CZ402597A3

CZ402597A3 - Způsob kontroly antibioticky-rezistentní grampozitivní bakterie a léčení infekce, kterou tato bakterie způsobuje

Info

Publication number: CZ402597A3
Application number: CZ974025A
Authority: CZ
Inventors: Peter Blackburn; Beth P. Goldstein
Original assignee: Ambi Inc.
Priority date: 1995-06-23
Filing date: 1996-06-21
Publication date: 1998-09-16
Also published as: NZ311535A; AU6289196A; JP4236699B2; WO1997000694A1; KR19990028283A; EP0833657B1; CN1138560C; AU713050B2; RU2202360C2; JPH11508265A; IL122248A0; NO976028L; US5866539A; ATE247973T1; DE69629691T2; CZ290578B6; NO976028D0; IL122248A; SK285563B6; SK172697A3

Description

Způsob kontroly antibioticky-rezistentni grampozitivní bakterie a léčení infekce, kterou tato bakterie způsobuje

Oblast techniky

Vynález se týká způsobů hubení antibiotickyrezistentni patogenní bakterie, která vyvolává onemocnění u lidí a zvířat. Tento způsob používá jako baktericidní činidlo lanthocin, například nisin.

Dosavadní stav techniky

Nisin je bakteriocin, antimikrobiální látka produkovaná potravinovými organizmem, která je členem skupiny podobných látek, označovaných jako lantibiotika (nebo zde jako lanthociny), která, kromě dalších, zahrnuje subtilin, epidermin, gallidermin, pep 5, cinnamycin, duramycin a ancovenin.

Nisin je produkován kokovitou bakterií Lactococcus lactis, poddruhem lactis, který spadá do Lancefieldovy sérologické skupiny N [Mattick A. T. R. a A. Hirsch, 1947, Lancet. 2, 5]. Nisin je peptid, tvořený třicetičtyřmi aminokyselinovými zbytky, který obsahuje pět cyklických struktur, zesíťovaných pomocí thioetherových můstků, které tvoří lanthionin nebo β-methyllanthionin. Tyto thioethery jsou výsledkem kondenzace cysteinsulfhydrylových skupin s dehydrogenovanými bočními řetězci, vzniklými buď ze serinových nebo threoninových zbytků v důsledku posttranslačních modifikací nisinového prekurzorového peptidu.

• · • ·

Uvádí se, že nisin působí jako kationtové povrchově aktivní činidlo a jeho aktivitu lze neutralizovat aniontovými detergenty [Ramseier H. R., 1960, Arch. Microbiol, 37, 57] a při molekulové hladině, při které nisin působí na cytoplasmatickou membránu a inhibuje peptidoglykanovou biosyntézu [Reisinger a kol., 1980, Arch. Microbiol. 127, 187]. Působení nisinu proti vegetativní bakterii je nejpravděpodobněji výsledkem napěťově dependentní depolarizace plazmové membrány po zavedení peptidu do lipidové dvouvrstvy, pravděpodobně prostřednictvím interakce sousedících nisinových molekul, za vzniku průchozího póru nebo kanálu. Molekulové vlastnosti nisinu a mechanizmus jeho biosyntézy jsou předmětem nedávných rozsáhlých studií [Jung G. a H. - G. Sáhl, 1991, Nisin and Novel Lantibiotics ESCOM Science publishers, Leiden].

Je třeba vzít v úvahu, že nisin má úzké spektrum záběru, pokud jde o jeho aktivitu, a zpravidla se jeho aktivita projevuje pouze proti grampozitivní bakterii s výjimkou těch případů, kdy se zkombinuje s chelatačním činidlem. V tomto případě je nisin překvapivě účinný proti gramnegativní bakterii a vykazuje zvýšenou aktivitu proti grampozitivní bakterii (patent US 5,135,910; 5,217,950; a 5,260,271 (Blackburn a kol.)). Nisin se používá jako antimikrobiální potravinové konzervační činidlo a je podle posudku JEFCA a různých národních autorit pro regulaci použití potravinových aditiv včetně USA, UK a EEC považován za bezpečnou potravinářskou přísadu.

