CZ20011133A3

CZ20011133A3 - Insulinové přípravky pro plicní podávání obsahující menthol

Info

Publication number: CZ20011133A3
Application number: CZ20011133A
Authority: CZ
Inventors: Svend Havelund
Original assignee: Novo Nordisk A/S
Priority date: 1998-10-16
Filing date: 1999-10-15
Publication date: 2001-08-15
Also published as: CA2346884A1; DE69901314T2; WO2000023099A1; NO20011841L; ZA200102068B; DK1121145T3; AU6189099A; KR20010080132A; EP1121145A1; EP1121145B1; NO20011841D0; AU758108B2; HUP0103606A2; UA67798C2; IL142002A0; PL347171A1; HUP0103606A3; PT1121145E; JP2002527488A; DE69901314D1

Description

Oblast techniky

Předkládaný vynález se týká stabilních vodných insulinových přípravků vhodných pro plicní podávání, které jsou pro pacienta pohodlnější a vykazují zlepšenou biodostupnost insulinu.

Dosavadní stav techniky

Diabetes je obecný termín pro poruchy u lidí s nadměrným vylučováním moči jako u diabetes mellitus a diabetes insipidus. Diabetes mellitus je metabolická porucha, při které se více či méně zcela ztrácí schopnost využívat glukosu. Diabetem trpí 2 % lidské populace.

Od zavedení insulinu ve 20. letech 20. století probíhá nepřetržitý pokrok ve zlepšení léčby diabetů mellitus. Pro zabránění dosažení extrémních glykemických hladin praktikují často diabetičtí pacienti mnohonásobnou injekční terapii, při které se insulin podává s každým jídlem.

V roztoku je způsob samosdružování insulinu komplexní funkcí koncentrace proteinu, iontů kovů, pH, iontové síly a složení roztoku. Pro v současnosti používané přípravky obsahující U100 insulin, zinečnaté ionty, isotonické činidlo a fenolickou konzervační látku, se uvažují následující rovnovážné stavy:

6 In	<—>	3 In₂
3 In₂		2 Zn²⁺ θ	In₆(T₆)
T₆	<—>	T3R3 <->	Ré

Známé způsoby degradace insulinu zahrnují a) vznik fíbrily; b) deamidaci na A18, A21 a B3; c) dimerizaci transamidací nebo vytvořením Schiffovy báze; d) disulfidové výměnné reakce.

Podle Brange (Stability of Insulin, Kluwer Academie Press, 1994) probíhá každá z těchto degradačních reakcí mnohem rychleji v monomemím stavu než ve stavu hexamemím. Proto je nejúčinnějším způsobem stabilizace insulinových přípravků posunutí výše uvedené rovnováhy co možná nejvíce doprava. Kromě tohoto obecného účinku působení hmoty je reaktivita vybraných • · · · ·· · · · · ·· ···· ··· « · · • ·· · · ···· · · • ······ · ··· · ·· · · ♦ · ··· · · · zbytků dále modifikována v závislosti na jejich přímém zapojení do konformační změny T —» R. Reaktivita B3Asn je mnohem nižší ve stavu R (kde zbytek zaujímá α-helix) než ve stavu T. Interkonverze mezi konformacemi Tg, T3R3 a Rg dvou insulinových hexamerů obsahujících zinek je modulována ligandem vážícím se na T₃R₃ a R₆ formy. Anionty jako je chloridový anion, mají afinitu ke čtvrté koordinační poloze iontů kovů u T₃R₃ a Ró, zatímco konzervační činidla jako je fenol se váží na hydrofobní kapsy uložené blízko povrchu T3R3 a Ró forem (Derewenda, Nátuře 338, 594, 1989; a Brzovic, Biochemistry 33, 130557, 1994). S použitím Co²⁺ insulinu bylo ukázáno, že kombinovaný efekt navázaného aniontu a fenolu je obzvláště účinný pro stabilizaci Ré stavu. (Brader, Trends Biochem. Sci. 30, 6636, 1991; a Bloom, J. Mol. Biol. 245, 324, 1995). Dále se ukázalo, že jak pro Zn²⁺, tak pro Co²⁺ insulin je v indukování stavu R u insulinového hexamerů fenol mnohem účinnější než m-kresol (Wollmer, Biol. Chem. Hoppe-Seyler 368, 903, 1987; a Choi, Biochemistry 32, 11638, 1993). Vysokoafinitními fenolickými deriváty indukujícími stav R jsou 7-hydroxyindol (Dodson, Phil. Trans. R. Soc. Lond. A 345, 153, 1993), resorcinol a 2,6- a 2,7-dihydroxynaftalen (Bloom, J. Mol. Biol. 245, 324, 1995). Fyzikální denaturace insulinu je známa jako fibrilace. Ve fibrilámím stavu leží natažené peptidové řetězce paralelně nebo antiparalelně navzájem spojené vodíkovými můstky, v takzvané β-struktuře nebo β-struktuře skládaného listu. Fibrily obvykle představují stav proteinu s nejnižší energií, a pouze drsné podmínky, jako je silná báze, mohou umožnit regeneraci z tohoto stavu do stavu přirozeného se správně složeným proteinem. Faktory, které podporují rychlost tvorby fibril, jsou vzrůstající teplota, vzrůstající plocha povrchu mezi kapalnou a vzdušnou fází a pro insulin bez zinku, vzrůstající koncentrace. Pro hexamemí insulin obsahující zinek rychlost tvorby fibril se vzrůstající koncentrací klesá. Má se za to, že tvorba fibril probíhá přes monomerizaci insulinu. Fibrily insulinu mají vzhled gelů nebo precipitátů.

