CZ293221B6 - Pružicí závěsné zařízení bez hlavního foliového závěsu - Google Patents

Abstract

Pružicí závěsné zařízení bez hlavního foliového závěsu je provedeno s prvním závěsovým dílem (1), s druhým závěsovým dílem (2), který má vůči prvnímu závěsovému dílu (1) dvě nebo více definovaných prostorově stabilních výklopných poloh, se dvěma spojovacími rameny (5.1, 5.2) uspořádanými ve vzájemném odstupu, která vždy obsahují alespoň jeden ukotvovací element (6.1, 6.2, 7.1, 7.2) pohyblivě vyčnívající ze závěsového dílu (1, 2) a vždy alespoň jeden v podstatě neohebný mezikus (4.1, 4.2), který je vymezen dvěma ohybovými úseky (9.1, 9.2, 10.1, 10.2) svírajícími spolu úhel. Ohybové úseky (9.1, 9.2, 10.1, 10.2) mají v místě, v němž se nacházejí navzájem nejblíže, takový odstup (a) od sebe, že ukotvovací elementy (6.1, 6.2, 7.1, 7.2) a mezikus (4.1, 4.2) každého spojovacího ramena (5.1, 5.2) mají v alespoň dvou výklopných polohách stejný nedeformovaný tvar. Každý ukotvovací element (6.1, 6.2, 7.1, 7.2) je ve srovnání se sousedními závěsovými díly (1, 2) pružný.ŕ

Description

Pružící závěsné zařízení bez hlavního foliového závěsu

Oblast techniky

Vynález se týká pružícího závěsného zařízení bez hlavního foliového závěsu, s prvním závěsovým dílem, s druhým závěsovým dílem, který má vůči prvnímu závěsovému dílu dvě nebo více definovaných prostorově stabilních výklopných poloh, se dvěma spojovacími rameny uspořádanými ve vzájemném odstupu, která vždy obsahují alespoň jeden ukotvovací element pohyblivě vyčnívající ze závěsového dílu a vždy alespoň jeden v podstatě neohebný mezikus, který je vymezen dvěma ohybovými úseky svírajícími spolu úhel.

Dosavadní stav techniky

Pro kloubové závěsné spojení, zejména lisostřikem zjednoho kusu vyrobených plastových uzávěrů, jsou známy různé konstrukce.

Zpravidla bývají u takových, zjednoho kusu vyrobených plastových uzávěrů dva vůči sobě vyklonitelné závěsové díly spojeny jedním hlavním závěsem nebo několika hlavními závěsy (osovými úseky), ležícími na společné ose. K dosažení zaklopovacího efektu při ovládání závěsu, tj. zřetelně pociťovaného a definovaného překonávání otevírací a zavírací polohy v mrtvém bodě, bývá zpravidla zařazen alespoň jeden mezilehlý element, pružina, napínací pás nebo odpovídající prvky. Ty jsou uspořádány na boku hlavního závěsu nebo v případě několika hlavních závěsů mezi nimi a jsou spojeny s oběma díly závěsu. Mezilehlé elementy, případně napínací pásy, jsou přitom tak uspořádány, že hlavní závěs leží vně roviny definované spojovacími místy mezilehlých elementů a závěrnými díly. Toto přesazení hlavního závěsu vůči ukotvení mezilehlých elementů (přesazení osy kloubů) vede při otevírání a zavírání závěsu k tahovým a tlakovým silám, které přenášejí a přejímají mezilehlé elementy a hlavní závěs a ovlivňují zaklapovací efekt.

Takový funkční princip, spočívající na přesazení osy kloubu, při kterém se vyklápějí díly závěsu kolem definované vůči dílům závěsů pevně uspořádané hlavní osy, a doplňující funkční elementy se dostávají vůči svým ukotvovacím místům na dílech závěsu do geometrického vyklonění, je znám například z patentových spisů DE 1813187, EP 56469, CH 488085, EP 447357 nebo z přihlášek vynálezu číslo EP 524275 a DE P 43 35 107.7, zveřejněných 14.10.1993.

Vedle všeobecně známého problému vysokého a nadměrného namáhání materiálu (nebezpečí vzniku trhlin v materiálu nebo vzniku lomu v oblasti závěsu) spočívá nevýhoda těchto systémů v tom, že vzhledem k potřebným hlavním pantům (Hauptfilmschamiere) je prostorová dráha pohybu závěsových dílů silně omezena a hlavní panty vzhledem k nutnému přesazení vyčnívají z obrysu v zavřeném stavu. Vzájemná poloha závěsových dílů v obou klidových polohách, tj. v uzavřeném nebo v otevřeném stavu, i během pohybu není směrodatně ovlivnitelná, jelikož dochází k čistě osové rotaci. Kromě toho přinášejí odpovídající uspořádání závěsů různá omezení a věcné nutnosti týkající se estetického a geometrického ztvárnění závěsových dílů. Kinematika takových konstrukcí je kromě toho silně ovlivňována výrobními tolerancemi. Není vzácností, že vlivem těchto věcných nutností vznikají konstrukce neodpovídají materiálu, které mohou být náchylné na poškození při výrobě a vzhledem k životnosti také v normálním použití.

Konstrukce bez hlavního závěsu je známa z patentového spisu US 3 135 456. Dva díly nádrže, které se mají vůči sobě vyklápět, jsou navzájem spojeny gumovým pružným, na vnější straně ukotveným pásem. Tato konstrukce neřeší problém vysokých deformací materiálu, nýbrž ho zdánlivě obchází použitím gumového pružného, silně deformovatelného materiálu. Závěs je vystaven vysokému zatížení materiálu a kromě toho vykazuje nanejvýš nestabilní nepředvídatelné manžetové překrývání.

-1 CZ 293221 B6

Z patentového spisu EP 331940 je známo dvojstabilní závěsové zařízení, které v přeměřených mezích bere v úvahu uvedené nedostatky. Toto závěsné zařízení vylučuje hlavní závěs spojující přímo oba závěsové díly. Závěsové díly jsou spojeny dvěma stejnými souměrnými spojovacími rameny, přičemž každé z těchto spojovacích ramen obsahuje dva nosníky (cantilever arms), které spojují spojovací ramena se závěsovými díly. Nosníky samy jsou spojeny navzájem v podstatě trojúhelníkovou deskou. Uspořádání závěsu podle uvedeného vynálezu se vyznačuje poměrně velkým otevíracím úhlem a nadprůměrným zaklapovacím efektem a přes poměrně tuhou konstrukci nevede k nadměrnému namáhání materiálu.

Patentový spis US 5 148 912 popisuje závěsné zařízení, u kterého jsou oba závěsové díly navzájem spojeny dvěma spojovacími rameny, které jsou po celé své délce ohebná, případně pružná. Vzhledem ke kruhovému obrysu obou závěsových dílů získávají obě spojovací ramena nucené ale náhodně lichoběžníkový tvar. Podle stavu techniky nevykazuje tento závěs ani tuhé mezilehlé díly, které mají tvar lichoběžníku, ani ukotvovací elementy, které jsou přiformovány k závěsovým dílům. Známý závěs nevykazuje proto dobrý zaklapovací efekt. To znamená, že otevřená a zavřená poloha nejsou stabilními polohami závěsových dílů, do kterých se závěsové díly vracejí automaticky z mezilehlých vyklopených poloh.

Patentový spis WO 84/04 906 popisuje podobné závěsné zařízení. Spojovací ramena, podobná páskům, jsou po celé své délce ohebná a nevykazují v podstatě tuhé lichoběžníkové spojovací elementy. Kromě toho se tato spojovací ramena nenacházejí uvnitř vnějšího obrysu závěsových dílů, jsou tudíž z estetického hlediska neuspokojivá. Že tento závěs nemá dobrý zaklapovací efekt, je zřejmé ze shora uvedených důvodů.

f

Úkolem vynálezu je vytvořit závěsné zařízení, zejména pro plastové uzávěry z jednoho kusu, které při zachování předností uvedeného řešení podle patentu EP 331940, týkajících se namáhání materiálu přes zvětšený úhel otevření nad 180°, vykazuje nepatrné zatížení materiálu a umožňuje záměrně řídit prostorový pohyb a vytvořit tak s větším stupněm volnosti uspořádání závěsových dílů a jejich kinematiku.

Podstata vynálezu

Uvedený úkol splňuje pružící závěsné zařízení bez hlavního foliového závěru, s prvním závěsovým dílem, s druhým závěsovým dílem, který má vůči prvnímu závěsnému dílu dvě nebo více definovaných prostorově stabilních výklopných poloh, se dvěma spojovacími rameny uspořádanými ve vzájemném odstupu, která vždy obsahují alespoň jeden ukotvovací element pohyblivě vyčnívající ze závěsového dílu a vždy alespoň jeden v podstatě neohybný mezikus, který je vymezen dvěma ohybovými úseky svírající spolu úhel, podle vynálezu, jehož podstatou je, že ohybové úseky mají v místě v němž se nacházejí navzájem nejblíže, takový odstup od sebe, že ukotvovací elementy a mezikus každého spojovacího ramena mají v alespoň dvou výklopových polohách stejný nedeformovaný tvar, přičemž každý ukotvovací element je ve srovnání se sousedními závěsovými díly pružný.

Při systematickém zkoumání otevíracího a zavíracího pohybu plastových uzávěrů bez pantu v hlavní ose, jak jsou popsány ve jmenovaném evropském patentovém spise, jakjsou popsány ve jmenovaném evropském patentovém spise, lze rozeznat komplexní prostorový pohyb. Přes dobré bistabilní chování není možné dosáhnout cílových úhlů otevření 180° bez napětí, neboť při přechodu z jedné do druhé definované polohy lze pozorovat silnější protažení spojovacím ramen. Podle druhu materiálu je úhel v uzavřené poloze větší než 0° a úhel otevření je o dost menší než 180° (160°). To při dlouhodobém chování znamená, že materiál je mimo obě definované polohy s minimem napětí stále v napjatém stavu a při manipulaci je vystaven silnějším deformacím, což může u plastu vést nakonec k trhlinám a životnost takového uzávěru je tím snížena.