• · · · · ·

Podstata vynálezu

Vynález se týká způsobů prevence a léčeni onemocněni, která mohou být vyvolána antibioticky-rezistentními patogeny. Tyto způsoby používají nisin a další bakteriociny (lanthociny) obsahující lanthionin a rovněž jejich strukturní varianty, vyprodukované genovým inženýrstvím nebo semisyntetickou chemií. Způsoby podle vynálezu mohou být použity, kromě jiného, proti antibioticky-rezistentním kmenům rodu Staphylococcus, Streptococcus a Enterococcus.

Bakteriální infekce, zejména infekce získané v nemocnicích, se hůře léčí a to částečně proto, že jsou výsledkem selekce klinických izolátů, rezistentních k současným terapeuticky používaným antibiotikům. Zejména Staphylococcus aureus, rezistentní proti methicillinu (MRSA), a koagulázo-negativní stafylokoky, rezistentní proti methicillinu (MRŠE), se staly rezistentními vůči většině v současné době dostupných antibiotik s výjimkou glykopeptidových antibiotik, vancomycinu a teicoplaninu. Ukázalo se, že vancomycin, který představuje účinnou látku zvolenou pro boj s touto infekcí, není vždy klinicky účinný [Karcher A. W., 1991, Annals of Internal Medicine 115: 739] . Léčba enterokokových infekcí je již tradičně náročná částečně proto, že tyto infekce jsou zjevně rezistentní vůči celé řadě antibakteriálních činidel a částečně i pro jejich toleranci (odolnost proti hubení) k činidlům, která jsou pro další bakteriální druhy normálně baktericidními činidly [Murray B. E., 1990, Clin. Micribio. Rev. 3: 46]. Nedávno se ukázalo, že výskyt enterokoků, které se staly • · ·· ··· · • · rezistentními k vancomycinu, a infekce, způsobené enterokokovými izoláty rezistentními k vancomycinu, roste alarmující rychlostí a to zejména na jednotkách intenzívní péče [Emori, T. G. a R. P. Gaynes, 1993, Clin. Microbio. Rev. 6: 428]. Konjugativní přenos genetické informace mezi enterokoky a stafylokoky je možný, a v laboratoři proběhl přenos rezistence proti vancomycinu [Noble W. C. a kol., 1992, FEMS Microbiol. Lett. 72: 195]; proto se zdá, že je pouze otázkou času, kdy se vancomycinově-rezistentní stafylokoky objeví mezi infekcemi, kterými se lze nakazit v nemocnicích. Zvláštní obavy vyvolává zejména rezistence, která se objevuje mezi streptokoky, zejména mezi pneumokoky [ Thornsberry dodatek D: 15;

Stutman,

H. R., 1993, Infections in Medicine

10, dodatek

D: 51] .

Léčba vysoce toxigennich kmenů streptokoků

Mortality, skupiny

A [Anonymous,

1994, (odpovědných fascitida a

Weekly Report 43: 401]

Morbidity stafylokoků za komplikace, jakými příznaky podobné příznakům jsou nekrotická toxického šoku) je náročná a v případě infikace těmito bakteriálními kmeny dochází často k rychlému úmrtí pacienta. Je zřejmé, že pro boj s těmito infekcemi je zapotřebí nalézt nová, účinnější a rychleji působící antimikrobiální činidla.

