CZ284061B6 - Použití isethionátu 3,5-diamino-6-(2,3-dichlorfenyl)-1,2,4-triazinu pro výrobu léčiva pro ošetřování a prevenci závislosti, tolerance a citlivosti k drogám - Google Patents

Abstract

Řešení se týká použití 3,5-diamino-6-(2,3-dichlorfenyl)-1,2,4-triazinu a jeho farmaceuticky a veterinárně přijatelných solí pro výrobu léčiv, které mají účinek a) při ochraně nebo snížení závislosti na prostředku vyvolávajícím závislost nebo b) při ochraně nebo snížení tolerance nebo reversní tolerance na prostředku vyvolávajícím závislost, jako je opiát, látka působící tlumivě na centrální nervový systém, psychostimulant a nikotin. ŕ

Description

Tento vynález se týká použití 3,5-díamíno-6-(2,3-dichlorfenyl)-l,2,4-triazinu ajeho farmaceuticky a veterinárně přijatelných solí v terapii.

Dosavadní stav techniky

Evropský patent č. 0 021 121A popisuje skupinu triazinových sloučenin, včetně 3,5-diamino-6(2,3-dichlorfenyl)-1.2,4-triazinu, a jejich adičních solí s kyselinami, které jsou aktivní při 15 ošetřování chorob centrálního nervového systému, například psychiatrických a neurologických chorob, a které jsou zvláště vhodné jako látky působící proti křečím, například pro ošetřování epilepsie. Sloučeniny působí nedepresivně, a proto jsou výhodné v porovnání s depresivně působícími antiepileptiky, jako je fenobarbiton. V evropském patentu č. 0 247 892A je popsán isethionát (to je 2-hydroxyethansulfonát) 3,5-diamino-6-(2,3-dichlorfenyl)-l,2,4-triazinu, 20 který je zvláště výhodou solí v důsledku své dobré rozpustnosti.

Při mechanicky řízených studiích 3,5-diamino-6-(2,3-dichlorfenyl)-l,2,4-triazin způsobuje při antikonvulzních koncentracích v mozku inhibici uvolňování excitačních aminokyselin, zvláště glutamátu (M. J. Leach a kol., Epilespia 27, 490-497 /1986/ a S. G. Zhu a E. G. McGree. 25 Neurosci. Lett. 112. 348-351 /1990/). Glutamát působí jako důležitý neuromediátor v centrálním nervovém systému savců a byl identifikován jako látka, která má specifické účinky na periferní nervový systém. Známý antikonvulzní účinek této sloučeniny se proto připisuje její schopnosti působit jako inhibitor uvolňování glutamátu.

Řada v současné době dostupných drog, které působí na náladu, myšlení nebo pocity, má dobře rozpoznaný potenciál pro návyk a zneužití, viz například kapitola 22 v publikaci, kterou napsal Goodman a Gilman, o názvu The pharmacological Basis of Therapeutics, 8. vyd., McGrawHill. Inc. /1992/. Jedno z nebezpečí při použití takových drog je v tom, že u některých jedinců se popřípadě vyvine závislost na takové droze a jedinci pokračují v jejím přijímání v nepřítomnosti 35 léčebných příkazů, často navzdory zhoubným sociálním a lékařským důsledkům a chování, přitom vládne přesvědčení, že účinky drogy jsou základem pro pokračování pocitu zdraví. Intenzita této potřeby se může měnit od mírného požadavku k neodolatelné touze nebo nutkání požít drogu, a pokud je její dosažitelnost nejistá, jedinci mohou projevovat velké zaujetí na jejím dodání.

Dalším znakem používání a zneužívání drog je drogová tolerance, která se projevuje jako snížení zvláštního účinku při opakovaném vystavení droze v konstantní dávce nebo potřebou zvyšování dávky drogy k dosažení daného účinku, příbuzným jevem je reverzní tolerance (citlivost), přičemž opakované podávání daných drog způsobuje zvýšení zvláštního účinku.

Dosud neexistuje dostatečné klinické léčení drogové závislosti nebo drogové tolerance, navzdory významným problémům pro každého jedince a pro společnost. Je zde proto zapotřebí najít účinné cesty pro léčení drogové závislosti a tolerance.

Podstata vynálezu

S překvapením bylo nalezeno, že 3,5-diamino-6-(2,3-dichlorfenyl)-l,2,4-triazin ajeho farmaceuticky a veterinárně přijatelné adiční soli s kyselinami jsou účinné pro potlačování drogové

- 1 CZ 284061 B6 závislosti a tolerance. Proto tento vynález se týká použití 3,5-diamino-ň-(2,3-dichlorfenyl)1,2,4-triazinu nebo jeho farmaceuticky nebo veterinárně přijatelné adiční soli s kyselinami pro výrobu léčiva

a) k ochraně nebo snížení závislosti na prostředku, vyvolávajícím závislost, nebo

b) k ochraně nebo snížení tolerance nebo reverzní tolerance na prostředku, vyvolávajícím závislost.

3,5-Diamino-6-(2,3-dichlorfenyl)-l,2,4-triazin se zde bude dále označovat také jako sloučenina A. Sloučenina A ajejí adiční soli s kyselinami budou též souhrnně označovány jako sloučeniny podle tohoto vynálezu.

