CZ290578B6

CZ290578B6 - Léčivo určené k léčbě infekce způsobené multidrogově-rezistentními kmeny stafylokoka, streptokoka nebo enterokoka

Info

Publication number: CZ290578B6
Application number: CZ19974025A
Authority: CZ
Inventors: Peter Blackburn; Beth P. Goldstein
Original assignee: Ambi Inc.
Priority date: 1995-06-23
Filing date: 1996-06-21
Publication date: 2002-08-14
Also published as: NZ311535A; AU6289196A; JP4236699B2; WO1997000694A1; KR19990028283A; EP0833657B1; CN1138560C; AU713050B2; RU2202360C2; JPH11508265A; IL122248A0; NO976028L; US5866539A; ATE247973T1; DE69629691T2; NO976028D0; IL122248A; CZ402597A3; SK285563B6; SK172697A3

Abstract

Pou it nisinu pro v²robu l iva ur en ho k l b infekce zp soben multidrogov -rezistentn mi kmeny stafylokok , streptokok nebo enterokok .\

Description

Léčivo určené k léčbě infekce způsobené multidrogově-rezistentními kmeny stafylokoka, streptokoka nebo enterokoka

Oblast techniky

Vynález se týká použití nisinu pro výrobu léčiva určeného k léčbě infekce způsobené multidrogově-rezistentními kmeny stafylokoka, streptokoka nebo enterokoka.

Dosavadní stav techniky

Nisin je bakteriocin, antimikrobiální látka produkovaná potravinovým organizmem, která je členem skupiny podobných látek, označovaných jako lantibiotika (nebo zde jako lanthociny), která, kromě dalších, zahrnuje sublitin, epidermin, gallidermin, pep 5, cinnamycin, duramycin a ancovenin.

Nisin je produkován kokovitou bakterií Lactococcus lactis, poddruhem lactis, který spadá do Lancefieldovy sérologické skupiny N [Mattick A. T. R. a A. Hirsch, 1947, Lancet. 2, 5]. Nisin je peptid, tvořený třiceti čtyřmi aminokyselinovými zbytky, který obsahuje pět cyklických struktur, zesíťovaných pomocí thioetherových můstků, které tvoří lanthionin nebo β-methyllanthionin. Tyto thioethery jsou výsledkem kondenzace cysteinsulfhydrylových skupin s dehydrogenovanými bočními řetězci, vzniklými buď ze serinových nebo threoninových zbytků v důsledku posttranslačních modifikací nisinového prekurzorového peptidu.

Uvádí se, že nisin působí jako kationtové povrchově aktivní činidlo a jeho aktivitu lze neutralizovat aniontovýmni detergenty [Ramseier H. R., 1960, Arch. Microbiol, 37, 57] a při molekulové hladině, při které nisin působí na cytoplazmatickou membránu a inhibuje peptidoglykanovou biosyntézu [Reisinger a kol., 1980, Arch. Microbiol. 127, 187], Působení nisinu proti vegetativní bakterii je nej pravděpodobněji výsledkem napěťově dependentní depolarizace plazmové membrány po zavedení peptidu do lipidové dvouvrstvy, pravděpodobně prostřednictvím interakce sousedících nisinových molekul, za vzniku průchozího póru nebo kanálu. Molekulové vlastnosti nisinu a mechanizmus jeho biosyntézy jsou předmětem nedávných rozsáhlých studií [Jung G. a H.-G. Sáhl, 1991, Nisin and Novel Lantibiotics ESCOM Science publishers, Leiden],

Je třeba vzít v úvahu, že nisin má nízké spektrum záběru, pokud jde o jeho aktivitu, a zpravidla se jeho aktivita projevuje pouze proti grampozitivní bakterii s výjimkou těch případů, kdy se zkombinuje s chelatačním činidlem. V tomto případě je nisin překvapivě účinný proti gramnegativní bakterii a vykazuje zvýšenou aktivitu proti grampozitivní bakterii (patent US 5 135 910; 5 217 950; a 5 260 271 (Blackbum a kol.)). Nisinse používá jako antimikrobiální potravinové konzervační činidlo a je podle posudku JEFCA a různých národních autirit pro regulaci použití potravinových aditiv včetně USA, UK a EEC považován za bezpečnou potravinářkou přísadu.

