CZ281381B6

CZ281381B6 - Kontrastní látka

Info

Publication number: CZ281381B6
Application number: CS901257A
Authority: CZ
Inventors: Torsten Almén; Lars Baath; Audun Ökdeldal
Original assignee: Nycomed As
Priority date: 1989-03-17
Filing date: 1990-03-15
Publication date: 1996-09-11
Also published as: DD295992A5; EP0390242A1; IL93752A; DE69020208D1; EP0463013A1; NO913641D0; HU902356D0; PT93471B; YU47911B; DE69020208T2; EG19431A; ATE123954T1; ZA902052B; CN1057703C; IL93752A0; WO1990011094A1; US5366722B1; DK0390242T3; FI914337A0; GR3017133T3

Abstract

Řešení spočívá ve zlepšených kontrastních látkách, které obsahují kontrastní činidla neiontového typu, například rtg-kontrastní neiontová činidla s obsahem jodu, a sodíkové ionty v koncentraci 20 až 60 mM/l.ŕ

Description

Kontrastní látka

Oblast techniky

Vynález se týká kontrastní látky, zejména neiontového typu. Dosavadní stav techniky

Kontrastní látky je možno používat v lékařství při zobrazování, například při rtg-vyšetření, vyšetření magnetickou rezonancí a ultrazvukem tak, aby byly zdůrazněny kontrasty v tělesných strukturách člověka nebo jiných živočichů. Výsledný kontrast umožňuje jasnější pozorování nebo identifikaci různých orgánů, tkání nebo tělesných dutin. Při rtg-vyšetření modifikují kontrastní látky vlastnosti paprsků v těch místech těla, kde dochází k jejich průchodu, v případě magnetické rezonance jsou modifikovány charakteristické doby relaxace Tj a T₂ jader, obvykle protonů vodíku v rezonančních signálech, získaných tímto způsobem, při vyšetření ultrazvukem je modifikována rychlost ultrazvuku nebo hustota těch míst těla, kterými ultrazvuk prochází.

Použití určitých látek jako kontrastních materiálů je do značné míry závislé na jejich toxicitě nebo jiných nepříznivých účincích, které mohou mít tyto látky na subjekt, jemuž jsou podávány. Protože tyto látky jsou obvykle užívány pro diagnostické a nikoliv pro léčebné účely, vzniká obecná snaha vyvinout materiály, které mají malý nebo nemají žádný účinek na různé biologické pochody v tělesných buňkách, protože za těchto podmínek je toxicita nižší, stejně jako nepříznivé klinické účinky.

K toxicitě a přispívají některé nosič, stejně jako ionty a její metabolity.

nepříznivým jeho složky kontrastní účinkům kontrastních materiálů , například rozpouštědlo nebo látka a její složky, například

Byly zjištěny následující hlavní faktory, přispívající ke vzniku toxicity a škodlivých účinků:

- chemická toxicita kontrastní látky,

- osmotické působení kontrastní látky a

- iontové složení (nebo nedostatek iontů) v prostředí.

Například u koronární angiografie byla spojena injekce kontrastní látky v prostředí s vážnými nepříznivými účinky na srdeční funkci, takže tyto účinky vedly k omezení použití různých kontrastních látek k tomuto účelu.

V průběhu tohoto vyšetření prochází v krátkém časovém období oběhovým systémem spíše větší množství kontrastního prostředí než krev a rozdíly v chemické a fyzikálně-chemické povaze mezi kontrastní látkou a krví mohou vyvolat nežádoucí účinky, jako arytmii, prodloužení úseku QT a zejména fibrilaci komor a snížení kontrakční síly srdečního svalu.

-1CZ 281381 B6

Kontrastní látky je možno rozdělit do dvou skupin, na iontové a neiontové kontrastní látky. V těchto dvou skupinách se kontrastní látka nachází v roztoku v iontové formě, v molekulové formě nebo ve formě částic.

