CZ287151B6 - Method for testing the proper functioning of a cellular, or cellular-like, interface unit for radio transmission and apparatus for making the same - Google Patents

Description

Způsob testování správného provozu buňkové nebo jí podobné jednotky interface zařízení pro radiový přenos a zařízení k jeho provádění

Oblast techniky

Vynález se týká samodiagnostického systému pro kontrolu všech funkcí buňkového přenosového systému.

Dosavadní stav techniky

Tento vynález navazuje na systém buňkového interface (rozhraní), který byl zveřejněn v U. S. patentech 4,658,096 a 4,737,975, které jsou zde zahrnuty odkazem. V systémech těchto patentů jednotka interface připojuje standardní telefonní přístroj, telefaxový přístroj, modem a jiná komunikační zařízení k buňkovému nebo jemu podobnému přenašeči, přičemž tato jednotka interface umožňuje normální provoz komunikačního zařízení přes radiový přenašeč. Jednotka interface může rovněž převádět signály DTMF (duál - tone multifrequency pulsing - tlačítková kmitočtová volba), nebo signály pulzního typu volacího signálu do digitálního formátu pro přenos k radiovému přenašeči, kde se vytáčené číslo může použít k volání čísla přes radiový systém pomocí přenašeče. Systém podle vynálezu testuje správnost fungování všech funkcí adaptéru jednotky interface a rovněž jiných parametrů, například výstupní výkon radiového přenašeče, který se může měnit buďto signálem z přenašeče, nebo z radiové sítě, nebo frekvencí, na které přenašeč pracuje a která může být selektivně měněna buďto přenašečem nebo buňkovou sítí.

Diagnostický a testovací systém podle tohoto vynálezu se může použít v každém systému podobném buňkovému systému, jako je prostý buňkový systém nebo jemu podobný systém, jako například ISDN (Integrated Services Digital Network - digitální síť integrovaných služeb) a v jiných osobních komunikačních systémech, které používají adaptér nebo jednotku interface pro přeměnu signálů DTMF nebo signálů pulzního typu volacích signálů na digitální formát pro přenos do buňkového nebo podobného přenašeče, spojeného s buňkovým nebo podobným systémem.

Použití diagnostického a testovacího zařízení v celých buňkových systémech je známé. Je rovněž známá jednotka, která toto zařízení má v sobě zahrnuto a sama sebe testuje. Tato jednotka je známá z U. S. patentu 5,016,269 - Rogers, zahrnutého zde odkazem, který uvádí buňkový telefon pro tísňové volání. Tento patent uvádí samodiagnostický systém, který je provozován samotnou telefonní budkou. Telefonní budka podle tohoto patentu má v sobě zabudovaný samodiagnostický prvek, který pravidelně hlásí stav testovaných položek do ústředny přes buňkovou síť. Rogers popisuje buňkový mikrotelefon a přenašeč a připojený auto-diagnostický systém pro kontrolu systému a zpětné hlášení výsledků do ústředny. Tento patent však neuvádí monitorování a samodiagnostické funkce konvertoru DTMF tak, jak jsou použity v dříve zmíněných (J. S. patentech 4,658,096 a 4,737,975. Rogers rovněž neuvádí iniciaci kontrolního vyzváněcího tónu z ústředny pro kontrolu správného fungování systému.

Typy systémů podobných buňkovým, vedle prostých buňkových systémů, ve kterých se dá tento vynález použít, jsou ty, které se obecně týkají bezdrátových digitálních osobních komunikačních systémů, které mají řadu inteligentních pevných stanic a inteligentní přenosné koncové stanice s mikrotelefony, kdy každá má předem určenou oblast pokrytou radiovou buňkou. Zvláště pak ty, které se týkají digitálních radiobuňkových radiotelefonních osobních komunikačních systémů (nebo PCW - personál communications systém), které mají úplný ISDN interface, čímž usnadňují přímé vzájemné spojení a přepínání PCS hovorů přes interface ISDN a veřejnou přepínanou telefonní síť, nebo jakoukoliv jinou přepínanou síť, kde osobní komunikační systém má schopnost přijímat a vysílat dvoucestně, plně duplexně hlasový/datový/obrazový/volací

-1 CZ 287151 B6 signál (nebo jakoukoliv jejich kombinaci) a je plně provozuschopný a kompatibilní s jakýmkoliv vybraným modulačním přístupem, s mezibuňkovým automatickým protokolem poskytnutým distribuovanou logikou, která je součástí softwaru, který je rezidentní součástí inteligentních přenosných mikrotelefonních terminálů, inteligentních pevných stanic a veřejné přepojované telefonní sítě (nebo jakékoliv přepojované sítě), která je vybavená servisní řídicí databází PCS.

Vzrůstající dostupnost mobilních a přenosných spojovacích prostředků v poslední dekádě osvobozuje obchod a domácí uživatele od fyzických omezení pouze drátové telekomunikační sítě. Zvláště buňkový komunikační systém společně s pagingovými (vyhledávacími) a jinými doplňkovými službami přinesl poprvé skutečnou mobilnost do telekomunikačních služeb. Významný technický pokrok v mobilních a přenosných technologiích, stejně jako v nových technologiích digitálního přenosu, pokud jde o bezdrátovou telekomunikaci, podstatně rozšířil počet typů bezdrátových telekomunikačních služeb používajících radiového pásma, které mohou být zpřístupněny uživateli. Tyto perspektivní služby zahrnují, ale nejsou tím omezeny, pokrokové formy buňkových telefonních služeb, pokrokové digitální bezšňůrové telefonní služby, přenosné telefaxové služby a bezdrátové místní sítě služeb a mohou být použity v rámci existující veřejné sítě nebo alternativní veřejné sítě (např. kabelové televizní sítě). Jako takové mohou digitální osobní komunikační systémy existovat nezávisle na drátové síti a ve spojení s ní, čímž vyplňují mezeru v současném komunikačním systému a vytváří nové trhy, z nichž mnohé musí být ještě definovány. Nástup PCS bude mít velký dopad na budoucí vývoj a konfiguraci všech komunikačních sítí tím, že se podstatně zlepší jejich pružnost a funkčnost. Podle toho budou poskytovatelé PCS schopni obsáhnout a obsluhovat stávající a nové trhy ekonomickým a zodpovědným způsobem. Požadavky na osobní komunikaci se ve Spojených státech rychle mění s požadavky na pohotovou komunikaci, zvyšujícími se díky zvýšené mobilitě uživatelů. Jednou z výhod PCS je to, že používá jeden komunikační přístroj k dosažení kohokoliv, kdykoliv a kdekoliv. PCS zvýší mobilnost a pružnost pro uživatele, jelikož tento přístup řeší hlavní problém, a to být v neustálém kontaktu s uživatelem. Bezdrátový PCS umožní uživateli nepropást žádný důležitý hovor, stejně tak omezí čas na náklady na zpětné zavolání. PCS kombinuje funkčnost rádia a technologií veřejné telefonní sítě a její infrastruktury a dodá úplnou duplexní schopnost (dvoucestný vstupní a výstupní hovor) a automatizaci mezi radiovými buňkami (což umožňuje uživateli volně přecházet z jedné radiové buňky do druhé bez přerušení hovoru). Je důležité mít na mysli, že se stále zvyšuje požadavek na služby a technologie PCS pro různé, často nekompatibilní aplikace, jmenovitě pro soukromé bezdrátové ústředny, malé a lehké přenosné buňkové telefony, přenosné telefaxy, vícekanálové bezšňůrové telefony a přídavné služby, které mají za úkol usnadnění kontaktu s individuálním uživatelem (spíše než kontaktu s jednotlivými stanicemi). Běžné radiové vybavení a odpovídající služby, které jsou v současnosti nabízeny (tj. bezšňůrové telefony, radiový paging a buňkové rádio), nemohou plně uspokojit požadavky na nové typy služeb PCS. Tak například bezšňůrové telefony se používají doma nebo v úřadě a jejich blízkém okolí a pracují jenom z několika kanály (10 apod.), které jsou přehlcené a jsou omezené pouze na používání v bezprostřední blízkosti své stálé připojené stanice. Radiový paging je pouze jednocestný a má omezené možnosti. Buňkové a specializované mobilní radioslužby nemohou plně uspokojit celý rozsah očekávaných požadavků na PCS. Po nějaké době bude mít PCS standardizované zařízení se společnými moduly hardwaru, což bude mít za následek zlepšenou spolehlivost připojeného zařízení, které bude méně zranitelné transientním rušením z externích zdrojů, bude mít automatickou registraci hovorů, automatické odesílání hovorů, hlasovou poštu, schopnost faxovat, vlastnosti snadného roamingu, dálkový přenos dat, zvýšenou ochranu soukromí volajícího a jeho registraci poplatků, zvýšenou životnost baterií a běžných protokolů. Aby se co nejlépe splnily požadavky trhu, je nutné používat digitální PCS. Bezdrátové PCS může eventuálně vyloučit potřebu mít pevně zabudované vedení pro spojení. Obecně řečeno, PCS zjednoduší komunikační zařízení dodatečnými prvky. Digitální PCS umožní zlepšovat technická komunikační zařízení, systém a konstrukci.

