CZ46594A3 - Adjusting method of relay armature travel - Google Patents

Description

Způsob seřizování zdvihu kotvy u relé

0bla3t techniky

Vynález se týká způsobu seřizování zdvihu kotvy u relé s nejméně jednou kontaktovou pružinou, ovladatelnou kotvou, která je upevňovacím úsekem upevněna na nosiči pro spolupůsobení kontaktovým úsekem s protikontaktovým prvkem pevně zakotveným v základním tělese.

Dosavadní stav techniky

U relé různých konstrukcí existuje obecně ten problém, že se mnohý na základě vrstvové konstrukce to lerance jednotlivých prvků sčítají, takže po smonto vání kontakty se neuzavírají požadovaným způsobem nebo alespoň nevyvozují nutnou kontaktní sílu. Aby se určitá kontaktní síla vytvořila mezi kontaktovou pru žinou a protikontaktovým prvkem, je potřebný vyšší zdvih tedy pohyb kontaktové pružiny nad první dotek s protikontaktovým prvkem. Aby se tento vyšší zavih nastavil a vytvořila požadovaná kontaktní síla, je tudíž často nutné, kontaktové pružiny po montáži relé pří dávně seřídit jejich ohnutím. Takovéto seřizováaí oh nutím je však nejen pracné, ale i náchylné k chybám. Zejména u velmi malých relé to znamená omezení kon 3trukčních tvarových možností, jestliže kohtaktové pružiny musí být jednoatlivě pro seřizování ohnutím fřístupné.

Podstata vynálezu

Cílem vynálezu tudíž je, navrhnout způsob seřizo vání zdvihu kotvy, který by již v průběhu montáže umožňoval konečné seřízení vyššího zdvihu, bez toho, žejby tolerance jednotlivých součástí ovlivnily výsledek.

Podle vynálezu zahrnuje takovýto způsob u relé shora uvedeného druhu následující kroky;

- kontaktová pružina, která je s kotvou v činném spo jení se v poloze, odpovídající pracovní poloze kotvy, uvede do kontaktního styku s protikontaktovým prvkem,

- kontaktový úsek kontaktové pružiny se uvede do polohy, odpovídající předem zadanému vyššímu zdvihu a potom se upevňovací úsek kontaktové pružiny spojí s nosičem v poloze, odpovídající vyššímu zdvihu.

U Ipůsobu podle vynálezu se tedy již při výrobě nastaví v uzavřeném stavu každého kontaktu, kontaktní síla, resp. odpovídající vyšší zcvih; teprve potom se zafixuje samotná kontaktová pružiny 3vým upevňovacím úsekem. Tím je zajištěno, že se tolerance jednotlivých součástí neprojeví na poloze již smontované kontakto vé pružiny a že tím již není nutné dodatečné seřizová ní kontaktů.

Podle té které konstrukce reléového systému se ten to způsob účelně obmění. Odpovídající průběhy způsobu jsou uvedeny v podružných nárocích.

Zpravidla je jako nosič pro kontaktové pružiny uspořádán kovový připojovací prvek, který současně představuje proudový přívod ke kontaktové pružině. ¥ těch to případech se kontaktová pružina z pravidla po se řízení vyššího zdvihu na svůj nosič přivaří<možné je ale také pájené spojení, nebo rovnocenné upevnění. Dále je účelné, v průběhu výroby před upevněním kontaktové pružiny přezkoušet průchod proudu. Tak je možné,při vyskytujících se odchylkách nastavení vyššího zdvihu provésti dodatečné seřízení, aniž by se vyráběla vadná relé.

Přehled obrázků na výkrese

Vynález bude v dalším textu blíže objasněn na příkladech provedení, znázorněných na výkresech.

Na obr. 1 je znázorněna kolébková kotva, která nese symetrické uspořádání kontaktových pružin.

Na obr. 2 je znázorněno relé z obr. 1 v řezu.

Na obr. 3 je znázorněn sokl a konstrukční skupina kotvy relé z obr. 1.