Deriváty insulinu seříznuté na C-terminu řetězce B, např. des-pentapeptid(B26-B30)insulin a des-oktapeptid(B23-B30)insulin, jsou mnohem náchylnější k tvorbě fibril než lidský insulin. Analogy insulinu, které se snadno disociují z hexamemí jednotky na formu monomemí, např. AspB28 lidský insulin a LysB28ProB29 lidský insulin, jsou také mnohem náchylnější k tvorbě fibril než lidský insulin. Přirozený stav insulinu se stabilizuje vyvoláním podmínek ·· ···· ·· • · · · · · • · ···· · ·

stabilizujících hexamemí jednotku, tzn. v přítomnosti zinečnatých iontů (2-4 Zn²⁺/hexamer), fenolu (0,1-0,5 % w/v) a chloridu sodného (5-150 mM).

Přídavek činidel redukujících povrchovou tenzi a rozhraní vzduch-kapalina redukuje sklon k tvorbě fibril. Polyethylenglykol, polypropylenglykol a jejich kopolymery s průměrnou molekulovou hmotností 1800 našly tak použití jako stabilizátory v koncentrovaných roztocích insulinu pro infuzní pumpy (Grau, 1982, Neue Insuline, Eds. Petersen, Schliiter & Kerp, Freiburger Graphische Betriebe, str. 411-419; a Thurow, 1981, patent DE2952119A1). Úplný přehled fyzikální stability insulinu podává Brange 1994, Stability of Insulin, Kluwer Academie Publisher, str. 18-23. Většina chemických degradačních reakcí insulinu v přípravcích je způsobena reakcemi na karboxamidové funkci asparaginových zbytků, obzvláště zbytků B3 a A21. Hydrolýza amidových skupin vede k desamidoderivátům a transamidace za účasti aminoskupiny z jiné molekuly vede ke kovalentně vázaným dimerům a, po podobných následných reakcích, k trimerům a vyšším polymerům.

V kyselém roztoku je nej reaktivnější AsnA21, což vede k AspA21 insulinu (Sundby, J. Biol. Chem. 237, 3406, 1962). V surovém insulinu hovězího nebo prasečího původu, získaném kyselou extrakcí ethanolem, byly nejpočetnější isolované dimery AspA21-GlyAl a AspA21-PheBl (Helbig 1976, Insulindimere aus der B-Komponente von Insulinpraparationen, Thesis at the Rheinisch-Westfálischen Technischen Hochschule, Aachen).

V neutrálním roztoku, což je výhodné provedení insulinových přípravků pro injekční terapii, je nej vnímavějším zbytkem AsnB3. Produkty degradace zahrnují AspB3 insulin, AspB3GlnB4 isopeptid insulin a dimery a vyšší polymery, kde AspB3 poskytuje karbonylovou skupinu a spolu s aminoskupinou jiné molekuly tvoří peptidovou vazbu. Úplný přehled chemické stability insulinu podává Brange 1994, Stability of Insulin, Kluwer Academie Publisher, str. 23-36. Co se týká fyzikální stability, podmínky stabilizující hexamemí jednotku, tzn. přítomnost zinečnatých iontů (2-4 Zn²⁺/hexamer), fenolu (0,1-0,5 % w/v) a chloridu sodného (5-150 mM), snižují rychlost tvorby produktů degradace během skladování při neutrálním pH.

