CZ2005407A3

CZ2005407A3 - Atropoisomery 3-substituovaných-4-arylchinolin-2-on derivátů

Info

Publication number: CZ2005407A3
Application number: CZ2005407A
Authority: CZ
Inventors: Vivekananda M. Vrudhula; Valentin Kala Gribkoff; Bireshwar Dasgupta; Christopher G. Boissard
Original assignee: Bristol-Myers Squibb Company
Priority date: 2002-12-23
Filing date: 2003-12-18
Publication date: 2005-10-12
Also published as: CN1750821A; NO20053078L; IL169294A; EP1575589B1; PL377492A1; TR200502440T2; ATE472328T1; AU2003300425A1; RU2352563C2; JP2006512378A; NO20053078D0; MXPA05006814A; EP1575589A4; BR0317679A; US6939968B2; EP1575589A1; DE60333226D1; US20040147749A1; KR20050102081A; NZ541237A

Description

Atropoisomery 3-substituovaných 4-arylchinolin-2-on derivátů

Oblast vynálezu

Vynález se týká atropoisomerů 3-substituovaných 4-arylchinolin-2-on derivátů, přičemž je pokračováním předběžné USA patentové přihlášky 60/436,160, podané 23.prosince 2002.

Dosavadní stav techniky

Draslíkové kanály jsou transmembránové proteiny, které jsou ubikvitárně exprimovány v savčích buňkách a z molekulárního hlediska představují největší a nejrůznorodější skupinu iontových kanálů. Draslíkové kanály hrají klíčovou úlohu v regulaci membránového potenciálu buněčné membrány a modulaci buněčné excitability. Draslíkové kanály jsou silně regulovány napětím, buněčným metabolismem, vápníkem a procesy, které jsou zprostředkovávány receptory [viz publikace Cook, N. S., Trends in Pharmacol. Sciences (1988), 9, 21; a Quast, U, a kol., Trends in Pharmacol. Sciences (1989), 10,431]. Draslíkové kanály aktivované vápníkem (Kc_a) jsou různorodou skupinou iontových kanálů, které mají společné to, že jejich aktivita je závislá na intracelulárních iontech vápníku. Aktivita K_ca kanálů je regulována intracelulárním [Ca²⁺], membránovým potenciálem a fosforylací. Na základě jejich „jednokanálové vodivosti v symetrických K⁺ roztocích se Kc_a kanály dělí na tři podtřídy: kanály s velkou vodivostí (v tomto oboru známé také jako „BK nebo „Maxi-K kanály), mající vodivost vyšší než 150 pikosiemens (pS); kanály se střední vodivostí, mající vodivost asi 50 až 150 pS; a kanály s malou vodivostí, mající vodivost menší než 50 pS. Draslíkové kanály s velkou vodivostí aktivované vápníkem jsou přítomny v mnoha excitovatelných buňkách včetně neuronů, • 4 · 4

srdečních buněk a různých typů buněk hladkého svalstva [viz publikace Singer, J. a kol., Pflugers Archiv. (1987) 408,98;

Báro, L, a kol., Pflugers Archiv. (1989) 414 (Suppl. 1), S168; a Ahmed, F. a kol., Br. J. Pharmacol. (1984) 83,227].

Draslíkové ionty hrají dominantní úlohu v řízení klidového membránového potenciálu v nejvíce excitovatelných buňkách a udržují transmembránové napětí v blízkosti rovnovážného potenciálu K⁺ (E_k) , tj . asi -90 milivoltů (mV). Znalosti z dosavadního stavu techniky ukázaly, že otevření draslíkových kanálů posune membránový potenciál buňky směrem k E_k, což vede k hyperpolarizaci buňky [viz publikace Cook, N. S., Trends in Pharmacol. Sciences (1988), 9, 21]. Hyperpolarizované buňky vykazují sníženou reakci na potenciálně škodlivé depolarizující podněty. BK kanály, který jsou regulované jak napětím tak i intracelulárním Ca²⁺, působí tak, aby omezily depolarizaci a vstup vápníku, a mohou být účinné zejména při zablokování škodlivých podnětů. Proto hyperpolarizace buňky prostřednictvím otevření BK kanálů může vést k ochraně nervových buněk stejně jako i jiných typů buněk, například srdečních buněk [viz publikace Xu, W., Liu, Y., Wang, S., McDonald, T., Van Eyk,

J. E., Sidor, A., a 0'Rourke, B. (2002) Cytoprotective Role of Ca²⁺ -activated K* Channels in the Cardiac Inner Mitochondrial Membrane. Science 298, 1029-1033].

Podle dosavadního stavu techniky byla popsána celá řada syntetických a přirozeně se vyskytujících sloučenin s aktivitou způsobující otevření BK. Zvláště zajímavé se jeví deriváty 4-aryl-3-hydroxychinolin-2-onu, které byly popsány například v patentu Spojených států amerických č. 5 892 045, podaném 6. dubna 1999, v patentu Spojených států amerických č. 5 922 735, podaném 13. července 1999, a v patentu Spojených států amerických č. 6 353 119, podaném 5. března 2002.

• · · · • ··· • * 4

I přes rozvoj oboru umožněný výše zmíněnými deriváty 4-aryl-3-hydroxychinolin-2-onu je potřebný další vývoj ve skupině sloučenin schopných modulovat draslíkové kanály, zejména draslíkové kanály s velkou vodivostí aktivované vápníkem. Takové sloučeniny by pak byly užitečné pro léčení nemocí a poruch, které jsou způsobeny dysfunkcí polarizace a vodivosti buněčné membrány.

Podstata vynálezu

Podle předmětného vynálezu byly vyvinuty atropoisomery 3-substituovaných 4-arylchinolin-2-on derivátů. Tyto atropoisomery představují sloučeniny obecného vzorce I:

ve kterém R, R¹, R², R³, R⁴ a R⁵ mají významy definované v dalším textu, a dále do rozsahu vynálezu náleží farmaceuticky přijatelné soli, solváty a prekurzory léčiv od sloučenin výše uvedených, přičemž tyto sloučeniny jsou charakteristické tím, že jsou atropisomericky obohacené a výhodně v podstatě čisté pokud se týče jednoho atropoisomeru.

Podle předmětného vynálezu je nyní možno připravit stabilní atropoisomery 3-substituovaných 4-arylchinolin-2-on derivátů. Podle předmětného vynálezu bylo zcela neočekávatelně zjištěno, že se tyto atropoisomery nesnadno konvertují na jinou formu i po delším časovém intervalu, například 30 dní nebo více. Výsledkem je to, že je tímto způsobem možno farmaceutické prostředky ·· ···· • · · ·

přizpůsobit tak, aby byly obohacené na atropoisomer, který je nejúčinnější pro léčení uvažovaného stavu.

Do rozsahu předmětného vynálezu rovněž náleží farmaceutické prostředky obsahující atropoisomery 3-substituovaných 4-arylchinolin-2-on derivátů a způsoby léčení stavů senzitivních na aktivitu otevření draselných kanálků, jako je například ischemie, mrtvice, křeče, epilepsie, astma, iritabilní střevní syndrom, migréna, traumatické poškození mozku, poškození míchy, sexuální dysfunkce a močová inkontinence.

Popis přiložených obrázků

Na obr. 1 je znázorněna struktura dvou atropoisomerů podle předmětného vynálezu;

na obr. 2 je znázorněn HPLC (vysokoúčinná kapalinová chromatografie) chromatogram racemické směsi atropoisomerů podle předmětného vynálezu;

na obr. 3 je znázorněn HPLC chromatogram atropoisomerů podle předmětného vynálezu;

na obr. 4 je znázorněn HPLC chromatogram atropoisomerů podle předmětného vynálezu;

na obr. 5 je znázorněn HPLC chromatogram racemické směsi atropoisomerů podle předmětného vynálezu;

na obr. 6 je znázorněn HPLC chromatogram atropoisomerů podle předmětného vynálezu;

na obr. 7 je znázorněn HPLC chromatogram atropoisomerů podle předmětného vynálezu.

Definice týkající se stereochemického uspořádání a názvoslovná pravidla aplikovaná v popisu předmětného vynálezu ·· ···· ···· vycházejí z publikace McGraw-Hill Dictionary of Chemical Terms, S.P. Parker, Ed., McGraw-Hill Book Company, New York (1984) a z publikace Stereochemistry of Organic Compounds, Eliel, E. a Wilen, S., John Wiley & Sons, lne., New York (1994). Mnoho organických sloučenin existuje v opticky aktivních formách, to znamená, že mají schopnost stáčet rovinu polarizovaného světla. Při popisu opticky aktivních sloučenin se používají označení D a L nebo R a S, čímž se označuje absolutní konfigurace molekul na jejich chirálních centrech. Označení dal nebo (+) a (-) se používá k označení stáčení roviny polarizovaného světla touto sloučeninou, přičemž označení (-) nebo 1 znamená, že tato sloučenina je levotočivá, a označení (+) nebo d znamená, že tato sloučenina je pravotočivá. Pokud se týče určité chemické struktury jsou tyto sloučeniny, které se označují jako stereoisomery, identické, ovšem s tím rozdílem, že vzájemně představují zrcadlové obrazy. Specifický stereoisomer z páru zrcadlového obrazu může být rovněž označován jako enantiomer, přičemž směs těchto isomerů je obvykle označována jako enantiomerní směs.

Termíny racemická směs a racemát v popisu předmětného vynálezu označují ekvimolární směs dvou enantiomerních látek, postrádajících optickou aktivitu. Kromě toho tyto termíny racemická směs a racemát, které jsou použity v popisu předmětného vynálezu, zahrnují rovněž ekvimolární směsi těchto dvou atropoisomerů.

Termínem chirální se v popisu předmětného vynálezu míní molekuly, které mají tu vlastnost, že je není možno superponovat na zrcadlový obraz partnera, zatímco termín achirální znamená molekuly, které je možno superponovat na zrcadlový obraz jejich partnera.

• ·

• · · · ···

Termínem stereoisomery se v popisu předmětného vynálezu míní molekuly, které mají identickou chemickou strukturu, ovšem liší se uspořádáním atomů nebo skupin v prostoru.

Termínem diastereomer se v popisu předmětného vynálezu míní stereoisomer, který není enantiomerem, to znamená stereoisomer s dvěma nebo více středy chirality, přičemž molekuly tohoto diastereomeru nejsou vzájemnými zrcadlovými obrazy. Diastereomery mají odlišné fyzikální vlastnosti, jako je například teploty tavení, teploty varu, spektrální vlastnosti a reaktivity. Směsi diastereomeru je možno oddělit analytickými metodami s vysokou rozlišovací schopností, jako je například elektroforéza a chromatografie.

Termínem enantiomery se v popisu předmětného vynálezu míní dva stereoisomery sloučeniny, které není možno superponovat a které jsou vzájemnými zrcadlovými obrazy.

Termínem atropoisomer se v popisu předmětného vynálezu míní stereoisomer, který je výsledkem omezené rotace okolo jednoduché vazby, kde rotační bariéra je dostatečně velká k umožnění isolování isomerních druhů. Obvykle je rotaci okolo jednoduché vazby v molekule bráněno, nebo je značně omezena, což je výsledkem sférických interakcí s dalšími částmi molekuly a nesymetrickými substituenty na obou koncích této jednoduché vazby.

