CZ243596A3

CZ243596A3 - Pružicí závěsné zařízení

Info

Publication number: CZ243596A3
Application number: CZ962435A
Authority: CZ
Inventors: Rudolf A. Rentsch; Bruce M. Mueller
Original assignee: Creanova Ag
Priority date: 1994-02-23
Filing date: 1995-02-23
Publication date: 1998-03-18
Also published as: CA2183756A1; HUT76119A; EP0746512B1; AU1811595A; PL316002A1; DE59503341D1; ATE170150T1; CZ293221B6; WO1995023097A1; KR970701146A; NZ281229A; JPH09509387A; CN1057269C; CN1144514A; TW291519B; AU686975B2; HU219645B; DK0746512T3; HU9602210D0; CA2183756C

Description

(57) Anotace:

Závěs zhotovený s výhodou z plastu má dvě spojovací ramena /5.1, 5.2/ uspořádaná ve vzdálenosti /kl, k2/, která spojují první závěsový díl /1/ a druhý závěsový díl /2/. Každé spojovací rameno /5.1, 5.2/ má nejméně jeden tuhýmezikus /4.1, 4.2/ a spojovací element /7.1, 7.2/, který vykonává uvolňovací pohyb. Spojovací element /7.1, 7.2/ vyčnívá pohyblivě z prvního závěsového dílu /1 / a z druhého závěsového dílu /2/. Mezikus /4.1, 4.2/ vymezují dvě přímkové ohybové oblasti /9.1, 10.1, 9.2, 10.2/, které spolu svírají úhel. Spojovací ramena /5.1, 5.2/ mohou být spolu rovnoběžná nebo mimoběžná nebo mohou být zahnutá v jedné rovině. Při vyklopení zaklapnou do sebe spojovací ramena /5.1, 5.2/ bez velkých deformací materiálu do tvaru mostního oblouku, přičemž vyrovnávací pohyb odklání stranou přepětí v mrtvém bodě. Uspořádáním přídavných ohybových oblastí /11.1, 11.2, 12.1, 12.2/ bez zaklapovacího účinku v každém spojovacím rameni /5.1, 5.2/ se otevírací úhel podstatně zvětšuje a dosahuje se podle volby otevíracího případně zavíracího pohybu tří nebo více stupňů volnosti.

01-1800-96-Ho

Ό

Ct —i <

tn

O

O <

<

τ zc o

C;o >

o

		cr
O
		1 1—·
	o	i at
	o
	CZN	' -JC·
LO	O	v.
		I-*

Pružící závěsné zařízení

Oblast techniky

Vynález se týká uspořádání kloubového závěsu.

Dosavadní stav techniky

Pro kloubové závěsné spojení, zejména lisostřikem z jednoho kusu vyrobených plastových uzávěrů jsou známy různé konstrukce.

Zpravidla bývají u takových, z jednoho kusu vyrobených plastových uzávěrů dva vůči sobě vyklonitelné závěsové díly spojeny jedním hlavním závěsem (pantem) nebo několika hlavními závěsy (osovými úseky), ležícími na společné ose. K dosažení zaklapovacího efektu při ovládání závěsu, to jest zřetelně pociťovaného a definovaného překonávání otevírací a zavírací polohy v mrtvém bodě, bývá zpravidla zařazen alespoň jeden mezilehlý element, pružina, napínací pás nebo odpovídající prvky. Ty jsou uspořádány na boku hlavního závěsu nebo v případě několika hlavních závěsů mezi nimi a jsou spojeny s oběma díly závěsu. Mezilehlé elementy, případně napínací pásy jsou při tom tak uspořádány, že hlavní závěs (pant) leží vně roviny definované spojovacími místy mezilehlých elementů a závěrnými díly. Toto přesazení hlavního závěsu vůči ukotvení mezilehlých elementů (přesazení osy kloubu) vede při otevírání a zavírání závěsu k tahovým a tlakovým silám, které přenášejí a přejímají mezilehlé elementy a hlavní závěs a ovlivňují zaklapovací efekt.

Takový funkční princip, spočívající na přesazení osy kloubu, při kterém se vyklápějí díly závěsu kolem definované vůči dílům závěsů pevně uspořádané hlavní osy, a doplňující funkčí elementy se dostávají vůči svým ukotvovacím místům na dílech závěsu do geometrického vyklonění, je znám například z patentových spisů číslo DE 1813187, EP 0056469, CH 488085,

EP 0447357 nebo z přihlášek vynálezu číslo EP 524275 a DE P 43 35 107.7, zveřejněných 14,10.1993.

Vedle všeobecně známého problému vysokého a nadměrného namáhání materiálu (nebezpečí vzniku trhlin v materiálu nebo vzniku lomu v oblasti závěsu) spočívá nevýhoda těchto systémů v tom, že vzhlemem k potřebným hlavním pantům (Hauptfilmscharniere) je prostorová dráha pohybu závěsových dílů silně omezena a hlavní panty vzhlenem k nutnému přesazení vyčnívají z obrysu v zavřeném stavu. Vzájemná poloha závěsových dílů v obou klidových polohách, to jest v uzavřeném nebo v otevřeném stavu i během pohybu není směrodatně ovlivnitelná, jelikož dochází k čistě osové rotaci. Kromě toho přinášejí odpovídající uspořádání závěsů různá omezení a věcné nutnosti týkající se estetického a geometrického ztvárnění závěsových dílů. Kinematika takových konstrukcí je kromě toho silně ovlivňována výrobními tolerancemi. Není vzácností, že vlivem těchto věcných nutností vznikají konstrukce neodpovídající materiálu, které mohou být náchylné na poškození při výrobě a vzhledem k životnosti také v normálním použití .

obchází použitím materiálu. Závěs

Konstrukce bez hlavního závěsu je známa z amerického patentového spisu číslo 3 135456. Dva díly nádrže, které se mají vůči sobě vyklápět, jsou navzájem spojeny gumovým pružným na vnější straně ukotveným pásem. Tato konstrukce neřeší problém vysokých deformací materiálu, nýbrž ho zdánlivě gumového pružného, silně deformovatelného je vystaven vysokému zatížení materiálu a kromě toho vykazuje nanejvýš nestabilní nepředvídatelné manžetové překrývání.

Z evropského patentového spisu číslo EP 0 331940 je známo dvojstabilní závěsové zařízení, které v přiměřených mezích bere v úvahu uvedené nedostatky. Toto závěsné zařízení vylučuje hlavní závěs spojující přímo oba závěsové díly. Závěsové díly jsou spojeny dvěma stejnými souměrnými spojovacími rameny, přičemž každé z těchto spojovacích ramen obsahuje dva nosníky (cantilever arms), které spojují spojovací ramena se závěsovými díly. Nosníky samy jsou spojeny navzájem v podstatě trojúhelníkovou deskou. Uspořádání závěsu podle uvedeného vynálezu se vyznačuje poměrně velkým otevíracím úhlem a nadprůměrným zaklapovacím efektem a přes poměrně tuhou konstrukci nevede k nadměrnému namáhání mater iálu.

Americký patentový spis číslo 5 148912 popisuje závěsné zařízení, u kterého jsou oba závěsové díly navzájem spojeny dvěma spojovacími rameny, která jsou po celé své délce ohebná, případně pružná. Vzhledem ke kruhovému obrysu obou závěsnových dílů získávají obě spojovací ramena nuceně ale náhodně lichoběžníkový tvar. Podle stavu techniky nevykazuje tento závěs ani tuhé mezilehlé díly, které mají tvar lichoběžníku, ani ukotvovací elementy, které jsou přiformovány k závěsovým dílům. Známý závěs nevykazuje proto dobrý zaklapovací efekt. To znamená, že otevřená a zavřená poloha nejsou stabilními polohami závěsových dílů, do kterých se závěsové díly vracejí automaticky z mezilehlých vyklopených poloh.

Patentový spis WO-A-84 04 906 popisuje podobné závěsné zařízení. Spojovací ramena, podobná páskům, jsou po celé své délce ohebná a nevykazují v podstatě tuhé lichoběžníkové spojovací elementy. Kromě toho se tato spojovací ramena nenacházejí uvnitř vnějšího obrysu závěsových dílů, jsou tudíž z estetického hlediska neuspokojivá. Ze tento závěs nemá dobrý zaklapovací efekt, je zřejmé ze shora uvedených důvodů.

Úkolem vynálezu je vytvořit závěsné zařízení, zejména pro plastové uzávěry z jednoho kusu, které při zachování předností uvedeného evropského vynálezu (EP 0 331940) týkajících se namáhání materiálu přes zvětšený úhel otevření nad 180’ vykazuje nepatrné zatížení materiálu a umožňuje záměrně řídit prostorový pohyb a vytvořit tak s větším stupněm volnosti uspořádání závěsových dílů a jejich kinematiku.

Podstata vynálezu

Pružící závěsné zařízení bez hlavního pantu mající

a) první závěsový díl,

b) druhý závěsový díl, který může vůči prvnímu závěsovému dílu zaujímat několik stabilních výklopných poloh, přičemž alespoň mezi dvěma stabilními výklopnými polohami leží mrtvý bod a který se mimo mrtvé body sám pružně vrací z každé výklopné polohy mezi takovými výklopnými polohami zahrnujícími úvrať do nejbližší stabilní výklopné polohy,

c) dvě spojovací ramena uspořádaná ve vzájemném odstupu, která mají vždy ca) alespoň jeden ukotvovaní element hybně vyčnívající ze závěsového dílu, cb) alespoň jeden mezikus, který je vymezen dvěma ohybovými rozsahy svírajícími navzájem úhel spočívá podle vynálezu v tom, že

d) v místě, kde jsou si ohybové rozsahy nejblíže, vykazují odstup takový, že každé spojovací rameno jak v otevřené, tak v uzavřené poloze je v podstatě bez napětí a

e) každý ukotvovací element při relativním vyklopení druhého závěsového dílu oproti prvnímu závěsovému dílu mezi dvěma stabilními výklopnými polohami zahrnujícími úvrať, vykonává v rozsahu úvrati pružný odlehčující pohyb.

