CZ290030B6

CZ290030B6 - Karboxamidové deriváty, farmaceutický prostředek je obsahující, jejich použití a způsob přípravy

Info

Publication number: CZ290030B6
Application number: CZ1996308A
Authority: CZ
Inventors: Arlindo L. Castelhano; Teng J. Liak; Stephen Horne; Zhengyo Yuan; Alexander Krantz
Original assignee: Syntex (U.S.A.) Inc.
Priority date: 1993-08-05
Filing date: 1994-07-27
Publication date: 2002-05-15
Also published as: EP0712403B1; NO307755B1; PL177661B1; NO960447D0; DE69405572D1; HU222818B1; ATE157979T1; ES2105744T3; PL312797A1; CA2168791A1; CZ30896A3; AU679109B2; UA50707C2; AU7551994A; FI960482A; BR9407217A; CN1132511A; KR100347646B1; ZA945847B; FI112660B

Abstract

Karboxamidov deriv ty obecn ho vzorce I, kde p°eru ovan ry ozna uj p° padn dvojn vazby a kde n je 1, 2 nebo 3; m je 3 nebo 4; A je -CH.sub.2.n.-; R.sup.1.n. je a) -CH.sub.2.n.-R.sup.4.n., kde R.sup.4.n. je merkaptoskupina, acetylthioskupina, karboxyl, hydroxylaminokarbonyl, N-hydroxyformamino, C.sub.1-4.n.alkoxykarbonyl, fenyl-C.sub.1-4.n.alkoxykarbonyl, benzyloxyaminokarbonyl, morfolino -C.sub.1-4.n.alkoxykarbonyl nebo skupina obecn ho vzorce II, kde R.sup.6.n. je 2-chinolyl, p° padn substituovan² halogenem, C.sub.1-4.n.alkylem, C.sub.1-4.n.alkoxyskupinou, hydroxylem nebo nitroskupinou, b) -CH(R.sup.7.n.)-R.sup.8.n., kde R.sup.7.n. je C.sub.1-4.n.alkyl, hydroxyl, aminoskupina, C.sub.1-4.n.alkoxykarbonyl, C.sub.1-4.n.alkylamino, aminokarbonyl, karboxyl, a R.sup.8.n. je karboxyl, benzyloxykarbonyl, hydroxyaminokarbonyl nebo C.sub.1-4.n.alkoxykarbonyl; c) -NH-CH(R.sup.9.n.)-R.sup.10.n., kde R.sup.9.n. je vod k nebo C.sub.1-4.n.alkyl a R.sup.10 .n.je karboxyl, C.sub.1-4.n.alkoxykarbonyl, fenyl-C.sub.1-4.n.alkoxykarbonyl nebo fosfonyl; R.sup.2.n. je C.sub.1-4.n.alkyl, C.sub.3-6.n.cykloalkyl, C.sub.3-6.n.cykloalkylC.sub.1-4.n.alkyl nebo fenyl-C.sub.1-4.n.alkyl, a R.sup.3 .n. je vod k, nebo kde n je 2 nebo 3; m je 3 nebo 4; A je -N(R.sup.11.n.)-, kde R.sup.11.n. je C.sub.1-4.n.alkyl, a R.sup.1.n., R.sup.2.n. a R.sup.3.n. odpov daj definici uveden v² e; jako jednotliv² stereoizomer nebo jejich sm s nebo jejich farmaceuticky p°ijateln soli. Farmaceutick² prost°edek tyto deriv ty obsahuj c a zp sob jejich pou it . Zp sob jejich p° pravy.\

Description

Oblast techniky

Předkládaný vynález se týká sloučenin a jejich farmakologicky přijatelných solí, které inhibují matrixové metaloproteasy, zejména intersticiální kolagenasy, a proto jsou použitelné pro léčení savců, kteří trpí nemocemi, které lze léčit inhibicí těchto matrixových metaloproteas.

Dosavadní stav techniky

Matrixové metaloproteasy jsou skupinou proteas, které odpovídají za degradaci a obnovení spojovacích tkání. Enzymy této skupiny sdílejí mnoho vlastností včetně závislosti na zinku a vápníku, vylučování ve formě zymogenů a 40 až 50 % homologie aminokyselinové sekvence. Skupina matrixových metaloproteas zahrnuje intersticiální kolagenasy odvozené od fibroblastů/makrofágů a neutrofilů, které katalyzují úvodní a rychlostně omezené odbourávání přírodních kolagenů typů I, II, III a X.

Kolagen, hlavní strukturní protein savců, je esenciální složkou matrixu mnoha tkání, například, chrupavek, kostí, šlach a kůže. Intersticiální kolagenasy jsou velmi specifické matrixové metaloproteasy, které odbourávají kolagen na dva fragmenty, které za fyziologických teplot spontánně denaturují a pak se stávají přijatelné pro odbourávání méně specifickými enzymy. Odbourávání kolagenasou vede k ztrátě strukturní integrity cílové tkáně, jedná se o esenciální a nevratný proces, a proto je dobrým cílem terapeutického působení.

Kromě intersticiální kolagenasy zahrnuje skupina enzymů matrixových metaloproteas dvě rozdílné, ale vysoce příbuzné, gelatinasy: 72 000 enzym vylučovaný fibroblasty a 92 000 enzym uvolňovaný mononukleámími fagocyty. Gelatinasy jsou schopné degradovat gelatin (denaturovaný kolagen), přirozené kolageny typů IV a V, fibronektin a nerozpustný elastin.

Skupina enzymů matrixových metaloproteas také zahrnuje stromelysiny 1 a 2, které jsou schopné odbourávat širokou škálu matrixových substrátů, včetně lamininu, fibronektinu, proteoglykanů a kolagenů typu IV a IX v jejich nehelikálních strukturách.

Matrilysin („putative metaloprotease“ neboli PUMP) je nejnověji popsaný člen skupiny matrixových metaloproteas. Matrilysin je schopen degradovat širokou škálu matrixových substrátů včetně proteoglykanů, gelatin, fibronektinů, elastinu a lamininu. Jeho exprese byla dokumentována v mononukleámích fagocytech, explantátech matrilineálních krys a v malé míře v tumorech.

O inhibitorech matrixových metaloproteas se předpokládá, že jsou použitelné pro léčení artritických nemocí, nemocí spojených s resorpcí kostí (jako je osteoporóza), zvýšené odbourávání kolagenu vyplývající z cukrovky, vředovitost rohovky, vředovitost kůže a tumorové metastázy. Například, je design a potenciální využití inhibitorů kolagenas, popsáno v J. Enzyme Inhibition (1987), Vol. 2, str. 1-22 a v Drug News & Prospectives (1990), Vol. 3, č. 8, str. 453-458. Inhibitory matrixových metaloproteas jsou také předmětem různých patentů a patentových přihlášek, například US patenty č. 5 189 178 (Galardy) a 5 183 900 (Galardy), Evropské publikované patentové přihlášky 0 438 223 (Beecham) a 0 276 436 (F. Hoffmann-La Roche), Mezinárodní přihlášky smlouvy o spolupráci v oblasti patentů (Patent Cooperation Treaty) 92/21360 (Měrek), 92/06966 (Beecham) a 92/09563 (Glycomed).

-1 CZ 290030 B6

Podstata vynálezu

Souhrn vynálezu

Vynález popisuje nové sloučeniny, které lze použít jako inhibitory matrixových metaloproteas, zejména intersticálních kolagenas a proto jsou účinné při léčení nemocí, které jsou charakterizovány zvýšenou aktivitou matrixových metaloproteas.

Prvním aspektem je sloučenina obecného vzorce I:

(I) kde přerušované čáry označují případné dvojné vazby a kde n je 1,2 nebo 3; m je 3 nebo 4; A je -CH₂-;

R¹ je a) -CH₂-R⁴, kde R⁴ je merkaptoskupina, acetylthioskupina, karboxyl, hydroxylaminokarbonyl, N-hydroxyformylamino, Ci^alkoxykarbonyl, fenyl-C^alkoxykarbonyl, benzyloxyaminokarbonyl, morfolino-C^alkoxykarbonyl nebo skupina obecného vzorce II

(II), kde R⁶ je 2chinolyl, případně substituovaný halogenem, C]₄alkylem, Ci^alkoxyskupinou, hydroxylem nebo nitroskupinou,

b) -CH(R⁷)-R⁸, kde R⁷ je C_Malkyl, hydroxyl, aminoskupina, Ci^alkoxykarbonyl, Ci^-alkylamino, aminokarbonyl, karboxyl, a

R⁸ je karboxyl, benzyloxykarbonyl, hydroxyaminokarbonyl nebo C]^ alkoxykarbonyl;

c) -NH-CH(R⁹)-R¹⁰, kde R⁹ je vodík nebo CMalkyl a R¹⁰ je karboxyl, CMalkoxykarbonyl, fenyl-C]^ alkoxykarbonyl nebo fosfonyl;

R² je Cí^alky 1, C₃_6cykloalkyl, C₃_6cykloalkylCi^alkyl nebo fenyl-Ci^alkyl, a

R³ je vodík, nebo kde n je 2 nebo 3; m je 3 nebo 4; A je -N(Rⁿ)-, kde R¹¹ je Cj^alkyl, a

R¹, R² a R³ odpovídají definici uvedené výše;

jako jednotlivý stereoizomer nebo jejich směs nebo jejich farmaceuticky přijatelné soli.

-2CZ 290030 B6

Dalším aspektem předkládaného vynálezu je způsob inhibice aktivity matrixové metaloproteasy u savců, který zahrnuje podávání terapeuticky účinného množství sloučeniny obecného vzorce I podle definice uvedené výše, savcům, kteří to potřebují jako jednotlivého stereoizomeru nebo jejich směsí nebo jejich farmaceuticky přijatelných solí.

Dalším aspektem předkládaného vynálezu je farmaceutický prostředek použitelný pro inhibici aktivity matrixové metaloproteasy u savců, přičemž tento prostředek sestává z terapeuticky účinného množství sloučeniny obecného vzorce I podle definice uvedené výše jako jednotlivého stereoizomeru nebo jako jejich směsí nebo jejich farmaceuticky přijatelných solí a farmaceuticky přijatelného excipientu.

Podrobný popis vynálezu

Definice

Tak jak se používá v popisu a připojených patentových nárocích, pokud není uvedeno jinak, uvedené pojmy mají následující význam:

„BOC“ je t-butoxykarbonyl.

„CBZ“ je benzyloxykarbonyl (karbobenzyloxy).

„DMF“ je N,N-dimethylformamid.

„EDCI“ je N-ethyl-N'-(3-dimethylaminopropyl)-karbodiimid.

„HOBT“ 1-hydroxybenzotriazol.

„Acetylthioskupina“ je zbytek -SC(O)CH₃.

„Halogen“ je brom, chlor nebo fluor.

„Alkyl“ je jednovazný zbytek s případně rozvětveným řetězcem, který sestává pouze z uhlíků a vodíků, neobsahuje žádné nenasycení a má jeden až čtyři atomy uhlíku, např. methyl, ethyl, n-propyl, 2-methylpropyl (iso-butyl), 1-methylethyl (iso-propyl), n-butyl a 1,1-dimethylethyl (t-butyl).

„Alkoxyskupina“ je zbytek -OR_a, kde R_a je alkyl podle definice uvedené výše, např. methoxyskupina, ethoxyskupina, n-propoxyskupina, i-propoxyskupina, 1-methylethoxyskupina, n-butoxyskupina, t-butoxyskupina a podobně.

„Aryl“ je fenylový nebo naftylový zbytek.

„Aryloxyskupina“ je zbytek -ORb, kde R_b je aryl podle definice uvedené výše, např. fenoxyskupina, 2-hydrochinolyloxyskupina, 1-nafty loxyskupina nebo 2-naftyloxyskupina.

„Aralkyl“ je zbytek -R_aR_b, kde R_a je alkyl podle definice uvedené výše a Rb je aryl podle definice uvedené výše, např. benzyl, fenylethylen, 3-fenylpropyl a podobně.

„Aralkoxyskupina“ je zbytek -OR_aRb, kde R_a je alkyl podle definice uvedené výše a Rb je aryl podle definice uvedené výše, např. benzyloxyskupina nebo 3-naft-2-ylpropoxyskupina a podobně.

-3 CZ 290030 B6 „Alkoxykarbonyl“ je zbytek -C(O)Rb, kde Rb je alkoxyskupina podle definice uvedené výše, např. methoxykarbonyl, ethoxykarbonyl, t-butoxykarbonyl a podobně.

„Aralkoxykarbonyl“ je zbytek-C(O)Rc, kde Reje aralkoxyskupina podle definice uvedené výše, 5 např. benzyloxykarbonyl, naft-2-ylethoxykarbonyl a podobně.

„Benzyloxyaminokarbonyl“ je -C(O)NHCH₂Rd, kde Rj je fenyl.

„Karbamoyl“ je -C(O)NH₂.

„Karboxyl“je-C(O)OH.

„Hydroxyamino“ je -NHOH.

„Hydroxyaminokarbonyl“ je -C(O)NHOH.

„Merkaptoskupina“ je -SH.

„Sulfonyl“ je =S(O)₂.

„Fosfonyl“ je -PO(OH)₂.

„Nepovinný“ nebo „nepovinně“ znamená, že následuje popsaný jev nebo okolnost může nebo nemusí nastat a že popis zahrnuje případy kdy jev nebo okolnost nastane a případy kdy jev nebo okolnost nenastane. Například „nepovinně substituovaný 2-hydrochinolyl“ znamená, že 20 2-hydrochinolylový zbytek může, ale nemusí být substituovaný a popis zahrnuje jak substituované hydrochinolylové zbytky, tak hydrochinolylové zbytky, které nemají žádnou substituci.

„Nepovinně substituovaný aryl“ znamená 2-chinolylový, 1-naftylový, 2-nafiylový, pyridylový 25 nebo fenylový zbytek nepovinně substituovaný jedním nebo více substituenty, např. halogenem, alkylem, alkoxyskupinou, hydroxylem a nitroskupinou, tedy např. 6-nitro-2-hydrochinolyl, 6-fluor-2-hydrochinolyl, 6-hydroxy-2-hydrochinolyl, 6-methoxy-2-hydrochinolyl, 6-nitro-lnaftyl, 6-chlor-l-naftyl, 6—hydroxy-l-naftyl, 6-methoxy-l-naftyl, 6-nitro-2-naftyl, 6-chlor2-naftyl, 6-hydroxy-2-naffyl, 6-methoxy-2-naftyl, 6-nitrofenyl, 6-chlorfenyl, 6-hydroxyfenyl, 30 6-methoxyfenyl, 3-methylpyridyl, 4-ethylpyridyl a podobně.

„Nepovinně substituovaný karbamoyl“ je karbamoylový zbytek nepovinně substituovaný na dusíkovém atomu jedním nebo více substituenty, které jsou vybrány ze skupiny sestávající z alkylu a aralkylu.

„Skupina chránící amin“ je organická skupina, která je zamýšlena jako chránění dusíkového atomu proti nežádoucím reakcím během syntézy a zahrnují, ale tímto výčtem nejsou nijak omezeny, benzyl, acyl, acetyl, benzyloxykarbonyl (karbobenzyloxy), p-methoxybenzyloxykarbonyl, p-nitrobenzyloxykarbonyl, t-butoxykarbonyl a podobně.

„Farmaceuticky přijatelná sůl“ zahrnuje soli, které vznikly přidáním kyseliny nebo, které vznikly přidáním báze.

„Farmaceuticky přijatelná sůl, která vznikla přidáním kyseliny“ označuje soli, které si udržují 45 biologickou účinnost a vlastnosti volné báze a které nejsou biologicky nebo jinak nežádoucí a které vznikají z anorganických kyselin jako je kyselina chlorovodíková, kyselina bromovodíková, kyselina sírová, kyselina dusičná, kyselina fosforečná a podobně a organických kyselin jako je kyselina octová, kyselina propionová, kyselina glykolová, kyselina pyrohroznová, kyselina šťavelová, kyselina maleinová, kyselina malonová, kyselina jantarová, kyselina 50 fumarová, kyselina vinná, kyselina citrónová, kyselina benzoová, kyselina skořicová, kyselina mandlová, kyselina methansulfonová, kyselina ethansulfonová, kyselina p-toluensulfonová, kyselina salycilová a podobně.

„Farmaceuticky přijatelná sůl, která vznikla přidáním báze“ označuje soli, které si udržují 55 biologickou účinnost a vlastnosti volné báze a které nejsou biologicky nebo jinak nežádoucí.

-4CZ 290030 B6

Tyto soli se připravují tak, že se přidá anorganická nebo organická báze k volné kyselině. Soli odvozené od anorganických bází zahrnují, ale nejsou tímto výčtem nijak omezeny, sodné, draselné, litné, amonné, vápenaté, hořečnaté, železité, zinečnaté, měďnaté, manganité, hlinité soli a podobně. Preferované anorganické soli jsou amonné, sodné, draselné, vápenaté a hořečnaté soli. Soli odvozené od organických bází zahrnují, ale nejsou tímto výčtem nijak omezeny, soli primárních, sekundárních a terciárních aminů, substituovaných aminů, včetně přírodních substituovaných aminů, cyklických aminů a bazické iontově výměnné pryskyřice, jako je isopropylamin, trimethylamin, diethylamin, triethylamin, tripropylamin, ethanolamin, 2—dimethylaminoethanol, 2-diethylaminoethanol, trimethamin, dicyklohexylamin, lysin, arginin, histidin, kofein, prokain, hydrabamin, cholin, betain, ethylendiamin, glukózamin, methylglukamin, theobromin, puriny, piperazin, piperidin, N-ethylpiperidin, polyaminové pryskyřice a podobně. Zejména preferované organické báze jsou isopropylamin, diethylamin, ethanolamin, trimethamin, dicyklohexylamin, cholin a kofein.

„Savec“ zahrnuje lidi a všechna domestikovaná a divoká zvířata, včetně, ale tento výčet není nijak omezující, hovězího dobytka, koní, prasat, ovcí, psů, koček a podobně.

„Terapeuticky účinné množství“ označuje takové množství sloučeniny obecného vzorce I, které po podání savci, který je potřebuje, postačuje k vyvolání léčení tak, jak je definováno dále, u nemocí, které lze utišit inhibicí aktivity matrixových metaloproteas, zejména aktivity intersticiální kolagenasy. Množství sloučeniny obecného vzorce I, které tvoří „terapeuticky účinné množství“ bude záviset na konkrétní sloučenině, nemoci a jeho prudkosti a savci, který se má léčit, ale může být běžně stanoveno jedincem, který je vzdělaný v dané problematice, na základě jeho vědomostí a předkládaného vynálezu.

„Léčení“ nebo „léčba“ tak, jak se používá v předkládaném vynálezu zahrnuje léčení nemocí u savců, zejména u lidí, které se dají utišit inhibicí aktivity metaloproteasové aktivity, zejména aktivity intersticiální kolagenasy a podobně a zahrnuje:

(i) prevenci nemocí u savců, zejména pokud má tento savec předpoklady k nemoci, ale nebyla u něho ještě diagnostikována, (ii) inhibicí nemoci, tj. zastavení jejího rozvoje, (iii) odstranění nemoci, tj. způsobení regrese nemoci.

„Stereoizomery“ označují sloučeniny, které mají shodný sumární vzorec a povahy nebo sekvence vazeb, ale liší se uspořádáním atomů v prostoru.

Názvosloví použité v předkládaném vynálezu je založeno na modifikované formě názvosloví IUPAC, kde sloučeniny podle předkládaného vynálezu jsou pojmenovávány jako deriváty fosfomé nebo alkanové kyseliny, která má tricykloalkylový substituent. Sloučenina obecného vzorce I nebo její farmaceuticky přijatelné soli mají ve své struktuře přinejmenším dva asymetrické atomy uhlíku, jedním z těchto uhlíků je uhlík, ke kterému je připojen substituent R², a druhým z nich je uhlík, ke kterému je připojena indolylmethylová skupina. Sloučenina obecného vzorce I nebo její farmaceuticky přijatelné soli, proto mohou existovat jako jednotlivé stereoizomery, racemáty a jako směsi enantiomerů a diastereomerů. Všechny tyto jednotlivé stereoizomery, racemáty a jejich směsi spadají do rámce předkládaného vynálezu.

Při pojmenovávání jednotlivých stereoizomerů sloučeniny obecného vzorce I, mohou být přidány pro jednotlivé chirální uhlíkové atomy, podle systému Cahna, Ingolda a Preloga, deskriptory 7? nebo S.

-5CZ 290030 B6

Například následující sloučenina obecného vzorce I, kde n je 2, m je 3, A je -CH₂-, R¹ je -CH₂R⁴, kde R⁴ je -C(O)NHOH, R² je 2-methylpropyl a R³ je vodík, tj. sloučenina strukturního vzorce III:

je pojmenována jako (3R, 10S)-N-hydroxy-5-methyl-3-(9-oxo-l ,8-diazatricyklo[ 10.6.1.0^13,18]nonadeka-l 2( 19), 13( 18), 14,16-tetraen-l 0~yl)karbamoyl)hexenamid.

Využití a podávání

A. Využití

Sloučeniny obecného vzorce I lze použít pro inhibici savčích matrixových metaloproteas, zejména savčích intersticiálních kolagenas, čímž se zabraňuje degradaci kolagenu v savci. Sloučeniny jsou proto použitelné pro léčení nemocí, které souvisí se zvýšenou aktivitou matrixových metaloproteas, zejména zvýšené aktivity intersticiálních kolagenas, jako je artritida a osteoartritida, tumorové metastázy a vředovitost rohovky. Viz např. Arthritis and Rheumatism (1993), vol. 36, č. 2, str. 181-189, Arthritis andRheumatism (1991), vol. 34, č. 9, str. 1073-1075, Seminars in Arthritis and Rheumatism (1990), vol. 19, č. 4, doplněk 1 (únor), str. 16-20, Drugs of the Future (1990), vol. 15, č. 5, str. 495-508 a J. Enzyme Inhibition (1987), vol. 2, str. 1-22.

B. Testování

Schopnost sloučeniny obecného vzorce I inhibovat aktivitu matrixové metaloproteasy, zejména aktivitu intersticiální kolagenasy, může být zjištěna různými in vitro a ex vivo testy, které jsou osobě vzdělané v uvedené problematice známy. Například aktivitu jednotlivé metaloproteasy lze zjistit in vitro testem popsaným v Anal. Biochem. (1985), vol. 147, str. 437, nebo jeho modifikací. Fyziologický vliv inhibice matrixových metaloproteas může být zjištěn ex vivo testem na explantu hovězí chrupavky popsaném v Methods of Enzymology (1987), vol. 144, str. 412-419, nebo jeho modifikací nebo ex vivo testem na dlouhých kostech krysího embrya popsaném v Proč. Nati. Acad. Sci. USA (1988), vol. 85, str. 8761-8765, nebo jeho modifikací nebo v J. Clin. Invest. (1965), vol. 44, str. 103-116, nebo jeho modifikací.

C. Podávání obecně

Podávání sloučenin obecného vzorce I, nebo jejich farmaceuticky přijatelných solí, v čisté formě nebo ve vhodném farmaceutickém prostředku, lze provést jakýmkoliv přijatelným způsobem podávání nebo činidlem, které slouží k tomuto účelu. Podávání může být, například, orální, nasální, parenterální, povrchové, transdermální nebo rektální, ve formě pevné, polotuhé, lyofilizovaného prachu nebo v kapalných dávkovačích formách, například v tabletách, čípcích, pilulkách, měkkých elastických nebo tvrdých želatinových kapslích, prachu, roztocích, suspenzích nebo aerosolech nebo podobně s výhodou v jednotkových dávkách, které usnadňují přesné dávkování. Prostředky zahrnují běžné farmaceutické nosiče nebo excipienty a sloučeninu

-6CZ 290030 B6 obecného vzorce I jako aktivní složku a, navíc, mohou obsahovat jiná medicinální činidla, farmaceutická činidla, nosiče, adjuvans atd.

