CZ254595A3

CZ254595A3 - Estrade with module boards

Info

Publication number: CZ254595A3
Application number: CZ952545A
Authority: CZ
Inventors: Maurice Belbenoit
Original assignee: Maurice Belbenoit
Priority date: 1993-03-31
Filing date: 1994-03-30
Publication date: 1996-04-17
Also published as: BG100103A; TW243483B; CN1074081C; ES2120617T3; PL310947A1; EP0694105A1; EP0694105B1; DE69411379T2; CN1123563A; CA2159361A1; WO1994023152A1; SK122895A3; HU9502864D0; AU6506494A; RU2126479C1; BG62217B1; ATE167912T1; CA2159361C; JPH08512371A; AU687046B2

Description

Předložený vynález se týká zvýšené podlahy, vyrobené z modulových desek uchycených na svislých podpěrách, které jsou navzájem oddělené a které spočívají v terénu.

Dosavadní stav techniky

V současné době známé zvýšené podlahy jsou vytvořeny z modulových, obvykle čtvercových desek, které jsou navzájem ve styku ve vodorovné poloze, přičemž jejich rohy spočívají na vodorovných nosných deskách, vytvořených z horních vodorovných hlav svislých podpěr, navzájem oddělených. Každá z těchto podpěr obsahuje spodní základnu, uchycenou k izákladu a svislý spojovací prvek pevné nebo nastavitelné délky mezi spodní základnou, uchycenou k základu a' horní nosnou hlavou desky.

Do současné doby byly rohy desek obvykle umístěny zcela jednoduše na horní nosné hlavě každé podpěry. Jejich poloha na uvedené hlavě je dána prvky, vyčnívajícími směrem nahoru drženými vrchem hlavy podpěry. Tyto vyčnívající prvky jsou obecně vytvořeny z jehlicovitých výběžků, které, v případě čtvercových nebo obdélníkových desek, jsou umístěny v pravidelných rozestupech navzájem svírajících pravé úhly kolem svislé osy podpěry, na které se uvedené osy rohů sousedících desek protínají. Jehlicovité výběžky jsou s vůlí vloženy do ohraničených mezer mezi spodními částmi rohů desek takovým způsobem, že sestava přilehlých desek na podpěře je relativně volná a tudíž takovýmto způsobem provedená podlaha není dobře stabilizována.

Jiný typ známé sestavy zvýšení podlahy sestává z podpěr, jejichž hlavy mají drážky, do kterých jsou rohy modulových desek uchyceny, ale sestava přilehlých desek na těchto podpěrách je rovněž relativně volná, protože je zde ¹ ROTT. RŮŽIČKA & GUTTMANN í PatihiHň-aToůVVi.aiicělář

Nad Šicaví i 2. I 70 W Praha 7 I Česka republika Z/C nutné dodržet určitou velikost vůle pro účely uchycení rohů desek do drážek podpěr, aby se tak usnadnila montáž a aby bylo možné umožnit vyrovnávání jakýchkoliv roztažností desek. Známý příklad takové sestavy je dán v souvislosti s US patentovým spisem US-A-S 052 157 přihlášeném pod jménem DUCROUX a spol.; další příklad je vytvořen podlahou popsanou v patentovém spise .DE-A-2 107 898, podaném pod jménem Central Floring Ltd., ve kterém podpěrné hlavy mají výčnělky, proti kterým spočívají komolé rohy desek. Ačkoliv zde u této sestavy muže být velikost vůle redukována, nemůže být vyloučena úplně a to z obavy před zvednutím desek v případě jejich roztažení.

jejíž tvaru svislých hran svislými hranami

Podstata vynálezu _s

Předložený vynález si klade za. cíl odstranění těchto nedostatků, výše popsaných, vytvořením sestavy desek, zajištující pevné držení těchto desek po jejich uchycení na horní hlavy podpěr. Pro tyto účely je zvýšená podlaha, povrch sestává výlučně z modulových desek ve pravidelného mnohoúhelníku, majícího podél svých stran svislé hrany , kolmé k horní ploše , desky tvořící základový povrch uvedených desek , podepřených ve svých rozích svislými podpěrami , spočívajícími na základu, vyznačena tím, že horní hlava svislé podpěry je uchycena v radiálních zachycovacích drážkách _;, které jsou obvykle obdélníkového tvaru a které končí na obvodu uvedené horní hlavy .Šířka radiální zachycovací drážky je stanovena tak, aby zajistila pomocí svislého uchycení navzájem · přihlehlých, utěstění mezi patřícími dvěma sousedním deskám

