CZ300508B6 - Montážní jednotka sestávající z konstrukcního dílu a alespon jednoho šroubu - Google Patents

Abstract

Montážní jednotka (1) sestává z konstrukcního dílu (2) a alespon jednoho šroubu (3), jakož i z pouzdra (18) prirazeného každému šroubu (3). Konstrukcní díl (2) má pro každý šroub (3) vždy jeden pruchozí otvor (17). Každý šroub (3) má hlavu (4) sloužící k ovládání s dosedací plochou (6) privrácenou ke konstrukcnímu dílu (2) a drík (5) alespon cástecne opatrený závitem (10). Pouzdro (18) je pevne zasunuto do pruchozího otvoru (17) a je spojeno se šroubem (3) a konstrukcním dílem (2) zajištene proti ztráte axiálním zablokováním. Pro vytvorení axiálního zablokování a vycentrování šroubu (3) jsou prumer pruchozího otvoru (17) v konstrukcním dílu (2), pouzdro (18) svým vnejším prumerem a svým vnitrním prumerem (28) a šroub (3) svým dríkem (5) opatreným závitem (10) relativne vuci sobe dimenzovány tak, že šroub (3) prochází pruchozím otvorem (17) v konstrukcním dílu (2) s pevným uložením. Dosedací plocha (6) na šroubu (3) je vytvorena pro prenášení axiální síly kolem pouzdra (18), aniž by pouzdro (18) bylo zatíženo prímým dosednutím na konstrukcní díl (2).

Description

Montážní jednotka sestávající z konstrukčního dílu a alespoň jednoho šroubu

Oblast techniky

Vynález se týká montážní jednotky sestávající z konstrukčního dílu a alespoň jednoho šroubu jakož i pouzdra přidruženého každému šroubu, přičemž konstrukční díl má pro každý šroub průchozí otvor, každý šroub má hlavu sloužící ovládání s dosedací plochou přivrácenou ke konstrukčnímu dílu a dřík alespoň částečně opatřený závitem a pouzdro vytvořené zasunovatelně do průchozího otvoru, které je spojené se šroubem a konstrukčním dílem bezpečně proti ztracení.

Dosavadní stav techniky

V montážní technice se vyžadují v rozmnožené míře montážní jednotky, u kterých je již sloučeno více součástí v předmontované jednotce. Montážní jednotka z konstrukčního dílu a většinou několika šroubů se potom spojí s obrobkem. Typický příklad pro tuto techniku je horní díl a dolní díl, které se spolu musí spojit jedním nebo několika šrouby. Přitom se z horního dílu jako konstrukčního dílu a většinou několika Šroubů vytvoří předmontovaná montážní jednotka, na které jsou neztratitelně upevněny šrouby. Tato montážní jednotka se potom sešroubuje s dolním dílem jako obrobkem, přičemž šrouby se mohou dotáhnout bud’ za sebou, nebo zároveň, obzvláště za použití několikavřetenového automatického Šroubováku. Typické aplikace pro takové montážní jednotky spočívají v automobilové výrobě. Při ní tvoří například kryt hlavy válců nebo kryt převodovky konstrukční díl, který se šrouby spojí s obrobkem, takto s blokem motoru respektive s převodovou skříní. Vytvářením takových montážních jednotek se dosáhne co možná vyššího stupně prefabrikace. Šrouby se nacházejí na konstrukčním dílu již ve směrovaném stavu předmontované bezpečně proti ztracení. Jsou během transportu dalekosáhle chráněny před poškozením a dovolují rychlé spojení s obrobkem.

Montážní jednotka shora popsaného druhu je známá z patentové přihlášky s mezinárodním publikačním číslem WO 95/21335. Tamější montážní jednotka má konstrukční díl, takto například kryt skříně, jakož i alespoň jeden fixační díl ve formě šroubu. Ke každému šroubu náleží avšak ještě třetí díl, totiž vsazené pouzdro jako zabezpečení proti ztrátě. Pouzdro se skládá z kovu, obzvláště z plechu. Zdražuje výrobní náklady montážní jednotky. Pouzdro se žali suje do příslušného průchozího otvoru, k čemuž je potřebný samostatný předmontážní krok. Pouzdro sedí v průchozím otvoru konstrukčního dílu třecím stykem. Zabírá konstrukční výšku, která odpovídá násobku konstrukční výšky konstrukčního dílu v oblasti průchozího otvoru. Také šroub má obdobně komplikovanou úpravu a velkou axiální délku. V oblasti dříku šroubuje upravena prstencová příruba s oboustranně se připojujícími prstencovými drážkami, která se musí vyrobit samostatně k závitu na dříku šroubu. Dimenzování prstencové příruby je, sladěné na dimenzování límce na pouzdře, takže se vytváří na tento typ a způsob axiální blokace, která ale zakládá přiměřeně velkou axiální citlivost v pohybové oblasti, takže v předmontovaném stavu jsou šrouby sice upevněné bezpečně proti ztracení, avšak ne nepohyblivě na konstrukčním dílu. Existuje ale možnost ustoupit od vytvoření prstencové příruby na šroubu. V takovém případě se musí na pouzdře vytvořit zvláštní prvky, které ve spojení se šroubem poskytují axiální blokaci. Tím bude pouzdro opět komplikovanější a náročnější ve svém utváření. V tomto případě může závit šroubu přebírat část axiální blokace. Mezi průměrem průchozího otvoru v konstrukčním dílu a průměrem dříku šroubu existuje spojení jen pokud šrouby i s pouzdrem prostupují skrz tento průchozí otvor popřípadě se musí vsadit do tohoto průchozího otvoru. Přesto se neděje přesné axiální seřízení šroubu na konstrukčním dílu, protože šroub je upevněn jen omezeně pohyblivý. Toto může znamenat výhodu pro zašroubování šroubu, jestliže je zabezpečeno, aby se šroub nacházel vystředěný se vstupem do závitu v obrobku. Z důvodu možnosti osového vychýlení šroubů proti sobě je však vstupu volných konců dříku do závitu v obrobku dosaženo jen podmíněně. Proti těmto nedostatkům se může působit tím, že pouzdro jako třetí konstrukční