Vhodné adiční soli sloučeniny A s kyselinami zahrnují soli, vzniklé buď s organickými nebo anorganickými kyselinami. Takové adiční soli s kyselinami budou obvykle farmaceuticky a veterinárně přijatelné, příklady těchto solí zahrnují soli, vytvořené s kyselinou chlorovodíkovou, kyselinou sírovou, kyselinou citrónovou, kyselinou vinnou, kyselinou fosforečnou, kyselinou mléčnou, kyselinou pyrohroznovou, kyselinou octovou, kyselinou jantarovou, kyselinou filmařovou, kyselinou maleinovou, kyselinou methansulfonovou, kyselinou ethansulfonovou, kyselinou oxalooctovou nebo kyselinou isethionovou. Sůl s kyselinou isethionovou je výhodná, protože má zvláště dobrou rozpustnost.

Sloučeniny podle tohoto vynálezu mohou být vyrobeny způsobem, který spočívá v tom, že se cyklizuje sloučenina vzorce II

a pokud je zapotřebí, sloučenina A takto získaná se převede na farmaceuticky nebo veterinárně přijatelnou adiční sůl s kyselinou.

Cyklizace se obvykle provádí tím, že se sloučenina obecného vzorce II vaří pod zpětným chladičem v alkoholu, výhodně v alkoholu s 1 až 4 atomy uhlíku, například v methanolu nebo v ethanolu, za přítomnosti silné báze, například hydroxidu draselného. Způsob se může provádět například jak je popsáno v příkladu 1 evropského patentu č. 0 021 121A. Případný následující stupeň konverze sloučeniny A na adiční sůl s kyselinou se provádí běžným způsobem, například zpracováním s vhodnou kyselinou za teploty místnosti. Sůl s kyselinou isethionovou se může vyrobit například jak je popsáno v evropském patentu č. 0 247 892A, zvláště v příkladu 3.

Výchozí sloučeniny obecného vzorce II se mohou vyrobit způsobem popsaným v US patentu č. 3 637 688.

Výraz prostředek vyvolávající závislost jak se zde používá, se vztahuje k libovolné látce, na které se jedinec může stát závislý, a zahrnuje farmaceutické prostředky, alkohol, nikotin a těkavá rozpouštědla. Zvláštní příklady prostředků vyvolávajících závislost jsou (Goodman aGilman, zde citováno):

-2 CZ 284061 B6

1) opiáty, například heroin a morfin,

2) látky působící tlumivě na centrální nervový systém (CNS), například alkohol (to znamená ethanol), barbituráty a benzodiazepiny,

3) psychostimulanty, například amfetamin a kongenery, jako 3,4-methylendioxymethylamfetamin (MDMA, látka způsobující extázi) a kokain,

4) nikotin a tabák,

5) kannabionidy, například připravené k použití z konopí (hašiš, marihuána),

6) psychedelické drogy (halucinogeny, psychomimetika, psychotogeny),

7) arylcyklohexylaminy,

8) inhalační prostředky, například anestetické plyny, jako je oxid dusný, a těkavá rozpouštědla, jako je diethylether.

Výhodné příklady prostředků, vyvolávajících závislost, v souvislosti s tímto vynálezem zahrnují morfin, ethanol, kokain a nikotin.

Jedna definice charakterizuje závislost jako potřebu nepřetržitého vystavení droze, aby se vyhnulo příznakům jejího odebrání (projevujícím se jako tělesné a/nebo psychologické poruchy), pokud se droga odebere. Závislost je považována a priori za výsledek adaptivních změn, které se vyvinou v tělesných tkáních v odezvu na opakované vystavení účinkům drogy. Třebaže je zde tradičně rozlišováno mezi psychologickou a tělesnou závislostí, nyní je domněnka, že jde o poněkud umělé rozlišení, protože obě závislosti jsou zprostředkovány neurálním mechanizmem (E. J. Nestler, J. Neurosci. 12(7). 2439-2450 /1992/).

Výraz drogová závislost, jak se zde používá (Goodman a Gilman, zde citováno), se vztahuje k příznaku, při kterém použití drogy je dávána mnohem vyšší priorita než jinému chování, takže pro jedince má vyšší hodnotu a v extrémní formě je drogová závislost spojena s nuceným chováním, vyžadujícím použít drogu. Drogová závislost je obecně spojena s vývojem tělesné závislosti, která jak se zde používá, se vztahuje ke změněnému fyziologickému stavu (neuroadaptace), vytvářenému opakovaným podáváním drogy, které si vynucuje pokračující podávání drogy, aby se zabránilo projevům odebrání nebo abstinence, charakteristickým pro tuto zvláštní drogu.

Jak rozebral Nestler (zde citováno) tělesná závislost je poslední částí vymezení návyku, jinak definovaného jako nucené používání drogy navzdory nepříznivých důsledkům. Mnoho drog, které nejsou spojeny s potenciálním zneužitím, například β-adrenergní antagonisty, klonidin a tricyklické antidepresivně účinné látky, může vyvolávat zřetelné tělesné projevy při odebrání. V protikladu k tomu jedinci závislí na určitých drogách, jako je marihuana a kokain, mohou prodělat malé příznaky nebo dokonce žádné tělesné příznaky spojené s odebráním drogy, pokud přestanou být vystaveni působení drogy.Sloučenina A má účinek na zvířecích modelech závislosti, tolerance nebo reverzní tolerance k prostředkům, vyvolávajícím závislost, jaké jsou popsány v příkladech 1 až 7 dále.

Způsob ochrany nebo snížení závislosti na prostředku vyvolávajícím závislost, popřípadě ochrany nebo snížení tolerance nebo reverzní tolerance na prostředku, vyvolávajícím závislost, spočívá vtom, že se savci, potřebujícímu takové léčení, podává terapeuticky účinné množství jedné ze sloučenin podle tohoto vynálezu. Tímto způsobem se může potlačovat závislost, tolerance a reverzní tolerance na prostředku vyvolávajícím závislost. Stav člověka nebo zvířete se tak může zlepšit.