Termínem atropoisometricky obohacený se v popisu předmětného vynálezu míní to, že sloučenina, to znamená směs atropoisomerů, obsahuje větší podíl neboli procentuální podíl jednoho z atropoisomerů sloučeniny v porovnání s druhým atropoisomerem, to znamená podíl větší než 50 molových procent.

• · · · • ·

Termínem v podstatě čistý se v popisu předmětného vynálezu míní to, že sloučenina, to znamená směs atropoisomerů, obsahuje přinejmenším 90 molových procent, ve výhodném provedení přinejmenším 95 molových procent a podle ještě výhodnějšího provedení přinejmenším 99 molových procent jednoho atropoisomerů.

Termínem v podstatě prostý (nebo v podstatě neobsahující) v popisu předmětného vynálezu znamená, že sloučenina obsahuje méně než 10 molových procent, ve výhodném provedení méně než 5 molových procent a podle ještě výhodnějšího provedení méně než 1 molové procento jednoho atropoisomerů.

Termínem vzájemná konverze nebo vzájemně konvertovat se míní konverze atropoisomerně obohacené sloučeniny na racemickou směs.

Termínem stabilní a stabilita se v popisu předmětného vynálezu míní to, že atropoisomerně obohacená sloučenina vzájemně nekonvertuje při teplotě místnosti, to znamená při teplotě 25 °C, v rozpuštěné formě, to znamená v množství 3 miligramy na mililitr (mg/ml) roztoku v ethanolu, po dobu přinejmenším přibližně 1 den, ve výhodném provedení po dobu přinejmenším asi 10 dnů a podle ještě výhodnějšího provedení po dobu přinejmenším asi 30 dnů. Při testování stability je možno podle předmětného vynálezu použít i jiných rozpouštědel než ethanolu, jako například 2-propanol nebo směsi alkoholických rozpouštědel s korozpouštědly (současně působícími rozpouštědly), jako je například toluen. V případě, že jsou sloučeniny podle předmětného vynálezu přítomny v pevné formě, to znamená nerozpuštěné nebo dispergované v kapalině, jsou mnohdy ještě více rezistentní vůči vzájemné konverzi než v kapalné formě.

Termínem farmaceuticky přijatelná sůl se v popisu předmětného vynálezu míní netoxické soli, které jsou ·· ··♦· •

9« ·· • ·

syntetizované ze základní sloučeniny, která obsahuje bazickou nebo acidickou část, přičemž se použije běžných chemických postupů. Obecně je možno uvést, že se tyto soli připraví reakcí volné acidické nebo bazické formy této sloučeniny se stechiometrickým množstvím vhodné bazické látky nebo kyseliny ve vodě nebo v organickém rozpouštědle nebo ve směsi těchto dvou látek, přičemž ve výhodném provedení se přednost dává nevodným médiím, jako je například eter, ethylacetát, ethanol, isopropanol nebo acetonitril. Přehled těchto vhodných solí je možno nalézt v publikaci Remington 's Pharmaceutical Sciences, 18th ed., Mack Publishing Company, Easton, PA, 1990, str. 1445. Mezi vhodné anorganické bazické látky patří alkalické bazické látky nebo látky obsahující kov alkalické zeminy, které obsahují takové kovové kationty jako je sodík, draslík, hořčík, vápník, atd. Sloučeniny podle předmětného vynálezu jsou vhodné ve formě volné báze nebo volné kyseliny nebo ve formě farmaceuticky přijatelné soli této sloučeniny. Tyto všechny formy náleží do rozsahu předmětného vynálezu.

Termínem halogen, který je použit v popisu předmětného vynálezu a v patentových nárocích, se míní fluor, brom, chlor a jod, přičemž termínem halogenid se míní fluoridový, bromidový, chloridový a jodidový anion.

Termínem terapeuticky účinné množství se v popisu předmětného vynálezu míní celkové množství účinné složky, které je dostatečné k dosažení smysluplného zlepšení stavu pacienta, to znamená uzdravení akutních stavů charakterizovaných zahájením rozsáhlé vodivosti vápníkem aktivovaných K⁺ kanálků nebo zvýšením rychlosti léčení těchto stavů. V případě, že se tento termín aplikuje na jednotlivou účinnou látku, podávanou samostatně, potom se tento termín vztahuje na tuto látko samotnou. V případě, že se tento termín aplikuje na kombinaci, potom se tento termín • · * · ♦ · ·· ·· · · • · • ··· vztahuje na kombinované množství účinných látek, které se projeví v terapeutickém účinku, ať již podávaných v kombinaci, sériově nebo simultánně.

Termíny sloučeniny podle vynálezu a jiné ekvivalentní termíny jsou míněny v tom smyslu, že zahrnují sloučeniny výše uvedeného obecného vzorce I, přičemž mezi tyto sloučeniny patří prekurzory léčiv, farmaceuticky přijatelné soli a solváty, jako například hydráty. Podobně jsou odkazy na meziprodukty, ať již jsou nebo nejsou nárokovány, míněny v tom smyslu, že zahrnují jejich soli a solváty, pokud je existence těchto látek možná. Reference na sloučeniny obecného vzorce I rovněž zahrnují sloučeniny obecného vzorce II a III.

Termínem derivát se míní chemicky modifikovaná sloučenina, přičemž modifikaci této sloučeniny je možno považovat odborníky pracujícími v daném oboru za rutinní, jako je například ester nebo amid kyseliny, chráněné skupiny, jako je například benzylová skupina pro chránění alkoholu nebo thiolu, a terc-butoxykarbonylová skupina pro chránění aminu.

Termínem solvát se míní fyzické spojení sloučeniny podle předmětného vynálezu s jednou nebo více molekulami rozpouštědla. Toto fyzikální spojení zahrnuje vodíkovou vazbu. V určitých případech je solvát schopen izolování, například v případech, kdy jedna nebo více molekul rozpouštědla je inkorporováno v krystalové mřížce krystalické pevné látky. Do rozsahu termínu solvát patří jak solváty v rozpuštěné fázi tak solváty izolovatelné. Jako příklad těchto solvátů je možno uvést hydráty, ethanoláty, methanoláty a podobně.

Termínem pacient se míní jak pacient člověk tak i jakýkoliv jiný savec.

tt 1111

1

1 • ··· • · · *

Termínem farmaceutický prostředek se míní prostředek obsahující sloučeninu podle předmětného vynálezu v kombinaci s přinejmenším jednou další farmaceuticky přijatelnou nosičovou látkou, jako je například adjuvans, excipient nebo vehikulum, jako jsou například ředidla, konzervační přísady, plniva, činidla pro regulaci tekutosti, dezintegrační činidla, smáčecí činidla, emulgační činidla, suspendační činidla, sladidla, aromatizační přísady, vonná činidla, antibakteriální činidla, antifungální činidla, lubrikační činidla a dispenzační činidla, přičemž jejich použití závisí na povaze způsobu podávání a na dávkové formě.

Tyto přísady, které je možno použít, jsou například uvedeny v publikaci Remington's Pharmaceutical Sciences, 18th ed., Mack Publishing Company, Easton, PA (1999).

Termín farmaceuticky přijatelný, který je použit v popisu předmětného vynálezu, se vztahuje na sloučeniny, látky, kompozice a/nebo dávkové formy, které jsou v rámci zdravé medicínské úvahy vhodné pro použití ke kontaktu s tkáněmi lidské bytosti a zvířete bez nadměrné toxicity, podráždění, alergické reakce nebo jiného problému nebo komplikace přiměřenými k přijatelnému poměru riziko/přínos.

Termínem farmaceuticky přijatelný prekurzor, který je použit v popisu předmětného vynálezu, se míní takový prekurzor vhodné sloučeniny podle předmětného vynálezu, který je v rámci zdravé medicínské úvahy vhodný pro použití ke kontaktu s tkáněmi lidské bytosti a zvířete bez nadměrné toxicity, podráždění, alergické reakce nebo jiného problému nebo komplikace přiměřenými k přijatelnému poměru riziko/přínos, a účinný pro uvažované použití, přičemž do rozsahu tohoto termínu náleží rovněž zwiteriontové formy sloučenin podle předmětného vynálezu, v případech kdy je jejich existence možná.

·· · ·· · ·♦ ···· • · · • · € ·

Termín prekurzor léčiva, tak jak je použit v popisu předmětného vynálezu, je míněn v tom smyslu, že zahrnuje veškeré kovalentně vázané nosičové látky, které uvolňují aktivní základní léčivo podle předmětného vynálezu in vivo v situaci, kdy je tento prekurzor léčiva podáván pacientovi. Vzhledem k tomu, že o těchto prekurzorech léčiv je známo, že zlepšují mnohé požadované kvalitativní vlastnosti farmaceutických látek (jako je například rozpustnost, biologickou dostupnost, vyrobítelnost, atd.) je možno sloučeniny podle předmětného vynálezu vytvářet ve formě prekurzoru. Pro odborníky pracující v daném oboru je tedy cenné, že rozsah předmětného vynálezu zahrnuje prekurzory léčiv sloučenin nárokovaných v patentových nárocích, způsoby jejich uvolnění a kompozice neboli prostředky obsahující tyto látky. Prekurzory léčiv podle předmětného vynálezu se připraví modifikováním funkčních skupin obsažených ve sloučenině podle vynálezu tak, aby tyto modifikované skupiny bylo možno odštěpit, ať již rutinním způsobem nebo in vivo za vzniku základní sloučeniny. Ke transformaci in vivo může například dojít jako výsledek určitého metabolického procesu, jako je například chemická nebo enzymatická hydrolýza karboxylové, fosforové nebo sulfátesterové funkce, nebo redukce nebo oxidace citlivé funkční skupiny. Mezi prekurzory léčiv podle předmětného vynálezu náleží sloučeniny podle předmětného vynálezu, ve kterých je na libovolnou skupinu navázána hydroxyskupina, aminová skupina nebo sulfhydrylová skupina tak, aby při podání tohoto prekurzoru léčiva pacientovi se tato skupina rozštěpila za vzniku volné hydroxylové skupiny, volné aminoskupiny nebo volné sulfhydrylové skupiny. Funkční skupiny, které je možno rychle transformovat metabolickým štěpením in vivo tvoří třídu skupin, které jsou reaktivní s karboxylovou skupinou sloučenin podle předmětného vynálezu. Mezi tyto skupiny je možno zařadit, aniž by tímto ovšem byl výčet možných skupin nějak omezován, takové skupiny jako je φφ φφφφ φ ♦ · φ φ ·φφ φ φ φ φ φ · φφ φφφ • Φ φφφφ ·· · · • φ φ · · · _Λ φ φ φ φφφ* φ φφφ φ · φ φ φ φ φφφφ φφφφ φφ ·· ·· alkanoylová skupina (jako například acetylová skupina, propionylová skupina, butyrylová skupina a podobně), nesubstituovaná nebo substituovaná aroylová skupina (jako je například benzoylová skupina a substituovaná benzoylová skupina), alkoxykarbonylová skupina (jako je například ethoxykarbonylová skupina), trialkylsilylová skupina (jako je například trimethylsilylová skupina a triethylsilylová skupina), monoestery vzniklé z dikarboxylových kyselin (jako je například sukcinylová skupina) a podobně. Vzhledem ke snadnosti, se kterou tyto metabolicky štěpitelné skupiny vhodných sloučenin podle předmětného vynálezu štěpí in vivo, mohou tyto sloučeniny obsahující tyto skupiny fungovat jako prekurzory léčiv. Výhoda sloučenin obsahujících tyto metabolicky štěpitelné skupiny spočívá v tom, že mohou vykazovat zlepšenou biologickou dostupnost jako výsledek zlepšené rozpustnosti a/nebo rychlosti absorpce v porovnání se základní sloučeninou v důsledku přítomnosti metabolicky štěpitelné skupiny. Pokud se týče těchto prekurzorů léčiv je možno podrobnou diskuzi nalézt v následujících publikacích: Design of Prodrugs, H. Bundgaard, ed., Elsevier, 1985; Methods in Enzymology, K. Widder a kol, Ed., Academie Press, 42, str. 309-396, 1985; A Texťbook of Drug Design and Development, Krogsgaard-Larsen and H. Bundgaard, ed., Chapter 5; Design and Applications of Prodiugs str. 113-191, 1991; Advanced Drug Delivery Reviews, H. Bundgatd, 8, str. 1-38, 1992; Journal of Pharmaceutical Sciences, 77, str. 285, 1988; Chem. Pharm. Bull., N. Nakeya a kol, 32, str. 692, 1984; Prodrugs as Novel Delivery Systems, T. Higuchi a V. Stella, Vol. 14 of the A.C.S. Symposium Series, and Bioreversible Carriers in Drug Design, Edward B. Roche, ed., American Pharmaceutical Association and Pergamon Press, 1987.