Další typ polymerační reakce se pozoruje v případě, kdy jsou podmínky stabilizující hexamemí jednotku opomenuty. Při absenci zinku, fenolu a chloridu sodného a při teplotě 50 °C jsou převažujícími vzniklými produkty disulfidicky vázané dimery a polymery s vysokou • · • · · φ

molekulovou hmotností. Mechanismem jejich vzniku je disulfídová výměnná reakce jako výsledek β-eliminace disulfidů (Brems, Protein Engineering 5,519,1992).

Rozpustnost insulinu je funkcí pH, koncentrace iontů kovů, iontové síly, fenolických látek, složení roztoku (polyoly, ethanol a další rozpouštědla), čistoty a druhu (hovězí, prasečí, lidský, jiné analogy). Přehled podává Brange, Galenics of Insulin, Springer-Verlag 1987, str. 18 a 46.

Rozpustnost insulinu při hodnotách pH blízkých isoelektrickému pH, tzn. v rozmezí pH 4,0 až 7,0, je nízká. Při kyselém pH byly připraveny vysoce koncentrované (5 000 U/ml, 30mM) roztoky prasečího insulinu (Galloway, Diabetes Care 4, 366, 1981), ale insulin v přípravku je vysoce nestabilní kvůli deamidaci na AsnA21. Při neutrálním pH jsou připravitelné vysoce koncentrované roztoky insulinu bez zinku, ale tyto roztoky jsou nestabilní kvůli velké rychlosti polymerace a deamidace na AsnB3. Pro roztoky prasečího insulinu se zinkem obsahující fenol při neutrálním pH se uvádí, že jsou fyzikálně stabilní při koncentraci 1 000 U/ml při pokojové teplotě, ale stávají se přesycenými při teplotě snížené na 4 °C (Brange a Havelund, Artifícial Systems for Insulin Delivery, Brunetti et al., Eds., Raven Press 1983).

Pro zmírnění obtíží při injekcích insulinu se velká pozornost věnuje alternativním způsobům podávání (souhrnný přehled podává Brange a Langkjasr, Protein Delivery, Physical Systems, Sanders a Hendren, Eds., Plenům Press 1997). Plicní podávání se zdá být ze všech způsobů nejslibnějším (Service, Science 277, 1199, 1997). Insulin je možné podávat aerosolizovaný ve formě suchého prášku nebo jako rozprášené kapičky z insulinového roztoku. Účinnost je možné zvýšit cvičeným dýcháním (Gonda, US Patent 5 743 250) a přídavkem činidla podporujícího absorpci (Baekstroem, US Patent 5 747 445) nebo inhibitorů proteasy (Okumura, Int. J. Pharm. 88, 63, 1992).

Biodostupnost rozprášeného koncentrovaného insulinového roztoku (500 U/ml) se ukázala být ve srovnání s podkožní injekcí 20 až 25% (Elliot, Aust. Paediatr. J. 23, 293, 1987). Při použití 30 až 50 μΐ insulinového roztoku na nadýchnutí je nutné, aby byl insulinový roztok 5 až 20 krát koncentrovanější než je obvyklá koncentrace 0,6 mM. Při použití obalu na jednu dávku, např. bublinkového balení (Gonda, US Patent 5 743 250), je odstraněn požadavek na konzervační látku. Většina insulinových přípravků se konzervuje toxickým, sliznice dráždícím a nepříjemně páchnoucím fenolem a m-kresolem. Vynechání fenolů však působí problémy se • · • 9 • · · · • · • · φ Φ ··· ·· • Φ · Φ · · · · · ·· • φ · · φ · · Φ · · ·φ ·· ·«· · · · • · ·· · · · · · · · stabilitou. Kromě bakteriostatického působení fenoly působí ve spojení s ionty zinku také jako fyzikálně chemické stabilizátory insulinu. Proto je výhodné, aby insulinové přípravky pro inhalaci byly připraveny s minimální koncentrací fenolu, nebo aby byl fenol nahrazen přijatelnější náhradou.

Podstata vynálezu

Definice

Zde používaný termín analog lidského insulinu (a podobné výrazy) znamená lidský insulin, ve kterém jedna nebo více aminokyselin byla vynechána a/nebo nahrazena jinými aminokyselinami, včetně nekódujících aminokyselin, nebo lidský insulin, který obsahuje další aminokyseliny, tzn. více než 51 aminokyselin.