Podstata vynálezu

Vynález se týká použití nisinu pro výrobu léčiva k léčení infekce způsobené multidrogově rezistentními kmeny stafylokoka, streptokoka nebo enterokoka.

Vynález se zejména týká použití nisinu pro výrobu léčiva k léčbě infekce způsobení methicillinově-rezistentním kmenem bakterie Staphylococcus aureus nebo Staphylococcus epidermis nebo mupirocinově rezistentním kmenem Staphylococcus aureus.

- 1 CZ 290578 B6

Vynález se dále týká použití nisinu pro výrobu léčiva k léčbě infekce způsobené vyncomycinově-rezistentním kmenem bakterie Enterococcus aureus a penicilinově-rezistentním kmenem Streptococcus pneumoniae nebo nektrotizujícím kmenem Streptococcus pyogenes. Nisin je v uvedeném léčivu přítomen v množství, které přesahuje jeho minimální inhibiční 5 koncentraci.

Bakteriální infekce, zejména infekce získané v nemocnicích, se hůře léčí a to částečně proto, že jsou výsledkem selekce klinických izolátorů, rezistentních k současným terapeuticky používaným antibiotikům. Zejména Staphylococcus aureus, rezistentní proti methicillinu (MRSA), 10 a koagulázo-negativní stafylokoky, rezistentní proti methicillinu (MRŠE), se staly rezistentními vůči většině v současné době dostupných antiobiotik s výjimkou glykopeptidových antibiotik, vancomycinu a teicoplaninu. Ukázalo se, že vancomycin, který představuje účinnou látku zvolenou pro boj s touto infekcí, není vždy klinicky účinný [Karcher A. W., 1991, Annals of Intemal Medicine 115: 739], Léčba enterokokových infekcí je již tradičně náročná částečně 15 proto, že tyto infekce jsou zjevně rezistentní vůči celé řadě antibakteriálních činidel a částečně i pro jejich toleranci (odolnost proti hubení) k činidlům, která jsou pro další bakteriální druhy normálně baktericidními činidly [Murray B. E., 1990, Clin. Micribio. Rev. 3: 46]. Nedávno se ukázalo, že výskyt enterokoků, které se staly rezistentními k vancomycinu, a infekce, způsobené enterokokovými izoláty rezistentními k vancomycinu, roste alarmující rychlostí a to zejména na 20 jednotkách intenzivní péče [Emori, T. G. a R. P. Gaynes, 1993, Clin. Microbio. Rev. 6: 428],

Konjugativní přenos genetické informace mezi enterokoky a stafylokoky je možný, a v laboratoři proběhl přenos rezistence proti vancomycinu [Noble W. C. a kol., 1992, FEMS Microbiol. Lett. 72: 195]; proto se zdá, že je pouze otázkou času, kdy se vancomycinově-rezistentní stafylokoky objeví mezi infekcemi, kterými se lze nakazit v nemocnicích. Zvláštní obavy vyvolává zejména 25 rezistence, která se objevuje mezi streptokoky, zejména mezi pneumokoky [Thomsberry C.

a kol., 1993, Infections in Medicine 10, dodatek D: 15; Stutman, H. R., 1993, Infections in Medicine 10, dodatek D: 51], Léčba vysoce toxigenních kmenů streptokoků skupiny A [Anonymous, 1994, Morbidity Mortality, Weekly Report 43: 401] a stafylokoků (odpovědných za komplikace, jakými jsou nekrotická fasciitida a příznaky podobné příznakům toxického šoku) 30 je náročná a v případě infikace těmito bakteriálními kmeny dochází často k rychlému úmrtí pacienta. Je zřejmé, že pro boj s těmito infekcemi je zapotřebí nalézt nová, účinnější a rychleji působící antimikrobiální činidla.

