CZ292469B6 - Nanokompozit pro tepelnou izolaci - Google Patents

Abstract

Nanokompozit pro tepeln izola n · ely z skateln² spojen m (A) alespo 35 % stic anorganick slou eniny o nanovelikosti pop° pad s modifikovan²m povrchem, nap°. sm sn oxidy k°em ku, hlin ku, (B) 10 a 60 % slou eniny s alespo dv ma funk n mi skupinami, kter reaguj s povrchov²mi skupinami stic (A) o nanovelikosti a/nebo mohou s nimi navz jem p sobit, nap°. skupiny -OH, -SH, -NH.sub.2.n., (C) 1 a 40 % vody a/nebo organick ho rozpouÜt dla, kter je prost funk n ch skupin nebo m funk n skupiny jako slo ka (B), p°i em jsou procenta m n na v dy hmotnostn a vztahuj se na sumu slo ek (A), (B) a (C), a (D) 0 a 10 % p° sad, nap°. stabiliz tory, barviva, vzta eno na nanokompozit; je vhodn² pro protipo rn ochranu, zvl Üt jako v²pl dut²ch prostor mezi stavebn mi d ly a pro v²robu sklen n²ch transparentn ch izola n ch uspo° d n .\

Description

Nanokompozit pro tepelnou izolaci

Oblast techniky

Vynález se týká nanokompozitu pro tepelnou izolaci například pro účely ochrany proti ohni, zvláště s výhodou transparentního nanokompozitu, který je vhodný pro výplně izolačních skleněných uspořádání.

Dosavadní stav techniky

Známé anorganické gely, obsahující rozpouštědlo, vykazují zvláště ve stylu se svojí rozpouštědlovou fází jevy stárnutí, které se projevují srážením spojeným se zákalem a vytvářením bublin nebo také trhlinek. Tyto jevy stárnutí se často shrnují pod pojmem syneréze a v odborné literatuře se vysvětlují postupujícími kondenzačními reakcemi a oddělováním fází.

Například gelované disperze částic oxidu křemičitého ve vodě se vyrábějí nekoncentrováním zředěných koloidních roztoků silikasolu. Při gelování vytváření jednotlivé částice oxidu křemičitého navzájem nejdříve vodíkové můstky, dříve než skupiny Si-OH zkondenzují na již nerozpustné vazby Si-OSi. Vlivem těchto ztuhlých vazeb Si-OSi se gel stává stále křehčím až se nakonec trhá za působení kapilárních sil obsaženého rozpouštědla a vlivem takového napětí, které je vyvoláni srážením gelového útvaru.

Je známo, že se reaktivní skupiny s povrchovými náboji mohou zastínit, takže jsou tyto synerezně aktivní skupiny navzájem odděleny. Známým způsobem je stabilizace oxidu křemičitého zásadami, například tetramethylamoniumhydroxidem. Touto modifikací povrchu náboje je možno sice zabránit synerézi, avšak na úkor chybějící imobilizace, jelikož již není dostatečné vzájemné působení mezi částicemi. Kromě toho se tímto způsobem mohou vyrábět jen poměrně zředěné roztoky, jelikož při silném přiblížení částic je zastínění náboje přerušeno a dochází ke spontánnímu vytváření gelu, takže se synerézní blokování ztrácí.

Pro určitá použití, například jako transparentní výplně proti ohni mezi chránícími tabulemi, je nutné používat gelů, které zůstávají čiré po delší dobu bez projevů shora uvedených jevů stárnutí. Kromě toho je důležité, aby si tyto gely zachovávaly přesně svoji formu, když jsou například v komplexně tvarovaných meziprostorách dveřních a stěnových prvků z odlišných materiálů. Přitom je obzvláště důležité, že ani při poměrně vysokém obsahu pevných látek se nesmí vyskytnout žádné projevy stárnutí podmíněné rozpouštědlem. To je obtížné, jelikož přirozeným jevům stárnutí prostřednictvím rozpouštědlové fáze, které probíhají podle Oswaldova mechanizmu, zpravidla nelze zabránit. Vysoké obsahy pevných látek jsou však žádoucí, pokud mají být takové systémy použity jako ochrana proti vysokým teplotám. Při působení vysokých teplot vzniká pěna s jemnými póiy, jak je známo pro případ vodního skla, která působí izolačně. Dostatečného izolačního působení, které je žádoucí například při požárech (například DIN 4102), se opět může dosáhnout jedině v případě velmi hustých výplní nebo konstrukcemi s několika tabulemi, což způsobuje velmi vysokou hmotnost systému, a tím je použitelnost omezena.