-2CZ 293221 B6

Při podrobném zkoumání pochodu vidíme, že přechod do obou stabilních poloh je doprovázen i když nepatrným přehmovacím pochodem v materiálu. Takovými přehmovacími pochody jsou materiálové deformace, probíhající současně ve všech prostorových směrech (jako v nárazníku), což vede časem k nestabilnímu stavu a zřetelně tak odděluje obě stabilní polohy po obou stranách přehmutí. Ktomu přistupují konstrukční opatření ve tvaru předem vytvarovaným prohnutých míst, která společně řídí průběh pohybu, je zřejmé, že přes přesnou techniku lisostřiku, kterou jsou „řídicí orgány“ vylisovány, se nedaří řídit síly výhradně tak, jak by se to rádo udělalo. Ničivé síly, zasahují částečně až do plastického chování materiálu, působí nejenom na neuspokojivé mechanické vlastnosti, ale také vyvolávají přídavně jevy erodující materiál, které jsou přirozeně nežádoucí.

Spočívá to možná v tom, že při konstruování existuje sklon co možno nejvíce ovládat a řídit, že se tím nepozná a tím také nepřipouští možná, také k cíli vedoucí, „spolupráce“ materiálu. Místo toho, aby se takové spolupracující hlediska zařadilo do spolupráce a využilo, nutí se celý plánovaný průběh pohybu do (příliš) úzkých kolejí. Zde se uplatní vynálezecká myšlenka.

Pokus se vezme v úvahu vlastní chování materiálu, je možno využít celou řadu takových „spolupracujících jevů“, a to vždy spolu s vybočujícím, ale průběhu nepříliš bránícím, spíše podporujícím řízením průběhu pohybu. U takových provedení se nechá materiál, u výhodných provedení z plastu, pohybovat tam, kam má sklon se pohybovat a řídicí opatření se nasměrují teprve tam, kam je záměr pohyb uskutečnit. Tímto volným prostorem mezi tuhým řízením a měkkým vedením se zabrání napětím, která nejsou nutná.

Tímto způsobem se docílí prostorového pohybu konstrukčními prostředky bez podporového řízení a podle zadání úkolu se tím dosáhne větších stupňů volnosti pro provedení závěsových dílů. Vynález tím překonává dosavadní omezení a umožňuje při přípustném namáhání materiálu kromě jiného úhel otevření až 270° nebo dokonce závěsy se třemi stabilními polohami.

Podle výhodného provedení vynálezu ohybové úseky mají v místě, v němž se nacházejí navzájem nejblíže, takový odstup od sebe, že každý ukotvovací element je v otevřené poloze kolmý k uzavírací rovině závěsových dílů.

Úhel φ, který svírají ohybové úseky, má s výhodou hodnotu danou výrazem , φ ω 180’-č φ . 180’-č tg- =cos — cos--^- + /g--sin-přičemž φ znamená úhel sevřený ohybovými úseky, ω úhel tvořený dvěma přímkami kolmými ke spojovacím ramenům a ξ efektivní úhel rozevření. Přitom úhel φ má s výhodou hodnotu odpovídající výrazu φ = 2.arctg(cosa/2), přičemž úhel a je úhel sevřený spojovacími rameny.

Ohybové úseky svírají s výhodou s hranami spojovacích ramen nestejné úhly.

První spojovací ramena jsou s výhodou spojena se závěsovými díly přes přídavné ohybové úseky uspořádané kolmo ke spojovacím ramenům. Spojovací ramena jsou s výhodou uspořádána vůči uzavírací rovině závěsových dílů nesouměmě.

První spojovací ramena, ležící v jedné rovině, probíhají s výhodou zahnutě a na části své délky jsou navzájem rovnoběžná, přičemž na protilehlých koncích mají rozdílnou vzájemnou vzdálenost.

-3CZ 293221 B6

Tloušťka alespoň jednoho ukotvovacího elementu je proměnlivá pro dosažení stálého ohybového a torzního namáhání pro celém ukotvovacím elementu. Přitom tloušťka ukotvovacího elementu se s výhodou od jeho delší boční hrany k jeho kratší hraně kontinuálně zmenšuje.

Každý ukotvovací element je při vyklopení druhého závěsového dílu na své delší boční tlakové hraně namáhán tahem a na své kratší boční tahové hraně je namáhán tlakem pro vytvoření neutrální oblasti mezi oběma bočními hranami. Neutrální oblast leží s výhodou ve střední třetině mezi oběma bočními hranami.

Alespoň jeden ukotvovací element má s výhodou kolmo ke svému podélnému směru vyklenutí. Alespoň jeden ukotvovací element má s výhodou alespoň jedno žebro pro změnu své tuhosti o ohybu. Alespoň jeden ukotvovací element má s výhodou alespoň jedno zeslabení pro změnu své tuhosti v ohybu. Alespoň jeden ukotvovací element má s výhodou alespoň jedno vybrání pro změnu své tuhosti v ohybu.

Ukotvovací element je s výhodou sestaven ze dvou dílů, mezi nimiž je vytvořeno vy brání.

Alespoň jeden mezikus je s výhodou v podélném směru ukotvovacích elementů tuhý v ohybu, ve směru kolmém k tomuto podélnému směruje vytvořen jako torzní pružina.

Ukotvovací element je s výhodou vytvořen s lamelami nebo žebry probíhajícími v jeho podélném směru.

Spojovací ramena jsou s výhodou uspořádána před membránami průběžně vytvořenými na vnitřní ploše závěsových dílů.

Membrána obou závěsových dílů se s výhodou v jejich uzavřené poloze dotýkají nebo překrývají.

Na alespoň jednom závěsovém dílu je s výhodou mezi spojovacími rameny uspořádán výstupek. Tento výstupek s výhodou zasahuje v uzavřené poloze za závěrnou rovinu do vybrání druhého závěsového dílu.

Na obou závěsových dílech jsou s výhodou mezi spojovacími rameny uspořádána výstupky, které se navzájem dotýkají nebo se překrývají.

Ukotvovací hrany obou závěsových dílů ležící mezi oběma spojovacími rameny se s výhodou překrývají. Přitom ukotvovací hrany obou závěsových dílů ležící mezi oběma spojovacími rameny mají s výhodou komplementární vypuklé a vyduté oblasti.

Alespoň jedno spojovací rameno je s výhodou uspořádáno na přiřazeném závěsovém dílu pod závěrnou rovinou a je od závěsového dílu odděleno zahloubením.

Spojovací ramena na alespoň jednom závěsovém dílu s výhodou zapadají v uzavřené poloze do vybrání.

Pružící závěsné zařízení je s výhodou bistabilní, přičemž každé spojovací rameno obsahuje za tím účelem dva vnitřní ohybové úseky a jeden mezikus.

Pružící závěsné zařízení je s výhodou tristabilní, přičemž každé spojovací rameno obsahuje za tím účelem tři vnitřní ohybové úseky se střídavě kladným a záporným sklonem vůči bočním hranám spojovacích ramen.

Mezikus má s výhodou v tahové oblasti u tahové hrany tloušťku stěny redukovanou oproti tlakové oblasti sousedící s tlakovou hranou působící jako tahová pružina.

-4CZ 293221 B6

Přehled obrázků na výkresech

Vynález blíže objasňují, nijak však neomezují, následující příklady praktického provedení pomocí konstrukčních úvah, přičemž obrázek 1 a diagramy 2 až 5 vedou k zásadním poznatkům a pochopení vy nálezu.

Obr. 1 ukazuje zásadní kinematiku ohybu, resp. geometrii, zavíracího čela s přesazenou osou kloubu.

Na obr. 2 až 5 jsou diagramy funkcí úhlu otevření a deformací v závislosti na konstrukci. Parametry jsou, jak ukazuje obr. 1, LI, L2 a d.

Na obr. 6 je principiální znázornění prvního příkladu provedení jednodílného plastového uzávěru sparalelně uspořádanými spojovacími rameny a snesouměrností vzhledem křovině při zavřeném uzávěru.

Na obr. 7 je zvětšené znázornění spojovacích ramen mezi oběma díly závěru, resp. závěsu.

Na obr. 8 je znázorněn příklad provedení ve vyklopeném stavu. Jde o pohled dovnitř víka a nádrže.

Na obr. 9 je znázorněno spojovací rameno vyklopeného závěsu ze strany naznačené na obr. 8.

Na obr. 10 je znázorněno druhé spojovací rameno vyklopeného závěsu ze strany naznačené na obr. 8.

Obr. 11 ukazuje obě spojovací ramena vyklopeného závěsu ze strany naznačené na obr. 8.

Obr. 12 ukazuje příklad provedení podle obr. 8 v zaklapnutém stavu. Jde o pohled dovnitř závěsu, nikoli zezadu jako na obr. 6.

Obr. 13 ukazuje odlehčovací pohyb podle vynálezu pomocí schematicky naznačeného příkladu provedení.

Na obr. 14 až 19 jsou další tvary provedení spojovacích ramen ze stejné strany jako na obr. 12.

Obr. 20 ukazuje pohybové schéma příkladu provedení snesouměmě probíhající ohybovými úseky.

Obr. 21a až 21 d ukazují různé formy ukotvovacích elementů.

Obr. 22 ukazuje příklad provedení spojovacího ramena v podrobném axonometrickém pohledu.

Obr. 23 ukazuje příklad provedení pro utěsnění závěsové oblasti pro závěrné víko.

Na obr. 24 je řez B-B výstupkem 15 z obr. 23.

Obr. 25 ukazuje příklad provedení s nepatrnou výškou závěrného víka.

Na obr. 26 a 29 jsou další příklady provedení vynálezu.

Příklady provedení vynálezu

V následujících příkladech provedení je vynález vysvětlen na příkladu plastových uzávěrů z jednoho kusu. Poznatky a vysvětlení při tom získané mohou být samozřejmě beze všeho přenášeny na jiná použití a materiály, zejména na kartónové materiály. U takových plastových uzávěrů tvoří oba závěsové díly závěrové těleso, případně závěrové díly i závěrové víko.