Při systematickém zkoumání otevíracího a zavíracího pohybu plastových uzávěrů bez pantu v hlavní ose, jak jsou popsány ve jmenovaném evropském patentovém spise, lze rozeznat komplexní prostorový pohyb. Přes dobré bistabilní chování se nedají dosáhnout cílové úhly otevření 180’ bez napětí, neboť při přechodu z jedné do druhé definované polohy lze pozorovat silnější protažení spojovacích ramen. Podle druhu materiálu je úhel v uzavřené poloze větší než 0' a úhel otevření je o dost menší než 180’ (160’). To při dlouhodobém chování znamená, že materiál je mimo obě definované polohy s minimem napětí stále v napjatém stavu a při manipulaci je vystaven silnějím deformacím, což může u plastu vést nakonec k trhlinám a životnost takového uzávěru je tím snížena.

Při podrobnmém zkoumání pochodu vidíme, že přechod do obou stabilních poloh je doprovázen i když nepatrným přehrnovacím pochodem v materiálu. Takové přehrnovací pochody jsou materiálové deformace, probíhající současně ve všech prostorových směrech (jako v nárazníku), což vede časem k nestabilnímu stavu a zřetelně tak odděluje obě stabilní polohy po obou stranách přehrnutí. K tomu přistupují kontrukční opatření ve tvaru předem vytvarovaných prohnutých míst, která společně řídí průběh pohybu. Je zřejmé, že přes přesnou techniku lisostřiku, kterou jsou řídicí orgány vylisovány, se nedaří řídit síly výhradně tak, jak by se to rádo udělalo. Ničivé síly, zasahující částečně až do plastického chování materiálu, působí nejenom na neuspokojivé mechanické vlastnosti, ale také vyvolávají přídavně jevy erodující materiál, které jsou přirozeně nežádoucí.

Spočívá to možná v tom, že při konstruování existuje sklon, co možno nejvíce ovládat a řídit, že se tím nepoznává a tím také nepřipouští možná, také k cíli vedoucí, spolupráce materiálu. Místo toho, aby se takové spolupracující hledisko zařadilo do spolupráce a využilo, nutíme celý plánovaný průběh pohybu do (příliš) úzkých kolejí. Zde se uplatní vynálezecká myšlenka.

Pokud se vezme v úvahu vlastní chování materiálu, je možno využít celou řadu takových spolupracujících jevů, a to vždy spolu s vybočujícím, ale průběhu nepříliš bránícím, spíše podporujícím řízením průběhu pohybu. U takových provedení se nechá materiál, u výhodných provedení z plastu, pohybovat tam, kam má skon se pohybovat a řídicí opatření se nasměrují teprve tam, kam je záměr pohyb uskutečnit. Tímto volným prostorem mezi tuhým řízením a měkkým vedením se zabrání napětím, která nejsou nutná.

Tímto způsobem se konstrukčními prostředky bez docílí prostorového pohybu odporového řízení a podle zadání úkolu se tím dosáhne větších stupňů volnosti pro provedení závěsových dílů. Vynález tím překonává dosavadní omezení a umožňuje při přípustném namáhání materiálu kromě jiného úhel otevření až 270* nebo dokonce závěsy se třemi stabilními polohami.

Vynález blíže objasňují, nijak však neomezují, následující napříklady praktického provedení pomocí konstrukčních úvah, přičemž obrázek 1 a diagramy 2 až 5 vedou k zásadním poznatkům a pochopení vynálezu.

Seznam obrázků

Obr. 1 ukazuje zásadní kinematiku pohybu, resp. geometrii zavíracího čela s přesazenou osou kloubu.

Na obr. 2 až 5 jsou diagramy funkcí úhlu otevření a deformací v závislosti na konstrukčních význacích. Prametry jsou, jak ukazuje obr. 1 L01 , L02 a d.

Na obr. 6 je principielní znázornění prvního příkladu provedení jednodílného plastového uzávěru s paralelně uspořádáanými spojovacími rameny a s nesouměrností vzhledem k rovině při zavřeném uzávěru.

Na obr. 7 je zvětšené znázornění spojovacích ramen mezi oběma díly závěru, resp. závěsu.

Na obr. 8 je znázorněn příklad provedení ve vyklopeném stavu. Jde o pohled dovnitř víka a nádrže.

Na obr. 9 je znázorněno spojovací rameno 5.1 vyklopeného závěsu ze strany naznačené na obr. 8.

Na obr. 10 je znázorněno druhé spojovací rameno 5.2

vyklopeného závěsu ze strany naznačené na	obr	. 8.
Obr. 11 ukazuje obě spojovací ramena 5, závěsu ze strany naznačené na obr. 8.	, 1	a 5.2 vyklopeného
Obr. 12 ukazuje příklad provedení podle	obr	. 8 v zaklapnutém

stavu. Jde o pohled dovnitř závěsu, nikoli zezadu jako na obr.

6.

Obr. 13 ukazuje odlehčovací pohyb podle vynálezu pomocí schematicky naznačeného příkladu provedení.

Na obr. 14 až 19 jsou další tvary provedení spojovacích ramen

5.1 a 5.2 ze stejné strany jako na obr. 12.

Obr. 20 ukazuje pohybové schéma příkladu provedení s nesouměrně probíhajícími ohybovými úseky 9,10.

Obr. 21a až 21d ukazují různé formy ukotvovacích elementů 6,7.

Obr. 22 ukazuje příklad provedení spojovacího ramene 5 v podrobném axonometrickém pohledu.

Obr. 23 ukazuje příklad provedení pro utěsnění závěsové oblasti pro závěrné víko.

Na obr. 24 je řez B-B výstupkem 15 z obr. 23.

Obr. 25 ukazuje příklad provedení s nepatrnou výškou závěrného víka.

Na obr. 26 až 29 jsou další příklady provedení vynálezu.

Příklady provedení vynálezu

V následnujících příkladech provedení je vynález vysvětlen na příkladu plastových uzávěrů z jednoho kusu. Poznatky a vysvětlení při tom získané mohou být samozřejmě beze všeho přenášeny na jiná použití a materiály, zejména na kartonovité materiály. U takových plastových uzávěrů tvoří oba závěsové díly závěrové těleso případně závěrový díl i závěrové víko.

Na obr. 1 je v silně zvětšeném měřítku zásadně současný uzávěr s přesazenou osou kloubu při pohledu ze strany. Hlavní pant 3., který spojuje závěrné těleso 1 ' a závěrové víko 2' , je kolmý k průmětně. Mezikus 61 (u některých uzávěrů nazývaný napínací pás) je zde, a to je nové, uspořádán asymetricky vůči rovině V uzávěru. Považuje-li se mezikus za svazek rovnoběžných vláken, pak sestává ukotvovacími místy Ai a A.2 z horního úseku) a dolního úseku L.2 (úseku závěrového tělesa). Každé vlákno má vůči hlavnímu pantu 3_ odstup d. Tyto parametry L.1 > L2 a d jsou na obr 1. znázorněny pro vnější hranu 62 mezikusu 61 .

každé vlákno mezi úseku Li (uzávěrového

Potřebné prodloužení vyplývající z principu přesazené osy kloubu (podle konkrétní konstrukce také napěchování) materiálu dosahuje svého maxima v úvrati. Jelikož se může poměr Ll/L.2 měnit (porovnej stoupání ukotvovacích míst Ai a A2), musel by se úhel otevření gama vypočítat pro taždé vlákno zvlášť. To však není pro zásadní úvahy na tomto místě nutné. Pro zjednodušené zkoumání prodloužení a úhlu otevření gama postačí parametry délky úseků Ll i L.2 a přesazení osy d. V praxi obnášejí tyto parametry:

L.1 max. = L.2 max. = přibližně 3 mm (při daném stavu techniky vždy souměrně) a cl = přibližně 1 mm.

To jsou obvyklé míry zavíracího čela tohoto druhu.

Dále se pojednává pomocí obrázků 2 až 5 o jednotlivých diagramech, které se týkají příkladů zatížení v závislosti na měnění parametrů z obr. 1. Pro jednoduchost je .Li vždy normován na 1 . Ostatní dva parametry L.2 a d jsou udány v poměru k .Li .

V diagramu na obr. 2 je znázorněna závislost úhlu gama rozevření uzávěru na parametrech z obr. 1. L.2 se mění od 0 Iii do 6 Lil a d se mění od 0 .Li do JLi . Funkce, znázorněná jako plocha, ukazuje, že při vzrůstajícím přesazení d osy kloubu a při pokud možno krátkém úseku L2 vychází maximální úhel gama rozevření, blíží-li se poměr L.2/.L1 nule (L,2 se blíží 0) a může obnášet až 250*. Jelikož se dosud s velkou námahou dosahuje úhlu rozevření značně menšího než 180*, existuje zde možnost, která může být za daného stavu techniky ještě využita. Tímto směrem jsou zaměřeny principy s tvarově pružnými napínacími pásy (například podle německého patentového spisu číslo P 43 35 107.7).