Přehled obrázků na výkresech

Dále budou popsány, rozsah vynálezu neomezující příklady různých provedení, s odkazy na připojené výkresy, kde:

Obrázek 1 představuje perspektivní pohled na sestavené zařízení podle předloženého vynálezu, zajištující udržení čtvercové nebo obélníkové desky na společné podpěře navržené pro nesení čtyř desek i.

Obrázek 2 představuje svislý řez podél čáry II-II z obrázku 1.

Obrázek 3 představuje půdorys podlahové desky čtvercového tvaru.

Obrázek 4 představuje boční pohled na desku z obrázku 3 z levé strany .-------------------------------------------------- ------- ......... .....................

Obrázek 5 představuje perspektivní pohled na variantu provedení čtvercové nebo obdélníkové sestavy desek.

Obrázek 6 představuje pohled na svislý řez podél čáry VI-VIz obrázku 5.

Obrázek 7 představuje boční pohled na desku podle jedné varianty provedení zvýšené podlahy.

Obrázek 8 představuje podlahu se čtvercovými deskami podle varianty provedení zvýšené podlahy.

Obrázek 9 představuje boční pohled z levé strany na desku z obrázku 8.

Obrázek 10 představuje pohled, podobný pohledu z obrázku 9, na provedení podle další varianty desky.

Obrázky 11 a 12 představují půdorysy podlahy, desek čtvercového tvaru, představující dvě možné formy rozdělujících výstupků na okrajích desek.

Obrázek 13 představuje půdorys zvýšené podlahy podle varianty předloženého vynálezu, která má desky ve tvaru rovnostranných trojúhelníků.

Obrázek 14 představuje půdorys podlahové desky vyrobené z tabule plechu, nařezané a ohnuté do tvaru rovnostranného trojúhelníku.

Obrázek 15 představuje boční pohled z levé strany na desku z obrázku 1-4.

Obrázek 16 představuje pohled na zvětšený částečný řez půdorysem oblasti, ve které je šest sousedních trojúhelníkových desek uchyceno ke společné podpěře.

Obrázek 17 představuje částečný svislý řez podél čáry XVII-XVII z obrázku 16.

Obrázek 18 představuje pohled odspodu na šest spojených desek zobrazených na obrázku 16.

Obrázek 19 představuje pohled odspodu na konec desky vyrobené z tabule plechu, nařezané a ohnuté do tvaru rovnoramenného lichoběžníku.

Obrázek 20 představuje boční pohled na konec desky zobrazené na obrázku 19.

Obrázky 21,22,23,24,25 a 26 představují různá provedení podpěr pro uchycení trojúhelníkových desek v čelních pohledech v částečném osovém řezu.

Obrázek 27 představuje pohled zeshora na jedno provedení podpěry, znázorněné na obrázku 26.

Příklady provedení vynálezu

Sestavené zařízení znázorněné na obrázcích 1 až 3 je navrženo tak, aby zajistilo držení vodorovných modulových desek i, čtvercového nebo obdélníkového tvaru, zvýšené podlahy na svislých podpěrách 2 spočívajících na základu, na kterém má být zvýšená podlaha uložena. Tyto svislé podpěry 2. jsou navzájem odděleny o vzdálenost odpovídající rozměrům modulových desek 1.. Každá svislá podpěra 2./ pevné nebo nastavitelné výšky, obsahuje ve své spodní části podpěrnou základnu, která však není na obrázcích znázorněna a u konce své horní části je opatřena vodorovnou podpěrnou hlavou 5., na které spočívají rohy modulových desek 1. Na obrázku 1 jsou znázorněny pouze dvě desky, ale je jistě zcela zřejmé, že každá svislá podpěra 2. slouží k podepření čtyř čtvercových nebo obdélníkových desek 1.. Tyto čtyři desky 1. jsou navzájem v dotyku, to znamená, že jejich svislé hrany 6. jsou oproti sobě navzájem fixovány, přičemž rohy čtyř sousedících desek se stýkají,“ jak je zřejmé z půdorysného pohledu, v bodě O, kterým prochází svislá osa ZZ' podpěry 2.