-3 CZ 284061 B6

Sloučeniny podle tohoto vynálezu nacházejí použití při ošetřování drogové závislosti a drogové tolerance. Tyto sloučeniny se mohou proto používat k léčení drogové závislosti a tělesné závislosti, jak jsou definovány zde výše. Tyto sloučeniny se mohou také používat k léčení tolerance a reverzní tolerance na droze. Sloučeniny jsou účinné při prevenci závislosti, tolerance 5 nebo reverzní tolerance na vyvinutí takového stavu. Tyto sloučeniny jsou též účinné při snižování závislosti, tolerance a reverzní tolerance, které již vznikly u lidské bytosti nebo u zvířecího pacienta.

Vrozený rys tělesné závislosti, jak je vymezena výše, se projevuje výskytem tělesných příznaků 10 po odejmutí drogy. Při jednom provedení tohoto vynálezu se proto sloučeniny podle tohoto vynálezu používají k léčení, to znamená snížení nebo vyloučení, příznaků spojených s odejmutím prostředku vyvolávajícího závislost. Takové příznaky odejmutí drogy zahrnují zejména úzkost, průjem, změny tělesné teploty, příznaky narušeného spánku a příznaky chování, jako je třes, hyperaktivita a poruchy koordinace. Sloučeniny podle tohoto vynálezu se mohou například pou15 žívat pro léčení příznaků chování spojených s odejmutím prostředku vyvolávajícího závislost, například ethanolu, nebo snížení úzkosti vyvolané odejmutím prostředku vyvolávajícího závislost, jako nikotinu. Sloučeniny podle tohoto vynálezu se také mohou používat k léčení drogové závislosti, které nejsou nezbytně spojeny s tělesnou závislostí, jako je popsána výše pro marihuanu a kokain.

Při jednom provedení tohoto vynálezu se jedna ze sloučenin podle tohoto vynálezu podává současně s prostředkem vyvolávajícím závislost, podávání obou prostředků může být současné nebo postupné.

V souladu s tímto vynálezem se sloučeniny podle tohoto vynálezu mohou používat při tak zvaném substitučním léčení tělesné závislosti. Substituční léčení je založeno na jevu křížové závislosti, při kterém jedna droga může potlačovat projevy tělesné závislosti vytvářené jinou drogou, přičemž se udržuje stav tělesné závislosti (viz například Goodman a Gilman, zde citováno). Pokud se nahradí krátkodobě působící droga během několika dnů dlouhodobě 30 působící drogou, která je v křížové závislosti a působení se přeruší, potom se vytvoří příznaky odejmutí, charakteristické pro drogu s dlouhodobým účinkem. Tak například substituční léčení návyku na heroin vyžaduje náhradu heroinu methadonem.

Prospěch ze substitučního léčení je v tom, že příznaky spojené s odejmutím déle působící drogy 35 budou obecně méně obtížné (ale více protrahované) než příznaky, které se projevují při odejmutí krátkodobě působící drogy. Tyto méně obtížné příznaky na odejmutí drogy se však mohou dále snížit nebo vyloučit podáním jedné ze sloučenin podle tohoto vynálezu současně s dlouhodobě působící drogou.

Závislosti na prvním prostředku vyvolávajícím závislost se tak může zabránit, nebo se tato závislost může snížit současným podáváním jedné ze sloučenin podle tohoto vynálezu a druhého prostředku vyvolávajícího závislost, s kterým je první prostředek vyvolávající závislost křížově závislý. Obvyklý druhý prostředek vyvolávající závislost má delší působení než první prostředek vyvolávající závislost. Při jednom provedení vynálezu se závislost na heroinu nebo morfinu 45 může léčit společným podáváním methadonu a jedné ze sloučenin podle tohoto vynálezu, například sloučeniny A.

Aktivita sloučenin podle tohoto vynálezu je zvláště překvapující, protože jak je doloženo na srovnávacích příkladech, karbamazepim (jinak známá látka působící proti křečím) není účinná 50 při léčení tělesné závislosti. To svědčí o tom, že aktivita sloučenin podle tohoto vynálezu při zabránění a snižováni závislosti, tolerance a reverzní tolerance, se nedá přisuzovat jejich antikonvulzním vlastnostem.

-4 CZ 284061 B6

Sloučeniny podle tohoto vynálezu jsou netoxické v profylakticky a terapeuticky přijatelných dávkách. Tyto sloučeniny se mohou podávat v různých dávkových formách včetně forem pro orální, rektální, parenterální (jako subkutánní, intramuskulámí a intravenózní) a bukální (včetně sublinguálního) podání.

Sloučeniny podle tohoto vynálezu se mohou podávat v některé z výše uvedených dávkových forem v dávce od 1 do 30 mg/kg za den, například od 5 do 10 mg/kg za den. Dávkové rozmezí pro dospělého člověka bude závislé na řadě okolností včetně věku, hmotnosti a stavu pacienta, a na cestě podání. Dávka od 5 do 10 mg/kg, podávaná orální cestou, je zvláště výhodná. Obvyklý denní režim představuje od 20 do 2400 mg za den, běžně od 350 do 1050 mg za den, výhodně od 600 do 800 mg za den. V některých situacích je výhodné, protože sloučeniny podle tohoto vynálezu jsou dlouhodobě působící, podat počáteční dávku od 70 od 2400 mg v první den ošetřování a potom podávat nižší dávky, od 20 do 1200 mg v následujících dnech (všechny hmotnosti jsou počítány jako báze).