Úkolem vynálezu je proto vyvinout gelové systémy, které mají dostatečně vysoký obsah pevných látek, jsou absolutně prosté syneréze i při tloušťkách vrstev (jako ochrana proti vysokým teplotám), které jsou výrazně nižší než podle současného stavu techniky a vykazují dlouhodobou transparenci, což je obzvláště bezpodmínečně nutné pro transparentní obklady stěn.

-1 CZ 292469 B6

Podstata vynálezu

Nanokompozit pro tepelně izolační účely podle vynálezu spočívá vtom, že je získatelný spojením (A) alespoň 35 % částic anorganické sloučeniny a nanovelikosti s popřípadě upraveným povrchem, (B) 10 až 60 % sloučeniny s alespoň dvěma funkčními skupinami, které reagují s povrchovými skupinami částic (A) o nanovelikosti a/nebo mohou s nimi navzájem působit, (C) 1 až 40 % vody a/nebo organického rozpouštědla, které je prosté funkčních skupin nebo má funkční skupiny charakterizované v odstavci (B), přičemž jsou procenta míněna vždy hmotnostně a vztahují se na sumu složek (A), (B) a (C) a (D) 0 až 10 % přísad, vztaženo na nanokompozit.

S výhodou je nanokompozitem podle vynálezu transparentní materiál, který je v hotovém stavu tuhým (ztuhlým) pevným gelem.

S překvapením se totiž zjistilo, že proti jevům stárnutí odolné, transparentní pevné gelové materiály se mohou vyrobit tak, že se kombinují částice o nanovelikosti anorganických pevných látek s určitými organickými sloučeninami, které navzájem odstiňují za synerézu zodpovědné skupiny, současně však samy vytvářejí dostatečně silné vazné síly, které jsou potřebné pro vytvoření mechanicky stálého gelového útvaru.

Použitím částic v oboru nanovelikosti je rozptyl světla tak malý, že je zajištěna dostatečná transparence. Kromě toho má rozhodující úlohu celkové vlastnosti systému změna na rozhraní mezi strukturou matrice a částicemi, podmíněná jejich vysokým obsahem.

Tak je možné za použití shora uvedeného principu vyrábět proti synerézi stabilní, pevné a bezbarvé nanokompozitové gely, když se anorganické (s výhodou oxidické) částice v přítomnosti vhodných látek dispergují, což chrání pro synerézu aktivní skupiny koloidních částic avšak způsobuje určité zesítění částic.

Následuje bližší popis materiálů pro vytvoření nanokompozitu podle vynálezu.

Složkou (A) jsou částice o nanovelikosti z anorganických sloučenin. Výrazem „částice o nanovelikosti“ se zde vždy míní částice o (střední) velikosti až 200 nm, s výhodou až 100 nm a zvláště až 50 nm. Obzvláště výhodnou je velikost částic 1 až 20nm. Těchto částic se používá pro výrobu nanokompozitu ve hmotnostním množství alespoň 35 a s výhodou alespoň 40 a především alespoň 45 %, vztaženo na složky (A), (B) a (C).

Obecně jde v tomto případě o částice oxidických anorganických sloučenin, zvláště o oxidy prvků hliník, křemík, fosfor, bor, cín, zinek, titan, zirkon, wolfram, alkalické kovy a kovy alkalických zemin, jakož také o směsné oxidy libovolných shora uvedených oxidů, přičemž jsou výhodné směsné oxidy křemíku, hliníku, titanu a/nebo zirkonu a oxid křemičitý a jeho směsné oxidy jsou zvláště výhodnými. Kromě oxidů se však mohou používat podle vynálezu různé anorganické sloučeniny, jako například karbidy, nitridy, silicidy a boridy.

Tyto částice se mohou používat buď v hotovém stavu nebo se mohou vytvářet in šitu vhodným (a pracovníkům v oboru) známým způsobem.

-2CZ 292469 B6

Kromě toho mohou být tyto částice také povrchově modifikovány. Povrchová modifikace částic (zvláště oxidických) o nanovelikosti je známa ze stavu techniky (například německý patentový spis číslo DE-A-42 12 633).

