemž zmíněná chemická skupina I: je vybrána ze skupiny tvořené H, hydroxyskupinou, methylem, ethylem, methoxyskupinou, ethoxyskupinou a jejich směsmi.

2. Kopolymer podle nároku 1, vyznačující se tím, že zmíněnými monomerními jednotkami A jsou monomerní jednotky obsahující dvojnou vazbu mezi atomy uhlíku, zmíněné nakromerní jednotky B se skládají z polymerní části a ze skupiny obsahující dvojnou vazbu mezi atomy uhlíku, která je kopolymerizovatelné se zmíněnými jednotkami A a C, zmíněné makromerní jednotky C se skládají z polymerní části a ze skupiny, obsahující dvojnou vazbu mezi atomy uhlíku, která je

ΊΌ kopolymerizovatelná se zmíněnými jednotkami A a B, a tím, že zmíněný kopolymer má váhový průměr molekulových hmotností 10 000 až 5 000 000.

3-vinylbenzoylem, 4-vinylbenzoylem a jejich směsmi; R'' je zvolen ze skupiny, sestávající z vodíku a ^ci^-c4o nerozvětvených nebo rozvětvených alkylů; R³ je zvolen ze skupiny sestávající z vodíku a z Cj-Cg nerozvětvených nebo rozvětvených alkylů; a m je celé číslo v intervalu 20 až 2000;

kde C je alespoň jedna polysiloxanová makromerní jednotka kopolymerizovatelná s A a B, která má obecný vzorec

E'(Y)_nSi(R⁷)₃__t(Z)_t, kde E' je funkční skupina s dvojnou vazbou mezi atomy uhlíku, kopolymerizovatelná s A a Β; Y je dvojvazná spojovací skupina; substituent R⁷ je zvolen ze skupiny sestávající z H, nižších alkylů, arylů nebo alkoxyskupin;

Z je monovalentní siloxanový polymemí segment s váhovým průměrem molekulových hmotností alespoň 500, který je za podmínek polymerace v podstatě nereaktivní a tvoří postranní řetězec zmíněného hlavního řetězce; n je 0 nebo 1; t je celé číslo v intervalu 1 až 3, a kde s výhodou je zmíněný polysiloxanový makromer zvolen ze skupiny sestávající z

O

E' - C - O -(CH₂)q - (O)p - Si(RH)₃._tZt /

E' - Si(Rll)₃-_tZ_t

E'

O/— (^ch2)s

E'

E'

0 HO

II I II

C - 0 - CH2CH2 - N - C

O OH

3-vinylbenzoylem a 4-vinylbenzoylem; R a R' jsou nezávisle zvoleny ze skupiny sestávající z Ha nerozvětvených nebo rozvětvených ^Ci^-C_g alkylů; a m je celé číslo v intervalu 10 až 2000;

kde C je alespoň jedna polysiloxanová makromerní jednotka kopolymerizovatelná s se zmíněnými jednotkami A a B, která má obecný vzorec

E'(Y)_nSi(R⁷)₃__t(Z)_t, kde E' je funkční skupina s dvojnou vazbou mezi atomy uhlíku, kopolymerizovatelná s A a Β; Y je dvojvazná spojovací skupina; substituent R⁷ je zvolen ze skupiny sestávající z H, nižších alkylů, arylů a alkoxyskupin; Z je monovalentní siloxanový polymerní segment s váhovým průměrem molekulových hmotností alespoň 500, který je za podmínek polymerace v podstatě nereaktivní a tvoří postranní řetězec zmíněného hlavního řetězce; n je 0 nebo 1; t je celé číslo v intervalu 1 až 3, a kde s výhodou je zmíněný polysiloxanový makromer zvolen ze skupiny sestávající z

E- - C - 0 -(CH₂)_q - (0)_p , Si(RH)₃._tZ_t i

E’ - SI(RH)₃._tZ_t (CH₂)s - (0)_p - Si(Rll)₃._tZ_t

Η O R8

E' - C - O - CH2CH2 - N - C - Ň —< V- Si(Rll)₃._tZt

O

II

O

II

OH

RS

E' - C - O - CH2 - CH - CH2 - N - (CH2)q - Si(Rn)₃__tz_t

O HOR⁸

E' - C - O - CH2CH2 - N - C - N - (CH₂)q - Si(Rl1}3._tZ_t;

kde t je 1, 2’ nebo 3; p je O nebo 1; R⁸ je alkyl nebo vodík; q je celé číslo v intervalu 2 až 6, s je celé číslo v intervalu O až 2; E' je skupina o obecném yzorci