Tento vynález dále skýtá kompozici, která obsahuje farmaceuticky nebo veterinárně přijatelnou nosnou látku a ředidlo, a jako účinnou látku jednu ze sloučenin podle tohoto vynálezu. Výhodně kompozice obsahuje farmaceuticky přijatelnou nosnou látku nebo ředidlo, prostředek vyvolávající závislost a jednu ze sloučenin podle tohoto vynálezu. Kompozice se může připravovat za použití obvyklých způsobů, například smícháním a zpracováním složek k podání ve farmaceuticky přijatelné formě. Vynález se také týká prostředku vyvolávajícího závislost, který je ve směsi s jednou ze sloučenin podle tohoto vynálezu.

K orálnímu podání se jemné prášky nebo granule, obsahující ředicí a dispergační činidla a/nebo povrchově aktivní látky, mohou předkládat ve formě dávky tekutého léku, ve vodě nebo sirupu, v kapslích nebo kašetách v suchém stavu, v nevodné suspenzi, ve které může být obsaženo suspendační činidlo, nebo v suspenzi ve vodě nebo v sirupu. Pokud je to zapotřebí nebo nezbytné, mohou být obsažena ochucovadla, konzervační látky, suspendační činidla, zahušťovací prostředky nebo emulgační činidla. Jestliže se podle tohoto vynálezu připravuje suspenze ve vodě, bude přítomna alespoň jedna z takových látek.

Jiné sloučeniny, které se mohou vpravit přimícháním, jsou například složky inertní z lékařského hlediska, jako například tuhá a kapalná ředidla, jako je laktóza, dextróza, sacharóza, celulóza, škrob nebo fosforečnan vápenatý pro tablety nebo kapsle, olivový olej nebo ethyloleját pro měkké kapsle, voda nebo rostlinný olej pro suspenze nebo emulze, maziva, jako oxid křemičitý, mastek, kyselina stearová, stearát hořečnatý nebo stearát vápenatý a/nebo polyethylenglykoly, želatinizační činidla, jako jsou koloidní hlinky, zahušťovadla, jako gumy, tragant nebo alginát sodný, pojivové prostředky, jako jsou škroby, arabská guma, želatina, methylcelulóza, karboxymethylcelulóza nebo polyvinylpyrrolidon, látky napomáhající rozpadu, jako je škrob, kyselina alginová, algináty nebo natriumglykolát škrobu, šumivé směsi, barviva, sladidla, smáčedla, jako je lecithin, polysorbáty nebo laurylsulfáty, a jiné terapeuticky přijatelné pomocné látky, jako jsou . smáčedla, ochranné látky, pufry a antiQxidační prostředky, které jsou známými přísadami pro takové prostředky.

Kapalné disperze pro orální podání mohou být sirupy, emulze nebo suspenze. Suspenze mohou obsahovat nosnou látku, například sacharózu nebo sacharózu s glycerolem a/nebo mannitolem a/nebo sorbitolem. Zvláště sirup pro diabetické pacienty může obsahovat jako nosné látky pouze produkty, jako je například sorbitol, které se nemetabolizují na glukózu nebo které metabolizují velmi malé množství glukózy. Suspenze a emulze mohou obsahovat nosnou látku, například přírodní gumu, agar, alginát sodný, pektin, methylcelulózu, karboxymethylcelulózu nebo polyvinylalkohol.

Suspenze nebo roztoky pro intramuskulámí injekce mohou obsahovat, dohromady s aktivní látkou, farmaceuticky přijatelnou nosnou látku, jako je sterilní voda, olivový olej, ethyloleját,

-5CZ 284061 B6 glykoly, jako je propylenglykol, a pokud je to žádoucí, vhodné množství hydrochloridu ludokainu. Roztoky pro intravenózní injekci nebo suspenzi mohou obsahovat nosnou látku, například sterilní vodu, kterou je obecně voda pro injekce. Výhodně však mohou mít formu sterilního, vodného, isotonického, fyziologického roztoku. Podle jiného provedení, sloučeniny podle tohoto vynálezu mohou být enkapsulovány s liposomy.

Volné báze nebo jejich adiční soli s kyselinami se mohou podávat ve své čisté formě, bez spojení s jinými přísadami, v kterémžto případě výhodnou dávkovou formou jsou kapsle, váčky nebo tablety.

Tablety ajiné formy pro předkládání skýtají oddělené jednotky, které obvykle obsahují denní dávku jedné ze sloučenin podle tohoto vynálezu nebo její příslušný zlomek. Například jednotky mohou obsahovat od 5 do 500 mg, ale běžněji od 10 do 250 mg, jedné ze sloučenin podle tohoto vynálezu, počítáno jako báze.

Vynález je dále ilustrován příklady, které následují.

Přehled obrázků na výkresech

Ve spojitosti s obrázky se uvádí:

Obr. 1 znázorňuje průměrné procento snížení vnímavosti pro bolest (± směrodatná odchylka) (vyneseno na ose y) pro celacol, fyziologický roztok (kontrolní stanovení C + S), celacol a morfrn (C + M) a sloučeninu A a morfin (A + M) při provedení testu z příkladu 1.

Obr. 2 znázorňuje průměrné procento snížení vnímavosti pro bolest (vyneseno na ose y) pro celacol, fyziologický roztok (kontrolní stanovení, C + S), celacol a morfin (C + M) a sloučeninu A v dávce 5, 10 a 20 mg/kg s morfinem (A + M) při provedení testu z příkladu 2.