Běžná rtg-kontrastní prostředí obsahují jako kontrastní látku materiál, obsahující jod s poměrně vysokou atomovou hmotností. Kontrastní látky pro angiografii mohou mít koncentraci jodu až 450 mg/ml a v této koncentraci mají kontrastní látky s poměrem 1,5, jako diatrizolát, jodthalamát, ioxithalamát, jodamid a metrizolát, osmotický tlak 5 až 9 krát vyšší než lidská plazma, iontové kontrastní látky s poměrem 3 jako ioxaglát nebo neiontové kontrastní látky s poměrem 3, jako metrizamid, iopromid, iopentol, iopamidol a iohexol, mají tuto hodnotu o polovinu vyšší a neiontové kontrastní látky s poměrem 6, jako iotrolan a iodixanol, mají dostatečný tlak, rovný přibližně čtvrtině tlaku látek s poměrem 1,5 se stejnou koncentrací jodu. Neiontové kontrastní látky s poměrem 6 je možno užít i s koncentrací jodu, s níž jsou hypotonické, je možné přidat ionty normální plazmy a další běžná osmotický účinná činidla pro dosažení izotonicity s normální plazmou.

Pod pojmem poměr 3 se rozumí, že poměr atomů jodu k částicím látky, tj. k iontům nebo molekulám je 3. Poměr 1,5 a 3 pro neiontové kontrastní látky znamená sloučeniny, které obvykle obsahují trijodfenylovou skupinu a kontrastní látky s poměrem 3 iontového typu a s poměrem 6 neiontového typu obvykle obsahují 2 trijodfenylové skupiny.

To znamená, že ve většině případů budou při koncentraci například 250 mg jodů v 1 ml kontrastní látky hypertonické. Tato vlastnost působí osmotické účinky, například výstup vody z červených krvinek, endotheliálních buněk a svalových buněk srdce a cév. Ztráta vody způsobí tuhost červených krvinek a hypertonicita, chemotoxicita a neoptimální koncentrace iontů společně nebo odděleně snižují sílu svalového stahu a způsobují rozšíření krevních cév a v důsledku toho pokles krevního tlaku.

Obvykle není žádoucí přidávat ionty k izotonickému nebo již hypertonickému kontrastnímu prostředí, protože se tím zvýší hypertonicita a tím i vedlejší účinky, způsobené změnami osmotického tlaku.

Avšak, jak již bylo uvedeno, důležitým faktorem pro toxicitu a nevýhodné účinky kontrastních látek je také jejich iontové složení nebo nepřítomnost iontů v kontrastním materiálu. Je zapotřebí, aby iontové kontrastní látky obsahovaly ionty, obvykle kationty které by vyvažovaly ionty jodu, které jsou obvykle anionty. Byly prováděny podrobné výzkumy kationtového složení kontrastních materiálů a přesto, že v obchodních materiálech jsou kationty často sodík a/nebo meglumin (Meg⁺), je možno do těchto materiálů přidávat také ionty, obvykle v plazmě, jako ionty vápenaté, draselné nebo hořečnaté.

Obvykle se pokládá za prokázané, že snížení síly stahu srdečního svalu je větší při zvyšující se koncentraci sodíkových iontů, avšak výsledky Alména v publikaci Acta Radiologica Diagno-2CZ 281381 B6 sis 17, 439-448 (1976) na žilním modelu, který užil ke stanovení vlivu kontrastních látek na kontraktivitu hladkého svalu, ukazují, že nepřítomnost normálních iontů plazmy, zejména obvyklých kationtů jako sodíku, draslíku, hořčíku a vápníku, nepříznivě ovlivňují schopnost těchto svalů se stahovat. Výsledky podle publikace Simon a další, AJR 114, 810-816 (1972) pro kontrastní materiály na bázi diatriazoátu prokazují, že při koronární angiografii vzniká nebezpečí fibrilace komor tam, kde koncentrace sodíkových iontů v kontrastním materiálu klesne příliš pod hodnoty, obvyklé v plazmě, například pod 70 mM/1. Další výzkumy ukázaly, že k fibrilaci komor dochází v případě, že koncentrace sodíkových iontů v kontrastním materiálu klesne pod 3,2 až 2,6 mM/1, jak bylo uvedeno v publikaci Morris, Investigative Radiology 23, S127-S129 (1988). Byly však také získány doklady, že výskyt fibrilace komor při použití neiontových kontrastních látek může být nepřijatelně vysoký, jak bylo popsáno v publikaci Piao a další, Investigative Radiology 23, 466 - 470 (1988).