• · · · • · ·««· «· »to 9 · to · · * • « to* ··· • · · · ·· • ·· ··· • tototo toto ·· >· • to » * · » to ···

Termínem léčení se v popisu předmětného vynálezu míní (i) prevence výskytu onemocnění, poruchy nebo stavu u pacienta, který může být predisponován pro toto onemocnění, poruchu a/nebo stav, ale který nebyl dosud u tohoto pacienta diagnostikován nebo se neprojevil; (ii) inhibování onemocnění, poruchy nebo stavu, jako je například omezení vývoje; a (iii) zmírnění onemocnění, poruchy nebo stavu, jako například dosažení ústupu nemoci, poruchy a/nebo stavu.

Tyto 3-substituované 4-arylchinolin-2-on deriváty podle předmětného vynálezu představují atropoisomerně obohacené sloučeniny, které mají obecný vzorec I:

ve kterém :

R a R¹ navzájem na sobě nezávisle každý jednotlivě znamená atom vodíku nebo methylovou skupinu;

R², R³ a R⁴ navzájem na sobě nezávisle každý jednotlivě znamená atom vodíku, halogenu, nitroskupinu nebo trifluormethylovou skupinu, s tou podmínkou, že R², R³ a R⁴ nejsou všechny současně atom vodíku, a netoxické farmaceuticky přijatelné soli, solváty a prekurzory léčiv těchto sloučenin.

Podle jednoho z výhodných provedení podle předmětného vynálezu R¹ představuje atom vodíku. Podle jiného výhodného provedení podle vynálezu R¹ znamená methylovou skupinu. Podle ·· ···· * · • ··· ·· ··#·

dalšího výhodného provedení podle vynálezu R, R² a R⁴ představuj atom vodíku, R³ znamená trifluormethylovou skupinu a R⁵ znamená chlor.

První atropoisomer podle předmětného vynálezu je možno znázornit následujícím obecným vzorcem II:

Pro účely popisu předmětného vynálezu je výše uvedená struktura označována libovolně buďto jako (-)atropoisomer nebo atropoisomer (A). Zvýrazněná část fenylového kruhu na poloze 4 chinolinonu znamená částečnou rotaci fenylového kruhu z roviny, ve které je tento chinolinon situován.

Další atropoisomer podle předmětného vynálezu je možno znázornit následujícím obecným vzorcem III:

ď fiO.

•Φ ···· > · * μ * · · *

I · · μ · * ·· ··· ·»·· ♦ · • · • · · ·· • · • ♦ · · • · · • ·· je výše uvedená (+)atropoisomer nebo

Pro účely popisu předmětného vynálezu struktura označována libovolně buďto jako atropoisomer (B).

Výhodné sloučeniny pro použiti v postupu podle předmětného vynálezu zahrnuji sloučeniny obecného vzorce I uvedené dále:

(1) 4-(5-chlor-2-hydroxyfenyl)-l-methyl-3-(2-hydroxyethyl)-6- (trifluormethyl) -2 (1H) -chinolinon,(2) 4-(5-chlor-2-hydroxyfenyl)-l-methyl-3-(2-hydroxyethyl)-7-trifluormethyl-2(1H)-chinolinon;

(3) 4-(5-chlor-2-hydroxyfenyl)-3-(2-hydroxyethyl)-6-(trifluormethyl)-2(1H)-chinolinon; a (4) 4-(5-chlor-2-hydroxyfenyl)-3-(2-hydroxyethyl)-7- (trifluormethyl)-2(1H)-chinolinon.

Sloučeniny obecného vzorce I je možno připravit různými způsoby, běžně známými odborníkům pracujícím v daném oboru, například postupy uvedenými v patentu Spojených států amerických č. 6,184,231, uděleným 6.února 2001; a 6,353,119, uděleným 5.března 2002.

V následujícím reakčním schématu jsou ilustrovány reprezentativní obecné postupy přípravy meziproduktů a metody přípravy sloučenin obecného vzorce I podle předmětného vynálezu. Pro odborníky pracující v daném oboru je evidentní, že při volbě odpovídajících substitucí jak látek tak způsobů zde uvedených se dosáhne provedení podle příkladů uvedených dále, přičemž tato provedení odpovídají rovněž rozsahu předmětu vynálezu.

·« ···· ·« ·»··

(a) LiHMDS/THF, -78 °C až teplota místnosti;

(b) 12N HC1;

(c) pTSA, toluen, reflux;

(d) LiHMDS (e) (CH₃O)₂SO_2ř K₂CO₃;

(f) hv, MeOH;

Postup přípravy racemické směsi sloučenin obecného vzorce I je možno provést reakcemi, které jsou ilustrovány ve výše uvedeném reakčním schématu 1. Kumarinová sloučenina obecného vzorce V se výhodně připraví kondenzací γ-butyrolaktonu s methylesterem substituované salicylové kyseliny obecného vzorce IV, přičemž tato sloučenina se potom snadno cyklizuje za použití ·· **«»

0 0 · ©·« « 9

9 · «9 009

At ·Α · A • · * A ·

9» 0000

9 · • « ©

• · 9 ··«* ·· • # · • r 00 katalytického množství kyseliny za vzniku benzopyran-4-onu obecného vzorce VI. Zpracováním sloučeniny obecného vzorce VI se substituovaným anilinem obecného vzorce VII, které je znázorněno ve výše uvedeném schématu jako stupeň (d), se připraví dihydrofuran obecného vzorce VIII, který se potom popřípadě methyluje methylačním činidlem, jako je například dimethylsulfát Dihydrofuran obecného vzorce VIII se potom ve výhodném provedení podrobí fotochemické cyklizaci v inertním organickém rozpouštědle, přičemž tímto způsobem se připraví požadovaná sloučenina obecného vzorce I.

Výhodné reakční schéma pro přípravu sloučenin obecného vzorce I je uvedeno níže.

Reakční schéma 2

(a) Me₃COOMe, THF;

(b) NaHMDS, 0 °C až teplota místnosti, 2 hodiny;

(c) n-BuLi, -40 až 0 °C, (d) -78 až 40 °C, 2 hodiny;

(e) NaOH, EtOH;

(f) 40 °C, 1,5 hodiny;

99

9 9

9 99·

9 9 9 9

9 9 9

9· ·« ·· 9999

9 9 • · * *

9 9

9999 99 η» 9999 9 9 9

9 999

9 9 9

9 9

999 (g) Ur , LiHMDS;

(h) O °C až teplota místnosti, 1 hodina, potom H₂O, teplota místnosti, 2 hodiny;

(i) i-PrOH, HC1;

(j) 45 °C, 3 hodiny.

Další výhodné reakční schéma pro přípravu sloučenin obecného vzorce I je uvedeno níže:

(a) ™ , DMF, imidazol, teplota místnosti, 3 hodiny;

(b) Ac₂O, Et₃N, CH₂C1₂, 4 hodiny;

(c) Mel, aceton, K₂CO₃, teplota místnosti;

(d) LiOH, H₂0, EtOH, 18 hodin, teplota místnosti;

(e) n-Bu₄NF, THF, 36 hodin.

Podle předmětného vynálezu je možno získaný reakční produkt obsahující (-)atropoisomer a (+)atropoisomer rozštěpit, čímž se získá frakce obohacená a v podstatě čistá na jeden z těchto atropoisomerů. Ve výhodném provedení podle předmětného vynálezu frakce obsahující požadovaný atropoisomer, jako například (-)atropoisomer, v podstatě neobsahuje odpovídající atropoisomer, to znamená (+)atropoisomer. Ve výhodném provedení podle vynálezu se vytvoří dvě frakce: první frakce obohacená a výhodně v podstatě čistá na (-)atropoisomer, a druhá frakce obohacená a výhodně v podstatě čistá na (+)atropoisomer.

Konkrétní metoda štěpení této směsi atropoisomerů není podle předmětného vynálezu podstatná. V tomto případě je možno použít libovolnou vhodnou metodu, která je odborníkům pracujícím v daném oboru známa z dosavadního stavu techniky, jako je například vytvoření iontových, diastereomerních solí (nebo koordinačních komplexů) s chirálními sloučeninami a rozdělení frakční krystalizací, nebo je možno použít jiných metod, vytvoření diastereomerních sloučenin s chirálními derivatizovanými reakčními činidly, rozdělení diastereomerů a konverze na čisté atropoisomery, rozdělení atropoisomerů přímo za chirálních podmínek na různých matricích, včetně metody superkritické chromatografie a enzymatické hydrolýzy. V tomto směru je možno odkázat například na publikace: Stereochemistry of Carbon Compounds, viz výše; Lochmuller, C.H. (1975) J. Chromatogr., 113:3) 283-302.

Například je možno uvést, že diastereomerní soli je možno připravit reakcí enantiomerně čisté chirální báze, jako je například brucin, chinin, efedrin, strychnin, a-methyl-βfenylethylamin (amfetamin), a podobně, se sloučeninou podle předmětného vynálezu obsahující acidickou funkční skupinu, jako je například karboxylová kyselina a sulfonová kyselina. Oddělení diastereomerních solí je možno dosáhnout frakční krystalizací nebo iontovou chromatografii. K oddělení sloučenin podle předmětného vynálezu obsahujících aminovou funkční skupinu může přídavek chirální karboxylové nebo sulfonové kyseliny, jako je například kafrsulfonová kyselina, kyselina vinná, kyselina mandlová nebo kyselina mléčná, vést ke vzniku diastereomerních solí.

0· 0000 ·· ·· • · · · · · .

