CZ34293A3 - Preparation for treating tumorous diseases - Google Patents

Preparation for treating tumorous diseases Download PDF

Info

Publication number
CZ34293A3
CZ34293A3 CZ93342A CZ34293A CZ34293A3 CZ 34293 A3 CZ34293 A3 CZ 34293A3 CZ 93342 A CZ93342 A CZ 93342A CZ 34293 A CZ34293 A CZ 34293A CZ 34293 A3 CZ34293 A3 CZ 34293A3
Authority
CZ
Czechia
Prior art keywords
cells
antigen
mice
lymphocytes
specific
Prior art date
Application number
CZ93342A
Other languages
English (en)
Inventor
Kohji Egawa
Ichiei Sato
Original Assignee
Bio Defence Inst Co Ltd
Priority date (The priority date is an assumption and is not a legal conclusion. Google has not performed a legal analysis and makes no representation as to the accuracy of the date listed.)
Filing date
Publication date
Application filed by Bio Defence Inst Co Ltd filed Critical Bio Defence Inst Co Ltd
Publication of CZ34293A3 publication Critical patent/CZ34293A3/cs

Links

Classifications

    • CCHEMISTRY; METALLURGY
    • C07ORGANIC CHEMISTRY
    • C07KPEPTIDES
    • C07K14/00Peptides having more than 20 amino acids; Gastrins; Somatostatins; Melanotropins; Derivatives thereof
    • C07K14/435Peptides having more than 20 amino acids; Gastrins; Somatostatins; Melanotropins; Derivatives thereof from animals; from humans
    • C07K14/46Peptides having more than 20 amino acids; Gastrins; Somatostatins; Melanotropins; Derivatives thereof from animals; from humans from vertebrates
    • C07K14/47Peptides having more than 20 amino acids; Gastrins; Somatostatins; Melanotropins; Derivatives thereof from animals; from humans from vertebrates from mammals
    • C07K14/4701Peptides having more than 20 amino acids; Gastrins; Somatostatins; Melanotropins; Derivatives thereof from animals; from humans from vertebrates from mammals not used
    • C07K14/4748Tumour specific antigens; Tumour rejection antigen precursors [TRAP], e.g. MAGE
    • AHUMAN NECESSITIES
    • A61MEDICAL OR VETERINARY SCIENCE; HYGIENE
    • A61KPREPARATIONS FOR MEDICAL, DENTAL OR TOILETRY PURPOSES
    • A61K39/00Medicinal preparations containing antigens or antibodies
    • A61K39/46Cellular immunotherapy
    • AHUMAN NECESSITIES
    • A61MEDICAL OR VETERINARY SCIENCE; HYGIENE
    • A61KPREPARATIONS FOR MEDICAL, DENTAL OR TOILETRY PURPOSES
    • A61K39/00Medicinal preparations containing antigens or antibodies
    • A61K39/46Cellular immunotherapy
    • A61K39/461Cellular immunotherapy characterised by the cell type used
    • AHUMAN NECESSITIES
    • A61MEDICAL OR VETERINARY SCIENCE; HYGIENE
    • A61KPREPARATIONS FOR MEDICAL, DENTAL OR TOILETRY PURPOSES
    • A61K39/00Medicinal preparations containing antigens or antibodies
    • A61K39/46Cellular immunotherapy
    • A61K39/464Cellular immunotherapy characterised by the antigen targeted or presented
    • A61K39/4643Vertebrate antigens
    • A61K39/4644Cancer antigens
    • AHUMAN NECESSITIES
    • A61MEDICAL OR VETERINARY SCIENCE; HYGIENE
    • A61PSPECIFIC THERAPEUTIC ACTIVITY OF CHEMICAL COMPOUNDS OR MEDICINAL PREPARATIONS
    • A61P35/00Antineoplastic agents
    • CCHEMISTRY; METALLURGY
    • C07ORGANIC CHEMISTRY
    • C07KPEPTIDES
    • C07K14/00Peptides having more than 20 amino acids; Gastrins; Somatostatins; Melanotropins; Derivatives thereof
    • C07K14/435Peptides having more than 20 amino acids; Gastrins; Somatostatins; Melanotropins; Derivatives thereof from animals; from humans
    • C07K14/705Receptors; Cell surface antigens; Cell surface determinants
    • C07K14/70503Immunoglobulin superfamily
    • C07K14/70539MHC-molecules, e.g. HLA-molecules
    • CCHEMISTRY; METALLURGY
    • C07ORGANIC CHEMISTRY
    • C07KPEPTIDES
    • C07K16/00Immunoglobulins [IGs], e.g. monoclonal or polyclonal antibodies
    • C07K16/18Immunoglobulins [IGs], e.g. monoclonal or polyclonal antibodies against material from animals or humans
    • C07K16/28Immunoglobulins [IGs], e.g. monoclonal or polyclonal antibodies against material from animals or humans against receptors, cell surface antigens or cell surface determinants
    • C07K16/30Immunoglobulins [IGs], e.g. monoclonal or polyclonal antibodies against material from animals or humans against receptors, cell surface antigens or cell surface determinants from tumour cells
    • GPHYSICS
    • G01MEASURING; TESTING
    • G01NINVESTIGATING OR ANALYSING MATERIALS BY DETERMINING THEIR CHEMICAL OR PHYSICAL PROPERTIES
    • G01N33/00Investigating or analysing materials by specific methods not covered by groups G01N1/00 - G01N31/00
    • G01N33/48Biological material, e.g. blood, urine; Haemocytometers
    • G01N33/50Chemical analysis of biological material, e.g. blood, urine; Testing involving biospecific ligand binding methods; Immunological testing
    • G01N33/53Immunoassay; Biospecific binding assay; Materials therefor
    • G01N33/574Immunoassay; Biospecific binding assay; Materials therefor for cancer
    • G01N33/57484Immunoassay; Biospecific binding assay; Materials therefor for cancer involving compounds serving as markers for tumor, cancer, neoplasia, e.g. cellular determinants, receptors, heat shock/stress proteins, A-protein, oligosaccharides, metabolites
    • G01N33/57492Immunoassay; Biospecific binding assay; Materials therefor for cancer involving compounds serving as markers for tumor, cancer, neoplasia, e.g. cellular determinants, receptors, heat shock/stress proteins, A-protein, oligosaccharides, metabolites involving compounds localized on the membrane of tumor or cancer cells
    • AHUMAN NECESSITIES
    • A61MEDICAL OR VETERINARY SCIENCE; HYGIENE
    • A61KPREPARATIONS FOR MEDICAL, DENTAL OR TOILETRY PURPOSES
    • A61K2239/00Indexing codes associated with cellular immunotherapy of group A61K39/46
    • A61K2239/31Indexing codes associated with cellular immunotherapy of group A61K39/46 characterized by the route of administration
    • AHUMAN NECESSITIES
    • A61MEDICAL OR VETERINARY SCIENCE; HYGIENE
    • A61KPREPARATIONS FOR MEDICAL, DENTAL OR TOILETRY PURPOSES
    • A61K2239/00Indexing codes associated with cellular immunotherapy of group A61K39/46
    • A61K2239/38Indexing codes associated with cellular immunotherapy of group A61K39/46 characterised by the dose, timing or administration schedule
    • AHUMAN NECESSITIES
    • A61MEDICAL OR VETERINARY SCIENCE; HYGIENE
    • A61KPREPARATIONS FOR MEDICAL, DENTAL OR TOILETRY PURPOSES
    • A61K38/00Medicinal preparations containing peptides

Landscapes

  • Health & Medical Sciences (AREA)
  • Life Sciences & Earth Sciences (AREA)
  • Chemical & Material Sciences (AREA)
  • Immunology (AREA)
  • General Health & Medical Sciences (AREA)
  • Cell Biology (AREA)
  • Medicinal Chemistry (AREA)
  • Organic Chemistry (AREA)
  • Molecular Biology (AREA)
  • Public Health (AREA)
  • Pharmacology & Pharmacy (AREA)
  • Veterinary Medicine (AREA)
  • Microbiology (AREA)
  • Animal Behavior & Ethology (AREA)
  • Biochemistry (AREA)
  • Epidemiology (AREA)
  • Engineering & Computer Science (AREA)
  • Proteomics, Peptides & Aminoacids (AREA)
  • Oncology (AREA)
  • Mycology (AREA)
  • Biophysics (AREA)
  • Genetics & Genomics (AREA)
  • Biomedical Technology (AREA)
  • Hematology (AREA)
  • Toxicology (AREA)
  • Urology & Nephrology (AREA)
  • Gastroenterology & Hepatology (AREA)
  • Zoology (AREA)
  • Analytical Chemistry (AREA)
  • Pathology (AREA)
  • Hospice & Palliative Care (AREA)
  • Food Science & Technology (AREA)
  • Physics & Mathematics (AREA)
  • Biotechnology (AREA)
  • General Physics & Mathematics (AREA)
  • Chemical Kinetics & Catalysis (AREA)
  • Bioinformatics & Cheminformatics (AREA)
  • General Chemical & Material Sciences (AREA)
  • Nuclear Medicine, Radiotherapy & Molecular Imaging (AREA)
  • Peptides Or Proteins (AREA)