CH=CH—

R⁹ R¹⁰ kde R^y je vodík nebo -COOH; R -CH₂COOH; Z je je vodík, methyl nebo

Rll._ f^H3

Si - 04 t

CH3 ^r11 je alkyl, alkoxyskupina, alkylaminoskupina, aryl nebo hydroxyl; r je celé číslo v intervalu 5 až 700, a kde a je 100 nebo celé číslo vyšší než 100, b je 2 nebo celé číslo vyšší než 2, c je 1 nebo celé číslo vyšší než 1, přičemž zmíněné jednotky A tvoří ve spojení se zmíněnými skupinami obsahujícími dvojné vazby mezi atomy uhlíku jednotek B a C hlavní řetězec; polymerní části zmíněných jednotek B tvoří hydrofi-lní postranní řetězce; polymerní části zmíněných jednotek C tvoří polysiloxanové postranní řetězce;

zmíněný kopolymer má váhový průměr molekulových, hmotností vyšší než 10 000, a zmíněný kopolymer vykazuje alespoň dvě hodnoty T_, y

<de zmíněná prvá hodnota Tg přísluší zmíněnému hlavnímu řetězci a je nižší než O °C, a zmíněná druhá hodnota T_a přísluší y

zmíněným hydrofilním postranním řetězcům a je vyšší než 25 °C.

3. Kopolymer podle nároku 2, vyznačující se tím, že hodnota Tg, příslušející zmíněnému hlavnímu řetězci, je -45 °C až -120 °C a hodnota Tg, příslušející hydrofilním polymerním postranním řetězcům je 35 °C až 150 °C.

4-vinylbenzoylem a jejich směsmi, a kde s výhodou R'' je methyl, je H a m je celé číslov intervalu 40 až 500.

4. Kopolymer podle nároku 3, vyznačující se tím, že zmíněné monomerní jednotky A tvoří 35 až 85 hmot. % kopolymeru, zmíněné makromerní jednotky B tvoří 20 až 55 hmot. % kopolymeru a zmíněné polysiloxanové makromerní jednotky C tvoří 1 až 15 hmot. % kopolymeru, přičemž zmíněné monomerní jednotky A s výhodou tvoří 50 až 80 hmot. % kopolymeru, zmíněné makromerní jednotky B s výhodou tvoří 30 až 50 hmot. % kopolymeru a zmíněné polysiloxanové makromerní jednotky C s výhodou tvoří 2 až 10 hmot.% kopolymeru.

5. Kopolymer podle nároku 4, vyznačující se tím, že zmíněná monomerní jednotka A má obecný vzorec

O

II

X - c - cr⁵=chr⁶, kde X je zvoleno ze skupiny sestávající z -OH, -OM, -OR⁴,

-NH₂, -NHR⁴ a -N(R⁴)2; M je kation, zvolený ze skupiny sestávající z Na⁺, K⁺, Mg²⁺, Ca²⁺, Zn²⁺ NH4⁺, alkylamonia, dialkylamonia, trialkylamonia a tetralkylamonia; R⁴ je substituent nezávisle zvolený ze skupiny sestávající z H, nerozvětvených nebo rozvětvených ^ci“^c8 alkylů, Ν,Ν-dimethylaminoethylu, trimethylamoniumethylu, 2-hydroxyethylu, 2-methoxyethylu, 2-ethoxyethylu; a substituenty R⁵ a R jsou nezávisle zvoleny ze skupiny sestávající z H, nerozvětvených nebo rozvětvených C^-Cg alkylů, methoxyskupiny, ethoxyskupiny, 2-hydroxyethylu, 2-methoxyethylu, a 2-ethoxyethylskupiny, přičemž zmíněné monomerní jednotky jsou s výhodou zvoleny ze skupiny, sestávající z n-butylakrylátu, 2-ethylhexylakrylátu, N-oktylakrylamidu,