• · · · ··· • · 0 0 0 0 · • · · · · · * • 000 00 0000

V alternativním provedení je možno racemickou směs sloučenin, kterou je třeba rozštěpit, uvést do reakce s jedním enantiomerem chirální sloučeniny za vzniku diastereomerního páru. Například diastereomerní sloučeniny je možno získat reakcí sloučeniny podle předmětného vynálezu s enantiomerně čistým chirálním derivatizačním reakčním činidlem, jako jsou například menthylové deriváty, načež potom následuje oddělení diastereomerů a hydrolýza za vzniku volné, atropoisomerně obohacené sloučeniny. Výhodná metoda stanovení optické čistoty zahrnuje vytvoření chirálních esterů, jako je například menthylester nebo Mosherův ester, to znamená a-methoxy-α-(trifluormethyl)fenylacetát [Jacoh III. (1982) J. Org. Chem. 47:4165], racemické směsi, načež potom následuje analýza spektra nukleární magnetické rezonance (NMR) na přítomnost dvou atropoisomerních diastereomerů.

V alternativním provedení je možno racemickou směs dvou atropoisomerů rozdělit chromatografickou metodou za použití chirální stacionární fáze, viz například publikace Chiral Liquid Chromatography; W. J. Lough, Ed. Chapman and Halí, New York, (1989); Okamoto, Optical resolution of dihydropyrldine enantiomers by high-performance liquid chromatography using phenylcarbamates of polysaccharides as chiral stationary phase”, J. of Chromatogr. 513:375-378, (1990. Atropoisomery sloučenin podle předmětného vynálezu je možno oddělit a izolovat chromatografickou metodou na chirální stacionární fázi, například za použití kolony Chiralpak AD, například za použití mobilná fáze obsahující: (a) 2-propanol; a (b) hexan obsahující malý podíl (0,1 až 0,15%) buďto kyseliny trifluoroctové (TFA) nebo diethylaminu (DEA).

V alternativním provedení je možno primární alkoholovou skupinu ve sloučeninách podle předmětného vynálezu esterifikovat chirální karboxylovou kyselinou za vzniku chirálních esterů, • · • · které je možno potom podrobit diastereoselektivní hydrolýze za použití enzymu, jako je například esteráza.

Charakterizaci atropoisomerů je možno provést libovolnou pro odborníky běžně známou metodou z dosavadního stavu techniky. Mezi vhodné techniky je možno například zařadit NMR spektroskopii, jako je protonová NMR nebo C¹³ NMR, infračervená spektroskopie, ultračervená spektroskopie, fyzikální měření, jako například teploty tání, rentgenová krystalografie a chirální chromatografie na enantiomerní čistotu. Obecně je možno uvést, že atropoisomery je možno rozlišit metodami používanými k odlišení jiných chirálních molekul s asymetrickými uhlíkovými atomy, jako je například optická rotace nebo kruhový dichroizmus.

Podle předmětného vynálezu bylo zcela neočekávaně zjištěno, že rozštěpené atropoisomery jsou stabilní. Výsledkem je to, že je podle předmětného vynálezu možno získat sloučeniny obohacené, a ve výhodném provedení v podstatě čisté, na požadovaný atropoisomer, který je rezistentní vůči vzájemné konverzi na racemickou směs. Možnost vytvořit stabilní atropoisomery je výhodná. Například je možno uvést, že atropoisomer, který je více účinný pokud se týče léčení určitého stavu, je možno dávkovat v množstvích, která jsou podstatně menší než je dávka racemické směsi, která má stejnou účinnost, například je možno použít dávky, která je až o polovinu menší. V alternativním provedení dávka atropoisomerů, která je stejná jako dávka racemické směsi může poskytnout vyšší účinnost.

Určité sloučeniny podle předmětného vynálezu mohou existovat v nesolvatované formě a rovněž tak v solvatované formě, včetně hydratovaných forem, jako je například monohydrát, dihydrát, hemihydrát, trihydrát, tetrahydrát a podobně. Tyto produkty mohou být pravými solváty, ovšem v jiných případech se může jednat o produkty, které mohou pouze zadržovat přidané rozpouštědlo nebo se může jednat o směs solvátu plus určitého podílu přidaného rozpouštědla. Pro odborníky pracující v daném oboru je zřejmá výhodnost spočívající v tom, že solvatované formy jsou ekvivalentní nesolvatovaným formám, přičemž tyto solvatované formy rovněž náleží do rozsahu předmětného vynálezu. Předpokládá se, že určité sloučeniny obecného vzorce I mohou existovat ve dvou tautomerních formách. Pro odborníky pracující v daném oboru je zřejmá výhodnost spočívající v tom, že v případě, kdy R¹znamená atom vodíku na dusíkovém atomu sousedícím s uhlíkovým atomem karbonylové skupiny, potom chinolinový kruh může existovat v enolové formě. Oba tyto enolové tautomery sloučenin obecného vzorce I podle předmětného vynálezu náleží do rozsahu předmětného vynálezu.

Látky způsobující otevření BK kanálů (otevírače BK) projevují buněčné účinky tím, že zvyšují pravděpodobnost otevření těchto kanálů [viz publikace Gribkoff, V. K., a kol.,

Neuroscientist, 7:166-177 (2001); Gribkoff, V. K. a kol., Adv. Pharmacol., 37:319-348 (1997); McKay. M. C, a kol., J. Neurophysiol., 71:1873-1882 (1994); a Olssen, S. P., Exp. Opin. Invest Drugs, 3:1181-1138 (1994)]. Toto zvýšení týkající se otevření jednotlivých BK v souhrnu vede k hyperpolarizaci buněčných membrán, zejména v depolarizovaných buňkách, způsobené významným zvýšením BK-zprostředkované vodivosti celých buněk. Hyperpolarizace zase snižuje excitabilitu nervových a svalových buněk a snižuje pravděpodobnost otevření Ca²⁺ kanálů závislých na napětí, což účinně snižuje intercelulární koncentraci tohoto potenciálně škodlivého kationtů.

Schopnost sloučenin podle předloženého vynálezu otevírat BK kanály a zvyšovat BK-zprostředkované toky (K⁺) ven z buňky byla hodnocena v podmínkách „voltage-clamp (napěťové svorky) tak, že • · ··

se určovala jejich schopnost zvýšit BK-zprostředkovaný tok u klonovaných savčích mSlo nebo hSlo heterologně exprimovaných v žabích (Xenopus) oocytech [viz publikace Butler, A., a kol., Science, 261: 221-224 (1993); Dworetzky, S. L. a kol., Mol. Brain Res., 27:189-193 (1994); Grlbkoff, V. K., a kol., Mol.

Pharmacol., 50:206-217 (1996)], přičemž tyto použité dva BK konstrukty představují strukturně téměř totožné homologní proteiny, u kterých bylo dokázáno, že jsou v našich testech farmakologicky nerozeznatelné. Pro oddělení BK toku od přirozeného toku (pozadí, non-BK) byl použit specifický a silný toxin blokující BK kanály - iberiotoxin (IBTX) [viz publikace Galvez, A. a kol., J. Biol. Chem, 265:11083-11090 (1990)] ve vyšší než maximální (supramaximální) koncentraci, například 50-100 nanomolární (nM) koncentraci. Relativní příspěvek BK zprostředkovaného toku k celkovému výtoku byl určen odečtením toku, který zůstal v přítomnosti IBTX (non-BK tok) od profilů toku získaných ve všech ostatních experimentálních podmínkách (kontrola, léčivo, promytí) [viz publikace Gribkoff, V. K. a kol., Mol. Pharmacol, 50:206-217 (1996)]. Bylo tak zjištěno, že profilované sloučeniny v testovaných koncentracích neovlivňovaly významně non-BK nativní toky v oocytech. Všechny sloučeniny byly testovány na 5 až 10 oocytech a jsou popsány v uvedené koncentraci 10 mikromolů („μΜ); účinek vybraných sloučenin podle předloženého vynálezu na BK toky byl vyjádřen jako procento kontrolního IBTX-citlivého toku při jednom transmembránovém napětí (+140 mV) a je uveden v tabulce 1. Záznamy byly uskutečněny použitím standardní metody s dvouelektrodovou napěťovou svorkou („two-electrode voltage clamp) [viz publikace Stohmer, VI., a kol., Methods in Enzymology, Vol. 207: 319-339 (1992)]; postupy s „voltage-clamp sestávaly z 500-750 milisekund (ms) dlouhých kroků depolarizace, z udržovacího potenciálu -60 mV na konečné napětí až +140 mV ve 20 mV krocích. Tabulka 2 uvádí přehled hodnot proud-napětí (I-V) pro dvě sloučeniny podle vynálezu, aplikované na oocyty v koncentraci 10 μΜ.

Experimentální médium (modifikovaný Barthův roztok) se skládalo z (v milimolech)(mM): NaCl (88), NaHCO₃ (2,4), KC1 (1,0), HEPES (10), MgSO₄ (0,82), Ca(NO₃)₂ (0,33), CaCl₂ (0,41); pH 7,5.

TABULKA 1

Příklad č.	BK proud*
3-atropoisomer A	291,8 ± 26,8%
3-atropoisomer B	213,9 ± 21,4%
5-atropoisomer A	360,8 + 29,6%
5-atropoisomer A	183,6 ± 9,50%

* při 10 μΜ vyjádřeno jako zvýšení proti BK proudu u kontrolního vzorku, napětí se zvýšilo na +140 mV.

TABULKA 2

Napětí(mV)	Proud (μΑ)
	Kontrola	Sloučenina podle příkladu 1	Sloučenina podle přikladu 2	IBTX
-40	0	0	0	0
-20	0	0	0	0
0	0	0,2	0	0
20	0	0,7	0	0
40	0	1,8	0,2	0
60	0	3,3	0,6	0
80	03	4,9	1,4	0,1
100	1,0	6,6	2,5	0,2
120	2,5	8,4	3,9	0,6
140	3,9	10,2	5,6	1,2

Sloučeniny podle předmětného vynálezu jsou použitelné pro léčbu pacientů s nemocemi či poruchami, které jsou důsledkem dysfunkce polarizace a vodivosti buněčné membrány, a výhodně jsou indikovány pro léčbu nemocí jako je ischémie, mozková mrtvice, křeče, epilepsie, astma, syndrom dráždivého tračníku, migréna, traumatické poškození mozku, poranění míchy, sexuální dysfunkce, močová inkontinence a obzvláště mužská erektilní dysfunkce, případně jiné poruchy citlivé k aktivitám, které aktivují BK kanál. Tudíž jeden aspekt předkládaného vynálezu se týká léčení ·· • · « · • · · • · · · • · · · ···· ··

nebo prevence nemocí citlivých na otevření draslíkových kanálů u pacientů, kteří takové léčení potřebují, přičemž léčení spočívá v tom, že se pacientovi podává terapeuticky účinné množství sloučeniny obecného vzorce I nebo její farmaceuticky přijatelné soli, solvátu nebo prekurzoru léčiva. Další aspekt předkládaného vynálezu se týká způsobu léčby nemocí nebo ochrany před nemocemi, které jsou zprostředkovány otevřením K⁺ kanálů s velkou vodivostí aktivovaných vápníkem, u pacienta, který to potřebuje, přičemž léčba zahrnuje podávání pacientovi terapeuticky účinného množství sloučeniny vzorce I nebo její farmaceuticky přijatelné soli, solvátu nebo prekurzoru léčiva. Výhodně jsou sloučeniny obecného vzorce I vhodné pro léčbu nemocí jako je ischémie, mozková mrtvice, křeče, astma, syndrom dráždivého tračníku, migréna, traumatické poškození mozku, močová inkontinence, sexuální dysfunkce jak u mužů (erektilní dysfunkce, například způsobená diabetes mellitus, poškozením míchy, radikální prostatektomií, s psychogenní etiologií nebo kteroukoliv jinou příčinou) tak i u žen, a to zlepšením krevního průtoku genitáliemi, obzvláště corpus cavernosum, a dalších poruch citlivých na aktivitu aktivující BK kanál.