Přesto, že se mohlo v určitých situacích, ve kterých jsou antimikrobiální činidla žádána, uvažovat 35 o použití nisinu a bakteriocin se ukázal při preliminámích studiích zvířecího modelu jako účinný [Mattick A. T. R. a A. Hirsch, 1947, Lancet. 2, 5; Bavin E. M. a kol., 1952, Lancet L 127; Gowans J. L. a kol., 1952, Brit. J. Pharmacol. 7: 438; Hirsch A. a A. T. Mattick, 1949, Lancet ii: 190], se ukázalo, že nisin není příliš vhodný pro terapeutický rozvoj v lidské nebo veterinární medicíně. Actagardin a mersacidin jsou novějšímu antimikrobiálními peptidy, obsahujícími 40 lanthionin, které byly posuzovány, ale zjistilo se, že mají pouze mírnou aktivitu, pokud jde o působení proti enterokokům, v porovnání se současně používanými terapeutickými činidly [Arioli V. a kol., 1976, J. Antibiotics 29: 511; Somma S. a kol., 1977, Antimicrob. Ag. Chemother; Barrett M. S. a kol., 1992, Diagn. Microbiol. Infect. Dis. 15: 641] a je nepravděpodobné, že by měly terapeutickou hodnotu.

Nicméně se zjistilo, že nisin je potenciálním baktericidním činidlem proti patogenním kmenům grampozitivní bakterie. Zejména se zjistilo, že nisin je baktericidní vůči současným izolátům multicillinově-rezistentního kmene Staphylococcus aureus, methicillinově-rezistentních koagulázově-negativních stafylokoků, nekrotizujícího kmene streptokoků skupiny A a multidrogově50 rezistentních pneumokoků. Kromě toho se zjistilo, že nisin je účinným baktericidním činidlem pro enterokoky včetně vancomycinově-rezistentních enterokoků. Protože enterokoky jsou považovány za notoricky vzdorující antimikrobiálním činidlům, je toto pozorování překvapivé a naznačuje, že nisin může mít neobvyklou terapeutickou hodnotu. Vzhledem ktomu, že platí, že rozšířené používání širokého spektra antimikrobiálních činidel, zejména pokud jsou podávána 55 orálně a v nízkých dávkách, vede k rozsáhlému vývoji multidrogově-rezistentních patogenů, je

-2CZ 290578 B6 překvapivé, že přestože je nisin tráven v nízkých dávkách v potravě, nedošlo doposud k vytvoření nisinové rezistence a křížové rezistence k dalším antimikrobiálním činidlům. Přestože nebyl nisin během svého raného vývoje, kdy se s nisinem počítalo jako s antimikrobiálním potravinovým konzervačním činidlem, pro svou křížovou rezistenci zvolen mezi současně používána antibiotika [Hossack D. J., 6. dubna 1988. Federal Register sv. 53, č. 66; Szybalski, W., 6. duben 1988, Federal Register sv. 53, č. 66], nebyla doposud hodnocena aktivita nisinu vůči současným multidrogově-rezistentním patogenům, ačkoliv je již po mnoho let nekontrolovatelně používán v potravinách.

Tato zjištění ukazují, že nejen nisin ale i další příbuzné členy této třídy lanthocinových antimikrobiálních peptidů včetně subtilinu; epiderminu; galliderminu; pep 5; cinnamycinu; duramycinu a ancoveninu, a stejně tak strukturní varianty těchto molekul, připravených genovým inženýrstvím nebo polosyntetickou chemií, by měly být užitečné při prevenci nebo léčení infekcí, způsobených antibioticky-rezistentními bakteriemi u lidí a zvířat.