- 1 CZ 300508 B6 prvek v rámci montážní jednotky má relativně velkou axiální délku, zejména je vytvořené podstatně delší než tloušťka stěny konstrukčního dílu. Kvůli délce pouzdra se musí také zvětšit délka Šroubu, což neznamená jen větší vedlejší náklady, nýbrž to také v mnoha případech nepříznivě ovlivňuje funkci. V zásadě je použití takového pouzdra, tedy u montážních jednotek z alespoň tří jednotlivých prvků, potud nevýhodné, když se pouzdro utahuje zároveň při zašroubování šroubu do obrobku. Jestliže se potom ještě použije pouzdro z relativně tenkého deformovatelného plechu, tak existuje nebezpečí různých deformací pouzdra při dotahování šroubů, takže instalování reprodukovatelné napínací síly je možné jen podmíněně.

Spis DE 19651 838 Al ukazuje existující konstrukční díl z plastu, který je pod propojovacím obvodem těsnění se šroubován s obrobkem. Také zde nachází upotřebení pouzdro, které prostupuje konstrukční díl a je spojené s těsněním. Také zde musí mít šrouby zvlášť přidanou prstencovou přírubu, která s pouzdrem spolupůsobí ve smyslu axiální blokace. Tímto způsobem je šroub volně, ale bezpečně proti ztracení držen na pouzdře. Dodatečně ke konstrukčnímu dílu a šroubu vsazené pouzdro jako třetí prvek montážní jednotky se však nemusí bezpodmínečně prodlužovat skrz celý průchozí otvor v konstrukčním dílu. Takto ukazuje spis DE 195 46 072 C2 axiálně zkrácené pouzdro s kónickým límcem, které jen částečně zasahuje třecí silou do příslušného částečně kónicky utvářeného průchozího otvoru. Neztratitelnost se zde dosahuje třecími silami, takže výsledná je příslušně vysoká nespolehlivost Také přitom dospěje vlastně kruhově vytvořené pouzdro mezi dosedací plochu na hlavě šroubu a příslušnou protiplochu na konstrukčním dílu. Pouzdro se tedy také zde vklíní, a trvají v zásadě podobné nevýhody, jak je popsáno výše.

U některých montážních jednotek se aplikují samořezné šrouby s trojlaločným příčným průřezem v závitovém úseku dříku. Toto sice umožňuje výhodné odpadnutí pouzdra jako třetího prvku. Na druhé straně existuje riziko, že při zašroubování šroubů do průchozích otvorů v konstrukčním dílu vzniknou špony, které nejsou tolerovatelné ve spojení se speciálními obrobky, například s převodovkami automobilů. Kromě toho má šroub s trojlaločným průřezem tu nevýhodu, že nosný podíl závitu není rozsahem konstantní. Při montáži vznikají také nerovnoměrné dotahovací momenty.

Základním úkolem vynálezu je vytvořit předmontovatelnou, popřípadě předmontovanou montážní jednotku, kteráje uzpůsobena zejména také pro nesamořezné šrouby, například šrouby s metrickým závitem, a u které jednotlivý šroub zaujímá na předmontované montážní jednotce pevné postavení se zejména svisle směrovanou osou. Kromě toho má být šroub respektive šrouby upevněn v předmontované poloze na konstrukčním dílu neztratí tel ně.