Zde používaný termín derivát lidského insulinu (a podobné výrazy) znamená lidský insulin nebo jeho analog, ve kterém je na jednu nebo více aminokyselin navázán nejméně jeden organický substituent.

Zde používaný termín fenolická molekula znamená fenol nebo jeho deriváty, jako je m-kresol nebo chlorkresol.

„Menthol“ zde znamená (-)-menthol a jeho deriváty, stejně jako menthol racemický.

Stručný popis vynálezu

Předmětem předkládaného vynálezu je poskytnutí insulinového přípravku pro plicní podávání, který je pro pacienta pohodlnější a jehož fyzikální a chemická stabilita není snížena.

Předmětem předkládaného vynálezu je také poskytnutí insulinového přípravku pro plicní podávání se zlepšenou biodostupností insulinu.

Těchto předmětů se překvapivě dosahuje poskytnutím insulinového přípravku, ve kterém je minimalizováno množství toxických a sliznici dráždících fenolů a do něhož byl přidán menthol.

Předkládaný vynález se tedy týká vodného insulinového přípravku obsahujícího lidský insulin nebo jeho analog nebo derivát, 2 až 5 iontů Zn²⁺ připadajících na šest molekul insulinu, 3 až 6 fenolických molekul připadajících na šest molekul insulinu a menthol.

• · · · φφφ· · · · «φφ • ·· φ · ···· · · • ······ φ φ · · · • Φ ··· ··· ·· · · · · · · · · · ·

Charakteristická vůně mentholu maskuje přítomnost nepříjemných fenolů v přípravku, aniž by byla mentholem nepříznivě ovlivněna chemická a fyzikální stabilita přípravku.

Přítomnost mentholu navíc zmírňuje vjem respiračního nepohodlí spojeného s aktem inhalace, zlepšuje vdechový a výdechový objem a působí jako antitussivum.

Ve srovnání s přípravky bez mentholu je navíc pozorovatelný nárůst biodostupnosti insulinu.

Jako alternativa mentholu je v předkládaném vynálezu použitelný eukalypthol a příbuzné látky. Vůně může být navíc upravena směsí těchto látek.

Výhodná provedení

Insulinový přípravek podle předkládaného vynálezu obsahuje výhodně 0,5 až 4mM menthol.

Množství fenolických molekul v insulinovém přípravku je výhodně 4 až 9 fenolických molekul připadajících na 6 molekul insulinu, výhodně 6 fenolických molekul připadajících na 6 molekul insulinu.

Fenolické molekuly jsou výhodně vybírány ze skupiny obsahujícím' fenol, m-kresol, chlorkresol, thymol nebo jejich libovolnou směs.

Insulinový přípravek obsahuje výhodně 0,3 až 20mM, výhodněji 0,6 až 15mM, ještě výhodněji 3 až 12mM lidský insulin nebo jeho analog nebo derivát.

Stabilita insulinového přípravku je dále zlepšena, pokud je koncentrace chloridu udržována nižší než 50mM, výhodněji nižší než 30mM, ještě výhodněji v rozmezí 5 až 20mM.

Významná stabilita insulinového přípravku je dosažena, pokud tento obsahuje méně než lOmM anionty jiné než jsou anionty chloridové a acetátové.

V určitém provedení může insulin obsahovat malé množství fosfátového pufru, výhodně až do 5mM fosfátu.

Insulinové přípravky podle vynálezu, které obsahují 2 až 4 Zn²⁺ ionty, výhodně 2,2 až 3,2

Zn²⁺ ionty připadající na šest molekul insulinu, jsou velmi stabilní.

Výhodné jsou také insulinové přípravky podle vynálezu, které obsahují 3 až 5 Zn²⁺ iontů, výhodně 3,5 až 5 Zn²⁺ iontů připadajících na šest molekul insulinu.

K insulinovému přípravku podle vynálezu je překvapivě možné přidávat relativně vysoké koncentrace zwitteriontů jako je glycylglycin a glycin, aniž by se snížila rozpustnost insulinu.

Glycylglycin působí jako pufr při neutrálním pH a svým mírným chelatačním působením na zinek dále zvyšuje rychlost rozpouštění insulinu se zinkem při neutrálním až bazickém pH. Glycylglycin také působí jako zachycovač reakcí na aminu během skladování. Ve výhodném provedení tedy insulinový přípravek podle vynálezu dále obsahuje 5 až 150mM zwitteriontový amin, výhodně glycylglycin nebo glycin.