Description

Oblast techniky
Vynález se týká metody léčení nádorových onemocnění a prostředku pro léčení nádorových onemocnění. V obou případech se využívá imunoreakce, která je specifická k nádorovým antigenům, které jsou produkovány na povrchu nádorových buněk.
Dosavadní stav techniky
V japonském patentovém spisu č. 2-48532 se popisuje způsob získávání fyziologicky účinného prostředku s protinádorovým účinkem z výpotku (ascitu) peritoneální dutiny zvířat postižených nádorem.
Při tomto způsobu jsou nádorové buňky transplantovány do peritoneální dutiny savců. Po přidání protinádorové látky a normálních syngenních savčích buněk, izolovaných ze sleziny (splenocytů) se po určitém časovém intervalu získává z ascitu peritoneální dutiny fyziologicky účinná látka. Fyziologicky účinná látka se získává ze supernatantu ascitu peritoneálních dutin pacientů postižených rakovinou, jejichž stav se zlepšil po zavedení terapie imunitního dozoru.
Dosud však nebyl dostatečně vysvětlen imunologický mechanismus eliminace nádorových buněk u zvířat s nádorovým onemocněním.
Podstata vynálezu
Předmětem předloženého vynálezu je metoda pro léčení nádorových onemocnění využívající specifickou imunoreakci s nádorovým antigenem.Při této metodě se podává neklasický histokompatibilní antigen třídy 1, protilátka zmíněného antigenu nebo cytotoxické buňky, izolované ze sleziny (cytotoxické splenocyty).
Předmětem předloženého vynálezu je dále protinádorový prostředek, který obsahuje jako účinnou látku neklasický histokompatibilní antigen třídy 1.
Jako metody poskytující neklasický histokompatibilní antigen třídy 1, lze použít například následujících postupů:
1) získávání allogenních lymfocytů, které mají zkříženou reaktivitu s neklasickým histokompatibilním antigenem 1. třídy, který je specificky vylučován nádorovými buňkami;
2) získávání neklasického histokompatibilního antigenu 1. třídy, který byl připraven metodou genetického inženýrství;
3) zavedení izolovaného neklasického cDNA histokompatibilního antigenu 1. třídy do pěstovaných lymfocytů za účelem vyvolávání tvorby tohoto neklasického histokompatibilního antigenu 1. třídy na povrchu lymfocytních buněk a další pomnožení lymfocytů in vitro pro následnou další potřebu.
Tyto techniky jsou dobře známy ze stavu techniky. Tak například k produkci výše uvedeného antigenu metodou 2) a 3) lze použít postupu sestávajícího z následujících stupňů:
a) příprava mRNA z nádorových buněk, které vylučují neklasický histokompatibilní antigen 1. třídy;
b) příprava cDNA odpovídající této mRNA použitím reverzní transkriptázy;
c) vytvoření cDNA genové banky z cDNA použitím lambda-fágu;
d) selekce lambda-fágu, který obsahuje žádanou neklasickou cDNA histokompatibilní 1. třídy z cDNA genové banky, za použití plagové hybridizační metody;
e) zavedení této cDNA do expresního vektoru pro produkci molekuly proteinu neklasického histokompatibilního antigenu 1 . třídy ve velkém množství využitím E. coli, a.
f) zavedení cDNA, získané podle stupně d), do kultury lymfocytů^oužitím DNA transfekční metody, spočívající v kultivování těchto lymfocytů v přítomnosti interleukinu 2 a v tvorbě buněčných klonů, které při použití limitní zřeďovací metody silně exprimují žádaný antigen.
Také pro přípravu protilátky, identifikující neklasický histokompatibilní antigen 1. třídy je známa celá řada metod, které mohou být použity:
) příprava hybridomů fúzí splenocytů, získaných ze zvířat imunizovaných molekulami antigenu a připravených podle shora uvedeného postupu e), nebo lymfocytů, získaných z periferní krve jedinců s nádorem a stimulovaných kultivací in vitro v přítomnosti molekul antigenu, získaného podle shora uvedeného postupu e), nebo
2) ze získaných hybridomů se vyselektuje jeden hybridom, který produkuje protilátku schopnou identifikovat žádaný neklasický histokompatibilní antigen 1. třídy, za použití limitní zřečíovací metody. Pro tuto selekci testem ELISA se používá mikrotitrační plotny.
Také cytotoxické lymfocyty, které identifikují neklasický histokompatibilní antigen 1. třídy, mohou být připraveny již popsanými metodami. Tak lze použít například následujících metod:
) příprava žádaných cytotoxických lymfocytů kultivováním splenocytů, získaných ze zvířat imunizovaných lymfocyty, vylučujícími neklasický histokompatibilní antigen 1. třídy, které byly připraveny postupem popsaným v odst. f), nebo lymfocytů získaných z periferní krve jedinců s nádorem in vitro v přítomnosti lymfocytů, získaných ve výše uvedeném postupu f);
2) vyselektování žádaných cytotoxických klonů získaných z těchto lymfocytů použitím limitní zředovací metody;
3) potvrzení specificity identifikace měřením cytotoxicity oproti lymfocytům připraveným podle shora uvedeného postupu
f) a kontrolním lymfocytům, do kterých nebyla vnesena cDNA.
Předložený vynález je blíže popsán v následujících příkladech. Tyto příklady však rozsah vynálezu v žádném směru neome-zu jí.
Popis obrázků na připojených výkresech:
Obr. 1 znázorňuje výskyt Qa-2 antigenu na nádorových buňkách kmenů pocházejících z H-2 myší. Křivky znázorněné plnou čarou se týkají monoklonální protilátky (mAb) 141-15,8 specifické vůči antigenu Qa-2. Křivky znázorněné přerušovanou čarou se týkají monoklonální protilátky (mAb) specifické vůči bakteriální složce (negativní kontrola).
Na obr. 2 je graf znázorňující výsledky testů cytotoxické účinnosti monoklonální protilátky (mAb) v závislosti na koncentraci proteinu, jakož i materiálu předčištěného rychlou kapalinovou chromatografií (FPLC). Na ose x je vynesena koncentrace proteinu (^ug/inkubace) a na ose y je vynesena míra specifické lyse (v %). Křivka vyznačená znaménkem · se vztahuje na monoklonální protilátku mAb (proti antigenu Qa-2)
Křivka vyznačená zneménkem a se týká materiálu předčištěného rychlou kapalinovou chromatografií.
Na obr. 3 jsou uvedeny výsledky autoradiografie materiálu,.
který byl předčištěn rychlou kapalinovou chromatografií 125 (FPLC) a značeného radioaktivním jodem J.
Na obr. 4 je znázorněn graf ukazující účinnost adsorpce regresorového sera(RS) na koloně plněné anti-IgD-sepharosou. Na ose x je v části A vynesena dávka (^ug/inkubace) a v části B (číslo frakce). Na ose y je míra specifické lyse v %.
Na obr. 5 je znázorněn graf udávající výskyt IgD specifického vůči antigenu Qa-2 v regresorovém séru (RS) při enzymatickém imunosorbentovém testu (ELISA). Na Qs^x je vynesen stupeň zředění sera a na osey je vynesena absorbance při 410 nm.
Obr. 6 znázorňuje specifičnosti oligonukleotidů, použitých jako primerů při polymerázové řetězové reakci (PCR).
Obr. 7 znázorňuje výsledky analýzy hybridizace DNA-DNA.
Obr. 8 znázorňuje výsledky analýzy hybridizace DNA-RNA.
Obr. 9 znázorňuje amplifikaci desoxyribonukleové kyseliny (cDNA č. BW 5147) polymerázovou řetězovou reakcí (PCR).
4a
Obr. 10 ukazuje reaktivitu monoklonální, vůči antigenu Qa-2 specifické protilátky (mAb) fúzovaného proteinu pocházejícího z E. coli.
Obr. 11 znázorňuje nukleotidovou amplifikaci cDNA, získá-
ných z kmenů lidských nádorových ukazatelem velikosti DNA*pro: 1, buněk, přičemžfaa ose x je
2: HL60
3, 4: U937
5, 6: Hmy2C1R
7, 8: SKW-3
9: pozitivní kontrola (buňky z myši BW5147).
Příklady provedení vynálezu
Příklad 1 (Materiál a metody) (1) Zvířata
Bylo užito 13 syngenních myších kmenfl, se známými fenotypy Qa, TL a Ly (viz tabulka 1) (KLEIN.J. , FIGUEROA.E., DAVID,C.S.: H-2 Haplotypes, gene and antigens: Second listing,
Immunogenetics, 1983, 17553,/Haplotypy, geny a antigeny: Druhý seznam/, MCKENYIE, IFC. , POTTER.T.: Murine lymphocyte surface antigens, Adv Immunol. 1979,27:179)./Myší lymfocitni povrchové antigeny/.
eýk
B6, B6.K1 a B6-K2 jsou sourodé vzhlede/k Qa-1, Qa-2 aQa-3 antigenům (STANTON, TH. locus 1976, oblasti myši/).
BOYSE.EA.: A new serologically defined
Qa-1, in the Tla-region of the mouše, Immunogenet i cs, 3=525. / Nový, serologicky definovaný lokus Qa-1 v Tla C3H/He a C3H-Ly6.2 jsou sourodé s allotypy Ly6 antigenu. B6.K1, B6.K2 a C3H-Ly6.2 kmeny byly získány od Dr. TTakahashi z Aichi Cancer center Research Institute a udržovány autory vynálezu.
Tabulka 1
H-2, Qa. TL a Ly fenotypy myších kmenů
Kmen
Ly Ly Ly Ly Ly Ly Ly TL Qa QA QA
-1 -2 -3 -4 -5 -6 -7 -1 -2 -3
C3H/He k
C3H-Ly6.2 k CBA k
CE k
AKR k
C58 K
BALB/c d
DBA/2 d
DBA/1 q
A/J a
C57BL/6 b
B6.K1 b
B6.K2 b
1
1 1 1 2 1 2 1
1 2 2
1 1 1
2 2 2 2 2 2 2
1
1
1
1
1 í
1
1
1
1
2
2
2
¢2) Nádorové buňky
Byl použit ascitový typ nádorových buněk , MM2, MM46,
MM48. MM102D, FM3A, MH125F, MH125P a X5563 získaný z myší C3H/He, ascitový typ nádorových buněk, Meth A získaný z myší BALB/c, ascitový typ nádorových buněk, EL-4 získaný z myší B6, kultivované nádorové buňky. BW5147 získané z myší AKR.
¢3) Monoklonální protilátky a doplňky
Qa-2-speeifleká monoklonální protilátka CmAb) 141-15-8 byta získána z Australian Monoclonal Development. NSW. Ovčí antiserum monospecifické ke každé z myších imunoglobulinových podtříd, IgGl, IgG2a, IgG2b, IgG3, IgM a IgA byly získány od Binding Site Ltd., Birmingham, U-K.
Ovčí antiserum monospecifické k myšímu IgD bylo získáno od
ICN ImmunoBiologicals, ILL. Krysí mAb specifické k myšímu IgG2b a k IgD a peroxidázový derivát IgD, byly získány z Mel li Institute of Health Science, Kanarawa, JapanMyši mAb (IgG2b třída) specifická k antíbakteriální složce CNusA protein E.coli) byla získána od Dr. Y. Nakamury z Meiii Institute of Health Science a byla použita jako mAb, nevztahující se k antigenům povrchu nádorové buňky.
FCab·)2 kozí protilátka, specifická k myšímu immunoglobulinu a její fluoresceinisothiokyanátový derivát byly získány od Tágo, Inc., Burlengane, Calif. Fragment Fab- kozí protilátky byl připraven redukcí FCab-)2 s 2-merkaptoetylaminem a separací na Sephacryl S-200 chromatografické koloně.
Preadsorbované králičí sérum, užité jako doplňkový zdroj, bylo získáno z Ceder Lané Laboratories, Vestbury, N.Y.
¢4) Regresorové sérum CRS)
Bylo uvedeno, že u C3H/He myší s transplantovanými MM2 nádorovými buňkami dochází k regresi nádoru ve značném rozsahu, pokud jsou mezi 12. a 14. dnem po intraperitoneální inokuláci odstraněny nádorové buňky společně s ascitem CKIMURA, Y. , TANINO-KOMAIJI,T. Survival of hosts mice and induced resistence to transplantable ascites tumors, Japan J-Exp- Med.,