6. Kopolymer podle nároku 5, vyznačující se tím, že zmíněný polysiloxanový makromer má obecný vzorec

E·(Y)_nsi(R⁷)₃__t(Z)_t, kde E' je funkční skupina s dvojnou vazbou mezi atomy uhlíku, kopolymerizovatelná s A a Β; Y je dvojvazná spojovací skupina, substituent R⁷ je zvolen ze skupiny tvořené H, nižšími alkyly, aryly a alkoxyskupinami; Z je monovalentní siloxanový polymerní segment s váhovým průměrem molekulových hmotností alespoň 500, který je za podmínek polymerace v podstatě nereajctivní a po polymeraci tvoří postranní řetězec zmíněného hlavního řetězce; n je 0 nebo 1; t je celé číslo v intervalu 1 až 3, a že zmíněný polysiloxanový makromer je s výhodou zvolen ze skupiny látek sestávající z

E' - C - 0 -(CH₂)_q - (0)_p - Si(RH)3-tZt i

E'

II

E' - C (CH₂)_s - (0)_p H 0

Si(Rⁿ)3-tZt

0 OH

E' - C - 0 - CH₂ - CH - CH₂ - N - (CH₂)_q - Si(RH)₃__tZ_t ⁰ H 0 R⁸

E' - C - 0 - CH₂CH₂ - N - C - N - (CH₂)_q - Si(R¹¹)3-tZf5 kde t je 1, 2 nebo 3; p je 0 nebo 1; R⁸ je alkyl nebo vodík; q je celé číslo v intervalu 2 až 6, s je celé číslo v intervalu O až 2; E¹ je skupina o obecném vzorci

CH=CHR⁹ R¹⁰ kde R⁹ je vodík nebo -COOH; R¹⁰je vodík, methyl nebo -CH₂COOH; Z je

RH-CH₃ $1 - Οι

CH₃ ^r11 j® alkyl, alkoxyskupina, alkylaminoskupina, aryl nebo hydroxyl; a r je celé číslo v intervalu 5 až 700.

7. Kopolymer podle nároku 6, vyznačuj tím, že zmíněné makromerní jednotky B jsou zvoleny sestávající z poly(N-alkyloxazolinů) s koncovýni z polyalkylenglykolů s koncovýni s polyalkylenglykolmonoalkyléterú s koncovýni a z jejich směsí.

í c í se ze skupiny, skupinami, skupinami, skupinami,

8. Kopolymer podle nároku 7, vyznačující se tím, že zmíněné N-alkyloxazolinové makromery s koncovými skupinami mají obecný vzorec

R-[-N-CH₂CH₂-]_m-O-E co

I

R* .

kde R a R' jsou nezávisle zvoleny ze skupiny sestávající Ha z ner o z větvených nebo rozvětvených C^-Cq alkylů; m je celé číslo v intervalu 10 až 2000; E je funkční skupina s dvojnou vazbou mezi atomy uhlíku, kopolymerizovatelnás A a C, zvolená ::e skupiny tvořené vinylem, allylem, akryloylem, methakryloylem, ethakryloylem, 3-vinylbenzoylem a 4-vinylbenz9ylem a jejich směsmi, a kde s výhodou je R methyl, R' ethyl a m je celé číslo v intervalu 20 až 250.

9. Kopolymer podle nároku 8, vyznačující se tím, že zmíněné N-alkyloxazolinové makromery s koncovými

- 74 skupinami mají obecný vzorec

RO-[-CH₂CH₂N-)_m

0-E

C=0

R’ ch=ch₂ kde R a R' jsou nezávisle zvoleny ze skupiny sestávající z H a z ner o z větvených nebo rozvětvených C-^-Cg alkylů, m je celé číslo v intervalu 10 až 2000, a kde s výhodou R je vodík nebo methyl, R' je ethyl a m je celé číslo v intervalu 20 až 250.

10. Kopolymer podle nároku 7, vyznačující se tím, že zmíněné polyalkylengylykolové a polyalkylenglykolmonoalkyléterové makromery s koncovými skupinami mají obecný vzorec

R''-[OCH₂-CH]_m-O-E

I

R³ kde R'' je zvolen ze skupiny sestávající z vodíku a C₁~C₄₀ nerozvětvených nebo rozvětvených alkylů; R³ je zvolen ze skupiny sestávající z H a z C,-C₈ nerozvětvených nebo rozvětvených alkylů; m je celé číslo skupina s dvojnou vazbou s A a C, zvolená ze v intervalu 20 až 2000; E je funkční mezi atomy uhlíku, kopolymerizovatelná skupiny tvořené vinylem, allylem, akryloylem, methakryloylem, ethakryloylem, ·3-vinylbenzoylem,