Úkolem složky (B) nanokompozitu podle vynálezu je, jak shora uvedeno, částice o nanovelikosti složky (A) tak navzájem odstínit, aby bylo možno vystříhat se jevům stárnutí nanokompozitu podmíněným mezičásticovými reakcemi a na druhé straně částice navzájem tak silně vázat (zesílit), aby produktem byl pevný, mechanicky stabilní gelový útvar.

Složky B se pro vytvoření nanokompozitu podle vynálezu používá ve hmotnostním množství 10 až 60 %, vztaženo na hmotnost částic (A), (B) a (C). S výhodou se složky (B) používá ve hmotnostním množství 15 až 45 % a zvláště 20 až 35 %, obzvláště s výhodou v množství 20 až 30 %.

Složkou (B) je jedna nebo několik, s výhodou jedna sloučenina (s výhodou organické nebo anorganické/organické povahy) s alespoň dvěma, s výhodou s alespoň třemi (s většinou s méně než 50) funkčními skupinami, které s povrchovými skupinami, obsaženými na povrchu částic o nanovelikosti (A), reagují a/nebo jsou schopny vzájemného působení. Povrchovými skupinami částic o nanovelikosti (A) jsou buď částice, které jsou obsaženy na základě anorganického materiálu vytvářejícího částice (například hydroxylové skupiny) nebo částice, které jsou důsledkem dodatečné povrchové modifikace povrchu těchto anorganických částic.

V případě reakcí funkčních skupin sloučenin složky (B) s povrchovými skupinami částic o nanovelikosti (A) může jít o běžné reakce za vytváření kovalentních nebo iontových vazeb popřípadě komplexních vazeb. Toliko příkladně se uvádějí kondenzační reakce hydroxylových skupin za odštěpování vody nebo reakce hydroxylových a karboxylových skupin. „Vzájemným působením“ se zde míní každé vzájemné působení mezi funkčními skupinami sloučenin (B) s povrchovými skupinami částic (A) o nanovelikosti, které vede ktomu, že jsou funkční skupiny sloučenin (B) a povrchové skupiny částic (A) o nanovelikosti s výhodou v trvalém bezprostředním vzájemném sousedství aniž lze pozorovat shora uvedené (kovalentní, iontové nebo koordinační) vazby. V této souvislosti se připomínají vazby prostřednictvím vodíkových můstků a van der Waalsových sil nebo vzájemným působením donor-akceptor.

S výhodou jde o funkční skupiny sloučenin (B) volené ze souboru zahrnujícího skupiny -OH (včetně -SiOH), -SH, -NH₂, -NHR, -NR₂, (včetně -CONH₂, -CONHR, -CONR₂), -NR₃ ⁺X~, COOH, -COOR, -COR, -SiOR a -CSR. Samozřejmě může sloučenina (B) mít dvě (nebo několik) stejných funkčních skupin nebo navzájem odlišných funkčních skupin. Kromě toho může jít v případě jedné nebo několika funkčních skupin, například také o (aktivovanou) dvojnou vazbu mezi dvěma atomy uhlíku (například o methakiylovou vazbu).

V uvedených skupinách znamená R popřípadě substituovanou uhlovodíkovou skupinu, jako je například skupina alkylová, aiylová, alkenylová, alkarylová a aralkylová skupina, které mají s výhodou až 20 atomů uhlíku, zvláště až 10 atomů uhlíku, jako je například skupina methylová, ethylová, propylová, butylová, vinylová, allylová, fenylová, benzylová, tolylová a naftylová skupina. Pokud má nějaká skupina dvě nebo několik skupin R, mohou být tyto skupiny stejné nebo různé. S výhodou znamená R alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku. Symbol X“ znamená anorganický nebo organický aniont, jako je například aniont halogenidový (zvláště chloridový, bromidový a jodidový), sulfátový, nitrátový, fosfátový, hydroxidový, formiátový, acetátový, propionátový a oxalátový.

Výhodnou třídou sloučenin jakožto složky (B) jsou polyoly, alkanolaminy, polyaminy, polytetraalkylamoniové soli a jejich směsi. Polyoly se třemi nebo s několika hydroxylovými skupinami jsou obzvláště výhodné.

Jakožto konkrétní příklady sloučenin (B), kterých se používá podle vynálezu, se uvádějí glycerin, ethylenglykol, polyethylenglykol, trimethylolpropan, pentaerythrit, sorbit, polyvinylalkohol,

-3CZ 292469 B6 monoethanolamin, diethanolamin, triethanolamin, ethylendiamin, diethylentriamin, polytetraalkylamonium, halogenidy (zvláště polytetramethylamoniumchlorid a polytetramethylamoniumbromid), (meth)akiylová kyselina, (meth)akrylamid a směsi těchto sloučenin. Z těchto sloučenin jsou výhodnými glycerin, sorbit a pentaerythrit. Především je výhodný glycerin.