Tento vynález se dá použít v těch ISDN a jiných PCS systémech, kde je použit adaptér buňkového typu, nebo deska interface, které dovolují použít v tomto systému standardní

-2CZ 287151 B6 telefonní přístroj místního typu, nebo jiný komunikační přístroj tím, že převede DTMF signály nebo pulzní signály do digitálního formátu, který může být odeslán do přenosové jednotky PCS, nebo poskytne jiné funkce, které by mohly být pro tento systém specifické. Tak například ve specializovaných poplašných systémech, kde se vysílají signály pouze ven pomocí radiopřenašeče, nemusí jednotka interface poskytovat prostředky pro generování vyzváněcího signálu, signálu obsazení apod. V systémech, kde se požaduje pouze příjem signálu, nemusí jednotka interface převádět vytáčené DTMF nebo pulzní signály do digitálního formátu. Takový buňkový adaptér PCS rovněž poskytuje všechny ostatní požadované funkce, jako například signál při vytáčení čísla, zvonění apod. tak, jak je to navrženo u buňkové desky interface, uvedené v U. S. patentech 4,658,096 a 4,737,975.

Podstata vynálezu

Prvním cílem tohoto vynálezu je proto poskytnout samodiagnostický systém pro kontrolu všech funkcí systému buňkového přenašeče, který má buňkovou jednotku interface, která připojuje standardní pozemní telefonní přístroj nebo jiné komunikační zařízení k buňkovému přenašeči, nebo k zařízení podobnému buňkovému, například k přenašeči PCS nebo ISDN, jejichž jednotka interface převádí DTMF nebo volací signál pulzního typu do digitálního formátu pro přenos do buňkového nebo jemu podobného přenašeče, kde se může vytáčené číslo na telefonním přístroji použít pro volání přes buňkový nebo jemu podobný systém. Předkládaný vynález nejenže monitoruje a kontroluje správné fungování buňkového nebo jemu podobného přenašeče a připojeného napájecího vedení apod., ale bude rovněž monitorovat a kontrolovat buňkovou nebo jí podobnou jednotku interface.

Testovací zařízení podle vynálezu se dá připojit kjednotce interface, která připojuje komunikační zařízení k radiovému přenašeči buď pro volání ven, nebo pro příjem signálů přes radiový přenašeč, přičemž testovací zařízení má vlastní diagnostiku pro monitorování a hlášení správné funkce jednotky interface.

Testovací zařízení střídavě připojuje diagnostiku kjednotce interface, přičemž tato diagnostika simuluje funkce prováděné komunikačním zařízením, například pozemním telefonem, faxovacím přístrojem, modemem apod. pro generování odpovídající odezvy v jednotce interface za účelem určení, zda tato jednotka správně funguje.

Testovací zařízení rovněž vygeneruje do jednotky interface signál vyvěšeno a bude zjišťovat přítomnost signálu oznamovacího tónu generovaného z jednotky interface jako odezvu na signál vyvěšeno.

Testovací zařízení bude rovněž generovat signál DTMF a zasílat ho jednotce interface a bude rovněž detekovat výstupní signály DTMF jednotky interface jako odezvu na generovaný signál DTMF.

Testovací zařízení rovněž generuje signál zavěšeno do jednotky interface a signál vyvěšeno do této jednotky, a to během doby, kdy jednotka generuje svůj vyzváněcí signál, aby se určilo, zda jednotka interface správně odpojuje vyzváněcí signál po dobu odpovědi na vstupující telefonní hovor. Testovací zařízení rovněž generuje výstupní telefonní hovor přes telefonní síť, když je jednotka interface připojena k přenašeči, zpět do přenašeče, přičemž diagnostické prvky způsobí, že přenašeč uskuteční telefonní hovor sám se sebou, přičemž diagnostické prvky zjišťují generování signálu obsazeno přenašečem jako odezvu na telefonní hovor.

Přehled obrázků na výkrese

Vynález bude lépe pochopen na základě přiložených výkresů, na kterých:

-3CZ 287151 B6 obr. 1A a IB znázorňují vývojový diagram kroků obsažených v samotestování podle tohoto vynálezu, obr. 2 znázorňuje vývojový diagram kroků obsažených v podprogramu samotestování přihlašování podle tohoto vynálezu, obr. 3 znázorňuje vývojový diagram kroků obsažených v podprogramu samotestování generování oznamovacího tónu podle tohoto vynálezu, obr. 4 znázorňuje vývojový diagram kroků obsažených v podprogramu samotestování generování tónu DTMF podle tohoto vynálezu, obr. 5A až 5C znázorňují vývojový diagram kroků obsažených v podprogramu samotestování vyzvánění podle tohoto vynálezu, obr. 6 znázorňuje vývojový diagram kroků obsažených v podprogramu samotestování odpovědi na vyzvánění podle tohoto vynálezu, obr. 7A a 7B znázorňují vývojový diagram kroků obsažených v podprogramu testu hovoru, který kontroluje správnost zjišťování hovoru (detekce volání) a odpovědi na vstupující volání podle tohoto vynálezu, obr. 8A a 8B znázorňují podprogram generování chybových kódů podle tohoto vynálezu, obr. 9 znázorňuje vývojový diagram podprogramu znovunastavení podle tohoto vynálezu, obr. 10 znázorňuje vývojový diagram systému vynálezu, obr. 11 až 14 schematicky znázorňují různé obvody používané při testování buňkových a jimi podobných jednotek interface a přenašečů tím, že simulují jevy, které se mají testovat.

Příklady provedení vynálezu

Auto-diagnostický systém údržby podle tohoto vynálezu je určen pro použití u buňkových a jim podobných panelů interface a systémů obsažených v U. S. patentech 4,658,096 a 4,737,975. Kromě toho může být samodiagnostický systém podle tohoto vynálezu použit jinými systémy radiového přenosu, např. IMTS, kde je k dispozici bezdrátové spojení mezi místní stanicí a hlavní stanicí a kde je přenašeč spojen s adaptérem panelu interface tak, jak je to uvedeno například vU. S. patentech 4,658,096 a 4,737,975 a který umožňuje připojení a normální fungování komunikačního nástroje, např. pozemního linkového telefonu, faxového přístroje, modemu apod. k radiopřenašeči. Jednotka interface poskytuje množství funkcí závislých na tom, kčemu se má použít. Tak například u specializovaných poplašných systémech, kde existují pouze hovory vystupující z radiopřenašeče, nemusí jednotka interface generovat vyzvánění, signál obsazení apod., směrem ke komunikačnímu zařízení.

Dále platí, že v těch systémech, kde se vyžadují pouze vstupující hovory, nemusí jednotka interface převádět vytáčené DTMF nebo pulzní signály do digitálního formátu. Podle tohoto vynálezu je dodán software, který komunikuje s mikroprocesorem buňkového panelu interface, nebo sjiným panelem interface radiopřenašeče tak, jak je to uvedeno vU. S. patentech 4,658,096 a 4,737,975, kde může být software aktivován buďto ručně, nebo automaticky pro aktivaci autodiagnostického panelu interface podle tohoto vynálezu, přičemž software

-4CZ 287151 B6 diagnostikuje správné fungování všech softwarových a hardwarových systémů, existujících v rámci celého systému zmíněných patentů. Kontrolován může být každý jednotlivý prvek. Tak bude například na panelu interface kontrolován DTMF konvertor, spojení čtyřlinkového interface dvoudrátovým spojením, software tónu obsazeno a stejně tak i ostatní funkční aspekty interface. Navíc bude testován přenašeč, baterie a všechny ostatní prvky interface, Systém údržby podle vynálezu je schopný vyvolat volání přes buňkovou nebojí podobnou síť na předem stanovené telefonní číslo centrály nebo místní stanice, přičemž centrála vyšle zpět buďto zpětný tón, nebo vytočí obvyklé číslo systému interface pro získání signálu obsazení. To budeme považovat za test. Podle vynálezu bude vysláno další telefonní číslo přes buňkový nebo jemu podobný systém do stejné nebo různé centrály, která zašle zpět přesný tón o kmitočtu 1000 hertzů, přičemž software porovná tento tón 1000 hertzů se stojí předem určenou konfigurací, a to za účelem určení, zda existuje linkové spojení a zda buňkový nebo jemu podobný systém správně funguje. Toto je zvláště užitečný systém, protože umožňuje koncovému účastníkovi aktivovat telefon v případě, že má dojem, že má jeho přístroj problémy. Tento test umožní telefonní společnosti zjistit, zda se jedná o chybu v centrále nebo na přístroji účastníka.