11 I

C - O - CH2 · CH - CH2 (0)_p - Si(Rll)₃._tZt

- Ň - (CH₂)q Si(Rll)3._tZt

Si(RH)3-t2t

O H O R8

E' - C - O - CH2CH2 - N - C - N - (CH2)q - Si(Rl1)3._tZt;

kde t je 1, 2 nebo 3; p je O nebo 1; R⁸ je alkyl nebo vodík; q je celé číslo v intervalu 2 až 6, s je celé číslo v intervalu O až 2; E' je skupina o obecném vzorci

CH=CHI I

R⁹ R¹⁰ kde R⁹ je vodík nebo -COOH; R¹⁰ je vodík, methyl nebo -CH₂COOH; Z je

Rll

CH₃

S1 - 0CH_{3 f} kde

R je alkyl, alkoxyskupina, alkylaminoskupina, aryl nebo hydroxyl; r je celé číslo v intervalu 5 až 700, a a je 100 nebo celé číslo vyšší než 100, b je 2 nebo celé číslo vyšší než 2, c je 1 nebo celé číslo vyšší ,než 1, přičemž zmíněné jednotky A tvoří ve spojení se zmíněnými skupinami obsahujícími dvojné vazby mezi atomy uhlíku jednotek B a C hlavní řetězec; polymerní části zmíněných jednotek B tvoří hydrofilní postranní řetězce; polymerní části zmíněných jednotek C tvoří polysiloxanové postranní řetězce; zmíněný kopolymer má váhový průměr molekulových hmotností vyšší než 10 000, a zmíněný kopolymer vykazuje alespoň dvě hodnoty Tg, kde zmíněná prvá hodnota Tg přísluší zmíněnému hlavnímu řetězci a je nižší než 0 °C, a zmíněná druhá hodnota Tg přísluší zmíněným hydrofilním postranním řetězcům a je vyšší než 25 °C.

11. Ve vodě nebo v alkoholu rozpustný nebo dispergovatelný termoplastický elastomerní kopolymer, obsahující hlavní řetězec, dva nebo více hydrofilních postranních řetězců a jeden nebo více polysiloxanových postranních řetězců, vyznačuj ící

- 75 se tím, že vzniká kopolymerací náhodně se opakujících jednotek A, B a C a má obecný vzorec:

[A]_a[B]_b[C]_o, kde A je alespoň jedna monomerní jednotka, kopolymerizovatelná se zmíněnými jednotkami B a C, která má obecný vzorec

X - C - CR⁵=CHR⁶, kde X je zvoleno ze skupiny sestávající z -OH, -0M, -OR^Z

-NH a -N(R⁴)₂; .+

-NHR

12. Ve vodě nebo v alkoholu rozpustný nebo dispergovatelný termoplastický elastomerní kopolymer, obsahující hlavní řetězec, dva nebo více hydrofilních postranních řetězců a jeden nebo více polysiloxanových postranních řetězců, vyznačuj ící se tím, že vzniká kopolymerací náhodně se opakujících jednotek A, B a C a má obecný vzorec:

[A]_a[B]_b[C]_c, kde A je alespoň jedna monomerní jednotka, kopolymerizovatelná se zmíněnými jednotkami B a C, která má obecný vzorec

II

X - c - cr⁵=chr⁶, kde X je zvoleno ze skupiny sestávající z -OH, -0M, -0R⁴, kation, zvolený ze skupiny

-NH-NHR »₂ —χΊίχιχ a — N(k J₂; M je sestávající z Na⁺, K⁺, Mg²⁺, Ca^2rř Zn^ZT NH, dialkylamonia, trialkylamonia a tetralkylamonia; každý substituent R⁴ je nezávisle zvolen ze skupiny sestávající z H, nerozvětvených nebo rozvětvených C₁~Cg alkylů,