Obecně, v závislosti na způsobu podávání, budou farmaceuticky přijatelné prostředky obsahovat 1 % až 99 % hmotnostních sloučeniny(y) obecného vzorce I nebo jejich farmaceuticky přijatelných solí a 99 % až 1 % hmotnostních farmaceutického prostředku. S výhodou tvoří prostředek 5 % až 75 % hmotnostních sloučenin(y) obecného vzorce I nebo jejich farmaceuticky přijatelných solí a zbytek tvoří farmaceutické excipienty.

Preferovaný způsob podávání je orální, při běžném denním dávkovacím režimu, který může být upraven podle stupně prudkosti léčené nemoci. Pro orální podávání je farmaceuticky přijatelný prostředek, který obsahuje sloučenin(y) obecného vzorce I nebo jejich farmaceuticky přijatelné soli, tvořen jakýmikoliv běžnými excipienty jako jsou, například, farmaceuticky čistý mannitol, laktóza, škrob, nehydrolyzovaný škrob, stearát hořečnatý, sacharin sodný, talek, etherové deriváty celulózy, glukóza, želatina, sacharóza, citrát, propylgalát a podobně. Prostředky mohou být ve formě roztoků, suspenzí, tablet, pilulek, kapsulí, prachu, prostředků se zpožděným uvolňováním a podobně.

S výhodou jsou prostředky ve formě kapsulí nebo tablet, a proto také obsahují ředidlo jako je laktóza, sacharóza, hydrogenfosforečnan vápenatý a podobně, desintegrátor jako je kroskarmelát sodný nebo jeho deriváty, maziva jako je stearát hořečnatý a podobně a pojivá jako je škrob, akaciová pryskyřice, polyvinylpyrrolidon, želatina, etherové deriváty a podobně.

Sloučeniny obecného vzorce I nebo jejich farmaceuticky přijatelné soli mohou být také podávány jako čípek tak, že se, například, 0,5 % až 50 % aktivní složky rozpustí v nosiči, který se v těle pomalu rozpouští, např., polyoxyethylenglykoly a polyethylenglykoly (PEG), např. PEG 1000 (96 %) a PEG 4000 (4 %).

Kapalné farmaceutické prostředky mohou být připraveny, například rozpuštěním, dispergováním atd. sloučeniny(y) obecného vzorce I (0,5 % až 20 %) nebo jejich farmaceuticky přijatelných solí a nepovinně farmaceutická adjuvans v nosiči jako je, například voda, nasycený roztok soli ve vodě, vodná dextrosa, glycerol, ethanol a podobně, aby se vytvořil roztok nebo suspenze.

Pokud je to žádoucí, farmaceutický prostředek podle předkládaného vynálezu může také obsahovat malé množství pomocných složek jako je zvlhčovač nebo emulgátor, pufr, antioxidant a podobně jako jsou, například, kyselina citrónová, monolaurát sorbitanu, triethanolamin oleát, butylovaný hydroxytoluen atd.

Způsoby přípravy těchto dávkovačích forem jsou osobě vzdělané v dané problematice známy nebo jí budou jasné, například, z Remingtonů' Pharmaceutical Sciences, 18. vydání, (Mack Publishing Company, Easton, Pennsylvania, 1990). Podávané prostředky budou v každém případě obsahovat terapeuticky účinné množství sloučeniny obecného vzorce I nebo její farmaceuticky přijatelné soli pro léčení nemoci, kterou lze zmírnit inhibicí matrixových metaloproteas podle předkládaného vynálezu.

Sloučeniny obecného vzorce I nebo jejich farmaceuticky přijatelné soli, se podávají v terapeuticky účinném množství, které závisí na mnoha faktorech jako je aktivita použité sloučeniny, metabolická aktivita a délka působení sloučeniny, věk, tělesná hmotnost, celkové zdraví, pohlaví, strava, způsob a čas podávání, rychlost exkrece, kombinace léků, prudkost nemoci a probíhající léčení.

Obecně je terapeuticky účinná denní dávka 0,14 mg až 14,3 mg/kg tělesné hmotnosti denně sloučeniny obecného vzorce I nebo její farmaceuticky přijatelné soli, s výhodou 0,7 mg až 10 mg/kg tělesné hmotnosti denně a nej výhodněji 1,4 mg až 7,2 mg/kg tělesné hmotnosti denně. Například při podávání osobě o hmotnosti 70 kg by byl dávkovači rozsah 10 mg až 1,0 gramu

-7CZ 290030 B6 denně sloučeniny obecného vzorce I nebo její farmaceuticky přijatelné soli, s výhodou 50 mg až 700 mg/kg denně a nejvýhodněji 100 mg až 500 mg/kg denně.

Preferované příklady

Preferovaná skupina sloučenin obecného vzorce I, které jsou popsány ve Stručném popisu vynálezu, jsou sloučeniny, kde n je 2 nebo3, m je 3, A je -CH₂-, R² je alkyl nebo arylalkyl a R³je vodík, halogen nebo alkoxyskupina.

Preferovaná podskupina sloučenin této skupiny jsou sloučeniny, kde n je 2, R² je 2-methylpropyl a R³ je vodík.

Preferovaná podskupina sloučenin této skupiny jsou sloučeniny, kde R¹ je -CHr-R⁴, kde R⁴ je karboxyl, hydroxyaminokarbonyl, alkoxykarbonyl, aryloxykarbonyl, aralkoxykarbonyl nebo benzyloxyaminokarbonyl.

Preferovaná podskupina sloučenin této skupiny jsou sloučeniny, kde R¹ je -CHr-CfOjOH nebo -CH₂-C(O)NHOH.

Jiná preferovaná podskupina sloučenin této skupiny jsou sloučeniny, kde R¹ je -CH₂-R⁴, kde R⁴je merkaptoskupina nebo acetylthioskupina.

Jiná preferovaná podskupina sloučenin této skupiny jsou sloučeniny, kde R¹ je skupina obecného vzorce II, kde R⁶ je nepovinně substituovaný aryl, kde arylová skupina je 2-chinolyl, 1-naftyl, 2-naftyl, pyridyl nebo fenyl.

Preferovaná podskupina sloučenin této skupiny jsou sloučeniny, kde R⁶ je 2-chinolyl.

Jiná preferovaná podskupina sloučenin této skupiny jsou sloučeniny, kde R¹ je -CH(R⁷)-R⁸ kde R⁷ je alkyl, alkoxykarbonyl nebo karboxyl a R⁸ je karboxyl, hydroxyaminokarbonyl, alkoxykarbonyl nebo araloxykarbonyl.

Preferovaná podskupina sloučenin této skupiny jsou sloučeniny, kde R⁷ je methoxykarbonyl.

Zejména preferovaná podskupina sloučenin této skupiny jsou sloučeniny, kde R⁸ je karboxyl nebo hydroxyaminokarbonyl.

Jiná preferovaná podskupina sloučenin této skupiny jsou sloučeniny, kde R¹ je -NH-CH(R⁹)R¹⁰, kde R⁹ je vodík, alkyl nebo aralkyl a R¹⁰ je karboxyl, alkoxykarbonyl nebo aralkoxykarbonyl.

Jiná podskupina sloučenin této skupiny jsou sloučeniny, kde n je 2 nebo 3, m je 4, A je -N(Rⁿ)-, kde R¹¹ je vodík nebo alkyl, R² je alkyl a R³ je vodík, halogen nebo alkoxyskupina.

Preferovaná podskupina sloučenin této skupiny jsou sloučeniny, kde n je 2, R² je 2-methylpropyl, R³ je vodík a R¹¹ je methyl.

Preferovaná podskupina sloučenin této skupiny jsou sloučeniny, kde R¹ je -CHr-R⁴, kde R⁴ je karboxyl, hydroxyaminokarbonyl, alkoxykarbonyl, aryloxykarbonyl, aralkoxykarbonyl nebo benzy loxykarbony 1.

Zejména jsou v této podskupině preferovány sloučeniny, kde R¹ je -CHr-CfOjNHOH.

-8CZ 290030 B6

Jiná preferovaná podskupina sloučenin této skupiny jsou sloučeniny, kde n je 0, m je 4, 5 nebo 6, A je -CH(R’·)-, kde R¹' je karboxyl, alkoxykarbonyl nebo nepovinně substituovaný karbamoyl a R¹, R² a R^J jsou definovány v nároku 1.

Nejpreferovanější sloučeniny obecného vzorce I jsou následující:

(3R, 10S)-N-hydroxy-5-methyl-3-(9-oxo-l ,8-diazabicyklo[ 10.6.1.0¹³¹⁸]nonadeka-l 2(19),13- (18) , 14,16-tetraen-l 0-ylkarbamoyl)hexanamid, (3R, 11 S)-N-hydroxy-5-methyl-3-( 10-oxo-l ,9-diazatricyklo[ 11.6.1,0¹⁴¹⁹]eikosa-l 3(20),14- (19) , 15,17-tetraen-l l-ylkarbamoyl)hexanamid, (3R,9S)-N-hydroxy-5-methyl-3-(8-oxo-l ,7-diazatricyklo[9.6.1.0^12,17]oktadeka-l 1(18),12(17), 13,15-tetraen-9-ylkarbamoyl)hexanamid, (3R,9S)-5-methyl-3-(8-oxo-l ,7-diazatricyklo[9.6.1.0^12,17]oktadeka-l 1( 18), 12( 17), 13,15-tetraen-9-ylkarbamoyl)hexanová kyselina, (10S)-2-merkaptomethyl-4-methyl-N-(9-oxo-l ,8-diazatricyklo[ 10.6.1,0^13,18]nonadeka-12(19), 13( 18), 14,16-tetraen-l 0-ylkarbamoyl)pentanamid, (10S)-4-methyl-2-(9-oxo-l,8-diazatricyklo[l 0.6.1.0^13,18]nonadeka-12(19), 13(18), 14,16-tetraen-l 0-ylkarbamoyl)pentyl (2-chinolinylthiomethyl) fosfomá kyselina, (10S)-2-acetylthiomethyl-4-methyl-N-(9-oxo-l ,8-diazatricyklo[ 10.6.1.0¹³'¹⁸]nonadeka-12(19), 13( 18), 14,16-tetraen-10-ylkarbamoyl)pentanamid a (3R, 10S)-N-hydroxy-5-methyl-2-methoxykarbonyl-3-(9-oxo-l ,8-diazatricyklo[ 10.6.1.0^13l8]nonadeka-12( 19), 13( 18), 14,16-tetraen-l 0-yl)karbamoyl)hexanamid.

Příprava sloučenin obecného vzorce I

Sloučeniny obecného vzorce I, jako jednotlivé stereoizomery nebo jako jejich směsi a jejich farmaceuticky přijatelné soli, jsou deriváty peptidů, které lze připravit zjednotlivých složek α-aminokyselinových derivátů. Standardní způsoby tvorby peptidové vazby jsou dále ilustrovány v M. Bodanszky a kol., The Practice of Peptide Synthesis (1984), Springer-Verlag, M. Bodanszky, Principles of Peptide Synthesis (1984), Springer-Verlag, J. P. Greenstein a kol., Chemistry of the Amino Acids (1961), vol. 1 až 3, John Wiley and Sons lne., G. R. Pettit, Synthetic Peptides (1970), vol. 1 až 2, Van Nostrand Reinhold Company.

Spojování amidů, které se používá k tvorbě sloučenin obecného vzorce I, se obecně provádí karbodiimidovým způsobem s činidly jako je dicyklohexylkarbodiimid nebo N'-ethyl-N'-(3-dimethylaminopropyl)karbodiimid (EDCI) v přítomnosti hydroxybenzotriazolu (HOBT) v inertním rozpouštědle jako je dimethylformamid (DMF). Jiné způsoby tvorby amidové nebo peptidové vazby zahrnují, ale tímto výčtem nejsou nijak omezeny, syntetické postupy přes acylchlorid, acylazid, směsný anhydrid nebo aktivovaný ester jako je nitrofenylester. Obvykle se provádí spojování amidů s peptidovými fragmenty v roztoku.

Výběr chránících skupin pro koncový amin nebo karboxyl, které se použijí při přípravě sloučenin obecného vzorce I je částečně určen konkrétními podmínkami tvorby amidové nebo peptidové vazby a částečně tím jaké aminokyselinové a/nebo peptidové složky se používají pro spojování. Obecně používané aminochránicí skupiny zahrnují ty, které jsou v dané problematice dobře známy, například benzyloxykarbonyl (karbobenzyloxy), p-methoxybenzyloxykarbonyl, p-nitrobenzyloxykarbonyl, t-butoxykarbonyl (BOC) a podobně. Preferuje se použití BOC nebo benzyloxykarbonylu (CBZ) jako chránící skupiny pro α-aminoskupinu, z důvodu relativní snadnosti

-9CZ 290030 B6 jejich odstranění mírnými kyselinami, např. kyselinou trifluoroctovou (TFA) nebo kyselinou chlorovodíkovou v ethylacetátu nebo katalytickou hydrogenací.

Jednotlivé stereoizomery sloučenin obecného vzorce I mohou být jeden od druhého odděleny způsoby, které jsou osobě vzdělané v dané problematice známy, např. selektivní krystalizací nebo chromatografií a/nebo způsoby, které jsou popsány v předkládaném vynálezu.

Kombinace substituentů a/nebo proměnných u sloučenin obecného vzorce I jsou libovolné, pokud taková kombinace vede k stabilní sloučenině.

A. Příprava meziproduktů: sloučeniny obecného vzorce IV

Sloučeniny obecného vzorce IV:

K

(IV) kde R³ je vodík, halogen, alkyl nebo alkoxyskupina a p je 5, 6, 7 nebo 8 se používají pro přípravu sloučenin obecného vzorce I a připravují se způsobem zobrazeným v následujícím reakčním schématu 1, kde R³ je vodík, halogen, alkyl nebo alkoxyskupina a p je 5, 6, 7 nebo 8, BOC je t-butoxykarbonyl a R¹³ je vodík, mesyl nebo tosyl:

-10CZ 290030 B6

Reakční schéma 1

1. H0ÍCH₂)_p_₁CX (V) o

li

CK₃C-0-(CB₂) J-C=N (VI) o o

II I!

2- VI —► CH₃C-0-(CHa) -MK-C-CHg —» 80-( CHj) -NH₂‘HC 1

(VIII)

(X)

Sloučeniny obecných vzorců V a IX jsou komerčně dostupné, např. od Karl Industries, lne. nebo 5 od Sigma nebo je lze připravit způsoby, které jsou osobám vzdělaným v dané problematice známy.

Obecně se sloučenina obecného vzorce IV připravuje tak, že se nejprve esterifikuje alkohol obecného vzorce V acetanhydridem v přítomnosti báze, s výhodou pyridinu tak, že vznikne 10 sloučenina obecného vzorce VI, která se pak redukuje v přítomnosti acetanhydridu na sloučeninu obecného vzorce VII. Sloučenina obecného vzorce VII se hydrolyzuje v kyselém prostředí, s výhodou kyselinou chlorovodíkovou tak, že vznikne sloučenina obecného vzorce VIII, která se pak spojuje se sloučeninou obecného vzorce IX ze standardních podmínek spojování peptidů, například EDCI v přítomnosti HOBT v DMF tak, že vznikne sloučenina obecného vzorce X, kde 15 R¹³ je hydroxyl. Na tuto sloučeninu pak lze působit buď tosylchloridem nebo mesylchloridem tak, že vznikne sloučenina obecného vzorce X, kde R¹³ je mesyl nebo tosyl. Cyklizace takto vzniklých tosylátů přebytkem NaH v inertním rozpouštědle, s výhodou THF, za vysokého zředění, při laboratorní teplotě vede ke sloučeninám obecného vzorce XI. Odstranění chránící

-11 CZ 290030 B6 skupiny sloučenin obecného vzorce XI za mírně kyselých podmínek, s výhodou v přítomnosti kyseliny trifluoroctové, vede k sloučenině obecného vzorce IV.

B. Příprava sloučenin obecných vzorců XII, XIII, XIV a XV

Sloučeniny obecného vzorce XII jsou sloučeniny obecného vzorce I, kde n je 1,2 nebo 3, m je 3 nebo 4, A je -CH₂- R¹ je -CH₂-R⁴, kde R⁴ je t-butoxykarbonyl, R² je alkyl, cykloalkyl, cykloalkylalkyl nebo aralkyl a R³ je vodík, halogen, alkyl nebo alkoxyskupina.

Sloučeniny obecného vzorce XIII jsou sloučeniny obecného vzorce I, kde n je 1,2 nebo 3, m je 3 nebo 4, A je -CH₂-, R¹ je -CH₂-R⁴, kde R⁴ je karboxyl, R² je alkyl, cykloalkyl, cykloalkylalkyl nebo aralkyl a R³ je vodík, halogen, alkyl nebo alkoxyskupina.

Sloučeniny obecného vzorce XIV jsou sloučeniny obecného vzorce I, kde n je 1,2 nebo 3, m je 3 nebo 4, A je -CHr-, R¹ je -CH₂-R⁴, kde R⁴ je benzyloxyaminokarbonyl, R² je alkyl, cykloalkyl, cykloalkylalkyl nebo aralkyl a R³ je vodík, halogen, alkyl nebo alkoxyskupina.

Sloučeniny obecného vzorce XV jsou sloučeniny obecného vzorce I, kde n je 1,2 nebo 3, m je 3 nebo 4, A je -CHr-, R¹ je -CH₂-R⁴, kde R⁴ je hydroxyaminokarbonyl, R² je alkyl, cykloalkyl, cykloalkylalkyl nebo aralkyl a R³ je vodík, halogen, alkyl nebo alkoxyskupina.

Sloučeniny obecných vzorců XII, XII, XIV a XV se připravují způsobem zobrazeným v následujícím reakčním schématu 2, kde p je 5, 6, 7 nebo 8, R² je alkyl, cykloalkyl, cykloalkylalkyl nebo aralkyl, R³ je vodík, halogen, alkyl nebo alkoxyskupina, R¹⁴ je t-butyl nebo benzyl a R^7a je vodík nebo alkoxykarbonyl:

-12CZ 290030 B6

Reakční schéma 2

(XV)

Sloučeniny obecného vzorce XVI se připravují postupy, které jsou popsány v předkládaném 5 vynálezu nebo mohou být připraveny způsoby, které jsou osobě vzdělané v dané problematice známy.

Obecně se sloučeniny obecných vzorců XII, XIII a XIV připravují tak, že se nejprve spojuje sloučenina obecného vzorce IV se sloučeninou obecného vzorce XVI za standardních podmínek 10 spojování peptidů, na sloučeninu obecného vzorce XII. Chránící skupina sloučeniny obecného vzorce XII se pak za mírně kyselých podmínek odstraní čímž vznikne sloučenina obecného vzorce XIII.

-13CZ 290030 B6

Sloučenina obecného vzorce XIII se pak spojuje s O-benzylhydroxylaminem za standardních podmínek spojování peptidů, na sloučeninu obecného vzorce XIV. Benzylová chránící skupina sloučeniny obecného vzorce XIV se pak odstraní katalytickou hydrogenací, čímž se získá sloučenina obecného vzorce XV.

C. Příprava sloučenin obecných vzorců XVII a XVIII

Sloučeniny obecného vzorce XVII jsou sloučeniny obecného vzorce I, kde n je 1,2 nebo 3, m je 3 nebo 4, A je -CH₂-, R¹ je -CH₂-R⁴, kde R⁴ je acetylthioskupina, R² je alkyl, cykloalkyl, cykloalkylalkyl nebo aralkyl a R³ je vodík.

Sloučeniny obecného vzorce XVIII jsou sloučeniny obecného vzorce I, kde n je 1,2 nebo 3, m je 3 nebo 4, A je -CH₂-, R¹ je -CH₂-R⁴, kde R⁴ je merkaptoskupina, R² je alkyl, cykloalkyl, cykloalkylalkyl nebo aralkyl a R³ je vodík.

Sloučeniny obecných vzorců XVII a XVIII se připravují způsobem zobrazeným v následujícím reakčním schématu 3, kde R² a R³ odpovídají definici uvedené výše a p je 5, 6, 7 nebo 8:

-14CZ 290030 B6

Reakční schéma 3

o (XIX)

Sloučeniny obecného vzorce XIX jsou komerčně dostupné nebo mohou být připraveny způsoby, 5 které jsou osobě vzdělané v dané problematice známy.

Obecně se sloučeniny obecných vzorců XVII a XVIII připravují tak, že se nejprve spojuje sloučenina obecného vzorce XIX se sloučeninou obecného vzorce IV ze standardních podmínek spojování peptidů, na sloučeninu obecného vzorce XVII. Působením koncentrovaného NH4OH 10 v methanolu na sloučeniny obecného vzorce XVII se pak získají příslušné sloučeniny obecného vzorce XVIII.

-15CZ 290030 B6

D. Příprava jednotlivých stereoizomerů sloučenin obecného vzorce XVI

Sloučeniny obecného vzorce XVI:

(XVI) kde R¹⁴ je t-butyl nebo benzyl a R^7a je vodík, alkoxykarbonyl, hydroxykarbamoyl, karboxyl nebo nepovinně substituovaný karbamoyl, se používají pro přípravu sloučenin obecného vzorce I. Jednotlivé stereoizomery sloučenin obecného vzorce XVI se používají pro přípravu jednotlivých stereoizomerů sloučenin obecného vzorce I. Zejména sloučeniny obecného vzorce XX:

kde R² je alkyl, cykloalkyl, cykloalkylalkyl nebo aralkyl a R^7b je vodík, jsou stereoizomery sloučenin obecného vzorce XVI, které mají R konfiguraci na uhlíkovém atomu, ke kterému je připojen substituent R². Sloučeniny obecného vzorce XX se připravují způsobem zobrazených v následujícím reakčním schématu 4, kde R² a R^7b odpovídají definici uvedené výše:

-16CZ 290030 B6

Reakční schéma 4

L-( + }-2.lO-cwnphor a u 1 t aru

(xxi) (XXII)

8- XXII + (^cM₃c

Γ

1-(+)-2,10-camphor suitám (XX)

Podobným způsobem, stím rozdílem, že se D-(-)-2,10-kafrsultam nahradí L-(+)-2,10-kafr5 sultamem, se získají příslušné jednotlivé stereoizomery s S konfigurací.

Sloučeniny obecného vzorce XXI jsou komerčně dostupné nebo mohou být připraveny způsoby, které jsou osobě vzdělané v dané problematice známy, například způsobem popsaným v příkladu 11. L-(+)-2,10-kafrsultam a D-(-)-2,10-kafrsultam jsou komerčně dostupné, ío například od firmy Aldrich.

Obecně se sloučeniny obecného vzorce XX připravují tak, že se nejprve spojuje sloučenina obecného vzorce XXI s L-(+)-2,10-kafrsultamem na sloučeninu obecného vzorce XXII. Po dobu 1 hodiny se NaHMDS generuje anion a po ukončení reakce t-butylbromoacetátem se 15 získá příslušný ester obecného vzorce XXIII. Kafrová skupina se pak odstraní za bazických podmínek, čímž se získají jednotlivé stereoizomery sloučeniny XX, kde uhlíkový atom, ke kterému je připojen substituent R², má konfiguraci (R).

-17CZ 290030 B6

Sloučeniny obecného vzorce XXIV:

kde R² je alkyl, cykloalkyl, cykloalkylalkyl nebo aralkyl a R^7c je alkoxykarbonyl, jsou také jednotlivé stereoizomery sloučenin obecného vzorce XVI a připravují se způsobem zobrazeným v následujícím reakčním schématu 5, kde R² a R^7c odpovídají definici uvedené výše:

Reakční schéma 5

i.

B’

A^oh ” π o

(XXV)

2- XXVII-Ι-

Ο to (XXVI)

B²

A oc(ch₃)₃ ^Br íf o

CCCHjls

Sloučeniny obecných vzorců XXV a XXVI jsou komerčně dostupné nebo mohou být připraveny způsoby, které jsou osobě vzdělané v dané problematice známy.