Účinné farmaceutické kompozice těchto peptidů zahrnují prosté vodné roztoky, vhodné pro parenterální dopravu účinné látky intravenózní (i.v.), intramuskulámí (i.m.), subkutánní (s.c.) nebo intraperitoneální (i.p.) cestou, které umožní, aby úroveň účinné látky v krvi a ve tkáni byla vyšší než minimální inhibiční koncentrace (MIC) a bude tak způsobovat redukci bakteriálních titrů a umožní prevenci, léčení nebo zmírnění infekce. Dá se předpokládat, že pro zvýšení účinnosti, zejména v případě, kdy není před zahájením terapie známa přesná diagnóza, je vhodné rozšířit spektrum terapie a aplikovat lanthocinové antimikrobiální činidlo současně s dalšími antimikrobiálními činidly, která lze aplikovat současně s lanthocinovým antimikrobiálním činidlem. nebo v nepřetržitém sledu. Dá se předpokládat, že dávkové rozmezí, které se pohybuje přibližně od 2 do 200 mg/kg/den bude poskytovat účinnou redukci bakteriálních titrů.

Rovněž se dá předpokládat, že farmaceutické formulace vhodné pro topickou aplikaci na pokožku a/nebo mukosální membrány, například vodné masťové základy nebo masťové základy na bázi minerálního olej, vodičky, emulze nebo gely, budou použitelné pro kontrolu antibiotickyrezistentních organizmů. Dá se očekávat, že například topickou formulaci na bázi lanthocinu, vhodnou pro aplikací do přední části nosních dírek, ve které bude koncentrace účinné látky vyšší než její MIC a tedy dostatečná pro redukci bakteriálních titrů, bude možné použít zejména pro kontrolu kolonizace MRSA u pacientů a ošetřujícího personálu a rovněž pro snížení rizika nákazy těchto jedinců antibioticky-rezistentních infekcí, která by mohla ohrozit jejich život.

Příklady provedení vynálezu

Bakteriální kmeny

Jako methicillinově-rezistentní bakteriální vzorky kmenů Staphylococcus aureus (MRSA) a Staphylococcus epidermidis (MRŠE) se použily klinické izoláty, které poskytly různé evropské nemocnice, zatímco jako vysoce toxický kmen Streptococcus pyogenes a vancomycinověrezistentní kmeny Enterococcus faecalis se použily US klinické izoláty. Dalšími testovacími vzorky MRSA, MRŠE a vancomycinově-rezistentních kmenů Enterococcus faecium byly US klinické izoláty. V samostatné sadě experimentů se testovaly vzorky MRSA kmenů ze čtyř různých zemí, MRŠE kmenů ze Španělska, penicilinově-rezistentních kmenů Streptococcus pneumoniase ze šesti zemí a vancomycinově-rezistentní enterokoky z newyorských nemocnic. Další testované izoláty pocházely ze sbírek kultur.

Minimální inhibiční koncentrace (MIC)

MIC se v podstatě určila pomocí NCCLS (National Committee on Clinical Laboratory Standards) metodologie mikroředění bujónu. V experimentech, prováděných na US klinických izolátech MRSA a MRŠE a na vancomycinově-rezistentní kokové bakterii Enterococcus faecium, se

-3 CZ 290578 B6 použil neobohacený Mueller-Hintonův bujón. U experimentů na MRSA izolátech a na MRŠE izolátech z různých evropských nemocnic a US klinických izolátech bakterie Streptococcus pyogenes a vancomycinově-rezistentní bakterii Enterococcus faecalis, se použil tryptický sójový bujón. V dalších testech se použil 0,02% albumin bovinního séra (konečná koncentrace 0,01 %) 5 v ředidle, které bránilo nisinu v přilepení k plastickým mikrotitračním jamkám.

Minimální bakteriální koncentrace (MBC)

Po stanovení MIC se jamky, které nevykazovaly žádný růst, použily pro přípravu vzorků, které se 10 naočkovaly na plotny a použily pro sčítání kolonií. MBC se definovala jako nejnižší koncentrace, při které došlo k vyhubení 99,9 % počátečního inokula v průběhu 24 hodin trvajícího kontaktu.