Ν,Ν-dimethylaminoethylu, trimethylamoniumaminoethylu, 2-hydroxyethylu, 2-methoxyethylu a 2-ethoxyethylu; substituenty R⁵ a R⁶ jsou nezávisle zvoleny ze skupiny sestávající z H, alkylamonia, nero zvětvených methoxyskupiny, 2-methoxyethylu nebo rozvětvených ^ci^-c8 alkylů, ethoxyskupiny, 2-hydroxy- ethoxyskupiny, a 2-ethoxyethylu; a kde s výhodou jsou zmíněné monomerní jednotky A zvoleny ze skupiny sestávající z n-butylakrylátu, 2-ethylhexyl- akrylátu, N-oktylakrylamidu, 2-methoxyethylakrylátu, 2-hydroxyethylakrylátu, Ν,Ν-dimethylaminoethylakrylátu, solí trimethylamoniumethylakrylátu a jejich směsí; R je zvolen ze skupiny sestávající z H a methylu, R' je ethyl, m je celé číslo v intervalu

- 79 10 až 2000, a je celé číslo v intervalu 100 až 3000, b je celé číslo v intervalu 2 až 50 a c je celé číslo v intervalu 1 až 25;

kde B je alespoň jedna hydrofilní makromerní jednotka kopolymerizovatelná s A a C obecného vzorce

RO-[-CH₂CH₂N-)_m

C=0

0-E ch=ch₂

R· kde R a R' jsou nezávisle zvoleny ze skupiny sestávající z H a nero z větvených nebo rozvětvených C-^-Cg alkylů; a m je celé číslo v intervalu 10 až 2000;

kde C je alespoň jedna polysiloxanová makromerní jednotka kopolymerizovatelná s A a B, která má obecný vzorec

E¹(Y)nSi(R⁷)3__t(Z)_t, kde E' je funkční skupina s dvojnou vazbou mezi atomy uhlíku, kopolymerizovatelná s A a Β; Y je dvojvazná spojovací skupina; substituent R^ je zvolen ze skupiny sestávající z H, nižších alkylů, arylů a alkoxyskupin; Z je monovalentní siloxanový polymerní segment s váhovým průměrem molekulových hmotností alespoň 500, který je za podmínek polymerace v podstatě nereaktivní a tvoří postranní řetězec zmíněného hlavního řetězce; n je 0 nebo 1; t je celé číslo v intervalu 1 až 3; a kde s výhodou je zmíněný polysiloxanový makromer zvolen ze skupiny sestávající z

E' - C - 0 -(CH₂)_q - (0)_p - Si(RH)₃-tZt

E' - SURH)₃._tZ_t (CH₂)_s CH2CH2 * (0)p

H 0

I II

N - C

E'

0 OH

C - O - CH₂ - CH - CH₂

I

N - (CH₂)q Si(Rⁿ)3-tZt

O H O R⁸

E' - C - O - CH₂CH₂ - N - C - N - (CH₂)_q - Si(RH)₃._tZ_t;

kde t je 1, 2 nebo 3; p je 0 nebo 1; R⁸ je alkyl nebo vodík; q je celé číslo v intervalu 2 až 6, s je celé číslo v intervalu O až 2; E' je skupina o obecném vzorci

CH=CHI I

R⁹ R¹⁰ kde R⁹ je vodík nebo -COOH; R¹⁰ je vodík, methyl nebo -CH₂COOH; Z je

Rll

CH₃

SI - 04 i ch₃

R je alkyl, alkoxyskupina, alkylaminoskupina, aryl nebo hydroxyl; r je celé číslo v intervalu 5 až 700, a kde a je 100 nebo celé číslo vyšší než 100, b je 2 nebo celé číslo vyšší než 2, c -je 1 nebo celé číslo vyšší než 1, přičemž zmíněné jednotky A tvoří ve spojení se zmíněnými skupinami obsahujícími dvojné vazby mezi atomy uhlíku jednotek B a C hlavní řetězec; polymerní části zmíněných jednotek B tvoří hydrofilní postranní řetězce; polymerní části zmíněných jednotek C tvoří polysiloxanové postranní řetězce; zmíněný kopolymer má váhový průměr molekulových hmotností vyšší než 10 000; a zmíněný kopolymer vykazuje alespoň dvě hodnoty T„, y kde zmíněná prvá hodnota Tg přísluší zmíněnému hlavnímu řetězci a je nižší než 0 °C, a zmíněná druhá hodnota T přísluší y zmíněným hydrofilním postranním řetězcům a je vyšší než 25 °c.