Na obr. 1 je v silně zvětšeném měřítku zásadně současný uzávěr s přesazenou osou kloubu při pohledu ze strany. Hlavní pant 3, který spojuje těleso 1 uzávěru jako první závěsný díl a závěrové víko 2 jako druhý závěsný díl, je kolmý k průmětně. Mezikus 61 (u některých uzávěrů nazývaný napínací pás) je zde, a to je nové, uspořádán asymetricky vůči rovině V uzávěru. Považuje-li se

-5CZ 293221 B6 mezikus za „svazek rovnoběžných vláken“, pak sestává každé vlákno mezi ukotvovacími místy

A| a A-> z horního úseku Li (uzávěrového úseku) a dolního úseku L-, (úseku závěrového tělesa).

Každé vlákno má vůči hlavnímu pantu 3 odstup d. Tyto parametry - L_b L? a d - jsou na obr. 1 znázorněny pro vnější hranu 62 mezikusu 6L

Potřebné prodloužení vyplývající z principu přesazené osy kloubu (podle konkrétní konstrukce také napěchování) materiálu dosahuje svého maxima v úvrati. Jelikož se může poměr L1/L2 měnit (porovnej stoupání ukotvovacích míst Ai a A2), musel by se úhel otevření γ (gama) vypočítat pro každé vlákno zvlášť. To však není pro zásadní úvahy na tomto místě nutné. Pro zjednodušené zkoumání prodloužení a úhlu otevření γ (gama) postačí parametry délky úseků L_b L? a přesazení osy d. V praxi obnášejí tyto parametry:

L] max. = L? max. = přibližně 3 mm (při daném stavu techniky vždy souměrně) a d = přibližně 1 mm.

To jsou obvyklé míry zavíracího čela tohoto druhu.

Dále se pojednává pomocí obrázků 2 až 5 o jednotlivých diagramech, které se týkají příkladů zatížení v závislosti na měření parametrů z obr. 1. Pro jednoduchost je Lj vždy normován na 1. Ostatní dva parametry L-, a d jsou udány v poměru k L_b

V diagramu na obr. 2 je znázorněna závislost úhlu γ (gama) rozevřené uzávěru na parametrech z obr. 1. L? se mění od 0 do 6 Li a d se mění od 0 do L_b Funkce, znázorněná jako plocha, ukazuje, že při vzrůstajících přesazení d osy kloubu a při pokud možno krátkém úseku L? vychází maximální úhel rozevření, blíží—1 i se poměr L2/L· nule (L? se blíží 0), obnášet až 250°. Jelikož se dosud s velkou námahou dosahuje úhlu rozevření značně menšího než 180°, existuje zde možnost, která může být za daného stavu techniky ještě využita. Tímto směrem jsou zaměřeny principy s tvarově pružnými napínacími pásy (například podle DE patentového spisu P 43 35 107.7).

Diagram na obr. 3 ukazuje prodloužení vláken v úvrati, která je současně maximálním prodloužením. Úsek L? se mění opět od 0 do 6 L₍ a d se mění od 0 do L_b Diagram ukazuje, že při žádoucích velkých úhlech rozevření (tj. při malém úseku L2) se vyskytují už při malém přesazení d prodloužení vláken o 40 a více procent. Z porovnání obou diagramů vyplývá, že maximální prodloužení se vyskytují výhradně v takovém oboru, kde byl žádoucí úhel rozevření maximální. Při bližším zkoumání tohoto oboru se dospívá k následujícím poznatkům:

Diagram na obr. 4 ukazuje nyní úhel γ (gama) rozevření v závislosti na parametrech pouze pro obor při úhlech rozevření větších než 180°; znázorněn na obor 180° až 250°. Úsek L? se mění od 0 do 2 L] a d se mění od 0 do Li. Plocha výsledné funkce zde zřetelně ukazuje, jak úzkých se stává konstrukční obor, čím větší má být úhel rozevření a jak velká protažení z toho vyplývají, což je znázorněno na následujícím diagramu.

V diagramu obr. 5 je znázorněno prodloužení vláken v závislosti na parametrech L_t a d, přičemž je znázorněn stejný výsek rozsahu jako v diagramu na obr. 4. Z toho je patmo, že protažení v zajímavém oboru, to je úhel γ (gama) je větší než 180°, činí přes 30 % a pro úhel rozevření 200° a více obnášejí až 80 %. To vede k poznatku, že pro dosavadní řešení je skutečně přístupný jen velmi úzký (teoretický) obor. Jak vidno, vychází již při vlastně nepřípustném protažení 30% jen omezený úhel rozevření 180° a méně. Je třeba se tudíž vyhnout konstrukcím, které vedou k takovým protažením a hledat řešení, při kterém vede konstrukční opatření může být společně využito spolupráce materiálu k dosažení cíle. Patentový spis EP 331940 už naznačuje cestu, jak je možno obejít omezení dosavadního principu s přesazením kloubu. Uvedený spis EP 331940 však klade silný důraz na čistě geometrické překrývací pochody, které kinematice uzávěru skýtají jen málo stupňů volnosti.

-6CZ 293221 B6

Uvedené poznatky zavádějí v dostatečné míře do problematicky, aby bylo patrno, kde jsou meze dosavadního stavu techniky. Kde a jak je lze překonat, ukazuje následující první příklad provedení.

Příklad 1

Obr. 6 ukazuje plastový uzávěr zhotovitelný z jednoho kusu lisostřikem například z polypropylenu (PP). Jako plasty přicházejí v úvahu obecně polymery, obzvláště termoplasty s obvyklými přísadami a/nebo plnidly nebo bez nich, které se dají tvarovat a ohebné houževnaté fólie o tloušťce typicky 50 až 2000 pm a v tomto stavu odolávají ohybu. Uzávěr sestává z tělesa uzávěru jako prvního závěsového dílu 1 a víka jako druhého závěsového dílu 2. Uzávěr je zhotoven v uzavřeném stavu, tj. druhý závěsový díl 2 přiléhá k prvnímu závěsovému dílu 1 v uzavírací rovině V. První závěsový díl 1 a druhý závěsový díl 2 jsou jednotlivě spojeny přes první spojovací rameno 5.1 a druhé spojovací rameno 5.2, která jsou s výhodou uspořádána ve výklencích. Uspořádání závěru podle vynálezu může být tak podle vynálezu vytvořeno bez jakýchkoliv dílů přečnívajících obrys uzávěru. Mezi oběma spojovacími rameny, prvním spojovacím ramenem 5.1 a druhým spojovacím ramenem 5.2, není na rozdíl od známých provedení závěsů s jedním hlavním pantem a přesazením kloubu žádný přídavný závěs, který by druhý závěsový díl 2 a první závěsový díl 1 spojoval. To umožňuje vytvořit první závěsový díl 1 se vzhůru vyčnívajícím výstupkem 15. Druhý závěsový díl 2 má příslušná vybrání, která přiléhají v uzavřeném stavu těsně k výstupku 15. Výstupek 15 zajišťuje vedení pro druhý závěsový díl 2 a může být záměrně nahražen za obvyklý (zde zakrytý) vylitý otvor uvnitř uzávěru. Je patrno, že výstupek 15 skýtá různé možnosti provedení k zajištění přesné lícované polohy druhého závěsového dílu 2. Obzvlášť výhodné jsou tvary vyduté směrem nahoru, které znemožňují překlopení druhého závěsového dílu 2 při zavírání. Zcela zřetelně je na obrázku vidět, že uspořádání závěsu je bez hlavního pantu. Vynález záměrně zabraňuje spojení obou dílů závěru geometrickou nebo fyzickou hlavní osou, která by omezovala pohyb víka tím způsobem, že by vnucovala jednotlivým bodům pohyblivých závěsových dílů pohyb po kruhové dráze.

Obě spojovací ramena, první spojovací rameno 5.1 a druhé spojovací rameno 5.2, obsahují první spodní ukotvovací element 6.1 a druhý spodní ukotvovací element 6.2, které jsou spojeny s prvním závěsovým dílem 1 a první horní ukotvovací element 7.1 a druhý horní ukotvovací element 7.2, které jsou spojeny s druhým závěsovým dílem 2. Horní a spodní ukotvovací elementy jsou navzájem spojeny přes v podstatě ohybově tuhý první mezikus 4.1 a druhý mezikus 4.2. Podle vynálezu jsou jak ukotvovací elementy, tak mezikusy provedení tak, že jednak udržují torzní namáhán spojovacích míst mezi výklopným elementem a ukotvovacím elementem na co nejnižší úrovni, jednak zajišťují záměrný, tj. kcíli zaměřený (řízený) pohyb závěrných dílů při otevíracím a zavíracím pohybu.

Na obr. 7 jsou obě spojovací ramena, první spojovací rameno 5.1 a druhé spojovací rameno 5.2, znázorněna ve značně zvětšeném měřítku. Pro jednoduchost jsou obě spojovací ramena zobrazena - při zanedbání jejich tloušťky - jako dva šikmo k sobě postavené obdélníky, které leží ve dvou rovinách 8] a & svírajících úhel α. V tomto příkladu provedení jsou obě spojovací ramena, první spojovací rameno 5.1 a druhé spojovací rameno 5.2, uspořádána souměrně vůči rovině Oj kolmé k průmětně. Naproti tomu není žádná souměrnost v podélném směru spojovacích ramen. První spodní ukotvovací element 6.1 a druhý spodní ukotvovací element 6.2, a první horní ukotvovací element 7.1 a druhý horní ukotvovací element 7.2 každého spojovacího ramena 5.1 a 5.2 mají odlišný tvar. Na rozdíl od projednávané konstrukce podle evropského patentového spisu EP 331940, která pracuje s trojúhelníkovými tvary a souměrným uspořádáním, mají zde jak ukotvovací elementy, tak mezikusy tvar lichoběžníku. Lichoběžníkový, s výhodou nesouměmý tvar vede k tomu, že průběh pohybu není zúžen. Podle vynálezu není snahou omezovat kinematiku uzávěru na přehmování, nýbrž se spíše využívá lichoběžníkovým provedením záměrně materiálových vlastností a obzvláště k přenášení torzních a ohybových sil. Mezi ukotvovacími elementy a mezikusy jsou s výhodo přímkové ohybové úseky, první přímkový ohybový úsek 9.1,