Lýza bakteriálních kultur a rychlá bakteriální aktivita

Pro S. pneumoniae se použil jako médium 'C+Y' bujón, pro stafylokoky se použil trypický sójový bujón a pro enterokoky se použil mozko-srdeční bujón. Různé bakteriální druhy se inkubovaly při 37 °C různě dlouhou dobu, různými fixními koncentracemi nisinu, jak ukazují níže uvedené tabulky. Lýza se měřila jako procentní snížení optické hustoty při 600 nm v porovnání s optickou hustotou kultury před expozicí nisinem. Kromě toho se v některých 20 experimentech vzorky izolovaly a životaschopné počty se určily v podstatě výše popsaným způsobem pro MBC.

Myší i.p. infekční model

Staphylococcus aureus NCTC 8325 se nechal růst v telecím infuzním bujónu a myši se infikovaly intraperitoneálně 10³ jednotkami, tvořícími kolonii (CFU), z nichž každá byla naředěna v bujónu +10% (hm./obj.) Difco bakteriologickém mucinu. Skupiny pěti myší, které byly buď bez ošetření nebo byly ošetřeny lOmg/kg nisinu, podaného intravenózně (ocasní žilou v 0,5 ml vodném roztoku, jehož pH se nastavila na 5,0) v průběhu deseti minut po infekci. Cílem 30 následného čtyřicetiosmihodinového pozorování myší bylo zaznamenat úmrtí a nežádoucí příznaky.

Následující příklady mají pouze ilustrativní charakter a nijak neomezují rozsah vynálezu, který je jednoznačně stanoven přiloženými patentovými nároky.

Příklad 1

Stanovení MIC a MBC nisinu proti současným multidrogově-rezistentním patogenům

Jak ukazuje tabulka 1, nisin vykazoval vynikající inhibiční aktivitu (MIC) jak proti laboratorním ATCC kmenům, tak proti klinickým izolátům různých druhů stafylokoků, enterokoků a streptokoků, zatímco gramnegativní bakterie (Escherichia coli a Pneudomonas aeruginosá) byly považovány za méně citlivé. Klinické izoláty zahrnovaly methicillinově-rezistentní kmeny 45 Staphylococcus aureus (MRSA) a Staphylococcus epidermidis MRSA a vancomycinověrezistentní kmeny (van-r) Enterococcus faecalis a Enterococcus faecium. V případě všech testovaných organizmů byla MBC (koncentrace hubící alespoň 99,9 % bakterií v průběhu 24 hodin) shodná s MIC nebo v několika případech dvojnásobkem MIC, což naznačuje, že nisin je pro tyto bakterie vysoce baktericidní. Pozorování, které ukazuje, že nisin je baktericidní pro 50 enterokoky, včetně vancomycinově-rezistentních kmenů, je neočekávané, protože enterokoky jsou odolné vůči baktericidní aktivitě většiny antibakteriálních činidel.