Obr. 3 znázorňuje průměr (± směrodatná odchylka) (vyneseno na ose y) z celkového počtu skoků (n = 10) pro sloučeninu A v dávce 0, 5, 10 a 20 mg/kg, při testování skoků po odebrání morfinu, v provedení z příkladu 3.

Obr. 4 ukazuje procento zvířat, u kterých se projevuje průjem (A), třes tlapek (B) a účinky na držení těla/svíjení se v křečích (C) pro dávku 0, 5 a 10 mg/kg sloučeniny A při testu projevů chování po odebrání morfinu, v provedení z příkladu 4.

Obr. 5 ukazuje střední hodnocení účinku (± směrodatná odchylka) pro aktivitu (A), poruchu koordinace (B), podrážděnost (C) a třes (D) u krys, ošetřených sloučeninou A v dávce od 0 do 10 mg/kg, podané perorálně při testu chování po odejmutí alkoholu, v provedení z příkladu 5.

Obr. 6 ukazuje procentuální dobu pobytu na světlé straně v boxu se světlou a tmavou stranou u myší, závislých na nikotinu, které obdržely sloučeninu A v jediné dávce 0, 10 nebo 20 mg/kg, v porovnání s kontrolními myšmi (C) při testu stavů úzkosti, vyvolaných odejmutím nikotinu, v provedení z příkladu 6.

Na obr. 7 sloupce představují hodnoty aktivity (jako průměr ± směrodatná odchylka) pro krysy, ošetřené jednou denně po dobu 8 dnů při testu reverzní tolerance, vyvolané kokainem, v provedení z příkladu 7.

Sloupec 1: fyziologický roztok (i.p.) + celacol

Sloupec 2: fyziologický roztok (i.p.) + sloučenina A (20 mg/kg, p.o.)

-6CZ 284061 Β6

Sloupec 3: fyziologický roztok (i.p.) + kokain (10 mg/kg, p.o.)

Sloupec 4: kokain (10 mg/kg, i.p.) + celacol

Sloupec 5: kokain (10 mg/kg, i.p.) + sloučenina A (20 mg/kg, p.o.)

Sloupec 6: kokain (10 mg/kg i.p.) + sloučenina A (jediná dávka pouze 20 mg/kg, p.o., v den 8).

Na obr. 8 sloupce představují hodnocení účinku (jako průměr ± směrodatná odchylka) pro aktivitu (A), poruchu koordinace (B), podrážděnost (C) a třes (D) u krys, ošetřených karbamazepinem v dávce od 0 a 40 mg/kg, při testu v provedení ze srovnávacího příkladu 1.

Obr. 9 znázorňuje údaje o audiogenních záchvatech (jako procento z ošetření, vyneseno na ose y) u krys, které obdržely celacol (C), karbamazepin (Cb) v dávce 20, 40 a 80 mg/kg perorálně a sloučeninu A v dávce 40 mg/kg perorálně, při testu v provedení ze srovnávacího příkladu 2.

Příklady provedení wnálezu

Příklad 1

Testování sloučeniny A na vývoj tolerance k morfinu na modelu švihání ocasem u krys

Zvířata

Samčí krysy kmene Wistar jsou dodány od organizace Charles River U. K. Ltd. jeden týden před použitím. Tyto krysy se umístí v pětičlenných skupinách za podmínek řízeného životního prostředí, při teplotě místnosti 20 ± 1 °C, relativní vlhkosti 55 % a fotoperiodě od 7.00 do 19.00 hodin. Po celou dobu je přístupná potrava ve formě pelet a voda k pití. V době použití činí hmotnost krys 140 až 190 g.

Materiály

Testované sloučeniny se připraví jako suspenze v 0,25 % methylcelulóze (celacol) mletím s kuličkami přes noc za teploty 4 °C při použití Pascallova kuličkového mlýna. Další ředění se provádí celacolem podle potřeby, aby se dostalo dávkové rozmezí. Hydrochlorid morfinu se připraví jako roztok v 0,85 % fyziologickém roztoku, k dosažení ekvivalentu 10 mg/kg báze.

Postup

Skupinám 5 až 10 myší se podává celacol (perorálně) a fyziologický roztok (subkutánně) (C + S, obr. 1), celacol (perorálně) amorfin (10 mg/kg, subkutánně) (C + M) nebo sloučenina A (5 mg/kg, perorálně) (A + M) dvakrát denně v 9.00 a 17.00 hodin po dobu 4 dnů. Celacol a sloučenina A se vždy podávají 1 hodinu před zavedením morfinu. V den 5 se u všech zvířat vyvolá odezva 3,7 mg/kg morfinu, což je ekvivalentní hodnotě ED₉₀ u normálních zvířat.

Zvířata se testují na modelu švihání ocasem, jak popsal F. E. D'Amour a D. L. Smith v J. Pharmacol. Exp. Ther. 72, 74-79 /1941/. Při tomto testu zvířata odpovídají na stimuly soustředěného působení tepla šviháním nebo přemístěním svého ocasu z dráhy stimulu, přičemž zvířata jsou sledována fotobuňkou, umístěnou v zařízení bezprostředně pod ocasem. U zvířat se zaznamenává doba k švihnutí nebo přemístění ocasu (doba reakce v sekundách).