Podle předloženého vynálezu je šířka obdélníkových drážek 4 vytvořených na horní hlavě 5. svislé podpěry 2 a . končících na jejím obvodě určena tak, aby.způsobila těsný styk svislých protilehlých hran 6., když jsou tyto svislé hrany 6., náležející dvěma sousedním deskám i, svisle uloženy do radiální drážky 4..

---------- Obrázky 3 a 4 představuj í variante modulových desek— čtvercového tvaru, podle které hrany 6, uvedené desky i, jsou vedeny vodorovně v délce, která je menší než je délka strany desky, přičemž hrany 6. jsou vytvořeny symetricky kolem středu strany desky.

Obrázky 5 a 6 představují sestavu desek podle další varianty provedení. Na Obrázcích 5 a 6 je každá hrana £ čtvercové nebo ' obdélníkové desky 1 vytvořena postranní obrubou, ohnutou v pravém úhlu směrem dolů od horní plochy 7 desky 1. Tato hrana 6. probíhá přes část délky strany -desky a jé ukončena v určité vzdálenosti od rohu O desky 1 a je vedena směrem k tomuto -rohu na malou vzdálenost, svislou spojující hranou o menší výšce, vytvářející tak uzamykací prvek desky 1. na horní vodorovné hlavě 5. svislé podpěry 2. Pro tento účel je vodorovná hlava 5. opatřena čtyřmi obdélníkovými radiálními zachycovanými ' drážkami 4., končícími na obvodu kruhové nebo ve tvaru mnohoúhelníku Λ vytvořené hlavy, sbíhajícími se směrem ke středu 0 a rovnoměrně navzájem rozloženými po 90° kolem svislé osy ZZ'

Δ podpěry 2.· Každá zachycovací drážka 4 je obélníkového tvaru, přičemž její šířká e je rovna, v případě hran bez L výstupků, dvojnásobku tlouštky spojovacího okraje 3. snížené ' výšky. Hloubky v radiálním směru, vzhledem k ose ZZ', každé drážky 4 jsou dostatečné, aby přijaly celý spojovací okraj 3_, čímž umožňují, aby roh desky i spočíval na středové části hlavy 5., aniž by zde byl styk mezi svislou sekcí 8, ve spojovací části 2 hrany 6, zajištující spojení desek i, a svislým dnem 9. drážky 4.

Jak je zřejmé z obrázku 6, sousední desky 1 jsou pevně uchyceny na hlavě 5. svislé podpěry 2. svými spojovacími hranami 6., které jsou těsně vloženy do odpovídajících zachycovacích drážek 4 a jsou jimi drženy ve vzájemném dotyku v důsledku skutečnosti, že šířka každé zachycovací drážky 4 je rovna dvojnásobku tlouštky hran 6.·

Obrázek 7 představuje boční pohled na desky i znázorněné na obrázcích 5 a 6.

Obrázky 8, 9 a 10 zobrazují variantu provedení desek 1 podle předloženého vynálezu, u kterých spojovací - okraj 2 hrany 6, zajištující upevnění každé desky 2 v radiální zachycovací drážce 4, je vyroben z pružného pásu 10, který je vytvořen pomocí svislého zářezu 11 nebo vodorovného zářezu 12 v hraně 2· Na stejných obrázcích je ukázán výčnělek 13 vytvořený v polovině pružných pásů 22· Tento výčnělek 13 odpovídá dalšímu provedení desek 2·' U této varianty provedení je jeden pružný pás 10 ze dvou spojen s výčnělkem 13 umístěným podle zobrazení na obrázcích 11 a