Diagram na obr. 3 ukazujue prodloužení vláken v úvrati, které je současně maximálním prodloužením. L.2 se mění opět od 0 do 6 L.1 a d se mění od 0 doLi. Diagram ukazuje, že při žádoucích velkých úhlech rozevření (to jest při malém úseku L.2) se vyskytují už při malém přesazení d prodloužení vláken o 40 a více procent. Z porovnání obou diagramů vyplývá, že maximální prodloužení se vyskytují výhradně v takovém oboru, kde byl žádoucí úhel rozevření maximální. Při bližším zkoumání tohoto oboru se dospívá k následujícím poznatkům:

Diagram na v závislosti na rozevření větších _L2 se mění od 0 obr. 4 ukazuje nyní úhel gama rozevření parametrech pouze pro obor při úhlech než 180*; znázorněn je obor 180’ až 250*. do přibližně 2 .Li a d se mění od 0 do L.i .

Plocha výsledné funkce zde zřetelně ukazuje, jak úzkým se stává konstrukční obor, čím větší má být úhel rozevření a jak velká protažení z toho vyplývají, což je znázorněno na následujícím diagramu.

V diagramu na obr. 5 je znázorněno prodloužení vláken v závislosti na L.i a d , přičemž je znázorněn stejný výsek rozsahu jako v diagramu na obr. 4. Z toho je patrno, že protažení v zajínavém oboru, to jest gama > 180’, činí přes 30 % a pro úhel rozevření 200’ a více obnášejí až 80 X. To vede k poznatku, že pro dosavadní řešení je skutečně přístupný jen velmi úzký (teoretický) obor. Jak vidno, vychází již při vlastně nepřípustném protažení 30% jen omezený úhel rozevření 180' a méně. Je třeba se tudíž vyhnut konstrukcím, které vedou k takovým protažením a hledat řešení, při kterém vedle konstrukčních opatření může být společně využito spolupráce materiálu k dosažení cíle. Evropský patentový spis číslo EP 0 331940 už naznačuje cestu, jak je možno obejít omezení dosavadního principu s přesazením kloubu. Uvedený spis číslo EP 0 331940 však klade silný důraz na čistě geometrické překrývací pochody, které kinematice uzávěru skýtají jen málo stupňů volnosti.

Uvedené poznatky zavádějí v dostatečné míře do problematiky, aby bylo patrno, kde jsou meze dosavadního stavu techniky. Kde a jak je lze překonat, ukazuje následující první příklad provedení.

Příklad 1

Obr. 6 ukazuje plastový uzávěr zhotovitelný z jednoho kusu lisostřikem například z polypropylenu (PP). Jako plasty přicházejí v úvahu obecně polymery, obzvláště termoplasty s obvyklými přísadami a/nebo plnidly nebo bez nich, které se dají tvarovat na ohebné houževnaté fólie o tloušťce typicky 50 až 2000 pm a v tomto stavu odolávají ohybu. Uzávěr sestává z tělesa 1' uzávěru a víka 2/, které zde tvoří oba závěsové díly. Uzávěr je zhotoven v uzavřeném stavu, to jest víko 2' přiléhá k přiléhá k tělesu 1' uzávěru v uzavírací rovině V. Těleso 1 ' uzávěru a víko 2/ jsou jednotlivě spojeny přes první spojovací rameno 5.1 a druhé spojovací rameno 5.2. která jsou s výhodou uspořádána ve výklencích. Uspořádání závěsu podle podle vynálezu vytvořeno bez jakýchkoli uzávěru. Mezi oběma spojovacími ramenem 5.1 a druhým spojovacím

5.2 není na rozdíl od známých provedení závěsů hlavním pantem a přesazením kloubu žádný přídavný a těleso 1' uzávěru spojoval. To 1' uzávěru se vzhůru vyčnívajícím příslušná vybrání, která přiléhají v uzavřeném stavu těsně k výstupku 15. Výstupek 15 zajišťuje vedení pro víko 2' a může být záměrně nahrazeno za obvyklý (zde zakrytý) vylitý otvor uvnitř uzávěru. Je patrno, že výstupek 15 skýtá různé možnosti provedení k zajištění přesné lícované polohy víka 2'. Obzvlášť výhodné jsou tvary vyduté které znemožňují překlopení víka 2' při zřetelně je na obrázku vidět, že uspořádání hlavního pantu. Vynález záměrně zabraňuje obou dílů závěru geometrickou nebo fyzickou hlavní osou, která by omezovala pohyb víka tím způsobem, že by vnucovala jednotlivým bodům pohyblivých závěsových dílů pohyb po kruhové dráze.

vynálezu může být tak dílů přečnívajících obrys rameny, prvním spojovacím ramenem s jedním závěs, který by víko 2/ umožňuje vytvořit těleso výstupkem 15. Víko 2 ' má směrem nahoru, zavírání. Zcela závěsu je bez spojení

Obě spojovací ramena, první spojovací rameno 5.1 a druhé spojovací rameno 5.2. obsahují první spodní ukotvovací element 6.1 a druhý spodní ukotvovací element 6.2. které jsou spojeny s tělesem 1' uzávěru a první horní ukotvovací element 7.1 a druhý horní ukotvovací element 7.2, které jsou spojeny s víkem 2J_. Horní a spodní ukotvovací elementy jsou navzájem spojeny přes v podstatě ohybově tuhý první mezikus 4.1 a druhý mezikus 4.2. Podle vynálezu jsou jak ukotvovací elementy, tak mezikusy provedeny tak, že jednak udržují torzní namáhání spojovacích míst mezi výklopným elementem a ukotvovacím elementem na co nejniží úrovni, jednak zajišťují záměrný, to jest k cíli zaměřený (řízený) pohyb závěrných dílů při otevíracím a zavíracím pohybu.

Na obr. 7 jsou obě spojovací ramena, první spojovací rameno 5.1 a druhé spojovací rameno 5.2 znázorněna ve značně zvětšeném měřítku. Pro jednoduchost jsou obě spojovací ramena zobrazena - při zanedbání jejich tloušťky - jako dva šikmo k sobě postavené obdélníky, které leží ve dvou rovinách ei a £2 svírajících úhel α. V tomto příkladu provedení jsou obě spojovací ramena, první spojovací rameno 5.1 a druhé spojovací rameno 5.2 uspořádána souměrně vůči rovině θ'i kolmé k průmětně. Naproti tomu není žádná souměrnost v podélném směru spojovacích ramen. První spodní ukotvovací element 6.1 a druhý spodní ukotvovací element 6.2, a první horní ukotvovací element 7.1 a druhý horní ukotvovací element 72 každého spojovacího ramene mají odlišný tvar. Na rozdíl od projednávané konstrukce podle evropského patentového spisu číslo EP 0 331940, která pracuje s trojúhelníkovými tvary a souměrným uspořádáním, mají zde jak ukotvovací elementy, tak mezikusy tvar lichoběžníku. Lichoběžníkový , s výhodou nesouměrný tvar vede k tomu, že průběh pohybu není zúžen. Podle vynálezu není snahou omezovat kinematiku uzávěru na přehrnování, nýbrž se spíše využívá lichoběžníkovým provedením záměrně materiálových vlastností a obzvláště k přenášení torsních a ohybových sil. Mezi ukotvovacími elementy a mezikusy jsou s výhodou přímkové ohybové úseky, první přímkový ohybový úsek 9.1 , druhý přímkový ohybový úsek 9.2 a třetí přímkový ohybový úsek 10.1 a čtvrtý přímkový ohybový úsek 10.2 jsou s výhodou vytvořeny jako kloubová liniové ohybové úseky), například jako z plastů obzvláště jako

Tyto ohybové úseky místa (plošné nebo kloubová zeslabená místa, u závěsů filmové závěsy; jak bylo vysvětleno, tvoří jen podstatnou část řídicích elementů. Zde neznázorněná závěrná rovina (obr. 1) je zde kolmá k rovině souměrnosti θ'i . Další rovina, rovnoběžná se závěrnou rovinou je zde označena jako e3. Podle vynálezu jsou spojovací ramena provedena tak, že při využití vlastností materiálu se dociluje cíleného vyklápěcího pohybu spojovacích ramen ve středové oblasti, takže se redukují nadměrná napětí v materiálu nebo se zabrání jejich vzniku, zejména nepřípustných protažení. Nestejné provedení ukotvovacích elementů vede k virtuální ose otáčení, která je v podstatě ve výšce přímky M, která je definována průsečíky přímkových ohybových úseků. Zdůrazňuje se, že tuto virtuelní osu nelze zaměňovat s geometrickou nebo jelikož se tato virtuelní osa pohybu kontinuálně pohybuje.

dokonce fyzikální hlavní osou, otáčení během trojrozměrného

Tento vyklápěcí a odlehčovací princip je dále vysvětlen pomocí různých příkladů provedení.

Ukotvovací elementy, ohybové úseky a mezi nimi vložené mezikusy nabízejí velkou variabilnost konstrukčních uspořádání. Podle polohy, jejich délky a úhlu nabízejí společně pohybové jednotky, které přes velký úhel rozevření a definovanou uzavřenou a otevřenou polohu vykazují jen malé napětí a tím i nepatrné deformace. Pokud se v dalším textu uvádí deformace, vychází se z toho, že se poznatky vztahují také na příslušné pěchování, které se vyskytuje podle konstrukčního řešení uzávěrů. Spolupráci materiálu je při tom třeba spatřovat v tom, že se využívá pružnosti v několika směrech za sebou po krocích v souvislosti s pohybem obou spojovacích ramen. Přímkové ohybové úseky podporují definovaný pohyb závěsového uspořádání a koncentrují v podstatě přehrnovací pochody na tyto úseky. Ostatní díly spojovacích ramen se přehrnují nebo ohýbají jen nepatrně pokud vůbec.