Při této studii se 30 minut po vyvolání odezvy na morfin měří doby reakce k švihnutí ocasem, které je vyvoláno soustředěným paprskem tepla, vycházejícím ze zářiče. Působení tepla se ukončí za dobu 10 sekund (uzavírací doba), aby se vyhnulo poškození ocasní tkáně. Výsledky

- 7 CZ 284061 B6 jsou uvedeny na obr. 1 jako index snížení vnímavosti pro bolest, vyjádřený v procentech, který je vypočten za použití tohoto vzorce:

doba reakce po ošetření - doba reakce před dávkou ----------------------------------------------x 100 uzavírací doba (10 s) - doba reakce před dávkou

Tak 100 % snížení vnímavosti pro bolest u krys není odezvou na tepelný stimul do 10 sekund.

Na obr. 1 se signifikantní rozdíl od C + S ukazuje jako p < 0,001 (Studentův test). Sloučenina A zřetelně tlumí vývoj tolerance na morfin při dávce, která signifikantně nepůsobí analgezický účinek morfínu.

Příklad 2

Testování sloučeniny A na analgezické působení morfinu u krys tolerantních na morfin

Zvířata a materiál jsou popsány v příkladu 1.

Postup

Skupiny 5 až 10 zvířat dostávají morfin (lOmg/kg, subkutánně) dvakrát denně, v 9.00 a 17.00 hodin, po dobu 4 dnů k vyvolání tolerance na morfin. Ve dnech 5, 6 a 7, když se vyvinula tolerance na morfin, se v ošetřování pokračuje, ale krysy také dostávají celacol (perorálně) (C + M na obr. 2) nebo sloučeninu A (5, 10 nebo 20 mg/kg, perorálně) (A + M na obr. 2) 1 hodinu před každou dávkou morfínu.

V den 8 se provede test švihání ocasem, který je popsán v příkladu 1, za 1 hodinu po další dávce morfínu (10 mg/kg, subkutánně). Výsledky jsou uvedeny na obr. 2 jako průměr ± směrodatná odchylka z procentuální hodnoty snížení vnímavosti pro bolest (n = 10). Signifikantní rozdíl od C + M je znázorněn jako ***p < 0,001 (Studentův test). Sloučenina A je jasně příčinou snížení tolerance v závislosti na dávce, která se u krys vyvinula k morfinu.

Příklad 3

Účinek sloučeniny A na krysy závislé na morfinu, stanovený na modelu skákání krys po odebrání drogy

Zvířata a materiál jsou popsány v příkladu 1.

Postup

Skupiny 5 až 10 zvířat dostávají celacol a morfin (10 mg/kg, subkutánně) (C + M) nebo sloučeninu A (5, 10 nebo 20 mg/kg, perorálně) a morfin (10 mg/kg, subkutánně) po dobu 4 dnů. V den 5 se dávkování opakuje a abstinence morfinového syndromu se o 1 hodinu později sráží podáním naloxonu (2,0 mg/kg, subkutánně). Bezprostředně po injekci se krysy umístí jednotlivě do transparentních perspexových válců o výšce 40 cm a vnitřním průměru 19 cm. Frekvence skákání (všemi čtyřmi tlapkami od podlahy) se zaznamenává ve dvouminutových intervalech po dobu 10 minut.

- 8 CZ 284061 B6

Výsledky jsou znázorněny na obr. 3 jako průměr ± směrodatná odchylka z celkového počtu skoků (n = 10) proti dávce sloučeniny A, uvedené v mg/kg. Signifikantní rozdíl od kontrolního stanovení je znázorněn jako *p < 0,05 a ***p < 0,001 (Man-Whitneyův test). Výsledky ukazují, že sloučenina A je příčinou snížení závislosti na dávce, projevující se v počtu skoků vyvolaných odejmutím morfinu.

Příklad 4

Účinek sloučeniny A na krysy závislé na morfinu, stanovený na modelu projevů chování krys při odejmutí drogy

Zvířata a materiál jsou popsány v příkladu 1.

Postup

Skupiny 5 až 10 zvířat dostávají sloučeninu A (5 nebo 10 mg/kg, perorálně) nebo celacol, ke kontrolnímu stanovení, dvakrát denně po dobu 4 dnů, vždy 1 hodinu před podáním morfinu (10 mg/kg, subkutánně). V den 5 se dávkování opakuje a abstinence morfínového syndromu se o 5 hodin později sráží podáním naloxonu (0,3 mg/kg, subkutánně). Bezprostředně po injekci se krysy umístí jednotlivě do perspexových válců, jak je popsáno v testu skákání z příkladu 3, a pozorují se projevy, které spočívají v účincích na chování, jako třes tlapek, chování podobné třepání mokrého psa, průjem a změny v držení těla nebo aktivity po dobu 20 minut. Výsledky jsou ukázány na obr. 4 a jsou znázorněny jako procento zvířat ze skupiny alespoň 9 zvířat na testovanou skupinu, u kterých se projevuje každý z účinků na chování. Ukazatele účinků na chování, související s ošetřením, se porovnávají s chováním kontrolních zvířat za použití Fischerova exaktního testu pravděpodobnosti, s významností rozdílu mezi sloučeninou A a kontrolním stanovením při ošetření celacolem, znázorněnou jako *p = 0,02, ***p = 0,0006 a ****p = 0,0001. Výsledky ukazují, že sloučenina A snižuje ukazatele projevů chování při odejmutí morfinu u skupiny závislé na dávce.

Příklad 5

Účinek sloučeniny A na krysy závislé na alkoholu, stanovený na modelu projevů chování krys při odejmutí drogy

Zvířata a materiál jsou popsány v příkladu 1. Vždy se používají krysy o hmotnosti 200 až 250 g.