1966 36=371). / Přežití hostitelských myší a indukovaná resistence trasplantovaných nádorových ascitň/.
Dva týdny po odstranění nádorových buněk byla myši, vykazující kompletní regresi, odebrána při eterové anestezii krev ze srdce. Sérum C dále nazývané regresorové sérum,RS) bylo z krve separováno a až do použití uchováváno při -6Q°C.
(5) Adsorpce RS
Pro užití RS v adsorpčním testu byly z RS odstraněny x-globulíny srážením síranem amonným při saturaci 0,35 a zonovou elektroforézou na škrobovém gelu, viz dále.Získaný materiál byl použit jako RS zbavený x-globulinu, ačkoliv nějaké x-globuliny ještě obsahoval.
x-globulinu zbavený RS byl zředěn 100 krát RPMI-1640 mediem, doplněným 7¾ fetálním telecím sérem CFTS). 1 ml tohoto roztoku byl smíchán s 2 . 107 lymfocytů C splenocytů nebo se směsí splenocytů a meseteriálních lymfatických buněk), které byly zbaveny erytrocytů účinkem chloridu amonného podle metody (BOYLE, W.= An extension of cytotoxins, Transplatlon 1968, 6=761)/ Extense cytotoxinfl/ a třikrát promyty Eagle minimálním základním mediem CMEM), nebo s <4 - 6)x 106 ascitovýph nádorových buněk promytých tímtéž zpflsobem.
Směs byla inkubována při 25°C 30 min a dále 60 min při 0°CBuňky byly odseparovány 5 min centrifugací při 1.000 rpmV případě adsorpce lymfocytfl byl proces proveden dvakrát. Získaný supernatant byl použit jako adsorbovaný RS.
(6) Zkouška cytotoxicity
Splenocyty C3H/He myši, získané 3 dny po intraperitoneální transplantaci MM2 buněk byly použity jako efektorové RS dependentní buňky v in vitro cytotoxické reakci (TANINI T. EGAVA K= Regressor sérum factor-dependent nonspecific killers in tumor-bearing mice) / Represorové sérum nespecifických faktor-závislých zabíječů u myší s nádorovým onemocněním /. Efektorové buňky ClxlO6) byly smíchány s lxlO4 51Cr-značenými cílovými buňkami v 0,5 ml RPMI-1640 mediu doplněném 7% FTS.
V adsorpčním testu bylo před a po adsorpei přidáno τ-globulinu zbavené RS v konečné koncentraci 500x zředěného původního RS. MM2 buňky, různé lymfoblasty a transformované L buňky byly užity jako cílové buňky. Směs byla inkubována 18 h v případě nádorových buněk, 5 až 7 h v případě lymfoblastů a 10 h v případě transformovaných L buněk při 37°C v COa inkubátoru.
Po inkubaci byla určena radioaktivita uvolněná z buněk do supernatantu a zbylá radioaktivita buněk, cytotoxicita byla vyjádřená v procentech specifické lyže. Všechna stanovení byla opakována. V adsorpčních testech byly výsledky zreprodukovaných či rozdílných experimentů normalizovány vyjádřením v procentech snížení RS aktivity.
Lymfoblasty byly připraveny kultivací splenocytů z různých myší při hustotě buněk lxlO6 buněk/ml 2 dny v RPMI-1640 mediu doplněním 10¾ FTS a pak 3 dny v mediu , obsahujícím 5 ug/rnl Concananal1 inu A (Sigma, St. Louis).
LQ7b/Kb a j_Kb buňky byly vytvořeny transfekci Q7b/Kb hybridního genu DNK a H-2Kb genu DNA do LtR- buněk. LQ7b/Kb buňky obsahují ala a 2 oblasti genového produktu Q7b a a 3 oblast 2Kb molekuly. α 1 a a 2 oblasti odpovídali za immunologicky definovanou Qa-2 specifitu H-2b myších lymfocytfl (WANECK, G.L.. SHERMAN. D.H., CLAVIN, S. , ALLEN. H., a FLAVELL, R.A.: Tissue-specific expression of cell-surface Qa-2 antigen from a transfered Qb7 gene C578L/10 mice. J.Exp.Med.. 1987, 165=1358)./ Tkáňově specifická exprese Qa-2 antigenů buněčného povrchu z transferovaného Qb7 genu C57BL/10 myši/. LKb buňky na svém povrchu nesou H-2b molekulu.
Na komplementu séra závislá cytotoxická aktivita byla měřena vylučovací metodou s cílovými buňkami mesenteriálních lymfatických uzlin. Buňky (5xl05) byly suspendovány v 100 jul MEM obsahujícím 5% FHS a příslušnou protilátku. Suspenze byla inkubována 90 min při pokojové teplotě. Buňky byly dvakrát promyty MEM. inkubovány ve 100 μΐ MEM s komplementem 45 min při 37°C. opět dvakrát promyty MEM, a po přidání fyziologického roztoku. obsahujícího 0.2 % tryptofánové modři měřeny pod mikroskopem. Bylo vypočítáno procento lyže a hodnota v nepřítomnosti protilátky byla odečtena jako pozadí (blank).
(7) Frakcionace proteinového séra
Subfrakce proteinového séra vysrážená mezi 0,35 a 0,50 saturací síranu amonného při 4°C byla frakcionována zonovou elektroforézou na škrobovém gelu, použitím bloku škrobu o rozměru 10x40x1,5 cm pufrovaního 0,07 M verona1ovým pufrem (pH 8.6).
Hydrolyžovaný škrob, používaný pro gelovou elektroforézu byl získán od Connaught Laboratories, Willovdale, Ontario.
Po 24 h elektroforéze při 4°C a 35 mA byl gel nakrájen na lem bloky a každá část gelu byla eluována 10 ml vody. Získaná frakce β-globulinu byla dialyzována proti 0,01 M TRIS-HC1 pufru (pH 8,6) na 1 ml Mono-Q koloně proteinové kapalinové chromatofle (FPLC) na přístroji (Pharmacia. Upssala) a byla eluována lineárním gradientem 0 až 0,5 M NaCl v tomtéž pufru (ΤΟΜΟΝΟ, T., IKEDA.H-, TOKUNAGA.E.: High-performence ion-exchange chromatography of plasma proteins. J Chromatography, 1983,
266:39)./ Vysokotlaká iontoměničová chromatografie plasmatických a eluovány kysel inu proteinů/. Po rechromatografi i se symetrickým elučním profilem byla získána aktivní frakce.
Sepharose 4B kon jugovaruí s ovčím antisérem monospecif ickým ke každému z myších IgGl, IgG2a, IgGš, igA, IgM a IgD byla připravena použitím kyanbromidem aktivované Sepharose 4B CPharmacia, Upssala) a příslušných protilátek. FPLC purifikovaný materiál byl ve všech případech aplikován na 0,4 ml kolony při 4°C. Kolony byly promyty fyziologickým roztokem fyziologickým roztokem. obsahujícím 5 mM chlorovodíkovou. Eluáty C0,2ml frakce) byly přímo nakapány do 0,4 ml RPMI-1640 media, doplněného 10¾ FTS a používaného pro měření aktivity.
<8) Rádiojodizace proteinu a elektroforéza na polyakrylovém gelu
FPLC purifikovaný materiál CIO ug) byl označen 12^I chloramin T metodou CGREENWOOD. HC., HUNTER WM. , GLOVER.
The preparatlon of 131I-labelled human grovth hormone of specific radioactlvity, Blochem J, 1963, 89=114) /Příprava 131I značeného lidského růstového hormonu s vysokou specifickou radioaktivitou/, používající 1 mCi beznosiČového 125I jodidu sodného CNEN). Značený materiál byl separován od volného jodidu na koloně Sephadex G-50.
Dvourozměrná PAGE C elektroforéza na polyakrylovém gelu) byla vyvíjena nerovnovážným pH gradientem elektrofořezy CNEPHGE) v jednom směru a SDS Cdodecylsulfát sodný)-PAGE po redukci materiálu ve směru druhém CO-FARRELL, PZ. , GOODMAN, HM, High resolution two-dimentional electrophoresis velí as acidic proteis. Cel 1. 1977, 12=1233),/ rozlišení zásaditých i kyselých proteinů
JS. = high
0·FARRELL of basic Vysoký
PH.
as stupeň dvourozměrnou chromatografií/.
C9) Detekce Qa-2 antigenu průtokovou cytometrií
Byla užita T buňkami obohacená frakce myších splenocytŮ, myších ascitových nádorových buněk a BW5147 buněk. T buňkanji obohacená frakce byla získána z myších splenocytŮ adsorpcí na nylonová vlákna.CJURIUS.MH., SIMPSON, Ε., HERZENBERG, LA.= A rapid method for isolation of functional thymus-derived murine lymphocytes. Eur J Immunol, 1973, 3=645)./Rychlá metoda izolace funkčních thymus odvozených myších lymfocytů/.
Buňky byly dvakrát promyty MEM. Imunoglobuliny buněčného povrchu kontaminující B buňky byly blokovány působením Fab- frakce, získané z kozí anti-Cmyší immunoglobulin) protilátky po dobu 60 min při pokojové teplotě.
Buňky pak reagovaly s Qa-2-specifickou mAb 141-15.8 C200x zředěnou). Jako kontroly bylo použito normální B6.K1 myšší sérum nebo mAb proti bakteriální složce. Buňky byly inkubovány s mAb 90 min a pak s FITC (fluorescein isothiokyanáti-značenou FCab- )2 frakcí kozí protilátky specifické k myšímu imunoglobulinu 60 min při pokojové teplotě.
Všechna činidla byla ředěna MEM, obsahujícím 10 % kozího séra a i % hovězího sérum albuminu CHSA). Inkubace byly prováděny v 50-μ1 objemech a buňky byly po každé inkubaci fyziologickým roztokem CFPE) 2 5 000 rpm v mikrocentrifuze.
fixovány 1 % paraformaldehydem promyty fosfátem pufrovaným minutovou centrifugaeí při FITC-značení buňky byly a analyzovány na FACSIII přístroji CBecton Dickinson, Mountain Viev. Calf.).
CIO) Detekce sérového IgD enzymatickým imunosorbentním testem CELISA)
Pro detekci Qa-2-specifického IgD byl užit Qa-2-lacZ fúzovaný protein , který bude popsán v Příkladu 2. Po indukci produkce fúzovaného proteinu v E.coli isopropylgalaktozidem CIPTG). buňky, získané po indukci, lyžovaly v 50 % kyselině octové. Poté byla nerozpustná složka odstředěna. Po dialýze proti FPF, obsahujícím 1 % HSA získaný fúzovaný protein byl užit pro enzymatický imunosorbentní test CELISA).
Kultivační desky 96 typu P CImmunoplate, Nunc) byly pokryty extraktem E. coli nebo ovčím anti-Cmyší IgD) sérem v obou případech zředěným uhličitanovým pufrem CpH 9,0) a dále převrstveny 3 % HSA. Do každé převrstvené a promyté jamky bylo přidáno 50 μ 1 vzorku séra, sériově zředěného v EPE a ponecháno 2 h při pokojové teplotě. Roztok byl slit a jamky byly třikrát promyty FPF.
Poté bylo přidáno 50 μ1 roztoku peroxidázou značené krysí mAb specifické k myšímu IgD, zředěné 1 % HSA. Po 1 h stání při pokojové teplotě byl roztok slit a jamky byly čtyřikrát promyty FPF.
Poté bylo přidáno do jamek 100 ul směsi roztoku peroxidu vodíku a 2.2·-azino-di-(3-ethylbenzthiazollne sulfonátu?, ((Kirkegaard and Perry Laboratories. MD? a ponecháno 5 min při pokojové teplotě. Reakce byla ukončena přidáním 100 ul 1 % roztoku SDS. Byla určena absorbance roztoku při 410 nm.
(Výsledky?
(1? Rozpoznání specifi ty RS faktorů
Bylo uvedeno, že splenocyty, získané z C3H/He myši nesoucí ascity nádorových buněk 3 dny po inokuláci . lyžují různé syngenní (MM2, MM46 a.j.? a allogenní (Meth A, EL-4 a.j.? nádorové buňky na RS závislou buněčnou cytotoxickou reakcí. Některé syngenní nádorové buňky (MM48, X5563 a.j.? byly reakcí lyžovány slaběji (TANINO. T., EGAWA.K.: Regressor sérum factor-dependent nonspecifíc killers ln tumor-bearing nice). /Regresorové sérum na faktoru závislého nespecifického žabí ječe u myší s nádorovým onemocněním./