Lichoběžníkové k možnostem a oproti dosavadním kromě jiného úhly

331940 s trojúhelníkovými liniemi (folding lineš).

varianty provedení podle vynálezu vedou ke kinematice, která otevírá nové možnosti řešením. Řešení podle vynálezu umožňuje otevření až 270’ nebo dokonce uzávěry s několika stabilními polohami, jak je dále vysvětleno. To oproti známým napínacím pásům nebo konstrukci podle evropského patentového spisu číslo EP 0 elementy a se dvěma kloubovými Vynález tak umožňuje více stabilních výklopných poloh prvního závěsového dílu 1_ oproti druhému závěsovému dílu 2., přičemž zpravidla leží mezi dvěma takovými stabilními výklopnými polohami úvrat. Ve smyslu vynálezu dosažení dvou nebo několika stabilních aby se závěsové díly z takto volených úvratí vždy pružně vrátily do jedné ze stabilních výklopných poloh. Jinak řečeno, je účelem nejenom vícenásobná stabilita, nýbrž kombinace vícenásobné stability s pružícím případně zaklapovacím efektem.

tak není snahou pouze výklopných poloh, ale

Obr. 8 ukazuje příklad provedení ve vyklopeném stavu o úhel 180’ a ve stavu do značné míry prostém pnutí. Pohled směřuje dovnitř víka a nádoby. Těleso 1' uzávěru a víko 2' jsou navzájem spojeny přes první spojovací rameno 5.1 a druhé spojovací rameno 5.2. K uzavření by se nyní víko 2' z roviny nákresu vyklopilo. Obě spojovací ramena nyní vyčnívají z roviny nákresu jako dva mostní oblouky. Podle délky ukotvovacích elementů, které nemusejí být stejně dlouhé, a podle úhlového sklonu kloubových míst nebo ohybových úseků a podle délky mezikusů se závěs chová při otevírání a zavírání odlišně. Vyznačeny jsou k tomu přídavné ohybové úseky první přídavný ohybový úsek 11.1, druhý přídavný ohybový úsek 11.2. třetí přídavný ohybový úsek 12.1 a čtvrtý přídavný ohybový úsek 12.2. které zde umožňují beznapětový stav otevření.

Obr. 9 ukazuje první spojovací rameno 5.1 tvaru mostního oblouku, jehož první mezikus 4.1 je přivrácen k pozorovateli tak, že vidí tentýž povrch jako na spojovací rameno 5.2 na obr. 10 je obr. 8, zatímco druhé k pozorovateli obráceno tak, že vidí k němu přivrácenou spodní stranu druhého mezikusu 4.2. Obloukem β je naznačen uzavírací a otevírací pohyb. Obr. spojovací ramena, znázorňuje obě patrná, když se jimi dívá. k přídavným ohybovým úsekům, jak jsou pozorovateli Je patrno, že jsou vzhledem šikmo navzájem probíhajícím, k sobě bočně přikloněna. Dvojitá šipka A má ukazovat otevírací a uzavírací pohyb napříč oblouku β naznačený na obr. 9. Tento pohyb, vyznačený šipkou A, by se dal označit nejlépe jako (zde stranou působící) odlehčovací pohyb z úvratě. Zatímco napínací pásy při dosavadním stavu techniky se natahují a fungují tak jako pružina působící v jednom směru, vykonávají spojovací ramena vzájemně interaktivní odlehčovací pohyb, který může být ve velké míře řízen ukotvením přímkových ohybových úseků a délkovou polohou ukotvovacích míst (kterými se vždy míní první spodní ukotvovací element 6 ♦ 1 a druhý spodní ukotvovací element 6.2 a první horní ukotvovací element 7.1 a druhý horní ukotvovac í ohybových úsek 11.1.

element 7.2) úseků (kterými nebo prostřednictvím přídavných se vždy míní první přídavný ohybový druhý přídavný ohybový úsek 11,2, třetí přídavný ohybový úsek 12.1 a čtvrtý přídavný ohybový úsek 12.2) . Vynález tak zajišťuje zvláštní odlehčovací prostředky u ukotvovacích elementů (případně na jejich přechodech), které ovlivňují odlehčovací pohyb.

Tímto způsobem se získá úhel rozevření přes 200* s koncovými odlehčenými polohami a s deformacemi nižšími než 10%, pouze musí být zachycena reakce ohnutých filmových závěsů spojovacích míst, pružný tlak nebo tah ve spojovacích ramenech je nepodstatného významu. Nesouměrným umístěním spojovacích ramen (kterými se vždy míní první spojovací rameno 5.1 a druhé spojovací rameno 5,2) (nesouměrných vůči rovině (Ji ' , obr. 7) jsou také možná přesazení vyklápěcího pohybu, takže zavírací Čelo zaklapne šikmo na stranu. Obzvláštní předností vynálezu je skutečnost, že může být ovlivněna míra od 1ehčovacího pohybu a tím také zaklapovací efekt. Jelikož geometrie závěsových dílů (kterými se vždy míní první závěsový díl 1. a druhý závěsový díl 2.) na to nemá vliv, dosáhne se cílené předpovídatelné uzavírací kinematiky a žádoucího pružícího ef ektu.

Obr. 12 ukazuje příklad provedení podle obr. 8 v zaklapnutém stavu. Na závěs je pohled zevnitř, nikoli ze zadní strany jako na obr. 6. Přes komplexní prostorové pohyby zmíněné u obr. 8 až 11 tvoří obě spojovací ramena v uzavřeném stavu zde pouze přímková spojení ve vzdálenosti k, které tak mohou být uspořádány jako obvyklé napínací pásy. Při vyklopení zaklapnou tato spojovací ramena bez velkého napětí, avšak se zřetelným zaklapovacím efektem do tvaru mostních oblouků, jak znázorněno na obr. 9 a 10, přičemž vyrovnávací pohyby podle obr. 11 odvádí přepětí v úvrati stranou při otevíracím a zavíracím pohybu. Tento účinek je záměrně podporován zmíněnými přídavnými ohybovými úseky.

Tento zmíněný odlehčovací a v úvrati deformační pohyb je podrobněji vysvětlen na obr. 13. Ke schematicky naznačenému spodnímu závěsovému dílu 1 přiléhají dvě spojovací ramena, která jsou také zjednodušeně naznačena jako plochy. K pochopení odlehčovacího pohybu mají význam odlehčovací elementy, kterými zde jsou oba ukotvovací elementy. Jestliže se vykloní spojovací ramena ze zde naznačené polohy (uzávěr je uzavřen) směrem ven ve smyslu šipky B, vznikne ve středové oblasti M v obou ramenech pěchovací účinek podmíněný napětím, který působí proti natažení na vnějších hranách spojovacích ramen. Mezikusy (kterými se vždy míní první mezikus 4.1 a druhý mezikus 4.2). které jsou oproti ukotvovacím elementům tuhé vůči ohybu, mají v důsledku toho tendenci vyklonit se ve středové oblasti M ve směru šipek li a I2 k vnitřku uzávěru. Jestliže je nyní tomuto pohybu bráněno, jak tomu je obzvláště u dosavadních uzávěrů s přesazeným kloubem, dojde především na vnějších hranách mezikusή případně spojovacích ramen k natažení, která jsou v dimezích vysvětlených u obr. 2 až 5.

Podle vynálezu je nyní zajištěno, že spodní ukotvovací elementy (první spodní ukotvovací element 6.1 a druhý spodní ukotvovací element 6.2) (případně na obrázku neznázorněné horní ukotvovací elementy (první horní ukotvovací element 7.1 a druhý horní ukotvovací element 7.2) vykonávají odlehčovací pohyb. Jak vyplývá z obr. 13, vyskytujeí se nejenom síly, působící proti ose uzávěru ve směru šipek li a I2 ale také torsní síly ve směru šipek Ti a T2.Obecná napjatost uspořádání je dána superposicí tahových, tlakových a smykových napětí. Vynález vede k tomu, že pomocí odlehčovacího pohybu, který zachytí jak torsní, tak radiálně oblasti M, se zredukují nebo působící v podélném směru spojovacích ramen. Prostředky, potřebné k od 1ehčovacímu pohybu tvoří přídavné ohybové úseky a/nebo uspořádání spodních ukotvovacích elementů (spolupráce materiálu, geometrie). Tím se dosáhne, že každý ukotvovací úsek při realativním vychýlení druhého závěsového dílu 2. oproti prvnímu závěsovému dílu 1. mezi polohami zahrnujícími úvrať v rozsahu vykonává odlehčovací pohyb.

působící síly ve středové vyrovnají protahovací síly dvěma stabilními maximální úvrati

Jsou-li elementy odlehčující protažení vytvořeny tak, že se do značné míry eliminují odlehčovacím pohybem napětí v materiálu, redukující se pružinové síly a zaklapovací efekt je zeslaben. Ve středové oblasti M jsou první tlaková hrana

31.1 a druhá tlaková hrana 31.2 (uváděné dále také jako tlakové hrany) spojovacích ramen namáhány tlakem. Naproti tomu jsou první tahová hrana 32.1 a druhá tahová hrana 32.2 (uváděné dále také jako tahové hrany) namáhány tahem. Uspořádání závěsu podle vynálezu vede k tomu, že při otevíracím a uzavíracím pohybu je dána neutrální oblast N (bez tahových nebo tlakových sil nebo jen minimálních), která je naznačena pouze pro první spojovací rameno 5.1 ve středové oblasti spojovacích ramen. Jak vyplývá z obr. 13, leží tato oblast daleko ve směru ke středu prvního spojovacího řemene

5.1. S výhodou jsou ukotvovací elementy uspořádány tak, že neutrální oblast N je ve střední třetině spojovacích ramen. Tím se dosahuje vyrovnané napjatosti v šířce b spojovacích ramen a jak bylo popsáno, zabrání se tak škodlivému namáhání materiálu. S výhodou se tak utvářejí odlehčovací elementy, například přídavné ohybové úseky v závislosti na materiálu a geometrii tak, že prodloužení materiálu leží v optimalizovaném rozsahu, takže zaklapovací efekt je zřetelný, avšak nedochází k přepětí.