-7CZ 293221 B6 druhý přímkový ohybový úsek 9.2, třetí přímkový ohybový úsek 10.1 a čtvrtý přímkový ohybový úsek 10.2. Tyto ohybové úseky jsou s výhodou vytvořeny jako kloubová místa (plošné nebo liniové ohybové úseky), například jako kloubová zeslabená místa, u závěsů z plastů obzvláště jako filmové či foliové závěsy. Jak bylo vysvětleno, tvoří jen podstatnou část řídicích elementů. Zde neznázoměná závěrná rovina (obr. 1) je zde kolmá křovině souměrnosti σρ Se závěrnou rovinou je rovnoběžná další rovina 83. Podle vynálezu jsou spojovací ramena proveden atak, že při využití vlastností materiálu se dociluje cíleného vyklápěcího pohybu spojovacích ramen ve středové oblasti, takže se redukují nadměrná napětí v materiálu nebo se zabrání jejich vzniku, zejména nepřípustných protažení. Nestejné provedení ukotvovacích elementů vede k virtuální ose otáčení, která je v podstatě ve výšce přímky M, která je definována průsečíky přímkových ohybových úseků. Zdůrazňuje se, že tuto virtuální osu nelze zaměňovat s geometrickou nebo dokonce fyzikální hlavní osou, jelikož se tato virtuální osa otáčení během trojrozměrného pohybu kontinuálně pohybuje. Tento vyklápěcí a odlehčovací princip je dále vysvětlen pomocí různých příkladů provedení.

Ukotvovací elementy, ohybové úseky a mezi nimi vložené mezikusy nabízejí velkou variabilnost konstrukčních uspořádání. Podle polohy, jejich délky a úhlu nabízejí společně „pohybové jednotky“, které přes velký úhel rozevření a definovanou uzavřenou a otevřenou polohu vykazují jen malé napětí a tím i nepatrné deformace. Pokud se v dalším textu uvádí deformace, vychází se z toho, že se poznatky vztahují také na příslušné pěchování, které se vyskytuje podle konstrukčních řešení uzávěrů. Spolupráci materiálu je při tom třeba spatřovat v tom, že se využívá pružnosti v několika směrech za sebou po krocích v souvislosti s pohybem obou spojovacích ramen. Přímkové ohybové úseky podporují definovaný pohyb závěsového uspořádání a koncentrují v podstatě přehmovací pochody na tyto úseky. Ostatní díly spojovacích ramen se přehmují nebo ohýbají jen nepatrně, pokud vůbec. Lichoběžníkové varianty provedení vedoucí k možnostem a ke kinematice, která otevírá nové možnosti oproti dosavadním řešením. Řešení podle vynálezu umožňuje kromě jiného úhly otevření až 270° nebo dokonce uzávěry s několika stabilními polohami, jak je dále vysvětleno, oproti známým napínacím pásům nebo konstrukci podle evropského patentového spisu EP 331940 s trojúhelníkovými elementy a se dvěma kloubovými liniemi (folding lineš). Vynález tak umožňuje více stabilních výklopných poloh prvního závěsového dílu 1 oproti druhému závěsovému dílu 2, přičemž zpravidla leží mezi dvěma takovými stabilními výklopnými polohami ůvrať. Ve smyslu vynálezu tak není snahou pouze dosažení dvou nebo několika stabilních výklopných poloh, ale i to, aby se závěsové díly z takto volených úvratí vždy pružně vrátily do jedné ze stabilních výklopných poloh. Jinak řečeno, je účelem nejenom vícenásobná stabilita, nýbrž kombinace vícenásobné stability s pružícím případně zaklopovacím efektem.

Obr. 8 ukazuje příklad provedení ve vyklopeném stavu o úhlu 180° a ve stavu do značné míiy prosté pnutí. Pohled směřuje dovnitř víka a nádoby. První závěsový díl 1 a druhý závěsový díl 2 jsou navzájem spojeny přes první spojovací rameno 5.1 a druhé spojovací rameno 52. K. uzavření by se nyní víko 2 z roviny nákresu vyklopilo. Obě spojovací ramena 5.L 5.2 nyní vyčnívají z roviny nákresu jako dva mostní oblouky. Podle délky ukotvovacích elementů, které nemusejí být stejně dlouhé, a podle úhlovacího sklonu kloubových míst nebo ohybových úseků a podle délky mezikusů, se závěs chová při otevírání a zavírání odlišně. Vyznačeny jsou k tomu přídavné ohybové úseky, první přídavný ohybový úsek 11.1, druhý přídavný ohybový úsek 11.2, třetí přídavný ohybový úsek 12,1 a čtvrtý přídavný ohybový úsek 12.2, které zde umožňuje beznapěťový stav otevření.

Obr. 9 ukazuje první spojovací rameno 5.1 tvaru mostního oblouku, jehož první mezikus 4.1 je přivrácen k pozorovateli tak, že vidí tentýž povrch jako na obr. 8, zatímco druhé spojovací rameno 5.2 na obr. 10 je k pozorovateli obráceno tak, že vidí k němu přivrácenou spodní stranu druhého mezikusu 42. Obloukem β je naznačen uzavírací a otevírací pohyb. Obr. 11 znázorňuje obě spojovací ramena 5.1, 52, jak jsou pozorovateli patrná, když se jimi dívá. Je patrno, že jsou vzhledem k přídavným ohybovým úsekům, šikmo navzájem probíhajícím, k sobě bočně přikloněna. Dvojitá šipka A má ukazovat otevírací a uzavírací pohyb napříč oblouku β naznačený na

-8CZ 293221 B6 obr. 9. Tento pohyb, vyznačený šipkou A, by se dal označit nejlépe jako (zde stranou působící) odlehčovací pohyb z úvratě. Zatímco napínací pásy při dosavadním stavu techniky se natahují a fungují tak jako pružina působící vjednom směru, vykonávají spojovací ramena vzájemně interaktivní odlehčovací pohyb, který může být ve velké míře řízen ukotvovacím přímkových ohybových úseků a délkovou polohou ukotvovacích míst (kterými se vždy míní první spodní ukotvovací element 6.1 a druhý spodní ukotvovací element 6.2 a první horní ukotvovací element 7.1 a druhý horní ukotvovací element 7.2) nebo prostřednictvím přídavných ohybových úseků (kterými se vždy míní první přídavný ohybový úsek 11.1, druhý přídavný ohybový úsek 11.2, třetí přídavný ohybový úsek 12.1 a čtvrtý přídavný ohybový úsek 12.2). Vynález tak zajišťuje zvláštní odlehčovací prostředky u ukotvovacích elementů (případně na jejich přechodech), které ovlivňují odlehčovací pohyb.

Tímto způsobem se získá úhel rozevření přes 200°s koncovými odlehčenými polohami a s deformacemi nižší než 10%, pouze musí být zachycena reakce ohnutých filmových závěsů spojovacích míst, pružný tlak nebo tah ve spojovacích ramenech je nepodstatného významu. Nesouměmým umístěním spojovacích ramen (kterými se vždy míní první spojovací rameno 5.1 a druhé spojovací rameno 5.2), nesouměmých vůči rovině σι- z obr. 7, jsou také možná přesazení vyklápěcího pohybu, takže zavírací čelo záklapné šikmo na stranu. Obzvláštní předností vynálezu je skutečnost, že může být ovlivněna míra odlehčovacího pohybu a tím také zaklapovací efekt. Jelikož geometrie závěsových dílů (kterými se vždy míní první závěsový díl 1 a druhý závěsový díl 2) na to nemá vliv, dosáhne se cílené předpovídatelné uzavírací kinematiky a žádoucího pružícího efektu.

Obr. 12 ukazuje příklad provedení podle obr. 8 v zaklapnutém stavu. Na závěs je pohled zevnitř, nikoli ze zadní strany jako na obr. 6. Před komplexní prostorové pohyby zmíněné u obr. 8 až 11 tvoří obě spojovací ramena 5.1, 5.2 v uzavřeném stavu zde pouze přímková spojení ve vzdálenosti k, a tak mohou být uspořádána jako obvyklé napínací pásy. Při vyklopení zaklapnou tato spojovací ramena 5.1, 5.2 bez velkého napětí, avšak se zřetelným zaklapovacím efektem, do tvaru mostních oblouků, jak znázorněno na obr. 9 a 10, přičemž vyrovnávací pohyby podle obr. 11 odvádí přepětí v úvrati stranou při otevíracím a zavíracím pohybu. Tento účinek je záměrně podporován zmíněnými přídavnými ohybovými úseky.

Tento zmíněný odlehčovací a v úvrati deformační pohyb je podrobněji vysvětlen na obr. 13. Ke schematicky naznačenému spodnímu závěsovému dílu 1 přiléhají dvě spojovací ramena 5.1, 5.2 která jsou také zjednodušeně naznačena jako plochy. K pochopení odlehčovacího pohybu mají význam odlehčovací elementy, kterými zde jsou oba ukotvovací elementy 6.1, 6.2. Jestliže se vyklopení spojovací ramena 5.1, 5.2 ze zde naznačené polohy (uzávěr je uzavřen) směrem ven ve smyslu šipky B, vznikne ve středové oblasti M v obou ramenech pěchovací účinek podmíněný napětím, který působí proti natažení na vnějších hranách spojovacích ramen 5.1, 5.2. Mezikusy (kterými se vždy míní první mezikus 4.1 a druhý mezikus 4.2). který jsou oproti ukotvovacím elementům 6.1, 6.2, tuhé vůči ohybu, mají v důsledku toho tendenci vyklonit se ve středové oblasti M ve směru šipek Ij a L k vnitřku uzávěru. Jestliže je nyní touto pohybu bráněno, jak tomu je obzvláště u dosavadních uzávěrů s přesazených kloubem, dojde především na vnějších hranách mezikusů případně spojovacích ramen k natažení, která jsou v dimenzích vysvětlených u obr. 2 až 5.