Přesto, že se mohlo v určitých situacích, ve kterých jsou antimikrobiální činidla žádána, uvažovat o použití nisinu a bakteriocin se ukázal při preliminárních studiích zvířecího modelu jako účinný [Mattick A. T. R. a A. Hirsch, 1947, Lancet. 2, 5; Bavin E. M. a kol., 1952, Lancet \1:

127; Gowans J. L. a kol., 1952, Brit. J. Pharmacol. 7: 438; Hirsch A. a A. T. R. Mattick, 1949, Lancet ii: 190], se ukázalo, že nisin není příliš vhodný pro terapeutický rozvoj v lidské nebo veterinární medicíně. Actagardine a • · · · mersacidin jsou novějšími antimikrobiálními peptidy, obsahujícími lanthionin, které byly posuzovány, ale zjistilo se, že mají pouze mírnou aktivitu, pokud jde o působení proti enterokokům, v porovnání se současně používanými terapeutickými činidly [Arioli V. a kol., 1976, J. Antibiotics 29: 511; Somma S. a kol., 1977, Antimicrob. Ag. Chemother; Barrett M. S. a kol., 1992, Diagn. Microbiol. Infect. Dis. 15: 641] a je nepravděpodobné, že by měly terapeutickou hodnotu.

Nicméně se zjistilo, že nisin je potenciálním baktericidním činidlem proti patogenním kmenům grampozitivní bakterie. Zejména se zjistilo, že nisin je baktericidní vůči současným izolátům multidrogověrezistentního kmene Staphylococcus aureus, methicillinověrezistentních koagulázově-negativních stafylokoků, nekrotizujícího kmene streptokoků skupiny A a multidrogověrezistentních pneumokoků. Kromě toho se zjistilo, že nisin je účinným baktericidním činidlem pro enterokoky včetně vancomycinově-rezistentních enterokoků. Protože enterokoky jsou považovány za notoricky vzdorující antimikrobiálním činidlům, je toto pozorování překvapivé a naznačuje, že nisin může mít neobvyklou terapeutickou hodnotu. Vzhledem k tomu, že platí, že rozšířené používání širokého spektra antimikrobiálních činidel, zejména pokud jsou podávána orálně a v nízkých dávkách, vede k rozsáhlému vývoji multidrogově-rezistentních patogenů, je překvapivé, že přestože je nisin tráven v nízkých dávkách v potravě, nedošlo doposud k vytvoření nisinové rezistence a křížové rezistence k dalším antimikrobiálním činidlům. Přestože nebyl nisin během svého raného vývoje, kdy se s nisinem počítalo jako s antimikrobiálním potravinovým konzervačním činidlem, pro svou křížovou rezistenci zvolen mezi současně • · ·· ·· ···· ·· ·· • · · · · · · · • · · · · · ·· • · ··· · · · · · ·'·♦ · · • · ···· ··· ·· ·· ·· · ·· ·· používaná antibiotika [Hossack D. J., 6. dubna 1988,

Federal Register sv. 53, č. 66; Szybalski, W.,

6. duben 1988, Federal Register sv. 53, č. 66], nebyla doposud hodnocena aktivita nisinu vůči současným multidrogově-rezistentním patogenům, ačkoliv je již po mnoho let nekontrolovaně používán v potravinách.

Tato zjištění ukazují, že nejen nisin ale i další příbuzné členy této třídy lanthocinových antimikrobiálních peptidů včetně subtilinu; epiderminu; gálliderminu; pep 5; cinnamycinu; duramycinu a ancoveninu a stejně tak strukturní varianty těchto molekul, připravených genovým inženýrstvím nebo polosyntetickou chemií, by měly být užitečné při prevenci nebo léčení infekcí, způsobených antibioticky-rezistentními bakteriemi u lidí a zvířat.

Účinné farmaceutické kompozice těchto peptidů zahrnují prosté vodné roztoky, vhodné pro parenterální dopravu účinné látky intravenózní (i.v.), intramuskulární (i.m.), subkutánní (s.c.) nebo intraperitoneální (i.p.) cestou, které umožní, aby úroveň účinné látky v krvi a ve tkáni byla vyšší než minimální inhibiční koncentrace (MIC) a bude tak způsobovat redukci bakteriálních titrů a umožní prevenci, léčení nebo zmírnění infekce. Dá se předpokládat, že pro zvýšení účinnosti, zejména v případě kdy není před zahájením terapie známa přesná diagnóza, je vhodné rozšířit spektrum terapie a aplikovat lanthocinové antimikrobiální činidlo současně s dalšími antimikrobiálními činidly, která lze aplikovat současně s lanthocinovým antimikrobiálním činidlem, nebo v nepřetržitém sledu. Dá se předpokládat, že dávkové rozmezí, které se pohybuje přibližně od 2 do 200 mg/kg/den bude poskytovat účinnou redukci bakteriálních titrů.