Na obr. 4 je znázorněno montážní zařízení pro kon· strkční skupinu kctvy z obr. J.

Na obr. 5 , 6 a 7 je znázorněn sokl a konstruk ční skupina kotvy relé z obr. 1 v různých montážních Krocích v řezu.

Na obr. 8 a obr. 9 je schémat-icky znázorněno relé ee sklápěcí kotvou ve dvou různých montážních stavech.

Na obr. 10 a obr. 11 je znázorněno relé se žou pátkovým ovládáním ve dvou schématicky znázorněných montážních stavech.

Příklady provedení vynálezu

Relé, znázorněné v obr. 1 až 3» má sokl 1, na kterém je pohyblivě uloženo kontaktové uspořádání 2,které je pevně spojeno s kolébkovou kotvou 2· Nad kotvou je uspořádán, přibližně rovnoběžně s ní, plochy trvalý magnet <j, _{svýffl stfedem} leží nad ložiskem kotvy a na svých obou koncích má nestejnojmenné póly.Nad trvalým magnetem a nad kotvcu je uspořádaná cívka £, která na cívkovém tělese £0 se dvěma přírubami a 52 nese vinutí a v trubce cívkového tělesa je uloženo ty čové jádro 6. 3 konci jádra je vždy spojen pólový nástavec 2· Xaždý pólový nástavec je v oblasti konce cívky svázán s jedním koncem trvalého magnetu k a tvoří směrem dolů pólovou plochu pro kotvu j>.

Příruby £1 a 5? cívky mají na čtyřech rozíeh systému směrem dolů prodloužené nástavce 53» které 30kl 1 škatulovitě přesahují a zapadají do vybráních 18 soklu 1. V přírubách £1, 52 cívky, resp. nástavcích jsou kromě toho vytvořeny drážky 55» do kte rých jsou zastrčeny připojovací prvky 5& cívky. Víkem 8, nasazeným na sokl 1 se konečně vytvoří uzavřený kryt, který se obvyklým způsobem může také utěsnit.

V obr. 3 zvětšeně nakreslený sokl 1 sestává ze základního tělesa 10, který je vytvarováno z izolačního materiálu a ve které· jsou zakotveny pevné protikon 5 taktové prvky 11, 12, lj a 14, jakož i připojovací prvky 15 a 16 pro pohyblivé kontaktové prvky. Všechny tyto kontaktové prvky jsou účelně vystři ženy ze společné česky a upevňovacím úsekem uloženy do základního tělesa rovnoběžně se dnem soklu 1. Od těchto uložených úseků jsou vždy kolmo ke spodní straně soklu 1 ohnuty připojovací kolíky 11a, 12a, lja, 14a, 15a a l6a. Protikontaktové prvky 11, 12, lj, a 14 leží na horní straně dna ve vanovitém základním tělese 10 soklu 1 svařovaným profilem lib, 12b, 13¾ a 14b. Připojovací prvky 15 a 16 jsou však na protileží stranách soklu 1 onuty směrem nahozu, kde tvoří odpovídajícím ohnutím pod úhlem a zalomením dvě ložiskové podpěry 15b a 16b pro pohyblivé kontaktové uspořá ní, resp. pro kotvu. Mezi vždy vedle sebe ležícími pevnými protikontaktovými prvky 11 a lj, resp. 12 a 14 je vždy vytvarováno žebro 17 pro zvětiení izolační dráhy.

má^

Pohyblivé kontaktové uspořádání 2/kontaktový nosič 20 z izolačního materiálu, ve kterém jsou uloženy kontaktové pružiny 21, 22, 23 a 24. Tyto kontaktové pružiny spolupracují podle volby s pod nimi ležícími pevnými ; .protikontaktovými prvky 11, 12, 1£