13. Ve vodě nebo v alkoholu rozpustný nebo dispergovatelný termoplastický elastomerní kopolymer, obsahující hlavní řetězec, dva nebo více hydrofilních postranních řetězců a jeden nebo více polysiloxanových postranních řetězců, vyznačující se tím, že vzniká kopolymeraci náhodně se opakujících jednotek A, B a C a má obecný vzorec:

[A]_a[B]_b[C]_c, kde A je alespoň jedna monomerní jednotka, kopolymerižovatelná se zmíněnými jednotkami B a C, která má obecný vzorec

O

II

X - c - cr⁵=chr⁶, kde X je zvoleno ze skupiny sestávající z -OH, -0M, -0R⁴, -NH₂, -NHR⁴ a -N(R⁴)2; M je kation, zvolený ze skupiny sestávající z Na⁺, K⁺, Mg²⁺, Ca²⁺, Zn²⁺ NH4⁺, alkylamonia, dialkylamonia, trialkylamonia a tetralkylamonia; každý substituent R⁴ je nezávisle zvolen ze skupiny sestávající z H, nerozvětvených nebo rozvětvených ^ci”^c8 alkylů, Ν,Ν-dimethylaminoethylu, trimethylamoniumethylu, 2-hydroxyethylu, 2-methoxyethylu a 2-ethoxyethylu; substituenty R⁵ a R⁶ jsou nezávisle zvoleny ze skupiny sestávající z H, nerozvětvených nebo rozvětvených ^ci^-c8 alkylů, methoxyskupiny, ethoxyskupiny, 2-hydroxyethoxyskupiny, 2-methoxyethylu a 2-ethoxyethylu; a kde s výhodou jsou zmíněné monomerní jednotky A zvoleny ze skupiny sestávající z n-butylakrylátu, 2-ethylhexylakrylátu, N-oktylakrylamidu, 2-methoxyethylakrylátu, 2-hydroxyethylakrylátu, N,N-dimethylaminoethylakrylátu, solí trimethylamoniumethylakrylátu a jejich směsí; R'' je methyl, R³ je H, m je celé číslo v intervalu 20 až 2000, a je celé číslo v intervalu 100 až 1000, b je celé číslo v intervalu 2 až 50 a c je celé číslo v intervalu 1 až 25;

kde B je alespoň jedna hydrofilní makromerní jednotka kopolymerizovatelná s A a C obecného vzorce

R''-[-OCH₂CH-]_m-O-E kde E je funkční skupina s dvojnou vazbou mezi atomy uhlíku, kopolymerizovatelná s A, zvolená ze skupiny tvořené vinylem, allylem, akryloylem, methakryloylem, ethakryloylem,

14. Kompozice používaná při péči o vlasy, vyznačující se tím, že obsahuje kopolymer podle nároku 1 a nosič, vhodný k aplikaci této kompozice na vlasy.

15. Kompozice používaná při péči o vlasy podle nároku 14 ve formě kapaliny, vyznačující se tím, že zmíněný nosič sestává z vody, z alkoholu C^-Cg nebo ze směsi těchto alkoholů, a že dále s výhodou obsahuje hnací látku.

16. Kompozice používaná při péči o vlasy podle nároku 14 ve formě pěny, vyznačující se tím, že zmíněný nosič obsahuje vodu, jednu nebo více povrchově aktivních látek a hnací látku.

17. Kompozice používaná pro nanášení na pokožku, vyznačující se tím, že obsahuje kopolymer podle nároku 1 a nosič vhodný pro její aplikaci na pokožku.

18. Kompozice používaná pro péči pro pokožku a vhodná pro uvolňování látek s léčivými účinky, vyznačuj ící se tím, že obsahuje kopolymer podle nároku 1, látku s léčivými účinky a farmaceuticky akceptovatelný nosič, přičemž zmíněná látka s léčivými účinky je s výhodou zvolena ze skupiny sestávající z léčiv působících proti akné, nesteroidních protizánětlivých léčiv, léčiv zmírňujících svědění, anestetik, antibiotik, látek do přípravků pro opalování, které omezují škodlivé působení slunečního záření, látek pro ztmavování pokožky bez opalování, látek způsobujících zesvětlení pokožky a směsí těchto látek.

19. Kompozice používaná pro péči o vlasy a vhodná k formování

účesů, vyznačuj ic i se tím, že obsahuje kopolymer podle kteréhokoliv z nároků 11, 12 nebo 13 a nosič vhodný pro aplikaci na vlasy. 20. Kompozice používaná k nanášení na pokožku, obsahující kopolymer podle kteréhokoliv z nároků 11, 12 nebo 13 a nosič

vhodný pro aplikaci na pokožku.