4444 • · · · ·

4 4 4· • · 444 ·4

4 44

4 4

Rovněž se dá předpokládat, že farmaceutické formulace vhodné pro topickou aplikaci na pokožku a/nebo mukosálni membrány, například vodné masťové základy nebo masťové základy na bázi ropy, vodičky, emulze nebo gely, budou použitelné pro kontrolu antibioticky-rezistentních organizmů. Dá se očekávat, že například topická formulace na bázi lanthocinu, vhodná pro aplikaci do přední části nosních dírek, ve které bude koncentrace účinné látky vyšší než její MIC a tedy dostatečná pro redukci bakteriálních titrů, bude možné použít zejména pro kontrolu kolonizace MRSA u pacientů a ošetřujícího personálu a rovněž pro snížení rizika nákazy těchto jedinců antibiotickyrezistentní infekcí, která by mohla ohrozit jejich život.

Příklady provedení vynálezu

Bakteriální kmeny

Jako methicillinově-rezistentní bakteriální vzorky kmenů Straphylococcus aureus (MRSA) a Staphylococcus epidermidis (MRŠE) se použily klinické izoláty, které poskytly různé evropské nemocnice, zatímco jako vysoce toxický kmen Streptococcus pyogenes a vancomycinověrezistentní kmeny Enterococcus faecalis se použily US klinické izoláty. Dalšími testovanými vzorky MRSA, MRŠE a vancomycinově-rezistentních kmenů Enterococcus faecium byly US klinické izoláty. V samostatné sadě experimentů se testovaly vzorky MRSA kmenů ze čtyř různých zemí, MRŠE kmenů ze Španělska, penicilínově-rezistentních kmenů Streptococcus pneumoniae ze šesti zemí a vancomycinově8 ·· ····

99

9 9 9 9 9

9 9 9 9 9 · 999 99 9

9 9 9 9

99 99

99

•	•	9	•	•
*	•	•	·<
•	•	···	•	•
•		•	•	9
•		• ·	• ·

rezistentní enterokoky z newyorských nemocnic. Další testované izoláty pocházely ze sbírek kultur.

Minimální inhibiční koncentrace (MIC)

MIC se v podstatě určila pomocí NCCLS (National Committee on Clinical Laboratory Standards) metodologie mikroředění bujónu. V experimentech, prováděných na US klinických izolátech MRSA a MRŠE a na vancomycinověrezistentní kokové bakterii Enterococcus faecium, se použil neobohacený Mueller-Hintonův bujón. U experimentů na MRSA izolátech a na MRŠE izolátech z různých evropských nemocnic a US klinických izolátech bakterie Streptococcus pyogenes a vancomycinově-rezistentní bakterii Enterococcus faecalis, se použil tryptický sójový bujón. V dalších testech se použil 0,02% albumin bovinního séra (konečná koncentrace 0,01%) v ředidle, které bránilo nisinu v přilepení k plastickým mikrotitračním jamkám.

Minimální bakteriální koncentrace (MBC)

Po stanovení MIC se jamky, které nevykazovaly žádný růst, použily pro přípravu vzorků, které se naočkovaly na plotny a použily pro sčítání kolonií. MBC se definovala jako nejnižší koncentrace, při které došlo k vyhubení 99,9% počátečního inokula v průběhu 24 hodin trvajícího kontaktu.