Podle tohoto vynálezu jsou navrženy dva moduly. Prvním se obvod dálkové údržby a druhým je dálkový obvod tarifní informace. Obvod dálkové údržby generuje řadu testů, které budou dále podrobněji popsány, které obsahují generování telefonních hovorů na předem určená čísla. Obvod oznámí výsledky testů právě na tato čísla. Kromě toho může obvod vytočit vlastní číslo, aby se ujistil, že příjem a přenos jednotky pracuje, a to tím, že přijme signál obsazeno. Tento soubor testů může být inicializován účastníkem stisknutím tlačítka, které je umístěno na boku jednotky. Po stlačení tlačítka bude blikat dioda, která tím oznamuje, že test probíhá. Jestliže po skončení testu zůstává dioda svítit, indikuje to problém s jednotkou. Tento test trvá maximálně 40 sec. Jestliže naopak dioda přestane blikat a zhasne, identifikuje to úspěch testu, a to, že jednotka funguje správně u těch položek, které se testovaly. Volitelně může software a hardware poskytovat možnost provádění testu z vnějšího čísla za předpokladu, že to přenosová média dovolí (tj. že přenašeč je ve stavu schopném přijmout telefonní číslo).

Druhý obvod zahrnuje následující: Využívá signálu pro tarifování z buňkového (nebo podobného) systému a generování odpovídajících tarifních pulzů pro standardní stolní telefony nebo placené přístroje. Zařízení interpretuje signály přicházející z buňkového systému, aniž by potřeboval místní tarif. Pracuje podobným způsobem, jako při generování dlouhého tónu. Může se použít u jakéhokoliv buňkového systému, který je schopný zasílat tarifní signály.

Popis tabulky toku modulu dálkové údržby

Uživatel může vyvolat sekvenci provozních testů stlačením autodiagnostického tlačítka. Po vyvolání je řízení panelu interface převedeno na autodiagnostický hlavní podprogram modulu dálkové údržby, který zahájí a provádí autotestování.

Obr. IA a 1B znázorňuje podprogram DO TEST nebo autodiagnostický hlavní podprogram. Vyvolává se řada různých testovacích procedur. Po každé proceduře se kontrolují příznaky chyb. V případě jakékoliv chyby je sekvence testů zastavena. Potom je daný stav zakódován a výsledek se uživateli ukáže prostřednictvím diody tak, jak to bude popsáno později.

Podle obrázku IA v KROKU 1, začíná sekvence provozního testu inicializací proměnných a příznaků. V KROKU 2 zavolá program podprogram Hook_Test (test vidlice). Při Hook_Testu je přístroj uživatele odpojen od koncové účastnické linky a vyzváněcí linky, zatímco modul dálkové údržby (bude dále popsán) je připojen k panelu interface tak, jak je to uvedeno v U. S. patentech 4,658,096 a 4,737,975 a je připraven pro test. KROK 3 kontroluje všechny zjištěné chyby při Hook_Testu. Při zjištění jakékoliv chyby se sekvence testu zastaví a program přejde na KROK 14 na obr. 1B. Pokud nebyla zjištěna žádná chyba, program vyvolá podprogram testu oznamovacího tónu Dial Tone v KROKU 4. Jestliže nebyla zjištěna žádná chyba, zavolá

-5CZ 287151 B6 program další test, podprogram DTMF Test v KROKU 6. Program pokračuje na obr. 1B KROKEM 7, který kontroluje každý podprogram DTMF_Tone. Byla-li nalezena chyba, testovací sekvence se zastaví a program přejde na KROK 14. Nebyla-li chyba zjištěna, program zavolá další test, podprogram Ring_Answer_Test (test odpovědi na zvonění) v KROKU 10. KROK 11 zjišťuje všechny chyby odpovědí na zvonění. Byla-li nalezena chyba, sekvence testu se zastaví a program pokračuje KROKEM 14. Nebyla-li chyba zjištěna, program vyvolá další test, podprogram Make_Call_Test (test uskutečnění hovoru) v KROKU 12. KROK 13 zjišťuje každou chybu při volání směrem ven. Byla-li zjištěna jakákoliv chyba, sekvence testu se zastaví a program přejde na KROK 14. Nebyla-li chyba zjištěna, program vyvolá další test, podprogram Fin Self Test (konec testů) v KROKU 15. Nebyla-li chyba zjištěna během provádění jakéhokoliv podprogramu, program přejde na KROK 14. V KROKU 14 volá program podprogram Error Acc. Sekvence testu končí, jakmile KROK vyčistil všechny proměny a příznaky a vrátí řízení zpět do telefonního přístroje a obnoví normální činnosti interface.

Následující vysvětlení obr. 2 až 9 se týká podrobného popisu jednotlivých testovacích podprogramů, které již byly uvedeny.

Podle obr. 2 začíná podprogram Hook_Test (KROK 2 na obr. 1A) inicializací proměnných a příznaků v KROKU 16. V KROKU 17 vyčistí každý výstup diody LED. V KROKU 18 je přístroj uživatele odpojený od koncových a vyzváněcích linek TIP & RING panelu interface, zatímco v KROKU 19 je modul dálkové údržby připojena k telefonnímu přístroji. KROK 20 představuje časové zpoždění, poskytující dostatečný reakční čas pro realizaci tohoto připojení. V KROKU 21 modul dálkové údržby podle tohoto vynálezu simuluje a generuje přihlášení účastníka. KROK 22 představuje časové zpoždění, které pro zmíněné přihlášení poskytuje dostatečný čas. V KROKU 22 program zjišťuje tzv. hook status (postavení vidlice-stav zavěšení) panelu interface, který byl připojen k modulu dálkové údržby. KROK 24 testuje stav přihlášení (sluchátko vyvěšeno). Jestliže stav přihlášení nebyl zjištěn, program pokračuje KROKEM 25, kde se nastaví ERRORFLAG (příznak chyby) a MAINFLAGERROR se nastaví na hodnotu 1. Jestliže nebyla zjištěna žádná chyba, program pokračuje KROKEM 26, kde je k dispozici oznamovací tón pro další test znázorněný na obr. 3. Podprogram končí a program se vrací do hlavního podprogramu Do_Test (proveď test) na obr. 1A a 1B.

Na obr. 3 zahajuje podprogram Dial Test (test vytáčení čísel) inicializaci proměnných a příznaků v KROKU 27. KROK 28 představuje časové zpoždění, které má poskytnout dostatek času pro vznik správného oznamovacího tónu. KROK 29 testuje oznamovací tón. Jestliže oznamovací tón nezní, pokračuje program ke KROKU 30, kde se nastaví ERROR_FLAG a MAINFLAGERROR se nastaví na hodnotu 3. Nebyla-li zjištěna žádná chyba, program pokračuje ke KROKU 31, kde se program vrací zpět ke KROKU 29 a testuje oznamovací tón po dobu nejméně 711 milisekund. Po vypršení této doby a nebyla-li zjištěna žádná chyba, tento podprogram končí a program se vrací do hlavního podprogramu Do Test znázorněného na obr. 1A a 1B.

Podle obr. 4 podprogramu DTMF_Test, testující správné převedení DTMF na digitální data panelem interface, začíná v KROKU 32 blokací oznamovacího tónu z předchozího testovacího podprogramu. KROK 33 nastavuje první DTMF tón na hodnotu 0. V KROKU 34 zasílá modul dálkové údržby DTMF tón v odpovídající hodnotě. KROK 35 představuje časové zpoždění, které poskytuje dostatek času pro zaznění tónu. KROK 36 blokuje DTMF tón. KROK 37 představuje časové zpoždění, které umožňuje, aby interface zjistil pulzy tónů DTMF. V KROKU 38 interface čte tóny. KROK 39 kontroluje přijaté tóny DTMF. Jestliže vyslaný tón není stejný jako přijatý tón DTMF, nebo nebyl přijat žádný DTMF tón, pokračuje program KROKEM 40, kde se nastaví ERROR FLAG a MAIN FLAG ERROR se nastaví na hodnotu 4. Jestliže jsou DTMF tóny stejné, pokračuje program KROKEM 41 a vybere se následující číselný znak DTMF. V KROKU 42 program ověřuje, zda byly testovány všechny DTMF tóny, jestliže nikoliv, program se vrátí

-6CZ 287151 B6 zpět a testuje následující číselný znak. Po otestování všech DTMF tónů podprogram končí a program se vrací do hlavního podprogramu nazvaného DoJTest znázorněného na obr. IA a 1B.