Následující obrázky ukazují některá výhodná konstrukční provedení vždy v pohledu jako na obr. 12. Pocházejí z metodické mnohosti variant, které vykazují rozmanité výsledky zatížení a silové vlivy a ukazují tak vždy jiné vlastnosti, kterých lze v případě potřeby využít.

Obr. 14 ukazuje tvar provedení se spojovacími rameny (první spojovací rameno 5.1 a druhé spojovací rameno 5.2) vykloněnými směrem dovnitř. Vzdálenosti ki a k2 ukotvovacích elementů prvního závěsového dílu i a druhého závěsového dílu 2 jsou zde stejné. Přímkové ohybové úseky jsou uspořádány na jedné straně vyklopení. Při odklapnutí a zaklapnutí se první závěsový díl 1_ (víko) vyklopí v podstatě ve výšce M mezi oběma spojovacími rameny a ustaví se bez napětí na úhel rozevření větší než 200*. Kromě toho lze pozorovat, že pohyb vyrovnávající napětí je obzvláště velký, což je u některých materiálů výhoda. V tomto provedení odpadají přídavné přímkové ohybové úseky, jelikož šikmo nastavené ukotvovací elementy vykazují dobré torsní a ohybové vlastnosti a tak zabraňují nadměrnému namáhání materiálu.

Obr. 15 ukazuje tvar provedení se spojovacími rameny (první spojovací rameno 5.1 a druhé spojovací rameno 5.2) vykloněnými směrem ven. Vzdálenosti ki a k2 ukotvovacích elementů prvního závěsového dílu X a druhého závěsového dílu 2 nejsou stejné. Přímkové ohybové úseky jsou uspořádány opět na jedné straně vyklopení. Při odklapnutí a zaklapnutí se první závěsový díl X (víko) vyklopí s dostatečně velkým pohybem vyrovnávajícím napětí ve výšce M mezi oběma spojovacími rameny a ustaví se bez napětí na úhel rozevření větší než 200’.

Obr. 16 ukazuje tvar provedení se spojovacími rameny (první spojovací rameno 5.1 a druhé spojovací rameno 5.2) postavenými směrem ven. Vzdálenosti ki a k2 ukotvovacích elementi*i prvního závěsového dílu X a druhého závěsového dílu 2_ nejsou stejné ki > k2. Při odklapnutí a zaklapnutí se první závěsový díl X (víko) vyklopí ve výšce M mezi oběma spojovacími rameny a ustaví se na úhel rozevření přibližně 180’. Pohyb, vyrovnávající napětí, je u tohoto provedení menší než u shora uvedených provedení, je však postačující. V opačném případě, kdy ki < k2, vyklopí se první závěsový díl X (víko) s úhlem rozevření přibližně 180’ do polohy pod druhý závěsový díl 2 .

Obr. 17 ukazuje tvar provedení s rovnoběžnými spojovacími rameny (první spojovací rameno 5.1 a druhé spojovací rameno 5.2). Vzdálenosti ki a k2 ukotvovacích elementů prvního závěsového dílu X a druhého závěsového dílu 2 jsou stejné. Přímkové ohybové úseky jsou zde poněkud od sebe vzdálené, případně ukotvovací elementy mají jen nepatrnou délku. Při odklapnutí a zaklapnutí se první závěsový díl X (víko) vyklopí se zřetelným zaklapovacím efektem do výšky M a ustaví se na úhel rozevření přibližně 180*. Kromě toho lze pozorovat, že pohyb, vyrovnávající napětí, je malý a přímkové ohybové úseky zůstávají ve stavu mírného napětí. To může být pro některá použití správné, totiž tam, kde první závěsový díl 1 (víko) se nemá při pohybu vyklápět. Velká vzdálenost mezi přímkovými ohybovými úseky je výhodná i tehdy, mají-li závěsové díly zůstat v otevřené poloze na 180’ od sebe vzdáleny. Při tom může být samozřejmě také ovlivněn potřebný odstup pro lisostřikový nástroj v lisovací poloze.

Obr. 18 ukazuje tvar provedení s rovnoběžnými spojovacími rameny ki = k2 a s nesouměrným umístěním ukotvovacích elementů (rozdílný sklon spojů, viz nesouměrnost vůči rovině ΰi na obr. 7) totiž s nestejnými úhly spojovacích ramen a s nestejnými výškami lichoběžníků vůči spojovacím ramenům. Při odklapnutí a zaklapnutí se první závěsový díl i (víko) vyklopí se zřetelným zaklapovacím efektem do šikmé polohy vůči druhému závěsovém dílu 2. Pohyb se vykonává kolem osy, skloněné k rovině uzávěru (obr. 1). Tímto provedením má být pouze naznačena mnohostrannost možností, které vynález poskytuj e.

Všechna provedení podle obr. 14 až 18 ukazují varianty základního tvaru se dvěmě k sobě skloněnými spojovacími místy nebo ohybovými elementy k získání žádoucího zaklapovacího efektu bez překroucení materiálu. Uhel rozevření může být však přídavně a podstatně zvětšen, pokud je více spojovacích míst případně ohybových úseků. Podle materiálu a/nebo konstrukce spojovaných dílů (víko/nádoba) jsou ukotvovací elementy obzvláště tuhé, takže pomoc při otevírání prakticky odpadá. Pak je výhodné zavést takový jeden nebo dva ohybové úseky, případně závěsová místa. Ta mohou mít pouze ohýbací funkci, nebo mohou také vykazovat přídavnou zaklapovací funkci.

Na obr. 19 je zvláštní provedení s přídavným, skloněným ohybovým úsekem v blízkosti prvního závěsného dílu JL, zde tělesa uzávěru. Vzdálenosti k61, k92 nasazovacích míst u obou závěsných dílů, prvního závěsového dílu 1 a druhého závěsového dílu 2 jsou stejné. Přímkové ohybové úseky jsou uspořádána analogicky jako ohybový úsek tvoří přídavné u jiných provedení. Přídavný ohybové úseky, které spojují

Uspořádání spojů tvaru písmene Z, ukotvovací elementy s prvním nasazovacími místem 16.1 a se druhým nasazovacím místem 16.2 (označovanými nadále také jako nasazovací místa). Kromě toho jsou instalovány přídavné ohybové úseky, které spojují horní ukotvovací elementy se druhým závěsným dílem 2 (víkem) uzávěru. Nasazovací místa jsou pevně spojena se prvním závěsným dílem i, (tělesem uzávěru). Přídavné ohybové úseky jsou tak skloněny, že mohou vykonávat odlehčovací pohyb A vysvětlený u obr. 11.

nebo ohybových úseků může být přirovnáno ke to znamená že linie vykazují střídavě kladný a záporný sklon vůči hranám spojovacích ramen. Pokud je stoupání přídavných ohybových ůseků voleno poměrně velké (> 45, jak naznačeno na obr. 19), má závěs dodatečnou úvraťovou polohu. Při odklapnutí a zaklapnutí se druhý závěsový díl 2 (víko) vyklopí se zřetelným zaklapovacím efektem podobně jako u vysvětlených příkladů napřed kolem přímkových ohybových úseků a nastaví se na první úhel rozevření 180. Pokud se ručně dodatečně na víko působí, nastane druhý zaklapovací efekt v podstatě kolem přídavných ohybových úseků a uvede víko do druhé úvraťové polohy s úhlem rozevření přibližně 270*. Vynález tak umožňuje tři stabilní polohy víka uzávěru. Tím vynález umožňuje zcela novým způsobem trojnásobné nebo vícenásobné (při dalších přídavných ohybových úsecích) závěsové spojení, což dosud neumožňoval žádný závěs podle dosavadního stavu techniky.

Jestliže se spojí spojovací ramena mírně skloněnými nebo vodorovnými přídavnými ohybovými úseky (prvním přídavným ohybovým úsekem 11.1 a druhým přídavným ohybovým úsekem 11.2) přes první nasazovací místo 16.1 a před druhé nasazovací místo

16.2 nebo přímo v přechodech s díly závěsu, vznikne bistabilní otevírací pohyb při odlehčení nakloněním ukotvovacích elementů směrem ven (například obr. 10). Jak se ukazuje, není pohyb vyrovnávající napětí při provedení s nasazovacími místy dotčen a ohybové úseky jsou do značné míry bez napětí.

Sklon přímkových ohybových úseků, případně přídavných ohybových úseků je podle vynálezu volen záměrně tak, aby se průběh pohybu ovlivnil ve smyslu jemného řízení k dosažení výhodných otevíracích pohybů. Současně je třeba respektovat protilehlé uspořádání spojovacích ramen. Jelikož závěsový pohyb závisí jak na sklonu ohybových úseků, tak na protilehlém uspořádání spojovacích ramen, koordinují se s výhodou tyto parametry.

Význam těchto paramerů je vysvětlen pomocí obr. 20. Tento obrázek ukazuje opět schematicky dvě spojovací ramena uspořádaná na prvním dílu 1. závěsu (zde tělese uzávěru). Spojovací ramena zde znázorněná (bez tloušťky) svírají spolu úhel a. Dvě přímky kolmé ke spojovacím ramenům, procházející osou tělesa uzávěru, svírají úhel omega = 260’- a. Přímkové ohybové úseky svírají každý úhel Φ. Lze snadno dokázat, že teoreticky dosažitelný úhel rozevření závisí na vzájemném poměru obou úhlů Φ. Trigonometrickým výpočtem lze dokázat, že při přísně kolmém postavení ukotvovacích úseků ke spojovacím dílům, pro úhel rozevření 180’ (při zanedbání materiálových vlivů) musí být splněna závislost tgΦ/2 = cos oc/2 = cos (180 -omega)/2.