Obecně se sloučeniny obecných vzorců XXIV připravují tak, že se nejprve působí na sloučeninu obecného vzorce XXV isobutenem s katalytickým množstvím H2SO4 v methylenchloridu a po následující destilaci se získá sloučenina obecného vzorce XXVII. Sloučenina obecného vzorce XXVII se pak nechá reagovat se sloučeninou obecného vzorce XXVI v přítomnosti t-butoxidu draselného na sloučeninu obecného vzorce XXVIII. Hydrolýzou sloučeniny obecného vzorce XXVIII za kyselých podmínek, s výhodou v kyselině trifluoroctové za laboratorní teploty se získá sloučenina obecného vzorce XXIV, kde R^7c je alkoxykarbonyl.

-18CZ 290030 B6

Sloučeniny obecného vzorce XVI, kde R^7c je karboxyl, lze připravit ze sloučenin obecného vzorce XXIV, kde R^7c je alkoxykarbonyl, způsoby, které jsou osobě vzdělané v dané problematice známy.

Navíc kvýše popsaným způsobům přípravy jednotlivých stereoizomerů sloučenin obecného vzorce XVI, sloučeniny obecného vzorce XVI, kde R^7a je alkyl, lze připravit tak, že se působí na sloučeninu obecného vzorce XVI, kde R^7a je vodík, haloalkanem, s výhodou methyljodidem, v aprotickém rozpouštědle, například v THF, v přítomnosti NaN(TMS)₂, čímž se získá sloučenina obecného vzorce XVI, kde R^7a je alkyl.

E. Příprava sloučenin obecného vzorce XXIX

Sloučeniny obecného vzorce XXIX jsou sloučeniny obecného vzorce I, kde n je 1,2 nebo 3, m je 3 nebo 4, A je -CH₂-, R¹ je -CH₂-R⁴, kde R⁴ je skupina obecného vzorce II, ve které je R⁶nepovinně substituovaný aryl, kde arylová skupina je 2-chinolyl, 1-naftyl, 2-naftyl, pyridyl nebo fenyl, R² je alkyl a R³ je vodík. Sloučeniny obecného vzorce XXIX se připravují způsobem zobrazených v následujícím reakčním schématu 6, kde p je 5, 6, 7 nebo 8, R², R³ a R⁶ odpovídají definici uvedené výše a R^I2a je mesyl nebo tosyl:

Reakční schéma 6

(XXX)

(XXXIII)

2.XXXIU + _R‘-SH — (XXXI)

o (XXXIV)

I>

(XXIX)

Sloučeniny obecného vzorce XXX lze připravit způsoby, které jsou osobě vzdělané v dané problematice známy nebo je lze připravit podle způsobu popsaného dále v příkladu 19. Sloučeniny obecného vzorce XXXI jsou komerčně dostupné nebo mohou být připraveny způsoby, které jsou osobě vzdělané v dané problematice známy.

-19CZ 290030 B6

Obecně se sloučeniny obecného vzorce XXIX, připravují tak, že se nejprve působí na sloučeninu obecného vzorce XXX formamidem, čímž vznikne sloučenina obecného vzorce XXXII. Na sloučeninu obecného vzorce XXXII se pak působí tosyl nebo mesylchloridem v bazickém prostředí tak, že vznikne sloučenina obecného vzorce XXXIII. Sloučenina obecného vzorce XXXIII se pak nechá reagovat se solí sloučeniny obecného vzorce XXXI (s výhodou se sodnou solí, která vzniká tak, že se nechá reagovat sloučenina obecného vzorce XXXI s hydridem sodným) tak, že vznikne sloučenina obecného vzorce XXXIV. Sloučenina obecného vzorce XXXIV se pak v bazickém prostředí hydrolyzuje na sloučeninu XXXV. Sloučenina obecného vzorce XXXV se pak spojuje se sloučeninou obecného vzorce IV za standardních podmínek tvorby peptidů, s výhodou s Ι,Γ-karbonyldiimidazolem tak, že vznikne sloučenina obecného vzorce XXIX.

F. Příprava sloučenin obecných vzorců XXXVI, XXXVII a XXXVIII

Sloučeniny obecných vzorců XXXVI, XXXVII a XXXVHI jsou sloučeniny obecných vzorců XIII, XIV a XV, které jsou popsány ve výše uvedené části B, u kterých je indolový kruh kompletně nasycen. Připravují se způsobem vyobrazeným v následujícím reakčním schématu 7, kde R² je alkyl, cykloalkyl, cykloalkylalkyl nebo aralkyl, R³ je vodík, halogen, alkyl nebo alkoxyskupina, R^7a je vodík a p je 5, 6, 7 nebo 8:

-20CZ 290030 B6 (XIII)

Reakční schéma 7

(XXXVI)

(XXXVII)

(XXXVIII)

Obecně se sloučeniny obecných vzorců XXXVI, XXXVII a XXXVIII připravují tak, že se redukuje sloučenina obecného vzorce XIII za podmínek katalytické hydrogenace na sloučeninu obecného vzorce XXXVI. Sloučenina obecného vzorce XXXVI se pak nechá reagovat s O-benzylhydroxylaminem za standardních podmínek spojování peptidu na sloučeninu obecného vzorce XXXVII. Benzylová chránící skupina se pak odstraní ze sloučeniny obecného vzorce XXXVII za podmínek katalytické hydrogenace, čímž se získá sloučeniny obecného ío vzorce XXXVIII.

-21 CZ 290030 B6

G. Příprava sloučenin obecných vzorců XXXIX, XL, XLI a XLII

Sloučeniny obecného vzorce XXXIX jsou sloučeniny obecného vzorce I s allylovou vazbou, kde 5 n je 2 nebo 3, m je 4, A je -NR¹¹, kde R¹¹ je vodík nebo alkyl, R¹ je -CH₂-R⁴, kde R⁴ je t-butoxykarbonyl, R² je alkyl, cykloalkyl, cykloalkylalkyl nebo aralkyl a R³ je vodík, halogen, alkyl nebo alkoxyskupina.

Sloučeniny obecného vzorce XL jsou sloučeniny obecného vzorce I s allylovou vazbou, kde n je 10 2 nebo 3, m je 4, A je -NR¹ ’, kde R¹¹ je vodík nebo alkyl, R¹ je -CHr-R⁴, kde R⁴ je karboxyl, R² je alkyl, cykloalkyl, cykloalkylalkyl nebo aralkyl a R³ je vodík, halogen, alkyl nebo alkoxyskupina.

Sloučeniny obecného vzorce XLI jsou sloučeniny obecného vzorce I s allylovou vazbou, kde n je 15 2 nebo 3, m je 4, A je -NR¹¹, kde R¹¹ je vodík nebo alkyl, R¹ je -CHr-R⁴, kde R⁴ je benzyloxyaminokarbonyl, R² je alkyl, cykloalkyl, cykloalkylalkyl nebo aralkyl a R³ je vodík, halogen, alkyl nebo alkoxyskupina.

Sloučeniny obecného vzorce XLII jsou sloučeniny obecného vzorce I, kde n je 2 nebo 3, m je 4, 20 A je -NR¹¹, kde R¹¹ je vodík nebo alkyl, R¹ je -CH₂-R⁴, kde R⁴ je hydroxyaminokarbonyl, R² je alkyl, cykloalkyl, cykloalkylalkyl nebo aralkyl a R³ je vodík, halogen, alkyl nebo alkoxyskupina.

Sloučeniny obecných vzorců XXXIX, XL, XLI a XLII se připravují způsobem zobrazeným v následujícím reakčním schématu 8, kde n je 2 nebo 3, R² a R¹¹ odpovídají definici uvedené 25 výše, R¹⁴ je t-butyl, R^7a je vodík a BOC je t-butoxykarbonyl:

-22CZ 290030 B6

Reakční schéma 8

(IX) (XLIII)

XLIII +

(XLIV)

a. XLV +

(XLV)

(XXXIX)

-23CZ 290030 B6 ⁴ XXXIX

(XL)

(XLII)

Sloučeniny obecného vzorce XVI se připravují způsoby, které jsou osobám vzdělaným v dané problematice známy nebo způsoby, které jsou popsány dále.

Obecně se sloučeniny obecných vzorců XXXIX, XL, XLI a XLII připravují tak, že se nechá reagovat sloučenina obecného vzorce IX s diaminalkanem nebo monoalkyl substituovaným diaminalkanem za standardních podmínek spojování peptidů, například s HOBT a EDCI v inertním rozpouštědle, například v DMF tak, že vznikne sloučenina obecného vzorce XLIII. Sloučenina obecného vzorce XLIII se pak nechá reagovat s trans-l,4-dichlorbut-2-enem io v bazickém prostředí tak, že vznikne sloučenina obecného vzorce XLIV. Aminochránicí skupina sloučeniny obecného vzorce XLIV se pak odstraní za mírně kyselých podmínek, s výhodou kyselinou trifluoroctovou na sloučeninu obecného vzorce XLV.

Sloučenina obecného vzorce XLV se pak spojuje se sloučeninou obecného vzorce XVI za 15 standardních podmínek spojování peptidů, například s HOBT a EDCI tak, že vznikne sloučenina

-24CZ 290030 B6 obecného vzorce XXXIX. Chránící skupina sloučeniny obecného vzorce XXXIX se pak odstraní za mírně kyselých podmínek, s výhodou kyselinou trifluoroctovou na sloučeninu obecného vzorce XL. Sloučenina obecného vzorce XL se pak nechá reagovat s O-benzylhydroxylaminem za standardních podmínek spojování peptidů na sloučeninu obecného vzorce XLI. Benzylová chránící skupina se pak odstraní ze sloučeniny obecného vzorce XLI za podmínek katalytické hydrogenace, čímž vznikne sloučenina obecného vzorce XLII.

H. Příprava sloučenin obecných vzorců XLVI a XLVII

Sloučeniny obecného vzorce XLVI jsou sloučeniny obecného vzorce I, ke n je 1,2 nebo 3, m je 3 nebo 4, A je -CH2-, R¹ je -NH-CH(R⁹)-R¹⁰ kde R⁹ je vodík, alkyl nebo aralkyl a R¹ je aralkoxykarbonyl, R² je alkyl, cykloalkyl, cykloalkylalkyl nebo aralkyl a R³ je vodík, halogen, alkyl nebo alkoxyskupina.

Sloučeniny obecného vzorce XLVII jsou sloučeniny obecného vzorce I, kde n je 1,2 nebo 3, m je 3 nebo 4, A je -CH2-, R¹ je -NH-CH(R⁹)-R¹⁰ kde R⁹ je vodík, alkyl nebo aralkyl a R¹⁰ je karboxyl, R² je alkyl, cykloalkyl, cykloalkylalkyl nebo aralkyl a R³ je vodík, halogen, alkyl nebo alkoxyskupina.

Sloučeniny obecných vzorců XLVI a XLVII se připravují způsobem zobrazeným v následujícím reakčním schématu 9, kde p je 5, 6, 7 nebo 8 a R², R³ a R⁹ odpovídají definici uvedené výše:

-25CZ 290030 B6

Reakční schéma 9

o ^R*	R⁴
[QP JA. ₊	H₂tr^X^-C-0-C(CB_s)
(XLVIII)

(XLIX)

(L)

(XLVII)

Sloučeniny obecného vzorce XLVIII se připravují způsoby, které jsou osobám vzdělaným v dané 5 problematice známy nebo způsobem, který je popsán v příkladu 36 dále.

Obecně se sloučeniny obecných vzorců XL a XLI připravují tak, že se nechá reagovat sloučenina obecného vzorce XLVIII s triflát anhydridem, následuje reakce se sloučeninou obecného vzorce XLIX v bazickém prostředí na sloučeninu obecného vzorce L. Sloučenina obecného 10 vzorce L se pak hydrolyzuje za mírně kyselých podmínek, s výhodou kyselinou trifluoroctovou na sloučeninu obecného vzorce LI. Sloučenina obecného vzorce LI se pak spojuje se sloučeninou

-26CZ 290030 B6 obecného vzorce IV za standardních podmínek spojování peptidů na sloučeninu obecného vzorce XLVI. Sloučenina obecného vzorce XLVI se pak odehrání na sloučeninu obecného vzorce XLVII.

Navíc, všechny sloučeniny obecného vzorce I, které existují ve formě volných bází mohou být převedeny na své farmaceuticky přijatelné soli působením vhodné anorganické nebo organické kyseliny. Soli sloučenin obecného vzorce I mohou být také převedeny na volnou bázi nebo na jinou sůl.

Shrnuto, sloučeniny obecných vzorců XII, XIII, XIV, XV, XVII, XVIII, XXIX, XXXVI, XXXVII, XXXVIII, XXXIX, XL, XLI, XLII, XLVI a XLVII, což jsou všechno sloučeniny, které vycházejí ze sloučenin obecného vzorce I, se připravují tak, že

1. se nechá reagovat sloučenina obecného vzorce XVI, kde R² je alkyl, cykloalkyl, cykloalkylalkyl nebo aralkyl R^7a je vodík, nebo alkoxykarbonyl a R¹⁴ je t-butyl nebo benzyl, se sloučeninou obecného vzorce IV, kde p je 5, 6, 7 nebo 8 a R³ je vodík, halogen, alkyl nebo alkoxyskupina tak, že vznikne sloučenina obecného vzorce XII, kde p, R², R³, R^7a a R¹⁴odpovídají definici uvedené u sloučenin obecných vzorců XVI a IV,

2. se nechá reagovat sloučenina obecného vzorce XII, kde p je 5, 6, 7 nebo 8, R² je alkyl, cykloalkyl, cykloalkylalkyl nebo aralkyl, R³ je vodík, halogen, alkyl nebo alkoxyskupina, R^7aje vodík nebo alkoxykarbonyl a R¹⁴ je t-butyl nebo benzyl tak, že vznikne sloučenina obecného vzorce XIII, kde p, R², R³ a R^7a odpovídají definici uvedené u sloučeniny obecného vzorce XII,

3. se nechá reagovat sloučenina obecného vzorce XIII, kde p je 5, 6, 7 nebo 8, R² je alkyl, cykloalkyl, cykloalkylalkyl nebo aralkyl, R³ je vodík, halogen, alkyl nebo alkoxyskupina a R^7a je vodík nebo alkoxykarbonyl s O-benzylhydroxylamin tak, že vznikne sloučenina obecného vzorce XIV, kde p, R², R³ a R^7a odpovídají definici uvedené u sloučeniny obecného vzorce ΧΙΠ,

4. se nechá reagovat sloučenina obecného vzorce XIV, kde p je 5, 6, 7 nebo 8, R² je alkyl, cykloalkyl, cykloalkylalkyl nebo aralkyl, R³ je vodík, halogen, alkyl nebo alkoxyskupina a R^7a je vodík nebo alkoxykarbonyl tak, že vznikne sloučenina obecného vzorce XV, kde p, R², R³ a R^7aodpovídají definici uvedené u sloučeniny obecného vzorce XIV,

5. se nechá reagovat sloučenina obecného vzorce XIX, kde R² je alkyl, cykloalkyl, cykloalkylalkyl nebo aralkyl, se sloučeninou obecného vzorce IV, kde p je 5, 6, 7 nebo 8 a R³ je vodík tak, že vznikne sloučenina obecného vzorce XVII, kde p, R² a R³ odpovídají definici uvedené u sloučenin obecných vzorců XIX a IV,

6. se nechá reagovat sloučenina obecného vzorce XVII, kde p je 5, 6, 7 nebo 8, R² je alkyl, cykloalkyl, cykloalkylalkyl nebo aralkyl a R³ je vodík tak, že vznikne sloučenina obecného vzorce XVIII, kde p, R² a R³ odpovídají definici uvedené u sloučeniny obecného vzorce XVII,

7. se nechá reagovat sloučenina obecného vzorce XXXV, kde R² je alkyl a R⁶ je nepovinně substituovaný aryl, kde arylová skupina je 2-chinolyl, 1-naftyl, 2—naftyl a fenyl, se sloučeninou obecného vzorce IV, kde p je 5, 6, 7 nebo 8 a R³ je vodík tak, že vznikne sloučenina obecného vzorce XXIX, kde p, R², R³ a R⁶ odpovídají definici uvedené u sloučenin obecných vzorců XXXV a IV,

8. se nechá reagovat sloučenina obecného vzorce XIII, kde p je 5, 6, 7 nebo 8, R² je alkyl, cykloalkyl, cykloalkylalkyl nebo aralkyl, R³ je vodík, halogen, alkyl nebo alkoxyskupina tak, že vznikne sloučenina obecného vzorce XXXVI, kde p, R² a R³ odpovídají definici uvedené u sloučeniny obecného vzorce XIII,

-27CZ 290030 B6

9. se nechá reagovat sloučenina obecného vzorce XXXVI, kde p je 5, 6, 7 nebo 8, R² je alkyl, cykloalkyl, cykloalkylalkyl nebo aralkyl, R³ je vodík, halogen, alkyl nebo alkoxyskupina tak, že vznikne sloučenina obecného vzorce XXXVII, kde p, R² a R³ odpovídají definici uvedené u sloučeniny obecného vzorce XXXVI,

10. se nechá reagovat sloučenina obecného vzorce XXXVII, kde p je 5, 6, 7 nebo 8, R² je alkyl, cykloalkyl, cykloalkylalkyl nebo aralkyl, R³ je vodík, halogen, alkyl nebo alkoxyskupina tak, že vznikne sloučenina obecného vzorce XXXVIII, kde p, R² a R³ odpovídají definici uvedené u sloučeniny obecného vzorce XXXVII,

11. se nechá reagovat sloučenina obecného vzorce XLV, kde n je 2 nebo 3, R³ je vodík, halogen, alkyl nebo alkoxyskupina a Rⁿ je vodík nebo alkyl, se sloučeninou obecného vzorce XVI, kde R²je alkyl, cykloalkyl, cykloalkylalkyl nebo aralkyl, R^7a je vodík a R¹⁴ je t-butyl tak, že vznikne sloučenina obecného vzorce XXXIX, kde n, R², R³, R^7a, R¹¹ a R¹⁴ odpovídají definici uvedené u sloučenin obecných vzorců XLV a XVI,

12. se nechá reagovat sloučenina obecného vzorce XXXIX, kde n je 2 nebo 3, R² je alkyl, cykloalkyl, cykloalkylalkyl nebo aralkyl, R³ je vodík, halogen, alkyl nebo alkoxyskupina, R^7a je vodík, R¹¹ je vodík nebo alkyl a R¹⁴ je t-butyl tak, že vznikne sloučenina obecného vzorce XL, kde n, R², R³, R^7a a Rⁿ odpovídají definici uvedené u sloučeniny obecného vzorce XXXIX,

13. se nechá reagovat sloučenina obecného vzorce XL, kde n je 2 nebo 3, R² je alkyl, cykloalkyl, cykloalkylalkyl nebo aralkyl, R³ je vodík, halogen, alkyl nebo alkoxyskupina, R^7a je vodík a R¹¹ je vodík nebo alkyl s O-benzylhydroxylaminem tak, že vznikne sloučenina obecného vzorce XLI, kde n, R², R³, R^7a a R¹¹ odpovídají definici uvedené u sloučeniny obecného vzorce XL,

14. se nechá reagovat sloučenina obecného vzorce XLI, kde n je 2 nebo 3, R² je alkyl, cykloalkyl, cykloalkylalkyl nebo aralkyl, R³ je vodík, halogen, alkyl nebo alkoxyskupina, R^7a je vodík a R¹¹ je vodík nebo alkyl tak, že vznikne sloučenina obecného vzorce XLII, kde n, R², R³,

R^7a a R¹¹ odpovídají definici uvedené u sloučeniny obecného vzorce Lil,

15. se nechá reagovat sloučenina obecného vzorce LI, kde R² je alkyl, cykloalkyl, cykloalkylalkyl nebo aralkyl a R⁹ je vodík, alkyl nebo aralkyl se sloučeninou obecného vzorce IV, kde p je 5, 6, 7 nebo 8 a R³ je vodík, halogen, alkyl nebo alkoxyskupina tak, že vznikne sloučenina obecného vzorce XLVI, kde p, R², R³ a R⁹ odpovídají definici uvedené u sloučenin obecných vzorců LI a IV a

16. se nechá reagovat sloučenina obecného vzorce XLVI, kde p je 5, 6, 7 nebo 8, R² je alkyl, 40 cykloalkyl, cykloalkylalkyl nebo aralkyl, R³ je vodík, halogen, alkyl nebo alkoxyskupina a R⁹ je vodík, alkyl nebo aralkyl tak, že vznikne sloučenina obecného vzorce XLVII, kde p, R², R³ a R⁹odpovídají definici uvedené u sloučeniny obecného vzorce XLVI.

Následující konkrétní příklady jsou zde uvedeny jako průvodce pro pomoc při praktickém 45 provádění vynálezu a nejsou zamýšleny jako omezení rámce předkládaného vynálezu.

-28CZ 290030 B6

Příklady provedení vynálezu

Příklad 1

Sloučenina obecného vzorce VIII

A. 6-kyano-l-hexany 1 (7,1 g, 55,8 mmol) se rozpustil ve 30 ml acetanhydridu, pod argonovou atmosférou. K této reakční směsi se po kapkách přidalo 5,3 ml (65,4 mmol) pyridinu a vzniklá reakční směs se míchala po dobu dalších 2 hodin. Obsah baňky se nalil do kádinky, která obsahovala 50 ml ledové vody a tato směs se míchala po dobu 15 minut. Směs se pak převedla do dělicí nálevky o objemu 250 ml a přidal se ether (100 ml). Po protřepání se oddělila etherová vrstva a vodná vrstva se ještě dvakrát promyla etherem (2x100 ml). Spojené etherové vrstvy se promyly nasyceným roztokem chloridu sodného, vysušily (MgSO₄) a filtrovaly. Odpařením (rotační odparka a vakuová pumpa) se získal 6-kyano-l-acetoxyhexan (sloučenina obecného vzorce VI), který se ihned použil do další reakce.

B. 6-kyano-l-acetoxyhexan (55,8 mmol) se rozpustil ve 100 ml acetanhydridu vParrově reakční nádobě (o objemu 500 ml). K této směsi se přidala kyselina octová (0,5 ml) a oxid platičitý (100 mg). Nádoba se umístila do Panovy hydrogenační aparatury a naplnila plynným vodíkem (275,8 kPa). Reakční směs se třepala po dobu 12 hodin, přefiltrovala přes křemelinu (aby se odstranil katalyzátor), doplnil se čerstvý oxid platičitý (100 mg) a vodík (275,8 kPa) a reakční směs se třepala po dobu 24 hodin. Směs se filtrovala přes křemelinu a všechny těkavé látky se odpařily za sníženého tlaku (rotační odparka). Získaný l-acetoxy-7-acetamidoheptan byl dostatečně čistý, aby byl použit v dalším kroku (výtěžek 11,8 g).

C. l-acetoxy-7-acetamidoheptan (11,8 g, 54,3 mmol) se rozpustil v 20 ml methanolu v kulaté baňce o objemu 200 ml. Pak se přidalo 50 ml 40% vodné kyseliny chlorovodíkové a vzniklá směs se zahřívala k varu pod zpětným chladičem po dobu 60 hodin. Všechny těkavé látky se odpařily za sníženého tlaku. Žádaný 7-amino-l-heptanol byl získán jako krystalický hydrochlorid s teplotou tání 74 až 81 °C, MS: 131 (MFT).

Příklad 2

Sloučeniny obecného vzorce X

A. N-methylmorfolin (2,2 ml, 19,7 mmol) se po kapkách přidal, za laboratorní teploty k 7-amino-l-heptanol hydrochloridu (3,3 g, 19,7 mmol) v 50 ml suchého DMF za míchání pod argonovou atmosférou. Po míchání po dobu 5 minut se přidal: N-t-butoxykarbonyl-L-tryptofan (5 g, 16,45 mmol), 1-hydroxybenzotriazol (2,52 g, 16,45 mmol) a EDCI hydrochlorid (4,73 g, 24,7 mmol). Směs se pak míchala po dobu 2 hodin a pak se za sníženého tlaku odpařil DMF. K odparku se přidala studená 2,5% HC1 (100 ml) a ethylacetát (3x100 ml) a vše se převedlo do dělicí nálevky. Organická vrstva se oddělila a promyla studenou 2,5% HC1 (100 ml) a následně nasyceným roztokem NaCl (100 ml). Ethylacetátová vrstva se vysušila (MgSO₄), filtrovala a odpařila na N-t-butoxykarbonyl-L-tryptofan-(7-hydroxyheptyl)amid,

IR(in substancia): 3300, 2921, 1685, 1645, 1490,1356, 1157 cm'¹, 'HNMR (80 MHz, CDCIj): δ 0,98-1,62 (m, 10H, -(CHj)^), 1,45 (s, 9H, t-butyl), 2,86-3,32 (m,4H, CH-CLb, HN-CH,), 3,68 (t, 2H, J= 5,6 Hz, -CFfOH), 4,22A,55 (m, 1H, CH), 5,12-5,32 (široký d, 1H, NH-CH), 5,65-5,9 (široký t, 1H, NH-CH₂), 6,98-7,92 (m, 5H, ArH), 8,63 (široký s, indolový NH).