Ethanol (20 %, 5 ml na krysu, perorálně) se podává krysám čtyřikrát denně po dobu 7 dnů v 8.00, 13.00, 18.00 a 24.00 hodin. Sloučenina A (10 mg/kg, perorálně) nebo celacol, ke kontrolnímu stanovení, se podává v 5 případech, vždy 1 hodinu před třetí dávkou ethanolu v den 4 a 1 hodinu před první a třetí dávkou ve dnech 5 a 6.

až 12 hodin po poslední dávce ethanolu se zvířata pozorují jednotlivě na ploše podobné aréně na rozdílné účinky v chování vyvolané alkoholem, což se hodnotí podle obtíží na libovolné stupnici.

Výsledky jsou uvedeny v tabulce 5, kde jsou ukázány střední hodnoty (průměr ± směrodatná odchylka) pro hyperaktivitu (A), poruchy koordinace (B), podrážděnost (C) a třes (D) u krys ošetřených sloučeninou A v dávce 0 nebo 10 mg/kg. Signifikantní rozdíl mezi sloučeninou A a kontrolními stanoveními při ošetření celacolem jsou odvozeny od neparametrové analýzy

-9 CZ 284061 B6 (Mann-Whithneyův U-test, **p < 0,01, ***p < 0,001). Sloučenina A jasně snižuje příznaky chování po odejmutí alkoholu v každém případě.

Příklad 6

Účinek sloučeniny A na stavy úzkosti vyvolané odejmutím nikotinu u myši jako modelu

Zvířata

Samci myši kmene BKW, o počáteční hmotnosti 18 až 20 g, dodané od firmy Bantin and Kingman, se umístí ve skupinách o 6 až 8 myších a ponechá se jim podle libosti přístup k potravě a vodě.

Materiály

Testované sloučeniny se připraví jako suspenze v 0,25 % methylcelulóze (celacolu) mletím s kuličkami přes noc za teploty 4 °C při použití Pascallova kuličkového mlýna. Další ředění celacolem se provádí podle potřeby. Hydrogentartrát nikotinu se připraví jako roztok ve fyziologickém roztoku (s obsahem 0,85 % hmotnostně objemových chloridu sodného) a dávky se vypočítají jako ekvivalenty báze.

Postup

Skupiny o 11 myších dostávají nikotin (0,1 mg/kg, intraperitoneálně) dvakrát denně po dobu 1 týdne a potom 2 mg/kg (intraperitoneálně) po dobu 2 týdnů. 23 hodin po poslední dávce nikotinu se myším intraperitoneálně podá sloučenina A 1 hodinu před začátkem testování, které trvá 5 minut, v krabici se světlou a tmavou částí, kde se prokáže úzkost jako sklon zdržovat se v temnu. Zjištěný podíl času stráveného na světlé straně boxu se sleduje videokamerou. Kontrolní myši dostávají trvale fyziologický roztok a v akutním případě injekce celacolu. Statistické analýzy se provádějí jako analýza variantnosti (ANOVA, Analysis of Variance), s následující analýzou post-hoc Benferroniho testem, ke srovnání mezi skupinami.

Výsledky jsou ukázány na obr. 6, kde procento z času na světlé straně boxu je uvedeno pro kontrolní myši a pro myši s odejmutým nikotinem a podanou jednu dávku 0, 10 nebo 20 mg/kg sloučeniny A (*p < 0.05, porovnání ke kontrolnímu stanovení, *p < 0,05 a **p <0,01, porovnání při odejmutí nikotinu).

Výsledky ukazují, že ošetřením sloučeninou A se zvyšuje sklon zvířat trávit čas na světlé straně boxu, při chování závislém na dávce. Sloučenina A proto snižuje úzkost která je příznakem odejmutí nikotinu.

Příklad 7

Účinek sloučeniny A na reverzní toleranci, vyvolanou kokainem u krys jako na modelu

Zvířata

Zvířata jsou popsána v příkladu 1 s tím rozdílem, že se použije hmotnosti 180 až 250 g v době použití.

- 10CZ 284061 B6

Materiály

Hydrochlorid kokainu se rozpustí v 0,85 % roztoku chloridu sodného jako ve fyziologickém roztoku, čímž se dostane ekvivalent 10 mg/kg báze. Testované sloučeniny se připravují jako suspenze, jak je popsáno v příkladu 1.

Postup

Sloučenina A (20 mg/kg, perorálně) nebo celacol, ke kontrolnímu stanovení, se podává jednou denně (v 10.30 hodin) 1 hodinu před dávkou kokainu (10 mg/kg, intraperitoneálně) nebo fyziologického roztoku při kontrolním stanovení. V den 8 se zvířata jednotlivě umístí na plochu podobnou aréně, která je vybavena fotobuňkou spojenou s počítačem, která zaznamenává křížící se paprsky, k registraci lokomotorické aktivity. Hodnocení aktivity se zaznamenává po dobu 30 minut počínaje 30 minutami po orálním ošetření a po dobu dalších 30 minut po podání fyziologického roztoku nebo kokainu. Vypočítají se průměry a standardní chyby pro ošetřené skupiny. Hodnocení aktivity zvířat v každé skupině se porovná za použití neparametrové analýzy.