Podstata vynálezu

Uvedený úkol splňuje montážní jednotka sestávající z konstrukčního dílu a alespoň jednoho šroubu, jakož i z pouzdra přiřazeného každému šroubu, přičemž konstrukční díl má pro každý šroub vždy jeden průchozí otvor, každý šroub má hlavu sloužící k ovládání s dosedací plochou přivrácenou ke konstrukčnímu dílu a dřík alespoň částečně opatřený závitem, přičemž pouzdro je pevnč zasunuto do průchozího otvoru a je spojeno se šroubem a konstrukčním dílem zajištěně proti ztrátě axiálním zablokováním, podle vynálezu, jehož podstatou je, že pro vytvoření axiálního zablokování a vycentrování šroubu jsou průměr průchozího otvoru v konstrukčním dílu, pouzdro svým vnějším průměrem a svým vnitřním průměrem a šroub svým dříkem opatřeným závitem relativně vůči sobě dimenzovány tak, že šroub prochází průchozím otvorem v konstrukčním dílu s pevným uložením, přičemž dosedací plocha na šroubu je vytvořena pro přenášení axiální síly kolem pouzdra, aniž by pouzdro bylo zatíženo přímým dosednutím na konstrukční díl.

Vynález je založen na myšlence použít na montážní jednotce jeden nebo několik šroubů, a to i takové, které mají metrický závit. Mohou se ale také použít šrouby vytvářející závity, zejména takové, které při zašroubování vytvářejí závit beze špon. Vytvoří se přizpůsobený vztah mezi

-2CZ 300508 B6 vnitřním průměrem průchozího otvoru v konstrukčním prvku, pouzdrem pevně vsazeným do průchozího otvoru a dimenzováním šroubu, obzvláště v jeho úseku dříku opatřeném závitem, takže po předběžné montáži šroub prochází určeným průchozím otvorem, respektive do něho pevně zabírá. Tím se vytvoří nejen axiální zablokování, nýbrž se současně dosáhne také pevného vycentrování šroubu relativně vůči konstrukčnímu dílu. Tím je vycentrování šroubu pevně stanoveno a šroub se už nemůže naklánět. Jestliže šroub prochází pouzdrem v průchozím otvoru jen částečně, spočívá závit šroubu částečně v oblasti pouzdra a částečně na straně šroubu přivrácené hlavě vně průchozího otvoru. Závit je tím během transportu od výrobce předmontované montážní jednotky až ke zpracovateli v chráněném postavení, takže nelze očekávat poškození. Šroub nebo šrouby zachovávají v dočasných pouzdrech a tato v průchozích otvorech při do té míry vylepšené funkci osově seřízené pevné postavení, ve kterém je také dosažena neztratitelnost.

Pouzdro tvoří takřka kl ino vitý prvek předběžné montáže pro zašroubování šroubu. Dosedací plocha na šroubu k přenášení axiální síly je vytvořena pod vyhnutím pouzdra, které přichází do přímého kontaktu s konstrukčním prvkem, aniž by bylo narušeno obstarání a působení axiální síly v přitaženém stavu šroubu. Pouzdro se skládá výhodně z plastu s může se při zašroubování deformovat závitem šroubu bez špon. Pouzdro zůstává v přitaženém stavu šroubu nezávislé na každé axiální síle, takže nelze očekávat žádné nepříznivé zásadní efekty poklesu napínací síly. K docílení těsnicího účinku mezi obrobkem, konstrukčním dílem a hlavou šroubu může být avšak smysluplné, je-li dimenzování pouzdra provedené tak, že omezená axiální síla nezbytná k docílení těsnícího účinku se přenáší pouzdrem. Tyto axiální síly zůstávají avšak porovnáním nepatrné, takže také v takovém případě nelze očekávat žádné zásadní efekty.