Podle vynálezu je nyní zajištěno, že spodní ukotvovací elementy (první spodní ukotvovací element 6.1 a druhý spodní ukotvovací element 6.2, případně na obrázku neznázoměné horní ukotvovací elementy první horní ukotvovací element 7.1 a druhý horní ukotvovací element 7.2. vykonávající odlehčovací pohyb. Jak vyplývá z obr. 13, vyskytují se nejenom síly, působící proti ose uzávěru ve směru šipek I] a I2, ale také torzní síly ve směru T] a Tj. Obecná napjatost uspořádání je dána superposicí tahových, tlakových a smykových napětí. Vynález vede k tomu, že pomocí odlehčovacího pohybu, který zachytí jak torzní, tak radiálně působící síly ve středové oblasti M. se zredukují nebo vyrovnají protahovací síly působící v podélném směru spojovacích 5.1, 5.2. Prostředky potřebné k odlehčovacímu pohybu, tvoří přídavné ohybové úseky a/nebo

-9CZ 293221 B6 uspořádání spodních ukotvovacích elementů 6.1, 6.2, (spolupráce materiálu, geometrie). Tím se dosáhne, že každý ukotvovací úsek při relativním vychýlení druhého závěsového dílu 2 oproti prvnímu závěsovému dílu 1 mezi dvěma stabilními polohami, zahrnujícími úvrať v rozsahu maximální úvrati, vykonává odlehčovací pohyb.

Jsou-li elementy odlehčující protažení vytvořeny tak, že se do značné míry eliminují odlehčovacím pohybem napětí v materiálu, redukující se pružinové síly a zaklapovací efekt je zeslaben. Ve středové oblasti M jsou první tlaková hrana 31.1 a druhý tlaková hrana 31.2 (uváděné dále také jako tlakové hrany) spojovacích ramen 5.1, 5.2 namáhán tlakem. Naproti tomu jsou první tahové hrany 32.1 a druhá tahová hrana 32.2 (uváděné dále také jako tahové hrany) namáhány tahem. Uspořádání závěsu podle vynálezu vede ktomu, že při otevíracím a uzavíracím pohybu je dále neutrální oblast N (bez tahových nebo tlakových sil nebo jen minimálních), která je naznačena pouze pro první spojovací rameno 5.1 ve středové oblasti spojovacích ramen. Jak vyplývá z obr. 13, leží tato oblast n daleko ve směru ke středu prvního spojovacího ramena 5.1. S výhodou jsou ukotvovací elementy uspořádány tak, že neutrální oblast N je ve střední třetině spojovacích ramen. Tím se dosahuje vyrovnané napjatosti v šířce b spojovacích ramen a jak bylo popsáno, zabrání se tak škodlivému namáhání materiálu. S výhodou se tak utvářejí odlehčovací elementy, například přídavné ohybové úseky v závislosti na materiálu a geometrii tak, že prodloužení materiálu leží v optimalizovaném rozsahu, takže zaklapovací efekt je zřetelný, avšak nedochází k přepětí.

Následující obrázky ukazují některá výhodná konstrukční provedení vždy v pohledu jako na obr. 12. Pocházejí z metodické mnohosti variant, které vykazují rozmanité výsledky zatížení a silové vlivy a ukazují tak vždy jiné vlastnosti, kterých lze v případě potřeby využít.

Obr. 14 ukazuje tvar provedení se spojovacími rameny (první spojovací rameno 5.1 a druhé spojovací rameno 5.2) vykloněnými směrem dovnitř. Vzdálenosti ki a k₇ ukotvovacích elementů prvního závěsového dílu 1 a druhého závěsového dílu 2 jsou zde stejné. Přímkové ohybové úseky jsou uspořádány na jedné straně vyklopení Při odklapnutí a zaklapnutí se první závěsový díl 1 (víko) vyklopí v podstatě ve výšce M mezi oběma spojovacími rameny a ustaví se bez napětí na úhel rozevření větší než 200°. Kromě toho lze pozorovat, že pohyb vyrovnávající napětí je obzvláště velký, což je u některých materiálů výhoda. V tomto provedení odpadají přídavné přímkové ohybové úseky, jelikož šikmo nastavené ukotvovací elementy vykazují dobré torsní a ohybové vlastnosti a tak zabraňují nadměrnému namáhání materiálu.

Obr. 15 ukazuje tvar provedení se spojovacími rameny (první spojovací rameno 5.1 a druhé spojovací rameno 5.2) vykloněnými směrem ven. Vzdálenosti k! a k₇ ukotvovacích elementů prvního závěsového dílu 1 a druhého závěsového dílu 2 nejsou stejné. Přímkové ohybové úseky jsou uspořádány opět na jedné straně vyklopení. Při odklapnutí a zaklapnutí se první závěsový díl 1 (víko) vyklopí s dostatečně velkým pohybem vyrovnávajícím napětí ve výšce M mezi oběma spojovacími rameny a ustaví se bez napětí a úhel rozevření větší než 200°.

Obr. 16 ukazuje tvar provedení se spojovacími rameny (první spojovací rameno 5.1 a druhé spojovací rameno 5.2) postavenými směrem ven. Vzdálenosti ki a k₇ ukotvovacích elementů prvního závěsového dílu 1 a druhého závěsového dílu 2 nejsou stejné - k] > 1<2. Při odklapnutí a zaklapnutí se první závěsový díl 1. (víko) vyklopí ve výšce M mezi oběma spojovacími rameny 5.1, 5.2 a ustaví se na úhel rozevření přibližně 180°. Pohyb, vyrovnávající napětí, je u tohoto provedení menší než u shora uvedených provedení, je však postačující. V opačném případě, kdy k_I < K2, vyklopí se první závěsový díl 1 (víko) s úhlem rozevření přibližně 180° do polohy pod druhý závěsový díl 2.

Obr. 17 ukazuje tvar provedení s rovnoběžnými spojovacími rameny (první spojovací rameno 5.1 a druhé spojovací rameno 5.2). Vzdálenosti kj a k₇ ukotvovacích elementů prvního závěsového dílu 1 a druhého závěsového dílu 2 jsou stejné. Přímkové ohybové úseky jsou zde poněkud od sebe vzdálené, případně ukotvovací elementy mají jen nepatrnou délku. Při odklapnutí a

-10CZ 293221 B6 zaklapnutí se první závěsový díl 1 (víko) vyklopí se zřetelným zaklapovacím efektem do výšky' M a ustaví se na úhel rozevření přibližně 180°. Kromě toho lze pozorovat, že pohyb, vyrovnávající napětí, je malý a přímkové ohybové úseky zůstávají ve stavu mírného napětí. To může být pro některá použití správné, totiž tam, kde první závěsový díl 1 (víko) se nemá při pohybu vyklápět. Velká vzdálenost mezi přímkovými ohybovými úseky je výhodná i tehdy, mají-li závěsové díly zůstat v otevřené poloze na 180° od sebe vzdáleny. Při tom může být samozřejmě také ovlivněn potřebný odstup pro lisostřikový nástroj v lisovací poloze.

Obr. 18 ukazuje tvar provedení s rovnoběžnými spojovacími rameny, kde k] = k-> a s nesouměrným umístěním ukotvovacích elementů (rozdílný sklon spojů, viz nesouměrnost vůči rovině Oj na obr. 7) totiž s nestejnými úhly spojovacích ramen a s nestejnými výškami lichoběžníků vůči spojovacím ramenům. Při odklapnutí a zaklapnutí se první závěsový díl 1 (víko) vyklopí se zřetelným zaklapovacím efektem do šikmé polohy vůči druhému závěsovému dílu 2. Pohyb se vykonává kolem osy, skloněné křovině uzávěru (obr. 1). Tímto provedením má být pouze naznačena mnohostrannost možností, která vynález poskytuje.

Všechna provedení podle obr. 14 až 18 ukazují varianty základního tvaru se dvěma ksobě skloněnými spojovacími míst nebo ohybovými elementy k získání žádoucího zaklapovacího efektu bez překroucení materiálu. Úhel rozevření může být však přídavně a podstatně zvětšen, pokud je více spojovacích míst případně ohybových úseků. Podle materiálu a/nebo konstrukce spojovaných dílů (víko/nádoba) jsou ukotvovací elementy obzvláště tuhé, takže „pomoc při otevírání“ prakticky odpadá. Pal je výhodné zavést takový jeden nebo dva ohybové úseky, případně závěsová místa. Ta mohou mít pouze ohýbací funkci, nebo mohou také vykazovat přídavnou zaklapovací funkci.

Na obr. 19 je zvláštní provedení s přídavným, skloněným ohybovým úsekem v blízkosti prvního závěsného dílu 1, zde tělesa uzávěru. Vzdálenost kl, k2 nasazovacích míst v obou závěsných dílů, prvního závěsového dílu 1 a druhého závěsového dílu 2, jsou stejné. Přímkové ohybové úseky jsou uspořádány analogicky jako u jiných provedení. Přídavný ohybový úsek tvoří přídavné ohybové úseky, které spojují ukotvovací elementy s prvním nasazovacími místem 16.1 a se druhým nasazovacím místem 16.2 (označovanými nadále také jako nasazovací místa). Kromě toho jsou instalovány přídavné ohybové úseky, které spojují horní ukotvovací elementy se druhým závěsným dílem 2 (víkem) uzávěru. Nasazovací místa jsou pevně spojena s prvním závěsným dílem 1, (tělesem uzávěru). Přídavné ohybové úseky jsou tak skloněny, že mohou vykonávat odlehčovací pohyb A vysvětlený u obr. 11. Uspořádání spojů nebo ohybových úseků může být přirovnáno ke tvaru písmene Z, to znamená, že linie ukazují střídavě kladný a záporný sklon vůči hranám spojovacích ramen. Pokud je stoupání přídavných ohybových úseků voleno poměrně velké (> 45°, jak naznačeno na obr. 19), má závěs dodatečnou úvraťovou polohu. Při odklapnutí a zaklapnutí se druhý závěsový díl 2 (víko) vyklopí se zřetelným zaklapovacím efektem podobně jako u vysvětlených příkladů například kolem přímkových ohybových úseků a nastaví se na první úhel rozevření 180°. Pokud se ručně dodatečně a víko působí, nastane druhý zaklapovací efekt v podstatě kolem přídavných ohybových úseků a uvede víko do druhé úvraťové polohy s úhlem rozevření přibližně 270°. Vynález tak umožňuje tři stabilní polohy víka uzávěru. Tím vynález umožňuje zcela novým způsobem trojnásobné nebo vícenásobné (při dalších přídavných ohybových úsecích) závěsové spojení, což dosud neumožňoval žádná závěs podle dosavadního stavu techniky.