Aktivita RS byla v různé míře adsorbována těmi nádorovými buňkami,které byly citlivé k reakci. Avšak, aktivita RS nebyla adsorbována těmi nádorovými buňkami, které byly k reakci rezistentní. Citlivost allogenních nádorových buněk obecně vede k možnosti, že aktivní složky RS (nazvané RS-faktory? rozpoznají allogenní antigeny, které mohou být náhodně přítomny na povrchu nádorových buněk. K prověření této možnosti bylo RS adsorbováno lymfocyty z myší různých kmenů. Výsledky ukazuje Tabulka 2
Tabulka 2
Adsorpce RS aktivity lymfocyty, získaných z ri Qzných kmenů myš í
Původ lymfocytů H-2 Cílové buňky
použitých
ridpiOCyp — — —
k adsorpci MM2 Meth A
% snížení RS aktivityx
C3H/He k 3,4 ± 2,0 6,5 ± 4.3
CBA k 2,1 ± 1,8 5,5 ± 4.1
CE k 23,5 ± 1,4 3,6 ± 0,0
AKR k 40,5 ± 2,7 6,5 ± 6,5
C58 k 47,0 ± 2,7 24,2 ± 8,2
C57BL/6 b 68,7 ±16,1 74,3 ± 12,8
BALB/c d 41,8 ± 9,7 43,3 ± 3,1
DBA/2 d 67,9 ±11,3 79,6 ± 8,7
DBA/1 q 46,8 ±14.8 68,9 ± 12,2
A/J a 49,8 ± 6,5 84,5 ± 9,9
χ průměrná hodnota ± střední odchylku výsledků z 2 pokusů. Procenta specifické lyže MM2 a Meth A buněk v přítomnosti neadsorbovaného materiálu byla 33,2 ± 4,4 a 28,4 ± 4,0.
Jak ukazuje Tabulka 2, aktivita RS, určena pomocí MM2 cílových buněk byla v různé míře adsorbována lymfocyty s H-2 haplotypy k(CE, AKR a C58) a lymfocyty s H-2 haplotypy jiné než k CB6, BALB/c, DBA/2, DBA/1 a A/J), ale ne lymfocyty z C3H/He a CBA myší (oba H-2k). Podobný, ale ne identický vzor adsorpce byl pozorován, když byly použity Meth A buňky jako cílové buňky cytotoxické reakce. Výsledky ukázaly, že adsorpce RS faktorů probíhá, když jeden antigen nebo nějaké antigeny v Ly skupině lymfocytů se lišily od antigenů C3H/He, nebo když jeden nebo některé z Qa/TL antigenů byly přítomny na splenocytech. Potvrzující výsledky byly získány pokusy s dvojnásobnou absorpcí a uvedeny v Tabulce 3.
Tabu 1ka 3
Dvojnásobná adsorpce RS aktivity lymfocyty různých myšších kme nfl
Původ použitých lymfocytů
Cílové buňky
1. adsorpce 2.adsorpce
MM2
Meth A
Snížení RS aktivity
A C58 C3H/He 37.8 11,5 34,4 5,2
C58 C57BL/6 97.4 ~fr* 2.6 97,2 ± 1,7
C58 B6.K1 33,1 ± 2.2 45.1 4,2
C58 B6.K2 94.1 ± 14,4 93,7 4,2
C58 DBA/1 9,6 6,3 94.1 í 0.3
C58 BALB/c 50.7 6,8 38,6 ± 3,11
B C57BL/6 C3H/He 57,5· ± 4,3
C57BL/6 A/J 95.7 ± 1.1
C A/J C3H/He 38,4 ± 5.6 99,3 1.0
A/J C57BL/6 92,4 0,8 103,5 0,7
A/J DBA/2 96,0 ± 2,8 103,9 + 8,8
A/J DBA/1 42,8 ± 0,4 106,7 1, í
A/J BALB/c 55,2 0,4 103,5 2,8
χ průměrné hodnoty ± střední odchylka výsledků 2 pokusů.
RS dvojnásobně adsorbované C3H/He lymfocyty bylo užito v kontrolních pokusech.
Procentické hodnoty specifické lyže MM2 a Meth A buněk byly
27.0 ± 3.0 a 28.2 ± 5,4 v případě A a 25.4 ± 1.0 v B a
25.0 ± 1.3 a 28,2 ± 2.0 v případě CČást aktivity RS byla adsorbována C58 lymfocyty. Snížení aktivity touto adsorpcí svědčí o tom. že RS obsahuje faktoríy), které váží jeden nebo více z Lyl.2, Ly3.1, Ly6.2, Ly7.1, Qa-1 nebo TL antigenů, předpokládajíce, že antigeny Qa/TL nebo Ly skupiny jsou vazebnými cíli RS faktorů.
Faktory, vážící se k Ly2.2, Ly4.2. Ly5.2. Qa-2 nebo Qa-3, pokud jsou v séru obsažené, zůstávají neadsorbovány. Zůstatková aktivita byla téměř kompletně adsorbováma B6. B6.K2 nebo DBA/1 lymfocyty. B6.K1 ani BALB/c lymfocyty významně neadsorbovaly aktivní faktor preadsorbovaného RS. Tyto výsledky svědčí o tom, že Qa-2 antigen adsorbuje některé aktivní faktory.
Podobně při adsorpci RS B6 lymfocyty a dále A/J lymfocyty autoři sledovali příspěvek Qa-1 a TL antigenů k reakci. Ačkoliv výsledek nebyl vzhledem k nízké aktivitě preadsorbovaného RS jednoznačný, zdá se, že jeden nebo více antigenů Qa-1 a TL může adsorbovat část aktivity.
Aktivita RS, preadsorbovaného A/J splenocyty sledována MMS cíli, byla téměř kompletně adsorbována DBA/2 nebo B6 lymfocyty, ale ne DBA/1 nebo BALB/c lymfocyty. To svědčí o tom, že Ly6.2 antigen adsorbuje část RS aktivity. Když byly Meth A užity jako cílové buňky, pak A/J splenocyty adsorbovaly aktivitu beze zbytku.
Tyto výsledky, hromadně posouzené, svědčí o tom, že RS obsahuje mnoho faktorů, vážících Qa-2, Ly6.2 antigeny a jeden nebo více faktorů, vážících Qa-1 a TL antigeny. Fenotypy všech těchto antigenů jsou allogenní k C3H/He. Mezi nimi patří Qa-1, Qa-2 a TL antigeny do neklasické histokompatibilní třídy 1 antigenové skupiny.
Zdá se, že výsledky také ukazují, že MM2 buňky exprimují Qa-2, Ly6.2 a jeden nebo více z Qa-1 a TL antigenů. Některé z Qa-1, Qa-2 a TL antigenů mohou být také exprimovány Meth A buňkami.
V souhlasu s tímto pozorováním , různé z allogenních lymfoblastů které exprimovaly jeden nebo více těchto antigenů (CE, C58, C57BL/6, B6.K2, DBA/1, DBA/2, A/J a C3H-Ly6.2), ale ne C3H/He a AKR lymfoblasty, byly lyžovány na RS závislou buňkami zprostředkovanou reakcí. (Tabulka 4). Lyže C3H-Ly6.2 ne C3H/He lymfoblastů přímo ukazuje příspěvek lymfoblastů, ale Ly6.2 antigenu. Přítomnost
Qa-2-specifického faktoru byla potvrzena proběhnutím na RS závislých lyží u lymfoblastů Qa-2,3 kongenních myší a L buněk transformantů (tabulka 5).
Aktivita RS, podporující lyži B6 a B6.K1 lymfoblastfi byla pouze částečně adsorbována B6.K1 lymfocyty B6 a B6.K2 (Tabulka s LQ,7b/Kb a LKbbuňkami ukázaly, že s rekongnantní specií itou k al/ lymfocyty, ale beze zbytku 5-A). Podobné experimenty RS obsahuje aktivní složku a2 oblasti Q7b genového produktu, nesoucího šerologickou Qa-2-specifi tu (Tabulka 5-B).
Tabulka 4
RS-dependentní buňkami zprostředkované lyže různých lymfoblastů
Původ lymfoblastů cíl RS
C3H/He % 0.3 ± Spec 1.2 if ické lyže x 4.2 ± 5.2
C3H-Ly6.2 0,0 ± 0,6 30,5 ± 12,5
CE 0,4 ± 0,3 20.1 ± 3,5
C58 0,2 ± 0,4 31.6 ± 5,1
C57BL/6 5,2 ± 4,8 37.5 ± 12,0
B6.K1 0,1 ± 0.2 33,2 ± 4,9
B6-K2 0.1 ± 0,3 . 37,1 ± 7,0
DBA/1 4.8 ± 5,3 32,8 ± 2,7
DBA/2 2.3 ± 3,2 31.4 ± 1,5
A/J 0.3 ± 0,2 36.7 ± 1,2
x průměrné hodnoty ± střední odchylka výsledků 2 pokusů. Ig zbavené RS bylo přidáno v konečné koncentraci zředěné 500x.
Tabulka 5
Důkaz Qa-2- specifi ty RS aktivity adsorpěními testy
Buňky, užité k adsorpci Cílové buňky
A. Lyrafoblasty
Lymfocyty -----------------------B6.K1 B6.K2
C3H/He
B6.K1
B6.K2
Snížení RS aktivity (%) X
0,0 + 1,0 -1,9 11,9
95,8 + 8.1 11,6 17,8
95,1 ± 3,9 96,9 1,4
B.
Transformanty L buněk
Transformanty L buněk
LQ7b/Kfo LKb LKt>
LQ7b/Kb
Snížení RS aktivity (%) χ 59.0 + 1,6 90,7 + 4,5
93,1 ± 2,4 96,0+2,2 χ průměrné hodnoty ± střední odchylka výsledků 2 pokusů. Ig zbavené RS bylo adsorbovámo lymfocyty nebo transformanty L buněk a přidány k reakční směsi v 500x zředěné konečné koncentraci. Procentické hodnoty specifické lyže B6, B6.K1 a B6.K2 lymfoblastů v přítomnosti neadsorbovaného RS byly 30,3 + 4,2,
28,3 + 1,2 a 35,4 + 2,2. V případě LQ7b/Kb a LKb buněk byly tyto hodnoty 45.0 ± 1,7 a 33,8 + 1,3 v přítomnosti neadsorbovaného RS a 16,3 ± 2.7 a 10,1 + 1,2.
¢21 Důkaz Qa-2 antigenu průtokovou cytometrií
Přítomnost Qa-2 antigenu na povrchu MM22 a několika jiných linií nádorových buněk odvozenách z H-2K myší CQa-2) byla snadněji prokázána membránovou imunofluorescenční metodou užitím
Qa-2-specifické mAb 141-15.8. Jak ukazuje Obr. 1 signifikantní Qa-2- specifická fluorescence byla reprodukovatelnž prokázána v sedni z devíti testovaných buněčných linií. CMH134 <A). MH125F CB), MH125P CC), MM2 CD), FM3A CE). MM102D CF),MM146 CG), MM148 CH). MH125P Cl). Tyto výsledky ukazují, že účinek Qa-2 allo-antigenu na nádorové buňky není v žádném případě specifický na MM2, ale je obecný mezi různými lymfomatickými a nelymfomatickýmim buněčnýhi liniemi, pravděpodobně částečně díky široké cílové selektivitě RS-dependentní reakce.
C3) Charakteristika Qa-2-specifického RS faktoru
Mezi multiplicitními faktory rozpoznávajícími allo-antigeny jejichž přítomnost je v RS předpokládaná, byla nej jasněji prokázána specificita faktoru k Qa-2 , jak bylo shora uvedenoPředkladatelé vynálezu proto zaměřili svoji pozornost na tento faktor a snažili se jej dále charakterisovat.
Po srážení síranem amonným a po preparativní elektrofořeze sérového proteinu, byla aktivita podporující lyži buněk Í36 lymfoblastfl, ale ne B6.K1 lymfoblastfl, nalezena hlavně v beta-globulinové frakci. Tato frakce byla pak rozdělena pomocí FPLC použitím Mono-Q kolony.
Aktivita byla spojena s materiálem eluovaným 0.03M NaCl. zatímco všechny myší mAb IgG podtříd a IgM třídy byly eluovány kolem 0,25 M a 0.35 M NaCl.
Částečně purifikovaný materiál byl rovněž testován na komplement-dependentní cytotoxickou aktivitu proti Qa-2* lymfocytflm. C0br.2.). Komplement-dependentní lyzát 86 mesenterických lymfonodních buněk purifikovaný FPLC nebyl detekován ani bylo-li pro stanonení použito 35 ug proteinu. Naopak anti-Qa-2 mAb IgG2b třídy v přítomnosti komplemeniu lyžovala buňky se stejným cílovým místem při koncentrace protilátky nižší než í ug proteinu.
K další charakterizaci Qa-2-specifké RS složky, materiál purifikovaný FPLC byl označený 125I, preadsorbován C58 lymfocyty, adsorbován na povrch Qa-2+ buněk a analyzován pomočí SDS-PAGE nebo dvourozměrnou PAGE s následovnou autoradiografií (Obr. 3).
Obr.3, A ukazuje jednorozměrnou SDS-PAGE v neredukovaných (a) a redukovaných (b) podmínkách při použití 7 ,5 polyakrylamidového gelu a B ukazuje obraz dvourozměrné PAGE.
Bylo pozorováno přibližně 2¾ specifické navázání radioaktivity na buňky. Relativní molekulová hmotnost vázaného materiálu v neredukčních podmínkách byla určena na 160 kDa. Pruh detekovaný za redukčních podmínek vykazoval relativní molekulovou hmotnost přibližně 50 kDa a 25 kDa. Tyto výsledky ukazují na to, že materiál obsahuje těžkou a lehkou řetězcovou strukturu podobnou IgG. Dvourozměrné gelové elektrofořezy značeného materiálu ukázaly, že je složen ze čtyř i více složek, jejichž isoelektrické body (Pí) se pohybovaly od 5,5 do 6,5 u těžkých i u lehkých řetězcových struktur.
Je známo, že IgD byl nalezen v beta-globulinové frakci sérum proteinů a že obsahuje skupinu kyselých glykoproteinů (ISHIHARA, E-. TEJIMA, Y.,TAKAHASHI, R. , TAKAYASU, T. . SHINODA.T.: Structure and location of asparagine-1inked olygosaccharides In the Fc region of a human immunoglobulin D, Biochem Biophys Res Comm, 1983, 110=181),/ Struktura a lokalizace asparagin vázaných oligosacharidů v Fc oblasti lidského immunoglobulinu D /, zatímco IgG jsou obecně basické proteiny. IgD má strukturu složenou z těžkých a lehkých řetězců jako IgGs, ale neinteraguje s Clq komplementárním systémem (SPIEGELBERG, HL.Immunoglobulin D (IgD), Methods in Enzymlogy, 1985. 116=95, SPIEGELBERG, HL. =