14. Pro vytvoření dvou přepínacích kontaktů jsou v daném příkladu kontaktové pružiny 21 a 22 spojeny v jeden celek, takže tvoří střední kontaktový prvek,který je prostřednictvím ložiskového pásku 25 je mecha nicky a elektricky spojen s připojovacím prvkem 15 v soklu. Obdobně jsou kontaktové pružiny 23 a 2j» spojeny v jeden s ložiskovým páskem 26 a spojeny s připojovacím prvkem 16 ♦ Prostřednictvím dvou upevňo vacích čepů 27 je kontaktové uspořádání pevně spojeno s kotvou

Při montáži relé se nejdříve spojí pohyblivé kon taktové uspořádání 2 s kotvou £ v konstrukční sku pinu, přičemž upevňovací Čepy 27 se v otvorech kotvy zakotví tepelnou deformací. Potom se tato konstrukční skupina kotva-kontakt spojí se soklem 1, přičemž kontaktové rozestupy, resp. vyšší zdvih kontaktů, nastaví se definovaným způsobem, fo bude nyní vysvětleno pomocí obr.

až 7.

Ložiskové pásky 2£ a 26, které současně slouží jako připojovací patky pro střední kontaktové prvky 21._f 22 resp. 23. 24 a s nimi jsou vyříznuty z desky v jednom celku, vystupují v podstatě vodorovně z ncsiěe 20 z izolačního materiálu kontaktového uspořádání. Za tím účelem má nosič 20 postranní nástavce 28, ze kte rých vystupují oba ložiskové pásky v podélném směru kotvy, odkud jsou potom s poměrně malým poloměrem vyhnuty kolmo nahoru. Tyto směrem nahoru ohnuté úseky lo žiskových pásků leží pak ve společné, k základní ro vině korné rovině, která také. přibližně prochází osou ložiska kotvy.

Po zasazení konstrukční skupip^kotva-kontakt do soklu 1 podle obr. 3 ^3e nastaví vzdálenosti kontaktů, resp. ten který vyšší zdvih na předem zadanou hodnotu. Toto se provádí výhodně zařízením podle obr. 4 nebo se srovnatelným zařízením. Po té, co ložiskové pásky 23 a 26 byly nasměrovány k ložiskovým podpěrám 15b a 16b základního tělesa, dosedá konstruk ční skupina kotva-kontakt kontaktovými pružinami 21, ií» 22 a 24 resp. jejich dotyk vyvozujícími úseky na příslušné protikontaktové prvky 11, 12, a 14. Připojovací patky, resp. ložiskové pásky 25 a 26 dosedaj.í potom svými svislými kontaktovými plochami na ložiskové podpěry 15b a 16b připojovacích prvků _1£ a 16.

V obr. b znázorněné montážní zařízení 9 obsahuje schématicky nakreslené měřicí ústrojí 90, které se dvěma, elektricky vodiýými rameny 21 ^a 2? zavede na napojovací místo na horní straně 55 kotvy /dvojitá šip ka 95/,až dojde k průchodu elektrického proudu od ra měna £1 přes kotvu k ramenu 2í a ve zmíněném měři eím ústrojí se zjistí.Leží-li kotva v důsledku deformovaného magnetického pole nakřivo, pak je potřebná určitá přítlačná síla, aby se dosáhlo elektrického průchodu přes kotvu. Z velikosti této nutné přítlačné síly dá se odvodit velikost deforttáce; při překročení nejvýše přípustné předem zadané síly se kotvový systém jako va~ dný vyloučí.

Jestliže však byl^ashora popsaným pevnímjněřícím kro kem konstrukční skupina kotva-kontakt zjištěna jako dostatečně rovná, ujede měřicí ústrojí předem zadanou dráhu dále směrem dolů, tedy ve směru k soklu l.T tomto stavu musí dojít mezi čtyřmi kontaktovými pružinami

21. 22, 2£, 24 na jedné straně a pří slušnými protikontaktovými prvky 11, 12, 1£ a 14 v soklu na druhé straně k elektrickému spojení. To se zjistí měřením na připojovacích kolících 11a, 12a. lja a 14a, Tímto zkušebním pochodem se zajistí, že nejméně vždy jedno kontaktové rameno ve dvě ramena rozdělené kontaktové pru ž iny 21, 22, 23 a 24 zajištuje dostatečný vyšší zdvih. Tato poloha s vyšším zdvihem na všech kontaktových pružinách je ukázána v obr. 5.