Na obr. 5A a 5B je znázorněn podprogram Ring_Test. Tento podprogram testuje časování dvou pulzů zvonění, které jsou generované sestavou obvodů zvonění panelu interface. Podle obr. 5A začíná podprogram inicializací proměnných a příznaků v KROKU 43. V KROKU 44 modul dálkové údržby generuje stav on-hook (zavěšení sluchátka na vidlici). KROK 45 představuje časové zpoždění, které umožňuje, aby interface mohl stav „zavěšeno“ zjistit. V KROKU 46 je interface nastaven tak, jako by probíhalo vstupní volání, pročež panel interface bude generovat svoji vyzváněcí sekvenci. Cílem KROKU 47 až 53 je ověřit, zda vyzvánění začalo během následujících dvou sekund a zda není zjištěn stav off-hook („vyvěšeno“). Je-li zjištěn stav „vyvěšeno“, test se zastaví a program skočí na KROK 49, znázorněný na obr. 5C pro indikaci chyby. Je-li zjištěn stav „zavěšeno“, program pokračuje KROKEM 51, kde modul dálkové údržby zjišťuje, zda je aktivováno zvonění. KROK 52 testuje, zda zvonění začalo. Jestliže zvonění začalo, pokračuje program KROKEM 54 z obr. 5B. Jestliže zvonění ještě nezačalo, program zkontroluje časování v KROKU 53. Je-li čas kratší než dvě sekundy, program pokračuje v návratu ke KROKU 48, a to tak dlouho, dokud zvonění nezačne. Po vypršení doby dvou sekund se test zastaví a program skočí na KROK 49 obr. 5C pro indikaci chyby. Podle-obr. 5B KROK 54 představuje časové zpoždění. Cílem KROKU 55 až 59 je ověřit skutečnost, že zvonění trvá nejméně 1,3 sek. A že není zjištěn stav „vyvěšeno“. V KROKU 55 se vymaže časování v časovacím zařízení. KROK 56 testuje stav „zavěšeno“. Je-li zjištěn stav „vyvěšeno“, testování se zastaví a program skočí na KROK 49 na obr. 5C pro indikaci chyby. Je-li stav „zavěšeno“, program jde na KROK 57, kde modul dálkové údržby zjišťuje, zdaje zvonění aktivní. KROK 58 zjišťuje, zda zvonění přestalo. Jestliže přestalo, program pokračuje na KROKU 49 na obr. 5B. Jestliže zvonění neskončilo, program zjišťuje stav časovacího zařízení v KROKU 59. Je-li časování menší jak 1,3 sek., program pokračuje v návratu ke KROKU 56, dokud zvonění neskončí. Po vypršení doby 1,3 sek. Se testování zastaví a program skočí na KROK 49 na obr. 5C. Cílem KROKU 60 až 62 je ověřit, zda zvonění netrvalo déle než 2,5 sek. V KROKU 60 zjišťuje modul dálkové údržby, zda je zvonění aktivní. KROK 61 testuje ukončení zvonění. Jestliže skončilo, program skočí na KROK 63 obr. 5C. Jestliže ještě neskončilo, program kontroluje časování v KROKU 62. Je-li časování menší jak 2,5 sek., program se vrací zpět ke KROKU 60, dokud zvonění nepřestane. Po vypršení této doby se test ukončí a program skočí na KROK 49 obr. 5C.

Podle obr. 5C je cílem KROKU 63 až 65 ověření skutečnosti, že nebyl zjištěn stav „vyvěšeno“ po dobu 2 sekund. V KROKU 63 jsou údaje v časovacím zařízení vymazány. KROK 64 testuje stav „zavěšeno“. Je-li zjištěn stav „vyvěšeno“, testování se zastaví a program pokračuje KROKEM 49 pro indikaci chyby. Jestliže stav „vyvěšeno“ nebyl zjištěn, program kontroluje časování v KROKU 65. Je-li časování menší jak 2 sekundy, vrací se program stále zpět ke KROKU 64 tak dlouho, dokud nezačne zvonit. Jestliže čas vypršel, program bude pokračovat KROKEM 66, kde program zjišťuje, v kolika cyklech podprogram zvonění testoval. Jestliže testování zvonění proběhlo jen vjednom cyklu, pokračuje program KROKEM 67, kde je nastaven příznak nazvaný Ring Second. Program se potom vrací zpět ke KROKU 47, aby zvonění otestoval podruhé. Bylo-li zvonění testováno dvakrát, podprogram se ukončí a program se vrátí do hlavního podprogramu Do Test. Jestliže během některé části podprogramu Ring_Test byla zjištěna chyba, program skočí do KROKU 49. KROK 49 čistí stav vstupního volání a tím sekvence zvonění skončí. Program potom pokračuje KROKEM 50, kde je nastaven příznak ERROR FLAG a MAIN ERROR FLAG je nastaven na hodnotu 5. Podprogram potom končí a program se vrací do hlavního podprogramu Do_Test.

Na obr. 6 je znázorněn podprogram Ring_Answer_Test. Podprogram testuje odezvu panelu interface, jestliže je stav „vyvěšeno“ u panelu interface, a to během vyzváněcího cyklu, jestliže odpovídá na vstupní volání. Cílem KROKU 68 až 69 je ověřit, zda zvonění nastane během příštích 2 sekund a přitom není zjištěn stav „vyvěšeno“. V KROKU 68 je časovači zařízení

-7CZ 287151 B6 vyčištěno. KROK 69 testuje stav „zavěšeno“. Je-li zjištěn stav „vyvěšeno“, test se zastaví a program skočí do KROKU 73. Jestliže je zjištěn stav „zavěšeno“, program pokračuje při aktivním zvonění. KROK 71 testuje začátek zvonění. Jestliže zvonění již začalo, program pokračuje KROKEM 74. Jestliže zvonění ještě nezačalo, program zkontroluje časování v KROKU 72. Je-li časování kratší jak 2 sekundy, program se vrátí zpět do KROKU 69 a čeká na začátek zvonění. Po vypršení 2 sekund se test zastaví a program skočí do KROKU 73. V KROKU 74 modul délkové údržby generuje stav „zavěšeno“. KROK 75 představuje časové zpoždění, které umožňuje panelu interface zjistit stav „vyvěšeno“. V KROKU 76 interface kontroluje stav zavěšení. Jestliže není zjištěn stav „vyvěšeno“ v KROKU 77, test se zastaví a program skočí do KROKU 73. Jestliže však panel interface zjistí stav „vyvěšeno“, program pokračuje KROKEM 78.

Byla-li zjištěna chyba během kterékoliv části podprogramu Ring Answer Test, skočí program do KROKU 73, kde je nastaven ERROR FLAG a MAIN FLAG ERROR je nastaven na hodnotu 6. Program potom pokračuje KROKEM 78. V KROKU 78 je stav vstupujícího volání vyčištěn a panel zastaví sekvenci zvonění. Podprogram končí a program se vrací do hlavního podprogramu DoTest.

Obr. 7A a 7B znázorňuje podprogram Call_Test. Tento podprogram testuje buňkový (nebo jemu podobný) přenašeč, připojený k panelu interface, nejprve zjišťuje napájení a dále generuje volání na vlastní telefonní číslo. Podle obr. 7A KROK 79 zjišťuje, zda je přenašeč pod proudem. Jestliže není, nastaví se MAIN1FLAGERROR v KROKU 81 na hodnotu 1 a program skočí do KROKU 93 na obr. 7B. Jestliže je pod proudem, program přejde do KROKU 82, kde panel interface požaduje a dostává přidělené telefonní číslo přenašeče. KROK 83 představuje časové zpoždění, které umožňuje získat pro přenašeč reakční čas. V KROKU 84 generuje panel interface telefonní volání sám sobě. KROK 85 představuje časové zpoždění, které umožňuje získat čas pro spojení mezi buňkovou nebo jí podobnou sítí a přenašečem. V KROKU 86 vyžaduje panel interface stav IN USE (v používání - pracovní stav) přenašeče. KROK 87 zjišťuje stav volání. Jestliže stav není ΓΝ USE nastaví se MAIN1FLAG ERROR v KROKU 88 na hodnotu 4 a program skočí do KROKU 93 na obr. 7B. Jestliže je stav přenašeče ΓΝ USE, pokračuje program KROKEM 89 na obr. 7B. Na obr. 7B kontroluje modul dálkového ovládání obsazovací tón v KROKU 89. Je-li obsazovací tón zjištěn v KROKU 90, program skočí do KROKU 93 pro indikaci toho, že vše funguje normálně. Jestliže není obsazovací tón zjištěn, pokračuje program KROKEM 91, kde se zjišťuje stav časování. Je-li hodnota časování menší než 18,2 sekundy,program se vrací zpět do KROKU 86. Poskytuje to více času buňkové síti nebo jí podobné pro navrácení odezvy obsazeno. Po uplynutí této doby pokračuje program KROKEM 92, kde je MAIN1FLAG ERROR nastaven na hodnotu 3. V KROKU 96 panel interface zasílá do přenašeče signál END (konec volání). Modul dálkové údržby potom pro panel interface v KROKU 94 vygeneruje stav „zavěšeno“. Podprogram je ukončen a program se vrací do hlavního podprogramu Do_Test.