-29CZ 290030 B6

B. Roztok N-t-butoxykarbonyl-L-tryptofan-(7-hydroxyheptyl)amidu (8,2 g) ve 150 ml bezvodého pyridinu se ochladil na 0 °C (ledová lázeň). K roztoku se najednou přidal para-toluensulfonylchlorid (4,7 g) a ochlazená směs se nechala míchat po dobu 7 hodin. Reakce se ukončila přidáním 50 ml ledové vody a odpařením všech těkavých složek za sníženého tlaku.

Produkt

N-t-butoxykarbonyl-L·-tryptofan-(N'-(7-(4'-methyl-l-fenyl)sulfonyloxy)heptyl)amid se izoloval kolonovou chromatografií na silikagelu mobilní bází 10 až 40% ethylacetát/hexan. Produkt byl krystalizován stáním, MS: 572 (MH⁺).

C. Alternativně se k roztoku N-t-butoxykarbonyl-L-tryptofanu (5,0 g, 16,45 mmol), 6-amino-l-hexanolu (2,31 g, 19,74 mmol) a l-hydroxybenzotriazol-H₂O (2,52 g, 16,45 mmol) v suchém DMF (50 ml) za laboratorní teploty pod argonovou atmosférou přidal EDCI (4,73 g, 24,68 mmol). Po míchání přes noc se za sníženého tlaku odpařil DMF. Odparek se rozdělil mezi ethylacetát (150 ml) a 1NHC1 (75 ml). Organická vrstva se dále promyla 1NHC1 (75 ml), nasyceným roztokem hydrogenuhličitanu sodného (2x75 ml) a nakonec nasyceným roztokem NaCl (50 ml). Organická vrstva se vysušila (MgSO4) a odpařila do sucha na 6,45 g (97 %) N-tbutoxykarbonyl-L-tryptofan-N'-(6-hydroxyhexyl)amidu ve formě bílé pěny, MS: 404,3 (M+H*). Čistota produktu byly potvrzena analytickou HPLC.

D. Dále se k N-t-butoxykarbonyl-L-tryptofan-N'-(6-hydroxyhexyl)amidu (5,5 g, 13,64 mmol) ve 150 ml suchého pyridinu při 0°C pod argonovou atmosférou, přidalo 3,9 g (20,46 mmol) p-toluensulfonylchloridu. Homogenní roztok se míchala při téže teplotě přes noc. Reakce se ukončila přidáním 25 ml vody a přebytek pyridinu se odpařil za sníženého tlaku. Odparek se rozpustil v ethylacetátu (120 ml) a promyl IN HC1 (2x50 ml), nasyceným roztokem NaHCO₃ (50 ml) a nasyceným roztokem NaCl. Organická vrstva se vysušila (MgSO₄) a odpařila na světle žlutý olej, N-t-butoxykarbonyl-L-tryptofan-N'-(6-(4'-methyl-l-fenyl)sulfonyloxy)hexyl)amidu (5,77 g, 76 %), MS: 558,3 (M+H)⁺.

E. K 5-hydroxytryptofanu (3,5 g, dostupný od firmy Sigma) a triethylaminu (5,6 ml) ve vodě (25 ml) a tetrahydrofuranu (50 ml) se přidal BOC-ON (2-(t-butoxykarbonylamino)-2-fenylacetonitril). Po 2,5 hodiny se odpařil tetrahydrofuran, přidal se 10% roztok Na₂CO₃ (20 ml) a směs se rozdělila přidáním etheru (50 ml) na dvě vrstvy. Vodná vrstva se oddělila, extrahovala etherem (20 ml) a okyselila studenou 2,5% HC1 ve dvoufázovém systému, který obsahoval ještě ethylacetát (100 ml). Ethylacetátová vrstva se oddělila a promyla vodou (30 ml), nasyceným roztokem NaCl, vysušila MgSO₄ a zahustila na sirup. Ten se nechal reagovat s 6-amino-lhexanolem způsobem popsaným výše v příkladu 1C na N-t-butoxykarbonyl-L-(5-hydroxy)tryptofan-N'-(6-hydroxyhexyl)amid. Polovina tohoto produktu se rozpustila ve 40 ml DMF a nechala reagovat sK₂CO₃ (5 g) a methyljodidem (1,2 g) za laboratorní teploty přes noc. Reakční směs se pak rozdělila mezi vodu (50 ml) a ethylacetát (80 ml), organická fáze se dále promyla vodou (2x20 ml), nasyceným roztokem NaCl, vysušila bezvodým MgSO₄ a zahustila na olej. Čištění produktu N-t-butoxykarbonyl-L-(5-methoxy)tryptofan-N'-(6-hydroxyhexyl)amidu se provádělo chromatografií na silikagelu, *H NMR: δ (CDC1₃) 0,9-1,6 (m, CH₂, 8H), 1,45 (s, 9H), 2,7-3,3 (m, 5H), 3,6 (t, 2H), 3,85 (s, 3H), 4,35 (m, 1H), 5,3 (široký d, 1H), 5,85 (široký t, 1H), 6,75-8,3 (m, 4H), 8,73 (široký s, 1H).

F. Podobným způsobem se připravily následující sloučeniny:

N-t-butoxykarbonyl-L-(5-ethoxy)tryptofan-N'-(6-hydroxyhexyl)amid, N-t-butoxykarbonyl-L-(5-propoxy)tryptofan-N'-(6-hydroxyhexyl)amid, N-t-butoxykarbonyl-L-(5-ethyl)tryptofan-N'-(6-hydroxyhexyl)amid a N-t-butoxykarbonyl-L-(4-methyl)tryptofan-N'-(6-hydroxyhexyl)amid.

-30CZ 290030 B6

Příklad 3

Sloučenina obecného vzorce XI

A. N-t-butoxykarbonyl-L-tryptofan-N'-(6-(4'-methyl-l-fenyl)sulfonyloxyheptyl)amid (6,78 g) se po částech přidal k roztoku NaH (60% suspenze v minerálním oleji, 1,9 g) v 1,1 litru bezvodého tetrahydrofuranu a nechal se míchat přes noc. Reakční směs se zahustila a rozpustila ve vodě (150 ml) a CH₂C1₂ (150 ml). Vodná fáze se mírně okyselila 2,5% HC1 (pH= 3 až 4) a organická vrstva se oddělila (3x150 ml) a následně promyla studenou 2,5% HC1 (150 ml), 5%NaHCO₃ (150 ml) a nasyceným roztokem NaCl (150 ml). Organická vrstva se vysušila (MgSO₄), filtrovala a zahustila na zelenožlutou polotuhou hmotu. Po čištění chromatografií na silika gelu se získal (llS)-ll-N'-(benzyloxykarbonyl)amino-10-oxo-l,9-diazatricyklo[11.6.1.0^,4’¹⁹]eikosa-13(20), 14(19), 15,17-tetraen s teplotou tání 208 až 209 °C, MS: 400 (M+H)⁺.

B. Alternativně se kN-t-butoxykarbonyl-L-tryptofan-N'-(6-(4'-methyl-l-fenyl)sulfonyloxyhexyl)amidu (5 g, 8,97 mmol) v jednom litru suchého THF při 0 °C pod argonovou atmosférou přidaly 4 ekvivalenty 60% NaH (1,44 g, 36 mmol) po malých částech během 10 minut. Směs se pak míchala za laboratorní teploty přes noc. Vzniklá žlutá směs se odpařila na 200 ml a přidal se 1 litr destilované vody. Směs se pak okyselila za prudkého míchání IN HC1. Žlutá sraženina se odfiltrovala a vysušila nad P₂O₅ za velmi nízkého tlaku přes noc. Suchý surový produkt (8 g) se chromatografoval na silikagelu 60, mobilní fází 30% ethylacetátu v CH₂C1₂ na 1,2 g (35%) (10S)-10-N'-(benzyloxykarbonyl)amino-9-oxo-l,8-diazatricyklo[10.6.1.0¹³·¹⁸]nonadeka-12(19),13(18),14,16-tetraenu ve formě bílého prášku, MS: 386 (M+H)⁺ s teplotou tání 222 až 223 °C.

C. Alternativně se k roztoku N-t-butoxykarbonyl-L·-tryptofan-N'-(6-(4'-methyl-l-fenyl)sulfonyloxyhexyl)amidu (1,21 g, 2,17 mmol) ve 45 ml methylenchloridu reagenční čistoty přidalo 15 ml 40% vodného KOH a 0,3 ekvivalentu benzyltriethylamonium chloridu (0,65 mmol, 148 mg). Dvoufázová směs se prudce míchala za laboratorní teploty přes noc. Organická vrstva se oddělila a vodná vrstva se promyla vodou (25 ml), vysušila (MgSO₄) a odpařila do sucha. Odparek se míchal v 10% etheru v petroletheru při 0 °C po dobu 15 minut a po přefiltrování se získalo 792 mg (93 %) (10S)-10-N'-(benzyloxykarbonyl)amino-9-oxo-l,8-diazatricyklo[10.6.1.0^I3,18]nonadeka-12(19), 13(18), 14,16-tetraenu ve formě bílého prášku.

Příklad 4

Sloučeniny obecného vzorce IV

A. (11S)— 10-N'-(benzyloxykarbonyl)amino-l 0-oxo-l ,9-diazatricyklo[l 1.6.1.0^14,l9]eikosa13(20), 14(10),15,17-tetraen (850 mg) se rozpustil v 5 ml 10% kyseliny trifluoroctové v methylenchloridu a míchal po dobu 1 hodiny. Těkavé sloky se odpařily za sníženého tlaku. Odparek se rozpustil v CH₂C1₂ (40 ml) a IN NaOH (40 ml) a převedl do dělicí nálevky. Organická vrstva se oddělila a promyla nasyceným roztokem NaCl, vysušila (MgSO₄), odfiltrovala a zahustila, čímž se získalo 654 mg (llS)-10-amino-10-oxo-l,9-diazatricyklo[11.6.1.0^14,19]eikosa-13(20), 14(19), 15,17-tetraenu.

B. Alternativně se za laboratorní teploty míchal (10S)-10-N'-(benzyloxykarbonyl)amino-9oxo-1,8-diazatricyklo[10.6.1.0^{13 l8}]nonadeka-12(19),13(18),14,16-tetraen (0,5 mmol, 193 mg) v 20% TFA/CH₂C1₂ (10 ml) po dobu 2 hodin. Přebytek TFA a rozpouštědlo se odpařilo za sníženého tlaku. Odparek se rozpustil v ethylacetátu (30 ml) a promyl IN HCI (25 ml), nasyceným roztokem NaCl (10 ml) a vysušil (MgSO₄). Odpařením do sucha se získalo 140 mg

-31 CZ 290030 B6 (kvant, výtěžek) (1 OS)— 10-amino-9-oxo-l ,8-diazatricyklo[ 10.6.1.0^,318]nonadeka-l 2( 19),13(18),14,16-tetraenu ve formě bílé pěny s teplotou tání 157 až 160 °C, MS: 286,2 (M+H)⁺.

Příklad 5

Sloučeniny obecného vzorce XII

A. K míchanému roztoku (11 S)-l0-amino-l0-oxo-l ,9-diazatricyklo[ 11.6.1.0^14,19]eikosa-l3(20),14(19),15,17-tetraenu (654 mg) a racemické kyseliny 4-methyl-2-t-butoxykarbonylmethylpentanové (800 mg) ve 30 ml suchého DMF pod argonovou atmosférou se přidal 1-hydroxybenzotriazol (360 mg) a EDCI (940 mg). Po míchání přes noc se za sníženého tlaku odpařil DMF. Odparek se rozpustil ve směsi CH2C12 (100 ml) a 1,5% studené HC1 (100 ml) a převedl se do dělicí nálevky. Organická vrstva se oddělila a promyla 1,5% HC1 (100 ml), 5% roztokem hydrogenuhličitanu sodného (100 ml) a nakonec nasyceným roztokem NaCl (100 ml). Organická vrstva se vysušila (MgSO4), filtrovala a odpařila na polokrystalický produkt t-butyl ester (llS)-5-methyl-3-(10-oxo-l,9-diazatricyklo[l 1.6.1.0^14l9]eikosa-13(20),14(19),15,17-tetraen-ll-ylkarbamoyl) hexanové kyseliny. Dva jednotlivé stereoizomery této sloučeniny byly odděleny chromatografíí na silikagelu mobilní fází ethylacetát/hexan. Méně polární stereoizomer měl teplotu tání 154 až 157 °C, [α]²⁴ο = -43,9°, c = 23,8 mg/2 ml CHC13, zatímco polárnější stereoizomer měl teplotu tání 168 až 171 °C, [α]²⁴ο = -19,1°, c= ll,86mg/2 ml CHC1₃.

B. Alternativně se k roztoku (2R)-4-methyl-2-(t-butoxykarbonylmethyl) pentanové kyseliny připravené postupem popsaným výše (2,39 g, 10,4 mmol), HOBT-H₂O (2,5 g, 1 ekvivalent), N-methylmorfolinu (2,3 ml, 2 ekvivalenty) a (10S)-10-amino-9-oxo-l,8-diazatricyklo[10.6.1.0^13,18]nonadeka-12(19),13(18),14,16-tetraenu (2,96 g, 1 ekvivalent) v suchém DMF (200 ml) pod argonovou atmosférou se přidal EDCI (3,96 g, 2,0 ekvivalentu). Výsledná směs se míchala přes noc, pak se za velmi nízkého tlaku odpařil při 35 °C DMF. Odparek se rozdělil mezi CH₂C1₂ (150ml)/voda (75 ml), organická vrstva se promyla 0,5NHCl (2x75 ml), nasyceným NaHCOj (2x75 ml) a nakonec nasyceným roztokem NaCl (1x75 ml). Po vysušení organické vrstvy Na₂SO₄ se provedla filtrace a roztok se odpařil do sucha. Čištěním kolonovou chromatografii (gradient petrolether až 30% ether/petrolether) se získal t-butyl ester (3R,10S)-5methyl-3-(9-oxo-l ,8-diazatricyklo[l 0.6.1,0¹³'¹⁸]nonadeka-12(l 9), 13( 18), 14,16-tetraen-l 0—ylkarbamoyl)hexanové kyseliny (3,24 g, 62,7 %).

C. Podobným způsobem se připravily následující sloučeniny obecného vzorce XII:

t-butyl ester (3R, 10S)-4-fenyl-3-(9-oxo-l ,8-diazatricyklo[ 10.6.1.0^13,18]nonadeka-l 2(19),13- (18) , 14,16-tetraen-l 0-ylkarbamoyl)butanové kyseliny, MS: 532 (M+H)⁺ t-butyl ester (3R, 10S)-4-cyklohexyl-3-(9-oxo-l ,8-diazatricyklo[ 10.6.1.0^13,18]nonadeka-l 2- (19) ,13(18),14,16-tetraen-10-ylkarbamoyl)butanové kyseliny, MS: 538 (M+H)⁺ t-butyl ester (3R, 10S)-6-fenyl-3-(9-oxo-l ,8-diazatricyklo[ 10.6.1,0^{13 l8}]nonadeka-l 2( 19),13(18),14,16-tetraen-10-ylkarbamoyl)hexanové kyseliny, MS: 560 (M+H)⁺ t-butyl ester (3R,10S)-3-(9-oxo-l,8-diazatricyklo[10.6.1.0^13,18]nonadeka-12(19),13(18),14,16tetraen-10-ylkarbamoyl)hexanové kyseliny, MS: 484 (M+H)⁺ a benzyl ester (3R, 10S)-2-methoxykarbonyl-5-methyl-3-(9-oxo-l,8-diazatricyklo[l0.6.1.0^13,18]nonadeka-12(19), 13(18), 14,16-tetraen-l 0-ylkarbamoyl)hexanové kyseliny, MS: 590 (M+H)⁺.

D. Alternativně se k (2R)-4-methyl-2-t-butoxykarbonylmethyl)pentanové kyselině (1 g, 4,34 mmol) v suchém THF (100 ml) při -78 °C, pod argonovou atmosférou, přidal po kapkách

-32CZ 290030 B6

NaN(TMS)₂ (1,0 M v THF, 10,9 ml, 2,5 ekvivalentu) a směs se míchala po dobu 1 hodiny. Pak se přidal methyljodid (0,33 ml, 1,2 ekvivalentu) a vzniklá reakční směs se míchala přes noc kdy se nechala postupně ohřát z -78 °C na laboratorní teplotu. Reakce se ukončila vodou (100 ml). Po extrakci etherem (3x100 ml) se vodná vrstva přidala k ethylacetátu a za míchání se přidala 4N HC1, aby výsledné pH bylo 2. Přidal se chlorid sodný tak, aby vznikl nasycený roztok a vodná vrstva se extrahovala ethylacetátem (3x100 ml). Spojené organické vrstvy se vysušily Na₂SO4, filtrovaly a zahustily na (2R)-4-methyl-2-((l-methyl-l-t-butoxykarbonyl)methyl)pentanovou kyselinu jako tmavě hnědý olej (1 g). K tomuto surovému produktu (500 mg) a(10S)-10-amino(9-oxo-l,8-diazatricyklo[10.6.1.0^13,18]nonadeka-12(19),13(18),14,16-tetraenu (399 mg,

0,7 ekvivalentu) v suchém DMF při 0 °C pod argonovou atmosférou se přidal HOBT-H₂O (1,1 ekvivalentu, 234 mg) a EDCI (633 mg, 2,5 ekvivalentu). Vzniklá reakční směs se míchala přes noc, kdy se nechala postupně ohřát z 0 °C na laboratorní teplotu. Většina DMF se oddestilovala za sníženého tlaku při 65 °C. Zbytek se rozpustil v CH₂C1₂ (150 ml). Po promytí 0,5 N HC1 (2x75 ml), nasyceným NaHCO₃ (2x75 ml) a nasyceným roztokem NaCl (1x75 ml), organická vrstva se vysušila Na₂SO₄, filtrovala a odpařila do sucha. Surový produkt se čistil „flash“ kolonovou chromatografii na silikagelu, mobilní fází 30% ethylacetátu v petroletheru na směs třech sloučenin, dva jednotlivé stereoizomery t-butyl esteru (3R,10S)-2-methyl-5-methyl3-(9-oxo-l ,8-diazatricyklo[ 10.6.1.0^13,18]nonadeka-l 2( 19), 13( 18), 14,16-tetraen-l 0-ylkarbamoyl)hexanové kyseliny a t-butyl ester (3R,10S)-5-methyl-3-(9-oxo-l,8-diazatricyklo[10.6.1.0^13,18]nonadeka-12( 19), 13( 18), 14,16-tetraen-l 0-ylkarbamoyl)hexanové kyseliny. Dalším čištěním se oddělily tyto tři sloučeniny, t-butyl ester (3R,10S)-5-methyl-3-(9-oxo-l,8diazatricyklof 10.6.1.0¹³¹⁸]nonadeka-l 2( 19), 13( 18), 14,16-tetraen-l 0-ylkarbamoyl)hexanové kyseliny (13 mg) ve formě bílé pevné látky, 1 : 1 směs stereoizomeru (5 mg) ve formě bílé pevné látky a méně polární stereoizomer t-butyl esteru (3R,10S)-2-methyl-5-methyl-3-(9-oxo-l,8diazatricyklo[l 0.6.1.0^13,18]nonadeka-l 2( 19), 13( 18), 14,16-tetraen-l 0-ylkarbamoyl)hexanové kyseliny (15 mg), 300 MHz ’HNMR vCDC1₃ (méně polární diastereomer): δ (-0,2) - (-0,5) (m, 1H), 0,5 - 0,7 (m, 1H), 0,9 (dd, J = 4 Hz, J = 6,7 Hz, 6H), 1,15 (d, J = 8,4 Hz, 3H), 1,18-1,4 (m, 3H), 1,41 (s, 9H), 1,45- 1,73 (m, 4H), 1,75-1,8 (m, 2H), 2,5-2,7 (m, 3H), 2,89 (dd, J= 10,9 Hz, J= 15 Hz, 1H), 3,34-3,5 (m, 2H), 3,95-4,1 (m, 1H), 4,25-4,4 (m, 1H), 4,72 - 4,82 (m, 1H), 5,22 -5,3 (m, 1H), 6,52 (d, J= 7,5 Hz, 1H), 6,91 (s, 1H), 7,13 (dd, J =* 6,7 Hz, J = 8,4 Hz, 1H), 7,22 (dd, J = 5 Hz, J = 7,1 Hz, 1H), 7,34 (d, J = 8,4 Hz, 1H), 7,84 (d, J = 8,4 Hz, 1H).

Příklad 6

Sloučeniny obecného vzorce XIII

A. Méně polární stereoizomer t-butyl esteru (llS)-5-methyl-3-(10-oxo-l,9-diazatricyklo[11.6.1.0¹⁴’¹⁹]eikosa-13(20),14(19),15,17-tetraen-ll-ylkarbamoyl)hexanové kyseliny (300 mg) se nechal míchat s 5 ml 10% kyseliny trifluoroctové v methylenchloridu. Po 2,5 hodinách se podle TLC zjistilo, že reakce proběhla. Všechny těkavé složky se odpařily za sníženého tlaku. Odparek se rozpustil v CH₂C1₂ (40 ml) a převedl do dělicí nálevky, kde se postupně promyl 0,5% HC1 (40 ml) a nasyceným roztokem NaCl (40 ml). Organická fáze se vysušila (MgSO₄), filtrovala a zahustila se na méně polární stereoizomer (llS)-5-methyl-3-(10-oxo-l,9-diazatricyklo[l 1.6.1.0^14,19]eikosa-13(20),14(19),15,17-tetraen-l l-ylkarbamoyl)hexanové kyseliny.

B. Podobným způsobem se polárnější stereoizomer t-butyl esteru (11 S)-5-methyl-3-( 10-oxo1,9-diazatricyklo[l 1.6.1.0^l4,19]eikosa-l 3(20), 14( 19), 15,17-tetraen-l l-ylkarbamoyl)hexanové kyseliny hydro lyžoval na polárnější stereoizomer (llS)-5-methyl-3-(10-oxo-l,9-diazatricyklo[l 1.6.1.0^14,i9]eikosa-l 3(20), 14(19), 15,17-tetraen-l l-ylkarbamoyl)hexanové kyseliny.

C. Alternativně se t-butyl ester (3R,10S)-5-methyl-3-(9-oxo-l,8-diazatricyklo[ 10.6.1.0^13,18]nonadeka-12(19), 13(18), 14,16-tetraen-l0-ylkarbamoyl)hexanové kyseliny (3,24 g, 6,5 mmol) rozpustil v 95% TFA (vodné) (30 ml) při 0 °C a míchal se po dobu 20 minut. Odstranila se

-33CZ 290030 B6 ledová lázeň a směs se míchala po dobu další 1 hodiny. Po zahuštění na olej se odparek rozpustil v ethylacetátu (250 ml) a promyl se vodou (7x150 ml). Organická vrstva se vysušila Na₂SO₄, filtrovala a odpařila do sucha na jediný stereoizomer (3R,10S)-5-methyl-3-(9-oxo-l,8-diazatricyklo[ 10.6.1.0^13,18]nonadeka-l2(19), 13( 18), 14,16-tetraen-l 0-ylkarbamoyl)hexanové kyseliny ve formě bílého prášku, 2,83 g (98,4 % výtěžek), MS: 442 (M+H)⁺ (sloučenina 1).