Pro omega = 90’ by tak byl potřebný úhel Φ = Z0,5*. Jak již bylo shora vysvětleno, lze dosáhnout podstatně většího úhlu rozevření, jsou-li zařazeny přídavné ohybové úseky, které umožňují beznapěťový stav v otevřené poloze.

Při otevíracím pohybu ve směru šipky B se vyskytnou, jak bylo řečeno, ohybové a torsní síly. Relevantní zde jsou torsní síly Fti a Ft2 a ohybová síla Fbi působící na spodní ukotvovací elementy a torsní síly Ft3 a Fta a ohybová síla Fb2 působící na horní ukotvovací elementy. Tyto síly jsou stejné, jestliže ukotvovací elementy mají odpovídající tvar, to jest přímkové ohybové úseky jsou souměrně uspořádány vůči spojovacím ramenům pod stejnými úhly lambda 1 a lambda 2. Jak je z obr. 20 patrno, zaujímají spodní přímkové ohybové úseky s výhodou větší úhel lambda 1 než horní přímkové ohybové úseky. To vede k tomu, že síly Fti a Ft2 a Fbi, působící na spodní ukotvovací elementy jsou menší než síly Ft3 a Ft « a Fb2 působící na horní ukotvovací elementy. V důsledku toho se nedosahuje při jednom úhlu rozevření současného ohýbání v přímkových ohybových úsecích, nůbrž spojovací ramena se pohybují napřed kolem prvního přímkového ohybového úseku 9.1 a druhého přímkového ohybového úseku 9.2 a teprve potom kolem třetího přímkového ohybového úseku IQ.1 a čtvrtého přímkového ohybového úseku 10.2. Účelně se toho podle vynálezu využívá k ovlivňování průběhu pohybu při otevírání a zavírání. U provedení podle obr. 20 se například dosahuje (zde ne znázorněno), že vrchní závěrné víko se napřed vychýlí směrem ven v podstatě na výšku značky Mi a teprve se zpožděním vykoná vychylovací pohyb v rozsahu značky M2 · Myšlenka vynálezu, týkající se řízení průběhu pohybu za současné redukce tahových sil spoluprací s vlastnostmi materiálu, je z obr. 20 obzvlášť zřetelná.

Volba úhlů lambda 1 a lambda 2 a vzdálenosti přímkových ohybových úseků ponechává široké pole pro řízení kinematiky závěsu. Obzvlášť výhodnými jsou uspořádání přímkových ohybových úseků, při kterém stojí křížem postavené rozsahy pohybu pokud možno šikmo. Obzvláště nemají být křižující se přímkové ohybové úseky rovnoběžné a pokud možno přesazené v osovém směru. Tím se dá dosáhnout, že celkové chování závěsu je pokud možno stabilní proti překroucení spojovacích dílů (nežádoucími torsními silami).

Pomocí obr. 21a až 21d jsou popsány přídavné možnosti ovlivňování pohybových pochodů a další příklady uspořádání funkčních prvků. Materiálové spolupůsobení může být podpořeno případně ovlivněno přídavnými konstrukčními význaky. Obr. 21a ukazuje jiný druhý spodní ukotvovací element 6.2, který vykazuje mírné vyklenutí 20 napříč podélnému s měru R. Podle výhodném provedení odpovídá toto vyklenutí 20 místnímu zakřivení závěrného dílu. Druhý přímkový ohybový úsek 9.2, směřující šikmo k podélnému směru, má s výhodou přímý tvar, může však být pro zvláštní provedení zakřiven nebo mít nepřímý průběh. Druhý mezikus 4.2 zde má rovněž zakřivení 20. odpovídající druhému spodnímu ukotvovacímu elementu 6.2. Pokud je druhý přímkový ohybový úsek spoj 9.2 vytvořen jako filmový pant, liší se průběh pohybu oproti dříve popsaným provedením v podstatě pouze vyklenutím druhého spodního ukotvovacího elementu 6.2. Vyklenutí 20 vede k tomu, že ukotvovací element získá oproti ohybovým silám Fbi vyztužení. Proti torzním silám Ft2 je však menší odpor, takže žádoucího odlehčení proti protažení se dosahuje vybočovacím pohybem ve směru šipky Ft2· Je-li spojení druhým přímkovým ohybovým úsekem 9.2 docíleno pružným spojením materiálu, je průběh pohybu překryt přídavně trojrozměrným přehrnovacím pochodem vyklenutého druhého spodního ukotvovacího elementu 6.2 a druhého mezikusu 4.2. Zaklapovací účinek tím může být přídavně zvýšen.

Obr. 21b ukazuje druhý spodní ukotvovací element 6.2, který je spojen s druhým mezikusem 4.2 fimovým pantem jakožto druhým přímkovým ohybovým úsekem 9.2. Ukotvovací element zde má přímý plochý tvar, je však ve středové části vyztužen žebrem 17 probíhajícím v přímém směru. Toto žebro 17 vede k vyztužení materiálu a k příslušnému zvýšení tuhosti druhého spodního ukotvovacího elementu 6.2 v podélném směru. Podobného vyztužení lze dosáhnout i několika žebry 17 v podélném směru. Analogicky mohou být provedena zesílení materiálu, která způsobí vyztužení napříč podélného směru R. V tom případě jsou torsní pohyby druhého spodního ukotvovacího elementu 6.2 napříč podélného směru R silně potlačeny a druhý spodní ukotvovací element 6.2 bude vykonávat ohybové pohyby ve směru šipky Fbi. Taková vyztužení mohou být samozřejmě provedena v kombinaci s přídavnými ohybovými úseky (například obr . 19).

Obr. 21c ukazuje příklad provedení, kde druhý spodní ukotvovací element 6.2. je spojen se druhým mezikusem 4.2 fimovým pantem jakožto druhým přímkovým ohybovým úsekem 9.2. Aby bylo možno zachytit torsní a ohybové síly přes druhý spodní ukotvovací element 6.2 , je zde v horní oblasti 18 ukotvovacího elementu zeslabení materiálu.Aby měl druhý spodní ukotvovací element 6.2 postačující celkovou pevnost, nezasahuje zeslabení materiálu přes celou šířku ukotvovacího elementu, ale jen tam, kde jsou torsní a ohybové síly největší. Tím jsou síly a momenty, potřebné k odlehčení protažení, cíleně přenášeny určitými částmi ukotvovacího elementu. Druhý přímkový ohybový úsek 9.2 je přitom třeba tak uspořádat, aby k potřebnému prohnutí spojovacího ramene bylo využíváno pouze definovaného úseku. Toho se dosáhne tím, že přechod z materiálového zeslabení v horní oblasti 18 vykazuje k druhému přímkovému ohybovénu úseku 9.2 jakožto spoji zesilovací skok materiálu.

Konečně obr. 21d ukazuje příklad provedení, kde druhý spodní ukotvovací element 6.2, vykazuje v materiálu vybrání druhého přímkového ohybového elementu 9.2. resp. druhý spodní ukotvovací element sestává ze dvou dílů. Taková provedení se hodí zvláště u velkých závěsů k dosažení potřebné ohybové pružnosti. Vybrání jsou přitom uspořádána tak, že oblasti, přenášející síly, nejsou ovlivněny buď vůbec, nebo jen žádoucí měrou. Vybrání mohou při tom, jako v tomto provedení, zahnovat jen část ukotvovacích elementů nebo dosahovat až k ohybovým úsekům. Samozřejmě mohou i druhé mezikusy 4.2 například z estetických důvodů, k úspoře materiálu nebo k ovlivnění kinematiky závěsu vykazovat různá vybrání. Je však třeba respektovat, aby zůstala zachována určitá tuhost mezikusů, aby se uskutečnil průběh pohybu podle vynálezu a nevznikaly nekontrolovatelné překrývací jevy. Ve zvláštním provedení je možno při zachování ohybové pevnosti mezikusů zvýšit efekt pružinovým kroucením mezikusů. Podle toho vytvářejí tak, aby byly tuhé na ohyb v podélném poměru k ukotvovacím elementům a neumožňovaly zaklapovací se mezikusy směru v vybočování. V příčném směru vůči spojovacím ramenům například jako lamely nebo žebra mohou být muzikusy provedeny tak, že v tomto směru působí jako torsní pružiny. Torsní moment mezikusů tak podporuje pružící sílu způsobovanou ukotvovacími elementy při ovládání závěsu.

Na obr. 22 je detailní pohled na spojovací rameno, u kterého jsou stejně jako u příkladu na obr. 20 ukotvovací elementy tuhé a kolmé ke spojovacím dílů. Mostní oblouk zde neznázorněných součástí závěsu, vytvořený otevřením o 180’, vykazuje pak uvedený tvar. Úhel Φ sevřený ohybovými úseky je podle vynálezu volen tak, že spojovací rameno v této o 180’ otevřené poloze mostního oblouku a zejména ukotvovací elementy jsou v beznapěťovém stavu. V tomto příkladu provedení mají ukotvovací elementy další, obzvlášť výhodný tvar. Tloušťka stěny ukotvovacích elementů se zužuje od čelně patrných tlakových hran k tahovým hranám (na obr. vzadu). Těmito prostředky se dosáhne, že ohybové a torsní vlastnosti ukotvovacích elementů mohou být stejnoměrné po celé šířce b. Tloušťka stěny se volí s výhodou tak, aby ohybové a torzní vlastnosti zůstaly po celé šířce b pokud možno stejnoměrné. V přiblížení se tloušťka stěny trvale zmenšuje, přičemž tloušťky stěny na tlakových hranách k tloušťkám stěny na tahových hranách jsou v tomtéž poměru jako je vzájemný poměr výšek tahových a tlakových hran. Je-li vnější plocha 27 spojovacího ramene přizpůsobena vnějšímu obrysu uzávěru, leží například ve válcové ploše, může být vnitřní strana 21 ukotvovacích elementů přizpůsobena tomuto vnějšímu obrysu, nebo může probíhat, jak tomu je ve znázorněném příkladu provedení, v rovině.