The structure and biology of human IgD, Immunological Rev, 1977, 37=3)./Struktura a biologie lidského IgD/.
Publikovány byly rovněž dvě formy myšího IgD. Jedna s molekulovou hmotností 170-200 kDa a druhá, bez Cl oblasti těžkého řetězce s molekulovou hmotností přibližně 150-160 kDa (FINKELMAN,FD., KESSLER, SV. , MUSHINSKI, JF-, P0TTER, M.=
IgD-secreting murine plasmocytomas= characterization of two IgD myeloma 126=680,/ IgD- sekretující myší charakterizace dvou IgD
Identification and partial protei ns, J.Immuno1, 1981, plasmocyty: Identifikace myelomatických proteinů/.
a částečná MOUNTZ, JD
MUSHINSKI.JF., OVENS, JD., FINKELMA, FD.= The in vivo generation of rourine IgD-secreting cells in accompaniedj by delebion of C μ gene and occasional deletion of the gene for the C delta 1 domain, J.Immunol, 1990,145=1583). / Generace myších IgD sekretujících buněk in vivo ve spojení s delecí C μ genu a s nepravidelnou delecí genu C delta 1 oblasti/. Variabi i i.ta v cukerné složce lidského monoklonálního IgD (NIG- myeloma protein) zřejmě způsobuje heterogenitu v isoelektrickém bodě mezi 5,6 a 6,8.
Tyto charakteristiky souhlasí s charakteristikami sérových komponent se Qa-2 specifitou. Z tohoto důvodu předkladatelé patentu předpokládají, že Qa-2 specifickým komponentem je IgD^
Pro potvrzení tohoto předpokladu byl materiál purifikováný FPLC po adsorpci s Lkb buňkami dále adsorbován na Sepharosu 4B s navázanými protilátkami specifickými pro různé podtřídy. myších imunoglobulinů. V Obr. 4-A jsou ukázány, buňkami zprostředkovaná lytická aktivita na Q^bZKb buňky matriálu před adsorpci (A), po adsorpci s LKb <) a po další adsorpci s Sepharodou 4B <·). Aktivita demonstrovaná užitím LQ7b/Kb jako cílové buňky byla dostatečně adsorbována Sepharosou 4B s navázaným anti-IgD.
Materiál zadržený a posléze eluovaný z antigen IgD kolony zřetelně lyžoval LQ7b/Kb buňky (Obr. 4-B). Šipka v Obr. 4-B ukazuje pozici startu eluce.
Aktivita nebyla prokazatelně s navázaným některým z antigenů anti-IgG3, anti-IgA a anti-IgM. Pouze slabá aktivita byla adsorbována a získána z anti-IgG2a navázaného na Sepharosu 4B. Tyto výsledky byly reprodukovatelné a ukazují, že aktivní komponenta v RS s Qa-2-specificitou byl IgD.
Přítomnost IgD v RS se specificitou na Qa-2 antigen byla dále prokázána ELISA testem, použitím Qa2-lacZ fúzujícího proteinu. Jak ukazuje Obr. 5. Qa-2-specifický IgD byl detekován v RS, ale nebyl detekován v séru normálních dospělých C3H/He. Ve shodě s výskytem Qa-2-specifického IgD bylo detekováno rovněž větší mnžství IgD v RS ve srovnání s normálním kontrolním sérem.
Minoritní množství Qa-2-specifického IgQ2a a IgG2b bylo také detekováno v RS ELISA testem za použití ploten, pokrytých fuzním zadržena Sepharosou 4B anti-IgGí, anti-IGb2b, proteinem a peroxidem značenénými mAb. specifickými na myší IgG2a a IgG2b. Qa-2-specifické IgG2a a IgG2b nebyly detekovány v FPLC puf i f i kovaném materiálu. zatímco Qa-2-specifický IgD detekovaný byl.
Na základě těchto výsledků lze dojít k závěru, že sérová komponenta se Qa-2-specifickou aktivitou v RS je IgD.
Příklad 2 [Materiál a metody] ¢1) Myši
Byly použity myši C31I/He. AKR. B6 a B6.K1. První dvě myši měly H-2k a Qa-2~, 3“ fenotypy.
B6 a B6.K1 myši měly fenotypy Qa-1—.2^,3+, a Qa-1'*“, 2', 3” .
C2> Nádorové buňky.
BV5147 je in vitro linie buněk odvozených z T buněk lympfoma AKR myší. MM2 a FM3A jsou buněčné linie ascitů virově indukovaných karcinomů mléčných žláz C3H/He myší. MH134 jsou buněčné linie ascitů chemicky indukovaného hepatomu C3H/He.
Bylo prokázáno. že tyto buněčné linie reagují s Qa-2-specifickou mAb Í4Í-15.8 CTANINO, T.. SEO. Ν., OKAZAKI.T., NAKANISHI-ITO, C., SEKIMATA, M. a EGAVA. K.: Humoral response to Qa-2 and other tumor antigens in nice, publikované Cancer Immunology Immunotheraphy./ Humorální odpověď k Qa-2 a jiným nádorovým antigenům myší/.
LQ7b/kb a L,Kb buňky byly zavedeny transfekcí Q7b/Kb hybridního genu DNA a H-AKb genomovou DNA. LQ7b!Kb buňky exprimují ala
a 2 oblasti Q7b genového produktu a a 3 , transmembránovou
a cytoplasmatickou oblast H-2Kb. Lkb buňky exprimují H-2k
antigen. Buňky obou typů, právě tak jako netransfektované
L buňky exprimují H-2k antigeny.
C3) Protilátky
MAb 141-15.8, která má specifi tu k Qb- •2 antigenu. byla
získána od America Type Cul ture Collection, MA.
MAb 34-1.2, která má specificitu k Qa-2 antigenu jsme obdrželi od Australian Monoclonal Development, NSW.
Hybridomní klon produkující Qa-2 specifickou mAb 59 byl npvě vytvořen fúzí NS-1 buněk s lyrafocyty z B6.K1 imunizovanými>B6 lymfocyty.
Thyl.l specifická mAb byla koupena od Meiji Institute of Helth Science, Japan. Thy1.2-specifleká mAb byla koupena od Ceder Lané Laboratorie, N.Y.
Myší nňb třídy IgG2b, specifická na bakteriální komponent (NusA protein) byla laskavě poskytnuta Dr. Y. Nakamura z Meiji Institute of Helth Science a užita jako mAb, nemající vztah k povrchovým antigenům nádorové buňky.
FCab )2 kozí protilátky specifické na myší imunoglobulin a její FITC deriváty byly získány z Tágo lne., CA. Fab fragment protilátky byl získán redukcí FCab )2 2-mercaptoethylamlnem a frakcionací na Sephacryl S-200 koloně.
C4)0pracování nádorových buněk phosphatidy1inositol-specifickou fosfolipázou C CPI-PLC)
PI-PLC1 odvozená z Bacillus thuringiensis CIKEZAVA, Η., a TAGUCHI, R.: Phosphatidy1inositol-specific phospholipase
C from Bacillus cereus and Bacillus thiringiensis, Method in Enzymol. 1981, 71:731) byla koupena od Sappro Beer Co., Tokyo.
Nádorové buňky C2xl06) byly inkubovány při 37 °C po dobu 60 min v 30 ul D-MEM CpH 7,5) obsahující 0,1 mU PI-PLC a mg/ml ovalbuminu. Po inkubaci byly buňky promyty dvakrát D-MEM a použity pro detekci buňkových povrchových antigenů.
C5) Imunofluorescenční analýzy
Detekce buňkového povrchového Qa-2 a Thyi antigenu byja provedena průtokovou cytometrií. Stručně, buňky postupně reagovaly s Qa-2 specifickou mAb a pak s FITC značenou FCab frakcí kozí protilátky specifické na myší imunoglobuliny.
V případě lymfocytů, byly T buňky zkoncentrovány na kolopě s nylonovými vlákny a buňkové povrchové imunoglobuliny kontaminujících B buněk byly blokovány opracováním s Fab fragmentem protilátky. FITC značené buňky byly fixováňy 1% paraformaldehydem a analyzovány pomocí fluorescence aktivovaných buňek CFACS III. Becton Dikinson. CA).
C6) Příprava cDNA
Celková buněčná RNA byla extrahována z nádorových buněk a z thymocytů guanidin isothyocyanátovou metodou (SHIBLER, IJ. , TOSI. M-. PINETT. A.-C., FABIAN!, L-, a WELLAUER, P..K.: Tissue-speeific expression of inouse alpha-amirase genes, J Mol Biol. 1980. 142=93)/ Tkáňově specifická exprese myších alfa-amirázovýeh genů/ a byla obohacena mRNA isolací poly(A)·1' RNA na oligo(dT)-celu1ose (Boehringer Mannheim GmbH, Germany) (AVIV, Η., and LEDR, P. = Purification of biologiealy active globin messenger RNA by ehromatography on oligothymidy1ic acid cellulose. Proč Nati Acad Sci USA;1972.69= 1408)./Purifikace biologicky aktivní globin messenger RNA chromatografií na oligothymidylic acid cellulose. Syntéza cDNA z mRNA byla provedena pomocí cDNA syntetizujícího setu (cDNA plus, Amersham Corp., Arlington Heights, IL) s oligo-dT jako primerem.
(7) 01igonukteotidové primery a zkoušky
Vycházelo se z publikované nukieotidové sekvence genů v Qa-2, 3 region C3H/He (VATTS, S., DAVIS, A.C., GANT, B.,
WHEELER, C... HILL, L. A GOODENOV, R.S.= Organxzation and structure of the Qa genes of the major histocompatibi1 ity complex of the C3H mouše, Implication for Qa function and class I evolution, EMBO J. 1989. 8= 1749),/ Organizace a struktura genů hlavního histokompabi1 itního komplexu C3H myší. Důsledky pro funkci Qa a evoluci třídy 1/ jedenáct dvacetimerních oligonukleotidů bylo připraveno na DNA synthetizátoru (Applied Biosystems model 391) a použito jako primerů pro polymerační řetězovou reakci (PCR). Jejich uvedeny v Tabulce 6 a Obr. 6.
Oligonukleotidy č.. 1. 2, 3, k specifické antisense sekvenci, každého z H-2DK. Qk, Q2k, Q4k. Q5k a Q10k genů. Č.10 a 11 byly komplementární k Q5k-specifické sense sekvenci v exonu 8 a exonu 7. Č. 7, 8 a 9 byly komplementární k č. 1 až 6 a byly také syntetizovány a použity jako zkoušky v DNA-RNA hybridizačních experimentech.
sekvence a specificity jsou
4, 5a 6 byly komplementární nalezené v prvních exonech
Syntetické Tabulka 6
deoxyoligonukleotidy použité jako primery a zkoušky
Jméno Sekvence (5--3-) Spec if ici ta
č.l TGGCCCCGGCTCAGACCCGC H-2Dk
č.2 TGACCCTGACCAAAACCGGA Qlk
č.3 CCCGGACCCAGAACCGAGCC Q2k
č.4 AGTCGCCCAGACCCTGATCG Q4k
č.5 CTCTGACCCAGACCCGCGCT Q5k
č.6 CCCCGACCCAGACCCAGGCA Q10k
č.7 GCTGGGCCCTGGGCTTCTAC c lass 1
č.8 AGGGTGAGGGGCTCAGGCAG c lass 1
č.9 CTGGCAGTTGAATGGGGAGG class 1
č.10 ATCGTCTGTCACTCAGTCCA Q5k
č.ll GCTCTAGGAGCTGTCCCTGC Q5k
č.12 až
Č.17 komplementární k č.l až č.6
(8) Polymerizačni řetězová reakce (PCR)
PCR byla provedena v 100 ul reakční směsi obsahující 50 ng
DNA, 50 pmol každého z primeríl komplementárního k sense a antisense sekvenci, 20 mM Tris-HCl (pH 8,.3), 1,5raM MgCl2 , 25 mM KC1, 0,05 % Tween 20, 0,1 mg/ml želatiny, 50 uM každého dNTP a 2 jednotky TaQ DNA polymerázy (Parkin-Elmer/Cetus, Norwalk,
CT). Reakční směs byla převrstvena 100 ul minerálního oleje » k zabránění odpařování. Termální cykler (Atto, Tokyc), Japan)běžel 40 cyklfl (vždy 1 min při 94 °C, 1,8 min při 55 °C a 2 min při 72 °C).
(9) Klonování a sekvenování PCR-amplifikované DNA DNA amplifikovaná PCR byla sekvenovaná buď přímo, nebo po klonování do Smál místa pU119. Pro klonování komplementární E. coli MV1184 byly buňky transformovány plasmidovou DNA a rostly na plotně obsahující X-gel, IPTG a ampicilin. Bílé kolonie byly vyjmuty a rostly v 2xYT půdě. Buňky byly pak infikovány M13K07 pomocným (helper) fágem.