Při přidání vápenatých a hořečnatých iontů k iontovým kontrastním materiálům s obsahem kationtů sodíku a megluminu bylo také prokázáno, že tímto způsobem je možno snížit účinky na bariéru mezi krví a mozkomíšním mokem a také snížit toxicitu při nitrožilním podání.

Tyto pokusy ukazovaly, že by přidání iontů, obvyklých v plazmě, do kontrastní látky mohlo modifikovat biologické účinky těchto materiálů, avšak, jak již bylo uvedeno svrchu, jakékoliv přidání iontů do hypertonického materiálu zvýší hypertonicitu a tím i osmotické účinky. V literatuře se popisuje nebezpečí fibrilace komor u neiontových kontrastních materiálůa skutečnost, že toto nebezpečí je možno snížit přidáním malého množství sodíkových iontů a že nežádoucí účinek na kontraktivitu svalových buněk je možno omezit přidáním kationtů, obvykle se vyskytujících v krevní plazmě, avšak nedochází k souhlasu vzhledem k optimálnímu obsahu kationtů v těchto materiálech.

Dřívější výzkumy také ukázaly, že za přítomnosti sodíkových iontů v kontrastních materiálech dochází méně snadno ke shlukování červených krvinek v lidské krvi. V publikaci Zucker a další, Investigative Radiology 23, S340 - S345 (1988) se navrhuje, aby neiontová rtg-kontrastní látka iohexol byla modifikována přidáním sodíku ve formě chloridu sodného v koncentraci 15 mM/1 ke snížení shlukování těchto krvinek, aniž by současně došlo k nežádoucímu většímu zvýšení osmotického tlaku.

Literární údaje tedy nejsou zcela v souladu a vyskytují se rozdíly v názorech na optimální obsah kationtů v kontrastních materiálech. Z hlediska toxicity, vznikající při vysokém osmotickém tlaku, je přidání kationtů nevhodné, protože vede ke zvýšení osmotického tlaku. Avšak z hlediska vyloučení nebezpečí fibrilace komor je žádoucí, aby materiál obsahoval alespoň 3,2 mM/1 sodíku. Mimoto z hlediska vyloučení nežádoucího snížení kontraktivity svalů uvádí svrchu uvedená Alménova publikace vhodnost přidání iontů, obvyklých v plazmě, až do koncentrace, která je v krevní plazmě běžná, kdežto v publikaci Kožený a další, Am. Heart J. 109, 290 (1984) se uvádí, že zvýšení koncentrace sodíkových iontů v kontrastním materiálu může ještě zhoršit účinek na snížení kontraktivity, tj. negativní inotropní účinek materiálu.

-3CZ 281381 B6

Nyní bylo neočekávaně zjištěno, že nepříznivé účinky neiontových kontrastních materiálů je možno snížit přidáním sodíkových iontů do těchto prostředí v poměrně úzkém koncentračním rozmezí 20 až 60 mM/1, s výhodou 25 až 40, zvláště 26 až 36 a nejvýhodněji 27 až 38 mM sodíku/1.

Vynález je založen částečně na překvapujícím zjištění, že přidání sodíkových iontů v poměrně nízké koncentraci vede ke snížení účinku, který snižuje kontraktivitu svalu ve srovnání s týmž kontrastním materiálem, který je prostý sodíkových iontů, kdežto vyšší koncentrace sodíkových iontů, jak je známo, ještě zhoršují snížení síly kontrakce. Vynález také částečně vychází ze zjištění, že různé formy shlukování červených krvinek jsou optimalizovány při svrchu uvedeném koncentračním rozmezí sodíkových iontů. Při tomto rozmezí je optimalizována tvorba dvourozměrných shluků (rouleaux), které jsou indikátorem normální shlukovátelnosti erytrocytů, kdežto při nižší koncentraci sodíkových iontů se tvorba shluků zvyšuje a při vyšší koncentraci těchto iontů dochází ke zvýšené tvorbě echinocytů. Mimoto sodíkové ionty ve svrchu uvedeném koncentračním rozmezí vylučují riziko fibrilace komor, k níž může dojít při nižší koncentraci sodíkových iontů.