Obr. 23 ukazuje výhodné provedení pro utěsnění oblasti závěsu. Je znázorněno víko 2' uzávěru se dvěma spodními ukotvovacími elementy, kolmými k víku 2/ uzávěru. Pro přehlednost nejsou znázorněny ostatní části spojovacích ramen, to jest mezikusy a ukotvovací elementy, které jsou spojeny s druhým dílem uzávěru. Ukotvovací element je tedy na prvním přímkovém ohybovém úseku 9,1 a na druhém přímkovém ohybovém úseku 9.2 přerušen. Víko uzávěru má kruhový průřez, to jest spodní ukotvovací elementy leží zde v příslušné stěně válce. Mezi ukotvovacími elementy je patrný další výstupek 14 , který má zde tvar válcové stěny a leží uvnitř obrysu uzávěru. S dalším výstupkem 14 jsou spojeny dvě tenké stěny nebo membrány, první membrána 23.1 a druhá membrána 23.2 (ooznačované nadále tako jako membrány), které spojují vnější oblasti, první vnější oblast 24.1 a druhou vnější oblast 24.2 válcové stěny uzávěru. Spodní díl uzávěru, resp. těleso uzávěru může být podobým způsobem vybaveno membránou, takže přes další výstupek 14 a membránu je docíleno bezprašného spojení v oblasti závěsu. Velikost membrány obou částí uzávěru je s výhodou utvořena tak, že se dotýkají nebo překrývají. Místo membrán, první membrány 23.1 a druhé membrány 23.2, které jsou uspořádány mezi dalším výstupkem 14 a první vnější oblastí 24.1 a druhou vnější oblast 24.2 válcové stěny uzávěru mohou být podle vynálezu také průchozí membrány mezi první vnější oblastí 24.1 a druhou vnější oblast 24.2 válcové stěny uzávěru. Významné je, že tyto membrány nenarušují funkčnost ukotvovacích elementů, to jest nebrání odlehčovacímu pohybu podle vynálezu.

Na obr. 24 je řez B-B dalším výstupkem 14 příkladu provedení z obr. 23. Těleso uzávěru, které zde není znázorněno, má odpovídající výstupek 15, který směřuje vzhůru. K dosaažení co nejtěsnějsího spojení mezi spojovacími rameny se oba výstupky další výstupek 14 a výstupek 15 překrývají. Jak z obr. 24 vyplývá, má výstupek 15 v průřezu ukotvovací hranu 26., která odpovídá ukotvovací hraně 25 dalšího výstupku 14 . Aby nebylo bráněno kinematice pohybu uzávěru překrývajícími se výstupky, je podle vynálezu zajištěno, že ukotvovací hrana výstupku 1 5 je v průřezu vypuklá a ukotvovací hrana výstupku víka uzávěru, které se vyklápí směrem ven má v podstatě vydutý tvar k docílení co možno dobrého vedení a utěsnění. Samozřejmě je

také možné provést ukotvovacími hranami.	u obou	výstypků	průřezy	s	přímým i
K dosažení nízké	konstrukční výšky	uzávěru	je	výhodné
nenasazovat ukotvovací	elementy	prvního	závěsového	dí	1 u i na
závěrnou rovinu V, ale	přesadit	je dolů v	podélném	směru podél

povrchové čáry uzávěru. Toto opatření je znázorněno na obr. 25. První spodní ukotvovací element 6.1 prvního spojovacího ramene 5.1 je (částečně) pod závěrnou rovinou V. Rez A-A prvního spojovacího ramene ukazuje zřetelně, že tímto způsobem jsou ukotvovací elementy opatřeny zahloubením 2 2 . aby spodní ukotvovací elementy byly podle vynálezu pohyblivé a mohly vykonávat odlehčovací pohyb. Odpovídajícím způsobem je možné spojovací ramena posunout ještě dále dolů a integrovat je značnou měrou do tělesa uzávěru. Tím je umožněno realizovat víko uzávěru nebo díl závěsu s minimální výškou a vytvořit ho jako například plochou desku.

Na obr. 26 je příklad provedení s uspořádáním závěsu integrovaným do tělesa uzávěru. Spojovací ramena, jež nejsou na tomto obrázku patrná, jsou v uzavřeném stavu uzávěru mimo obrys uzávěru a zapadají do prvního vybrání 28.1 a do druhého vybrání 28.2. Ve spojovacím místě mezi spojovacím ramenem a víkem uzávěru má závěr velmi malou, minimální výšku resp. tloušťku stěny. Jak je na tomto nákresu dobře patrno, umožňuje toto uspořádání závěsu v tomto rozevření přibližně 180* v otevřeném stavu víka 2' uzávěru vyklopit je daleko dozadu a dolů. Víko 2' uzávěru leží v podélném směru L uzávěru, tedy pod horní hranou 29 tělesa uzávěru a umožňuje nebráněný přístup k výstupnímu otvoru 3 3 . Uzávěr podle tohoto provedení umožňuje při zajištění více vyklápěcích poloh rozevření až 270*. Víko 2' uzávěru pak spočívá svou zadní hranou 34 na vnější ploše znázorněné nádoby.

elementů, mez i ku sil, spojovacích ramen v přídavných ohybových

Je zřejmé, že přímkové ohybové úseky a přídavné ohybové úseky nelze chápat v těsném významu.pojmů. Spíše má pro pohyb závěsu podle vynálezu význam, že pevnost v ohybu v těchto ohybových úsecích se zřetelně odlišuje od tuhosti ukotvovacích atd. a umožňuje definované ohýbání plošných nebo liniových přímkových nebo úsecích (koncentrace ohybových efektů).

Ostatní díly spojovacích ramen mají být naproti tomu pružně namáhány jen nepatrně k navození odlehčení protažení podle vynálezu. Tím je zaručeno, že závěs vykonává cílený vyklápěcí pohyb a nevznikají nedefinované přehrnovací pochody (Taumelbewegungen) . Použitím různých materiálů (s různými moduly pružnosti) lze například nalézt pro ohybové a mezilehlé oblasti ekvivalent řešení podle vynálezu. Stejným způsobem je možno například vyztužením mezilehlých oblastí (například žebry nebo zvláštním tvarováním) dosáhnout potřebného účinku na potřebného odlehčovacího pohybu. Jelikož na obrázcích jsou hlavně příklady s filmovými panty, byly přímkové ohybové úseky a přídavné ophybové úseky zobrazeny jen jako úzké. Jsou-li nebo přídavné ohybové z materiálů s vysokou ohybové úseky přiměřeně širší. Zejména z obr. 9a 10 lze poznat, že přímkové ohybové úseky prodělávají zpravidla větší ohyby než případné přídavné ohybové úseky. Různé rozsahy ohybu nemusejí proto vykazovat identické ohybové vlastnosti, nýbrž mohou podle potřeby vykazovat vlastnosti optimalizované podle svého namáhání .

přímkové například úseky provedeny jinak, ohybovou pružností, jsou

Pro zvláštní použití jsou možná smíšená provedení s jedním přídavným ohybovým úsekem bez zaklapovacího účinku na straně víka a s přímým ohybovým úsekem u tělesa uzávěru. Myšlenka vynálezu zahrnuje samozřejmě také řešení, při kterých ukotvovací elementy mají přídavná spojení (například radiální nebo boční opěrky) s díly závěsu, pokud je zajištěn odlehčovací pohyb mezikusů proti protažení.

Průmyslová využitelnost

Kloubové závěsné zařízení hodící se zejména pro plastové nádoby, při kterém je vhodnou konstrukcí dosahováno odlehčení od působících sil a tím nízkého namáhání materiálu, což má příznivý vliv na životost spojení.

Claims

PATENTOVÉ NÁROKY

1. Pružící závěsné zařízení bez hlavního pantu mající

a) první závěsový díl,

b) druhý závěsový díl, který může vůči prvnímu závěsovému dílu zaujímat několik stabilních výklopných poloh, přičemž alespoň mezi dvěma stabilními výklopnými polohami leží mrtvý bod a který se mimo mrtvé body sám pružně vrací z každé výklopné polohy mezi takovými výklopnými polohami zahrnujícími úvrať do nejbližší stabilní výklopné polohy,

c) dvě spojovací ramena uspořádaná ve vzájemném odstupu, která mají vždy ca) alespoň jeden ukotvovací element hybně vyčnívající ze závěsového dílu, cb) alespoň jeden mezikus, který je vymezen dvěma ohybovými rozsahy svírajícími navzájem úhel vyznačující se tím, že

d) v místě, kde jsou si ohybové úseky, to je první přímkový ohybový úsek (9.1), druhý přímkový ohybový úsek (9.2), třetí přímkový ohybový úsek (10.1) a čtvrtý přímkový ohybový úsek (10.2) a první přídavný ohybový úsek (11.1) a druhý přídavný ohybový úsek (11.2) nejblíže, vykazují odstup (a) takový, že každé spojovací rameno, to je první spojovací rameno (5.1) a druhé spojovací rameno (5.2) jak v otevřené, tak v uzavřené poloze je bez napětí a

e) každý ukotvovací element, to je první spodní ukotvovací element (6.1), druhý spodní ukotvovací element (6.2), první horní ukotvovací element (7.1), druhý horní ukotvovací element (7.2), první nasazovací místo (16.1) a druhé nasazovací místo (16.2) při realtivním vyklopení druhého závěsového dílu (2) oproti prvnímu závěsovému dílu (1) mezi dvěma stabilními výklopnými polohami zahrnujícími úvrať, vykonává v rozsahu úvrati pružný odlehčující pohyb.
2. Pružící závěsné zařízení podle nároku 1, vyznačující se tím, že ohybové úseky to jest první přímkový ohybový úsek úsek (9.2), třetí přímkový ohybový úsek (10.2) a přímkový (11.1) a kde jsou element, to spodní (9.1), druhý přímkový ohybový ohybový úsek (10.1) a čtvrtý přídavný ohybový úsek je první spodní ukotvovací element první druhý přídavný ohybový úsek (11.2), vykazují v místě, si nejblíže odstup (a) takový, že každý ukotvovací ukotvovací element (6.1), druhý (6.2),. první horní ukotvovací element (7.1), druhý horní ukotvovací element (7.2), první nasazovací místo (16.1) a druhé nasazovací místo (16.2) se v otevřené poloze ustaví do polohy kolmé k uzavírací rovině prvního závěsového dílu (1) a druhého závěsového dílu (2).
3.