Jestliže se spojí spojovací ramena mírně skloněnými nebo vodorovnými přídavnými ohybovými úseky (prvním přídavným ohybovým úsekem 11.1 a druhým přídavným ohybovým úsekem 11.2) přes první nasazovací místo 16.1 a přes druhé nasazovací místo 16.2 nebo přímo v přechodech s díly závěsu, vznikne bistabilní otevírací pohyb při odlehčení nakloněním ukotvovacích elementů směrem ven (například obr. 10). Jak se ukazuje, není pohyb vyrovnávající napětí při provedení s nasazovacími místy dotčen a ohybové úseky jsou do značné míry bez napětí.

-11 CZ 293221 B6

Sklon přímkových ohybových úseků, případně přídavných ohybových úseků je podle vynálezu volen záměrně tak, aby se průběh pohybu ovlivnil ve smyslu jemného řízení k dosažení výhodných otevíracích pohybů. Současně je třeba respektovat protilehlé uspořádání spojovacích ramen. Jelikož závěsový pohyb závisí jak na sklonu ohybových úseků, tak na protilehlém uspořádání spojovacích ramen, koordinují se s výhodou tyto parametry.

Význam těchto parametrů je vysvětlen pomocí obr. 20. Tento obrázek ukazuje opět schematicky dvě spojovací ramena 5.1. 5.2 uspořádaná na prvním dílu 1 závěsu (zde tělese uzávěru). Spojovací ramena 5.1, 5.2 zde znázorněná (bez tloušťky) svírají spolu úhel a. Dvě přímky kolmé ke spojovacím ramenům, procházející osou tělesa uzávěru, svírají úhel ω (omega) rovný 260° - a. Přímkové ohybové úseky svírají každý úhel φ. Lze snadno dokázat, že teoreticky dosažený úhel rozevření závisí na vzájemném poměru obou úhlů φ. Trigonometrickým výpočtem lze dokázat, že při přísně kolmém postavení ukotvovacích úseků ke spojovacím dílům, pro úhel rozevření 180° (při zanedbání materiálových vlivů), musí být splněn závislost tg4>/2 = cos a/2 = cos (180 -omega)/2.

Pro ω = 90° by tak byl potřebný úhel φ = ZO,5°. Jak již bylo shora vysvětleno, lze dosáhnout podstatně většího úhlu rozevření, jsou-li zařazeny přídavné ohybové úseky, které umožňují beznapěťový stav v otevřené poloze.

Při otevíracím pohybu ve směru šipky B se vyskytnou, jak bylo řečeno, ohybové a torzní síly. Relevantní zde jsou torzní síly F_na F_n a ohybová síla F^, působí na spodní ukotvovací elementy a torsní síly Fn a a ohybová síla Fpj. působí na horní ukotvovací elementy. Tyto síly jsou stejné, jestliže ukotvovací elementy mají odpovídající tvar, tj. přímkové ohybové úseky jsou souměrně uspořádány vůči spojovacím ramenům pod stejnými úhly λ (lambda) 1 a λ (lambda) 2. Jak je z obr. 20 patrno, zaujímají spodní přímkové ohybové úseky s výhodou větší úhel λΐ než horní přímkové ohybové úseky. To vede k tomu, že síly F_u a F^ a Fbi, působí na spodní ukotvovací elementy, jsou menší než síly Fn a Fn a Fgz, působí na horní ukotvovací elementy. V důsledky toho se nedosahuje při jednom úhlu rozevření současného ohýbání v přímkových ohybových úsecích, nýbrž spojovací ramena se pohybují napřed kolem prvního přímkového ohybového úseku 9.1 a druhého přímkového ohybového úseku 9.2 a teprve potom kolem třetího přímkového ohybového úseku 10.1 a čtvrtého přímkového ohybového úseku 10.2. Účelně se toho podle vynálezu využívá k ovlivňování průběhu pohybu při otevírání a zavírání. U provedení podle obr. 20 se například dosahuje (zde neznázoměno), že vrchní závěrné víko se napřed vychýlí směrem ven v podstatě na výšku značky Mi a teprve se zpožděním vykoná vychylovací pohyb v rozsahu značky M?. Myšlenka vynálezu, týkající se řízení průběhu pohybu za současné redukce tahových sil spoluprací s vlastnostmi materiálu, je z obr. 20 obzvlášť zřetelná.

Volba úhlů λΐ a λ2 a vzdálenosti přímkových ohybových úseků ponechává široké pole pro řízení kinematiky závěsu. Obzvlášť výhodnými jsou uspořádání přímkových ohybových úseků, při kterém stojí křížem postavené rozsahy pohybu pokud možno šikmo. Obzvláště nemají být křižující se přímkové ohybové úseky rovnoběžné a pokud možno přesazené v osovém směru. Tím se dá dosáhnout, že celkové chování závěsu je pokud možno stabilní proti překroucení spojovacích dílů (nežádoucími torsními silami).

Pomocí obr. 21a až 2ld jsou popsány přídavné možnosti ovlivňování pohybových pochodů a další příklady uspořádání funkčních prvků. Materiálové spolupůsobení může být podpořeno případně ovlivněno přídavnými konstrukčními význaky. Obr. 21a ukazuje jiný druhý spodní ukotvovací element 6.2. který vykazuje mírné vyklenutí 20 napříč podélnému směru R. Podle výhodného provedení odpovídá toto vyklenutí 20 místnímu zakřivení závěrného dílu. Druhý přímkový ohybový úsek 9.2, směřující šikmo k podélnému směru R, má s výhodou přímý tvar, může však být pro zvláštní provedení zakřiven nebo mít nepřímý průběh. Druhý mezikus 4.2 zde má rovněž zakřivení 20. odpovídající druhému spodnímu ukotvovacímu elementu 6.2. Pokud je druhý přímkový ohybový úsek spoj 9.2 vytvořen jako filmový v podstatě pouze vyklenutím

- 12CZ 293221 B6 druhého spodního ukotvovacího elementu 6.2. Vyklenutí 20 vede k tomu, že ukotvovací element získá oproti ohybovým silám Fbi vyztužení. Proti torzním silám je však menší odpor, takže žádoucího odlehčení proti protažení se dosahuje vybočovacím pohybem ve směru šipky Fjj. Je-li spojení druhým přímkovým ohybovým úsekem 9.2 docíleno pružným spojením materiálu, je průběh pohybu překryt přídavně trojrozměrným přehmovacím pochodem vyklenutého druhého spodního ukotvovacího elementu 6.2 a druhého mezikusu 4.2. Zaklapovací účinek tím může být přídavně zvýšen.

Obr. 21b ukazuje druhý spodní ukotvovací element 6.2, který je spojen s druhým mezikusem 42 pantem jakožto druhým přímkovým ohybovým úsekem 9.2. Ukotvovací element 6.2 zde má přímý plochý tvar, je však ve středové části vyztužen žebrem 17 probíhajícím v přímém směru. Toto žebro 17 vede k vyztužení materiálu a k příslušnému zvýšení tuhosti druhého spodního ukotvovacího elementu 6.2 v podélném směru. Podobnému vyztužení lze dosáhnout i několika žebry 17 v podélném směru. Analogicky mohou být provedena zesílení materiálu, která způsobí vyztužení napříč podélného směru R. V tomto případě jsou torzní pohyby druhého spodního ukotvovacího elementu 6.2 napříč podélného směru R silně potlačeny a druhý spodní ukotvovací element 6.2 bude vykonávat pohybové pohyby ve směru šipky Fbj.. Taková vyztužení mohou být samozřejmě provedena v kombinaci s přídavnými ohybovými úseky (například obr. 19).

Obr. 21c ukazuje příklad provedení, kde druhý spodní ukotvovací element 6.2, je spojen se druhým mezikusem 4.2 pantem jakožto druhým přímkovým ohybovým úsekem 9.2. Aby bylo možno zachytit torzní a ohybové síly přes druhý spodní ukotvovací element 6.2, je zde v horní oblasti 18 ukotvovacího elementu 6.2 zeslabení materiálu. Aby měl druhý spodní ukotvovací element 6.2 postačující celkovou pevnost, nezasahuje zeslabení materiálu přes celou šířku ukotvovacího elementu 6.2, ale jen tam, kde jsou torzní a ohybové síly největší. Tím jsou síly a momenty, potřebné k odlehčení protažení, cíleně přenášeny určitými částmi ukotvovacího elementu 62. Druhý přímkový ohybový úsek 9.2 je přitom třeba tak uspořádat, aby k potřebnému prohnutí spojovacího ramene bylo využíváno pouze definovaného úseku. Toho se dosáhne tím, že přechod z materiálového zeslabení v horní oblasti 18 vykazuje k druhému přímkovému ohybovému úseku 9.2 jakožto spoji zesilovací skok materiálu.

Konečně obr. 21d ukazuje příklad provedení, kde druhý spodní ukotvovací element 6.2 vykazuje v materiálu vybrání druhého přímkového ohybového elementu 9.2, resp. druhý spodní ukotvovací element 6.2 sestává ze dvou dílů. Taková provedení se hodí zvláště u velkých závěsů k dosažení potřebné ohybové pružnosti. Vybrání jsou přitom uspořádány tak, že oblasti, přenášející síly, nejsou ovlivněny buď vůbec nebo jen žádoucí měrou. Vybrání mohou při tom, že jako v tomto provedení, zahrnovat jen část ukotvovacích elementů nebo dosahovat až k ohybovým úsekům. Samozřejmě mohou i druhé mezikusy 4.2. například z estetických důvodů, k úspoře materiálu nebo k ovlivnění kinematiky závěsu vykazovat různý vybrání, je však třeba respektovat, aby zůstala zachována určitá tuhost mezikusu, aby se uskutečnil průběh pohybu podle vynálezu a nevznikaly nekontrolovatelné překrývací jevy. Ve zvláštním provedení je možno při zachování ohybové pevnosti mezikusů zvýšit zaklapovací efekt pružinovým kroucením mezikusu. Podle toho se mezikusy vytvářejí tak, aby byly tuhé na ohyb v podélném směru v poměru k ukotvovacím elementům a neumožňovaly vybočované. V příčném směru vůči spojovacím ramenům, například jako lamely nebo žebra mohou být mezikusy provedeny tak, že v tomto směru působí jako torzní pružiny. Torzní moment mezikusů tak podporuje pružící sílu, způsobovanou ukotvovacími elementy při ovládání závěsu.