12. Tyto obrázky představují v případě čtvercových desek dvě možná rozdělení výčnělků 22, umožňujících sestavení desek 2 podle předloženého vynálezu. Je zřejmé, že tvar desek 2 není omezen a že stejné výsledky by byly dosaženy s trojúhelníkovými nebo šestiúhelníkovými deskami 2· Účelem pružného pásu 10 je umožnit upevnění desek 2 na svislé podpěry 2. Toto uchycení umožňuje určitou pružnost, v důsledku použití pružných pásů 22, přičemž současně je zajištěna těsná sestava uvedených pružných pásů 10 a zachycovacích drážek 4, vytvořených v hlavách 2 svislých podpěr 2. Navíc přidání výčnělků 13 na jeden ze dvou pružných pásů 22, směrem dovnitř zachycovací drážky 2, umožňuje vytvořit určitou vůli mezi horní plochou 7. odpovídajících přilehlých desek 1. Toto ukazuje, jak pružné pásy 10, opatřené -výčnělky 13 , zachovávají vůli mezi základovými horními plochami 7. desek 1, které se tudíž mohou rozpínat, například v důsledku tepla, aniž by toto roztažení způsobilo zvednutí desek a to dokonce když roztažení jedné nebo více desek 1 je větší než vůle mezi stejnými deskami χ. Pružnost sestavy umožňuje relativní pohyb desek 1, vzhledem k jejich svislým podpěrám 2., v horizontální rovině bez nějakých' dějů ' spojených se vzedmutím vr stvy. Navíc desky 1 -budou pevně uchyceny k jejich svislým podpěrám 2. prostřednictvím těsné sestavy pružných pásů 10 a zachycovacích drážek 4. Výsledkem je podlaha, u které jsou odděleny dva druhy vůlí. Vůle, týkající'se zachycovacích drážek 4, je’ odstraněna, čímž je umožněno pevné uložení hran 6. desek i v radiálních zachycovacích drážkách 4. Vůle mezi základovými horními plochami' 7. desek 1 je zachována a dokonce zvýrazněna pružností spoje maži deskami 1 a jejich svislými podpěrami

2./ čímž se umožňuje odstranit všechny potíže, spojené s roztahováním desek 1. Je zřejmé, že vůle mezi základovými horními plochami 7, přilehlých desek 1 vytvořená přidáním výčnělků 13 na pružné pásy 10, může být rovnocenně dosažena pomocí jiného zařízení, například zahnutím pružných pásů 10, ale v tomto případě by dosažení pravidelného rozložení vůle mezi základovými horními plochami 7. bylo těžší než v případě použití výčnělku 13.

Obrázek 14 ukazuje zvýšenou podlahu podle předloženého vynálezu, sestávající z řady vodorovných modulových desek 1, které jsou navzájem v dotyku a mají stejnou velikost a stejné strany v případě trojúhelníkového tvaru. Rohy jednotlivých desek 1 jsou spojeny v bodech O, vytvářejících uzle sítě s trojúhelníkovými oky, tvořené řadou desek 1.

Každý uzel 10 sítě vytváří společný vrchol šesti obdélníkových desek i rovnoměrně rozdělených kolem svislé osy, procházející uzlem O a vytvářející·současně pravidelný í šestiúhelník. Odspodu přilehlá svislá podpěra 2 je spojena ' *,· s každým uzlem 0. Odspodu přilehlá svislá' podpěra 2. bude podrobně popsána dále. Svislá podpěra 2 může sestávat z nezávislých prvku, například takových, jako prvek zobrazený na obrázcích 21 až 27 . u svého spodního konce tato svislá podpěra 2. spočívá na základě, na kterém je zvýšená podlaha budována. Z předcházejícího popisu je zřejmé, že každá trojúhelníková deska JL· spočívá na podlaze na třech bodech 0, vytvořených třemi vrcholy rovnostranného trojúhelníka tvořeného uvedenou deskou i.

Modulové desky i ve tvaru trojúhelníku jsou použity pouze když délka L povrchu, který má být zakryt zvýšenou podlahou, je rovna násobku výšky h každé trojúhelníkové desky i.

Za určitých okolností může být požadováno učinit opatření opět podle předloženého vynálezu, zkompletovat sestavu zvýšené podlahy v sousedství stěn pomocí doplňkových okrajových desek 14 , ve tvaru rovnoramenného lichoběžníku odpovídajícího třem dotýkajícím se standardním trojúhelníkovým deskám i. Jinými slovy, malá základna každé doplňující okrajové desky 14 je rovna délce strany obdélníkové desky jl, přičemž délka její velké základny -je rovna dvojnásobku délky strany trojúhelníkové desky i a •výška lichoběžníkové doplňující okrajové desky 14 je rovna / výšce h trojúhelníkové desky i. Střední oblast větší základny každé doplňující okrajové desky 14 je upravena tak, aby byla schopna použití s běžnou podpěrou nebo běžným zvedákem, jak bude ukázáno dále.