• ♦ · · • · ··

Lýza bakteriálních kultur a rychlá bakteriální aktivita

Pro S. pneumoniae se použil jako médium 'C+Y' bujón, pro stafylokoky se použil tryptický sójový bujón a pro enterokoky se použil mozko-srdeční bujón. Různé bakteriální druhy se inkubovaly při 37°C různě dlouhou dobu, různými fixními koncentracemi nisinu, jak ukazují níže uvedené tabulky. Lýza se měřila jako procentické snížení optické hustoty při 600 nm v porovnání s optickou hustotou kultury před expozicí nisinem. Kromě toho se v některých experimentech vzorky izolovaly a životaschopné počty se určily v podstatě výše popsaným způsobem pro MBC.

Myší i.p. infekční model

Staphylococcus aureus NCTC 8325 se nechal růst v telecím infúzním bujónu a myši se infikovaly intraperitoneálně 10³ jednotkami, tvořícími kolonii (CFU), z nichž každá byla naředěna v bujónu + 10% (hm./obj.) Difco bakteriologickém mucinu. Skupiny pěti myší, které byly buď bez ošetření nebo byly ošetřeny 10 mg/kg nisinu, podaného intravenózně (ocasní žilou v 0,5 ml vodném roztoku, jehož pH se nastavila na 5,0) v průběhu deseti minut po infekci. Cílem následného čtyřicetiosmihodinového pozorování myší bylo zaznamenat úmrtí a nežádoucí příznaky.

Následující příklady mají pouze ilustrativní charakter a nijak neomezují rozsah vynálezu, který je jednoznačně stanoven přiloženými patentovými nároky.

·♦ ·« ·*··

Příklad 1

Stanovení MIC a MBC nisinu proti současným multidrogověrezistentním patogenům

Jak inhibiční ukazuje tabulka 1, nisin vykazoval vynikající proti laboratorním ATCC aktivitu (MIC) jak kmenům, tak proti klinickým izolátům různých druhů stafylokoků, enterokoků streptokoků, zatímco gramnegativní bakterie (Escherichia coli a Pseudomonas aeruginosa) byly považovány za méně citlivé. Klinické izoláty zahrnovaly methicillinově-rezistentní kmeny Staphylococcus aureus (MRSA) a Staphylococcus epidermidis (MRŠE), mupirocinově-rezistentní kmeny (mup-r) S. aureus a MRSA a vancomycinově-rezistentní kmeny (van-r) Enterococcus faecalis a Enterococcus faecium. V případě všech testovaných organizmů byla MBC (koncentrace hubící alespoň 99,9% bakterie v průběhu 24 hodin) shodná s MIC nebo v několika případech dvojnásobkem MIC, což naznačuje, že nisin je pro tyto bakterie vysoce baktericidní. Pozorování, které ukazuje, že nisin je baktericidní pro enterokoky, včetně vancomycinově-rezistentních kmenů, je neočekávané, protože enterokoky jsou odolné vůči baktericidní aktivitě většiny antibakteriálních činidel.

Příklad 2

Určení baktericidní aktivity nisinu vůči multidrogověrezistentnim patogenům

Pozorování z příkladu 1 se potvrdila a rozšířila v dalších experimentech, ve kterých se velké množství ·· ···· multidrogově-rezistentnich klinických izolátů stafylokoků a enterokoků, a rovněž multidrogově-rezistentnich pneumokoků exponovalo fixními koncentracemi nisinu po dobu 20 minut až 240 minut. Na konci těchto krátkých expozičních period se měřily dva parametry: buněčné přežití (v jedné sadě experimentů) a buněčná lýza (v obou sadách experimentů). Jak ukazuje tabulka 2, většina izolátů vykazuje lýzu vyšší než 50%, měřeno jako snížení turbidity kultury při 600 nm; mnoho zbývajících kmenů vykazovalo sice měřitelnou lýzu, ale nižší než 50%. Kromě toho se u vzorků izolátů ošetřených nisinem hodnotila životaschopnost, jak rovněž ukazuje tabulka 2. Ukázalo se, že procentická redukce životaschopných zárodků přesahuje procentickou redukci turbidity a některé izoláty, které vykazují poměrně nižší redukci turbidity, vykazují podstatnou redukci životaschopnosti. Baktericidní účinky nisinu proti této bakterii tedy nevyžadují buněčnou lýzu ale spíše se zdá, že lýza je pozdějším důsledkem reakce bakterie s činidlem. Všechny izoláty, kromě dvou (oběma byly pneumokoky, vystavené po krátkou dobu nízké koncentraci) byly extenzívně hubeny během krátkých expozičních experimentálních period. Rychlý baktericidní účinek nisinu proti všem enterokokovým izolátům (>99% během 4 hodin) je v případě těchto organizmů skutečně pozoruhodným výsledkem.