Ve výhodném provedení insulinový přípravek podle vynálezu dále obsahuje 5 až 50mM trishydroxymethylaminomethan, který působí jako pufr při neutrálním pH a jako zachycovač sloučenin reagujících s aminem.

V jiném výhodném provedení insulinový přípravek podle vynálezu obsahuje jako kationty sodné ionty. Sodný ion má nízký efekt vysolování.

V jiném výhodném provedení insulinový přípravek podle vynálezu obsahuje jako kationty ionty draselné nebo směs draselných a sodných iontů. Ionty draselné v koncentraci vyšší než je jejich 4 až 5mM koncentrace v plasmě zvyšují transport insulinu plícemi.

V jiném výhodném provedení se ionty draselné v koncentraci vyšší než 4 až 5mM používají ve spojení s mírným bronchodilatantem jako je menthol.

V jiném výhodném provedení insulinový přípravek podle vynálezu obsahuje 0,001 až 1 hmot.% neiontového surfaktantu, výhodně tween 20 nebo Polox 188. Neiontový detergent se přidává pro stabilizaci insulinu proti fibrilaci během skladování a rozprašování.

V jiném výhodném provedení insulinový přípravek podle vynálezu obsahuje pro další zvýšení biodostupnosti insulinu 1 až lOmM aniontový surfaktant, výhodně taurocholát sodný.

Ve výhodném provedení je používaným insulinem lidský insulin.

V jiném výhodném provedení je používaným insulinem analog lidského insulinu, kde v poloze B28 je Asp, Lys, Leu, Val nebo Ala a v poloze B29 je Lys nebo Pro; nebo des(B28-B30), des(B27) nebo des(B30) lidský insulin.

Výhodné analogy lidského insulinu jsou ty, kde v poloze B28 je Asp nebo Lys a v poloze B29 je Lys nebo Pro, výhodně Asp^B28 lidský insulin nebo Lys^B28Pro^B29 lidský insulin.

V jiném výhodném provedení je insulin vybírán ze skupiny rozpustných insulinových derivátů s dlouhotrvajícím účinkem jako jsou deriváty lidského insulinu s jedním nebo více lipofilními substituenty, výhodně acylované insuliny.

• · ·

Insulinový derivát v tomto provedení je výhodně vybírán ze skupiny obsahující B29-N^£-myristoyl-des(B30) lidský insulin, B29-N^e-paImitoyl-des(B30) lidský insulin, B29-N⁸-myristoyl lidský insulin, B29-N^£-palmitoyl lidský insulin, B28-N^e-myristoyl Lys^B28Pro^B29 lidský insulin, B28-N^e-palmitoyl Lys^B28Pro^B29 lidský insulin, B30-N^e-myristoyl Thr^B29Lys^B30 lidský insulin, B30-N^E-palmitoyl Thr^B29Lys^B3° lidský insulin, B29-N'^:-(N-palmitoyl-y-glutamyl)-des(B30) lidský insulin, B29-N'^:-(N-lithocholyl-y-glutamyl)-des(B30) lidský insulin, B29-N⁶-(ío-karboxyheptadekanoyl)-des(B30) lidský insulin a B29-N^e-((o-karboxyheptadekanoyl) lidský insulin.

Nejvýhodnějším insulinovým derivátem je B29-N^£-myristoyl-des(B30) lidský insulin nebo B29-N^£-(N-lithocholyl-Y-glutamyl)-des(B30) lidský insulin.

Výše uvedené rozpustné insulinové deriváty s dlouhotrvajícím působením vážou albumin a byly navrženy pro konstantní basální dodávání insulinu (Markussen, Diabetologia 39, 281, 1996). Podkožní podávání jednou nebo dvakrát denně zajišťuje požadované basální dodávání insulinu, zatímco pro plicní podávání jsou doporučeny inhalace několikrát denně, výhodně ve spojení s jídlem.

Insulinové deriváty mají prodloužený náběh působení a mohou tak kompenzovat velmi rychlý nárůst insulinu v plasmě běžně spojovaný s plicním podáváním. Při pečlivém výběru typu insulinu předkládaný vynález umožňuje upravení časového rozvržení k získání žádaného insulinového profilu.

V určitém provedení předkládaného vynálezu obsahuje insulinový přípravek analog insulinu nebo lidský insulin stejně jako derivát insulinu.

Pro zajištění optimální stability mají insulinové přípravky podle předkládaného vynálezu výhodně hodnotu pH v rozmezí 7 až 8,5, výhodněji 7,4 až 7,9.