Doplňující okrajové desky 14 zajišťují dobrou stabilitu podlahy podél stěn po provedení odříznutí. Obrázek 14 ukazuje různé případy, objasňující tuto nutnost.

Sekce, provedená ve směru šipky a ukazuje., že trojúhelníkové hlavní desky l. poskytují uspokojivé výsledky, tj. odpovídající podepření podél délky a^, Délky

a.2 a a3 ukazují tři další nastavovací možnosti pomocí doplňujících okrajových desek 14, které mají komolý tvar pro .dosažení· zlepšených výsledků.

Sekce, provedená ve směru šipky b ukazuje, že malé povrchy x trojúhelníkových desek i, zbývající po odříznutí a označené čarou ohraničení sekce, neodpovídají cíli spočívajícímu v poskytnutí dostatečné podpěry podél délky bl Naopak doplňující okrajové desky 14 jsou použity podél délky b2, přičemž části, zbývající po odříznutí, představované čarou ohraničení sekce, mají dostatečný povrch, aby poskytly dostatečnou podpěru.

Sekce, provedená ve směru šipky c, ukazuje, že se získá vyhovující stabilita podél dílky c^ použitím doplňujících okrajových desek 14. ale v tomto případě mohou být použity také trojúhelníkové desky i.

Sekce, provedená ve směru šipky d, ukazuje, že dostatečná stabilita podél délky d^, se dosáhne použitím odříznutých doplňujících okrajových desek 14, kdežto trojúhelníkové desky 1 budou zahrnovat malé odřezky X, které nebude možné uchytit.

Použitím okrajových desek 14 vznikají vzájemné průniky sekcí, pod určitým úhlem, na jedné straně ve směrech a a c a na druhé straně ve směrech b a d.

Obrázky 14,15,16,17 a 18 představují desky 1, tvarované do trojúhelníku, odpovídající variantě uvažovaného vynálezu. Vlastnosti jsou stejné jako u modulových desek i jakéhokoliv mnohoúhelníkového tvaru. Odspodu přiléhající svislá podpěra 2 obsahuje horní hlavu 5. podpěry, ve které je vytvořeno šest sbíhajících se radiálních drážek, přičemž tyto radiální drážky jsou rozděleny v pravidelných vzájemných odstupech po 60° na kruhu se středem O, kde se sbíhají vrcholy šesti přilehlých trojúhelníkových desek 1, jak je to znázorněno na obrázku

1. Pokud je hlava 5. podpěry kruhová, je zřejmé, že každý roh trojúhelníkové desky 2 spočívá na výseči hlavy 5. podpěry, se středovým úhlem 60°. Spojovací okraje 3, hran 6, ohnuté dolů, jsou vloženy do sbíhajících se radiálních drážek 4. Protože šířka e každé radiální drážky 4 je zvolena tak, aby byla rovna dvojnásobku tlouštky části 3. hran b, přičemž uvedené hrany £ dvou přilehlých trojúhelníkových desek 2, jsou zapuštěny a vůči sobě fixovány ve stejné radiální drážce 4, jak je to zřejmé z obrázků 17 a 18, čímž zajišťují pevné uchycení desek 2 na svislé podpěře 2. Sbíhající se- tvary radiálních drážek 4. poskytují horizontální uchycení desek 2, zatímco tříbodové uložení pro každou desku2 zajiŠtuje dokonalou stabilitu, čímž vylučuje riziko vzniku svislého pohybu, které by mohlo vést k rozložení sestavy, ale současně zajišťuje snadné, pevné a málo pracné obkládání. Navíc každá svislá podpěra 2 je prakticky stabilní, protože je současně držena šesti sousedícími trojúhelníkovými deskami 2·

Za účelem ukázat provedení co nej jasněji, jak je to jen možné, jsou na obrázcích 14,15,16,17 a 18 hrany 6. ukázány v jejich nejednodušších tvarech, to znamená bez snížení výšky v jejich krajích, bez pásu a bez výčnělků.

Je samozřejmé, že všechny» tyto různé varianty mohou být použity u desek 2 tvarovaných do trojúhelníků. Pokud jsou použity výčnělky 13 na pružných pásech 10, pak šířka radiálních drážek 4 bude rovna dvojnásobku tlouštky pručných pásů 10 plus tlouštka výčnělku 13.