D. Podobným způsobem s tím rozdílem, že se t-butyl ester (3R, 10S)-5-methyl-3-(9-oxo-l ,8diazatricyklo[l 0.6.1.0^13,18]nonadeka-l 2( 19), 13( 18), 14,16-tetraen-l 0-ylkarbamoyl)hexanové kyseliny nahradil vhodně substituovanou sloučeninou obecného vzorce XII, se připravily následující sloučeniny obecného vzorce XIII:

(3R, 10S)-4-fenyl-3-(9-oxo-l ,8-diazatricyklo[ 10.6.1.0¹³¹⁸]nonadeka-l 2( 19), 13 (18), 14,16— tetraen-10-ylkarbamoyl)butanová kyselina, MS: 474 (M-H)~, (3R, 10S)-4-cyklohexyl-3-(9-oxo-l ,8-diazatricyklo[l 0.6.1,0^13,18]nonadeka-l 2( 19), 13( 18),14,16-tetraen-l0-ylkarbamoyl)butanová kyselina, MS: 482 (M+H)⁺, (3R, 10S)-3-cyklohexyl-3-(9-oxo-l ,8-diazatricyklo[ 10.6.1,0¹³’¹⁸]nonadeka-l 2( 19), 13( 18), 14,16-tetraen-l0-ylkarbamoyl)propanová kyselina, MS: 468 (M+H)⁺, (3R, 10S)-6-fenyl-3-(9-oxo-l ,8-diazatricyklo[ 10.6.1.0^l3,18]nonadeka-l 2( 19), 13( 18), 14,16tetraen-10-ylkarbamoyl)hexanová kyselina, MS: 502 (M-H)~, (3R, 10S)-3-(9-oxo-l ,8-diazatricyklo[ 10.6.1.0^13,18]nonadeka-l 2( 19), 13( 18), 14,16-tetraen-l 0ylkarbamoyl)hexanová kyselina, MS: 426 (M-H) , (3R, 10S)-2-amino-5-methyl-3-(9-oxo-l ,8-diazatricyklo[l 0.6.1.0^13,18]nonadeka-l 2(19),13(18), 14,16-tetraen-l 0-ylkarbamoyl)hexanová kyselina, MS: 457 (M+H)⁺, (3R, 10S)-2-hydroxy-5-methyl-3-(9-oxo-l ,8-diazatricyklo[ 10.6.1,0^13,l8]nonadeka-l 2( 19),13(18), 14,16-tetraen-l0-ylkarbamoyl)hexanová kyselina, MS: 458 (M+H)⁺ a (3R,9S)-5-methyl-3-(8-oxo-l ,7-diazatricyklo[9.6.1.0^12,17]oktadeka-l 1 (18), 12(17), 13,15-tetraen-9-ylkarbamoyl)hexanová kyselina.

E. (3R,10S)-5-methyl-3-(9-oxo-l,8-diazatricyklo[10.6.1.0¹³¹⁸]nonadeka-12(19),13(18),14,-

16-tetraen-l 0-ylkarbamoyl)hexanová kyselina (183 mg) se rozpustila ve 40 ml suchého CH₂C1₂a při 0 °C se přidal ethanol (0,5 ml, 5 ekvivalentů), N,N-dimethylaminopyridin (0,1 ekvivalentu, 5 mg) a nakonec EDCI (209 mg, 5 ekvivalentů). Vzniklý roztok se míchal přes noc kdy se nechal postupně ohřát z 0 °C na laboratorní teplotu. Přidal se další CH₂C1₂ (100 ml) a směs se promyla 0,5 N HC1 (2x50 ml), nasyceným NaHCO₃ (2x50 ml) a nakonec nasyceným roztokem NaCl (1x50 ml). Organická vrstva se vysušila Na₂SO₄, filtrovala a odpařila do sucha. Rekrystalizací z ethalacetátu a petroletheru se získal ethylester (3R,10S)-5-methyl-3-(9-oxo-l,8-diazatricykiof 10.6.1.0^13,18]nonadeka-12(19), 13( 18), 14,16-tetraen-l 0-ylkarbamoylhexanové kyseliny jako bílé pevné látky (výtěžek: 108 mg, 55 %), MS: 470 (M+H)⁺.

F. Alternativně se méně polární stereoizomer t-butyl esteru (3R,10S)-2-methyl-5-methyl-3(9-oxo-l ,8-diazatricyklo[ 10.6.1.0^13,18]nonadeka-l 2( 19), 13(18), 14,16-tetraen-l 0-ylkarbamoyl)hexanové kyseliny připravený postupem popsaným výše v příkladu 5D (15 mg) rozpustil v CH₂C1₂ (2,4 ml) a TFA (0,6 ml) a vzniklá reakční směs se míchala za laboratorní teploty po dobu 4 hodin. Za sníženého tlaku se při 35 °C odpařilo rozpouštědlo. Pak se přidal ethylacetát a roztok se promyl vodou (3x10 ml). Organická vrstva se vysušila Na₂SO₄, filtrovala a odpařila do sucha. Rekrystalizací ze směsi ethalacetát / petrolether se získala (3R,10S)-2-methyl-5methyl-3-(9-oxo-l ,8-diazatricyklo[ 10.6.1.0^13,18]nonadeka-l 2( 19), 13 (18), 14,16-tetraen-l 0—y 1karbamoyl)hexanová kyselina jako bílá pevná látka (7 mg), MS: 456,3 (M+H)⁺.

-34CZ 290030 B6

G. Podobným způsobem se směs 1 : 1 stereoizomerů t-butyl esteru (3R,10S)-2-methyl-5methyl-3-(9-oxo-l ,8-diazatricyklo[ 10.6.1.0^13,18]nonadeka-l 2( 19), 13( 18), 14,16-tetraen-l 0-ylkarbamoyl)hexanové kyseliny (připravená v příkladu 5D) (5 mg) hydrolyzovala, čímž se získaly 3 mg bílé pevné látky.

300 MHz ’HNMR vCDC1₃: δ (-0,5) (-0,3) (m, 1H), 0,6- 0,8 (m, 1H), 0,8-1,05 (m, 6H), 1,05- 1,22 (m, 2H), 1,35 (3H, dd, J = 9Hz), 1,4- 1,7 (m, 3H), 1,7-1,95 (m, 3H), 2,3-2,48 (m, 1H), 2,54 -2,73 (m, 1H), 2,8-3,0 (m, 2H), 3,38-3,5 (m, 1H), 3,52-3,72 (m, 1H), 3,8 - 3,98 (m, 1H), 4,34 - 4,45 (m, 1H), 4,7 - 4,84 (m, 1H), 5,0 - 5,08 (m, 1H), 6,8 (d, 1H), 7,15 - 7,25 (m, 1H), 7,35 (d, J = 8,4 Hz, 1H), 7,88 (d, J = 8,4 Hz).

H. Alternativně se benzyl ester (3R,10S)-2-methoxykarbonyl-5-methyl-3-(9-oxo-l,8-diazatricyklo[ 10.6.1.0^13,18]nonadeka-12( 19), 13( 18), 14,16-tetraen-l0-ylkarbamoyl)hexanové kyseliny rozpustil v ethanolu (35 ml, nutno zahřát) a přidal se formiát amonný (1642 mg, 3 ekvivalenty) a 10% Pd na aktivním uhlí (100 mg). Reakce proběhla po 3 hodinách míchání pod argonem za laboratorní teploty. Směs se podtlakově filtrovala přes vrstvu křemeliny tloušťky 1 cm, zahustila se, přidal se methanol a filtrovala se přes bavlněnou zátku. Po zahuštění se k odparku přidal CH2CI2, vše se prudce zamíchalo a filtrovalo. Filtrát se zahustil a rekrystalizoval ze směsi ethylacetát/ petrolether na (3R,10S)-2-methoxykarbonyl-5-methyl-3-(9-oxo-l,8-diazatricyklo[ 10.6.1.0¹³’¹⁸]nonadeka-l2( 19), 13( 18), 14,16-tetraen-l0-ylkarbamoyl)hexanovou kyselinu jako bílou pevnou látku (výtěžek: 140 mg), MS: 500,3 (M+H)⁺.

I. (3R, 10S)-2-methoxykarbonyl-5-methyl-3-(9-oxo-l ,8-diazatricyklo[l 0.6.1,0^13,18]nonadeka-12(19), 13(18), 14,16-tetraen-l0-ylkarbamoyl)hexanová kyselina se rozpustila v ethanolu (25 ml) a po kapkách se přidal IN LiOH (0,3 ml 3 ekvivalenty). Výsledný homogenní roztok se míchal po dobu 3 hodin za laboratorní teploty. Většina ethanolu se odpařila za sníženého tlaku při 30 °C. Pak se přidala voda (5 ml), ethylacetát (30 ml) a za míchání 4N HC1 dokud pH nebylo 2. Ethylacetátová vrstva se dále promyla nasyceným roztokem NaCl, vysušila Na2SO₄, filtrovala a odpařila do sucha. Čištěním HPLC na reversní fázi se získalo 47 mg (3R,10S)-2-karboxy-5methyl-3-(9-oxo-l ,8-diazatricyklo[ 10.6.1.0^I3,18]nonadeka-l 2( 19), 13( 18), 14,16-tetraen-l 0—y 1karbamoyl)hexanové kyseliny jako bílé pevné látky, MS: 484,5 (M-H)’.

Příklad 7

Sloučeniny obecného vzorce XIV

A. Roztok méně polárního stereoizomerů (llS)-5-methyl-3-(10-oxo-l,9-diazatricyklo[11.6.1.0¹⁴'¹⁹]eikosa-13(20),14(19),15,17-tetraen-l l-ylkarbamoyl)hexanové kyseliny (210 mg) a 5-hydroxybenzotriazol monohydrátu (109 mg) vbezvodém DMF (20 ml) pod argonovou atmosférou se ochladil na 0 °C (ledová lázeň). K této směsi byl přidán EDCI (282 mg) a míchalo se po dobu 0,5 hodiny. O-benzyl-hydroxylamin (0,27 ml) se přidal k roztoku a reakční směs se nechala přes noc ohřát na laboratorní teplotu. Všechny těkavé složky se za sníženého tlaku odpařily. Odparek se rozpustil VCH2CI2 (100 ml) a 20%HCl (100 ml) a převedl se do dělicí nálevky. Organická vrstva se oddělila a vodná vrstva se promyla (2x100 ml) CH2CI2. Organické vrstvy se promyly postupně 5% NaHCO3, nasyceným roztokem NaCl, vysušily (MgSO4), filtrovaly a zahustily na (llS)-N-benzyloxy-5-methyl-3-(10-oxo-l,9-diazatricyklo[11.6.1.0^14,19]eikosa-13(20),14(19),15,17-tetraen-l l-ylkarbamoyl)hexanamid jako krystalický produkt. Produkt se dále čistil kolonovou chromatografií na silikagelu a krystalizací z horké směsi ethylacetát / CH2C1₂, čímž se získal polárnější stereoizomer sloučeniny s teplotou tání 232 až 233 °C a polárnější stereoizomer sloučeniny s teplotou tání 251 až 253 °C.

B. Alternativně se k roztoku (3R,10S)-5-methyl-3-(9-Oxo-l,8-diazatricyklo[10.6.1.0¹³’¹⁸]nonadeka-12(19), 13(18), 14,16-tetraen-l 0-ylkarbamoyl)hexanové kyseliny (2,5 g, 5,82 mmol),

-35CZ 290030 B6

ΗΟΒΤ·Η₂Ο (0,89 g, 1 ekvivalent) a O-benzylhydroxylaminu (2,2 ml, 3 ekvivalenty) v DMF (200 ml) při 0 °C přidal EDCI (2,77 g, 2,5 ekvivalentu). Vzniklá reakční směs se pak míchala přes noc. DMF se oddestiloval za sníženého tlaku při 65 °C. Ke zbytku se přidal methanol (14 ml) a ether (140 ml). Za míchání se při 0 °C přidala 0,5 N HCl (140 ml) a petrolether (140 ml). Směs se míchala při 0°C po dobu 15 minut, bílá pevná látka se pak podtlakově odfiltrovala a následně promyla vodou (100 ml) a směsí 1 : 1 ether / petrolether (100 ml). Vysušením za sníženého tlaku (P₂O₅) po dobu 3 hodin se získal (3R,10S)-N-benzyloxy-5methyl-3-(9-oxo-l ,9-diazatricyklo[ 10.6.1.0^13,18]nonadeka-l 2( 19), 13( 18),14,16-tetraen-l 0—y 1karbamoyl)hexanamid jako bílá pevná látka (2,7 g, 84,9 %).

C. Podobným způsobem stím rozdílem, že se (3R,10S)-5-methyl-3-(9-oxo-l,8-diazatricyklo[l 0.6.1.0^t3,18]nonadeka-l 2(19), 13( 18), 14,16-tetraen-l 0-ylkarbamoyl)hexanová kyselina nahradila vhodně substituovanou sloučeninou obecného vzorce XIII, se připravily následující sloučeniny obecného vzorce XIV:

(3R, 10S)-N-benzyloxy-2-methoxykarbonyl-5-methyl-3-(9-oxo-l ,9-diaza-tricyklo[10.6.1.0¹³’¹⁸]nonadeka-12(19),13(18),14,16-tetraen-10-ylkarbamoyl)hexanamid, MS: 605,3 (M+H)⁺, (3R, 10S)-N-benzyloxy-6-fenyl-3-(9-oxo-l ,9-diazatricyklo[ 10.6.1,0^13,18]nonadeka-12( 19),13(18), 14,16-tetraen-l0-ylkarbamoyl)hexanamid, MS: 609 (M+H)⁺, (3R, 10S)-N-benzyloxy-3-(9-oxo-l ,9-diazatricyklo[ 10.6.1.0¹³’¹⁸]nonadeka-l 2( 19), 13( 18), 14,16-tetraen-l0-ylkarbamoyl)hexanamid, MS: 533 (M+H)⁺.

Příklad 8

Sloučeniny obecného vzorce XV

A. K roztoku polárnějšího stereoizomeru (llS)-N-benzyloxy-5-methyl-3-(10-oxo-l,9-diazatricyklo[l 1.6.1.0^I4’¹⁹]eikosa-13(20),14(19),15,17-tetraen-l l-ylkarbamoyl)hexanamidu (90 mg) ve směsi ethanol / tetrahydrofuran (350 ml, 2: 1) se přidalo 10% palladium na uhlí (30 mg). Reakční směs se míchala konstantním proudem plynného vodíku, který byl do ní zaváděn. Po 3 hodinách podle TLC (10% CH₃OH/CH₂C1₂) reakce proběhla. Reakční směs se filtrovala přes vrstvu křemeliny (3x) a zahustila za sníženého tlaku na téměř suchý odparek. Přidal se methylenchlorid (15 ml) a vše se opět za sníženého tlaku odpařilo téměř do sucha a celý postup se zopakoval. K odparku se přidaly 3 až 4 kapky methanolu a methylenchlorid (15 ml). Roztok se míchal za chlazení (ledová lázeň) a přidal se ether (5 ml) a hexan (2 ml). Pomalu se objevující krystalický materiál se odfiltroval na 50 mg polárnějšího stereoizomeru (11S)-Nhydroxy-5-methyl-3-( 10-oxo-l ,9-diazatricyklo[ 11.6.1.0 ^4,19]eikosa-l3(20), 14(19), 15,17-tetraen-1 l-ylkarbamoyl)hexanamidu s teplotou tání 197 až 201 ^QC, [a]²³o =-85,1° (3,5 mg/1,0 ml DMSO) (sloučenina 2).

B. Podobným způsobem stím rozdílem, že se polárnější stereoizomer (llS)-N-benzyloxy-5- methyl-3-( 10-oxo-l ,9-diazatricyklo[ 11.6.1.0^14,1 jeikosa-13(20),14( 19), 15,17-tetraen-l 1 —ylkarbamoyl)hexanamidu nahradil méně polárním stereoizomerem se připravil méně polární stereoizomer (11 S)-N-hydroxy-5-methyl-3-( 10-oxo-l ,9-diazatricyklo[ 11.6.1.0^14,19]eikosa13(20),14(19),15,17-tetraen-l l-ylkarbamoyl)hexanamidu s teplotou tání 212 až 216 °C, [a]²³ _D = -38,5° (4,7 mg/1,0 ml CH₃OH).

C. Alternativně se (3R,10S)-N-benzyloxy-5-methyl-3-(9-oxo-l,8-diazatricyklo[10.6.1.0¹³¹⁸]nonadeka-12(19), 13(18), 14,16-tetraen-l 0-ylkarbamoyl)hexanamid (1,0 g, 1,83 mmol) rozpustil v 20% roztoku THF v ethanolu (500 ml) a po částech se přidalo Pd na aktivním uhlí (200 mg). Vzniklá kaše se míchala zaváděním H₂ do roztoku. Po 4 hodinách se reakční směs

-36CZ 290030 B6 podtlakově filtrovala přes vrstvu křemeliny (1,5 cm), filtrát se zahustil, rozpustil v methanolu (30 ml) a filtroval přes bavlněnou zátku. Rekrystalizací ze směsi methanol / ethylacetát / ether / petrolether se získal (3R,10S)-N-hydroxy-5-methyl-3-(9-oxo-l,8-diazatricyklo[10.6.1.0¹³’¹⁸]nonadeka-12(19),13(18),14,16-tetraen-10-ylkarbamoyl)hexanamid (768 mg, 92%), MS: 455 (M-H)⁺.

D. Podobným způsobem stím rozdílem, že se (3R,10S)-N-benzyloxy-5-methyl-3-(9-oxo1,8-diazatricyklo[l 0.6.1.0^l3,18]nonadeka-l 2( 19), 13( 18), 14,16-tetraen-l 0-ylkarbamoyl)hexanamid nahradil vhodnou sloučeninou obecného vzorce XIV, se připravily následující sloučeniny obecného vzorce XV:

(3R,10S)-N-hydroxy-2-methoxykarbonyl-5-methyl-3-(9-oxo-l,8-diazatricyklo[10.6.1.0¹³’¹⁸]nonadeka-12(19), 13(18), 14,16-tetraen-l 0~ylkarbamoyl)hexanamid, MS: 515 (M+H)⁺ (3R, 10S)-N-hydroxy-6-fenyl-3-(9-oxo-l ,8-diazatricyklo[ 10.6.1.0^13,I8]nonadeka-l 2( 19),13(18),14,16-tetraen-l0-ylkarbamoyl)hexanamid, MS: 517 (M-H)“, (3R, 10S)-N-hydroxy-2-aminokarbonyl-5-methyl-3-(9-oxo-l ,8-diazatricyklo[10.6.1.0^13,18]nonadeka-12(19), 13(18), 14,16-tetraen-l0-ylkarbamoyl)hexanamid, MS: 483 (M+H⁺)-H₂O, (3R, 10S)-N-hydroxy-3-(9-oxo-l ,8-diazatricyklo[ 10.6.1.0^13>,8]nonadeka-12( 19), 13 (18), 14,16tetraen-10-ylkarbamoyl)hexanamid, MS: 443 (M+H⁺) a (3R,9S)-5-methyl-3-(8-oxo-l ,7-diazatricyklo[9.6.1,0¹²’^l7]oktadeka-l 1 (18), 12( 17), 13,15-tetraen-9-ylkarbamoyl)hexanamid.

Příklad 9

Sloučeniny obecného vzorce XVII

A. K roztoku 4-methyl-2-acetylthiomethylpentanové kyseliny (612 mg, 3 mmol), (10S)—10— amino-(9-oxo-l ,8-diazatricyklo[ 10.6.1.0^13,18]nonadeka-l2( 19), 13( 18), 14,16-tetraenu (427 mg, 1,5 mmol) a HOBT H₂O (230 mg, 1,5 mmol) v suchém DMF (30 ml) pod argonovou atmosférou za laboratorní teploty, se najednou přidal EDCI (863 mg, 4,5 mmol). Po míchání přes noc se za velmi nízkého tlaku při 30 °C odpařil DMF, čímž se získala nažloutlá polotuhá látka. Ta se rozpustila v ethylacetátu (50 ml), promyla IN HC1 (30 ml), 5% roztokem NaHCO₃ (30 ml) a nakonec nasyceným roztokem NaCl (30 ml). Organická vrstva se vysušila (MgSO₄) a odpařila do sucha. Vzniklý světle žlutý olej se rozmíchal v 50% směsi ether / petrolether (40 ml), čímž se získalo 600 mg (85%) (10S)-2-acetylthiomethyl-4-methyl-N-(9-oxo-l,8-diazatricyklo[ 10.6.1.0^I3,18]nonadeka-l2(19),13(18), 14,16-tetraen-l0-yl)pentanamidu jako stereoizomemí směsi 1:1. Stereoizomemí směs se dělila „flash“ kolonovou chromatografií (LPS-2), mobilní fází 20% ethylacetát v petroletheru na méně polární stereoizomer s teplotou tání 226 °C a polárnější stereoizomer s teplotou tání 220 °C.

Příklad 10

Sloučeniny obecného vzorce XVIII

A. K roztoku méně polárního stereoizomerů (10S)-2-acetylthiomethyl-4-methyl-N-(9-oxo1,8-diazatricyklo[ 10.6.1.0’ ^3,I8]nonadeka-l 2( 19), 13( 18), 14,16-tetraen-l 0-yl)pentanamidu (50 mg, 0,106 mmol) v 10 ml methanolu při 0 °C pod argonovou atmosférou se přidalo 0,5 ml koncentrovaného NH₄OH. Reakční směs se za míchání nechala ohřát na laboratorní teplotu (ledová lázeň se odstranila po přidání NH₄OH) a ponechala se při laboratorní teplotě ještě po

-37CZ 290030 B6 dobu 1 hodiny. Přebytek methanolu se odpařil za sníženého tlaku, čímž se získala bílá pevná látka. Pevná látka se rozdělila mezi ethylacetát (30 ml) a 0,1 NHC1 (15 ml). Organická vrstva se promyla nasyceným roztokem NaCl (15 ml) vysušila (MgSO₄) a odpařila do sucha. Pevný odparek se míchal ve směsi 50% ether / petrolether a filtroval na polárnější stereoizomer (10S)-2-merkaptomethyl-4-methyl-N-(9-oxo-l ,8-diaza-tricyklo[ 10.6.1.0’ ^3,18]nonadeka-l 2(19),13(18),14,16-tetraen-10-yl)pentanamidu jako bílého prášku, 41 mg (90%) s teplotou tání 224 °C (sloučenina 3).

Příklad 11

Sloučeniny obecného vzorce XXI

A. K 4-methylpentanové kyselině (25 g, 0,215 mmol), na vodní lázni o teplotě 25 °C, se pomalu přidal thionylchlorid (20,4 ml, 1,3 g). Pak se směs zahřála pod argonovou atmosférou na 50 °C po dobu 3 hodin (dokud neustal vývoj plynů). Surová reakční směs se destilovala za atmosférického tlaku na 4-methylpentanoylchlorid (25,3 g, 87,3 %) s teplotou tání 143 °C.

B. Podobným způsobem, s tím rozdílem, že se 4-methylpentanová kyselina nahradila 5-fenylpentanovou kyselinou (5 g), se připravil 5-fenylpentanoylchlorid (4,4 g) ve formě bezbarvé kapaliny s teplotou tání 91 až 93 °C.

Příklad 12

Sloučeniny obecného vzorce XXII

A. K suspenzi 60% NaH (836 mg, 1,5 ekvivalentu) v toluenu (200 ml) se za laboratorní teploty pod argonovou atmosférou po částech přidal L-(+)-2,10-kafrsultam (3,0 g, 3,9 mmol). Směs se prudce míchala za laboratorní teploty po dobu jedné hodiny. Pak se opatrně při 0 °C po kapkách přidal k roztoku 4-methylpentanoylchlorid. Reakce se ukončila po míchání při laboratorní teplotě po dobu 3 hodin tak, že se přidalo lOml vody a 70 ml etheru. Reakční směs se nejprve promyla 0,5 N HC1 (2x50 ml) pak 5% K₂CO₃ (3x50 ml) a nakonec nasyceným roztokem NaCl (1x50 ml). Organická vrstva se vysušila MgSO₄, filtrovala a odpařila do sucha. Čištěním kolonovou chromatografíí (mobilní fází ethylacetát / petrolether 1 : 6) se získal N-4-methylpentanoyl-L(+)-2,10-kafrsultam (3,39 g, 78 %).