Může být smysluplné, jestliže šroub má v oblasti dříku v připojení na dosedací plochu prstencovou drážku tvořící zadržovací profil, jehož průměr je menší než vnitřní průměr pouzdra a jehož činná axiální délka je větší než délka pouzdra v průchozím otvoru konstrukčního dílu. Zejména potom, jestliže konstrukční díl musí mít několik takových šroubů v předmontováném postavení, takže je vytvořen pro několikanásobné sešroubování, je významné, aby šroub měl v oblasti dříku mezi dosedací plochou na hlavě a závitovým úsekem prstencovou drážku tvořící zadržovací profil, jehož průměr je menší než vnitřní průměr pouzdra a jehož axiální délka je se zřetelem na příslušný přechodový poloměr větší než axiální délka průchozího otvoru v konstrukčním prvku. Pevným seřízením šroubu se dosáhne v předmontované jednotce na jedné straně axiální blokace a osové seřízení jakož i neztratitelnost montované montážní jednotky. Na druhé straně přicházejí šroub respektive šrouby v oblasti prstencové drážky, která tvoří zadržovací profil, od pouzdra v konstrukčním dílu radiálně a axiálně volně, takže při zohlednění tolerancí bude možné přizpůsobení šroubu nebo šroubů na obrobku. Jakmile vystoupil šroub se svým závitem z elasticky/plasticky tvarovaného závitu v pouzdře v průchozím otvoru konstrukčního prvku, může se konstrukční díl v ohraničené míře pohybovat respektive při lícovat axiálně a/nebo radiálně proti obrobku. Dalším utažením šroubu se vyvine napínací síla. Při nasazení několika šroubů se počáteční možné přílišné utažení konstrukčního prvku na obrobku šrouby uvolňuje u výstupu závitů šroubů z pouzder na konstrukčním dílu, takže konstrukční díl dospěje do nestlačené relativní pozice k obrobku. Tohoto slícování se může pak také použít, jestliže se šrouby zašroubují do obrobku po sobě. Stejné platí také pro simultánní zašroubování několika nebo všech šroubů do obrobku. V posledním případě je obzvláště výhodné jestliže nacházejí použití šrouby k tváření závitů a otvory v obrobku, do kterých zabírají šrouby, nejsou opatřeny závitem, nýbrž jsou vytvořené toliko jako předem odlité nebo řezáním opracované otvory. Uspoří se přitom na jedné straně výrobní krok závitování v obrobku a využije se způsobilost šroubu k tváření závitů. Vzájemnému stažení konstrukčního dílu ve styku několika šroubů se zamezí, protože každý šroub si vytváří svůj vlastní závit do otvoru v obrobku sám při pronikání do otvoru. Tak ponese relativní úhlovou polohu závitů šroubů při operaci zašroubování navzájem automatický počet. Při dodržení odpovídajících tolerancí je ale také možné, aby se předmontované jednotka z konstrukčního dílu a šroubů spojila s obrobkem, v jehož otvorech přiřazených šroubům jsou také již obsaženy závity. Toto platí nejen pro simultánní zašroubování několika šroubů do obrobku nýbrž

-3CZ 300508 B6 i také zašroubování několika šroubů po sobě. Také přitom se projevuje jako výhodné využití pouzder z poddajného materiálu, obzvláště plastu.

Závit na každém šroubu může mít na straně odvrácené hlavě nasazovací oblast, ve které je vytvořen vnější průměr závitu menší než vnitřní průměr pouzdra v průchozím otvoru v konstrukčním dílu. Toto vzájemné optimalizování je učiněno jedno k druhému takovým způsobem, že jednak se šroub nasazovací oblastí může zavádět do pouzdra a jednak se přesto při zašroubování do pouzdra využije funkce závitu Šroubu k tváření závitů pro při nej menším elastické přetváření pouzdra..

Ve všech případech může mít dřík šroubu v oblasti závitu také trojlaločný příčný průřez. Jeden takový trojlaločný průřez představuje takzvaný lichohran, to znamená na všech pozicích po obvodu příčného průřezu se vyskytuje při přesazení označení průřezu o 180° stejná míra, ačkoli příčný průřez má přibližně trojhranný nebo trsátkovitý profil. Jeden takový trojlaločný příčný průřez splňuje také funkci samočinného vycentrování a umožňuje mimo jiné elastické/plastické tvarování závitu v pouzdře a v daném případě sekundárně v obrobku.

Pouzdro může být vytvořeno fixovatelné v průchozím otvoru konstrukčního dílu třecí silou a/nebo tvarovým stykem. Pouzdro je tím drženo v průchozím otvoru konstrukčního dílu neotočně zajištěné. K tomu může být vytvořený neokrouhlý průchozí otvor v konstrukčním dílu a/nebo vnější průměr pouzdra, například jako polygon, jedním radiálně vychýleným výstupkem, oválným příčným průřezem, jako čtyřhran a podobně. Pevné usazení třecí silou nastává příslušným dimenzováním a vtlačením pouzdra do průchozího otvoru. Toto může nastat různým způsobem. Pouzdro se může upevnit do průchozího otvoru s oboustranným přesahem, s jednostranným přesahem nebo bez veškerého přesahu.

Pouzdro v průchozím otvoru konstrukčního dílu může mít vnitřní průměr, který je vytvořený větší než průměr jádra dříku šroubu opatřeného závitem. Tváření závitu v pouzdře je druhořadé, poněvadž šroub při dotažení tak jako tak svým závitem opouští pouzdro. Postačí, jestliže šroub v předmontované poloze zaujímá své pevné, seřízené a neztratitelné postavení v pouzdře jako činný klín.

Šroub může mít k zamezení zablokování materiálem pouzdra při dotahování v připojení na dosedací plochu vytvořené prohloubení jako oběžnou drážku pro vyhnutí. Tato drážka pro vyhnutí je pak potřebná, jestliže pouzdro v poloze vtlačené do průchozího otvoru má navenek axiální a radiální přesah. Zpravidla bude drážka pro vyhnutí uspořádána na menším průměru uvnitř a dosedací plocha na větším průměru vně.