Podstata vynálezu

Podstatu vynálezu tvoří kontrastní látka s obsahem neiontového rtg-kontrastního činidla s obsahem jodu ve fyzilogicky přijatelném vodném prostředí, kde toto prostředí má koncentraci sodíkových iontů 20 až 60 mM za předpokladu, že v případě, že prostředí obsahuje citronan sodný, je koncentrace sodíkových iontů alespoň 26 mM a v případě, že použitým kontrastním činidlem je ioversol, je koncentrace sodíkových iontů v rozmezí 26 až 36 mM.

V předchozím odstavci je uváděno neiontové rtg-kontrastní činidlo ioversol. Toto činidlo bylo uvedeno v publikaci Ralston a další, Investigative Radiology 23, S140 - S143 (1988), kde se popisují pokusy s roztoky, které obsahovaly ioversol a 12,4, 25,6, 38,5, 77 a 144 mM/Ι sodíkových iontů. V publikaci se uvádí účinek sodíku na výskyt fibrilace komor při použití ioversolu a skutečnost, že přidání sodíku obvykle snižuje výskyt fibrilace komor na modelu psího srdce. Výsledky z této publikace však uvádějí pouze účinek sodíku, nikoliv možnost, že kritická by mohla být koncentrace těchto iontů, například v oblasti 20 až 60, optimálně 27 až 30 mM/1.

Vynález je založen na zjištění, že negativní účinky zvýšeného osmotického tlaku při koncentraci sodíkových iontů 20 až 60 mM/Ι jsou vyváženy následujícími pozitivními faktory:

výskyt fibrilace komor je menší než u nižší koncentrace sodíkových iontů, snížení síly kontrakce je menší než u vyšší nebo nižší koncentrace sodíkových iontů, tvorba shluků červených krvinek je menší než u nižší koncentrace sodíkových iontů, tvorba echinocytů je menší než při vyšších koncentracích sodíkových iontů a

-4CZ 281381 B6

- tvorba plošných agregátů je větší než u vyšší nebo nižší koncentrace sodíkových iontů.

Vynález je možno aplikovat zvláště na rtg-kontrastní materiály, které obsahují kontrastní činidla s poměrem 3, jde například o svrchu uvedené látky.

Kontrastní látky podle vynálezu s obsahem kontrastních činidel, která obsahují jod, budou s výhodou obsahovat tato činidla v koncentraci alespoň 100 mg jodu/ml, například 150 až 500, s výhodou 200 až 350 mg jodu/ml. Mimoto vzhledem k tomu, že odchylky od izotonicity by měly být co nejmenší, pokládá se obvykle za vhodné, aby osmotický tlak kontrastního materiálu podle vynálezu byl menší než 1 osm/kg H₂O, s výhodou 850 osm/kg H₂O nebo méně.

tačním činidlem, jako edetátem natým, například tak, že takto

Sodíkové ionty je možno do kontrastní látky podle vynálezu přidávat ve formě solí sodíku s anionty, přijatelnými z fyziologického hlediska. Jde s výhodou o anionty, které se běžně vyskytují v krevní plazmě, jako chloridové, fosforečnanové a hydrogenuhličitanové ionty. Sodíkové ionty je možno také přidávat alespoň z části ve formě soli s fyziologicky přijatelným chelasodným nebo edetátem disodnovápepřidané množství je 0,5 až 1,5 mM Na/1. Kromě sodíkových iontů je možno do kontrastních látek podle vynálezu přidávat také další fyziologicky přijatelné kationty. Kontrastní látky podle vynálezu je proto možné snadno získat tak, že se do obvyklých kontrastních látek přidají sodné soli v pevné formě nebo v roztoku, nebo ve formě směsí solí s obsahem sodíku nebo jejich roztoků.

Vynález se rovněž týká způsobu výroby kontrastní látky, který spočívá v tom, že se smísí, popřípadě po dispergování ve fyziologicky přijatelném vodném činidlo a zdroj sodíkových iontů prostředí, neiontové kontrastní a v případě potřeby se výsledná s koncentrací sodíkových iontů směs zředí na kontrastní látku mM/Ι, nebo 26 až 36 mM/Ι v případě, že kontrastním činidlem je ioversol.