B. Podobným způsobem stím rozdílem, že se 4-methylpentanoylchlorid nahradil vhodným chloridem, se získaly následující sloučeniny obecného vzorce XXII:

N-3-fenylpropanyl-L-(+)-2,10-kafrsultam, MS: 347 (M⁺),

N-5-fenylpentanoyl-L-(+)-2,I0-kafrsultam, MS: 375 (M⁺),

N-pentanoyl-L-(+)-2,10-kafrsultam, MS: 300 (M+H)⁺.

Příklad 13

Sloučeniny obecného vzorce XXIII

A. K roztoku N-4-methylpentanoyl-L-(+)-2,10-kafrsultamu (3,39 g, 10,8 mmol) v 75 ml suchého THF při -78 °C pod argonovou atmosférou se přidal po kapkách během pěti minut NaN(TMS)₂ (1,0 M v THF, 11,34 ml, 1,05 ekvivalentu). Reakční směs se míchala 1 hodinu při -78 °C a pak se přidal hexamethylfosforamid (5 ml), t-butylbromacetát (5,2 ml, 3 ekvivalenty)

-38CZ 290030 B6 a najednou se přidalo 400 mg tetra-n-butylamoniumjodidu. Vzniklý roztok se ponechal přes noc při -78 °C pod argonovou atmosférou. Reakce se ukončila vodou (100 ml) a reakční směs se extrahoval etherem (3x100 ml). Spojené etherové vrstvy se promyly nasyceným roztokem NaCl, vysušily Na₂SO₄, filtrovaly a zahustily. Čištěním kolonovou chromatografií (mobilní fází gradientem ethylacetát / petrolether 5 :95 až 10 :90) se získal N-(4-methyl-2-t-butoxykarbonylmethyl)pentanoyl-L-(+)-2,10-kafrsultam (4 g, 86,5 %).

B. Podobným způsobem stím rozdílem, že se N-4-methylpentanoyl-L-(+)-2,10-kafrsultam nahradil vhodnou sloučeninou obecného vzorce XXII, se připravily následující sloučeniny obecného vzorce XXIII:

N-(3-fenyl-2-t-butoxykarbonylmethyl)propanoyl-L-(+)-2,10-kafrsultam, MS: 461 (M⁺),

N-(5-fenyl-2-t-butoxykarbonylmethyl)pentanoyl-L-(+)-2,10-kafrsultam, MS: 490 (M+H)⁺,

N-(2-t-butoxykarbonylmethyl)pentanoyl-L-(+)-2,10-kafrsultam, MS: 414 (M+H)⁺.

Příklad 14

Sloučeniny obecného vzorce XX

A. K míchanému roztoku N-(4-methyl-2-t-butoxykarbonylmethyl)pentanoyl-L-(+)-2,10kafrsultamu (5,45 g, 12,7 mmol v 50% vodném THF (150 ml) při 0 °C pod argonovou atmosférou se přidaly krystaly LiOH H₂O (2,14 g, 4 ekvivalenty) a 30% H₂O₂ (11,5 ml). Ledová lázeň se odstranila a vzniklá emulze se míchala po dobu 3 hodin dokud se nevyčeřila. Většina THF se odpařila za sníženého tlaku při 35 °C. Pak se přidal CH₂C1₂ (150 ml) a za míchání se přidala 4 N HC1 tak, že výsledné pH bylo 2. Po přidání NaCl se vodná vrstva dále extrahovala CH₂C1₂ (3x150 ml). CH₂C1₂ se odpařil za sníženého tlaku při 35 °C a odparek se rozpustil v ethylacetátu (150 ml). Tento roztok se pak extrahoval 5% K₂CO₃ (3x50 ml) a spojené extrakty se promyly etherem (50 ml). K vodné vrstvě se přidal CH₂C1₂ a po promíchání s NaCl se vodná vrstva extrahovala CH₂C1₂ (3x70 ml) a spojené extrakty se vysušily Ňa₂SO₄, filtrovaly a zahustily na (2R)-4-methyl-2-t-butoxykarbonylmethylpentanovou kyselinu ve formě bezbarvého oleje (2,95 g, kvantitativní výtěžek).

B. Podobným způsobem stím rozdílem, že se N-(4-methyl-2-t-butoxykarbonylmethyl)pentanoyl-L-(+)-2,10-kafrsultam nahradil vhodnou sloučeninou obecného vzorce XXIII, se připravily následující sloučeniny obecného vzorce XX:

(2R)-3-fenyl-2-t-butoxykarbonylmethylpropanová kyselina, MS: 265 (M+H)⁺, (2R)-5-fenyl-2-t-butoxykarbonylmethylpentanová kyselina, MS: 293 (M+H)⁺, (2R)-2-t-butoxykarbonylmethylpentanová kyselina (bezbarvý olej, 1,09 g).

C. (2R)-3-fenyl-2-t-butoxykarbonylmethylpropanová kyselina (55 mg) se rozpustila v ledové kyselině octové (20 ml) a přidal se PtO₂ (25 mg) v kyselině octové. Nádoba se umístila do Parrovy aparatury, která se evakuovala a naplnila 100 psi (689,5 kPa) H₂. Po třídenním míchání se směs podtlakově filtrovala přes vrstvu křemeliny tloušťky 1 cm. Filtrát se zahustil na žlutý olej (2R)-3-cyklohexyl-2-t-butoxykarbonylmethylpropanové kyseliny (56 mg), MS: 269 (M-H)^-.

-39CZ 290030 B6

Příklad 15

Sloučeniny obecného vzorce XXV

K roztoku D-leucinu (50 g, 0,381 mmol) v 570 ml 3 N HBr (vodné) při 0 °C se po částech během 1 hodiny a 15 minut přidal dusitan sodný (42 g, 1,6 ekvivalentu). Reakce se dále míchala po dobu 3 hodin při 0 °C a pak se extrahovala etherem (1000 ml). Etherová vrstva se promyla vodou (2x500 ml), vysušila MgSO4 a zahustila. Červený sirup se kodestiloval s chloroformem (3x200 ml), aby se odstranilo zbarvení a pak se za sníženého tlaku sušil na (2R)-2-brom-4methylpentanovou kyselinu ve formě bezbarvého oleje o hmotnosti 71,3 g.

Příklad 16

Sloučenina obecného vzorce XXVII

Do dichlormethanu (80 ml) se nakondenzoval (při -50 °C CHC1₃ / suchý led) isobuten tak, že se zdvojnásobil objem. K tomuto roztoku se přidala (2R)-2-brom-4-methylpentanová kyselina (28 g, 143,6 mmol) a přikapala se koncentrovaná kyselina sírová (1 ml) tak, že se teplota udržovala mezi —40 °C a -50 °C. Reakce se pak nechala ohřát na laboratorní teplotu během 20 hodin. Roztok se pak zahustil, přidal se další methylenchlorid (300 ml) a roztok se promyl postupně nasyceným NaHCO₃ (2x100 ml) a vodou (2x100 ml). Po vysušení Na₂SO₄ se organická vrstva filtrovala a zahustila na žlutý olej. Ten se destiloval na 23 g t-butylesteru (2R)-2-brom4-methylpentanové kyseliny ve formě čirého bezbarvého oleje.

Příklad 17

Sloučenina obecného vzorce XXVIII

K benzylmethylmalonátu (2,13 ml, 1 ekvivalent) a t-butoxidu draselnému (1,36 g, 1 ekvivalent) v suchém DMF (100 ml) při 0 °C se přidal po kapkách během 1 hodiny t-butylester (2R)-2brom-4-methylpentanové kyseliny (2,89 g, 11,5 mmol) v 50 ml DMF. Vzniklý roztok se pak míchal při 0 °C po dobu 3 dnů. Pak se reakční směs rozdělila mezi ether (150 ml) a nasycený roztok chloridu amonného (80 ml). Vzniklá směs se podtlakově filtrovala přes křemelinu a obě fáze se oddělily. Vodná vrstva se dále extrahovala etherem (3x100 ml) a spojené extrakty se promyly vodou (6x100 ml). Po vysušení MgSO₄ se organická vrstva filtrovala a odpařila do sucha. Čištěním „flash“ kolonovou chromatografií (mobilní fází ethylacetát / petrolether 4 : 96) se získal t-butylester (2R)-2-[(l-methoxykarbonyl-l-benzyloxykarbonyl)methyl]-4—methylpentanové kyseliny (2,55 g) ve formě čirého bezbarvého oleje, MS: 322 (M-aceton)⁺.

Příklad 18

Sloučenina obecného vzorce XXIV t-butylester (2R)-2-[(l-methoxykarbonyl-l-benzyloxykarbonyl)methyl]-4-methylpentanové kyseliny se rozpustil v 5 ml 80% TFA (ekvivalent) za laboratorní teploty a míchal se 1,5 hodiny, kdy se reakce kontrolovala TLC. Protože reakce proběhla pouze ze 30% přidala se další TFA (10 ml). Během 1/2 hodiny byla reakce úplná. TFA se odpařila za velmi nízkého tlaku při 45 °C, odparek se rozpustil v ethylacetátu a promyl vodou (5x30 ml). Po vysušení nad Na₂SO₄ se ethylacetátová vrstva filtrovala, zahustila a sušila za sníženého tlaku na (2R)-2-[(l-methoxykarbonyl-l-benzyloxykarbonyl)methyl]-4-methylpentanovou kyselinu ve formě pevné látky (1,68 g), MS: 322 (M⁺).

-40CZ 290030 B6

Příklad 19

Sloučenina obecného vzorce XXX

Krystalická kyselina fosfomá (8,4 g, 0,13 mol) se míchala v triethylorthoformiátu (22 ml, 0,20 ml) po dobu 90 minut za laboratorní teploty. Tento roztok se pak kanylou převedl do míchaného roztoku ethylisobutylakrylátu (8 g, 0,036 mol) a tetramethylguanidinu (4,5 ml, 0,036 mol) a na dobu 10 minut se vše ochladilo na 0 °C. Ledová lázeň se odstranila a reakce se míchala po dobu 4 hodin. Směs se zředila 200 ml diethyletheru a roztok se promyl 1 N HC1 (100 ml), vodou (4x100 ml), nasyceným roztokem NaCl (100 ml) a vysušil síranem hořečnatým. Odpařením za sníženého tlaku se získalo 8,15 g ethyl esteru 2-(ethoxy)-fosfinoylmethyl-4methylpentanové kyseliny jako nažloutlého oleje, MS: 349 (M-H₂O)⁺.

Příklad 20

Sloučenina obecného vzorce XXXII

Surový ethyl ester 2-(ethoxy)-fosfínoylmethyl-4-methylpentanové kyseliny (26 g) se rozpustil v 600 ml THF/CH₂C1₂ (50/50) a ochladil na 0 °C. K roztoku se přidal diisopropylethylamin (32 ml) a 90,8 ml bis-(trimethylsilyl)acetamidu a po 20 minutách míchání se přidal paraformaldehyd (5,5 g). Roztok se nechal ohřát na laboratorní teplotu a po dobu 18 hodin se zahříval na 37 °C. Rozpouštědlo se odpařilo a vzniklý olej se rozpustil v 200 ml ethylacetátu. Roztok se promyl 50 ml 1 N HC1 (2x), 50 ml nasyceného roztoku NaCl (2x), vysušil MgSO₄, filtroval a odpařil na 19,3 g ethyl esteru 2-(ethoxy)-(hydroxymethyl)-fosfínoylmethyl-4-methylpentanové kyseliny jako slabě žlutého oleje, MS: 281 (MH)⁺.

Příklad 21

Sloučeniny obecného vzorce XXXIII

A. Ethyl ester 2-(ethoxy)-(hydroxymethyl)-fosfinoylmethyl-4-methylpentanové kyseliny (5 g) se rozpustil v 20 ml CH₂C1₂ a ochladil na -20 °C (dva pokusy). K roztoku se po kapkách přidal methansulfonylchlorid (1,5 ml) a triethylamin (3,0 ml). Po 15 minutách se ledová lázeň odstranila a reakce se po dobu 3,5 hodiny ponechala při laboratorní teplotě. Každý roztok se pak promyl 10 ml studené 2% HC1, 10 ml NaHCO₃ (nas.), 10 ml nasyceného roztoku NaCl, vysušil MgSO₄, filtroval a vysušil na 12,8 g (celkový výtěžek) ethyl esteru 2-(ethoxy)-(methansulfonyloxymethyl)-fosfinoylmethyl-4-methylpentanové kyseliny.

B. Podobným způsobem stím rozdílem, že se methansulfonylchlorid nahradil p-toluensulfonylchloridem se připravil ethyl ester 2-(ethoxy)-(p-toluensulfonyloxymethyl)-fosfinoylmethyM-methylpentanové kyseliny.

Příklad 22

Sloučeniny obecného vzorce XXXIV

Hydrid sodný (1,52 g, (60 %)) a 6 g 2-chinolinthiolu se míchaly při 0 °C v 50 ml DMF. Když polevil vývoj H₂, směs se nechala 2,5 hodiny při laboratorní teplotě. Pak se směs ochladila na 0 °C a kanylou se přidal ethyl ester 2-(ethoxy)-(methansulfonyloxymethyl)-fosfinoylmethyl-4methylpentanové kyseliny (12,8 g) v 10 ml DMF a vzniklá reakční směs se pak po dobu 18 hodin míchala a pomalu nechávala ohřát na laboratorní teplotu. DMF se odpařil, odparek se rozpustil

-41 CZ 290030 B6 v 50 ml ethylacetátu a promyl 50 ml H₂O (2x), nasyceným roztokem NaCl (50 ml), vysušil MgSO₄ a odpařil na žlutou polotuhou látku. Čištěním „flash“ kolonovou chromatografíí, mobilní fází gradientem 10% ethylacetát / hexan až 80% ethylacetát / hexan se získalo 10 g ethyl esteru 2-(ethoxy)-(chinolin-2-ylthiomethyl)-fosfínoylmethyl-4-methylpentanové kyseliny (R_f 0,35 v 80% ethylacetát / hexan), MS: 424 (MH⁺).

B. Podobným způsobem stím rozdílem, že se 2-chinolinthiol nahradil 1-naftalenthiolem, 2-naftalenthiolem nebo thiofenolem, se připravily následující sloučeniny obecného vzorce XXXIV:

ethyl ester 2-(ethoxy)-(naft-l-ylthiomethyl)-fosfinoylmethyl-4-methylpentanové kyseliny, ethyl ester 2-(ethoxy)-(naft-2-ylthiomethyl)-fosfínoylmethyl-4-methylpentanové kyseliny a ethyl ester 2-(ethoxy)-(fenylthiomethyI)-fosfmoylmethyl-4-methylpentanové kyseliny.

Příklad 23

Sloučeniny obecného vzorce XXXV

A. Ethyl ester 2-(ethoxy)-(chinolin-2-ylthiomethyl)-4-fosfinoylmethyl-4-methylpentanové kyseliny (4,5 g) se rozpustil ve 100 ml THF a pak se přidalo 12,5 ml 2N NaOH s takovým množstvím methanolu, aby byl vzniklý roztok homogenní. Po 18 hodinách se THF odpařil, odparek se zředil 50 ml H₂O a promyl se 50 ml ethylacetátu. Vodná vrstva se pak okyselila na pH 4 a produkt se extrahoval 50 ml ethylacetátu (2x). Ethylacetát se promyl 20 ml nasyceného roztoku NaCl, vysušil MgSO₄ a odpařil na 3,8 g 2-(hydroxy)-(chinolin-2-ylthiomethyl)fosfmoylmethyl-4-methylpentanovou kyselinu ve formě žlutého oleje, MS: 368 (MH⁺).

B. Podobným způsobem se připravily následující sloučeniny obecného vzorce XXXV:

2-(hydroxy)-(naft-l-ylthiomethyl)-fosfmoylmethyl-4-methylpentanová kyselina,

2-(hydroxy)-(naft-2-ylthiomethyl)-fosfmoylmethyl-4-methylpentanová kyselina a

2-(hydroxy)-(fenylthiomethyl)-fosfinoylmethyl-4-methylpentanová kyselina.

Příklad 24

Rezoluce sloučeniny obecného vzorce XXXV

2-(hydroxy)-(chinolin-2-ylthiomethyl)-fosfinoylmethyl-4-methylpentanová kyselina (5,3 g) se rozpustila v 50 ml horkého ethanolu (abs.) a přidalo se 4,2 g (—}-chinchonidinu. Po 30 minutách za laboratorní teploty začala vypadávat sůl. Baňka byla zakryta fólií a ponechala se stát po dobu 2 dnů. Sůl se pak podtlakově odfiltrovala a filtrát se odpařil na žlutou pěnu. Sůl i filtrát se rozpustily ve 100 ml ethylacetátu a promyly 1% HC1, aby se odstranil cinchonidin, ale pH zůstalo nad 4. Oba roztoky se vysušily MgO₄ a odpařily na 2,4 g jednoho stereoizomeru [a]²⁴D = +10,68° (9,73 mg v methanolu (2 ml)) a 2,5 g druhého stereoizomeru [a]²⁴D = -8,70° (9,88 mg v methanolu (2 ml)).

-42CZ 290030 B6

Příklad 25

Sloučenina obecného vzorce XXIX

Jeden stereoizomer 2-(hydroxy)-(chinolin-2-ylthiomethyl)-fosfinoylmethyl-4-methylpentanové kyseliny (300 mg, 0,81 mmol) a Ι,Γ-karbonyldiimidazolu (174 mg, 1,0 mmol) se míchal při 0 °C v 6 ml THF po dobu 1,5 hodiny. K roztoku se přidal (10S)-10-amino-(9-oxo-l,8-diazatricyklo[ 10.6.1.0^{13, 8}]nonadeka)-12(19),13(18),14,16-tetraen (270 mg, 0,95 mmol) a vzniklá reakční směs se nechala ohřát na laboratorní teplotu a pak se míchala po dobu 18 hodin. THF se odpařil a odparek se rozpustil v 60 ml ethylacetátu. Ethylacetát se promyl 10 ml H2O, 10 ml nasyceného roztoku NaCl, vysušil MgSO4 a odpařil na (10S)-[4-methyl-2-(9-oxo-l,8diazatricyklo[l 0.6.1.0^13,18]nonadeka-l 2(19), 13( 18), 14,16-tetraen-l 0-ylkarbamoyl)pentyl](chinolin-2-ylthiomethyl)fosfomou kyselinu ve formě žlutého oleje. Čištění se provádělo HPLC na reversní fázi mobilní fází gradientem acetonitrilu a 50 mm NH4OAc pufru. Polárnější stereoizomer (30 mg) byl izolován při 41% acetonitrilu a méně polární stereoizomer (10 mg) při 43% acetonitrilu. Frakce byla lyofilizována na ne zcela bílý prášek, MS: 635 (MH⁺) (sloučenina 4).

Příklad 26

Sloučenina obecného vzorce XXXVI (3R,10S)-5-methyl-3-(9-oxo-l,8-diazatricyklo[10.6.1.0¹³’¹⁸]nonadeka-12(19), 13(18), 14,16tetraen-10-ylkarbamoyl)hexanová kyselina (200 mg, 0,45 mmol) se rozpustila v 10 ml ledové kyseliny octové a hydrogenovala v přítomnosti Pt₂O (60 mg) při 100 psi (68,95 kPa) H₂v Parrově aparatuře za laboratorní teploty po dobu 15 hodin. Do reakční směsi se pak zaváděl po dobu 15 minut argon a odfiltroval se katalyzátor (Pt₂O) (přes křemelinu). Čirý filtrát se odpařil do sucha a dále kodestiloval dvakrát s toluenem, čímž se získal kvantitativní výtěžek (3R,10S)-5methyl-3-(9-oxo-l ,8-diazatricyklo[l 0.6.1.0^13,18]nonadekan-l 0-ylkarbamoyl)hexanové kyseliny ve formě bílé pevné látky. MS: 448 (M-H)'.

Příklad 27

Sloučenina obecného vzorce XXXVII

K (3R, 10S)-5-methyl-3-(9-oxo-l ,8-diazatricyklo[l 0.6.1.0^13I8]nonadekanylkarbamoyl)hexanové kyselině a O-benzylhydroxylaminu (5 ekvivalentů, 2,25 mmol, 277 mg) v 10 ml suchého DMF za laboratorní teploty a přidal l-hydroxybenzotriazol-H₂O (2 ekvivalenty, 0,9 mmol, 122 mg) a EDCI (5 ekvivalentů, 2,25 mmol, 431 mg). Vzniklá čirá reakční směs se míchala za laboratorní teploty přes noc. Za velmi nízkého tlaku se odpařilo za laboratorní teploty rozpouštědlo a odparek se rozdělil tlaku se odpařilo za laboratorní teploty rozpouštědlo a odparek se rozdělil mezi ethylacetát (15 ml) a 1 N HC1 (15 ml). Ethylacetátová vrstva se dále extrahovala 1 N HC1 (15 ml). Spojené vodné vrstvy se neutralizovaly 4N NaOH na pH 10, nasytily NaCl a extrahovaly CH₂C1₂ (3x15 ml). Spojené CH₂C1₂ vrstvy se vysušily (MgSO₄), filtrovaly a odpařily do sucha na polotuhou látku. Ta se míchala v etheru (10 ml) při 0 °C po dobu 30 minut a odfiltrovalo se 85 mg (34%) (3R,10S)-N-hydroxy-5-methyl-3-(9-oxo-l,8-diazatricyklo[10.6.1.0^13,18]nonadekanylkarbamoyl)hexanamidu ve formě bílého prášku, MS: 555 (M+H)⁺.

-43CZ 290030 B6

Příklad 28

Sloučenina obecného vzorce XXXVIII (3R, 10S)-N-benzyloxy-5-methyl-3-(9-oxo-l ,8-diazatricyklo[l 0.6.1.0^13,18]nonadekan-l 0—y 1karbamoyl)hexanamid (75 mg, 0,135 mmol) se hydrogenoval tlakem H₂ o hodnotě 1 atmosféra (0,101 MPa) v absolutním ethanolu (5 ml) v přítomnosti 10% Pd-C (35 mg) po dobu 2 hodin. Reakční směsí se po dobu 10 minut bublal argon a pak se zfiltrovala přes křemelinu. Katalyzátor na křemelině se dále promyl 5 ml ethanolu. Spojené filtráty se odpařily do sucha, čímž se získala pevná hmota. Ta se míchala v 10 ml 5% MeOH v etheru při 0 °C po dobu 30 minut a po filtraci se získalo 57 mg (91 %) (3R,10S)-N-hydroxy-5-methyl-3-(9-oxo-l,8-diazatricyklo[10.6.1.0^13,18]nonadekan-10-ylkarbamoyl)hexanamidu ve formě ne zcela bílého prášku, MS: 465 (M+H)⁺.

Příklad 29

Sloučenina obecného vzorce XLIII

K N-t-butoxykarbonyltryptofanu (3 mmol, 914 mg) a N-methylethandiaminu (3,6 mmol, 0,27 g, 0,32 ml) v suchém DMF (15 ml) se přidal l-hydroxybenzotriazol-H₂O (3 mmol, 459 mg) a EDCI (4,5 mmol, 863 mg). Směs se míchala přes noc za laboratorní teploty pod argonovou atmosférou a pak se za velmi nízkého tlaku při 35 °C odpařil přebytek rozpouštědla (DMF). Odparek se rozpustil v ethylacetátu (40 ml) a adukt se extrahoval do 1 N HC1 (3x25 ml). Spojené organické vrstvy se neutralizovaly pevným K2CO3 a extrahovaly ethylacetátem (3x25 ml). Spojené organické vrstvy se promyly nasyceným roztokem NaCl (30 ml) a vysušilo (MgSO₄). Odpařením do sucha se získalo 920 mg (85 %) HPLC čistého produktu. N'-t-butoxykarbonyltryptofan-N'((methyl)aminoethyl)amidu ve formě bílé pěny.