Cílem na obr. 8A a 8B je generování ERRORCODE (chybový kód) z dříve zmíněných chybových příznaků, a to tak, že výsledek se ukáže prostřednictvím diod LED. Podle obr. 8A začíná podprogram zjišťovat hodnotu jednoho z dvojice chybových příznaků, a sice MAIN_FLAG_ERROR. V KROKU 95 se zjišťuje, zda MAIN_FLAGJERROR je roven 1, neboli „chyba zavěšení“ (Hook Slic Error). Je-li roven 1, nastaví se ERROR CODE na hodnotu 1 v KROKU 96 a program se potom vrací do hlavního podprogramu Do_Test. Jestliže se nerovná

1, program pokračuje KROKEM 97. KROK 97 zjišťuje, zdaje hodnota MAINFLAGERROR rovna 2, nebo-li „chyba zvonění“. Jestliže je rovna 2, nastaví se ERROR CODE na hodnotu 2 v KROKU 98 a program se vrací do hlavního podprogramu Do Test. Jestliže se nerovná hodnotě

2, program pokračuje KROKEM 99. KROK 99 zjišťuje, zda se MAIN_FLAG_ERROR rovná hodnotě 3, nebo-li „chyba oznamovacího tónu“. Jestliže se rovná hodnotě 3, nastaví se ERROR CODE v KROKU 100 na hodnotu 3 a program se vrátí do hlavního podprogramu Do_Test. Jestliže se nerovná 3, pokračuje program KROKEM 101. KROK 101 zjišťuje, zda se

-8CZ 287151 B6

MAINFLAGERROR rovná hodnotě 4, nebo-li „chyba DTMF tónu“. Jestliže se rovná hodnotě 4, nastaví se ERRORCODE v KROKU 102 na hodnotu 4 a program se vrací do hlavního podprogramu DoTest. Jestliže se nerovná 4, program pokračuje KROKEM 103. KROK 103 zjišťuje, zda se MAINFLAGERROR rovná hodnotě 5, nebo-li „chyba zjištění zvonění“. 5 Jestliže se rovná hodnotě 5, nastaví se ERROR CODE v KROKU 104 na hodnotu 4 a program se vrací do hlavního podprogramu Do Test. Jestliže se nerovná 5, program pokračuje KROKEM 105. KROK 105 zjišťuje, zda se MAIN_FLAG_ERROR rovná hodnotě 6, nebo-li „chyba odpovědi zvonění“. Jestliže se rovná hodnotě 6, nastaví se ERROR CODE v KROKU 106 na hodnotu 6 a program se vrací do hlavního podprogramu Do Test. Jestliže se nerovná 6, program 10 skočí do KROKU 107 na obr. 8B. Na obr. 8B začíná podprogram zjišťovat hodnotu druhého chybového příznaku, tj. MAINIFLAGERRORu. KROK 107 zjišťuje, zda se MAINIFLAGERROR rovná hodnotě 1, nebo-li „chyba napájení rádia“. Jestliže se rovná hodnotě 1, nastaví se ERROR CODE v KROKU 108 na hodnotu 7 a program se vrací do hlavního podprogramu Do Test. Jestliže se nerovná hodnotě 1, pokračuje program KROKEM 15 109. KROK 109 zjišťuje, zda se MAINI FLAG ERROR rovná hodnotě 2, nebo-li „chyba volání“. Jestliže se rovná hodnotě 2, nastaví se ERROR CODE v KROKU 110 na hodnotu 8 a program se vrací do hlavního podprogramu Do Test. Jestliže se nerovná hodnotě 2, pokračuje program KROKEM 111. KROK 111 zjišťuje, zda se MAINI FLAG ERROR rovná hodnotě 3, nebo-li „chyba obsazovacího tónu“. Jestliže se rovná hodnotě 3, nastaví se ERROR CODE 20 v KROKU 112 na hodnotu 9 a program se vrací do hlavního podprogramu Do Test. Jestliže se nerovná hodnotě 2, pokračuje program KROKEM 113. KROK 113 zjišťuje, zda se MAIN1_FLAG_ERROR rovná hodnotě 4, nebo-li „chyba indikace používání“. Jestliže se rovná hodnotě 4, nastaví se ERROR CODE v KROKU 114 na hodnotu 10 a program se vrací do hlavního podprogramu Do Test. Jestliže se nerovná hodnotě 4, pokračuje program KROKEM 25 115. KROK 115 zjišťuje, zda se MAIN1_FLAG_ERROR rovná hodnotě 5, nebo-li „chyba

1000 Hz“. Jestliže se rovná hodnotě 5, nastaví se ERROR_CODE v KROKU 116 Do Test na hodnotu 11. Jestliže se nerovná hodnotě 5, program se vrací do hlavního podprogramu Do_Test.

Podle obr. 9 má podprogram FIN SELF za cíl znovu nastavit panel interface na normální 30 fungování a ukázat konec testů čtyřnásobným bliknutím diod LED. Podprogram začíná

KROKEM 117, kde modul dálkové údržby navodí stav „zavěšeno“. V KROKU 118 jsou všechny proměnné a příznaky vymazány. KROK 119 vypíná všechny diody LED. KROK 120 představuje časové zpoždění. KROK 121 zapíná všechny diody LED. KROK 122 představuje časové zpoždění. KROK 123 dovoluje zpětný návrat do KROKU 119, což má za následek, že 35 diody zablikají čtyřikrát. Konečně KROK 124 vymaže všechny diody a program se pak vrací do hlavního podprogramu Do_Test na obr. 1A a IB.

Následuje popis operací vynálezu ve vztahu kobr. 15, po kterém následuje popis jednotlivých okruhů, které se využívají pro přenos dříve popsaných autotestů, následuje softwarový program 40 pro přenos operací, které jsou zde podrobněji popsány.

Na obr. 10 je znázorněn vývojový diagram testovacího zařízení, které je zde označeno pozicí 10. Testovací zařízení 10 je umístěno v buňkovém nebo jemu podobném adaptéru, jaký je, uveden vU. S. patentech 4,658,096 a 4,737,975 a které bylo navrženo k inicializaci procesu 45 automatického testování ze zařízení telefonního účastníka stlačením tlačítka nebo automatickým testem v intervalech přibližně 12 hodin, podle vývojového diagramu na obr. 1A až 9, jak to bylo již podrobně popsáno. Konečný výsledek autotestu bude účastníkovi poskytnut pomocí oranžové diody LED, umístěné na pravé stěně buňkového adaptéru. Testovací zařízení 10 má schopnost hlásit výsledky testů do vzdáleného servisního střediska. Toto hlášení bude realizováno cestou 50 automatického volání určeného čísla pro servisní středisko. Tato funkce vyžaduje, aby servisní středisko bylo vybaveno potřebným hardwarem a softwarem, který by byl schopen navázat spojení a interpretovat přijatá hlášení. Autodiagnostický test podle tohoto vynálezu ověřuje správnost činnosti buňkového nebo jemu podobného adaptéru, včetně jeho součástí, jako například hlavního obvodu karty interface, datového kanálu mezi rádiem a interfacem, přenosové

-9CZ 287151 B6 linky, antény, buňkového přenašeče nebo jemu podobného, obvodu vyzvánění a napájecího zdroje. Obvod dálkové údržby byl sestaven tak, aby mohl volat stejné číslo přidělené adaptéru přenašeče, ve kterém se test provádí. Autodiagnostický obvod je naprogramován tak, aby zjistil obsazovací signál nebo signál zahlcení linky a skutečnost, že lze hovor uskutečnit a že přenosový obvod pracuje správně.

Testovací zařízení 10 je navrženo tak, aby bylo použitelné v buňkové nebojí podobné jednotce adaptéru pro ověření toho, že jednotka pracuje správně, bez nutnosti posílat technický personál na místo, kde je zařízení instalováno. Testovací zařízení 10 je napájeno přímo z buňkové nebo jím podobné jednotky interface 14. Zdokonalený obvod dálkové údržby není autonomním obvodem. Jeho funkce závisí na řídicích signálech, které dostává z auditoru, umístěného v buňkovém nebo jí podobné jednotce interface 14. Auditor porovnává výsledky testů s parametry systémového operačního programu. Autodiagnostický obvod testovacího zařízení provádí následující testy:

chyby odezvy (špatná čísla) - tento test se provádí dvěma alternativními metodami, dále test napětí při zvonění - obvod generuje volání a zjišťuje přítomnost napětí při zvonění, které vyrábí karta interface, test odpovědi na volání - ověřuje, zda zvonění po odpovědi přestane, test oznamovacího tónu - ověřuje přítomnost oznamovacího tónu, test operace MTFD - ověřuje, zda karta interface správně zjišťuje příjem MTFD tónu (multifrequency tone detector - detektor multifrekvenčních tónů), test přenašeče, test přijímacího obvodu, test obvodu přenosu, test obvodu dálkového napájení - zde ověřuje frekvenční charakteristiky pulzů generovaných při 12 kHz, napájení přenašeče, výkon systému napájení. Tyto testy již byly podrobně rozebrány dříve v popisu vývojového diagramu na obr. 1A až 9.