Výsledná jednořetězcová DNA stejně jako PCR-amplifIkovaná DNA byly sekvenovány dideoxy metodou (SAMAGE, E., NICKLEN, Sa CGULSON. A.R.= cDNA sequencing with chain-terminating inhibitors, Proč Nat Acad Sci USA, 1977, 74=5463) / Sekvenování cDNA se řetězec končícími inhibitory/ za použití setu pro sekvenování DNA (Sequenase verš ion 2.0, Unites States Biochemical Corp., Cleveland, OH) a synthetických oligonukleotidů použitých jako PCR primerů nebo N13 univerzálních primerů.
(10) Příprava genomické DNA a DNA-DNA hybridizace
Splenocyty z B6, C3H/HE a AKR myší a BV5147 buněk byly inkubovány při 60 °C přes noc v 0,03 % SDS roztoku obsahujícím 0,1 mg/ml proteinázy K a pak extrahovány fenolem. Výsledná vodná fáze byla dialyzována přes noc proti 10 mM Tris/HCl CpH 7,5) obsahujícím 1 mM EDTA a použita jako DNA roztok.
Deset ug každé genomické DNA bylo opracováno HindlII nebo BamHI, provedena elektroforéza v agarosovém gelu a přenesena na nylonový filtr (Hybridon-N+, Amersham). Filtr byl usušen při 37 °C a inkubován 1 hod při 60 °C v 6 ml hybridizačního pufru (6xSSC, 5x Denhardtova roztoku, 0,5 % SDS, 50 % formamid, 20 mM sodiumfosfátový pufr, pH 6,5) obsahující lmg DNA z lososích spermií. DNA označená 32P randomisační primární metodou byla dána k inkubaci. Hybridizace byla prováděna při 42 °C přes noc.
Filtr po hybridizací byl promyt dvakrát za pokojové teploty 15 min 2x SSC obsahující 0,1 % SDS. Filtr byl pak opláchnut 0,lx SSC a exponován na film pro X paprsky s použitím intenzifikačního filtru.
(11) DNA-RNA hybridizace
Poly(A)+ RNA byla připravena jak popsáno shora z AKR thymocytů a BV5147 buněk, denaturována glyoxalem, rozdělena elektroforézou na 1,2 % agarosovém gelu obsahujícím 20 mM fosfátový pufr (pH 7,4) a převedena na nylonový filtr. Filtr byl sušen při 37 °C a inkubován 1 hod při 60 °C v 2 ml hybridizačního pufru obsahujícího 100 ug DNA z lososích spermat.
01igonukleotidové zkoušky, 5 -konce, které byly značeny 32P byly dány k inkubaci. Po inkubaci při 42 °C přes noc byl filtr dvakrát promyt 2x SSC po 15 min při pokojové teplotě a dvakrát 2xSSC obsahujícím 0.1 % SDS po dobu 30 min při 50 °C. Filtr byl pak opláchnut 2x SSC a exponován na film X-paprsky iza použití intenzifikačního filtru.
<12) Syntéza Q5k proteinu a Western blotting.
DNA odpovídající exonflm 1 až 4 Q5* genu. která by ampl if ikována z BW5147 cDNA byla klonována do pIJl shora. Byly vyselektovány kolon i směru v protiproudu lacZ promotor a sekvenována jak popsáno které měly inzerci v pravém
Tato kolonie rostla v L půdě obsahující Ampieilin dokud optic la
e.
u.
ká denzita při 600 nm nedosáhla 0.3. IPTG byl přidán ke kultuře v 50 uM a kultivace pokračovala dokud optická densita nedosáhla 0.75.
Buňky byly odseparovány, precipitovány 10 % trifluoroctovóu kyselinou, promyty acetonem a rozpuštěny zahřátím na 100 °C po dobu 30 min v 25 mM Tris/HCl pufru CpH 6,8) obsahujícím 2 % SDS, 5 % glycerolu, 0,0125 % BPB a 2,5 % 2-merkaptoethanolu.
Rozpuštěný materiál byl dělen na 12 % polyakrylamidovém gelu obsahujícím 0.1 % SDS a převeden na polyvinyl difluoridovou membránu CImmobilion, Millipore, Bedford, NA) elektroblotací v roztoku obsahujícím 25 mM Tris basi, 192 mM glycin 20 % methanol a 0,02 % SDS. Membrána byla pak opláchnuta 0,15 M NaCl obsahujícím 0,2 % Tweenu 20 a stabi1isována v Tris/HCl pufru CpH 7,6) CTTBS), Inkubována 2 hod při 37 <>C v TTBS obsahujícím 10 % kozí sérum a 10 % koňské sérum.
Membrána byla opláchnuta vodou a inkubována přes noc Za pokojové teploty v 200x zředěné myší ascity obsahující raAb 59 v 5 ml stejného media. Po inkubaci byl filtr 3x opláchnut TTBS a reagoval 1 hod při 37 °C s peroxidázou označeném anti-myším IgG CAmersham) v solném roztoku pufrovaném 10 mM Tris-borátovým pufrem CpH 7,6). Membrána byla opět třikrát promyta TTfes a obarvena 50 ml TTBS obsahujícím tetrahydrochloridu CWako Cemicals, peroxidu vodíku.
mg 3,3 -diaminobenzidin Osaka, Japan) a 15 ul 30¾ [Výsledky] (1) Charakteristika Qa-2 antigenu exprimovaného nádorovými buňkami odvozenými z H-2k myší.
Ve zprávě TANINO, T., SEO, N.. OKAZAKI, T., NAKANISHI-ITO. C. , SEKIMATA, M. A ECAVA, K.·- Humoral responses to Qa-2 and other tumor antigens in mice (V tisku v Immrnunogenetics) bylo dokázáno, že většina rakovinných buněčných linií <7 z 9 testovaných) odvozených od H-2k (Qa-2~) myší vytváří Qa-2 antigen detekovaný membránovou imunofluorescenční metodou za použití anti-Qa-2 antiséra nebo Qa-2 specifické mAb 141-15.8.
Bylo nalezeno, že QA-2 antigen nebyl obecně nalezen na těchto buňkách, když byl použit jiný Qa-2-specifický mAb 34-1-2- Qa-2 specificita nově získaného mAb 59 byla zkoušena a srovnávána se specificitou mAb 141-15.8 a 34-1.2. Výsledek ukazuje Tabulka 7.
Tabulka 7
Detekce Qa-2 antigenu různými buňkami za použití Qa-2 monoklonálních protilátek
Buňka 34-1.2 Qa-2-specifická mAb Nepříbuzná mAb
59 141-15.8
B6 lymfocyt Průměrná 156.1 fluorescenční 59.0 intenzi ta 22,3
B6.K1 lymfocyt 30.7 25,0 30.9
C3H/He thymoczt 16.7 17,4 16,6 16,8
AKR thymocyt 18,1 19,2 19,5 18,0
MM2 58,9 101,3 102,8 64,8
BV5147 46,4 80,4 102,3 45,2
L q7bZKb 192,0 180,2 42,1 48,4
LKJb 81,2 68,2 71,5
TOSHI, Μ., PINNET, A.-C-, Tissue-specific expresion of
Je zřejmé. že mAb 59 rozpoznává a 1, nebo a 2 oblast Qa-2 molekuly. která je produktem Q7b genu a nemá cross-reakci s H-2k a H-2k antigeny. Stejně tak mAb 34-1.2, mAb 59 reagovala ne jenom s H-2b lymfocyty, ale také s různými H-2k nádorovými buňkami jako MM2 a BW5147.
Tato reaktivita na Qa-2-specifické mAb indikuje, že tento nádorovými buňkami exprimovaný Qa-2 antigen je blízce příbuzný, avšak není identický s Qa-2 antigenem detekovaným na normálních lymfocytech H-2b myší, a že a 1, nebo a. 2 oblast molekuly jsou odpovědny přinejmenším částečně za část rozdílu těchto dWou Qa-2 antigenň. Tabulka 7 také ukazuje, že Qa-2 antigen nebyl detekován na lymfocytech a splonocytech H-2k myší (C3H/He a AKR?,použitím některé z mAb.
Bylo publikováno, že Qa-2 antigen exprimovaný na lymfocytech získaných z H-2k je citlivý k účinku PI-PLC, (SCHIBLER, U., FABIANI, L. a VELLAUER, P-K. mouše alfa-amirase genes. J Mol anchors, Biochem glycosyl-phosphatidy1
Biol, 1980, 142=93?,/Tkáňově specifická exprese myších alfa-amirázových genů/ což ukazuje, že molekula je zakotvena na molekulovou membránu přes glycofosfatidylinositol (GPI?.
Je známo, že GPI struktura je napojena na asparagovou kyselinu proteinové molekuly buněčného povrchu. (LOV, M.G.: Biochemistry of the glycosy1-phosphatidy1 inositol membrane J, 1987, 244:1?-/ Biochemie inositol mebránového ukotvení./ u Qa-2 molekuly se předpokládá navázání GPI přes kyselinu asparagovou na pozici 295 kódovanou CAC v exonu 5 Q7b genu (WANECÍ G.L.,SHERMAN, D.H., KINCADE, P.V. , LOV, M.G. and FAVELL. R.A. Molecular mapping of signals in the Qa-2 antigen reguired for attachment of the phosphatidy1 inos itol mumbrane anchor, PrOc Nati Acad Sci USA. 1988, 85=577?
Qa-2 antigenu,
K.
/ Zmapování molekulálníph nutných pro vazby s i gnáIQ v s phosphatidylinos itol-membránovým antigenových molekulách, které jsou rezistentní tato asparagové kyselina nahrazena valinem.
DNA sekvence genů Qa-2-3 regionu dokazuje, že i všechny jiné ukotvením/.
V na PI-PLC
H-2 je předpokládané Q genové produkty mají valin na téže pozici jako Q7 a Q9. CDEVLIN, J.J.. VEISS, E.H., PANSOLN, M. A FLAVELL, R.A.= Duplication of gene pairs and alleles of class I genes in the Qa-2 region of the murine major histocompatibi1 i ty complex= a comparison. EMOB J, 1985. 4=3203). / Zdvojení genových párů a genii allel třídy I v Qa-2 oblasti hlavního histokompatibi1itního komplexu srovnání/.
Z tohoto pozorování bylo usouzeno, že Qa-2 antigen účinný na H-2k povrchu nádorových buněk může být rezistentní na PI-PLC. Jak ukazuje Tabulka 8-A, Qa-2 molekuly, detekované mAb 141-15.8 na různých nádorových buňkách odvozených od myších H-2k byly rezistentní na PI-PLC.
V kontrolním pokuse byla testována citlivost Thy-1 antigenu na BV15147 buňky. Thy-1 antigen je rovněž jedna z povrchových molekul mající GPI vazebné místo (LOV, H,G. A KINDADE, P.W.: Phosphatidy1 inos itol is the membrane-anchoring domain of the thy-1 glycoprotein. Nátuře. 1985, 318=62). / Phosphatidy1 inosítol je membránová oblast ukotvení thy-1 glycoproteinu/.
Jak ukazuje Tabulka 8-B Thy-1 antigen působící na BV5147 buňky byl vnímavý na PI-PLC. Tyto výsledky ukazují, že nepřítomnost vazebného místa na Qa-2 antigenu BV5147 buněk nebyla důsledkem defektu na membránovém mechanismu syntézy GPI vazebného místa, ale důsledkem biochemické diferenciace Qa-2 molekuly samotné.
Tabulka 8
A. Protilátka
mAb 141-15.8 bez vztahu k i
PI-PLC opracován í
Buňky ·* -+·
Intenzita fluorescence
B6 lymfocyty 152,0 59,7 30,6 29.4
BW5147 85,1 96,4 35.8 36,2
MM2 88,2 98,0 73.2 74.6
FM3A 108.0 109,3 71,1 72,3
MH134 101,2 102,9 67.9 72.5
B. Protilátka
anti-Thyl.1 anti-Thy1.2 bez vztahu k mAb
PI-PLC opracování
Buňky - 4< -
Intenzita fluorescence
AKR thymocyty 193,0 B6 thymocyty BV5147 176,0
98,0
176,0 79.7
95.1
34,5
40,1
Z těchto pozorování vyplývá, že Qa-2 nádorových buňkách odvozených z H-2k myší imunologicky i biochemicky odlišný od téhož normálních lyrafocytech. Qa-2k antigen může tigen přítomný «a Qa-2k antigen) je přítomného na H-2b být definován jako
PI-PLC rezistentní molekula přítomná na nádorových buňkách odvozených z H-2k myší a která reaguje s mAb 59 a 141-15.8, ale? ne s mAb 34-1.2.
C2) Identifikace genu, kódujícího Qa-2k fenotyp BV5147 buněk
Mezi Qa-2k-pozitivními nádorovými buňkami,byly pro další testy vyselektovány BV5147 buňky rostoucí in vitro, pro obtížnost exprese Qa-2k . a také proto, že jedině tak mohly být získány buňky nekontaminované buňkami hostitelského zvířete.
Obr.7 ukazuje výsledky DNA-DNA hybridizační analýzy, v které byly HindlII nebo BamHI fragmenty genomických DNA hybridizovány s 32P-značeným DNA fragmentem okolo 800 bp, detekovatelným v DNA oblasti, obsahující exon 2, 3 a 4 všech tříd 1 genů.
Autoradiogramy získané použitím DNA z C3H/He myší. AKR myší a BV5147 buněk byly v zásadě identické a lišily se od autodiagramu získaného použitím DNA z B6 myší. Na základě těchto výsledku je možné se domnívat, že uspořádání genů třídy 1 bylo v genomech zachováno u H-2k myší CC3H/He a AKR) a u lymfomatické linie buněk odvozených od AKR.