Kontrastní látky podle vynálezu jsou zvláště vhodné pro nitrožilní podání a zejména pro zobrazení srdce. Vynález se tedy týká použití neiontových kontrastních činidel a fyziologicky přijatelných sodných solí nebo jejich roztoků ve fyziologicky přijatelném rozpouštědle, například vodě pro injekční podání, pro výrobu kontrastních látek pro použití při zobrazování srdce.

Je třeba uvést, že z předběžných výsledků se považuje za možné, že přidání vápenatých iontů do kontrastních látek podle vynálezu v množství 0,4 až 0,6 mM/Ι může dále zlepšit vlastnosti kontrastní látky. Podobně pokusy ukazují, že by oxygenace, tj. sycení kyslíkem mohlo mít rovněž příznivý vliv na výsledné vlastnosti kontrastních látek podle vynálezu.

Vynález bude dále popsán v souvislosti s přiloženými výkresy. Na obr. 1 až 3 jsou znázorněny grafy, na nichž je uvedeno snížení síly kontrakce srdečního svalu králíka v závislosti na koncentraci sodíkových iontů po infuzi iohexolu nebo iopentolu bez přidání sodíku, nebo po jeho přidání.

-5CZ 281381 B6

Sledování účinků přidání sodíku k neiontovým kontrastním látkám na sílu srdeční kontrakce

Králičí srdce byla odebrána králíkům obojího pohlaví s hmotností 2,2 až 4,2 kg po nitrožilním uspání pentobarbitonem (Mebumal Vet. ACO) a po heparinizaci (Heparin, Kabi Vitrum, 1 000 mezinárodních jednotek/kg). Srdce, plíce a aorta byly rychle vyjmuty a uloženy do nádoby, obsahující oxygenovaný Krebsův roztok s glukózou v koncentraci 11,0 mmol/1 a sacharózou 12,0 mmol/1, bud s teplotou 4 nebo 37 ’C. Srdce pak bylo upevněno na polyetylenovou cévku podle Langendorffa pod tlakem 9 kPa. Srdce bylo promýváno Krebsovým roztokem, nasyceným směsí 95 % kyslíku a 5 % oxidu uhličitého při teplotě 37 ’C.

Promývací kapalina byla přiváděna do zásobníku dvěma paralelními trubicemi z plastické hmoty, připojenými T-ventilem na aortální cévku těsně před jejím vstupem do vzestupné větve aorty. T-ventil byl nastaven tak, aby spojení mezi jednou z trubic z plastické hmoty a aortální cévkou bylo uzavřeno. Pak byl do uzavřené trubice vstřiknut zkoumaný roztok a současně protékala promývací kapalina druhou trubicí. Pak byl T-ventil otočen tak, aby byl zastaven proud promývací kapaliny do aorty a byl nahrazen proudem zkoumaného roztoku.

Ke stěně levé komory bylo přišito měřicí zařízení (Dept. of Medical Technology Malmó General Hospital) pro měření síly kontrakce srdečního svalu. K záznamu bylo užito zařízení Mingograph 800 (Elema Schónender). Síla kontrakce byla měřena jako minimální síla kontrakce po infuzi kontrastní látky v procentech síly kontrakce bezprostředně před infuzi.

Tímto způsobem byly provedeny následující pokusy:

1. Iohexol s obsahem 300 mg jodu v ml byl zředěn zásobním roztokem chloridu sodného na koncentraci jodu 150 mg/ml. Zásadní roztok obsahoval chlorid sodný v takové koncentraci, že výsledné kontrastní látky obsahovaly 0, 19,25, 38,5, 57,75, 77 nebo 154 mM Na/1. Každé z 15 srdcí bylo promyto 7,5 ml každého ze šesti kontrastních prostředků v náhodném pořadí, tj. celkem 90 infuzi.

2. K iohexolu s obsahem jodu 300 mg/ml a iopentolu s obsahem jodu 300 mg/ml byl přidán pevný chlorid sodný do koncentrace 0, 29 nebo 77 mM Na/1. Každé z 15 srdcí bylo promyto 5 ml každého ze šesti kontrastních materiálů v náhodném pořadí, tj. celkem 90 infuzi.