Testovací zařízení 10 je připojeno k obvyklé buňkové kartě interface (nebo podobné buňkové), pomocí 20-ti kolíkové zástrčky. Testovací rutina je inicializována ručním spínačem umístěným na pravé straně skříňky adaptéru. Po zjištění nenormálního stavu v práci telefonu, jako například není-li slyšet oznamovací tón po zvednutí sluchátka, uživatel stlačí tlačítko testu na skříňce adaptéru, který je řádně označen. Testovací zařízení 10 rozpojí připojení telefonu uživatele s buňkovou jednotkou interface 14 a provede sekvenci autodiagnostických testů tak, jak to bylo popsáno. Testovací zařízení 10 je rovněž naprogramováno tak, aby automaticky inicializovalo testovací rutinu v intervalech přibližně 12 hodin od okamžiku zapnutí buňkového panelu interface. Po automatické inicializaci není sekvence volání směrem ven generována. V souladu s dalším vývojem se může startovací funkce autodiagnostického testu inicializovat ze vzdáleného střediska. Tato funkce dálkové údržby vyžaduje změny v operačním softwaru panelu interface a požaduje další vývoj pro hardware a software střediska dálkové údržby. Po inicializaci rutiny autotestu, oranžový světelný indikátor LED začne blikat a oznámí tím uživateli, že probíhá test. Mezi každým testem, který obvod provádí, jsou přestávky v blikání diody dlouhé přibližně 1 sekundu. Úplný test bude trvat přibližně 40 sekund. Po ukončení testuje světelným indikátorem oznámen úspěch testu tak, že indikátor svítí. V tomto případě souvisí existující problém na linkách a na telefonním přístroji, který je připojen k buňkovému nebo jemu podobnému panelu interface. Jakmile indikátor svítí trvale, vrátí se buňkový nebo jemu podobný panel interface do normálních pracovních podmínek. Jestliže se testem zjistí porucha na buňkovém nebo jemu podobném panelu interface, indikátor zhasne na neurčitou dobu. Uživateli to oznamuje, že porucha nastala v buňkovém nebo jemu podobném panelu interface adaptéru. Po skončení testovací rutiny se panel interface vrátí do normálních pracovních podmínek, bez ohledu na druh zjištěné chyby. Uživatel může adaptér dále používat i při omezeních způsobených zjištěnou poruchou.

Indikátor se čtyřmi diodami LED v obvodu buňkového (nebo podobného buňkovému) panelu interface bude použit k zjištění, o jakou poruchu se jednalo. Je to velká pomoc pro servisní pracovníky, kteří tím mohou nahlédnout do vnitřku skříňky a zjistit původ možné poruchy. Kombinace stavu „svítí“, „nesvítí“ určí dříve zjištěnou chybu v proběhlém testu. Kombinace

-10CZ 287151 B6 zůstane svítit po dobu 60 sekund po skončení testu. Seznam kódů možných poruch indikovaných diodami LED buňkového panelu interface je uveden níže. Po ukončení autotestu bude inicializováno volání do střediska dálkové údržby, pokud byla zjištěna porucha. Po navázání spojení bude oznámena zjištěná porucha. Funkce dálkové údržby umožní založení databáze pro každou jednotku. Jestliže byl test vyvolán ručně pomocí tlačítka, bude hlásit úplné výsledky skončeného testu do střediska dálkové údržby, bez ohledu na to, zda byly zjištěny poruchy..

Následuje seznam kódů zobrazených pomocí diod LED:

Kód chyby

Druh chyby	LED 5	LED 4	LED 3	LED 2
Bez poruchy	nesvítí	nesvítí	nesvítí	nesvítí
Chyba smyčky	nesvítí	nesvítí	nesvítí	svítí
Chyba smyčky	nesvítí	nesvítí	svítí	nesvítí
Oznamovací tón	nesvítí	nesvítí	svítí	svítí
MFTD detektor	nesvítí	svítí	nesvítí	nesvítí
Detektor zvonění	nesvítí	svítí	svítí	svítí
Odpověď na volání	nesvítí	svítí	svítí	nesvítí
Napájení přenašeče	nesvítí	svítí	svítí	svítí
Přenašeč (volání)	svítí	nesvítí	nesvítí	svítí
Přijímač (obsazeno)	svítí	nesvítí	nesvítí	nesvítí
Detekce tónu 12 kHz	svítí	nesvítí	svítí	svítí
Napájení ze zdroje	svítí	nesvítí	svítí	nesvítí
Mimo provoz	svítí	svítí	svítí	svítí
Obvod přenosu	svítí	svítí	svítí	nesvítí
Neurčeno	svítí	svítí	nesvítí	svítí
Neurčeno	svítí	svítí	nesvítí	nesvítí

Sekvence autotestu probíhá následovně. První provedenou akcí obvodem dálkové údržby je odpojení stanice uživatele. Potom je simulována podmínka „odpověz na volání uživatele“. V této podmínce se může kontrolovat správnost uzavření smyčky, čímž se generuje oznamovací tón. Dále se dá ověřit správnost generování oznamovacího tónu v rámci minimálního rozsahu frekvence a úrovně. Následuje začátek testu detektoru multifrekvenčních tónů MFTD. Ten sestává z autodiagnostické karty obvodu modulu dálkové údržby generující úplnou sekvenci 16 MFTD tónů a zasílající ji do obvyklého buňkového nebo jemu podobného panelu interface buňkového nebo jemu podobného adaptéru, kde se ověřuje, zda jsou tyto tóny detekovány správně. Následuje test pro ověření správné funkce generátoru zvonění. Je generován proud zvonění, přičemž se testuje jeho frekvence a úroveň v rámci stanoveného minimálního rozsahu. Potom jsou znovu simulovány podmínky odpovědi na volání, aby se zjistila funkčnost vyzváněcího obvodu, který by je měl deaktivovat před tím, než je realizována odpověď na volání. Další test zjišťuje schopnost obvodu pro určování poplatků generovat pulzy o frekvenci 12 kHz v rámci minimální frekvence a rozsahu úrovně, pro případ buňkového nebo jemu podobného adaptéru placených telefonů. Pulzy generované napájecí kartou se kontrolují přesným detektorem pulzů v obvodu 10 dálkové údržby, a to známým způsobem. Pro buňkové a jim podobné systémy adaptéru, které nemají modul pro určování poplatků, je použit konektor JI.3 buňkové nebojí podobné karty interface sodstraněným můstkem. Můstek bude instalován v těch jednotkách, které mají modul pro určování poplatků.

Další test ověřuje fungování buňkového přenašeče. Nejprve je prověřováno napájení přenašeče. Test je prováděn pomocí stejnosměrného napětí 12 V, odvozeného z konektoru dat přenašeče. Přenašeč je dále prověřován ve smyslu, zda je schopen poskytnout buňkovou službu příjmu, která je indikovaná nepřítomností signálu „mimo provoz“. Přítomnost tohoto signálu bude znamenat poruchu. Tento stav může být způsoben také vadou krytu a nikoliv pouze poruchou

-11CZ 287151 B6 buňkového nebo jemu podobného přenašeče. Dále se generuje volání přes buňkovou síť na číslo téhož uživatele. Funkce přenašeče je kontrolovaná tím způsobem, že se zjišťuje, zda přijímá obsazovací signál v době, kdy volá sám sebe. V případě, že je síť zahlcena, bude přenašeč informován stavem „cesta obsazena“. Přenašeč bude generovat tón zahlcení (obsazovací tón). Tento tón je intepretován jako správná funkce přenašeče, stejně jako je tomu u obsazovacího tónu. Test je proveden jen tehdy, je-li rutina spuštěna ručně pomocí tlačítka. Test se neprovede v jednotce, pokud spouští proces automaticky. Kontroluje se rovněž napětí napájení systému proudem. Je-li napětí menší než 13,5 V, je indikována porucha napájecího zdroje.

Na obr. 10 je znázorněno testovací zařízení 10 připojené ke standardnímu buňkovému adaptéru nebo jednotce interface Μ. V rámci modulu dálkové údržby existuje celá řada jednotlivých obvodů, které se používají pro samodiagnostické testy tak, jak to již bylo popsáno. Těmito obvody jsou: detektor 16 obsazovacího signálu, který se používá během testu správného příjmu volání, vyvolaného modulem dálkové údržby, po dobu zpětného volání samotestování, popsaného již dříve podle obr. 7A, detekční obvod 18 12000 Hz používaný pro testování určování poplatků, který ověřuje frekvenční charakteristiky pulzů generovaných při 12 kHz, obvod 20 generátoru MFTD, který generuje DTMF signály převáděné buňkovou nebo jí podobnou kartou interface, jak je to popsáno podle obr. 4, obvod 22 detektoru vyzváněcího signálu, který se používá k detekci vyzváněcího signálu, který je generován buňkovým nebo jemu podobným adaptérem panelu interface během činnosti podprogramů testu vyzvánění a odpovědi na vyzvánění, jak to bylo popsáno v souvislosti s obr. 5A až 6, obvod 24 detekování oznamovacího tónu, který zjišťuje správné generování oznamovacího tónu buňkovým nebo jemu podobným adaptérem jednotky interface 14, jak to bylo popsáno v souvislosti s obr. 3, obvod 28 detekování napětí pro testování napájecího proudu přenašeče a celého systému a řídicí jednotka 30 dálkové údržby, která je řídicí jednotkou a která se rovněž používá pro volání a hlášení výsledků testů do ústřední stanice. Skutečná konfigurace každého výše zmíněného obvodu je znázorněna na obr. 11 až 14 a bude dále popsána podrobněji.