Pouzdro může mít větší konstrukční výšku než konstrukční díl v oblasti průchozího otvoru a na straně přivrácené hlavě šroubu může mít přes průchozí otvor radiálně vyčnívající límec nebo odpovídající nákružky, které ohraničují vtlačení pouzdra do průchozího otvoru konstrukčního dílu. Límec a nákružky tvoří zároveň doraz při zašroubování šroubu a zabraňují, aby se pouzdro vytlačilo z průchozího otvoru. Pouzdro může být také vytvořeno bez límce a nákružků přinejmenším na straně přivrácené hlavě šroubu mimo výšku konstrukčního dílu v oblasti průchozího otvoru zašroubováním šroubu rozevíratelné, takže přesah pouzdra prodlužující se směrem ven tvoří při zašroubování šroubu radiální výše uvedený doraz.

Pouzdro může ale také nebo navíc mít na straně odvrácené hlavě šroubu výběžek axiálně přečnívající přes průchozí otvor v konstrukčním dílu, který tvoří podpěrné žebro, aby se zajistilo pevné uložení šroubu na předmontované jednotce.

Šroub může mít na volném konci svého dříku nezávítový středící výstupek, který zabírá menší vnější průměr než vnitřní průměr pouzdra. Tento středící výstupek má smysl při zašroubování šroubu do pouzdra na jedné straně a do závitového otvoru nebo závitu v obrobku.

-4CZ 300508 B6

Pouzdro může mít vnitřní průměr, který je vytvořen větší než střední průměr závitu a menší než 90 % vnějšího průměru závitu na dříku šroubu. Průměr průchozího otvoru leží tedy v oblasti rozestřené mezi oběma hranicemi. Při zachování těchto hranic je odporová síla při zašroubování šroubu do pouzdra ještě dostatečně malá. Potřebná napínací síla na sešroubování se může vybudit řádně a reprodukovatelně. Pouzdro se může zvláštním ztvárněním svého límce na straně hlavy při přílišném utažení šroubu stlačit takovým způsobem, že plní funkci činného těsnicího prvku pod hlavou šroubu. K tomu je nutno provést rozměrové vyladění límce pouzdra k vybrání v hlavě šroubu. Také se přitom současně nestlačí žádný plastový materiál pouzdra při přílišném utažení šroubu. Proto neexistuje také zároveň nebezpečí nepřípustného sedání a tím ztráty napínací síly šroubovém spojení.

Přehled obrázků na výkresech

Vynález je dále objasněn a popsán na výhodných příkladech provedení podle přiložených výkresů, na nichž znázorňují:

obr. 1 průřezové zobrazení první formy provedení montážní jednotky při nasazení na obrobek, obr. 2 průřezové zobrazení dílu montážní jednotky podle obr. 1 po montáži na obrobku, obr. 3 pohled shora na konstrukční díl podle obr. 1, obr. 4 druhou formu provedení dílu montážní jednotky při nasazení na obrobek, obr. 5 třetí formu provedení dílu montážní jednotky při nasazení na obrobek, obr. 6 pohled shora na konstrukční díl podle obr. 5 obr. 7 čtvrtou formu provedení dílu montážní jednotky při nasazení na obrobek, a obr. 8 pohled shora na konstrukční díl podle obr. 7.

Příklady provedení vynálezu

Na obr. 1 je zobrazena montážní jednotka 1 s dílčím rozsahem sloužícím k vysvětlení. Montážní jednotka se skládá z konstrukčního dílu 2 a alespoň jednoho šroubu 3. V nákresu je všeobecně vždy zobrazen jen jeden šroub 3 ve spojení s konstrukčním dílem 2. Rozumí se, že na konstrukčním dílu 2 může být upraveno především také několik šroubů 3 v přiměřeném odstupu od sebe.

Šroub má hlavu 4, která je vytvořena známým způsobem k nasazení otáčecího nástroje, a dřík 5. Hlava 4 má na přechodu k dříku 5 dosedací plochu 6, která při montáži montážní jednotky i na obrobku 7 dosedá na konstrukční díl 2 naposled. Dřík 5 každého šroubu 3 má prstencovou drážku 8 vycházející z hlavy 4 respektive z dosedací plochy 6, která se protahuje přes axiální délku 8 dříku 5. Na prstencovou drážku 8 navazuje závit Γ0, který je zde vytvořen jako metrický závit a více nebo méně se protahuje přes celkovou délku dříku 5 v připojení na prstencovou drážku 8. Dřík 5 může ale také mít (obr. 4) v oblasti závitu 10 dříku 5 trojlaločný průřez 11. kteiý je naznačený zakřiveným vedením linky. Závit 10 na dříku 5 má průměr jádra 12 a vnější průměr. Střední průměr závitu 10 se stanoví podle známého vzorce. Na volném konci dříku 5 může být upravená kónicky vytvořená nasazovací část 14. Může být navíc upravená, jak je znázorněno, jako středící výstupek 15. Po délce dříku 5 šroubu k tváření závitu (obr. 4) se připojuje ve směru k hlavě 4 na nasazovací část 14 závitová část j_6 a hladká část.