Pohled odspodu, znázorněný na obrázku '18, dává dobrou představu o způsobu, jakým jsou hrany 6 trojúhelníkových desek JL navzájem uchyceny, čímž vytvářejí nepřerušovanou podlahu. Avšak v důsledku skutečnosti, že je zde dělící rovina, mezi dvěma přilehlými deskami £, podlaha vykazuje dobré akustické vlastnosti,· protože dělící roviny mezi — ------deskami /přerušuj í vodorovný ·přeno s.......zvuku, zejména v případě varianty, u které spojovací okraje 3. hran £ jsou ve tvaru pružných pásů 10, opatřených výčnělky 13, protože v takovémto případě základní horní plochy 7 desek i jsou navzájem odděleny, určitou vůlí mezi sebou, odpovídající ťiouštce výčnělků 13 . Navíc tím, že trojúhelníkové desky i jsou malé velikosti je dáno to, že se zde zmírňuje membránový efekt, ke kterému dochází při větších površích desek 1.

Obrázky 19 a 20 představují uspořádání lichoběžníkové doplňující okrajová okrajové desky 14. Tato lichoběžníková doplňující deska 14 může být podobně jako trojúhelníková deska i vyrobena z tabule plechu, vyříznuta a zahnuta tak, aby vytvořila lichoběžníkovou základní horní plochu 35, která má na svých stranách obruby, zahnuté do pravých úhlů ve stejných směrech a ve stejných vzdálenostech od vrcholů základní plochy 35 . Obě dvě skloněné strany a malá základna s lichoběžníkové základní desky 3 5 obsahují dvě samostatné | hrany 15, které vzniknou vytvořením zahloubení 34 |·' situovaném ve středu větší základny. Toto zahloubení 34.

| mezi dvěma hranami 15 větší základny je nutné pro to, aby * zachytilo okrajové desky 14 k zespodu přiléhajícím podpěrám.

Dále bude uveden, s odkazy na obrázky 21 až 27, popis různých, rozsah vynálezu neomezujících, provedení podlahových podpěr. Tyto podpěry, které jsou vytvářeny Jj nezávislými prvky, navrženými podle výhodné varianty ' předloženého vynálezu, pro zachycení trojúhelníkových desek i a lichoběžníkových doplňujících okrajových desek 14 na svých horních čelech, aby je držely v dané sestavě, určují výšku získané roviny, tzn. výšku prázdného prostoru pod podlahou, která je rovna vlastní výšce podpěr. Každá z opěr obsahuje vodorovnou hlavu 5.. ve které je vytvořeno šest sbíhajících se radiálních zachycovacích drážek 4 rozdělených navzájem po 60° kolem středu O hlavy 5. Podpěra 16 znázorněná na obrázku 21 je vyrobena jako jednoduchý ocelový kus, směrem nahoru se sbíhajícího komolého tvaru, ukončeného v jeho spodní části vnější přírubou 17, vytvářející nosnou základnu na terénu. Horní čelo horní vodorovné stěny 18 podpěry 16 vytváří rovinnou podpěru a uchycovací hlavu 5. desek JL. Radiální zachycovací drážky 4 jsou vytvořeny jak v horní vodorovné stěně .18., tak v horní části komolé vnitřní stěny.

U varianty provedení, představované obrázkem 22, podpěra 16 obsahuje plnou horní stěnu 20., ke které je upevněna například svařováním, přídavná kruhová deska 19, ve které jsou vytvořeny radiální drážky 4.

U varianty zobrazené na obrázku 23, podpěra 21 je vyrobena ze tří částí, sestavených dohromady svařováním nebo jiným způsobem, konkrétně ze spodní vodorovné základny 22 horní vodorovné hlavy 23, ve které jsou vytvořeny <

zachycovací drážky 4., pro upevnění desek JL a mezilehlé * svislé těleso 24 vložené mezi spodní vodorovnou základnou 22 a vodorovnou hlavou 23 . Všechny tyto prvky jsou s výhodou vyrobeny z oceli.