Na obr. 11 až 14 jsou znázorněny obvody hardwaru, sloužící pro simulační testy, které byly již dříve popsány v rámci samotestovacích procesů, na obr. 11 je znázorněno spojující testovací zařízení 10. Část tohoto spojení na obr. 11 označeného jako A ukazuje místo, kde je obvod dálkové údržby připojen k hlavní účastnické a vyzváněcí lince obvyklého buňkového nebo jemu podobného adaptéru panelu interface. Relé označené RELY1“ je použito k rozpojení telefonu uživatele a buňkového nebo jemu podobného interface během testu údržbových operací. Místo toho je obvod dálkové údržby připojen k hlavní uživatelské a vyzváněcí lince, aby se mohl test realizovat. Je-li signál „otevření testu“ (Enable-test) nastaven na hodnotu HI, tranzistor Q3 se nasytí a následně poskytne energii relé RELY1, čímž spojí obvod údržby s hlavní uživatelskou a vyzváněcí linkou. Část schématu na obr. 11, označená B, znázorňuje schéma zapojení konektoru uživatelského telefonu, pomocí kterého může být tento telefon připojen k desce dvěma možnými způsoby. JI je dvouterminálový konektor PÍ normální telefonní zástrčky typu RFJ11.

Část schématu na obr. 11, označená C je obvodem audio interface (hlasového rozhraní), který se používá jako interface mezi hlavní účastnickou a vyzváněcí linkou a audio. Tl je telefonní přizpůsobovací transformátor. Jeho funkcí je udržovat podobné charakteristiky AC a DC (střídavý a stejnosměrný) proudů telefonu a umožnit příjem a vysílání audio signálů. Zenerovy diody Dl a D2 jsou používány k odříznutí jakéhokoliv signálu s napětím vyšším jak ± 4,5 V. Je rovněž zařazen optoizolátor, který společně s tranzistorem Q4 nabízí mechanismus pro uzavření okruhu hlavní a vyzváněcí linky. Po nastavení signálu „Conn-Loop“ na hodnotu HI, je tranzistor 04 nasycen a poskytne energii SSR1, čímž uzavře okruh a vytvoří stav „vyvěšeno“.

Část schématu na obr. 11, označená D, znázorňuje detekční obvod vyzvánění, který má dvě hlavní části: U2 - což je integrovaný obvod detektoru vyzvánění a U9 s optoizolátorem, který poskytuje správnou výstupní úroveň signálů Cmos. Proud je přiveden na kolíky 4 a 7 U2 jako

-12CZ 287151 B6 výstupní signál, je-li přítomno vyzváněcí napětí na hlavní účastnické a vyzváněcí lince. Tento proud je pak transformován optoizolátorem U9, který vstupu/výstupu poskytuje aktivní signál s nízkou hodnotou.

Část schématu na obr. 11, označená E, znázorňuje detektor proudu smyčky, který má optoizolátor používaný jako detektor proudu smyčky. Po otevření testu (signál „Enable-test“ má hodnotu HI v části A) a je provedeno vyvěšení (signál „Conn-Loop“ má hodnotu HI v části C), stávají se hlavní linka a vyzváněcí linka uzavřeným okruhem a poskytují proud vyvěšení. Tento proud je transformován pomocí UL7 na aktivní signál s nízkou hodnotou pro vstup/výstup.

Část schématu na obr. 11, označená F, je soustava obvodů audio vstupu/výstupu a sestává z 1/4 U1 a provozního zesilovače IC. Hlavní funkcí této sestavy obvodů je izolovat a předzesilovat přicházející zvukový signál. Výstup z této sestavy obvodů se nazývá „Audio-ln“ (vstup zvuku). Rovněž v této části je výstup DTMF, generovaný obvodem dálkové údržby, přiváděn na hlavní účastnickou a vyzváněcí linku. Tento signál DTMF je označen jako „Tone-out“ (tónový výstup).

Na obr. 12 je část schématu, označená jako G, generátorem tónu DTMF a sestává zU4 a generátoru tónů DTMF a 1/4 Ul, která je používaná jako výstupní zesilovač. Aby se mohl generovat tón DTMF, je nejprve na výstupní kolíky v U4, označené „DTMFO-OUT“, „DTMF1OUT“, „DTMF2-OUT“ a „DTMF4-OUT“, přiveden čtyřbitový kód. V době, kdy je na kolících přítomen čtyřbitový kód, je otvírací signál označený „DTMF-OUT“ změněn z nízké úrovně intenzity na intenzitu vysoké úrovně, čímž je umožněno generování tónu. Výstupem je zvuk při „TONE_OUT“, po tom co byl zvuk zesílen pomocí U1:C. Pro vypnutí tónu se použije návrat signálu „DTMFOUT“ na intenzitu nízké úrovně.

Část schématu na obr. 12, označená H, je portem vstupu/výstupu, kde tento port je označen U8. Tento integrovaný obvod je používán mikroprvkem řízení buňkové nebo jí podobné desky interface ke čtení vstupních dat a k řízení všech výstupů modulu dálkové údržby. Porty A a C jsou vstupní porty, port B je výstupním portem. Spojovací vedení (jumper) 14 je voličem pro automatický periodický test, s možnou volbou 12 nebo 24 hodin. 15 se používá jako povolující prvek pro volání na „automatickou odpověď“.

Části schématu na obr. 12, označené I . 1 a I . 2, jsou řídící konektory napájení a dat a zahrnují J2, dva až deseti kolíkový paticový konektor používaný k přívodu proudu a stejně tak k odesílání a přijímání dat na port vstupu/výstupu“. Zahrnuje rovněž čtyřkolíkový paticový konektor pro vnější diodu LED, která se používá k znázornění stavu testu, vnější tlačítko, které se používá k ruční aktivaci testu.

Část schématu na obr. 12, označená J, je proudový regulátor, který poskytuje napětí nutné pro digitální obvody.

Modul testovacího zařízení 10 zahrnuje šest jednotónových detektorů, používaných pro testování přijímací zvukové cesty, kmitočtu a časovacího taktu tónu vyvěšení přijímacího přístroje, oznamovacího tónu, obsazovacího tónu a tónu při zahlcení linky. Každý z těchto detektorů sestává z provozního zesilovače a jednotlivého detektoru signálu integrovaného obvodu. Vstup provozního zesilovače je připojen k lince „AUDIO-IN“. Frekvence detekce je nastavena odporem, umístěným mezi kolíky 5 a 6 a zemí. Jestliže se platný tón shoduje s programovaným tónem z RC, je hodnota na výstupním kolíku detektoru změněna z HI na LOW (z vysoké na nízkou intenzitu).

Část K na obr. 12 znázorňuje obvod detektoru oznamovacího tónu. Je-li přítomen na vstupu U3 platný tón, přechází linka „DAL-DETECT“ na úroveň Low. Část L znázorňuje obvod detektoru obsazovacího tónu. Je-li přítomen platný obsazovací tón na vstupu U6, přechází linka „BUSYDETECXT“ na úroveň Low.

-13CZ 287151 B6

Část M na obr. 13 znázorňuje obvod 400 Hz detektoru tónu. Je-li na vstupu U14 přítomen platný tón 400 Hz, přechází linka „400-DETECT“ na hodnotu Low.

Část N na obr. 14 znázorňuje obvod 800 Hz detektoru tónu. Je-li na vstupu U13 přítomen platný tón 800 Hz, přechází linka „800-DETECT“ na hodnotu Low. Část 0 znázorňuje obvod 1020 Hz detektoru tónu. Je-li na vstupu U16 přítomen platný tón 1020 Hz, přechází linka „1020DETECT“ na úroveň Low. Část P znázorňuje obvod 12 kHz detektoru tónu. Je-li na vstupu U12 přítomen platný tón 12 kHz, přechází linka „12kHz-DETTECT“ na úroveň Low.

Část Q na obr. 13 znázorňuje dekodér tónů DTMF, který sestává z U11. detektoru tónů DTMF a 1/4 U1 používaným jako vstupní předzesilovač. Je-li na vstupním kolíku (IN-) přítomen platný tón DTMF, přechází řídicí linka „DTMF-STROBE“ na úroveň Low a integrovaný obvod dekóduje. Po dekódování tónu je na kolík v U1 vyveden čtyřbitový kód označený „DTMFO-IN“, „DTMF1-IN“, „DTMF2-IN“ a „DTMF4-IN“. Řídicí linka „DTMF-STROBE“ se vrací opět na hodnotu HI.