V konstrukčním dílu 2 je na k tomu upraveném místě upravený průchozí otvor 17. který má trojlaločný průřez (obr. 3). Průchozí otvor se ale může také sestávat z průchozí díry (obr. 6) v konstrukčním dílu 2. Rozumí se, že konstrukční díl 2 má na k tomu upravených místech pro každý šroub 3 jeden takový průchozí otvor 17.

-5CZ 300508 B6

Průchozí otvor 17 v konstrukčním dílu 2 je vytvořený zejména neokrouhlý, tedy například trojlaločný, jak je znázorněno na obr. 3, nebo mnohoúhelníkový, jak je patrné z obr. 8. Může mít také radiální vybrání nebo také být vytvořen jako podlouhlý otvor. Všechny tyto neokrouhlé průřezy průchozího otvoru 17 slouží tomu účelu, aby mohly zachytit pouzdro 18 neotočně. Pouzdro 18 tvoří klínový prvek předběžné montáže a slouží k připevnění šroubu 3 na konstrukčním dílu, a to tím způsobem, že osa J_9 šroubu 3 v předmontované poloze se seřídí pravoúhle ke konstrukčnímu dílu 2 respektive obrobku 7. Pouzdro 18 může mít větší axiální prodloužení, než odpovídá tloušťce konstrukčního dílu. Může se upravit zejména límec 20. který se usazuje vně na povrch konstrukčního dílu 2 a tvoří doraz, který zabrání hlubšímu vtlačení nebo protlačení skrz konstrukční díl 2. Na opačné straně, tedy přivrácené obrobku 7, může být pouzdro do určité míry upraveno nad konstrukčním dílem 2 a tam být opatřeno výčnělkem, který tvoří zejména rozpěrné žebro 21_. Tím je pouzdro J8 v axiálním směru oboustranně standardně drženo. Axiální přesah rozpěmého žebra 21. by měl jen potom být upravený, jestliže se toto dá konstrukčně použít bez narušení předpínaei síly, příkladně potom, jestliže se používá těsnění 22 mezi konstrukčním dílem 2 a obrobkem 7, jehož konstrukční výška je větší než axiální přesah rozpěmého žebra 21 na pouzdru 18. Pouzdro se skládá z plastu, kterýje v přirovnání k plechovému pouzdru vytvářen výrazně pružnější, jak je požadované například k vyvážení středové odchylky při zašroubování několika šroubů 3 na obrobku 7.

Šroub 3 má v oblasti kolem dříku 5, která se ohraničuje dosedací plochou, oběžné prohloubení 23, které je vytvořeno a určeno k absorbování límce 20 pouzdra 18. Dimenzování je učiněno tak, že se límec 20 s odpovídající vůlí v axiálním a radiálním směru zapustí do prohloubení 23, jestliže je šroub 3 utažen. V tomto stavu (obr. 2) pohltí prohloubení 23 materiál límce 20 pouzdra 18 s vůlí, takže se nezeslabí přenos axiální síly z dosedací plochy 6 na konstrukční díl 2. Zejména se nepřískřípne mezi dosedací plochou 6 a povrchem konstrukčního dílu 2 žádný plastový materiál, což by mohlo vést k sedacímu efektu.

V obrobku je upraven otvor 24 vyladěný na šroub 3 se závitem, který je vyladěný na závit JO šroubu 3. Otvor 24 je shora opatřený fasetkou 26 (obr. 1 a 5), která slouží usnadnění zasunutí středícího výstupku 15 respektive nasazovací části 14 do otvoru 24.

Předběžná montáž montážní jednotky J_z konstrukčního dílu 2 a alespoň jednoho šroubu 3 se nechá sestavit pomocí pouzdra 18 na různé způsoby. V prvním montážním způsobu se pouzdro 18 neotočně nasadí do průchozího otvoru 17 konstrukčního dílu 2. Návazně se zavede Šroub 3 do pouzdra 18 a zašroubuje asi tak dalece, jak toto ukazuje obr. 1. Přitom se pouzdro 18 radiálně roztáhne. Zpevní své neotočné uložení a drží šroub 3 pevně směrovaný se svou osou 19. Rozumí se, že konstrukční díl 2 je zpravidla opatřen několika takovými šrouby 3. Montážní jednotka 1 se potom nasadí na obrobek 7 tak, jak toto ukazuje v jednom způsobu řešení obr. 1. Návazně probíhá zašroubování šroubů 3, přičemž toto se může dít simultánně nebo posloupně. Do otvorů 24 přitom navádějí středící výstupky 15. V důsledku eiastičnosti plastového materiálu pouzder 18 se tato mohou omezeně vzájemně vychýlit a vyrovnat vzájemné nesprávné umístění os 27 několika otvorů 24 v obrobku 7. Závity 10 zabírají potom do závitů 25, a na konci operace zašroubování se naskytuje na každém šroubu 3 relativní poloha, jak je toto patrné z obr. 2. Každý šroub 3 je vystouplý a uvolněný svým závitem z pouzdra J_8. Pouzdro J8 nemá v této pozici žádnou funkci. Předpínaei síla se přenáší výlučně přes dosedací plochu 6.