Samozřejmě by složkou (B) měla být sloučenina, která je při teplotě místnosti kapalná nebo alespoň je dostatečně rozpustná ve složce (C).

Podle vynálezu se složka (C) používá ve hmotnostním množství 1 až 40 %, s výhodou 10 až 35 % a zvláště 15 až 30%. Obzvláště s výhodou je složka (C) obsažena ve hmotnostním množství 20 až 25 %.

Složka (C) může sestávat z vody, z jednoho nebo z několika organických rozpouštědel nebo z vody a z jednoho nebo z několika organických rozpouštědel mísitelných s vodou. S výhodou sestává hmotnostně alespoň z 50 % a zvláště alespoň z 90 % vody, přičemž použití vody jakožto jediné složky (C) je obzvláště výhodné. Pokud se jakožto složky (C) použije organického rozpouštědla nebo se ho použije jakožto podílu složky (C), má tato složka maximálně jednu funkční skupinu, definovanou pro složku (B).

Jakožto vhodná rozpouštědla jako složka (C) se příkladně uvádějí monoalkoholy (například s 1 až 4 atomy uhlíku, jako methanol, ethanol a propanol) monokarboxylové kyseliny (například s 1 až 4 atomy uhlíku, jako kyselina mravenčí, octová a propionová, anhydridy karboxylových kyselin (jako například acetanhydrid), estery (s výhodou s celkem 2 až 6 atomy uhlíku, jako ethylacetát), ethery (s výhodou se 2 až 6 atomy uhlíku, jako dimethylether a diethylether), monoaminy (primární, sekundární a terciární s výhodou s až 6 atomy uhlíku, jako diethylamin a triethylamin), monomerkaptany (například etanthiol a propanthiol). Samozřejmě se také mohou používat směsi sloučenin, které patří ke stejnému typu (například dva alkoholy) nebo patřící do různých typů sloučenin. Obzvláště výhodnými organickými rozpouštědly pro použití jakožto složky (C) se uvádějí alkanoly, jako například ethanol a methanol.

Složka (D), které se případně používá pro nanokompozity podle vynálezu, se používá ve hmotnostním množství maximálně 10%, svýhodou maximálně 5% a především maximálně 3 %, vztaženo na nanokompozit jako celek. S výhodou se složky (D) nepoužívá, jestliže se použije složky (D) jsou takovými přísadami přísady pro takový účel běžné, jako například běžné stabilizátory pro složku (A), močovina, kovové koloidy, barviva (například ftalocyaninová barviva, fotochromní nebo termochromní barviva).

Nanokompozity podle vynálezu se vyrábějí například jednoduše tak, že se složky (A), (B) a (C) (a popřípadě (D)) navzájem spojí a smísí se v libovolném sledu (a s výhodou za teploty okolí).

Pokud se má nanokompozitu používat například jakožto plnidla pro izolační skleněné tabule, plní se podle možnosti brzy po smíšení složky (A) až (D) hmota do dutých prostor k plnění určených, a tam se vytvrdí (nechá se ztuhnout na gel). Vytvrzování se může provádět při teplotě místnosti, silně se však urychlí při zvýšených teplotách (například až 80 °C).

Experimentálně se zjistilo, že nanokompozit podle vynálezu poskytuje mechanicky stabilní, transparentní a tvrdý gelový útvar, který i po 60-denní urychlené zkoušce stárnutí při teplotě 80 °C (hodnocení pro 10-letou záruční dobu) nevykazuje známé jevy syneréze, jako jsou bubliny, zakalení, srážení nebo rozdělení fází, a při zahřátí poskytuje hustý útvar s jemnými póry, který vykazuje vynikající ochranu proti vysokým teplotám. Tak se například dosahuje při současném uspořádání izolačního skla s tepelně předepnutými deskami o tloušťce 5 mm, při gelové náplni jen 8 mm tloušťky s ochranným působením proti hoření klasifikovaným F-30, což se s gely podle současného stavu techniky dosahuje jen u několikatabulkových uspořádání s gelovými náplněmi o tloušťce 12 až 15 mm.