Podle dalšího aspektu se předmětný vynález týká farmaceutických prostředků obsahujících přinejmenším jednu sloučeninu podle předmětného vynálezu obecného vzorce I a nosičovou látku.

Tyto farmaceutické prostředky zahrnují vhodné dávkové formy pro perorální, parenterální (včetně subkutánního, intramuskulárního, intradermálního a intravenózního), bronchiální nebo nasální podávání. V případě, kdy je tedy pro přípravu farmaceutického prostředku použita pevná nosičově látka, může být přípravek tabletován, vložen do tvrdé želatinové kapsle v práškovité formě nebo ve formě pelety, nebo může být ve formě

4 • 4 · • 4

4 ·

4· · ·

4 4 dražé nebo pastilky. Tento pevný nosičový materiál může obsahovat běžné excipienty, jako jsou pojivová činidla, plniva, lubrikanty pro tablety, dezintegrační činidla, smáčecí činidla a podobné další látky. Takto získaná tableta může být v případě potřeby opatřena povlakem, což je možno provést běžnými metodami podle dosavadního stavu techniky. V případě, že je k přípravě těchto farmaceutických prostředků použita kapalná látka jako nosičový materiál, potom může být tento přípravek ve formě sirupu, emulze, měkké želatinové kapsle, sterilního vehikula pro injekce, vodné nebo nevodné kapalné suspenze, nebo se může jednat o suchý produkt, který je určen před vlastním použitím pro rekonstituování vodou nebo jiným vhodným vehikulem. Kapalné přípravky mohou obsahovat běžná aditiva, jako jsou například suspendační činidla, emulgační činidla, smáčecí činidla, nevodná vehikula (včetně jedlých olejů), konzervační přísady, a rovněž tak aromatizační přísady a/nebo barvící činidla. V případě parenterálního podávání toto vehikulum obsahuje obvykle sterilní vodu, přinejmenším z velké části, ovšem rovněž je možno použít slané roztoky, glukózové roztoky a podobně. Rovněž je možno použít suspenze pro injekce, přičemž v tomto případě se používají běžná suspendační činidla. Do parenterálních dávkových forem se obvykle rovněž přidávají běžné konzervační přísady, tlumící činidla a podobně. Zejména vhodné je aplikování sloučenin obecného vzorce I podle předmětného vynálezu přímo jako parenterálních formulací. Farmaceutické prostředky se připraví běžnými obvyklými metodami známými z dosavadního stavu techniky, přičemž se zvolí vhodná metoda pro požadovanou formu přípravku obsahujícího vhodné množství aktivní látky, to znamená sloučeniny obecného vzorce I podle předmětného vynálezu.

Dávkované množství sloučeniny obecného vzorce I podle předmětného vynálezu, potřebné k dosažení terapeutického účinku, ·· ···9

9

9 99

99

9

·« ····

9

9999 99

závisí nejenom na takových faktorech jako je věk, hmotnost a pohlaví pacienta a způsobu podávání, ale i na stupni aktivační účinnosti draslíkového kanálku a na účinnosti konkrétní jednotlivé sloučeniny, která je použita pro léčení určité uvažované poruchy. Rovněž se počítá s tím, že léčení a dávkování určité konkrétní sloučeniny je možno provést v jednotkové dávkové formě, přičemž se tuto jednotkovou dávkovou formu upraví každý odborník pracující v daném oboru tak, aby odpovídala relativnímu stupni účinnosti. Rozhodnutí o tom, zdali tuto určitou dávkovou formu použít (a počet intervalů, ve kterých je aplikována během dne) závisí na rozhodnutí lékaře, přičemž tato dávka se mění v důsledku úpravy na určité podmínky tak, aby bylo dosaženo požadovaného terapeutického účinku.

Vhodná dávka sloučeniny obecného vzorce I nebo farmaceutického prostředku obsahující tuto sloučeninu pro savce, včetně lidského jedince, který trpí výše popsaným stavem nebo který je náchylný k postižení tímto stavem, představuje množství odpovídající účinné látky pohybující se v rozmezí od asi 0,01 mikrogramu na kilogram (pg/kg) až do asi 50 miligramů na kilogram (pg/kg) tělesné hmotnosti a ve výhodném provedení je toto množství v rozmezí od asi 0,1 pg/kg do asi 5 mg/kg tělesné hmotnosti v případě perorálního podávání. V případě parenterálního podávání se tato dávka může pohybovat v rozmezí od asi 0,1 pg/kg do asi 1 mg/kg tělesné hmotnosti pro intravenózní aplikaci. Ve výhodném provedení je účinná látka podávána v ekvivalentních dávkách jednou až čtyřikrát denně. Ovšem obvykle se aplikují malé dávky a tyto dávky se postupně zvětšují až do dosažení optimálního dávkování pro léčeného pacienta.

Sloučeniny podle předmětného vynálezu mohou být použity samotné nebo v kombinaci s jinými vhodnými terapeutickými činidly vhodnými pro léčení dysfunkce polarizace buněčné membrány a ·« .·«· ·· ♦· ·· ·»·· φ · « · · · · · * • « « ···♦ · ♦··♦ ·*·· ···· ·· · *·«· ·· ·· ·· ·· ··· vodivosti, jako je například sexuální dysfunkce, jako jsou například cyklický guaminmonofosfát, fosfodiesterázové (cGMP PDE) inhibitory a zejména cGMP PDE V inhibitory, jako je například sildenafil. Jako příklad terapeutických činidel je možno uvést PDE V inhibitory vybrané ze skupiny imidazochinazolinů (viz WO 98/08848), karbazolů (viz

WO 97/03675, WO 97/03985 a WO 95/19978), imidazopurinonů (viz WO 97/19947), benzimidazolů (viz WO 97/24334), pyrazolochinolinů (viz patent Spojených států amerických č. 5,488,055) derivátů antranilové kyseliny (viz WO 95/18097), kondenzovaných heterocyklů (viz WO 98/07430) a thienopyrimidinů (viz

DE 19632423). Se sloučeninami podle předmětného vynálezu je možno kombinovat alosetronhydrochlorid, přičemž tato kombinace je vhodná pro léčení syndromu dráždivého střeva (viz například patenty Spojených států amerických č. 5,360,800 a 6,284,770).

Výše uvedená terapeutická činidla, v případě, že se použijí v kombinaci se sloučeninami podle předmětného vynálezu, je možno použít například v takových podílech, které jsou uvedeny v publikaci Physician's Desk Reference (PDR) nebo je možno tato množství stanovit pro odborníka běžně známým způsobem podle dosavadního stavu techniky.

Ovšem je třeba zdůraznit, že množství sloučeniny aktuálně podávané musí určit lékař podle okamžitých relevantních okolností zahrnujících stav, který se má léčit, zvolení konkrétní sloučeniny, která má být aplikována, zvoleného způsobu aplikování, věku, hmotnosti a reakce jednotlivého konkrétního pacienta a dále na intenzitě symptomů vyskytujících se u pacienta.

····

4« 44

4 4

4 4 4·

4 4 ·4 · ·

4 ·

4 4

Příklady provedení vynálezu

V následující části bude blíže vysvětlen předmětný vynález s pomocí konkrétních příkladů provedení, které jsou ovšem pouze ilustrativní a nijak neomezují rozsah tohoto vynálezu ani následujících patentových nároků.

V následujících příkladech jsou všechny hodnoty týkající se teploty uvedeny ve stupních Celsia. Hodnoty teploty tavení byly zaznamenány na kapilárním přístroji pro měření teploty tavení Gallenkamp, přičemž tyto hodnoty jsou nekorigované. Hodnoty spektra protonové magnetické rezonance (^ΧΗ NMR) byly zaznamenány na spektrometru Bruker AC 300 nebo 500 megahertzů. Všechna spektra byly stanoveny v uvedených rozpouštědlech, přičemž chemické posuny jsou uvedeny v δ jednotkách v klesající řadě od hodnoty vnitřního standardu tetramethylsilanu (TMS), přičemž interprotonové vazebné konstanty jsou uváděny v hertzích (Hz). Schéma štěpení bylo označeno následujícím způsobem : s, singlet; d, dublet;, t, triplet; q, kvartet; m, multiplet; br, pás píku; dd, dublet dubletu; bd, pás dubletu; dt, dublet tripletu; bs, pás singletu; dq, dublet kvartetu. Infračervená (IR) spektra, zjištěná s pomocí bromidu draselného (KBr), byla zjištěna na spektro Perkin Elmer 781 v rozsahu od 4000 cm¹ do 400 cm’¹, kalibrováno na absorpci polystyrénového filmu při 1601 cm'¹, přičemž hodnoty jsou uváděny v reciprokých hodnotách centimetrů (cm¹) . Hmotová spektrum s nízkým rozlišením (MS) a zdánlivá molekulová hmotnost (MH⁺) neboli (M-H) byly stanoveny s pomocí přístroje Finnigan TSQ 7000. LC-MS analýza byla provedena na zařízení Shimadzu za použití YMC C18 kolony (4,6 x 50 mm) za použití 4 minutového nebo 8 minutového lineárního gradientu 0% až 100% rozpouštědla B v A (rozpouštědlo A: 10% methanolu, 90% vody, 0,1% TFA; rozpouštědlo B: 90% methanolu, 10% vody, 0,1% TFA) s UV detektorovou sestavou při 220 nm. Hodnoty elementární analýzy ··«« ·« ·»*· • · * • » ··· • · · · • · · ·· *·· • · · • · · · » • · · · · • · · · ·· · · • · ···· ·· jsou uváděny v procentech hmotnostních. Pokud nebude výslovně uvedeno jinak, potom ve specifických provedeních v popisu příkladů znamenají R² a R⁴ atom vodíku.

Příklad 1

4-(5-chlor-2-hydroxyfenyl)-3-(2-hydroxyethyl)-6-(trifluormethyl)-2-(1H)-chinolinon

Tato sloučenina byla podle tohoto příkladu připravena následujícím způsobem.

Stupeň A : 3-(2-hydroxyethyl)-4-hydroxy-3-chlorkumarin.