Příklad 3

Účinnost nisinu proti intraperitoneální infekci kmene Staphylococcus aureus u myší

Účinnost nisinu proti infekci se demonstrovala na infekčním modelu myší. U tohoto modelu vedla • · · · intraperitoneální infekce ke smrti neošetřených zvířat, k niž došlo během 18 hodin po infikaci. Jak ukazuje tabulka 3, pět neošetřených zvířat zemřelo, zatímco všech pět infikovaných zvířat, ošetřených i.v. 10 mg/kg nisinu infekci přežilo. Tento výsledek dává tušit, že nisin má při léčení infekce určitý potenciál.

Tabulka 1 Aktivita nisinu proti současně patogenní bakterii zahrnující multidrogově-rezistentní izoláty

Druhy	Kmen	Počet izolátů	MIC pg/ml	MBC pg/ml
Staphylococcus	ATCC	1	1
aureus	MRSA	2	1-2
	MRSA	8	0,5-4	0,5-8
	mup-r	5	4-16	4-16
	MRŠE	2	2
Staphylococcus epidermidis	MRŠE	8	4-16	4-16
Enterococcus faecalis	van-r ATCC	5	4-8 4-32	8-32
1
Enterococcus faecium	van-r	10	8-16	8-32
Streptococcus agalactiae	ATCC	1	0,06
Streptococcus	nekroti-
pyogenes	zuj ící	1	<0,25
Streptococcus mutants	ATCC	1	1
Escherichia coli	ATCC	1	64
Pseudomonas aeruginosa	ATCC	1	<128

«· ····

Tabulka 2

Lytická a rychlá baktericidni aktivita nisinu proti multidrogově-rezistentnim klinickým izolátům

Druhy	Kmen	Nisin (gg/ml)	Čas (min)	Lýza A590 >50% Počet/ celkem	Ztráta životaschopnosti >99% úmrtnost Počet izolátů/ celkem
Streptococcus pneumoniae	pen-r	1,0 1,0	20 60	45/47 17/18	16/18
Staphylococcus aureus	MRSA	10 10	120 180	27/30 29/33	33/33
Staphylococcus epidermidis	MRŠE	10	180	10/10	10/10
Enterococcus faecalis	van-r	10 10-20	240 240	10/10 6/6	6/6
Enterococcus faecium	van-r	10 10-20	240 240	53/60 12/23	23/23

Tabulka 3 Účinnost intravenózniho nisinu proti infekci kmenem Staphylococcus aureus u myši^a

Léčené	Přežívající
Neléčené	0/5^a
Nisin 10 mg/kg	5/5

Neosetřené myši uhynuly během 18 hodin.

4444

4 · · 44

4 4 4 44

4 444 444

4 4 44

4444

44*4

4444

4 4 44 · 444

4 444 44

4 44

4·4*

Přiklad 4

Staphylococcus aureus 132, methicillinově-rezistentní kmen, izolovaný z těla pacienta na Univerzitě Genoa (Itálie), se nechal růst přes noc v mozko-srdečním infúzním (BHI) bujónu Difco a naředil se 5% bakteriologickým mucinem Difco, doplněným 2,5% hemoglobinem. Samci a samičky myší CD1 se intraperitoneálně infikovaly jednotkami, tvořenými přibližně 10⁷ kolonií (CFU), kmene S. aureus. Skupiny, které tvořilo šest myší, dostaly dvě intravenózní injekce, obsahující 1,25, 2,5, 5 nebo 10 mg/kg nisinu deset minut a následně dvě hodiny po infikaci. V případě neošetřené kontrolní skupiny, kterou tvořilo dvacet myší, zemřely během dvacetičtyř hodin všechny myši. Přežiti myší se registrovalo Ί dní po infikaci.