Příklad 30

Sloučenina obecného vzorce XLIV

K prudce míchanému roztoku N'-t-butoxykarbonyltiyptofan-N'-((methyl)aminoethyl)amidu (2 g, 5,55 mmol) a trans-l,4-dichlorbut-2-enu (8,32 mmol, 1,04 g, 0,88 ml) v methylenchlorodu (75 ml) a 40% KOH (50 ml) se přidalo 0,3 ekvivalentu benzyltriethylamonium chloridu (1,66 mmol, 378 mg). Během míchání přes noc za laboratorní teploty se oddělila nažloutlá organická vrstva a vodná vrstva se dále extrahovala 30 ml CH2CI2. Spojené methylenchloridové vrstvy se promyly nasyceným roztokem NaCl a vysušily (MgSO₄). Odparek se rozpustil v 10 ml MeOH a při 0 °C se za míchání přidalo 50 ml etheru. Vzniklá pevná žlutá látka se odfiltrovala. Filtrát se odpařil do sucha, čímž se získalo 1,12 g HPLC čistého produktu, 1 l-N'-(t-butoxykarbonyl)amino-l 0-oxo-l ,6,9-triaza-6-methyltricyklo[ 11.6.1.0^14,19]eikosa-3(4), 13(20), 14( 19),15,17-pentaenu ve formě světle žlutého prášku, MS: 413 (M+H)⁺.

Příklad 31

Sloučenina obecného vzorce XLV l-N'-(t-butoxykarbonyl)amino-l 0-oxo-l ,6,9-triaza-6-methyltricyklo[l 1.6.1.0^14,19]eikosa3(4),13(20),14(19),15,17-pentaen (414 mg, 1 mmol) se míchal v 40% TFA v CH2CI2 (10 ml) za laboratorní teploty po dobu 1 hodiny. Přebytek TFA a rozpouštědla se odpařil za sníženého tlaku. Odparek se rozpustil v methylenchloridu (30 ml) a promyl 5% roztokem K2CO3 (2x15 ml)

-44CZ 290030 B6 a nasyceným roztokem NaCl (15 ml). Organická vrstva se vysušila (MgSO₄) a odpařila, čímž se získalo 240 mg (76 %) světle žluté pěny, 11-amino-l 0-oxo-l,6,9-triaza-6-methyltricyklo[11.6.1.0¹⁴¹⁹]eikosa-3(4), 13(20), 14(19), 15,17-pentaenu, MS: 313 (M+H)⁺.

Příklad 32

Sloučeniny obecného vzorce XXXIX

11-amino-l 0-oxo-l ,6,9-triaza-6-methyltricyklo[ 11.6.1,0¹⁴’¹⁹]eikosa-3 (4), 13(20), 14( 19), 15,17pentaen (161 mg, 0,7 mmol) a (2R)-4-methyl-2-t-butoxykabonylmethylpentanová kyselina (220 mg, 0,7 mmol) se míchaly v suchém DMF (15 ml) v přítomnosti HOBT (0,7 mmol), EDC1 (1,4 mmol, 268 mg) a N-methylmorfolinu (1,4 mmol, 0,15 ml) pod argonovou atmosférou za laboratorní teploty přes noc. Přebytek DMF se odpařil za sníženého tlaku. Odparek se rozpustil v methylenchloridu (30 ml) a promyl vodou (30 ml). Voda se extrahovala CH₂C1₂ (30 ml). Spojené methylenchloridové vrstvy se vysušily (MgSO₄) a odpařily na světle hnědý olej. Světle hnědý olej se čistil HPLC na reversní fázi (kolona C_l8, mobilní fáze gradient CH₃ až 50 mm NH4OH). Žádaná frakce se lyofilizovala na 148 mg (40%) t-butyl esteru (3R,1 lS)-5-methyl-3(10-oxo-l ,6,9-triaza-6-methyltricyklo[l 1.6.1.0^I4’¹⁹]eikosa-3(4), 13(20), 14( 19), 15,17-pentaen1 l-ylkarbamoyl)hexynové kyseliny ve formě světle žlutého prášku, MS: 525,5 M+H)⁺.

Příklad 33

Sloučenina obecného vzorce XL t-butyl ester (3R,llS)-5-methyl-3-(10-oxo-l,6,9-triaza-6-methyltricyklo[11.6.1.0¹⁴’¹⁹]eikosa3(4),13(20),14(19),15,17-pentaen-l l-ylkarbamoyl)hexanové kyseliny (0,228 mmol, 120 mg) se míchal v 20% TFA v CH2C12 (5 ml) po dobu 1 hodiny za laboratorní teploty. Přebytek rozpouštědla se odpařil za sníženého tlaku (rotační odparka při 30 °C), čímž se získala surová kyselina (3R,1 lS)-5-methyl-3-(10-oxo-l,6,9-triaza-6-methyltricyklo-[l 1.6.1.0^l4,19]eikosa3(4),13(20),14(19),15,17-pentaen-l l-ylkarbamoyl)hexanová ve formě světle hnědého oleje. Čištění HPLC na reversní fázi, mobilní fází gradient CH3CN až NH₄OAc pufr se získalo 90 mg (75 %) kyseliny ve formě světle žlutého prášku, MS: 469,1 (M+H)⁺.

Příklad 34

Sloučenina obecného vzorce XLI (3R,1 lS)-5-methyl-3-(l 0-oxo-l, 6,9-triaza-6-methyltricyklo[l 1.6.1.0^14,19]eikosa-3(4), 13(20), 14(19),15,17-pentaen-l 1-ylkarbamoyl) hexanová kyselina a O-benzylhydroxylamin (5 ekvivalentů, 2,5 mmol, 308 mg) se míchaly v suchém DMF (30 ml) v přítomnosti HOBT (2 ekvivalenty, 1 mmol, 135 mg), EDCI (5 ekvivalentů, 2,5 mmol, 479 mg) a N-methylmorfolin (10 ekvivalentů, 5 mmol, 0,55 ml) za laboratorní teploty pod argonovou atmosférou po dobu 15 hodin. Rozpouštědlo se odpařilo za velmi sníženého tlaku za laboratorní teploty. Odparek se rozpustil v destilované vodě (35 ml) a extrahoval se 10% ethylacetátu v petroletheru, aby se odstranily nepolární nečistoty. Očekávaný produkt se pak extrahoval z vodné vrstvy CH₂C1₂ (2x35 ml). Organický extrakt se pak promyl nasyceným roztokem NaCl (25 ml), vysušil (MgSO₄) a odpařil na žlutý olej (330 mg). Surový produkt se čistil HPLC na reversní fázi (mobilní fáze gradient CH₃CN ažNHiOAc pufr) a lyofilizoval na 175 mg (61 %) (3R,llS)-N-benzyloxy-5-methyl-3(10-oxo-l ,6,9-triaza-6-methyltricyklo[l 1.6.1.0^14,19]eikosa-3(4), 13(20), 14(19), 15,17-pentaen1 l-ylkarbamoyl)hexanamid ve formě ne zcela bílého prášku, MS: 572 (M-H)~.

-45CZ 290030 B6

Příklad 35

Sloučenina obecného vzorce XLLL

Směs (3R, 11 S)-N-benzyloxy-5-methyl-3-( 10-oxo-l ,6,9-triaza-6-methyltricyklo[11.6.1.0^14l9]eikosa-3(4), 13(20), 14(19), 15,17-pentaen-l l-ylkarbamoyl)hexanamidu (40 mg,

0,07 mmol) a 10% Pd-C (10 mg) se míchala v roztoku 3% HCOOH v ethanolu (5 ml) po dobu 1 hodinu za laboratorní teploty. Směs se přefiltrovala přes křemelinu a zahustila za sníženého tlaku. K odparku v 1 ml 50% AcOH/MeOH se za míchání najednou přidalo 5 ml etheru. Ne zcela bílý prášek se pak odfiltroval na 26 mg (68%) (3R,llS)-N-hydroxy-5-methyl-3-(10-oxo1,6,9-triaza-6-methyltricyklo[l 1.6.1.0^14>19]eikosa-3(4), 13(20), 14(19), 15,17-pentaen-l 1-ylkarbamoyl)hexanamidu, MS: 488,5 (M+H*).

Příklad 36

Sloučeniny obecného vzorce XLVIII

A. K roztoku sodné soli (±)-2-hydroxybutanové kyseliny (2,54 g, 20,1 mmol) v suchém DMF (30 ml) se přidal benzylbromid (2,9 ml, 1,2 ekvivalentu) a bezvodý K1 (330 mg, 0,1 ekvivalentu). Suspenze se zahřívala na 100 °C po dobu 24 hodin a pak se za sníženého tlaku oddestiloval DMF. Odparek se rozpustil v etheru, promyl vodou a nasyceným Na₂S₂O₃, vysušil (MgSO₄) a zahustil. Destilace zbylého oleje poskytla 3,7 g (95 %) benzyl-(±)-2-hydroxybutanoátu ve formě bezbarvého oleje s teplotou varu 95 °C (0,45 Torr = 60 Pa).

B. Alternativně se k studené (0 °C) suspenzi NaH (3,8 g, 60 % hmotnostních diepergovaných v minerálním oleji) v THF (50 ml) přidal po kapkách kanylou roztok glykolové kyseliny (7,2 g, 95 mmol) v THF (50 ml). Vzniklý roztok se ohřál na 25 °C a zahustil za sníženého tlaku. Vzniklá sůl se suspendovala v DMF (100 ml) a nechala se reagovat sKl (1,57 g, 0,1 ekvivalentu) a benzylbromidem (12,3 ml, 1,1 ekvivalentu). Směs se zahřívala na 100 °C po dobu 23 hodin pod argonovou atmosférou a DMF se odpařil. Odparek se rozpustil v etheru a promyl vodou, nasyceným Na₂S₂O₃ a nasyceným roztokem NaCl a vysušil MgSO₄. Destilací se získal benzylglykolát (8,5 g, 54 %) ve formě bezbarvého oleje s teplotou varu 85 až 87 °C (0,5 Torr = 66,7 Pa).

Příklad 37

Sloučeniny obecného vzorce L

A. K studenému (0 °C) roztok benzyl-(±)-2-hydroxybutanoátu (1,75 g, 9,01 mmol) v CH₂C1₂(50 ml) se přidal 2,6—lutidin (1,2 ml, 1,1 ekvivalentu) a po kapkách triflátanhydrid (1,7 ml, 1,1 ekvivalentu). Po 10 minutách se po kapkách přidal při 0 °C roztok t-butyl esteru L-leucinu (1,7 g, 1 ekvivalent) a diisopropylethylaminu (1,7 ml, 1,1 ekvivalentu) v CH₂C1₂ (30 ml). Roztok se ohřál na 25 °C na dobu 36 hodin, naředil CH₂C1₂ a promyl nasyceným NaHCO₃ (50 ml). Po vysušení a zahuštění za sníženého tlaku se se zbylým olejem provedla „flash“ chromatografíe (silikagel, 5% ethylacetát / hexany), aby se oddělily diastereomery. Méně polární diastereomer, t-butyl ester (lR)-N-(2-benzyloxykarbonyl)propyl-L-leucinu (Rf 0,22, 5% ethylacetát / hexany) a polárnější diastereomer, t-butyl ester (lS)-N-(2-benzyloxykarbonyl)propyl-Lleucinu (R_f 0,13) se dále jednotlivě čistily HPLC (5% ethylacetát / hexany), čímž se získalo 1,1 g polárnějšího diastereomeru a 0,78 g méně polárního diastereomeru, MS(FAB): 364 (MH⁺).

B. Podobným způsobem se z benzylglykolátu (379 mg, 2,7 mmol), t-butyl esteru L-leucinu (435 mg, 2,7 mmol), 2,6-lutidinu (0,35 ml 2,8 mmol), diisopropylethylaminu (0,53 ml,

-46CZ 290030 B6

0,28 mmol) a triflátanhydridu (0,51 ml, 2,8 mmol) získalo 383 mg (50%) t-butyl esteru N-benzyloxykarbonylmethyl-L-leucinu ve formě bezbarvého oleje, MS (FAB): 336 (MlT).

Příklad 38

Sloučeniny obecného vzorce XLVI

A. K roztoku t-butyl esteru (lS)-N-(2-benzyloxykarbonyl)propyl-L-leucinu (143 mg, 0,393 mmol) v CH₂C1₂ (3 ml) při 0 °C se přidala TFA (0,5 ml). Roztok se míchal při 25 °C po dobu 4 hodin a pak se zahustil za sníženého tlaku, čímž se získala sůl (lS)-N-(2-benzyloxykarbonyl)propyl-L-leucinu (sloučenina obecného vzorce LI), která se pak rozpustila v DMA (3 ml) s (10S)-10amino-(9-oxo-l,8-diazatricyklo[10.6.1.0¹³·¹⁸] nonadeka-12(19),13(18),14,16tetraenu (124 mg, 1,1 ekvivalentu) a HOBT (80g, 1,5 ekvivalentu). Po ochlazení na 0 °C se přidal N-methylmorfolin (60 ml, 1,5 ekvivalentu) a EDCů 113 mg, 1,5 ekvivalentu. Po 18 hodinách při 25 °C se reakční směs zředila 10 ml ethylacetátu, promyla nasyceným NaHCCh (3x10 ml) a vodou (2x10 ml), vysušila (Na₂SO₄) a zahustila. Odparek se chromatografoval „flash“ chromatografií (silikagel, mobilní fáze 1% MeOH/CH₂Cl₂) a jímaly se frakce sRf 0,5 (5% MeOH/CH₂Cl₂). HPLC na reversní fázi se získal (2R,l'S,10S)-2-[N-(l-benzyloxykarbonyl)propylamino]-4-methyl-N-(9-oxo-l ,8-diaza-tricyklo[ 10.6.1.0^13,,8]-nonadeka-l 2( 19), 13(18),14,l-tetraen-10-yl)pentanamidu (46 mg), MS (FAB): 575 (MFf).

B. Podobným způsobem, ale nahrazením t-butyl esteru (lS)-N-(2-benzyloxykarbonyl)propylL-leucinu t-butyl esterem (lR)-N-(2-benzyloxykarbonyl)propyl-L-leucinu (270 mg), se získal (R, 1 'R, 10S)-2-[N-( 1 -benzyloxykarbonyl)propylamino]-4-methyl-N-(9-oxo-l ,8-diaza-tricyklo[10.6.1.0^13,18]-nonadeka-12(19), 13(18),14,16-tetraen-10-yl)pentanamid (175 mg), MS (FAB): 575 (MH‘).

Příklad 39

Sloučeniny obecného vzorce XLVII

A. K roztoku (2R,l‘S,10S)-2-[N-(l-benzyloxykarbonyl)propylamino]-4-methyl-N-(9-oxo1,8-diaza-tricyklo[l 0.6.1.0¹³¹⁸]-nonadeka-l 2(19), 13(18), 14,16-tetraen-l 0-yl)pentanamidu (46 mg) v THF(MeOH) (1 : 1,2 ml) pod argonovou atmosférou se přidal 1 M hydroxid bamatý (0,3 ml). Po 24 hodinách při 25 °C se roztokem probublal CO₂ a vzniklá sraženina uhličitanu bamatého se odfiltrovala. Rozpouštědla se odpařila za sníženého tlaku a pH vodného zbytku se upravilo na 5,5 pomocí 1 M HC1. Po odstranění vody se HPLC na reversní fázi získal (2R, 1 'S, 10S)-2-N'-( l-karboxypropylamino)-4-methyl-N-(9-oxo-l ,8-diazatricyklo[10.6.1.0^13,18]-nonadeka-12(19),13(18),14,16tetraen-10-yl)pentamid ve formě bílé pevné látky, MS (FAB): 483 (M-H)~ (sloučenina 5).

Podobným způsobem se připravily:

(2RS,10S)-2-(k^arboymethylamino)-2-cyklohexyl-N-(9-oxo-l,8-diazatricyklo[10.6.1.0¹³’¹⁸]nonadeka-12(19), 13(18), 14,16-tetraen-10-yl)acetanamid 497 (M+H)⁺, (2RS, 10S)-2-(karboxymethylamino)-3-methyl-N-(9-Oxo-l ,8-diazatricyklo[l 0.6.1.0^13,18]nonadeka-12(19), 13(18), 14,16-tetraen-l 0-yl)pentanamid 471 (M+H)⁺, (2RS, 10S)-2-(fosfonylmethylamino)-4-methyl-N-(9-oxo-l ,8-diazatricyklo[l 0.6.1.0¹³’¹⁸]nonadeka-12(19), 13(18), 14,16-etraen-10-yl)pentamid.

-47CZ 290030 B6

B. Podobný způsobem se z (2R,l'R,10S)-2-[N-(l-benzyloxykarbonyl)-propylamino]-4methyl-N-(9-oxo-l ,8-diazatricyklo[l 0.6.1.0^13,18]-nonadeka-l 2(19), 13(18), 14,16-tetraen-l 0yl)pentamidu získal (2R, 1 'R, 10S)-2-N'-( l-karboxypropylamino)-4-methyl-N-(9-oxo-l ,8diazatricyklo[10.6.1.0^13,18]-nonadeka-12(19), 13(18), 14,16-tetraen-l 0-yl)pentamid, MS (FAB): 483 (M-H)’.

C. Stejně jako při přípravě sloučeniny obecného vzorce XLVI uvedené výše, se z t-butyl esteru N-(benzyloxykarbonylmethyl)-L-leucinu (156 mg, 0,465 mmol), HOBT (94 mg, 1,5 ekvivalentu), EDCI (134 mg, 1,5 ekvivalentu, N-methylmorfolinu (77 μΐ) a (10S)-10-amino-(9-oxol,8-diazatricyklo[10.6.1.0^13,18]nonadeka-12(19), 13(18), 14,16-tetraen (133 mg, 1 ekvivalent) získal po „flash“ chromatografii (3% meOH/CH₂Cl₂) surový benzyl ester. Surový benzyl ester se rozpustil v THF/MeOH (1:1, 6ml) a hydrolyzoval se hydroxidem bamatým (0,9 ml) přes noc. Skrz roztok se probublal oxid uhličitý a sraženina se odfiltrovala. Filtrát se zahustil a pH vodného zbytku se upravilo na 5,5 pomocí 1 M HC1. HPLC na reversní fázi se získal (2R,10S)-N'(karboxymethylamino)-4-methyl-N-(9-oxo-l ,8-diazatricyklo[l 0.6.1,0^13,I8]-nonadeka-12( 19), 13(18), 14,16-tetraen-l0-yl)pentamid (17 mg) ve formě bílé pevné látky, MS (FAB): 457 (MH*).

Příklad 40

Sloučenina 6

4-methyl-2-methylenpentanová kyselina

A. K ethylisobutyl malonátu in substancia (25 g, 0,15 mmol) se při 0 °C pomalu přidal ledový diethylamin (15,1 ml, 0,15 mol). Po 15 minutách míchání se po kapkách přidal formalin (11,1 ml 37%'vodného formaldehydu). Směs se při 25 °C míchala po dobu 3 dnů. K reakční směsi se pak přidal roztok 20 g K₂CO₃ ve 40 ml vody a extrahovala se etherem (2x100 ml). Etherové extrakty se spojily, promyly nasyceným roztokem NaCl, vysušily MgSO₄ a zahustily za sníženého tlaku při 20 °C.

Surový produkt, ethyl-4-methyl-2-methylenpentanoát, obsahující nějaký ether se rozpustil v absolutním ethanolu (250 ml) a přidal se acetonitril (250 ml) a 1 M LiOH (9,7 g v 250 ml vody, 0,23 mol). Po míchání přes noc se organická rozpouštědla odpařila za sníženého tlaku a vodný zbytek se extrahoval ethylacetátem (2 x 150 ml). Spojené extrakty se promyly nasyceným roztokem NaCl, vysušily MgSO₄ a zahustily za sníženého tlaku na 10,5 g 4—methyl-2methylpentanové kyseliny ve formě bezbarvého oleje.

B. Podobným způsobem se připravily následující sloučeniny obecného vzorce X:

4- fenyl-2-methylenbutanová kyselina, 3-cyklohexyl-2-methylenpropanová kyselina,

5- fenyl-2-methy lenpentanová kysel ina, 2-methylenpentanová kyselina a

3,3-dimethyl-2-methylenbutanová kyselina.

Příklad 41

Sloučenina obecného vzorce XV (obrácený hydroxamat)

-48CZ 290030 B6

A. Roztok 4-methyl-2-methylenpentanové kyseliny (3,5 g) a O-benzylhydroxylaminu se zahříval na 120 °C po dobu 8 h. Reakční směs se pak rozdělila mezi 50 ml 1,0 N NaOH a 50 ml diethyletheru. Vodná část se oddělila, okyselila na pH 3 pomocí 10% HC1 a promyla 50 ml etheru. Ionexovou chromatografíí (Dowex-50W), mobilní fází 20% pyridinu/voda se získala 2-benzyloxyaminomethyl-4-methyl-2-methylenpentanová kyselina.

300 MHz ’H NMR v CDC1₃: 8 0,9-1,0 (dd, 6H, CH₃), 1,25-1,35 (m, 1H, CH), 1,6-1,75 (m, 2H, CHJ, 2,8-2,9 (m, 1H, C_a-H), 3,0-3,2 (AB_q, 2H, CH₂N), 4,7-4,75 (AB_q, 2H, CH₂O), 7,3-7,4 (m, 5H, Ph).

B. Formylace 2-(benzyloxyaminomethyl)-4-methyl-2-methylenpentanové kyseliny se prováděla v dichlormethanu směsí kyselina mravenčí / anhydrid kyseliny octové na N-formyl-2benzyloxyaminomethyl)-4-methyl-2-methylenpentanovou kyselinu.

Spojení se sloučeninou obecného vzorce IV: KN-formyl-2-(benzyloxyaminomethyl)-4methyl-2-methylpentanové kyselině (175 mg) a sloučenině obecného vzorce IV (230 mg) v 5% směsi pyridin / dichlormethan (30 ml) se přidal 4-dimethylaminopyridin (DMPA) (200 mg) a l-(3-dimethylaminopropyl)-3-ethyl-karbodiimid hydrochlorid (EDCI) za laboratorní teploty. Reakční směs se míchala po dobu 8 h a pak se zahustila, rozdělila mezi 30 ml ethylacetátu a 30 ml 20% HC1. Organická vrstva se promyla vodou (20 ml), 5% NaHCO₃ (20 ml) a nasyceným roztokem NaCl, vysušila MgSO₄ a zahustila. Čištěním na silikagelu, mobilní fází 50% ethylaceetátem/hexan se získal produkt jako směs dvou izomerů. Hydrogenolýzou v methanolu nad 10% Pd-C se získal (2RS,10S)-2-[N-formyl,N-hydroxyaminomethyl]-4— methyl-(9-oxo-l ,8-diazatricyklo[ 10.6.1.0¹³’^I8]nonadeka-l 2(19), 13(18), 14,16-tetraen-l 0—yl]pentamid jako směs svou izomerů, MS 455 (M-H)⁺ (sloučenina 6).

Podobným způsobem byly připraveny:

(2RS, 10S)-2-[iso-propoxykarbonylmethyl]-4-methyl-(9-oxo-l ,8-diazatricyklo[ 10.6.1.0¹³’¹⁸]nonadeka-12(19), 13(18), 14,16-tetraen-l0-yl]pentamid, MS 455 (M-H)⁺, (2RS,10S)-2-[morfolinokarbethoxymethyl]—4-methyl-(9-oxo-l,8-diazatricyklo[10.6.1.0^,3’¹⁸]nonadeka-12(19), 13(18), 14,16-tetraen-10-yl]pentamid, MS 555 (M-H)⁺.

Příklad 42

Tento příklad ilustruje přípravu reprezentativního farmaceutického prostředku pro orální podávání, který obsahuje sloučeninu obecného vzorce I nebo její farmaceuticky přijatelnou sůl, např. (3R, 10S)-N-hydroxy-5-methyl-3-(9-oxo-l ,8-diazatricyklo[l 0.6.1.0^13,18]nonadeka12(19), 13(18), 14,16-tetraen-10-ylkarbamoyl]hexanamid:

A. složky	% hmotnostní
sloučenina obecného vzorce I laktóza stearát hořečnatý	20,0 % 79,5 % 0,5 %

Uvedené složky se smísily a dávkovaly do tvrdých želatinových kapslí tak, že každá obsahovala 100 mg a jedna kapsle by měla představovat celkovou denní dávku.