Podle tohoto postupu byl k γ-butyrolaktonu (v množství 15,5 gramu, 178,0 mmol) v THF (100 ml) při teplotě -78 °C přidán 1,0 M THF roztok LiHMDS (356 mililitrů, 356 mmol), přičemž takto získaná výsledná reakční směs byla promíchávána při teplotě -78 °C po dobu 1,5 hodiny. Potom byl přidán roztok methylesteru kyseliny 5-chlorsalicylové (v množství 16,6 gramu, 98% čistota, 89,0 mmol) v THF (95 ml). Po promíchání, které bylo prováděno po dobu 1 hodiny při teplotě 0 °C, byla takto získaná směs zahřáta na teplotě místnosti a při této teplotě byla udržována po dobu přes noc k zajištění úplného dokončení reakce. Po ochlazení na teplotu 0 °C byla pomalu přidávána koncentrovaná kyselina chlorovodíková (12 N roztok, 150 mililitrů) tak dlouho, dokud nebylo dosaženo hodnoty pH 1. Získaný reakční roztok byl potom promícháván tak dlouho, dokud HPLC analýzou nebyla zjištěna nepřítomnost ketoesteru jako meziproduktu. K této reakční směsi bylo potom přidáno 400 mililitrů dichlormethanu CH₂C1₂ a 300 mililitrů vody; organická fáze byla oddělena a vodná fáze byla extrahována CH₂C1₂ (100 mililitrů). Organické vrstvy byly potom spojeny a usušeny bezvodým síranem sodným Na₂SO₄, přičemž použité rozpouštědlo bylo odstraněno za sníženého tlaku, čímž byla připravena pevná látka. K roztoku této pevné látky v THF (290 ·' ··»· mililitrů) byl potom přidán heptan (165 mililitrů) za účelem vykrystalování produktu. Po ochlazení na teplotu 0 až 5 °C, které trvalo asi 3 hodiny, byl izolován produkt odfiltrováním, přičemž takto získaný produkt byl potom promyt heptanem. Po usušení ve vakuu bylo získáno celkem 13,9 gramu (výtěžek 66%) požadované titulní sloučeniny ve formě šedavých krystalků. Teplota tání :

185 až 186 °C; MS m/z 240;

^τΗ NMR(DMSO-d₆, 300 MHz) δ 7.84(d, 1H, J = 2,4 Hz),

7,61 (dd, 1H, J = 2,4, 8,8 Hz), 7,38 (d, 1H, J = 8,8 Hz),

3,56 (t, 2H, J = 6,6 Hz), 2,73 (t, 2H, J = 6,6 Hz);

¹³C NMR(DMSO-d₆,75 MHz) δ 162,6, 159,9, 150,5, 131,4, 127,9,

122,4, 118,2, 117,8, 103,2, 59,4, 27,6;

IR (cm’¹) 3247,2, 2945,1, 2458,6, 1664,9, 1623,9, 1572,7, 1311,5,

1378,1, 1070,8, 825,0.

Analýza; vypočteno pro CnHgCXCl :

C, 54,90; H, 3,77; Cl, 14,73.

Nalezeno : C, 54,79; H, 3,70; Cl, 14,76.

Stupeň B : 2,3-dihyd.ro-8-chlor-4H-furobenzopyran-4-on

Podle tohoto postupu byl k roztoku obsahujícímu 3-(2-hydroxyethyl)-4-hydroxy-6-chlorkumarin (viz příklad 1) (v množství 8 gramů, 33,3 mmol) v toluenu (360 ml) při teplotě místnosti přidán p-TSA (v množství 0,95 gramu, 5,0 mmol), přičemž takto získaný výsledný roztok byl zahříván pod zpětným chladičem při teplotě varu za současného odstranění vody pomocí DeanStarkova kondenzátoru. Tato reakční směs byla potom ochlazena na teplotu místnosti a dvakrát promyta nasyceným roztokem hydrogenuhličitanu sodného. Použitý toluen byl odstraněn oddestilováním za atmosféridkého tlaku na konečný objem 32 mililitrů. Po ochlazení na teplotu 70 °C začal produkt krystalizovat. Suspenze krystalů byla potom udržována při teplotě • · • ··* «

• « · • · ··· \ · · • · * • · ·· ···* • · • ••I» *· až 65 °C po dobu 30 minut, načež následovalo ochlazení na teplotu 0 až 5 °C. Takto připravený produkt byl izolován odfiltrováním, promyt chladným toluenem a usušen ve vakuu. Tímto postupem bylo získáno celkem 5,5 gramu (výtěžek 74%) požadované titulní sloučeniny ve formě šedavých krystalků. Teplota tání :

144 až 146 °C; MS m/z 223 (M+H)⁺;

^XH NMR (CDC1₃, 300 MHz) δ 7,58 (d, 1H, J = 2,5 Hz),

7,49 (dd, 1H, J = 2,3, 8,8 Hz), 7,30 (d, 1H, J = 8,9 Hz),

4,90 (t, 2H, J = 9,3 Hz), 3,21 (t, 2H, J = 9,5 Hz) ;

¹³C NMR (CDC1₃,75 MHz) δ 166,4, 160,3, 153,4, 132,6, 129,6, 122,4, 118,6, 113,8, 103,6, 74,9, 27,1;

IR (cm-¹) 3073,1, 2975,8, 1721,2, 1644,4, 1490,8, 1403,7, 1270,6, 1111,8, 1040,1.

Analýza; vypočteno pro CnH₇O₃Cl :

C, 59,35; H, 3,17; Cl, 15,92

Nalezeno : C, 59,13; H, 3,16; Cl, 15,93.

Stupeň C : 4- (4 '-trif luormethyl fenylkarboxamid)-5-(2-hydroxy-5-chlor)-2,3-dihydrofuran.

Podle tohoto postupu byl k roztoku, který obsahoval 2,3-dihydro-8-chlor-4H-furobenzopyran-4-on (viz příklad 2) (v množství 1,02 gramu, 4,58 mmol) a 4-(trifluormethyl)anilin (0,74 gramu, 4,58 mmol) v THF (50 mililitrů) při teplotě -15 °C přidán LiHMDS (10,5 mililitru, 10,5 mmol, 1,0 M roztok v THF). Takto získaný čirý červený roztok byl potom promícháván při teplotě -15 °C tak dlouho, dokud nebylo HPLC analýzou zjištěno, že v tomto produktu zbývá < 1% výchozí látky (přibližně 30 minut). Takto získaná reakční směs byla potom zpracována přídavkem vodného roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného NaH₂PO₄(50 mililitrů, 10% hmotnostních ve vodě). Po přídavku terc-butylmethyleteru (25 mililitrů) byly jednotlivé vrstvy • · · · • · odděleny a obohacená organická fáze byla postupně promyta dihydrogenfosforečnanem sodným NaH₂PO₄ (50 mililitrů, 10% hmotnostních ve vodě) a nasyceným roztokem solanky. Po usušení síranem sodným Na₂SO₄ byl získaný roztok zkoncentrován, čímž byla připravena požadovaná titulní sloučenina ve formě čirého oranžového oleje (1,76 gramu, výtěžek 100%), přičemž tento olej po ochlazení zkrystaloval. Po přídavku dichlormethanu (20 mililitrů) byly získány bílé krystalků, které byly izolovány odfiltrováním, promyty dichlormethanem (10 mililitrů) a usušeny, přičemž tímto způsobem bylo připraveno 1,6 gramu požadované titulní sloučeniny (výtěžek 90%). Teplota tání 180 až 180,5 °C;

MS m/z 384 (M+H)⁺.

^ΧΗ NMR (DMSO-dg, 300 MHz) δ 9,76 (s, 1H), 9,34 (s, 1H),

7,76 (d, 2H, J = 8,5 Hz), 7,60 (d, 2H, J = 8,7 Hz), 7,26 (s, 1H), 7,24 (dd, 1H, J = 2,2, 7,0 Hz), 6,83 (dd, 1H, J = 2,4, 7,1),

4,52 (t, 2H, J = 9,6 Hz), 3,16 (t, 2H, J = 9,6 Hz) ;

¹³C NMR (DMSO-d₆, 75 MHz) δ 165,5, 159,7, 155,9, 144,7, 132,0, 131,3, 127,3, 123,7, 121,7, 121,2, 119,5, 110,1, 71,5, 32,9;

IR (cm¹) 3303,6, 2950,2, 1654,6, 1608,5, 1531,7, 1408,8, 1326,9, 1116,9, 1065,7, 840,4.

Stupeň D : 4-(5-chlor-2-hydroxyfenyl) -3-(2-hydroxyethyl) -6-(trifluormethyl)-2 (1H)-chinolinon

Podle tohoto postupu byl použit roztok 4-(4'-trifluormethylfenylkarboxamid)-5-(2-hydroxy-5-chlor)-2,3-dihydrofuranu připraveném podle příkladu 3 (v množství 1,76 gramu, 4,58 mmol) v MeOH (500 mililitrů), přičemž tento roztok byl vyčištěn dusíkem a ozařován 450 W Hanovia lampou při teplotě 30 až 40 °C tak dlouho, dokud nebylo HPLC analýzou zjištěno, že v produktu zbývá < 1% použité sloučeniny (příklad 3). Potom byl MeOH zkoncentrován ve vakuu a výsledný olej byl rozpuštěn v dichlormethanu (50 • · · · ► ··· mililitrů). Po promíchávání po dobu jedné hodiny při teplotě místnosti byly získány krystaly. Po ochlazení této suspenze na teplotu 0 °C byly tyto krystaly izolovány odfiltrováním a usušeny. Tímto způsobem bylo získáno celkem 0,54 gramu (výtěžek 30%) požadované titulní sloučeniny ve formě krystalické pevné látky o HPLC čistotě 97% plochy. Teplota tání 253 až 255 °C;

MS m/z 384 (M+H) ⁺ .

¹H NMR (DMSO-d₆, 300 MHz) δ 12,27 (s, 1H), 9,91 (s, 1H),

7,79 (d, 1H, J = 8.3 Hz), 7,53 (d, 1H, J = 8,5 Hz),

7,42 (dd, 1H, J = 2,4, 8,6 Hz), 7,26 (d, 1H, J = 2,4 Hz),

7,08 (s, 1H), 7,06 (d, 1H, J = 8,9 Hz), 4,60 (m, 1H),

3,44 (m, 2H), 2,50 (m, 2H);

¹³C NMR (DMSO-d₆, 75 MHz) δ 163,7, 155,1, 145,9, 141,7, 132,6, 131,5, 131,3, 127,8, 127,4, 125,5, 124,5, 123,5, 121,0, 119,3, 117,9, 60,7, 33,9.

Tato sloučenina připravená postupem podle příkladu 1 je racemickou směsí (-)atropoisomerů a (+)atropoisomerů, přičemž struktura této sloučeniny je na obr. 1. Tato sloučenina připravená postupem podle příkladu 1 byla podrobena chirální chromatografii. Chromatogram této racemické směsi a rovněž tak i jednotlivých atropoisomerů je zobrazen na obrázcích 1, 2, 3 a 4.

Příklad 2

4-(5-chlor-2-hydroxyfenyl)-l-methyl-3-(2-hydroxyethyl)-6- (trifluormethyl)-2-(1H)-chinolinon

Stupeň ň : 2-{3-[2-(terc-butyl-difenylsilanyloxy) ethyl] -2-oxo-6-trifluormethyl -1,2-dihydro-chinolin-4-yl}4- chlorfenylester kyseliny octové • · · ·

Podle tohoto postupu byl použit roztok obsahující sloučeninu podle příkladu 1 (v množství 5,00 gramu, 13,0 mmol) v suchém DMF (100 mililitrů), přičemž do tohoto roztoku byl při teplotě okolí a pod atmosférou argonu přidán terc-butyldifenylsilylchlorid (10,74 gramu, 39,1 mmol) a imidazol (2,66 gramu, 39,1 mmol).

Takto získaná reakční směs byla potom promíchávána po dobu 3 hodin, načež byla zředěna ethylacetátem (300 mililitrů).