Po této zkoušce vyššího zdvihu se šoupátko 96, které se nachází v měřicím ústrojí £0, posune dolů /smě dvojité šipky 97/. Kotva J se přidrží trvalým magnetem 28» který je na šoupátku 2á upevněn. Sděřicí ú strojí 22 ^{se Q}yⁿⁱ pohybuje po dráze, odpovídající požadované kontaktové vzdálenosti 2£ při střední polo3 ze kotvy s přihlédnutím k dříve vytvořenému vyššímu zdvihu, společné s konstrukční skupinou kotvy, směrem nahoru 'dvojitá šipka £5/. Tato poloha je ukázána v obr. 6. Ložiskové pásky 25 a 26 konstrukční sku piny kotva-kontakty jsou nyní v požadované výšce k ložiskovým podpěrám 15 b a 16b konstrukční skupí ny sokl. V této poloze se ložiskové pásky 25 resp. 26 svaří s odpovídajícími ložiskovými podpěrami 15b resp. 16b. Svaření se může provésti bud jako odporové nebo laserové.

řotom ť sé magnetický sy3tém podle obr. 1 a 2 s cívkou 5» jádrem 6 pólovými nástavci 7 a trvalým magnetem 4 nasunou na konstrukční skupinu sokl, až je požadovaný zdvih kotvy dosažen. Cívkové těleso se na základním tělese 10 soklu pevně sevře resp.jiným způsobem fixuje. V obr. 7 je ukázána poloha jalových nástavců 2 vzhledem ks kotvě 2· Na základě polarizace systému s trvalým magnetem 4 se kotva podle volby, jedním ze svých konců, resp. jednou svou pólovou plo ehou £2 nebo ££ přitáhne na protiležící pólový nástavec 2· ^¹¹¹ ležící odpovídající úsek kontak tové pružiny - v obr. 7 kontaktová pružina 24 je unášen směrem nahoiu, zatíem co protiležící úsek kontaktové pružiny - v obr. 7 kontaktová pružina sé přitlačí na pod tím ležící protikontaktový prvek.

Je třeba poznamenat, že kontaktová vzdálenost 2§ při střední poloze z obr. 6 neodpovídá plnému zdvihu kotvy, nýbrž píibližně polovině z toho, nebot příslušné křídlo kotvy se při otevírání kontaktu pohybuje vždy přes střední polohu do šikmé polohy až k pólovému nástavci 7 směrem nahoru. Ovšem odborníkovi je jasné,že kontaktová vzdálenost 29 také neodpovídá přesně pob vičnímu zdvihu kotvy, nebot při pohybu odpovídajícího křídla kotvy ze střední polohy směrem dolů.,jde spolu pří slušný úsek kontaktové pružiny jen část zdvihu kotvy a potom dosedne na protikontaktový prvek, zatím co kotva samotná popsaný vyšší zdvih provede, aby 3e vytvořila požadovaná kontaktní síla. Odborník může při nastavování zařízení podle obr. 4 nastavit bez další in strukce kontaktovou vzdálenost 2$ tah, že požadovaný vyšší zdvih je zajištěn.

T obr. 8 a 9 je na příkladu relé se sklápěcí kotvou ukázaná možnost seřízení kontaktů podle vynálezu.

Te zjednodušeném znázornění je tam znázorněno základní těleso 101, které jako cívkové těleso nese vinutí 102, jádro 10X a zahnuté jho 104. Kotva 105 tvoří s lehce zaoblenou plochou 106 jádra pracovní mezeru. Na kotvě je upevněna kontaktová pružina 107« která se upevní upevňovacím úsekem 108 na jhu, které tím sou časně slouží jako ložisková pružina pro kotvu lOji.Volný konec kontaktové pružiny 107 tvoří kontaktový ú sek s kontaktem, který s protikontaktovým prvkem

110 tvoří uzavírací kontakt. Tento protikontaktový prvek 110 je zakotven obvyklým způsobem v základním tělesem 101. Další protikontakový prvek 111 se může použít pro vytvoření přepínacího kontaktu.