3. K iopentolu s obsahem jodu 350 mg/ml byl přidán pevný chlorid sodný do koncentrace 0, 19,25, 38,5, 57,75 nebo 77 mM Na/1. Každé z 15 srdcí bylo promyto každým z pěti kontrastních prostředí v množství 5 ml v náhodném pořadí.

Promývání bylo prováděno v intervalech 10 minut při teplotě ’C.

Pro statistické vyhodnocení bylo použito Wilcoxonova testu.

Za statisticky významnou byla považována hodnota p nižší než 0,05.

-6CZ 281381 B6

Pokles síly kontrakce (střední pokles a odchylka) po promytí 15 srdcí vždy 7,5 ml iohexolu s obsahem jodu 150 mg/ml a s obsahem 0, 19,25, 38,5, 57,75, 77 a 154 mM Na/1 je znázorněn na obr.l Sodík byl přidán ve formě chloridu sodného. Všechny kontrastní materiály způsobily pokles síly kontrakce, avšak tento pokles byl neočekávaně nižší při koncentraci sodíkových iontů v rozmezí 20 až 60 mM/1.

Na obr. 2 je znázorněn pokles síly kontrakce obdobným způsobem po infuzi 15 srdcí iohexolem s obsahem jodu 300 mg/ml nebo iopentolem s obsahem jodu 300 mg/ml a s obsahem sodíkových iontů 0, 29 a 77 mM/Ι, sodík byl přidán ve formě chloridu sodného. Podstatně nižší pokles síly kontrakce bylo možno pozorovat u kontrastních materiálů s obsahem 29 mM/Ι sodíkových iontů než u těch, které obsahovaly 0 nebo 77 mM/Ι sodíku.

Na obr. 3 je znázorněn pokles síly kontrakce obdobným způsobem po promytí 13 srdcí vždy 5 ml iopentolu s obsahem jodu 350 mg/ml a s obsahem sodíkových iontů 0, 19,25, 38,5, 57,75 a 77 mM/Ι. Sodík byl přidán ve formě chloridu sodného.

Zkoumání vlivu obsahu sodíku v kontrastních látkách na shlukování krvinek

Vliv obsahu sodíkových iontů v kontrastních látkách na shlukování krvinek byl zkoumán následujícím způsobem. Jeden díl lidské krve byl přidán ke třem dílům kontrastní látky, která obsahovala iohexol s obsahem jodu 300 mg/ml a sodík v množství 0, 18,8, 23,4, 28,1, 32,8 nebo 37,5 mM/Ι. Sodík byl přidán jako chlorid sodný. Krev byla odebrána 10 až 29 lidským dobrovolníkům. Byla sledována tvorba shluků a plošných shluků, výsledky pro různé koncentrace sodíkových iontů jsou uvedeny v následujících tabulkách 1 až 3. Shluky červených krvinek byly hodnoceny podle následující stupnice:

a) malé množství shluků (0 až 20 % červených krvinek ve shlucích) ,

b) středně velký počet shluků (20 až 70 % červených krvinek ve shlucích),

c) velký počet shluků (více než 70 % červených krvinek ve shlucích) .

Tabulka 1

Shlukování lidských červených krvinek do 2 minut po přidání kontrastní látky s obsahem iohexolu (300 mg I/ml) a 0 až 37,5 mM/Ι sodíkových iontů

-7CZ 281381 B6

koncentrace iontů Na mM/1	shluky	celkem	plošné shluky	všechny buňky odděleny
a	b	c
0			15	15
18,8	11	4		15	1
23,4	7			7	7	1
28,1	1			1	9	5
32,8						15
37,5						15

Bylo užito 15 vzorků, krev každého z 15 dobrovolníků byla zkoušena při každé koncentraci sodíkových iontů.

Tabulka 2

Shlukování lidských červených krvinek do 2 minut po přidání kontrastní látky s obsahem iohexolu (300 mg I/ml) a 0 až 150 mM/1 sodíkových iontů, přidaných jako chlorid sodný

koncentrace iontů Na mM/1	N	shluky	plošné shluky	všechny buňky odděleny
a	b	c	celkem
0	29			29	29
18,8	15	5	7	3	15
28,1	15					11	4
37,5	10					1	9
75	10					6	4
150	10					3	7

N = počet dobrovolníků.