Všechny myši, které byly ošetřeny 5 nebo 10 mg/kg dávkami nisinu, přežily. Dvě z šesti myší ve dvou spodních dávkových skupinách rovněž přežily. Padesátiprocentní účinná dávka (ED₅₀) nisinu, která se vypočetla pomocí analýzy „probit, byla 2,2 mg/kg. Při přihlédnutí k závažnosti infekce lze tyto výsledky považovat za velmi slibné.

Přiklad 5

Enterococcus faecium BM4147, vysoce vancomycinověrezistentni klinický izolát z Francie, se nechal růst v Difco BHI bujónu, obsahujícím 5% přefiltrovaného tepelně inaktivovaného koňského séra, do titru přibližně 10⁸ CFU/ml a naředil se v 5% bakteriologickém mucinu Difco, obohaceném 0,5% hemoglobinem.

Samičky NMRI myší se učinily neutropenickými ošetřením cyklofosfamidem (150 mg/kg intraperitoneálně pět, tři a jeden den před intraperitoneálně infikováním). Potom se infikovaly

CFU bakteriálního kmene

Enterococcus myši,

1/25, dostaly tři přibližně 7 x 10⁴faecium. Skupiny, intravenózní injekce

2,5 nebo 5 mg/kg nisinu deset dvacetčtyři hodin po infikaci. kontrolní skupiny, kterou během 48 hodin většina myší Přežití myší se registrovalo tvořilo a během které tvořilo pět obsahující 0,625, minut a následně pět a V případě neošetřené dvacet myší, zemřela 96 hodin všechny myši.

dní po infikaci.

Všechny myši, které byly ošetřeny 2,5 nebo 5 mg/kg dávkami nisinu, přežily. Čtyři z pěti myší, ošetřených 1,25 mg/kg nisinu, rovněž přežily. Žádná z myší, ošetřených 0,625 mg/kg nisinu, nepřežila. Určilo se, že padesátiprocentní účinná dávka (ED₅₀) nisinu představuje 1 mg/kg. Při přihlédnutí k závažnosti infekce a rezistenci tohoto kmene k léčbě jedním z nejúčinnějších antibiotik, která jsou v současnosti známa, lze tyto výsledky považovat za velmi slibné.

Claims

NÁROKY

PATENTOVÉ

Použití lanthocinu pro přípravu léčiva, určeného pro léčení multidrogově-rezistentních kmenů stafylokoků, streptokoků nebo enterokoků.
2. Použití lanthocinu pro přípravu léčiva, určeného pro léčení methicillinově-rezistentního kmene bakterie Staphylococcus aureus nebo Staphylococcus epidermis nebo mupirocinově-rezistentního kmene Staphylococcus aureus.
3. Použití lanthocinu pro přípravu léčiva, určeného pro léčení vancomycinově-rezistentního kmene Enterococcus faecalls nebo Enterococcus faecium.
4. Použití lanthocinu pro přípravu léčiva, určeného pro léčení penicilínově-rezistentního kmene Streptococcus pneumoniae nebo nekrotizujícího kmene Streptococcus pyogenes.
5. Použití podle některého z nároků 1 až 4, vyznačené tím, že se lanthocin zvolí ze skupiny, zahrnující nisin, subtilin, epidermin, gallidermin, pep 5, cinnamycin, duramycin a ancovenin.

• · • ·
6. Použití podle nároku 5, tím, že lanthocinem je nisin.
7. Použití podle nároku 1, vyznačené vyznačené tím, že lanthocinem je strukturní varianta, připravená mistně-specifickou mutagenezí, nebo semisyntetický analog.