Pro seřízení vyššího zdvihu kotvy podle vynálezu pro získání požadované kontaktní síly, zvolí se nej dříve podle obr. 8 uspořádání tak, aby kotva 105 dosedla na pólovou plochu 106 a kontaktový úsek 10^ na protikontaktový prvek 110, Potom se upevňovací úsek 108 posune ve směru šipky 112, zatím co kotva se u držuje v kontaktu s pólovou plochou. Přitom nastane změna úhlu kotvy vůči ložiskovému místu n? jhu, jak je toto přehnaně znázorněno v obr. 9· Kotva se přitom otáčí na pólové ploše 106, zatím co kontaktová přuýina tento vyšší zdvih nemohou provést! společně, neboť svým úsekem 109 již dosedá na protikontaktový prvek 110. Jakmile požadovaný vyšší zdvih je dosažen, spojí se upevňovací úsek 106 u svařovacího bodu 113 se jhem 104.

Y obr. 9 a 10 je na příkladu relé se šoupátkovým ovlácáním kontaktové pružiny ukázáno seřízení vyššího zdvihu kotvy. U tohoto rovněž schématického znázornění je na cívkovém tělese 201 uspořádáno vinutí 202. Kromě toho je jho 203 ve tvaru písmena U spojeno s cívkou, resp. je uspořádáno na neznázorně ném základním tělese. Kotva 20$ je v tomto případě uspořádaná uvnitř cívky tak, že s pólovou plochou 2 Oč základního tělesa vytváří prachvní vzduchovou meze ru. Ka volném konci kotvy je napojeno šoupátko 204, které pohyb kotvy přenáší na kontaktovou pružinu 207. Tato kontaktová pružina mu upevňovací úsek 208. jakož i kontaktový úsek 209 s kontaktem, který spolupů sobí s protikontaktovým prvkem 210 zakotveným v základním tělesu. Ovládání kontaktové pružiny se provádí prostřednictvím šoupátka 204 na volném konci 211 pružiny, takže kontaktový úsek 209 leží mezi upevňovacím úsekem 208 a upevňovacím úsekem 211. Upevňovací úsek je na nosiči 212 upraven posuvně a upevnitelně, přičemž tento nosič 212 je připojovací prvek, zakotvený v základním tělese.

?ři montáži se nejdříve podle obr. 10 uvede kotva 205 do své pracovní polohy na pólové píoše 20č, takže šoupátko 204 zaujme svou dolní polohu v obr.

10. Kontaktová pružina 202 se uspořádá tak, že je jednak v záběru se šoupátkem 211, a jednak svým kon taktovým úsekem 209 dosedá na'protikontaktový prvek

210. Potom se upevňovací úsek 208 posune ve směru šipky 21J, tedy rovnoběžně s ovládacím směrem Šoupátka 204, až je dosažen požadovaný vyšší zdvih resp. požadovaná kontaktní síla. V tomto uspořádání, znázorněném v obr. 11, se potom upevňovací úsek 208 svaří s nosičem 212.

—	—-
	C	-3
	F—	TD		o
	>	O
	co		i-z
•	—<	-<	Al
		co		—.
	D	Ct	O
		< ΓΠ»		CO
	<	—
	—\	cn

σ ο

Claims (7)