-4CZ 292469 B6

Kromě toho vykazuje alespoň část nanokompozitu podle vynálezu termotropní chování (podmíněné reverzibilní aglomerací částic (A) o nanovelikosti na světlo rozptylující větší částice při zahřátí, což vede k bílému zabarvení nanokompozitu). To znamená přídavný přínos k ochraně proti požáru, jelikož průchodu sálavého tepla nanokompozitem se zabrání nebo zabraňuje.

Nanokompozit podle vynálezu se může používat v mnoha oblastech, například jako výplň dutých prostor mezi stavebními díly ze skla (zvláště transparentní izolační skleněné útvary) nebo z plastu, z kovu, ze dřevem ze sádrokartonu, z překližky, z keramiky, z přírodního nebo z umělého kamene stejně jako v elektrokabelech k protipožární ochraně. Může se ho také používat jako povrstvovací hmoty pro stavební díly a hodí se k výrobě tepelně a mechanicky stabilních pěn ve formě například sypaného materiálu nebo tvarovaných dílů.

Nanokompozit podle vynálezu se také může používat ve směsi s pigmenty nebo s (organickými nebo anorganickými například vláknitými, práškovitými nebo destičkovými) hrubšími přísadami nikoliv o nanovelikosti, jako jsou například perleťové pigmenty, oxidy železa, dřevěná moučka, skleněná, kovová nebo uhlíková vlákna, písky, jíly a bentonit, pokud se na transparenci takto vyrobených materiálů neklade důraz.

Vynález objasňují, nijak však neomezují následující příklady praktického provedení. Procenta a díly jsou míněny vždy hmotnostně, pokud není uvedeno jinak.

Příklady provedení vynálezu

Příklad 1

Homogenizuje se 10 kg oxidu křemičitého o nanovelikosti (Aerosil OX 50, produkt společnosti Degussa), 8,5 kg glycerinu a 7,9 kg vody za použití disolverového disku až do získání mléčného bílého sólu. Do získané směsi se přidá 4,15 kg hydroxidu draselného (zbytkový obsah vody 15 %) za intenzivního míchání. Směs se evakuuje až do varu směsi a po 10 minutách se směs plní do izolačního uspořádání se vzdáleností desek 9 mm. Po několika hodinách ztuhne směs za vytvoření průhledného gelu, který po tepelném zpracování při 80 °C trvajícím 4 až 8 hodin se stane vodově čirým a transparentním, Konečné složení je 28,8 % vody, 28,8 % glycerinu a 42,4 % silikátu draselného.

S touto směsí se provádí zkouška hoření s dřevěnými deskami. Ani při působení plamenů hořáku o teplotě 1300 °C se pěna v krátké době neroztavila, nýbrž působila izolačně proti vysoké teplotě.

Jestliže se pěna plní do izolačního uspořádání s 5 mm tlustými předepnutými tabulemi s 8mm meziprostorem mezi tabulemi, dosahuje se při zkoušce hoření podle DIN 4102 klasifikace F-30. Obchodní gely potřebují k dosažení tohoto výsledku 12 až 15 mm gelem vyplněné meziprostory mezi tabulemi a jsou odpovídajícím způsobem těžší a obtížněji se s nimi manipuluje.

Příklad 2

Zamíchá se 10 kg oxidu křemičitého o nanovelikosti (Aerosil OX 50, produkt společnosti Degussa), 8 kg glycerinu, 0,5 kg pentaeiythritu a 5 kg vody a homogenizuje se za použití disolverového disku až do získání mléčně bílého sólu. Získá se disperze polyolem modifikovaného oxidu křemičitého a nanovelikosti. Současně se rozpustí 4,15 kg peciček hydroxidu draselného (zbytkový obsah vody 15 %) v 2,9 kg vody. K vytvoření gelovitého nanokompozitu se disperze oxidu křemičitého s roztokem hydroxidu draselného za chlazení intenzivně promísí, odplyní se a plní se do izolačního skleněného uspořádání. V průběhu několika hodin se vytvrdí směs samovolně za vytvoření průsvitného gelu. Postup gelování se může značně urychlit

-5CZ 292469 B6 zahříváním a vede za přibližně 4 až 8 hodin k vytvoření čirých gelů, které v porovnání s příkladem 1 mají vyšší počet hydroxylových skupin v případě sloučeniny (B) (4 oproti 3), a tím silnější zesítění částic a jsou proto tvrdší než jako podle příkladu 1.

Příklad 3

Opakuje se způsob podle příkladu 2, místo 0,5 kg pentaerythritu se však použije 0,5 kg sorbitu. Získají se v podstatě stejné výsledky jako podle příkladu 1 a 2 ( s tou výjimkou, že jsou gely tvrdší než podle příkladu 2).