Organická vrstva byla potom promyta vodou (dva podíly po 100 mililitrech), solankou (100 mililitrů) a usušena. Použité rozpouštědlo bylo odpařeno, čímž byl získán silyleter (v množství 6,61 gramu, 10,63 mmol, 81%). K tomuto roztoku silyleteru v suchém dichlormethanu (200 mililitrů) byl potom přidáván při teplotě místnosti a pod atmosférou argonu Ac₂O (v množství 5,43 gramu, 53,2 mmol) a Et₃N (5,38 gramu, 53,2 mmol). Takto získaná reakční směs byla potom promíchávána po dobu 4 hodin a získaná směs byla zředěna ethylacetátem (200 mililitrů). Získaná organická směs byla potom promyta vodou (dva podíly po 100 mililitrech), solankou (100 mililitrů) a potom usušena. Použité rozpouštědlo bylo odpařeno. Přečištění bylo provedeno ve chromatografické koloně (naplněné SiO₂) za použití hexanu a ethylacetátu (v poměru 95 : 5 až 80 : 20) jako elučního činidla, přičemž tímto způsobem byla připravena sloučenina podle stupně A (v množství 6,82 gramu, 96%, retenční doba R_t = 2,3 minuty na Cie LC koloně k provedení C₁₈ kapalinové chromatografie) ve formě bílé pevné látky. MS [M+H] = 664.

^XH NMR (CD₃OD) δ 7,74 (d, J = 7,6 Hz, 1H) ,

7,60 (d, J = 6,2 Hz, 1H), 7,52 (m, 5H), 7,37 (m, 2H),

7,31 (m, 5H), 7,23 (s, 1H), 7,17 (s, 1H), 3,94 (m, 1H),

3,80 (m, 1H), 2,89 (m, 1H), 2,72 (m, 1H), 1,76 (s, 3H),

0,97 (s, 9H).

Stupeň Β : 2-(3-[2- (terč-butyl-difenylsilanyloxy) ethyl] -1-methyl -2-oxo-6-trifluormethyl-1,2-dihydro-chinolin-4-yl }4-chlorfenylester kyseliny octové

Podle tohoto postupu byla použita suspenze produktu získaného postupem podle stupně A (v množství 6,82 gramu, 10,3 mmol), methyljodidu (4,37 gramu, 30,8 mmol) a uhličitanu draselného K₂CO₃ (3,05 gramu, 30,8 mmol) v acetonu (200 mililitrů), přičemž tato suspenze byla promíchávána při teplotě okolí po dobu 18 hodin. Na konci byl provedeno zředěné ethylacetátem (200 mililitrů), získaný produkt byl promyt vodou (100 mililitrů), solankou (100 mililitrů) a nakonec usušen. Chromatografickým zpacovánim gradientovou eluci (na SiO₂) za použití hexanů a ethylacetátu (v poměru 90 : 10 až 70 : 30) byla získána požadovaná sloučenina stupně B jako hlavní produkt (5,52 gramu, 8,1 mmol, 79%, R_t = 2,3 minuty Ci₈LC) ve formě bílé pevné látky. MS [M+H] = 678.

Ti NMR (CD₃OD) δ 7,82 (d, J = 8,1 Hz, 1H) ,

7,73 (d, J = 8,9 Hz, 1H) , 7,52 (d, J = 9,2 Hz, 1H) , 7,48 (m, 4H)

7,34 (m, 3H), 7,21 (m, 6H), 3,91 (m, 1H), 3,76 (m, 4H),

2,88 (m, 1H), 2,70 (m, 1H), 1,71 (s, 3H), 0,94 (s, 9H).

Minoritní produkt, charakterizovaný jako O-methyl derivát, měl následující charakteristiky : MS [M+H] = 678.

^XH NMR (CD3OD) δ 7,82 (d, J = 8,1 Hz, 1H) ,

7,95 (d, J = 5,1 Hz, 1H), 7,52 (d, J = 9,2 Hz, 1H), 7,48 (m, 4H) 7,34 (m, 3H), 7,21 (m, 6H), 3,91 (m, 1H), 3,76 (m, 4H),

2,88 (m, 1H), 2,70 (m, 1H), 1,71 (s, 3H), 0,94(s, 9H).

Poměr N-methyl derivátu k O-methyl derivátu byl přibližně 9:1.

Stupeň C : 4-(5-chlor-2-hydroxyfenyl)-l-methyl-3-(2-hydroxyethyl) - 6-trifluormethyl) -2 (1H) - chinol inon • · · · • 4

Podle tohoto postupu byl acetylsilyleter (v množství 760 miligramů, 1,12 mmol) promícháván s LiOH.H₂O (320 miligramů) v EtOH (10 mililitrů) po dobu 18 hodin při teplotě místnosti. Ke konci byly těkavé podíly odstraněny ve vakuu. Získaný zbytek byl rozpuštěn v THF (5 mililitrů) a tento podíl byl zpracován tetran-butylamoniumfluoridem (1M roztok v THF, 3 ekvivalenty). Po promíchání, které bylo prováděno po dobu 18 hodin, byly přidány další 3 ekvivalenty a tento podíl byl potom promícháván po dobu dalších 18 hodin. Použitý THF byl odpařen a produkt byl rozdělen mezi ethylester kyseliny octové EtOAc a vodu. Organická vrstva byla usušena (síranem sodným Na₂SO₄) a odpařena ve vakuu. Získaný zbytek byl přečištěn ve chromatografické koloně naplněné silikagelem za použití ethylacetát EtOAc a dichlormethan CH₂C1₂(v poměru 3:2) jako elučního činidla. Frakce obsahující požadovanou sloučeninu byly spojeny a tento spojený podíl byl odpařen ve vakuu, přičemž tímto postupem bylo připraveno 290 miligramů (výtěžek 65%) požadovaného produktu. Rekrystalizací z ethylacetátu EtOAc a hexanu bylo získáno 152 miligramů N-methyl derivátu.

^ΤΗ NMR (500 MHz, DMSO-d₆) : δ 2,56 (2H, m) , 3,40 (2H, m) ,

3,75	(3H,	S)	, 4,57 (IH, m) ,	7,05	(IH, d,	J = 8,8), 7,14 (IH, s) ,
7,25	(IH,	d,	J = 2,6), 7,41	(IH,	dd, J =	8,7, 2,7),
7,77	(IH,	d,	J = 8,8), 7,89	(IH,	dd, J =	8,8, 2,0), 9,91 (IH, s)

MS m/e 398 (MH⁺) .

Tato sloučenina podle příkladu 2 byla podrobena zpracování chirální chromatografickou metodu. Získané chromatogramy racemické směsi a jednotlivých atropoisomerů jsou zobrazeny na obrázcích 5, 6 a 7.

• · · · • 9 • · ···· <··· * · * · · · · · · · · * • ········· · β ········ _φ ···· ·· ·» ·· ·« ···

Příklad 3

Rozštěpení atropoisomerů z příkladu 1 (-) 4- (5-chlor-2-hydroxyfenyl) -3- (2-hydroxyethyl) -6-(trifluormethyl)-lH-chinolin-2-on (+) 4- (5-chlor-2-hydroxyfenyl) -3- (2-hydroxyethyl) -6-(trifluormethyl)-lH-chinolin-2-on

Podle tohoto postupu byl roztok obsahuj ící produkt podle příkladu 1 (přibližně 50 miligramů) ve směsi i-PrOH : hexan (1 : 1,2 mililitru) aplikován ve formě čtyř injekcích na kolonu ChiralPak AD, 21 x 250 milimetrů, velikost částic 10 pm. Jako elučního činidla bylo použito směsi i-PrOH a hexanu (v poměru 1 : 19), přičemž eluování bylo prováděno při rychlosti průtoku 10 mililitrů/minutu. Použit byl detektor UV_max pracující při 234 nm.

Z frakce obsahující rychleji se pohybující isomer, isomer A, (t_R = 46,1 minuty) bylo po odpaření získáno 20 miligramů tohoto isomerů A, zatímco z frakce obsahující zpožděný pík (t_R = 48,3 minuty) bylo po odpaření získáno 21 miligramů isomerů B. Chromatogram racemátu je zobrazen na obr. 2.

Charakterizace atropoisomerů A (-) :

Hodnoty spekter ³H NMR a ¹³C NMR byly nerozeznatelné od spekter uvedených pro racemát v příkladu 1. Optická rotace pro isomer A byla stanovena v MeOH; [a] ²²D (MeOH) = -8,8°.

Charakterizace atropoisomerů B (+) :

Hodnoty spekter ^XH NMR a ¹³C NMR byly nerozeznatelné od spekter uvedených pro racemát v příkladu 1. Optická rotace pro isomer B byla stanovena v MeOH; [a] ²²D (MeOH) = +9,6°.

Rozštěpené atropoisomery byly podrobena zpracování metodou HPLC s reverzní fází, jak je popsáno výše v souvislosti s racemátem. Chromatogramy pro každý atropoisomer jsou zobrazeny na obrázcích 3 a 4.

• · · · ·· ···· ··· • · · · ··· · ···· • ··»······ · • · · · · · · ·· · ···· ·· ·· ·· ·· ···

Příklad 4

Stabilita atropoisomerů z příkladu 3

Chirální HPLC studie: Ethanolové roztoky (přibližně 3 miligramy/mililitr) dvou atropoisomerů z příkladu 1 byly uchovávány při teplotě místnosti a potom zkoumány metodou HPLC, což bylo provedeno stejným způsobem jako je uvedeno výše, za použití kolony ChiralPak AD pro racemizaci. Tímto způsobem bylo zjištěno, že uvedené dvě sloučeniny byly stabilní i po měsíci při teplotě místnosti. Nebyla zjištěna žádná patrná reacmizace.

Příklad 5

Rozštěpení atropoisomerů z příkladu 2 (-) 4- (5- chl or-2- hydroxy fenyl) -1 -me thyl -3- (2 -hydroxye thyl) -6-(trifluormethyl)-lH-chinolin-2-on (+) 4- (5-chlor-2-hydroxyfenyl) -l-methyl-3- (2-hydroxyethyl) -6-(trifluormethyl)-lH-chinolin-2-on

Podle tohoto postupu byl racemát rozdělen stejným způsobem jako v příkladu 3 na koloně Chiralpak AD, rozměry 4,6 x 250 milimetrů, velikost částic 10 pm, za použití směsi 2-propanolu, hexanu a kyseliny trifluoroctové (v poměru 1600 : 399 : 1). Rychleji se eluující isomer (t_R =8,5 minuty) byl označen jako isomer A a pomaleji se eluující isomer (t_R = 19,0 minut) byl označen jako isomer B. Chromatogram tohoto racemátu je zobrazen na obrázku 5.

Charakterizace isomerů A (-) :

Hodnoty spekter ¹H NMR a ¹³C NMR byly nerozeznatelné od spekter uvedených pro racemát v příkladu 2. Optická rotace pro isomer A byla stanovena v MeOH; [a] ²²D (MeOH) = -6,9°.

Charakterizace isomerů B (+) :

• · · · ·· · ·

Hodnoty spekter Ίΐ NMR a ¹³C NMR byly nerozeznatelné od spekter uvedených pro racemát v příkladu 2. Optická rotace pro isomer B byla stanovena v MeOH; [a] ²²D (MeOH) = +5,0°.

Rozštěpené atropoisomery byly podrobeny zpracování metodou chirální HPLC, jak je popsáno výše v souvislosti s racemátem. Chromatogramy jsou zobrazeny na obrázcích 6 a 7.