U varianty podle obrázku 24 podpěra 25 obsahuje spodní blok 26 komolého tvaru případně vyrobeného z látky, která je nehořlavá, jako například z pryskyřice, plastické hmoty, betonu, silikátů, lisovaného dřeva, ’ atd. Horní kruhová ocelová deska 27 je uchycena na horním čele spodního bloku 26, přičemž v horní kruhové ocelové desce 27 jsou vyříznuty radiální zachycovací drážky 4., které leží nad odpovídajícími radiálními drážkami 28., vytvořenými v horní části spodního bloku 26.

U varianty, zobrazené na obrázku 25, je podpěra 29 vyrobena z odlévaného bloku s drážkovanou konstrukcí, z lehké slitiny, plastového materiálu, lisovaného dřeva, pryskyřice atd. Podpěra 29, obecně s komolým tvarováním, je na své horní vodorovné stěně opatřena šesti odlitými '•radiálními drážkami 30 tak, že navzájem svírají ' úhel 60°, jak bylo popsáno u předchozích provedení.

Obrázky 26 a 27 ukazují variantu provedení, u které je podpěra 31 vytvořena ve tvaru šestiúhelníku, z odlévaného materiálu, kterým prochází šest radiálních drážek 32 a která je vybavena šesti zesílenými drážkami 33 posunutými o 30° oproti radiálním drážkám 32, přičemž tyto zesílené drážky 33 umožňují jak zvětšit základový nosný povrch, tak nosný povrch desek.

Claims

l. Zvýšená podlaha s modulovými deskami, ”j e j ÍS“ puvr cřT“j e vyroben výlučně z modulových desek (1), pravidelného mnohoúhelníkového tvaru, opatřených podél svých stran svislými hranami (6), kolmými na horní plochu (7) desky (I) , vytvářející základový povrch desek (1) podepřených v jejich rozích svislými podpěrami (2), spočívajících na základu a opatřených horními hlavami (5), obsahujícími radiální zachycovací drážky (4), běžně obdélníkovými, končícími na obvodu horní hlavy (5), vyznačující se tím, že každý spojovací okraj (3), svislé hrany (6), zajištující uchycení každé desky (1) v radiální zachycovací drážce (4) je vyroben z pružného pásu (10) vytvořením svislého zářezu (II) nebo vodorovného zářezu (12) ve svislé hraně (6), přičemž šířka radiálních drážek (4) je určena tak, aby byla těsně vyplněna prostřednictvím pružných pásu (10), náležejících dvěma sousedním deskám (l) a tím zajištěno svislé uchycení.
2. Zvýšená podlaha s modulovými deskami, podle nároku 1, vyznačující se tím, že na každé hraně (6) desky (l) je jeden ze dvou pružných pásu (10) opatřen výčnělkem (13), přičemž výčnělky (13) jsou umístitelné na jedné nebo druhé desce (1) a jejich rozdělení se marnění v závislosti na pootočení o n poloh, přičemž n je počet stran desek (1).
3. Zvýšená podlaha s modulovými deskami podle nároku 1 a 2, vyznačující se tím, že každá hrana (6) desky (1) prochází vodorovně v délce menší než je délka strany desky (1) a je symetricky uspořádána kolem středu strany.
4. Zvýšená podlaha s modulovými deskami podle nároku 3, vyznačující se tím, že radiální hloubka zachycovací drážky (4) je volena tak, aby zabránila radiální svislé .sekci (8) i

• ROTT, růžička a gutt;

Patentová, zr.ániko·, á a práv-aáLnceiář NadStojn.; ;2. ! 70'0<kýfoha 7

C oka repufcli# hrany (6) dotýkat se svislého dna. (9) zachycovací drážky (4) .