Na obr. 22 je detailní pohled na spojovací rameno 5, u kterého jsou stejně jako u příkladu na obr. 20 ukotvovací elementy 6,7 tuhé a kolmé ke spojovacím dílů. Mostní oblouk zde neznázorněný součástí závěsu, vytvořený otevřením o 180°, vykazuje pak uvedený tvar. Uhel φ sevřený ohybovými úseky je podle vynálezu volen tak, že spojovací rameno 5 v této o 180° otevřené poloze mostního oblouku a zejména ukotvovací elementy 6, 7 jsou v beznapěťovém stavu. V tomto příkladu provedení mají ukotvovací elementy 6, 7 další, obzvlášť výhodný tvar. Tloušťka stěny ukotvovacích elementů ň, 7 se zužuje od čelně patrných tlakových hran 31.2, 31.1

-13CZ 293221 B6 k tahovým hranám 32.1, 32.2 (na obr. vzadu). Těmito prostředky se dosáhne, že ohybové a torzní vlastnosti ukotvovacích elementů 6> 7 mohou být stejnoměrné po celé šířce b. Tloušťka stěny se volí svýhodou tak, aby ohybové a torzní vlastnosti zůstaly po celé šířce b pokud možno stejnoměrné. V přiblížení se tloušťka stěny trvala zmenšuje, přičemž tloušťky stěny na tlakových hranách 31.1, 31.2 k tloušťkám stěny na tahových hranách 32.1, 32.2 jsou v tomtéž poměru jako je vzájemný poměr výšek tahových a tlakových hran. Je-li vnější plocha 27 spojovacího ramena 5 přizpůsobena vnějšímu obrysu uzávěru, leží například ve válcové ploše, může být vnitřní strana 21 ukotvovacích elementů 6,7 přizpůsobena tomuto vnějšímu obrysu, nebo může probíhat, jak tomu je ve znázorněném příkladu provedení, v rovině.

Obr. 23 ukazuje výhodné provedení pro utěsnění oblasti závěsu. Je znázorněno víko 2 uzávěru se dvěma spodními ukotvovacími elementy 6.1. 6.2, kolmými kvíku 2 uzávěru. Pro přehled nejsou znázorněny ostatní části spojovacích ramen, tj. mezikusy a ukotvovací elementy, které jsou spojeny s druhým dílem uzávěru. Ukotvovací element je tedy na prvním přímkovém ohybovém úseku 9.1 a na druhém přímkovém ohybovém úseku 9.2 přerušen. Víko 2 uzávěru má kruhový průřez, tj. spodní ukotvovací element 6.1, 6.2 leží zde v příslušné stěně válce. Mezi ukotvovacími elementy je patrný další výstupek 14, který má zde tvar válcové stěny a leží uvnitř další obrysu uzávěru. S dalším výstupkem 14 jsou spojeny dvě tenké stěny nebo membrány, první membrána 23.1 a druhá membrána 23.2 (označované nadále také jako membrány), které spojují vnější oblasti, první vnější oblast 24.1 a druhou vnější oblast 24.2. válcové stěny uzávěru. Spodní díl uzávěru, resp. těleso uzávěru, může být podobným způsobem vyrobeno membránou, takže přes další výstupek 14 a membránu je docíleno bezprašného spojení v oblasti závěsu. Velikost membrány obou částí uzávěru je s výhodou utvořena tak, že se dotýkají nebo překrývají. Místo membrán, první membrány 23.1 a druhé membrány 23.2, které jsou uspořádány mezi dalším výstupkem 14 a první vnější oblastí 24.1 a druhou vnější oblast 24.2 válcové stěny uzávěru mohou být podle vynálezu také průchozí membrány mezi první vnější oblastí 24.1 a druhou vnější oblast 24.2 válcové stěny uzávěru. Významné je, že tyto membrány nenarušují funkčnost ukotvovacích elementů, tj. nebrání odlehčovacímu pohybu podle vynálezu.

Na obr. 24 je řez B-B dalším výstupkem 14 příkladu provedení z obr. 23. Těleso uzávěru, které zde není znázorněno, má odpovídající výstupek 15, který směřuje vzhůru. K dosažení co nejtěsnějšího spojení mezi spojovacími rameny se oba výstupky, další výstupek 14 a výstupek 15, překrývají. Jak z obr. 24 vyplývá, má výstupek 15 v průřezu ukotvovací hranu 26, která odpovídá ukotvovací hraně 25 dalšího výstupku 14. Aby nebylo bráněno kinematice pohybu uzávěru překrývajícími se výstupky 14, 15, je podle vynálezu zajištěno, že ukotvovací hrana výstupku 15 je v průřezu vypuklá a ukotvovací hrana výstupku 14 víka 2 uzávěru, které se vyklápí směrem ven, má v podstatě vydutý tvar k docílení co možno dobrého vedení a utěsnění. Samozřejmě je také možné provést u obou výstupků průřezy s přímými ukotvovacími hranami.

K dosažení nízké konstrukční výšky uzávěru je výhodné nenasazovat ukotvovací elementy prvního závěsového dílu 1 na závěrnou rovinu V, ale přesadit je dolů v podélném směru podél povrchové čáry uzávěru. Toto opatření je znázorněno na obr. 25. První spodní ukotvovací element 6.1 prvního spojovacího ramene 5.1 je (částečně) pod závěrnou rovinou V. Řez A-A prvního spojovacího ramene 5.1 ukazuje zřetelně, že tímto způsobem jsou ukotvovací elementy opatřeny zahloubením 22. aby spodní ukotvovací elementy byly podle vynálezu pohyblivé a mohly vykonávat odlehčovací pohyb. Odpovídajícím způsobem je možné spojovací ramena posunout ještě dále dolů a integrovat je značnou měrou do tělesa uzávěru. Tím je umožněno realizovat víko uzávěru nebi díl závěsu s minimální výškou a vytvořit ho jako například plochou desku.

Na obr. 26 je příklad provedení s uspořádáním závěsu integrovaným do tělesa uzávěru. Spojovací ramena, jež nejsou na tomto obrázku patrná, jsou v uzavřeném stavu uzávěru mimo obrys uzávěru a zapadají do prvního vybrání 28.1 a do druhého vybrání 28.2. Ve spojovacím místě mezi spojovacím ramenem a víkem 2 uzávěru má závěr velmi malou, minimální výšku resp. tloušťku stěny. Jak je na tomto nákladu dobře patrno, umožňuje toto uspořádání závěsu v tomto

-14CZ 293221 B6 rozevření přibližně 180° v otevřeném stavu víka 2 závěru vyklopit je daleko dozadu a dolů. Víko uzávěru leží v podélném směru L uzávěru, tedy pod homí hranou 29 tělesa 1 závěru a umožňuje nebráněný přístup k výstupnímu otvoru 33. Uzávěr podle tohoto provedení umožňuje při zajištění více vyklápěcích poloh rozevření až 270°. Víko 2 závěru pak spočívá svou zadní hranou 34 na vnější ploše znázorněné nádoby.

Je zřejmé, že přímkové ohybové úseky 9, 10 a přídavné ohybové úseky 11, 12 nelze chápat v těsném významu pojmů. Spíše má pro pohyb závěsu podle vynálezu význam, že pevnost v ohybu v těchto ohybových úsecích se zřetelně odlišuje od tuhosti ukotvovacích elementů, mezikusů, atd. a umožňuje definované ohýbání spojovacích ramen 5 v plošných nebo liniových přímkových nebo přídavných ohybových úsecích 9, JO, lj_, 12 (koncentrace ohybových efektů). Ostatní díly spojovacích ramen 5 mají být naproti tomu pružně namáhány jen nepatrně k navození odlehčení protažení podle vynálezu. Tím je zaručeno, že závěs vykonává cílený vyklápěcí pohyb a nevznikají nedefinované přehmovací pochody „tumbling movements“. Použitím různých materiálů (s různými moduly pružnosti) lze například nalézt pro ohybové a mezilehlé oblasti ekvivalent řešení podle vynálezu. Stejným způsobem je možno například vyztužením mezilehlých oblastí (například žebry nebo zvláštním tvarováním) dosáhnout potřebného účinku na potřebného odlehčovacího pohybu. Jelikož na obrázcích jsou hlavně příklady s filmovými panty, byly přímkové ohybové úseky a přídavné ohybové úseky 9, 10, 11, 12 zobrazeny jen jako úzké. Jsou-li provedeny jinak, například z materiálů s vysokou ohybovou pružností, jsou přiměřeně širší. Zejména z obr. 9 a 10 lze poznat, že přímkové ohybové úseky 9, 10, prodělávají zpravidla větší ohyby než případné přídavné ohybové úseky 11, 12. Různé rozsahy ohybu nemají proto vykazovat identické ohybové vlastnosti, nýbrž mohou podle potřeby vykazovat vlastnosti optimalizované podle svého namáhání.

Pro zvláštní použití jsou možná smíšená provedení s jedním přídavným ohybovým úsekem bez zaklapovacího účinku na straně víka a s přímým ohybovým úsekem u tělesa uzávěru. Myšlenka vynálezu zahrnuje samozřejmě také řešení, při kterých ukotvovací elementy mají přídavná spojení (například radiální nebo boční opěrky) s díly závěsu, pokud je zajištěn odlehčovací pohyb mezikusů proti protažení.