Pružicí závěsné zařízení podle nároku 1 nebo 2, vyznačující se bovými úseky, to je prvním druhým přímkovým ohybovým ohybovým úsekem (10.1) t í m , že úhel Φ uzavíraný ohypřímkovým ohybovým úsek (9.1), úsekem (9.2), třetím přímkovým a čtvrtým přímkovým ohybovým úsekdm (10.2), vykazuje hodnotil danou výrazem tg4)/2 = cos omega/2 . cos (180 -zeta)/2 + + tg$/2. sin(18O-zeta/2 přičemž Φ znamená úhel uzavíraný ohybovými úseky, omega úhel tvořený dvěma přímkami kolmými k prvnímu spojovacímu rameni (5.1) a ke druhému spojovacímu rameni (5.2), a zeta efektivní úhel rozevření.
4. Pružicí závěsné zařízení podle nároku 3, vyznačující se tím, že úhel Φ vykazuje hodnotu odpovídající výrazu

Φ = 2.arctg(cosa/2), přičemž úhel a je úhel svíraný prvním spojovacím ramenem (5.1) a druhým spojovacím ramenem (5.2).
5. Pružicí závěsné zařízení podle nároku 1 až 4, vyznačující se tím, že ohybové úseky to je to je první přímkový ohybový úsek (9.1), druhý přímkový ohybový úsek (9.2), třetí přímkový ohybový úsek (10.1) a čtvrtý přímkový ohybový úsek (10.2) svírají s hranami prvního spojovacího ramene (5.1) a druhého spojovacího ramene (5.2) nestejné úhly lamba 1 a lambda 2.
6. Pružící závěsné zařízení podle nároku 1 až 5, vyznačující se tím, že první spojovací rameno (5.1) druhé spojovací rameno (5.2) jsou spojeny se prvním závěsovým dílem (1) a druhým závěsovým dílem (2) přes přídavné ohybové úseky, to je první přídavný ohybový úsek (11.1) druhý přídavný ohybový úsek (11.2), třetí přídavný ohybový úsek (12.1) a čtvrtý přídavný ohybový úsek (12.2), uspořádanými kolmo k prvnímu spojovacímu rameni (5.1) a ke druhému spojovacímu rameni (5.2).
7. Pružící závěsné zařízení podle nároku 1 až 6, vyznačující se tím, že první spojovací rameno (5.1) a druhé spojovací rameno (5.2) jsou uspořádány vůči uzavírací rovině prvního závěsového dílu (1) a druhého závěsového čílu (2) nesouměrně.
8. Pružící závěsné zařízení podle nároku 1 až 7, vyznačující se tím, že první spojovací rameno (5.1) a druhé spojovací rameno (5.2), ležící v jedné rovině, probíhají zahnutě a částí své délka jsou navzájem rovnoběžná tak, že na protilehlých koncích vykazují rozdílnnou vzdálenost (ki, k2) .
9. Pružící závěsné zařízení podle nároku 1 až 8, vyznačující se t í ra , že tloušťka alespoň jednoho ukotvovacího elementu, to jest prvního spodního ukotvovacího elementu (6,1), druhého spodního ukotvovacího elementu (6.2), prvního horního ukotvovacího elementu (7.1) a druhého horního ukotvovacího elementu (7.2), se mění tak, že ohybové a torzní namáhání je stálé v průběhu celého ukotvovacího elementu, to jest prvního spodního ukotvovacího elementu (6.1), druhého spodního ukotvovacího elementu (6.2), prvního horního ukotvovacího elementu (7.1) a druhého horního ukotvovacího elementu (7.2),
10. Pružící závěsné zařízení podle nároku 9, vyznačující se tím, že tloušťka ukotvovacího elementu se od jeho delší boční hrany ke kratší hraně kontinuelně zmenšuje.
11. Pružící závěsné zařízení podle nároku 1 až 10, vyznačující se tím, že každý ukotvovací element, to je první spodní ukotvovací element (6.1), druhý spodní ukotvovací element (6.2), první horní ukotvovací element (7.1), druhý horní ukotvovací element (7.2), první nasazovací místo (16.1) a druhé nasazovací místo (16.2), je při vyklopení druhého závěsového dílu (2) na své delší boční tlakové hraně, to je na první tlakové hraně (31.1) a na druhé tlakové hraně (31.2) namáhán tahem a na své kratší boční tahové hraně, to je na první tahové hraně (32.1) a na druhé tahové hraně (31.2) je namáhán tlakem tak, že mezi oběma bočními hranami probíhá neutrální oblast (N).
12. Pružící závěsné zařízení podle nároku 11, vyznačující se tím, že neutrální oblast (N) leží ve střední třetině obou bočních hran
13. Pružící závěsné zařízení podle nároku 1 až 12, vyznačující se tím, že alespoň jeden ukotvovací element vykazuje kolmo ke svému podélnému směru (R) probíhající vyklenutí (20).
14. Pružící závěsné zařízení podle nároku 1 až 13, vyznačující se tím , že alespoň jeden ukotvovací element vykazuje alespoň jedno žebro (17) měnící pevnost v ohybu.
15. Pružící závěsné zařízení podle nároku 1 až 14, vyznačující se tím, že alespoň jeden ukotvovací element vykazuje alespoň jedno zeslabení měnící pevnost v ohybu.
16. Pružící závěsné zařízení podle nároku 1 až 15, vyznačující se tím, že alespoň jeden ukotvovací element vykazuje alespoň jedno vybrání měnící pevnost v ohybu .
17. Pružící závěsné zařízení podle nároku 16, vyznačující se tím, že ukotvovací element je sestaven ze dvou dílů navazujících na vybrání.
18. Pružící závěsné zařízení podle nároku 1 až 17, vyznačující se tím, že alespoň jeden mezikus to je první mezikus (4.1) a druhý mezikus (4.2) je v podélném směru ukotvovacích elementů tuhý vůči ohybu, v příčném směru je však vytvořen jako torzní pružina.
19. Pružící závěsné zařízení podle nároku 18, vyznačující se tím, že ukotvovací element má podélnně probíhající lamely nebo žebra (17).
20. Pružící závěsné zařízení podle nároku 1 až 19, vyznačující se tím, že spojovací ramena jsou při pohledu zvenčí uspořádána před membránou průběžně přeformovanou k závěsovým dílům.
21. Pružící závěsné zařízení podle nároku 20, vyznačující se tím, že membrány obou závěsových dílů se v uzavřené poloze dotýkají nebo překrávají.
22. Pružící závěsné zařízení podle nároku 1 až 20, vyznačující se tím, že na alespoň jednom závěsovém dílu je mezi spojovacími rameny výstupek.
23. Pružící závěsné zařízení podle nároku 22, vyznačující se tím, že výstupek zapadá v uzavřené poloze přes závěrnou rovinu do vybrání druhého závěsového dílu (2).
24. Pružící závěsné zařízení podle nároku 22, vyznačující se tím, že na obou závěsových dílech jsou mezi spojovacími rameny výstupky, které se navzájem dotýkají nebo se překrývají.
25. Pružící závěsné zařízení podle nároku 1 až 24, vyznačující se tím, že první ukotvovací hrana (25) a druhá ukotvovací hrana (26) ležící mezi oběma spojovacími rameny obou závěsových dílů se překrývají.
26. Pružící závěsné zařízení podle nároku 25, vyznačující se tím, že ukotvovací hrany, ležící mezi oběma spojovacími rameny obou závěsových dílů, vykazují komplementární vypuklé a vyduté oblasti.
27. Pružící závěsné zařízení podle nároku 1 až 26, vyznačující se tím, že alespoň jedno spojovací rameno je nasazeno na přiřazeném závěsovém díle pod závěrnou rovinou (V) a je od závěsového dílu oddělěno zahloubením (22).
28. Pružící závěsné zařízení podle nároku 1 až 27, vyznačující se tím, že spojovací ramena na alespoň jednom závěsovém díle v uzavřené poloze zapadají do prvního vybrání (28.1) nebo do druhého vybrání (28.2).
29. Pružící závěsné zařízení podle nároku 1 až 28, vyznačující se tím, žejebistabilníakaždé spojovací rameno tomu vykazuje dva vnitřní přímkové obybové úseky a jeden mezikus.
30. Pružící závěsné zařízení podle nároku 1 až 29, vyznačující se tím, žejetristabilníakaždé spojovací rameno k tomu vykazuje tři vnitřní obybové úseky s vystřídaným kladným a záporným sklonem vůči bočním hranám spojovacích ramen.
31. Pružící závěsné zařízení podle nároku 1 až 30, vyznačující se tím, že mezikus vykazuje v tahové oblasti u tahové hrany redukovanou tloušťku stěny oproti tlakové oblasti sousedící s tlakovou hranou působící jako tahová pružina.