Bylo nalezeno, že Qa-2,3 oblast C3H/He genomu obsahuje Q1K, Q2k, Q4k, Q5k a Q10k geny CVATTS, S. , DAVIS A.C..GANT, B., WHEELER.C., HILL.L., a G00DEN0V, R.S.= Organization and structure of the Qa genes of the major histocompatibl1 i ty complex of the C3H mouše. Implicatins for Qa function and class I evolution EMBO J, 1989, 8=1749 / Organizace a struktura Qa genů hlavního histokompatibi1 itniho komplexu C3H myší. Důsledky pro funkci Qa a evoluci třídy I/.WEISS et al.= Organization of the AKR Qa region: Structure of a divergent class I seguence,
Q5 , J Immunogenet, 1989, 16=283)./ Struktura divergence třídy I, sekvence Q5k./
Gen Q3k je pseudogenem a geny odpovídající Q6, Q7, Q8 a z velké části Q9 podlehly deleci. Gen Q5k se zdá být hybridním genem složeným z velké 5· části Q5 genu a krátké 3- části Q9 genu.
Autoři se pokusili identifikovat gen, který byl netranskribovaný v AKR ale transkríbovaný v BV51147 DNA-RNA hybridizací a také amplifikaci cDNA PCR, použitím primérů a zkoušek. specifických pro každý z genů Qlk, Q2k, Q3k, Q4 Q5k a Q10k (Tabulka 6 a obr.6).
Primér a zkouška, specifická k H-2Dk genu byly také uži jako pozitivní kontrola.
Obr. 8 ukazuje výsledky DNA-RNA hybridtzačního testu. H-2Dk-specifická zkouška CČ..Í2) ukázala specifický hybridizač pás při 1.5 kb u obou AKR thymocytní RNA a BW5147 RNA. Na rozd od toho. Q5k-specifická zkouška Cč. 16) hybridizovala přibližně 1,2, 1,5 a 4.0 kb druhíi RNA v BW5147, zatímco ve vztahu k AKR RNA nedošlo k hybridizaci žádné.
Dále nedošlo k hybridizaci u AKR RNA ani u BV5147 R u zkoušek č. 13, 14. 15 a 17 (data nejsou uvedena). Ty výsledky prokázaly, že Q5k gen, jehož transkripce neby ty ni íl
NA to la detekována v H-2k thymocytech. byl specificky transkribován mezi Q geny BW5147 buněk. Transkripce Q5k genu v BV5147 buňkách byla potvrzena výsledky PCR.
Užitím přiměřil specifických k.H-2Dk, Qlk, Q2k, Q4k, Q5k a Q10k ( č.l až č.6) a příměru Cč.8), komplementárních k třídě 1 běžné sense byla získána sekvence v 3-- konečné oblasti exo^u 4 PCR.
Jak ukazuje Obr. 9, amplifikace BV5147 cDNA byla úspěšná pouze v případě, že primery č.l a č.5, které byly komplementární k H-2Dk a Q5k exonu 1 antisense sekvence byly užity společhě s primerem č.8. Amplifikace nebyla prokázána,když přiměř č.£, 3,4 a 6 byly užity společně s primerem č. 8, dokonce i při teplotě snížené na 45°C. Rozšířená DNA pomocí primérú č.5 a č.8 byla sekvenována přímo a také po klonování do pUC119, užitím přiměřil č. 5, 7, 8 a M13 univerzálního primeru.
Nalezená sekvence byla identická s uváděnou nukleotidovou sekvencí exonil 1 až 4 Q5k genu C3H/He. Amplifikace jiných genů než Q5k nebyla během přímého sekvenování detekováma. Amplifikace H-2Dk sekvence z AKR cDNA byla detekována také při použití přiměřil č.í a č.8.
Avšak, žádná Q specifcká sekvence neumožňuje amplifikaci AKR cDNA. Amplifikace BV5147 cDNA byla také pozorována tehdy, když byl použit přiměř č.9, komplementární k třídě 1 obecné antisense sekvence v exonu 4 a primer č.10. komplementární k Q5k specifické sense sekvenci v exonu 8. Nukleotidová sekvence rozšířené RNA těmito primery. byla určena přímo primery č.9 a 10.
Nukleotidová sekvence cDNA. vyplývající z těchto výsledků se plně shoduje s popsanou nukleotidovou sekvencí Q5k genu. To dokazuje i to, že Q5k gen, který není transkribován v normálních H-2k lymfocytech byl transkribován v BV5147 buňkách.
Abychom určili, zda Q5k gen BV5147 kóduje imunologicky definovaný Qa-2 antigen. byla provedena analýza reaktivity enzymem značeného antigenu s peptidem kódovaným cDNA sekvencí amplifikovanou PCR použitím primerů č.5 a č.9.
Amplifikovaná DNA byla ligatována přímo do Smál místa pUC119, aby byl získán rekombinant, který byl vnesen do kompetentních E. coli MV1184 buněk. Fúzovaný protein s lacZ proteinem byl indukován kultivací buněk v přítomnosti IPTG.
Jak ukazuje Obr. 10, získané E. coli produkovalo peptid o molekulové hmotností 35 kD, což byla hodnota očekávaná od fúzovaného proteinu. Tento 35 kD protein reagoval s peroxidázou značenou anti-Qa-2 mAb 34-1.2.
Z těchto výsledků předkladatelé vynálezu vyvozují, že Qa-2k antigen z povrchu BUS147 buněk, který byl detekován pomocí mAb 59, ale ne pomocí mAb 34 1.2 a který byl rezistentní vůči
PI-PLC, byl produkt Q5k genu.
Příklad 3:
Z pokusů ve výše uvedených Příkladech je evidentní, že probíhá aktivace genu v Qa/Tla regionu, a že produkt Q5 genu má obecnou antigenicitu (křížovou reaktivitu) s normálním Qa-2 lymfocytovým antigenem. Dále, že na odpověď QAa-2- myší, nesoucích nádorové buňky, proti produktu Q5 genu, exprimovaného nádorovýni buňkami může být citlivý také Qa-2 antigen (produkt Q7 genu) umístěný na povrchu a 1logenických normálních lymfocytů.
Proto předkladatelé vynálezu provedli pokusy indukce imunitní rezistence proti nádorovým buňkám za použití Qa-2 antigenů. [metoda] ty
Qa-2“ myši byly imunizovány normálními lymfocyty Qa-Í allogenIckých myší. Jako Qa-2“ myši, (C3H/HexB6.KÍ) byly pužU Fi myši.
(Výsledky) (1) Pomocí výše uvedené imunizace specifické na Qa-2 antígei byla rezistence proti nádorovým buňkám na př. MM2 z C3H/He myší indukována do Fi myší. Nebot, zatímco transplantace 2xl05 nádorových buněk byla úspěšná u kontrolní neimunizované skupiny, transplantace u imunizovaných myší byla neúspěšná.
Dále, když Fi myši byly imunizované lymfocyty B6.K2 myší místo C57BL/6 myší, byly získány stejné výsledky, jak ukazuje Tabulka 9.
n.
Tabulka 9
myši ii rychlost transplantace I MM2 buněk
myši imunizované proti Qa-2 antigenů 1 1 i 0/10 x
Kontrola i
neImunizované myši 1 ío/io □
χ jmenovatel: počet použitých myší čitatel : počet myší, u kterých byla transplantace účinná (2) Splenocyty získané z imunizovaných Fi myší byly stimulová in vitro splenocyty C57BL/6 myší indukcí T buněk mající cytotoxicltu specifickou k Qa-2 antigenů. Tyto T buňky sil stimulovaly ne jenom normální lymfocyty Qa-2* allogenické myš ale také nádorové buňky z C3H/He myší.
Dále, když splenocyty získané z Fi myší imunizova ly ;h iě l, lé lymfocyty B6.K2 myší byly stimulovány in vitro lymfocyty z B6.K2 myší. tak byly indukovány T buňky s anti-Qa-2 cytotoxici tou. Cytotoxické aktivity měřené proti cílovým nádorovým buňkám ukazuje Tabulka 10.
Tabulka 10
1 1 i Cílové buňky i | Cytotoxická aktivita 1
1 specifické lyže)
i i 1 Nádorové buňky MM2 i 1 j 77,4 ± 3,3 %
i >1 Meth A | 65,3 ± 3,2 r
1 i 1 Kontroly B6.K1 lymfocyty 1 1 J 16,9 ± 2,0
1 B6.K2 lymfocyty | 77,4 ± 3,3 5 1
Efektor: Cíl - 100=1 (3) Fi myši byly transplantovány NSEa nádorovými buňkami z C3H/He myší na plant-arní části. Myším byly odřezány ze stehen nádorové buňky, když průměr nádoru dosáhl 1 cm a 1 až 4 dny potom specificky imunizovány k Qa-2 antigenu splenocyty C57BL/6 myší.
U všech kontrolních myší se vyskytovalo v plicích mnoho metastáz a asi za 4 týdny všechny myši v důsledku těchto plicních metastáz pošly. Do té doby nebyla u většiny pokusných myší pozorována metastáze žádná, i když u malého počtu myší jedna nebo dvě metastáze byly nalezeny.
Dále, do Fi myší byly transplantovány NFSa nádorové buňky odvozené od C3H/He myší na plantarní části. Myším byly odřezány ze stehen nádorové buňky, když průměr nádoru dosáhl 8 až 10 mm a tři dny později byly specificky imunizovány proti Qa-2 antigenu intraperitoneálním podáním splenocytů B6.K2 myší. Po dnech byly myši pitvány, jejich plíce byly pozorovány pod stereoskopickým mikroskopem a byly počítány plicní metastáze. Výsledky ukazuje Tabulka 11.
Tabulka 11
Skup i itii i počet lymfocytfl použitých pro imunizac i počet, plicních metastází
C3H/HexB6.Kl Fi myš i
C3H/HexB6.K2 Fi myši myši počet metastází myši počet metastází
1 -η f| 5 x 106 | č. 1 0 Ί1 £· 1 20
1 1 č. 2 0 1 £· 2 6
i i č. 3 0 i £· 3 11
1 1 č. 4 0 1
2 i i | 5 x 105 i č. 1 0 i 1 £· 1 9
1 i č. 2 1 1 e. 2 8
1 i č. 3 0 1 £- 3 10
i 1 I 1 č. 4 1 1
3 1 1 | 5 x 104 | č. 1 5 1 1 £- 1 6
1 1 č. 2 8 1 £- 2 12
1 1 1 1 č. 3 6 1 £ 3 14
4 1 1 | Kontrolní | č. 1 5 1 i £. 1 9
1 skupina | č. 2 9 1 č. 2 14
| bez | č. 3 9 1 £. 3 10
1 imunizace | 1
Je tedy zřejmé, že rezistence proti nádorovým buňkám může být indukována imunizací Qa-2~ s Qa-2+ allogenlckými normálními lymfocyty. Imunoreakce v případě Q7 genového produktu v Qa-2 myších nul totiž cross-reaktivi tu s Q5 genovým produktem a je zřejné, že tato cross-reaktivita tvoří výše uvedenou rezistenci proti nádorovým buňkám.
Příklad 4Co se týká lidských neklasických histokompatibilních antigenů 1 třídy, byly již u některých antigenů určeny všechny nukleotidové sekvence. Je známo, že některé z genů jsou u normálních dospělých jedinců neaktivní.
Byl připraven polynukleotid se specifickou nukleotidovou sekvencí tohoto genu a použit jako primer k amplifikaci cDNA připravených z lidských nádorových buněčných kmenů (HL60, U937, Hmy2C14 a SKV-3) pomocí PCR metody. Jak ukazuje Obr. 11 byly detekovány nukleotidové amplifikace o očekávané délce (viz šipka).
Tento výsledek ukazuje, že neklasické histokompatibilni antigeny 1 třídy, které nejsou aktivovány u normálních dospělých jedinců, byly aktivovány v lidských nádorových buňkách.
Jak popsáno výše, rezistence proti nádorovým buňkám je indukována v Qa-2-myších imunizováním Qa-2- myší Qa-2+ allogenními normálními lymfocyty. Dále, v tumorových buňkách Qa-2·4· myší je aktivován Q5 gen, který není aktivován u normálních dospělých myší. a proto imunoreakční specificita na produkt Q5 genu může být indukována imunizací produktem Q5 genu, takže je možné indukovat rezistenci proti autogenetickým nádorovým buňkám.
Rovněž tak u člověka neklasické histokompatibilni antigeny 1 třídy, které nejsou aktivovány u normálních dospělých jedinců, jsou aktivovány v nádorových buňkách.
Ve shodě s těmito údaji je podle předkládaného vynálezu proti nádorová metoda a proti nádorový prostředek- Je totiž možno indukovat rezistenci proti nádorovým buňkám obsahujícím neklasický histokompatibiolní antigen 1 třídy protilátkou, která tento antigen nebo cytotoxický lymfoeyt identifikuje.
<7