Průmyslová využitelnost

Kloubové závěsné zařízení hodící se zejména pro plastové nádoby, při kterém je vhodnou konstrukcí dosahování odlehčení od působících sil a tím nízkého namáhání materiálu, což má příznivý vliv na životnost spojení.

Claims (31)

1. Pružící závěsné zařízení bez hlavního foliového závěsu, s prvním závěsovým dílem (1), s druhým závěsovým dílem (2), který má vůči prvnímu závěsovému dílu (1) dvě nebo více prostorově stabilních výklopných poloh, se dvěma spojovacími rameny (5, 5.1, 5.2) uspořádanými ve vzájemném odstupu, která vždy obsahují alespoň jeden ukotvovací element (6, 6.1, 6.2, 7, 7.1, 7.2) pohyblivě vyčnívající ze závěsového dílu (1,2) a vždy alespoň jeden v podstatě neohebný mezikus (4, 4.1, 4.2), který je vymezen dvěma ohybovými úseky (9, 9.1, 9.2, 10, 10.1,

2 2 ° 2 přičemž φ znamená úhel sevřený ohybovými úseky (9, 9.1, 9.2, 10, 10.1, 10,2), ω úhel tvořený dvěma přímkami kolmými ke spojovacím ramenům (5, 5.1, 5.2) a ξ efektivní úhel rozevření.

2. Pružící závěsné zařízení podle nároku 1, vyznačující se tím, že ohybové úseky (9, 9.1, 9.2, 10, 10.1, 10.2) mají v místě, v němž se nacházejí navzájem nejblíže, takový odstup od sebe, že každý ukotvovací element (6, 6.1, 6.2, 7, 7.1, 7.2) je v otevřené poloze kolmý k uzavírací rovině závěsových dílů (1,2).

3. Pružící závěsné zařízení podle nároku 1 nebo 2, vyznačující se tím, že úhel (φ), který svírají ohybové úseky (9, 9.1, 9.2, 10, 10.1,10.2), má hodnotu danou výrazem ω 180’-í φ . 180’= cos — cos-------- + tg — · sin------

4. Pružící závěsné zařízení podle nároku 3, vyznačující se tím, že úhel (φ) má hodnotu odpovídající výrazu φ = 2.arctg(cosa/2), přičemž úhel a je úhel sevřený spojovacími rameny (5, 5.1, 5.2).

5.1.5.2) .

5.2) nestejné úhly (λι) a (λ₂).

5. Pružící závěsné zařízení podle jednoho z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že ohybové úseky (9,9.1,9.2,10,10.1, 10.2) svírají s hranami spojovacích ramen (5, 5.1,

6. Pružící závěsné zařízení podle jednoho z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že spojovací ramena (5, 5.1, 5.2) jsou spojena se závěsovými díly (1, 2) přes přídavné ohybové úseky (11, 11.1, 11.2, 12, 12.1, 12.2), uspořádané kolmo ke spojovacím ramenům (5,

7. Pružící závěsné zařízení podle jednoho z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že spojovací ramena (5, 5.1, 5.2) jsou uspořádány vůči uzavírací rovině závěsových dílů (1,2) nesouměmě.

8. Pružící závěsné zařízení podle jednoho z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že spojovací ramena (5, 5.1, 5.2), ležící v jedné rovině, probíhají zahnutě a na části své délky jsou navzájem rovnoběžná, přičemž na protilehlých koncích mají rozdílnou vzájemnou vzdálenost (k_t, k₂).

9. Pružící závěsné zařízení podle jednoho z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že tloušťka alespoň jednoho ukotvovacího elementu (6, 6.1, 6.2, 7, 7.1, 7.2) je proměnlivá pro dosažení stálého ohybového a torzního namáhání po celém ukotvovacím elementu (6, 6.1, 6.2, 7, 7.1,7.2).

10. Pružící závěsné zařízení podle nároku 9, vyznačující se tím, že tloušťka ukotvovacího elementu (6, 6.1, 6.2, 7, 7.1, 7.2) se od jeho delší boční hrany kjeho kratší hraně kontinuálně zmenšuje.

10,2) svírajícími spolu úhel (φ), vyznačující se tím, že ohybové úseky (9, 9.1, 9.2, 10, 10.1, 10.2) mají v místě, v němž se nacházejí navzájem nejblíže, takový odstup (a) od sebe, že ukotvovací elementy (6, 6.1, 6.2, 7, 7.1, 7.2) a mezikus (4, 4.1, 4.2) každého spojovacího ramena (5, 5.1, 5.2) mají v alespoň dvou výklopných polohách stejný nedeformovaný tvar,

11. Pružící závěsné zařízení podle jednoho z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že každý ukotvovací element (6, 6.1, 6.2, 7, 7.1, 7.2) je při vyklopení druhého závěsového dílu (2) na své delší boční tlakové hraně (31, 31.1, 31.2, 32.1, 32.2) namáhán tahem a na své kratší boční tahové hraně (32) je namáhán tlakem pro vytvoření neutrální oblasti (N) mezi oběma bočními hranami (31, 31.1, 31.2, 32.1, 32.2).

-16CZ 293221 B6

12. Pružící závěsné zařízení podle nároku 11, vyznačující se tím, že neutrální oblast (N) leží ve střední třetině mezi oběma bočními hranami (31, 31.1, 31.2, 32.1, 32.2).

13. Pružící závěsné zařízení podle jednoho z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že alespoň jeden ukotvovací element (6.2) má kolmo ke svému podélnému směru (R) vyklenutí (20).

14. Pružící závěsné zařízení podle jednoho z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že alespoň jeden ukotvovací element (6.2) má alespoň jedno žebro (17) pro změnu své tuhosti v ohybu.

15. Pružící závěsné zařízení podle jednoho z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že alespoň jeden ukotvovací element (6.2) má alespoň jedno zeslabení pro změnu své tuhosti v ohybu.

-15 CZ 293221 B6 přičemž každý ukotvovací element (6, 6.1, 6.2, 7, 7.1, 7.2) je ve srovnání se sousedními závěsovými díly (1, 2) pružný.

16. Pružící závěsné zařízení podle jednoho z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že alespoň jeden ukotvovací element (6.2) má alespoň jedno vybrání (19) pro změnu své tuhosti v ohybu.

17. Pružící závěsné zařízení podle nároku 16, vyznačující se tím, že ukotvovací element (6.2) je sestaven ze dvou dílů, mezi nimiž je vytvořeno vybrání (19).

18. Pružící závěsné zařízení podle jednoho z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že alespoň jeden mezikus (4, 4.1, 4.2) je v podélném směru ukotvovacích elementů (6, 6.1, 6.2, 7, 7.1, 7.2) tuhý v ohybu, ve směru kolmé, k tomuto podélnému směruje vytvořen jako torzní pružina.

19. Pružící závěsné zařízení podle nároku 18, vyznačující se tím, že ukotvovací element (6, 6.1, 6.2, 7, 7.1, 7.2) je vytvořen s lamelami nebo žebry probíhajícími vjeho podélném směru.

20. Pružící závěsné zařízení podle jednoho z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že spojovací ramena (5, 5.1, 5.2) jsou uspořádána před membránami (23) průběžně vytvořenými na vnitřní ploše závěsových dílů (1,2).

21. Pružící závěsné zařízení podle nároku 20, v y z n a č u j í c í se tím, že membrány (23) obou závěsových dílů (1, 2) se v jejich uzavřené poloze dotýkají nebo překrývají.

22. Pružící závěsné zařízení podle jednoho z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že na alespoň jednom závěsovém dílu (1) je mezi spojovacími rameny (5, 5.1, 5.2) uspořádán výstupek (14, 15).

23. Pružící závěsné zařízení podle nároku 22, v y z n a č u j í c í se tím, že výstupek (14, 15) zasahuje v uzavřené poloze za závěrnou rovinu do vybrání druhého závěsového dílu (2).

24. Pružící závěsné zařízení podle nároku 22, vyznačující se tím, že na obou závěsových dílech (1, 2) jsou mezi spojovacími rameny (5, 5.1, 5.2) uspořádány výstupky (14, 15), které se navzájem dotýkají nebo se překrývají.

25. Pružící závěsné zařízení podle jednoho z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že ukotvovací hrany (25, 26) obou závěsových dílů (1, 2) ležící mezi oběma spojovacími rameny (5, 5.1, 5.2) se překrývají.

-17CZ 293221 B6

26. Pružící závěsné zařízení podle nároku 25, vyznačující se tím, že ukotvovací hrany (25, 26) obou závěsových dílů (1, 2), ležící mezi oběma spojovacími rameny (5), mají komplementární vypuklé a vyduté oblasti.

27. Pružící závěsné zařízení podle jednoho z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že alespoň jedno spojovací rameno (5.1) je uspořádáno na přiřazeném závěsovém dílu (1) pod závěrnou rovinou (V) a je od závěsového dílu (1) odděleno zahloubením (22).

28. Pružící závěsné zařízení podle jednoho z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že spojovací ramena (5, 5.1, 5.2) na alespoň jednom závěsovém dílu (1) zapadají v uzavřené poloze do vybrání (28,28.1,28.2).

29. Pružící závěsné zařízení podle jednoho z přecházejících nároků, vyznačující se tím, že je bistabilní, přičemž každé spojovací rameno (5, 5.1, 5.2) obsahuje za tím účelem dva vnitřní ohybové úseky (9, 9.1, 9.2, 10, 10.1, 10.2) a jeden mezikus (4, 4.1, 4.2).

30. Pružící závěsné zařízení podle jednoho z nároků laž28, vyznačující se tím, že je tristabilní, přičemž každé spojovací rameno (5, 5.1, 5.2) obsahuje za tím účelem tři vnitřní ohybové úseky (9, 9.1, 9.2, 10, 10.1, 10.2, 11, 11.1, 11.2) se střídavě kladným a záporným sklonem vůči bočním hranám spojovacích ramen (5, 5.1, 5.2),

31. Pružící závěsné zařízení podle jednoho z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že mezikus (4, 4.1, 4.2) má v tahové oblasti u tahové hrany (32.1, 32.2) tloušťku stěny redukovanou oproti tlakové oblasti sousedící s tlakovou hranou (31.1, 31.2) působící jako tahová pružina.