Část R je monitorem střídavého proudu a má U10 a detektor podnapětí 4,5 V. Odpory RL7 a R33 tvoří dělič napětí, který vytvoří na U10 výstupní napětí 13 V místo 4,5 V. Obvod pracuje na základě předpokladu, že pokud vstupní napětí přichází z proudového zdroje, je na vstupu modulu dálkové údržby napětí 14 V. V případě poruchy střídavého proudu, poklesne napětí baterie na úroveň, která není vyšší jak 13 V. Obvod zaznamená pokles a U10 uvede linku označenou „ACDETECT“ na hodnotu Low.

Claims (16)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Způsob testování správného provozu buňkové nebo jí podobné jednotky interface (14) zařízení pro radiový přenos, přičemž buňková nebo jí podobná jednotka interface (14) je napojitelná na polní telefon nebo telefonu podobný přístroj, přičemž buňková nebojí podobná jednotka interface (14) konvertuje DTMF signály nebo signály volby pulzniho typu ze zařízení polního telefonu k ní připojeného na data v digitálním tvaru pro posílání digitálních dat buňkovému nebo buňkovému podobnému přenašeči, vyznačující se tím, že se připojuje testovací zařízení (10) k buňkové nebojí podobné jednotce interface (14), provádí se simulace funkcí v testovacím zařízení (10) polním telefonem nebo telefonu podobným zařízením pro generování odpovídajících odpovědí v buňkové nebojí podobné jednotce interface (14), monitorují a ohlašují se funkce prováděné buňkovou nebojí podobnou jednotkou interface (14) pro stanovení, zda buňková nebojí podobná jednotka interface (14) funguje správně.
2. 2. Způsob testování podle nároku 1, vyznačující se tím, že se dále simuluje generování signálu vyvěšeno.
3. 3. Způsob testování podle nároku 2, vyznačující se tím, že se dále detekuje přítomnost oznamovacího signálu generovaného buňkovou nebojí podobnou jednotkou interface (14) jako odpověď na generování signálu vyvěšeno.
4. 4. Způsob testování podle nároku 1, vyznačující se tím, že se dále simuluje generování DTMF signálu.

   -14CZ 287151 B6
5. 5. Způsob testování podle nároku 4, vyznačující se tím, že se dále detekuje výstup DTMF signálu buňkové nebojí podobné jednotky interface (14) jako odpověď na generovaný DTMF signál.

   5
6. 6. Způsob testování podle nároku 4, vyznačující se tím, že se dále simuluje generování signálu zavěšeno.
7. 7. Způsob testování podle nároku 1, vyznačující se tím, že se dále simuluje přítomnost vstupujícího telefonního hovoru do uvedeného přenašeče aby se u buňkové nebo jí

   10 podobné jednotky interface (14) uvedl do provozu její generátor vyzvánění a aby se detekoval jí vytvořený signál vyzvánění.
8. 8. Způsob testování podle nároku 7, vyznačující se tím, že se dále generuje signál vyvěšeno po dobu, během níž buňková nebojí podobná jednotka interface (14) generuje svůj

   15 signál vyzvánění, aby se stanovilo, zda buňková nebojí podobná jednotka interface (14) správně odpojuje signál vyzvánění po dobu odpovídání na přicházející telefonní hovor.
9. 9. Způsob testování podle nároku 1, vyznačující se tím, že se dále generuje výstupní telefonní hovor přes buňkovou nebojí podobnou telefonní síť když je buňková nebojí

   20 podobná jednotka interface (14) připojena na přenašeč, zpět do uvedeného buňkového nebo jemu podobného přenašeče, přičemž generování výstupního telefonního hovoru způsobuje, že uvedený buňkový nebo jemu podobný přenašeč uskuteční hovor sám se sebou, a dále se detekuje generování signálu obsazeno buňkovým nebo jemu podobným přenašečem, jako odpověď na uvedený telefonní hovor.
10. 10. Zařízení pro radiový přenos pro provádění způsobu podle nároku 1 zahrnující radiový přenašeč, buňkovou nebojí podobnou jednotku interface (14), a komunikační zařízení napojené na uvedený radiový přenašeč, přičemž buňková nebojí podobná jednotka (14) interface spojuje pro provoz uvedené komunikační zařízení s uvedeným radiovým přenašečem buď pro volání ven,

    30 nebo pro přijímání hovorů přes uvedený radiový přenašeč, vy z n a č uj í c í se tím, že zařízení dále obsahuje autodiagnostické prostředky pro monitorování a ohlašování správného fungování uvedeného zařízení pro radiový přenos a buňkové nebojí podobné jednotky interface (14), spojovací prostředky (RELY 1) pro napojení uvedených autodiagnostických prostředků k buňkové nebo jí podobné jednotce interface (14), přičemž uvedené autodiagnostické 35 prostředky zahrnují prostředky (SSR1, Q4, U4) pro simulaci funkcí prováděných uvedeným komunikačním zařízením pro generování příslušné odezvy pro určení, zda buňková nebo jí podobná jednotka interface (14) pracuje správně.
11. 11. Zařízení pro radiový přenos podle nároku 10, vyznačující se tím, že uvedené 40 autodiagnostické prostředky zahrnují prostředky pro generování výstupního telefonního hovoru přes buňkovou nebo jí podobnou jednotku interface (14) a uvedený přenašeč, přes radiový telefonní systém se kterým je spojen uvedený přenašeč a zpět do uvedeného přenašeče, uvedené autodiagnostické prostředky dále zahrnují prostředky (U6) pro detekci generování signálu obsazeno uvedeným přenašečem jako odpověď na uvedený telefonní hovor, přičemž uvedené 45 prostředky pro generování výstupního telefonního hovoru jsou upraveny tak, že volají telefonní číslo, které je přiřazeno uvedenému přenašeči, se kterým jsou provozně spojeny.
12. 12. Testovací zařízení (10) pro testování správného provozu, podle nároku 1, buňkové nebojí podobné jednotky interface (14) pro konvertování DTMF signálů nebo signálů pulzní volby

    50 polního telefonního zařízení k ní připojeného do formátu digitálních dat za účelem posílání digitálních dat buňkovému nebo jemu podobnému přenašeči, přičemž buňková nebojí podobná jednotka interface (14) je připojitelná na polní telefon nebo telefonu podobné zařízení, vyznačující se tím, že testovací zařízení (10) zahrnuje diagnostické prostředky (16,

    -15CZ 287151 B6

    18, 20, 22, 24, 28, 30) pro monitorování a ohlašování správného fungování buňkové nebo jí podobné jednotky interface (14) a prostředky (RELY 1) pro napojení uvedených diagnostických prostředků k buňkové nebo jí podobné jednotce interface (14), přičemž uvedené diagnostické prostředky zahrnují prostředky (SSR1, Q4, U4) pro simulaci funkcí prováděných standardním, polnímu telefonu podobným zařízením, pro generování příslušné odezvy v buňkové nebo jí podobné jednotce interface (14).
13. 13. Testovací zařízení podle nároku 12, vyznačující se tím, že prostředky (SSR1, Q4, U4) pro simulaci funkcí prováděných uvedeným standardním, polnímu telefonu podobným zařízením zahrnují prostředky (U4) pro generování DTMF signálu a posílání tohoto signálu buňkové nebojí podobné jednotce interface (14).
14. 14. Testovací zařízení podle nároku 13, vyznačující se tím, že diagnostické prostředky (16, 18, 20, 22, 24, 28, 30) zahrnují prostředky (Ull) pro detekci výstupu DTMF signálu buňkovou nebo jí podobnou jednotkou interface (14) jako odpověď na DTMF signál generovaný prostředky (U4) pro generování DTMF signálu.
15. 15. Testovací zařízení podle nároku 12, vyznačující se tím, že diagnostické prostředky (16, 18, 20, 22, 24, 28, 30) zahrnují prostředky pro simulaci přítomnosti přicházejícího telefonního hovoru do uvedeného přenašeče pro uvedení generátoru vyzvánění buňkové nebojí podobné jednotky interface (14) do činnosti, a že diagnostické prostředky (16, 18, 20, 22, 24, 28, 30) zahrnují prostředky (U2, U9) pro detekci zde vytvořeného signálu vyzvánění.
16. 16. Testovací zařízení podle nároku 12, vyznačující se tím, že diagnostické prostředky (16, 18, 20, 22, 24, 28, 30) zahrnují prostředky pro generování výstupního telefonního hovoru přes buňkovou nebo jí podobnou telefonní síť, přičemž buňková nebo jí podobná jednotka interface (14) je napojena na přenašeč, přičemž diagnostické prostředky (16, 18, 20, 22, 24, 28, 30) jsou upraveny tak, že způsobí, že buňkový nebo jemu podobný přenašeč uskuteční telefonní hovor sám se sebou, že diagnostické prostředky (16, 18, 20, 22, 24, 28, 30) dále zahrnují prostředky (U6) pro detekci generování signálu obsazeno buňkovým nebo jemu podobným přenašečem jako odpověď na uvedený telefonní hovor, a že uvedené prostředky pro generování výstupního telefonního hovoru jsou upraveny tak, že volají telefonní číslo, které je přiřazeno přenašeči napojenému na buňkovou nebojí podobnou jednotku interface (14).