-4CZ 290578 B6

Příklad 2

Určení baktericidní aktivity nisinu vůči multidrogově-rezistentním patogenům

Pozorování z příkladu 1 se potvrdila a rozšířila v dalších experimentech, ve kterých se velké množství multidrogově-rezistentních klinických izolátů stafylokoků a enterokoků, a rovněž multidrogově-rezistentních pneumokoků exponovalo fixními koncenztracemi nisdinu po dobu 20 minut až 240 minut. Na konci těchto krátkých expozičních period se měřily dva parametry: buněčné přežití (v jedné sadě experimentů) a buněčná lýza (v obou sadách experimentů). Jak ukazuje tabulka 2, většina izolátů vykazuje lýzu vyšší než 50 %, měřeno jako snížení turbidity kultury při 600 nm; mnoho zbývajících kmenů vykazovalo sice měřitelnou lýzu, ale nižší než 50 %. Kromě toho se u vzorků izolátů ošetřených nisinem hodnotila životaschopnost, jak rovněž ukazuje tabulka 2. Ukázalo se, že procentní redukce životaschopných zárodků přesahuje procentní redukci tubidity a některé izoláty, které vykazují poměrně nižší redukci turbidity, vykazují podstatnou redukci životaschopnosti. Baktericidní účinky nisinu proti této bakterii tedy nevyžadují buněčnou lýzu, ale spíše se zdá, že lýza je pozdějším důsledkem reakce bakterie s činidlem. Všechny izoláty, kromě dvou (oběma byly pneumokoky, vystavené po krátkou dobu nízké koncentraci) byly extenzivně hubeny během krátkých expozičních experimentálních period. Rychlý baktericidní účinek nisinu proti všem enterokokovým izolátům (> 99 % během 4 hodin) je v případě těchto organizmů skutečně pozoruhodným výsledkem.

Příklad 3

Účinnost nisinu proti intraperitoneální infekci kmene Staphylococcus aureus u myší

Účinnost nisinu proti infekci se demonstrovala na infekčním modelu myší. U tohoto modelu vedla intraperitoneální infekce ke smrti neošetřených zvířat, k níž došlo během 18 hodin po infikaci. Jak ukazuje tabulka 3, pět neošetřených zvířat zemřelo, zatímco všech pět infikovaných zvířat, ošetřených i.v. 10 mg/kg nisinu infekce přežilo. Tento výsledek dává tušit, že nisin má při léčení infekce určitých potenciál.

Tabulka 1

Aktivita nisinu proti současně patogenní bakterii zahrnující multidrogově-rezistentní izoláty

Druhy	Kmen	Počet izolátů	MIC pg/ml	MBC pg/ml
Staphylococcus aureus	ATCC	1	1
	MRSA	2	1 až 2
	MRSA	8	0,5 až 4	0,5 až 8
	mup-r	5	4 až 16	4 až 16
	MRŠE	2	2
Staphylococcus epidermidis	MRŠE	8	4 až 16	4 až 16
Enterococcus	van-r	5	4 až 8
faecalis	ATCC	1	4 až 32	8 až 32
Enterococcus faecium	van-r	10	8 až 16	8 až 32
Streptococcus agalactiae	ATCC	1	0,06
Streptococcus pyogenes	nekrotizující	1	<0,25
Streptococcus mutans	ATCC	1	1
Escherichia coli	ATCC	1	64
Pseudomonas aeruginosa	ATCC	1	< 128

-5CZ 290578 B6

Tabulka 2

Lytická a rychlá baktericidní aktivita nisinu proti multidrogově-rezistentním klinickým izolátům

Druhy	Kmen	Nisin (pg/ml)	Čas (min)	Lýza A590 > 50 % Počet/celkem	Ztráta životaschopnosti > 99 % úmrtnost Počet izolátů/celkem
Streptococcus	pen-r	1,0	20	45/47
pneumoniae		1,0	60	17/18	16/18
Staphylococcus	MRSA	10	120	27/30
aureus		10	180	29/33	33/33
Staphylococcus epidermidis	MRŠE	10	180	‘10/10	10/10
Enterococcus	van-r	10	240	10/10
faecalis		10 až 20	240	6/6	6/6
Enterococcus	van-r	10	240	53/60
faecium		10 až 20	240	12/23	23/23

Tabulka 3

Účinnost intravenózního nisinu proti infekci kmene Staphylococcus aureus u myší^a

Léčené	Přežívající
Neléčené	0/5^a
Nisin 10 mg/kg	5/5

Neošetřené myši uhynuly během 18 hodin.