t
5. Zvýšená podlaha s modulovými deskami podle nároků i až 4, vyznačující se tím, že spojovací okraj (3) hrany (
6), pro zajištění uchycení každé desky (1) v radiální zachycovací drážce (4) má vzhledem k hrané (6) sníženou výšku, přičemž radiální zachycovací drážky (4) mají hloubku větší než je výška spojovacího okraje (3) hrany (6). __________6 . Zvýšená podlaha s modulovými deskami podle některého z nároků 1 až 5, vyznačující se tím, že desky (1) mají tvar rovnostranného trojúhelníku a každá podpěra (2), podpírající vrcholy k sobě přilehlých trojúhelníkových desek (1), stýkajících se v jednom bodě, je opatřena vodorovnou horní hlavou (5) , ve které je vytvořeno šest sbíhajících se radiálních zachycovacích drážek (4), vůči sobě pootočených o úhel 60°, kolem středu (O) horní· hlavy (5) podpěry (2) .
7. Zvýšená podlaha s modulovými deskami podle nároku 6, vyznačující se tím, že doplňující okrajové desky (14) mají tvar rovnoramenného lichoběžníku, odpovídající tvaru třem dotýkajícím se trojúhelníkovým deskám (1), majících malou základnu, jejíž délka je rovna délce strany trojúhelníkové desky (1), velkou základnu, jejíž délka je rovna dvojnásobku délky strany trojúhelníkové desky (1) a -výšku rovnou výšce (h) trojúhelníkové desky (1).
8, vyznačující se tím, že podpěra (21) je tvořena třemi částmi, navzájem spojenými a to spodní vodorovnou základnou (22), horní vodorovnou hlavou (23), ve které jsou vytvořeny radiální zachycovací drážky (4) pro uchycení desek (1) , přičemž mezi spodní vodorovnou základnou (22) a horní vodorovnou hlavou (23) je vloženo svislé těleso (24).

< 8. Zvýšená podlaha s modulovými deskami* podle nároku 7, ' vyznačující se tím, že dvě skloněné strany a malá základna lichoběžníkové doplňující okrajové desky (14) obsahují každá jednu hranu (15), zatímco velká základna desky (1) t

obsahuje dvě hrany (15) oddělené prostřednictvím zahloubení (34) .

• ^R°TT, Rí ŽJČKA Ú { lenová. / . ,, ' Nad Stuiou ’ 2. 17.·/ Česka řepu
9, vyznačující se tím, že podpěra (25) obsahuje spodní blok (26) komolého tvaru, nesoucí na svém horním čele kruhovou přídavnou desku (27), ve které jsou vyříznuty radiální zachycovací drážky (4), ležící nad odpovídajícími , radiálními drážkami (28) , vytvořenými v horním čele % spodního bloku (26).

9 . Zvýšená podlaha s modulovými deskami podle nároků 1 až 8, vyznačující se tím, že podpěry (16),⁴ vyrobené z jednoho kusu jsou obecně komolého tvaru sbíhajícího se směrem nahoru, ukončené ve své spodní části vnější přírubou (17), vytvářející nosnou základnu na terénu a obsahující horní vodorovnou stěnu (18);
10. Zvýšená podlaha s modulovými deskami podle nároku 9, vyznačující se tím, že radiální zachycovací drážky (4) jsou vytvořeny v horní vodorovné stěně (18) a jsou prodlouženy v horní části komolé boční stěny podpěry (16).
11. Zvýšená podlaha s modulovými deskami podle nároku 10, vyznačující se tím, že k horní plné stěně (20) podpěry (16) je uchycena, přídavná kruhová deska (19), ve které jsou vytvořeny radiální zachycovací drážky (4).
12. Zvýšená podlaha s modulovými deskami podle nároků 1 až
13. Zvýšená podlaha s modulovými deskami podle nároků 1 až
14. Zvýšená podlaha s modulovými deskami podle některého z nároků 1 až 8, vyznačuj ící se tím, že podpěra (29) je vyrobena jako blok drážkované konstrukce, obecně i

komolého tvaru, opatřený na své horní vodorovné stěně radiálními drážkami (30) , vytvořenými při tvarování a umístěnými v navzájem pravidelných odstupech.

'Λ- >
15. Zvýšená podlaha s modulovými deskami podle některého znároků 6 až 8, vyznačující se tím, že podpěra (31) je vyrobena z jednoho kusu, obecně šestiúhelníkového tvaru, proříznutého šesti radiálními drážkami (32) a opatřeného zesílenými žebry (33) umístěnými navzájem v pravidelných odstupech ve vztahu k radiálním drážkám (32).
16. Zvýšená podlaha s modulovými deskami podle některého z nároků 1 až 8, vyznačující se tím, že mnohoúhelníkové desky (1) a doplňující okrajové desky (14) lichoběžníkového tvaru jsou vystřiženy a ohnuty z plechu, přičemž hrany (6,15) 'desek (1,14) jsou vytvořeny ohnutím do pravého úhlu, vzhledem *k horní· ploše (7,35), tvořící základový povrch desek (1,14).