Tabulka 3

Shlukování lidských červených krvinek v průběhu 30 minut po podání kontrasního materiálu s obsahem iohexolu (300 mg jodu v ml) a 0 až 150 mM/1 sodíkových iontů, přidaných jako chlorid sodný

-8CZ 281381 B6

koncentrace iontů Na mM/1	N	shluky	plošné shluky	všechny buňky odděleny
a	b	c	celkem
0	10	5	3		8	2	2
18,8	15	3	7		10	3	2
28,1	15					13	2
37,5	10					7	3
75	10					8	2
150	10					9	1

N = počet dobrovolníků.

Ze svrchu uvedených tabulek je zřejmé, že ke tvorbě plošných shluků dochází v největší míře při koncentraci sodíkových iontů 28,1 mM/1.

Příklady provedení vynálezu

Příklad 1

Kontrastní látka

Složení:

Iohexol^x (300 mg I/ml) chlorid sodný do 28 mM Na⁺/1.

^x Iohexol je dodáván pod obchodním názvem Omnipaque (Nycomed AS).

Postupuje se tak, že se pevný chlorid sodný rozpustí v iohexolu do požadované koncentrace sodíkových iontů.

Příklad 2

Kontrastní látka

Složení:

Iopentol (350 mg I/ml, Nycomed AS) destilovaná voda roztok chloridu sodného do 32 mM Na⁺/1.

Iopentol s obsahem jodu 350 mg/ml se zředí destilovanou vodou na obsah jodu 280 mg/ml a pak se přidá roztok chloridu sodného v destilované vodě až do koncentrace jodu 200 mg/ml a do koncentrace sodíkových iontů 32 mM/1.

-9CZ 281381 B6

Příklad 3

Kontrastní látka

Složení:

Iohexol (300 mg I/ml) roztok chloridu sodného do 150 mg I/ml a 26 mM Na⁺/1·

Iohexol, dodávaný jako Omnipaque, se zředí roztokem chloridu sodného v destilované vodě na koncentraci jodu 150 mg I/ml a koncentraci sodíkových iontů 26 mM/1.

Příklad 4

Kontrastní látka

Složení:

Ioversol (300 mg I/ml) chlorid sodný do 28 mM/1

Chlorid sodný se rozpustí v prostředku Ioversol (Mallinckrodt, lne.) až do výsledné koncentrace 28 mM/1.

Claims

PATENTOVÉ NÁROKY

1. Kontrastní látka s obsahem neiontového rtg-kontrastního činidla s obsahem jodu ve fyziologicky přijatelném vodném nosném prostředí, vyznačující se tím, že toto prostředí má koncentraci sodíkových iontů 20 až 60 mM za předpokladu, že v případě, že prostředí obsahuje citronan sodný, je koncentrace sodíkových iontů alespoň 26 mM a v případě, že použitým kontrastním činidlem je ioversol, je koncentrace sodíkových iontů v rozmezí 26 až 36 mM.

2. Kontrastní látka podle koncentrace nároku 1, sodíkových vyznačuj íc í se 25 až tím, že 40 mM. iontů je v rozmezí 3. Kontrastní látka podle nároku 1, vyzná č u j ící s e tím, že 36 mM. koncentrace sodíkových iontů je v rozmezí 26 až 4. Kontrastní látka podle nároku 1, vyzná č u j ící s e tím, že 30 mM. koncentrace sodíkových iontů je v rozmezí 27 až 5. Kontrastní látka podle nároků 1 až 4, vy z n a č u j ící se tím, že jako kontrastní činidlo obsahuje jodované

rtg-kontrastní činidlo s poměrem 3 nebo 6.

-10CZ 281381 B6
6. Kontrastní látka podle nároku 5, vyznačující se tím, že jako kontrastní rtg-činidlo s obsahem jodu obsahuje metrizamid, iopromid, iopentol, iopamidol, iohexol, ioversol, iotrolan a iodixanol.
7. Kontrastní látka podle nároků 5 a6, vyznačující se tím, že obsahuje kontrastní činidlo v koncentraci 100 až 500 mg/ml.