1. czx tc

   PATENTOVÉ Ν Á R Ο I Υ

   1. Způsob seřizování vyčíiho zdvihu kotvy u relé, s nejméně jednou, kotvou ovladatelnou kontaktovou pružinou, která je upevňovacím úsekem upevněna na nosiči pro spolupůsobení kontaktového úseku s protikon taktovým prvkem, pevně zakotveným v základním tělese, vyznačující se tím, že kontaktová pružina /21, 22, 23. 24/, stojící v činném spojení s kotvou /3; 105; 205 /, s při poloze, odpovídající pracovní pdoze kotvy, se uvede do kontaktového dotyku s protikon taktovým prvkem /11, 12, 13, 14, 110, 210/, kontakvotý úsek kontaktové pružiny /21, 22, 23» 24„ 109, 209/ se uvede do polohy, odpovídající předem zadanému vyššího zdvihu a potom se upevňovací úsek /25» 26, 108 , 208/ kontaktové pružiny v poloze, odpovídající vyššímu zdvihu, spojí s nosičem.
2. 2. Způsob podle nároku 1, přičemž kontaktová pružina j© spojena s kotvou v oblasti mezi jejím upevňo vaeím úsekem a jejím kontaktovým úsekem a při dosednutí kotvy na pól jádra kontaktový úsek přijde do dotyku s protikontaktovým prvkem, vyznačující se tím,že upevnovací konee /108/ kontaktové pružiny se na nosiči /104/ pohybuje proti směru přítahu kotvy, zatím co s kotvou '105/ spojený úsek pružiny /107/ se pevně přidržuje, takže kontakt vytvářející úgek /109/ se tla čí na protikontaktový prvek /110/ a při dosažení předem zadaného vyššího zdvihu se upevňovací úsek /108/ kontaktové pružiny spoj·' s nosičem /104/.
3. 3. Způsob podle nároku 1, přičemž kotva prostřednictvím ovládacího orgánu působí mimo kontaktový lísek na konec kontaktové pružiny, který je protilehlý vůči upevňovacímu úseku, vyznačující se tím, že kon taktová pružina /207/ se na svém nosiči /212/ posuvně tak uspořádá, že se dotýká ovládacího orgánu /204/ a protikontaktotrého prvku /210/, potom se upevňovací úsek /208/ na nosiči /212/ posune paralelně ke směru působení ovládacího orgánu /204/, přičemž pro tikontaktový prvek /210/ slouží jako bod otáčení a po dosažení předem zadaného vyššího zdvihu se upevňo vací úsek /208/ spojí s nosičem /212/.
4. 4. Způsob) podle nároku 1, přičemž kolébková ko tva, výkyvná kolem střední osy, je spojena s nejméně je dnou kontaktovou pružinou, která má vždy v oblasti obou konců kotvy kontaktový úsek a v oblasti střední osy upevňovací úsek a přičemž sokl, uspřádaný pod kontaktovou pružinou vykazuje vždy pod kontakovými úseky protikontaktový prvek a v oblasti každého upevóova čího úseku vykazuje vždy jeden nosič, vyznačující se tím, Že společně s kotvou se každá kontaktová pružina /21, 22, 23, 24/ s oběma protiležícími kontaktovými úseky tlačí na příslušné prot ikon taktové prvky /11, 12, 13» 14/ až je dosažen požadovaný vyšší zdvih, potom se kotva /3/ s kontaktovými pružinami /21, 22, 23, 24/ nadzvedne o dráhu, která odpovídá přibližně polovič nímu zdvihu každého konce kotvy s přihlédnutí^ vyššího zdvihu a potom se každý upevňovací úsek /25, 26/ spojí s příslušným nosičem /15b, 16b/ soklu /1/.
5. 5. Způsob podle některého z /1 až 4, vyznačující se tím, že vždy po dosažení polohy vyššího zdvihu se přezkouší průchod proudu na všech uzavřených kon taktech.
6. 6. Způsob podle některého z pí edohágo jí o^oti nároků 1 až 5» vyznačující se tím, že nosič /11b, lóbj 104} 212/ slouží vždy jako proudový přívod pro kontaktové pru žiny /21, 22, 23, 24» 107» 207/ a že upevnění kontaktové pružiny na nosiči se provede pájením nebo svařením.
7. 7iy

   2XÁ

   OBR Λ

   97± z 9