Přiklad 6

Motorická aktivita střeva vyvolaná stresem z proudu vzduchu

Předpokládá se, že environmentální stres hraje určitou roli při syndromu dráždivého střeva a jiných stavech se změněnou motilitou střeva. Na zvířecích modelech bylo ukázáno, že environmentální stres způsobil zvýšenou defekační reakci, zřejmě v důsledku zvýšené motorické aktivity střev. Na tomto základě původci testovali hypotézu, že maxi-K⁺ otevírače draslíkových kanálů podle předkládaného vynálezu mohou být účinné v redukci stresem vyvolaného zrychlení motility střeva, což bylo hodnoceno jako množství vyloučeného trusu.

Laboratorní potkani byli náhodně rozděleni do 2 skupin a bylo jim podáváno vehikulum (polyethylenglykol (400 gramů na mol), 1 ml/kg, i.p.) nebo sloučenina podle příkladu 1 v racemické formě 20 mg/kg) v časovém okamžiku nula. Za 1,5 hodiny po podání byl každý laboratorní potkan částečně znehybněn v komůrce s plexiskla a byl podroben stresu působením proudu vzduchu. Ten byl způsoben tak, že každé částečně znehybněné zvíře bylo podrobeno 3 až 4 epizodám 2 minutových expozic proudu vzduchu s intervaly 8 až 10 minut mezi epizodami. Vyloučený trus byl sbírán a zaznamenávala se jeho čerstvá hmotnost. Data byla analyzována kombinací individuálního výdeje v každé skupině pro výpočet průměru skupiny a průměry byly porovnány pomocí statistického testu (nepárový, dvoustranný t-test; p<0,05).

•4 ··9 9

9 9 '99 9 · 9 9 9 9 9 * · 9 9 9 99 9 9 9 99

999 99 999 9 « • · 9 9 9 9 9 9 9 9

9999 99 99 99 99 999

Množství vyloučeného trusu skupiny, které bylo podáváno vehikulum, bylo 0,37 gramu a množství vyloučeného trusu skupiny léčené sloučeninou podle vynálezu bylo 0,03 gramu. Zvířata ve skupině léčené jen samotným vehikulem vykazovala převládající (9/12) defekační reakci na stres. Na rozdíl od toho pouze 3 z 11 zvířat léčených sloučeninou podle vynálezu vykazovaly defekační reakci. Průměrné množství vyloučeného trusu této skupiny bylo významně nižší než průměr skupiny léčené vehikulem.

Bylo zjištěno, že sloučeniny podle předkládaného vynálezu mohou významně zeslabit stresem vyvolanou motilitu střeva u laboratorních potkanů.

Výsledky výše popsaných biologických testů dokazují, že sloučeniny podle vynálezu mohou být silnými otevírači K⁺ kanálů s velkou vodivostí aktivovaných vápníkem (Maxi-K nebo BK kanálů). Kromě toho bylo zjištěno že atropoizomery mají odlišné aktivity.

I když byl předmětný vynález popsán ve specifických aspektech je pro odborníky pracující v daném oboru zřejmé, že i ostatní aspekty náleží do rozsahu tohoto vynálezu, který je dán rozsahem patentových nároků, které následují. Například je možno zvolit pro přípravu těchto atropoisomerů jiná reakční schémata, než jsou konkrétně popsaná výše uvedená schémata. Rovněž je možno v rámci předmětného vynálezu použít jiné substituenty, které jsou v podstatě ekvivalentní specifickým substituentům popsaným v tomto popisu, to znamená substituentům R, R¹, R², R³, R⁴ a R⁵, přičemž i tato řešení náleží do rozsahu tohoto vynálezu. Kromě toho je třeba uvést, že všechny citované dokumenty v popisu tohoto vynálezu, jako například patenty a publikace, jsou míněny jako odkazové materiály.

Claims

PATENTOVÉ

NÁROKY

9« 9999 • 9 9 9 9 9

1. Sloučenina obecného vzorce :

ve kterém:

R a R¹ navzájem na sobě nezávisle, každý jednotlivě znamená atom vodíku nebo methylovou skupinu;

R², R³ a R⁴ navzájem na sobě nezávisle, každý jednotlivě znamená atom vodíku, halogenu, nitroskupinu nebo trifluormethylovou skupinu, s tou podmínkou, že R², R³ a R⁴ nejsou všechny vodík, a R⁵ znamená atom bromu, chloru nebo nitroskupinu, a netoxické farmaceuticky přijatelné soli, solváty nebo prekurzory léčiv této sloučeniny, přičemž tato sloučenina je charakterizována tím, že je atropoisomerně obohacená.
2. Sloučenina podle nároku 1, která je v podstatě čistá pokud se týče jednoho atropoisomeru.
3. Sloučenina podle nároku 1, která v podstatě neobsahuje svůj odpovídající atropoisomer.
4. Sloučenina podle nároku 1, která je stabilní.

9 9 9 9 9 9 • · • 9 9 9 • * MM

Μ 9«

9 9 9 9 9 9 9

9 9 «9999 9 • 999 99 999

9 99 9999 «9 9

9999 ·9 ·· 99 99 ···
5. Sloučenina podle nároku 1, ve které R¹ je atom vodíku.
6. Sloučenina podle nároku 1, ve které R¹ je methylová skupina.
7. Sloučenina podle nároku 2, ve které R³ je trifluormethylová skupina, R⁵ je atom chloru, a R, R¹, R² a R⁴znamenají atom vodíku.
8. Sloučenina podle nároku 1, která je zvolena ze skupiny zahrnující :

4-(5-chlor-2-hydroxyfenyl)-l-methyl-3-(2-hydroxyethyl)-6-(trifluormethyl)-2(1H)-chinolinon;

4-(5-chlor-2-hydroxyfenyl)-l-methyl-3-(2-hydroxyethyl)-7-trifluormethyl-2(1H)-chinolinon;

4-(5-chlor-2-hydroxyfenyl)-3-(2-hydroxyethyl)-6-(trifluormethyl) -2(1H)-chinolinon; a

4-(5-chlor-2-hydroxyfenyl)-3-(2-hydroxyethyl)-7-(trifluormethyl) -2(1H)-chinolinon a netoxické farmaceuticky přijatelné soli, solváty a prekurzory léčiv těchto sloučenin.
9. Sloučenina podle nároku 1, kterou je 4-(5-chlor-2hydroxyfenyl)-3-(2-hydroxyethyl)-6-(trifluormethyl)-2(1H)chinolinon.
10. Sloučenina podle nároku 1, kterou je 4-(5-chlor-2hydroxyfenyl)-l-methyl-3-(2-hydroxyethyl)-6-(trifluormethyl)-2(1H)-chinolinon.
11. Atropoisomer obecného vzorce:

φφ ΦΦΦΦ φφ ΦΦΦΦ ♦ · • φφφ ·· ·· • φ φ φφφ φ φ φ φ φφφ

Φ Φ φ Φ Φ Φ 4

ΦΦΦΦ ve kterém:

R a R¹ navzájem na sobě nezávisle, každý jednotlivě znamená atom vodíku nebo methylovou skupinu;

R², R³ a R⁴ navzájem na sobě nezávisle, každý jednotlivě znamená atom vodíku, halogenu, nitroskupinu nebo trifluormethylovou skupinu, s tou podmínkou, že R², R³ a R⁴ nejsou všechny vodík, a

R⁵ znamená atom bromu, chloru nebo nitroskupinu, a netoxické farmaceuticky přijatelné soli, solváty nebo prekurzory léčiv této sloučeniny.
12. Atropoisomer podle nároku 11, který v podstatě neobsahuje svůj odpovídající atropoisomer obecného vzorce :

99 99 • 4 ·· > 9 9 » · · 9 ·

99 9999 ► 8 9 > · ··· » 4 9

89 999 ve kterém mají R, R¹, R², R³, R⁴ a R⁵ stejný význam jako v nároku

11.
13. Atropoisomer podle nároku 11, ve kterém R¹ znamená atom vodíku.
14. Atropoisomer podle nároku 11, ve kterém R¹ znamená methylovou skupinu.
15. Atropoisomer podle nároku 11, který je stabilní po doby.

přinejmenším asi 1 den.
16. Atropoisomer obecného vzorce:

ve kterém:

R a R¹ navzájem na sobě nezávisle, každý jednotlivě znamená atom vodíku nebo methylovou skupinu;

R², R³ a R⁴ navzájem na sobě nezávisle, každý jednotlivě znamená atom vodíku, halogenu, nitroskupinu nebo trifluormethylovou skupinu, s tou podmínkou, že R², R³ a R⁴ nejsou všechny vodík, a

R⁵ znamená atom bromu, chloru nebo nitroskupinu, a netoxické farmaceuticky přijatelné soli, solváty nebo prekurzory léčiv této sloučeniny.
17. Atropoisomer podle nároku 16, který v podstatě neobsahuje svůj odpovídající atropoisomer obecného vzorce :

• to • to ···· toto to to · • · • to • ··· «* tototo· • · · to « ve kterém mají R, R¹, R², R³, R⁴ a R⁵ stejný význam jako v nároku

16.
18. Atropoisomer podle nároku 16, ve kterém R¹ znamená atom vodíku.
19. Atropoisomer podle nároku 16, ve kterém R¹ znamená methylovou skupinu.
20. Atropoisomer podle nároku 16, který je stabilní po dobu přinejmenším asi 1 den.
21. Prostředek, vyznačující se tím, že obsahuje sloučeninu podle nároku 1 nebo farmaceuticky přijatelnou sůl, solvát nebo prekurzor léčiva této sloučeniny, a farmaceuticky přijatelnou nosičovou látku.
22. Farmaceutický prostředek podle nároku 21, vyznačující se tím, že obsahuje terapeuticky účinné množství sloučeniny pro léčení stavu citlivého na otevření draslíkových kanálů s velkou vodivostí aktivovaných vápníkem.
23. Způsob léčení stavu vybraného ze skupiny zahrnující ischemii, mozkovou mrtvici, křeče, epilepsii, astma, syndrom dráždivého tračníku, migrénu, poškození míchy, sexuální dysfunkce a močovou inkontinenci u savců, vyznačující se tím, že zahrnuje podávání těmto savcům terapeuticky účinného množství sloučeniny podle nároku 1.

4444 • 4 4444

4 4 4 4 4 4 444

4 4 4 4 444 4 4 444

4 444 44 444 4 4

4 44 4444 44 4

4444 44 44 ·· 44 444
24. Způsob léčení stavu citlivého na otevření draslíkových kanálků s velkou vodivostí aktivovaných vápníkem u savců, vyznačující se tím, že zahrnuje podávání těmto savcům terapeuticky účinného množství sloučeniny podle nároku 1.
25. Způsob podle nároku 24, vyznačující se tím, že tento stav je vybrán ze skupiny zahrnující ischemii, mozkovou mrtvici, křeče, epilepsii, astma, syndrom dráždivého tračníku, migrénu, poškození míchy, sexuální dysfunkce a močovou inkontinenci.
26. Způsob podle nároku 25, vyznačující se tím, že tímto stavem je syndrom dráždivého tračníku.
27. Způsob podle nároku 25, vyznačující se tím, že tímto stavem je sexuální dysfunkce.