B. složky	% hmotnostní
sloučenina obecného vzorce I	20,0 %

	CZ 290030 B6
stearát horečnatý škrob laktóza PVP (polyvinylpyrrolidon)	0,9 % 8,6 % 79,6 % 0,9 %

Uvedené složky se vyjma stearátu horečnatého smísily a granulovaly za použití vody jako granulačního činidla. Prostředek se pak usušil, smíchal se stearátem hořečnatým a tvaroval do podoby tablet na vhodné tabletovačce.

C. složky

sloučenina obecného vzorce I propylenglykol polyethylenglykol 400 polysorbát 80 voda

0,1 g 20,0 g 20,0 G 1,0 g zbytek do 100 ml

Sloučenina obecného vzorce I se rozpustila v propylenglykolu, polyethylenglykolu 400 a polysorbátu 80. Pak se za míchání přidalo množství vody postačující ktomu, aby vzniklo 100 ml roztoku, který se zfiltroval a plnil do lahví.

D. složky	% hmotnostní
sloučenina obecného vzorce I arašídový olej Spán 60	20,0 % 78,0 % 2,0 %

Uvedené složky se roztavily, zamíchaly a plnily do měkkých elastických kapsulí.

Příklad 43

Tento příklad ilustruje přípravu reprezentativního farmaceutického prostředku pro parenterální podávání, který obsahuje sloučeninu obecného vzorce I nebo její farmaceuticky přijatelnou sůl, např. (3R,1 lS)-N-hydroxy-5-methyl-3-(10-oxo-l,9-diazatricyklo[l 1.6.1.0^14,19]eikosa13(20),14(19), 15,17-tetraen-l l-ylkorbamoyl]hexanamid:

složky sloučenina obecného vzorce I propylenglykol polyethylenglykol 400 polysorbát 80 0,9% roztok soli

0,02 g 20,0 g 20,0 g 1,0 g zbytek do 100 ml

Sloučenina obecného vzorce I se rozpustila v propylenglykolu, polyethylenglykolu 400 a polysorbátu 80. Pak se za míchání přidalo množství 0,9% roztoku soli postačující k tomu, aby vzniklo 100 ml isotonického roztoku, který se zfiltroval přes 0,2 μ membránový filtr a balil za sterilních podmínek.

Příklad 44

Tento příklad ilustruje přípravu reprezentativního farmaceutického prostředku ve formě doplňku, který obsahuje sloučeninu obecného vzorce I nebo její farmaceuticky přijatelnou sůl, např.

(10S)-merkaptomethyl—4-methyl-N-(9-oxo-l ,8-diazatricyklo[l 0.6.1.0^13,18]nonadeka-l 2( 19), 13(18), 14,16-tetraen-l 0-ylkarbamoyl]pentanamid:

složky sloučenina obecného vzorce I polyethylenglykol 1000 polyethylenglykol 4000

Složky se roztavily a zamíchaly obsahovala 2,5 g celkové hmotnosti.

Příklad 45 na % hmotnostní

1,0%

74.5 %

24.5 % vroucí vodní lázni a plnily do forem tak, aby každá

Tento příklad ilustruje přípravu reprezentativního farmaceutického prostředku pro insuflaci, který obsahuje sloučeninu obecného vzorce I nebo její farmaceuticky přijatelnou sůl, např. (10S)—4— methyl-2-(9-oxo-l,8-diazatricyklo[10.6.1.0^I3’¹⁸]nonadeka-12(19),13(18), 14,16-tetraen-10-ylkarbamoyl]pentyl-(chinolin-2-yl thiomethyl)fosfonová kyselina:

složky % hmotnostní mikromletá sloučenina obecného vzorce I 1,0 % mikromletá laktóza 99,0 %

Složky se mlely, míchaly a balily do insuflačního zařízení s dávkovači pumpou.

Příklad 46

Tento příklad ilustruje reprezentativního farmaceutického prostředku ve zmlžené formě, který obsahuje sloučeninu obecného vzorce I nebo její farmaceuticky přijatelnou sůl, např. (3R,10S)N-hydroxy-5-methyl-3-(9-oxo-l ,8-diazatricyklo[l 0.6.1.0^13,18]nonadeka-l 2( 19), 13 (18), 14,16— tetraen-10-ylkarbamoyl]hexanamid:

složky sloučenina obecného vzorce I voda ethanol % hmotnostní

0,005 %

89,995 %

10,000%

Sloučenina obecného vzorce I se rozpustila v ethanolu a smíchala s vodou. Prostředek se pak balil do zmlžovacího zařízení s dávkovači pumpou.

Příklad 47

Tento příklad ilustruje přípravu reprezentativního farmaceutického prostředku a aerosolové formě, který obsahuje sloučeninu obecného vzorce I nebo její farmaceuticky přijatelnou sůl, např. (3 R, 11 S)-N-hydroxy-5-methyl-3-( 10-oxo-l ,9-diazatricyklo[l 1.6.1.0^14,19]eikosa-l 3(20), 14(19), 15,17-tetraen-l l-ylkarbamoyl]hexanamid:

složky sloučenina obecného vzorce I hnací látka 11/12 kyselina olejová % hmotnostní

0,10 % 89,90 % 1,00%

-51 CZ 290030 B6

Sloučenina obecného vzorce I se dispergovala v kyselině olejové a hnací látce. Výsledná směs se pak nalila do aerosolové nádoby uzavřené dávkovacím ventilem.

Příklad 48

In vitro test

Fibroblast typ I kolagenasa byla čištěna z kulturního média buněk GM0010A bez séra, 10 stimulovaných PMA, heparinem a zinek chelatující sefarosovou kolonu a následně FPLC (kolona MONO S). Enzym byl aktivován inkubací s trypsinem.

Typ IV kolagenasa byla čištěna z kulturního média fibroblastových buněk (GM0010A) obsahujících sérum, zinek chelatující sefarosovou kolonou a následně FPLC (kolona MONO S). 15 Homogennost enzymu byla prokázána SDS-PAGE. Enzym byl aktivován inkubací s 1 mmol

AMPA po dobu 1 hodiny při 35 až 37 °C.

Sloučenina obecného vzorce I byla rozpuštěna v DMSO a přidána do kyvety, která obsahovala 0,2 pg typ I nebo 0,03 pg typů IV kolagenasy v 1 ml TC pufru (20 mM Tris, 5 mM CaCl₂, pH 20 7,5) (konečná koncentrace 2 % v DMSO). Koncentrace sloučenin obecného vzorce I byly zvoleny tak, že se získal přinejmenším jeden datový bod pro každý 20 % změny aktivity. Enzym a sloučeniny se nechaly preinkubovat po dobu 3 minut při 37 °C. Aby se vyvolala reakce, přidal se N-(7-dimethylamino-4-methyl)kumarinyl („DAMC“) (Sigma) a thiopeptid (Ac-Pro-LeuGly-S-„Leu“-Leu-Gly-OEt, Bachem Bioscience lne.) v množství 20 pM každá látka. 25 Fluorencence byla zaznamenávána při excitační vlnové délce 395 nma emisní vlnové délce

485 nm. Každý datový bod je průměr dvou experimentů. Přinejmenším šest datových bodů, vyjádřených jako změna fluorescence za minutu proti koncentraci sloučeniny, bylo analyzováno programu Enzifítter, který prokládá hodnoty IC₅o.

Sloučeniny obecného vzorce I vykazují podle tohoto testu schopnost inhibovat kolagenasy.

	HFC	Kj nebo IC₅₀ (nM)
NHC	HNG	Matr	SLN
Sloučenina 1 (z příkladu 6)	25	14	115	850	4500
Sloučenina 2 (z příkladu 8)	0,1	0,4	0,2	3	9
Sloučenina 3 (z příkladu 10)	2,3	-	-	114	>800
Sloučenina 4 (z příkladu 25)	5	4	14	78	>800
Sloučenina 5 (z příkladu 39)	20	-	-	3225	25000
Sloučenina 6 (z příkladu 41)	0,5	-	1,0	9	7,5

Příklad 49

In vitro test

Tento test stanovuje, zda sloučeniny obecného vzorce I inhibují uvolňování ³⁵S-značených glykosaminoglykanů (GAG) z explanátů chrupavek.

Malé explanáty chrupavek (3 ml v průměru) byly připraveny z kolenních spojů čerstvě utraceného hovězího skotu a označeny ³⁵SO₄. ³⁵S-značené glykosaminoglykany (GAG) jsou uvolňovány do kulturního média v reakci na přídavek rhIL-l-alfa, který indukuje expresi chondrocytových matrixových metaloproteas (MMP), včetně stromelysinu a kolagenasy. 45 Procenta inhibice značeného GAG byla korigována na spontánní uvolňování v nepřítomnosti rhIL-l-alfa. Výsledky pro každou skupinu jsou uvedeny jako průměr + standardní odchylka (S.E.M) pro pět explantátů.

-52CZ 290030 B6

Sloučeniny obecného vzorce I vykazují podle tohoto testu schopnost inhibovat uvolňování ³⁵S-značených GAG z explantátů chrupavek.

Sloučenina 2 (z příkladu 8)

Sloučenina 4 (z příkladu 25)

IC_5O = 40pM

IC₅₀= 50 μΜ

Příklad 50

In vitro test

In vitro test na modelu dlouhých kostí krysích embryí byl použit ke stadiu antiresorpčního efektu sloučenin obecného vzorce I. Pro vyvolání resorpce in vitro byl použit hovězí PTH. Efekt resorpce kostí byl vyjádřen jako množství ⁴⁵Ca uvolněného z dlouhých kostí krysích embryí předznačených ⁴⁵Ca do kulturního média. Inhibiční efekt sloučenin obecného vzorce I proti resorpci kostí vyvolané hovězím PTH byl vyjádřen jako průměr procent inhibice ± standardní odchylka (S.E.M.).

Dlouhé kosti krysích embryí předznačené ⁴⁵Ca (z předních končetin) byly vyjmuty a ponechány přes noc v mediu BGJd doplněném 1 mg/ml BSA při 37 °C v miskách Libro. V každé skupině bylo pět párů kostí. Sloučeniny obecného vzorce I se nejprve rozpustily v ethanolu, pak se naředily na různé koncentrace a přidaly zároveň s hovězím PTH (1 až 34) v koncentraci lxl O⁸ M v den 1. Koncentrace ethanolu v roztocích sloučenin byla nižší než 0,05% a nenarušovala test. Test byl ukončen v den 6 s jednou výměnou média v den 3.

Na konci každé výměny média se zjistila přítomnost ⁴⁵Ca v kultuře média. Zbylé kosti byly vyluhovány 0,1 N HC1 a přítomnost ⁴⁵Ca ve výluhu byla také stanovena. Výsledky jsou vyjádřeny jako % celkového uvolněného ⁴⁵Ca z každého páru kostí. Hovězí PTH v koncentraci lxlO'⁸ M vyvolává maximální hodnotu resorpce kostí, která byla označena jako 100% a tato koncentrace byla použita jako standard. Hodnota základní linie resorpce kostí pouze v přítomnosti média byla označena jako 0%. Všechny skupiny, na které se působilo testovanými sloučeninami byly srovnávány s hovězím PTH (1 až 34) při koncentraci lxl O'⁸ M. Koncentrace, při které sloučenina inhibovala resorpci kostí z 50 % byla definována jako IC₅₀.

Sloučeniny obecného vzorce XII vykazují podle tohoto testu schopnost inhibovat resorpci kostí vyvolanou PTH.

Sloučenina 3 (z příkladu 10) IC₅₀ = 0,1 μΜ

Sloučenina 4 (z příkladu 25) IC50 = 5 μΜ

Toxikologie

V uvedeným testech nebyly pozorovány žádné toxikologické efekty.

Průmyslová využitelnost

Prostředky podle předkládaného vynálezu jsou průmyslově využitelné pro výrobu léků proti nemocem, které lze léčit inhibicí matrixových metaloproteas.

Claims

1. Karboxamidové deriváty obecného vzorce I (I), kde přerušované čáry označují případné dvojné vazby a kde n je 1,2 nebo 3; m je 3 nebo 4; A je -CH2-;

R¹ je a) -CH2-R⁴, kde R⁴ je merkaptoskupina, acetylthioskupina, karboxyl, hydroxylaminokarbonyl, N-hydroxyformylamino, Ci^alkoxykarbony1, fenyl-Ci^alkoxykarbony!, benzyloxyaminokarbonyl, morfolino-C^alkoxykarbony1 nebo skupina obecného vzorce II (II), kde R⁶ je 2-chinolyl, případně substituovaný halogen, C^alkylem, Ci^alkoxyskupinou, hydroxylem nebo nitroskupinou,

b) -CH(R⁷)-R⁸, kde R⁷ je Ci^alkyl, hydroxyl, aminoskupina, Ci^alkoxykarbonyl, Ci^alkylamino, aminokarbonyl, karboxyl, a

R⁸ je karboxyl, benzyloxykarbonyl, hydroxyaminokarbonyl nebo C^alkoxykarbonyl;

c) -NH-CH-(R⁹)-R¹⁰, kde R⁹ je vodík nebo Ci^alkyl a R¹⁰ je karboxyl, C_Malkoxykarbonyl, fenyl-Ci^alkoxykarbonyl nebo fosfonyl;

R² je Cj-ialkyl, C₃_6cykloalkyl, C^cykloalkylCi^alky 1 nebo feny 1-Cí^alky 1, a

R³ je vodík, nebo kde n je 2 nebo 3; m je 3 nebo 4; A je -N(Rⁿ)-, kde R” je C^alkyl, a

R¹, R² a R³ odpovídají definici uvedené výše;

jako jednotliví stereoizomer nebo jejich směs nebo jejich farmaceuticky přijatelné soli.

2. Karboxamidové deriváty podle nároku 1, vzorce I, kde n je 1, 2 nebo 3; m je 3; A je -CH2-; R² je C]^alkyl, C^cykloalkyl a R³ je vodík.

-54CZ 290030 B6

3. Karboxamidové deriváty podle nároku 2, vzorce I, kde je R¹ -CH2-R⁴, kde R⁴ je karboxyl, hydroxylaminokarbonyl, C^alkoxykarbonyl, fenyl-Ci_4aryloxykarbonyl, benzyloxyaminokarbonyl nebo N-hydroxyformylamino; R² je 2-methylpropyl a R³ je vodík.

4. Karboxamidové deriváty podle nároku 3, vzorce I, kde n je 2 a R¹ je -CH₂-C(O)OH, -CH₂-C(O)NHOH nebo -CH₂-N(OH)CHO.

5. Jednotlivé stereoizomery karboxamidových derivátů podle nároku 4, konkrétně (3R,10S)-5methyl-3-(9-oxo-l ,8-diazatricyklo[ 10.6.1.0^13,18]nonadeka-12( 19), 13( 18), 14,16-tetraen-l 0—ylkarbamoyljhexanová kyselina nebo (3R,10S)-N-hydroxy-5-methyl-3-(9-oxo-l,8-diazatricyklo[ 10.6.1.0^13,18]nonadeka-l 2( 19), 13( 18), 14,16-tetraen-l 0-ylkarbamoyl)hexanamid.

6. Karboxamidové deriváty podle nároku 3, vzorce I, kde n je 3 a R¹ je -CH₂-C(O)NHOH.

7. Jednotlivé stereoizomery karboxamidových derivátů podle nároku 6, konkrétně (3R,11S)— N-hydroxy-5-methyl-3-( 10-oxo-l ,9-diazatricyklo[ 11.6.1.0^14,19]eikosa-l 3(20), 14( 19), 15,17tetraen-11 -y lkarbamoy l)hexanamid.

8. Karboxamidové deriváty podle nároku 3, vzorce I, kde n je 1 a R¹ je -CH₂-C(O)OH nebo -CH₂-C(O)NHOH.

9. Jednotlivé stereoizomery karboxamidových derivátů podle nároku 8, konkrétně (3R,9S)-5methyl-3-(8-oxo-l ,7-diazatricyklo[9.6.1.0^12I7]oktadeka-l 1 (18), 12( 17), 13,15-tetraen-9-ylkarbamoyl)hexanová kyselina nebo (3R,9S)-N-hydroxy-5-methyl-3-(8-oxo-l,7-diazatricyklo[9.6.1.0^12,17]oktadeka-l 1(18), 12(17), 13,15-tetraen-9-ylkarbamoyl)hexanamid.

10. Karboxamidové deriváty podle nároku 2, vzorce I, kde R¹ -CH2-R⁴, kde R⁴ je merkapto nebo acetylthioskupina.

11. Karboxamidové deriváty podle nároku 10, vzorce I, kde n je 2 a R¹ je -CH₂SH nebo CH₂SC(O)CH₃.

12. Karboxamidové deriváty podle nároku 11, konkrétně (10S)-2-merkaptomethyl-4-methylN-(9-oxo-l ,8-diazatricyklo[l 0.6.1.0^13,I8]nonadeka-l 2( 19), 13( 18),14,16-tetraen-l 0-ylkarbamoyl)pentanamid nebo (10S)-2-actylthiomethyl-4-methyl-N-(9-oxo-l ,8-diazatricyklo[10.6.1.0^13,18]nonadeka-l 2( 19), 13( 18), 14,16-tetraen-l 0-ylkarbamoyl)pentanamid,

13. Karboxamidové deriváty podle nároku 2, vzorce I, kde je R¹ skupina obecného vzorce II (II), kde R⁶ je 2-chinolyl, případně substituovaný halogenem, Cí^alkylem, C^alkoxyskupinou, hydroxylem nebo nitroskupinou.

14. Karboxamidové deriváty podle nároku 13, vzorce I, kde n je 2 a R⁶ je 2-chinolyl.

15. Karboxamidové deriváty podle nároku 14, konkrétně (10S)-4-methyl-2-(9-oxo-l,8diazatricyklo[l 0.6.1,0^13,18]nonadeka-l 2( 19), 13(18), 14,16-tetraen-l 0-ylkarbamoyl)pentyl(chinolin-2-ylthiomethyl)-fosfonová kyselina.

-55CZ 290030 B6

16. Karboxamidové deriváty podle nároku 2, vzorce I, kde je R’-CH(R⁷)-R⁸, kde R⁷ je Ci_4alkyl, Ci^alkoxykarbonyl nebo karboxyl a R⁸ je karboxyl, hydroxyaminokarbonyl, Ci^alkoxykarbonyl, benzyloxykarbonyl nebo fosfonyl.

17. Karboxamidové deriváty podle nároku 16, vzorce I, ve kterém je R⁷ methoxykarbonyl nebo methyl.

18. Karboxamidové deriváty podle nároku 17, vzorce I, ve kterém je R⁸ hydroxyaminokarbonyl.

19. Jednotlivé stereoizomery karboxamidových derivátů podle nároku 18, vzorce I, ve kterém n je 2, konkrétně (3R,10S)-N-hydroxy-5-methyl-2-methoxykarbonyl-3-(9-oxo-l,8-diazatricyklo[ 10.6.1.0^13,18]-nonadeka-l 2( 19), 13( 18), 14,16-tetraen-l 0~ylkarbamoyl)hexanamid.

20. Karboxamidové deriváty podle nároku 2, vzorce I, kde je R'-NH-CH(R⁹)-R¹⁰, kde R⁹ je vodík nebo C_w alkyl a R¹⁰ je karboxyl, Ci^alkoxykarbonyl nebo fenyl Ci_4alkoxykarbonyl.

21. Karboxamidové deriváty podle nároku 20, vzorce I, kde je R⁹ alkyl a R¹⁰ je karboxyl nebo Ci_4alkoxykarbonyl.

22. Karboxamidové deriváty podle nároku 1, vzorce I, kde je n 2 nebo 3; m je 4; A je -N(Rⁿ)_, kde R¹¹ je C₁₄alkyl; R² je Ci_4alkyl a R³ je vodík.

23. Karboxamidové deriváty podle nároku 22, vzorce I, kde je R² 2-methylpropyl, R³ je vodík aR¹¹ je methyl.

24. Karboxamidové deriváty podle nároku 23, vzorce I, kde je R’-CH₂-R⁴, kde R⁴ je karboxyl, hydroxyaminokarbonyl, N-hydroxyformamino, Ci_4alkoxykarbonyl, fenylCi^alkoxykarbonyl nebo benzyloxyaminokarbonyl.

25. Karboxamidové deriváty podle nároku 24, vzorce I, kde je n 2 a R¹ je -CH2~C(O)NHOH.

26. Farmaceutické prostředky, vyznačující se tím, že obsahují farmaceuticky přijatelný excipient a terapeuticky účinné množství sloučeniny obecného vzorce 1 podle nároku 1.

27. Použití karboxamidových derivátů obecného vzorce I podle nároku 1 ve formě jednotlivého stereoizomeru nebo jejich směsi nebo jejich farmaceuticky přijatelné soli pro přípravu léčiva pro inhibici aktivity matrixových metaloproteas u savců.

28. Způsob přípravy karboxamidových derivátů obecného vzorce I podle nároku 1, vyznačující se tím, že

a) se nechá reagovat sloučenina obecného vzorce IV

H (IV),

-56CZ 290030 B6 kde R³ je vodík a p je 5, 6, 7 nebo 8 se sloučeninou obecného vzorce XVI (XVI) ’ kde R² je C^alkyl, C₃_6cykloalkyl, C₃_6cykloalkylCí^alky 1 nebo fenyl-Ci^alkyl, R^7a je vodík nebo C^alkoxykarbonyl a R¹⁴ je t-butyl nebo benzyl tak, že vznikne sloučenina obecného 5 vzorce XII (ΧΠ), kde R², R³, R^7a, R¹⁴ a p jsou definovány u sloučenin obecných vzorců IV a XVI nebo

b) se nechá reagovat sloučenina obecného vzorce XII kde R², R³, R^7a, R¹⁴ a p jsou definovány ío výše, za mírně kyselých podmínek tak že vznikne sloučenina obecného vzorce XIII (xm), kde R², R³, R^7a a p jsou definovány výše nebo

-57CZ 290030 B6

c) se nechá reagovat sloučenina obecného vzorce XIII, kde R², R³, R^7a a p jsou definovány výše s O-benzylhydroxylaminem tak, že vznikne sloučenina obecného vzorce XIV (xiv),

5 kde R², R³, R^7a a p jsou definovány výše nebo

d) se nechá reagovat sloučenina obecného vzorce XIV, kde R², R³, R^7a a p jsou definovány výše, za podmínek katalytické hydrogenace tak, že vznikne sloučenina obecného vzorce XV (XV),

10 kde R², R³, R^7a a p jsou definovány výše nebo

e) se nechá reagovat sloučenina obecného vzorce IV (IV), kde R³ je vodík a p je 5, 6, 7 nebo 8 se sloučeninou obecného vzorce XIX (XIX),

-58CZ 290030 B6 kde R² je C^alkyl, C₃_6cykloalkyl, C^cykloalkylCi^alkyl nebo fenyl-C^alkyl, tak, že vznikne sloučenina obecného vzorce XVII (XVII), kde R², R³ a p jsou definovány u sloučenin obecných vzorců IV a XIX nebo

f) se nechá reagovat sloučenina obecného vzorce XVIII kde R², R³ a p jsou definovány výše s NH4OH tak, že vznikne sloučenina obecného vzorce XVIII (XVIII), kde R², R³ a p jsou definovány výše nebo

g) se nechá reagovat volná báze karboxamidového derivátu obecného vzorce I s kyselinou tak, že vznikne farmaceuticky přijatelná sůl nebo

h) se nechá reagovat sůl vzniklá přídavkem kyseliny karboxamidové derivátu obecného vzorce I s bází tak, že vznikne příslušná volná báze nebo

i) se převede sůl vzniklá přídavkem kyseliny karboxamidového derivátu obecného vzorce I na jinou farmaceuticky přijatelnou sůl vzniklou přídavkem kyseliny karboxamidového derivátu sloučeniny obecného vzorce I.