Příklad 4

Staphylococcus aureus 132, methicillinově-rezistentní kmen, izolovaný z těla pacienta na Universitě Genoa (Itálie), se nechal růst přes nos v mozku-srdečním infuzním (BHI) bujón Difco a naředil se 5% bakteriologickým mucinem Difco, doplněným 2,5% hemoglobinem. Samci 20 a samičky myší CD1 se intraperitoneálně infikovaly jednotkami, tvořenými přibližně 10⁷ kolonií (CFU), kmene 5. aureus. Skupiny, které tvořilo šest myší, dostaly dvě intravenózní injekce, obsahující 1,25,2,5,5 nebo 10 mg/kg nisinu deset minut a následně dvě hodiny po infikaci. V případě neošetřené kontrolní skupiny, kterou tvořilo dvacet myší, zemřely během dvaceti čtyř hodin všechny myši. Přežití myší se registrovalo 7 dní po infikaci.

Všechny myši, které byly ošetřeny 5 nebo 10 mg/kg dávkami nisinu, přežily. Dvě z šesti myší ve dvou spodních dávkových skupinách rovněž přežily. Padesátiprocentní účinná dávka (ED₅o) nisinu, která se vypočetla pomocí analýzy „probit“, byla 2,2 mg/kg. Při přihlédnutí k závažnosti infekce lze tyto výsledky považovat za velmi slibné.

Příklad 5

Enterococcus faecium BM4147, vysoce vancomycinově-rezistentní klinický izolát z Francie, se 35 nechal růst v Difco BHI bujónu, obsahujícím 5 % přefiltrovaného tepelně inaktivovaného koňského séra, do titru přibližně 10⁸ CFU/ml a naředil se v 5% bakteriologickém mucinu Difco, obohaceném 0,5% hemoglobinem.

-6CZ 290578 B6

Samičky NMRI myší se učinily neutropenickými ošetřením cyklofosfamidem (150 mg/kg intraperitoneálně pět, tři a jeden den před infikováním). Potom se infikovaly intraperitoneálně přibližně 7x 10⁴ CFU bakteriálního kmene Ebterococcus faecium. Skupiny, které tvořilo pět myší, dostaly tři intravenózní injekce obsahující 0,625, 1,25, 2,5 nebo 5 mg/kg nisinu deset minut a následně pět a dvacetčtyři hodin po infikaci. V případě neošetřené kontrolní skupiny, kterou tvořilo dvacet myší, zemřela během 48 hodin většina myší a během 96 hodin všechny myši. Přežití myší se registrovalo 7 dní po infikaci.

Všechny myši, které byly ošetřeny 2,5 nebo 5 mg/kg dávkami nisinu, přežily. Čtyři z pěti myší, ošetřených 1,25 mg/kg nisinu, rovněž přežily. Žádná z myší, ošetřených 0,625 mg/kg nisinu, nepřežila. Určilo se, že padesátiprocentní účinná dávka (ED₅₀) nisinu představuje 1 mg/kg. Při přihlédnutí k závažnosti infekce a rezistenci tohoto kmene k léčbě jedním z nejúčinnějších antibiotik, která jsou v současnosti známa, lze tyto výsledky považovat za velmi slibné.

Claims

1. Použití nisinu pro výrobu léčiva určeného k léčbě infekce způsobené multidrogověrezistentními kmeny stafylokoka, streptokoka nebo enterokoka.

2. Použití nisinu pro výrobu léčiva určeného k léčbě infekce způsobené methicillinověrezistentním kmenem bakterie Staphylococcus aureus nebo Staphylococcus epidermis nebo mupirocinově-rezistentním kmenem Staphylococcus aureus.

3. Použití nisinu pro výrobu léčiva určeného k léčbě infekce způsobené vancomycinověrezistentním kmenem Enterococcus faecalis nebo Enterococcus faecium.

4. Použití nisinu pro výrobu léčiva určeného k léčbě infekce způsobené penicilinověrezistentním kmenem Streptococcus pneumoniae nebo kerotizujícím kmenem Streptococcus pyogenes.

5. Použití nisinu pro výrobu léčiva podle nároku 1, 2, 3 nebo 4, ve kterém je nisin v množství přesahujícím jeho minimální inhibiční koncentraci.