Claims (6)

  1. PATENTOVÉ NÁROKY . Neklasický histokompatibilní antigen 1 . třídy pro použití k léčení nádorových onemocnění.
  2. 2. Protilátka identifikující neklasický histokompatibilní antigen 1. třídy pro použití k léčení nádorových onemocnění.
  3. 3. Cytotoxický lymfocyt identifikující neklasický histokompatibilní antigen 1 . třídy pro použití k léčení nádorových onemocnění.
  4. 4. Prostředek pro léčení nádorových onemocnění, v. y značujicí se tím, že jako účinnou látku obsahuje neklasický histokompatibilní antigen 1. třídy.
  5. 5. Prostředek pro léčení nádorových onemocnění, vyznačující se tím, že jako účinnou látku obsahuje protilátku identifikující neklasický histokompatibilní antiger. 1. třídy.
  6. 6. Prostředek pro léčení nádorových onemocnění vyznačující se tím, že jako účinnou látku obsahuje cytotoxický lymfocyt identifikující neklasický histokompatibilní antigen 1. třídy.
CZ93342A 1992-03-05 1993-03-04 Preparation for treating tumorous diseases CZ34293A3 (en)

Applications Claiming Priority (1)

Application Number Priority Date Filing Date Title
JP4048840A JPH05246889A (ja) 1992-03-05 1992-03-05 制癌方法および制癌剤

Publications (1)

Publication Number Publication Date
CZ34293A3 true CZ34293A3 (en) 1994-01-19

Family

ID=12814449

Family Applications (1)

Application Number Title Priority Date Filing Date
CZ93342A CZ34293A3 (en) 1992-03-05 1993-03-04 Preparation for treating tumorous diseases

Country Status (15)

Country Link
EP (1) EP0563627A2 (cs)
JP (1) JPH05246889A (cs)
KR (1) KR930019225A (cs)
CN (1) CN1079400A (cs)
AU (1) AU3398793A (cs)
BR (1) BR9300764A (cs)
CA (1) CA2090957A1 (cs)
CZ (1) CZ34293A3 (cs)
FI (1) FI930976A (cs)
HU (1) HUT67859A (cs)
IL (1) IL104944A0 (cs)
NO (1) NO930798L (cs)
NZ (1) NZ247057A (cs)
SK (1) SK15993A3 (cs)
ZA (1) ZA931558B (cs)

Families Citing this family (8)

* Cited by examiner, † Cited by third party
Publication number Priority date Publication date Assignee Title
US6235525B1 (en) * 1991-05-23 2001-05-22 Ludwig Institute For Cancer Research Isolated nucleic acid molecules coding for tumor rejection antigen precursor MAGE-3 and uses thereof
IT1274592B (it) * 1994-08-05 1997-07-18 Angela Turiano Composizione farmaceutica per la terapia tumorale contenente xenoantigeni
EP0937258A2 (en) * 1996-10-29 1999-08-25 Fred Hutchinson Cancer Research Center, Inc. Cell stress regulated human mhc class i gene
EP1054688B1 (fr) * 1998-02-20 2004-06-30 Commissariat A L'energie Atomique Methode de selection de tumeurs exprimant hla-g, sensibles a un traitement anticancereux et ses applications
FR2775189B1 (fr) * 1998-07-24 2001-06-08 Commissariat Energie Atomique Compositions anti-tumorales a base d'antigenes hla-g ou d'anticorps anti-hla-g
GB9827104D0 (en) * 1998-12-10 1999-02-03 Onyvax Ltd New cancer treatments
EP1245675A1 (en) * 2001-03-28 2002-10-02 Kohji Egawa Cancer cell-specific HLA-F antigen and a diagnostic method of cancer by using thereof
US20050025771A1 (en) * 2003-03-04 2005-02-03 Greenville Hospital System Antitumor agents comprising a targeting portion and an immune response triggering portion

Family Cites Families (1)

* Cited by examiner, † Cited by third party
Publication number Priority date Publication date Assignee Title
DE3825615A1 (de) * 1988-07-28 1990-02-01 Behringwerke Ag Antigenkonstrukte von "major histocompatibility complex" klasse i antigenen mit spezifischen traegermolekuelen, ihre herstellung und verwendung

Also Published As

Publication number Publication date
EP0563627A2 (en) 1993-10-06
CA2090957A1 (en) 1993-09-06
NO930798L (no) 1993-09-06
SK15993A3 (en) 1993-10-06
NZ247057A (en) 1995-10-26
BR9300764A (pt) 1993-09-28
KR930019225A (ko) 1993-10-18
NO930798D0 (no) 1993-03-04
JPH05246889A (ja) 1993-09-24
AU3398793A (en) 1993-09-09
IL104944A0 (en) 1993-07-08
CN1079400A (zh) 1993-12-15
ZA931558B (en) 1993-09-27
FI930976A0 (fi) 1993-03-04
FI930976A (fi) 1993-09-06
HU9300612D0 (en) 1993-05-28
HUT67859A (en) 1995-03-23
EP0563627A3 (cs) 1994-04-27

Similar Documents

Publication Publication Date Title
JP3399943B2 (ja) 癌胎児性抗原を発現する組換えウイルスとその使用方法
KR100380503B1 (ko) 흑색종관련항원성폴리펩티드,그에피토프및흑색종에대한백신
US10005845B2 (en) Antibodies and fragments thereof raised against the alpha-3 domain of HLA-G protein, methods and means for their preparation, and uses thereof
JP4235984B2 (ja) Wt1特異的免疫療法のための組成物および方法
ES2537323T3 (es) Péptido CDCA1 y agente farmacéutico que lo comprende
EA009026B1 (ru) Антитела против il-22ra, их партнеры по связыванию и способы их применения при воспалениях
EA003675B1 (ru) Белки, связывающие интерлейкин-18, их получение и применение
JPH11505409A (ja) 受容体キメラによる細胞性免疫の再指示
JP2003528591A (ja) 前立腺癌の治療及び診断のための組成物及び方法
EP1301605B1 (en) Nk cells activating receptors and their therapeutic and diagnostic uses
JP2004504808A (ja) 前立腺癌の治療及び診断のための組成物及び方法
Staerz et al. Monoclonal antibodies specific for a murine cytotoxic T-lymphocyte clone.
AU2001278662A1 (en) NK cells activating receptors and their therapeutic and diagnostic uses
PL155084B1 (en) A method of monoclonic antibodies generating and the useof theses antibodies in distributions based on immulogical affinity
Ertl et al. Sendai virus-specific T cell clones. V. Induction of a virus-specific response by antiidiotypic antibodies directed against a T helper cell clone.
CZ34293A3 (en) Preparation for treating tumorous diseases
RU2124050C1 (ru) Синтетический поли-iga-комплекс, белок, способ получения комплекса, способ тестирования, способ защиты
Boog et al. Role of dendritic cells in the regulation of class I restricted cytotoxic T lymphocyte responses.
KR20220052987A (ko) Ebv 유래 항원에 특이적인 tcr 작제물
JPH04505401A (ja) 主要組織適合抗原に会合したペプチドを認識するモノクローナル抗体
McCLUSKEY et al. Serologic and T cell recognition of truncated transplantation antigens encoded by in vitro deleted class I major histocompatibility genes.
CA2049986A1 (en) Rickettsial antigens for vaccination and diagnosis
Schmidt et al. Variation of expression of histocompatibility antigens on tumor cells: absence of H-2K k-gene products from a gross-virus-induced leukemia in BALB. K
US6894146B1 (en) Compositions and methods for the therapy and diagnosis of prostate cancer
JP2813630B2 (ja) ヒト免疫不全ウイルスのエンベロープポリペプチドおよびその抗体