Průmyslová využitelnost

Nanokompozit pro tepelně izolační účely na bázi anorganické sloučeniny o nanovelikosti, vhodný zvláště jako výplň dutých prostorů mezi stavebními díly a zvláště pro výrobu skleněných transparentních izolačních uspořádání.

Claims (14)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Nanokompozit pro tepelně izolační účely získatelný spojením (A) alespoň 35 % částic anorganické sloučeniny o nanovelikosti, (B) 10 až 60 % sloučeniny s alespoň dvěma funkčními skupinami, které reagují s povrchovými skupinami částic (A) o nanovelikosti a/nebo mohou s nimi navzájem působit, (C) 1 až 40 % vody a/nebo organického rozpouštědla, které je prosté funkčních skupin nebo má funkční skupiny charakterizované v odstavci (B), přičemž jsou procenta míněna vždy hmotnostně a vztahují se na sumu složek (A), (B) a (C), a (D) 0 až 10 % přísad, vztaženo na nanokompozit.
2. 2. Nanokompozit podle nároku 1 získatelný použitím složky (A) ve hmotnostním množství alespoň 40 %.
3. 3. Nanokompozit podle nároku 1 nebo 2 získatelný použitím složky (B) ve hmotnostním množství 15 až 45 a zvláště 20 až 35 %.
4. 4. Nanokompozit podle nároků 1 až 3 získatelný použitím složky (C) ve hmotnostním množství 10 až 35 a zvláště 15 až 30 %.
5. 5. Nanokompozit podle nároků 1 až 4 získatelný použitím složky (D) ve hmotnostním množství 0 až 5 a zvláště 0 až 3 %.
6. 6. Nanokompozit podle nároků 1 až 5, kde složkou (A) o nanovelikosti jsou oxidy prvků hliník, křemík, fosfor, bor, cín, zinek, titan, zirkon, wolfram a/nebo alkalické kovy a kovy alkalických zemin, jakož také směsné oxidy a zvláště oxidy nebo směsné oxidy křemíku, hliníku, titanu a/nebo zirkonu.
7. 7. Nanokompozit podle nároků 1 až 6, kde složkou (B) je jedna nebo několik sloučenin, které mají alespoň dvě s výhodou alespoň tři funkční skupiny ze souboru zahrnujícího skupiny -OH,

   -SH, -NH₂, -NHR, -NR₂, -NR₃ ⁺X“, -COOH, -COOR, -COR, -SiOR a -CSR a jejich libovolné směsi, přičemž znamená R stejné nebo různé uhlovodíkové skupiny popřípadě substituované a X“ anorganický nebo organický aniont.
8. 8. Nanokompozit podle nároků 1 až 7, kde složkou (B) jsou polyoly, alkanolaminy, polyaminy, polytetralkylamoniové solí a jejich směsi.
9. 9. Nanokompozit podle nároků 1 až 8, kde složkou (B) jsou glycerin, ethylenglykol, polyethylenglykol, trimethylolpropan, pentaerythrit, sorbit, polyvinylalkohol, monoethanolamin, diethanolamin, triethanolamin, ethylendiamin, diethylentriamin, polytetraalkylamonium, halogenidy, zvláště polytetramethylamoniumchlorid a polytetramethylamoniumbromid, (meth)akrylová kyselina, (met)akrylamid a jejich směsi.
10. 10. Nanokompozit podle nároků 1 až 9, kde složka (C) obsahuje hmotnostně alespoň 50 a s výhodou alespoň 90 % vody.
11. 11. Nanokompozit podle nároků 1 až 10, kde organická rozpouštědla jakožto složka (C) jsou volena ze souboru zahrnujícího monoalkoholy, monokarboxylové kyseliny, anhydridy karboxylových kyselin, estery, ethery, monoaminy, monomerkaptany a jejich libovolné směsi.
12. 12. Nanokompozit podle nároků 1 až 11 ve formě ztuhlého, s výhodou transparentního gelu.
13. 13. Použití nanokompozitu podle nároků 1 až 12 pro účely protipožární ochrany, zvláště jako výplně dutých prostorů mezi stavebními díly.
14. 14. Použití nanokompozitu podle nároků 1 až 12 jako výplně dutých prostorů mezi stavebními díly ze skla, zejména při výrobě transparentních izolačních skleněných uspořádání.