Při montáži je ale také možné, aby se nejprve přivedla do kontaktu pouzdra 18 se šrouby 3, tedy aby se nastrčila na závit. Takové jednotky ze šroubu 3 a pouzdra 18 se potom mohou vtlačit po jedné do průchozího otvoru 7 na konstrukčním dílu. Také zde se využije elasticko-plastická poddajnost plastu pouzdra J_8 projeden takový montážní krok. Utahování a stažení se děje potom týmž způsobem, jak toto bylo již popsáno výše. Naskytuje se potom konečné postavení, které je zase patrné z obr. 2.

-6CZ 300508 B6

Aby se šroub 3 v pouzdře 18 pevně uchytil pozičně přesně a směrovaný v konstrukčním dílu 2, zaujímá pouzdro J8 vnitřní průměr 28, který je vytvořený menší než vnější průměr B dříku 5 šroubu 3 opatřeného závitem JO. Vyladěním obou průměrů navzájem se také určí rozpínací účinek šroubu 3 na pouzdro 18.

Na obr. 4 je znázorněna a objasněna další forma provedení montážní jednotky. Shoduje se v širokých oblastech s formou provedení obr. 1 až 3, pročež se může odkázat na tamní popis. Toliko závit 10 šroubu 3 zde není vytvořen jako metrický závit, nýbrž jako závity tvářící závit 10 s trojlaločným průřezem 11. Podle toho se nachází v obrobku toliko klesající otvor, do kterého se zařízne šroub 3 samořeznč svým závitem při zašroubování. Pouzdro 18 je zde vytvořené porovnatelně s nepatrným axiálním prodloužením. Zahrnuje vystupující límec 20 jako doraz pro ohraničení vtlačení pouzdra 18 do průchozího otvoru 17, který zde má rovněž trojlaločný průřez (obr. 3). Chybí rozpěrné žebro 21 na dolním konci pouzdra J8, takže takové pouzdro je způsobilé zvláštním způsobem, aby se nasadilo axiálně vtlačené společně se šroubem 3 do průchozího otvoru 17 konstrukčního dílu 2.

Na obr. 5 a 6 je konečně znázorněna a objasněna třetí forma provedení montážní jednotky 1. Šroub 3 zde má vnitřní šestihran 29 a samořezný závit 10 s trojlaločným průřezem 11. Podle toho je šroub 3 vytvořen samořezný a funguje společně s otvorem 24 v obrobku 2Axiální délka pouzdra 18 je zde vyladěna na tloušťku konstrukčního dílu 2, takže se takové pouzdro nechá vtlačit do průchozího otvoru J7 v konstrukčním dílu 2. Následným zašroubováním šroubu 3 udrží pouzdro 18 své pevné neotočné uložení, zatímco se šroub také po navedení do otvoru 24 obrobku 7 dá dále otáčet, aniž pouzdro 18 opustí své pevné uložení v konstrukčním dílu. Protože pouzdro 18 oboustranně axiálně nepřečnívá, může se tato konstrukce potom výhodně aplikovat, jestliže chybí těsnění 22. Pouzdro 18 může mít nahoře fasetku 30, která dovoluje při předběžné montáži montážní jednotky 1 usnadněné nasazení šroubu 3 do pouzdra 18. Pouzdro 18 může mít na svém vnějším průměru přesah vzhledem k průchozímu otvoru 17, aby se usnadnilo pevné uložení po operaci vtlačení a aby se docílilo neotočně zajištěné uložení třecím stykem. Je ale také možné, aby se pouzdro 18 ukotvilo do průchozího otvoru 17 za použití lepicího prostředku nebo podobně. Všeobecně nejsou takové zvláštní prostředky ale žádoucí.

V obr. 7 a 8 je objasněna čtvrtá forma provedení montážní jednotky. Šroub 3 zde má hlavu 4 s laloěnatým profilem. Prohloubení 23 v připojení na dosedací plochu 6 má zde menší axiální prodloužení než límec 20 pouzdra 18, takže v utaženém stavu se dosahuje na tomto místě těsnicího účinku. Průchozí otvor 17 v konstrukčním dílu 2 má zde osmiúhlý průřez. Podle toho má pouzdro 18 obdobně utvářený průřez v exteriéru, čímž je pouzdro 18 upevněné v konstrukčním dílu 2 neotočně zajištěné. Jinak existují odpovídající uskupení k příkladu provedení obr. 1 až 3.