Výsledky jsou uvedeny na obr. 7, kde sloupce odpovídají hodnocení aktivity pro druhých 30 minutách měření. Sloupec 1 představuje celacol podávaný ke kontrolnímu stanovení u zvířat ošetřených fyziologickým roztokem. Sloupec 2 ukazuje, že sloučenina A nemá účinek na normální aktivitu u kontrolní skupiny, ošetřené fyziologickým roztokem. Jediná dávka kokainu (10 mg/kg) vyvolává signifikantní hyperkativitu (třetí sloupec) u kontrolních zvířat. Zvířata tolerantní ke kokainu předvádějí reverzní toleranci (čtvrtý sloupec), to znamená, že jsou hyperaktivnější než zvířata, která dostala jedinou dávku. Ošetření sloučeninou A denně 1 hodinu před podáním kokainu snižuje vývoj reverzní tolerance (pátý sloupec).

Účinek jediné dávky sloučeniny A (20 mg/kg, perorálně) podané 1 hodinu před podáním kokainu v den 8 zvířatům tolerantním na kokain, je znázorněn na sloupci 6.

Příklad 8

Farmaceutická kompozice

Tablety pro orální podání se vyrábějí z těchto složek:

sloučenina A 150 mg laktóza 200mg kukuřičný škrob 50mg polyvinylpyrrolidon 4mg stearát hořečnatý 4mg

Účinná látka se smíchá s laktózou a škrobem a granuluje s vodným roztokem polyvinylpyrrolidonu. Výsledné granule se suší, smíchají se stearátem hořečnatým a lisují za vzniku tablet, které mají průměrnou hmotnost 408 mg.

Srovnávací příklad 1

Účinek karbamazepinu na krysy závislé na alkoholu, stanovený na modelu projevů chování krys při odejmutí drogy

Zvířata a materiály jsou popsány v příkladu 1.

- 11 CZ 284061 B6

Postup

Ethanol (20 %, 5 ml na krysu, perorálně) se podává krysám čtyřikrát denně po dobu 7 dnů. Karbamazepin (40 mg/kg, perorálně) nebo celacol, ke kontrolnímu stanovení, se podávají v 5 případech, vždy 1 hodinu před třetí dávkou ethanolu v den 4 a 1 hodinu před první a třetí dávkou ve dnech 5 a 6.

až 12 hodin po poslední dávce ethanolu se zvířata pozorují jednotlivě na ploše podobné aréně na rozdílné účinky v chování vyvolané alkoholem, což se hodnotí podle obtíží na libovolné stupnici.

Výsledky jsou uvedeny na obr. 8, kde jsou ukázány střední hodnoty (průměr ± směrodatná odchylka) pro aktivitu (A), poruchy koordinace (B), podrážděnost (C) a třes (D) u krys ošetřených karbamazepinem v dávce 0 nebo 40 mg/kg. Signifikantní rozdíly mezi karbamazepinem a kontrolním stanovením při ošetření celacolem jsou odvozeny od neparametrové analýzy (Mann-Whithneyův U-test). Žádný účinek není signifikantní (p < 0,05). Stejné výsledky se dosáhnou, pokud dávka karbamazepinu se sníží na 20 mg/kg a na 10 mg/kg. Proto karbamazepin nemá účinek na příznaky vyvolané odejmutím alkoholu.

Srovnávací příklad 2

Účinek karbamazepinu na vyvolání audiogenní citlivosti u krys závislých na alkoholu

Zvířata a materiály jsou popsány v příkladu 1.

Postup

Zvířata dostávají ethanol (20 %, 5 ml na krysu, perorálně) čtyřikrát denně po dobu 4 dnů. V den 5, 12 hodin po poslední dávce alkoholu, zvířata obdrží karbamazepin (20, 40 nebo 80 mg/kg), sloučeninu A (40 mg/kg) nebo celacol, ke kontrolnímu stanovení. O jednu hodinu později se zvířata umístí jednotlivě do komory s omezeným pronikáním zvuku a zvoní se elektrickým zvonkem po dobu 60 sekund (hladina intenzity zvuku 90 decibel). Výskyt záchvatů v průběhu 60 sekund pro každou ošetřenou skupinu se porovná s kontrolními skupinami za použití Fischerova exaktního testu pravděpodobnosti.

Výsledky uvedené na obr. 9 ukazují, že karbamazepin má méně signifikantní účinek na výskyt záchvatů, který je vyvolán odejmutím alkoholu.

Claims (9)

1. Použití 3,5-diamino-6-(2,3-dichlorfenyl)-l,2,4-triazinu nebo jeho farmaceuticky nebo veterinárně přijatelné soli pro výrobu léčiva

a) k ochraně nebo snížení závislosti na prostředku vyvolávajícím závislost, nebo

b) k ochraně nebo snížení tolerance nebo reverzní tolerance na prostředku vyvolávajícím závislost.

- 12 CZ 284061 B6

2. Použití podle nároku 1, vyznačující se tím, že adiční solí s kyselinou je sůl kyseliny isethionové.

3. Použití podle nároku 1 nebo 2, vyznačující se tím, že prostředkem vyvolávajícím závislost je opiát.

4. Použití podle nároku 3, vyznačující se tím, že opiátem je morfin.

5. Použití podle nároku 1 nebo 2, vyznačující se tím, že prostředkem vyvolávajícím závislost je látka s tlumivým účinkem na centrální nervový systém.

6. Použití podle nároku 5, vyznačující se tím, že látkou stlumivým účinkem na centrální nervový systém je ethanol.

7. Použití podle nároku 1 nebo 2, vyznačující se tím, že prostředkem vyvolávajícím závislost je psychostimulant.

8. Použití podle nároku 5, vyznačující se tím, že psychostimulantem je kokain.

9. Použití podle nároku 1 nebo 2, vyznačující se tím, že prostředkem vyvolávajícím závislost je nikotin.