U obrobku 7 se může jednat například o spodní díl, převodovku nebo podobně. Konstrukční díl 2 může být horní díl, víko skříně nebo podobně. Při montáži montážní jednotky J na obrobku 7 může být žádoucí nebo smysluplné, aby se vložilo těsnění 22, které má ze své strany odpovídající vyměřené perforování. Otvor 24 v obrobku 7 je účelně opatřený fasetkou 26, která slouží usnadněnému zavedení středícího výstupku 15 dříku 5 šroubu 3.

Claims (10)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1, Montážní jednotka (1) sestávající z konstrukčního dílu (2) a alespoň jednoho šroubu (3), jakož i z pouzdra (18) přiřazeného každému šroubu (3), přičemž konstrukční díl (2) má pro každý šroub (3) vždy jeden průchozí otvor (17), každý šroub (3) má hlavu (4) sloužící k ovládání s dosedací plochou (6) přivrácenou ke konstrukčnímu dílu (2) a dřík (5) alespoň částečně opatřený

   -7CZ 300508 B6 závitem (10), přičemž pouzdro (18) je pevně zasunuto do průchozího otvoru (17) a je spojeno se šroubem (3) a konstrukčním dílem (2) zajištěně proti ztrátě axiálním zablokováním, vyznačující se tím, že pro vytvoření axiálního zablokování a vycentrování šroubu (3) jsou průměr průchozího otvoru (17) v konstrukčním dílu (2), pouzdro (18) svým vnějším průměrem a svým vnitřním průměrem (28) a šroub (3) svým dříkem (5) opatřeným závitem (10) relativně vůči sobě dimenzovány tak, že šroub (3) prochází průchozím otvorem (17) v konstrukčním dílu (2) s pevným uložením, přičemž dosedací plocha (6) na šroubu (3) je vytvořena pro přenášení axiální síly kolem pouzdra (18), aniž by pouzdro (18) bylo zatíženo přímým dosednutím na konstrukční díl (2).
2. 2. Montážní jednotka (1) podle nároku 1, vyznačující se tím, že šroub (3) má v oblasti dříku (5) v návaznosti na dosedací plochu (6) prstencovou drážku (8) tvořící podříznutí, jejíž průměr je menší než vnitřní průměr (28) pouzdra (18) a jejíž axiální využitelná délka (9) je větší než délka pouzdra (18) v průchozím otvoru (17) konstrukčního dílu (2).
3. 3. Montážní jednotka (1) podle nároku 1, vyznačující se tím, že pouzdro (18) v průchozím otvoru (17) konstrukčního dílu (2) je pevně uloženo třecím stykem a/nebo tvarovým stykem.
4. 4. Montážní jednotka (1) podle jednoho z nároků 1 až 3, vyznačující se tím, že pouzdro (18) v průchozím otvoru (17) konstrukčního dílu (2) má vnitřní průměr (28), který je vytvořen větší než průměr jádra (12) závitem (10) opatřeného dříku (5) šroubu (3).
5. 5. Montážní jednotka (1) podle jednoho z nároků laž4, vyznačující se tím, že šroub (3) má k zamezení sevření materiálu pouzdra (18) při dotažení v návaznosti na dosedací plochu (6) obvodové prohloubení (23) vytvořené jako drážku pro dosažení poddajnosti.
6. 6. Montážní jednotka (1) podle jednoho z nároků 1 až 3, vyznačující se tím, že pouzdro (18) má větší konstrukční výšku než konstrukční díl (2) v oblasti průchozího otvoru (17) a na straně přivrácené hlavě (4) šroubu (3) má radiálně přes průchozí otvor (17) přečnívající límec (20) nebo odpovídající výstupky, které ohraničují pevné uložení v průchozím otvoru (17) konstrukčního dílu (2).
7. 7. Montážní jednotka (1) podle nároku 6, vyznačující se tím, že pouzdro (18) je vytvořeno alespoň na straně přivrácené hlavě (4) šroubu (3) mimo výšku konstrukčního dílu (2) v oblasti průchozího otvoru (17) roztažitelné zašroubováním šroubu (3).
8. 8. Montážní jednotka (1) podle nároků 1 nebo 6a 7, vyznačující se tím, že pouzdro (18) má na straně odvrácené od hlavy (4) šroubu (3) výběžek axiálně přečnívající přes průchozí otvor (17) v konstrukčním dílu (2), který tvoří rozpěrné žebro (21).
9. 9. Montážní jednotka (1) podle nároku 1, vyznačující se tím, že šroub (3) má na volném konci svého dříku (5) bezzávitový středící výstupek (15), který má menší vnější průměr než vnitrní průměr (28) pouzdra (18).
10. 10. Montážní jednotka (1) podle jednoho z nároků 1 až 9, vyznačující se tím, že pouzdro (18) má vnitřní průměr (28), který je vytvořen větší než střední průměr závitu a menší než 90 % vnějšího průměru (13) závitu (10) na dříku (5) šroubu (3).