Následující příklady ilustrují předkládaný vynález, nejsou však příklady limitujícími. Termín „ekvivalent“ se zde používá k označení stechiometrického množství vzhledem k insulinu.

99·· • *

	• 9	• ·	• 9
•	9	9··	•
9	9	• 9 ·	9
•	•	9 9*99	•
•	9	• ·	9
	• ·	9 9	9 9

•·

999 9· • * 9· ♦ ·· • 9 99 ♦

Příklady provedení vynálezu

Příklad 1

Lidský insulin obsahující zinek se dispergoval ve vodě (1:10 w/w) v ledové lázni. Po mírném míchání se přidal glycylglycin (7/15 ekvivalentu) a hydroxid sodný (3,1 ekvivalent) a směs se pomalu míchala při 5 °C až do rozpuštění insulinu. Přidal se 0,1 ekvivalent chloridu zinečnatého a detergent. pH se upravilo 0,8 ekvivalenty chlorovodíkové kyseliny na hodnotu 7,5 a objem se upravil před přídavkem fenolu (0, 0,67, 1 a 1,33 ekvivalentu k insulinu) nebo chlorkresolu (1 ekvivalent) nebo kresolu (1 ekvivalent), mentholu (0, 1 a 2mM z 1M zásobního roztoku v ethanolu) a vody. Nakonec se 15mM preparát ředil médiem obsahujícím chlorid sodný, glycylglycin, detergent a menthol za vzniku 12mM, 9mM, 6mM a 3mM lidského insulinu (viz Tabulka 1).

Zápach roztoků se hodnotil přímým čicháním k 1 ml konečného roztoku 9mM insulinu. Zápach fenolu byl velmi slabý při 0,67 ekvivalentu fenolu k insulinu a narůstal na mírný při 1,33 ekvivalentech. Přídavek lmM mentholu maskoval zápach fenolu na 3 hladinách, a při 2mM mentholu byla zřetelná mentholová vůně. lmM Menthol také maskoval zápach 1 ekvivalentu chlorkresolu na insulin. Zápach kresolu byl zřetelný při lmM mentholu a téměř neutralizovaný při 2mM mentholu.

Chemická stabilita insulinu se měřila jako rychlost kovalentní polymerace. Polymerace insulinu nebyla mentholem nepříznivě ovlivněna.

Výsledky jsou shrnuty v Tabulce 1.

Tabulka 1

Excipient 0,5 Zn²⁺/insulin, NaCl 15mM, glycylglycin 7mM, tween 20 0,01% pH 7,5 a:	Fyzikální stabilita roztoku při 5 °C Maximální koncentrace bez precipitace po dobu 1 týdně. Testovaly se 3, 6, 9, 12, 15mM roztoky insulinu.	Chemická stabilita při 37 °C % polymeru / týden 3 a 15mM insulin
referentní bez fenolů	15	0,71	1,02
0,67 ekv. fenolu	15	0,37	0,48
0,67 ekv fenolu, lmM menthol	15	0,42	0,47
0,67 ekv fenolu, 2mM menthol	15	0,42	0,48
1 ekv. fenolu	15	0,32	0,29
1 ekv. fenolu, lmM menthol	15	0,32	0,30
1 ekv. fenolu, 2mM menthol	15	0,26	0,23
1,33 ekv. fenolu	15	0,33	0,27
1,33 ekv. fenolu, lmM menthol	15	0,27	0,21
1,33 ekv. fenolu, 2mM menthol	15	0,30	0,21
1 ekv. kresolu, lmM menthol	15	0,45	0,38
1 ekv. chlorkresolu, lmM menthol	15	0,25	0,25
1 ekv. fenolu, lmM menthol	15	0,33	0,33
bez tweenu 20
1 ekv. fenolu, lmM menthol	15	0,36	0,35
tween 20 nahrazen Poloxem 188
fenol a kresol 16mM	15	0,22	0,19
fenol a kresol 16mM,	15	0,24	0,18
lmM menthol
fenol a kresol 16mM,	15	0,24	0,19
2mM menthol

···

Průmyslová využitelnost

Předkládané vodné insulinové přípravky jsou vhodné pro plicní podávání, pro pacienta pohodlnější a vykazují zlepšenou biodostupnost insulinu. Charakteristická vůně mentholu maskuje přítomnost nepříjemných fenolů v přípravku, menthol přitom nemá vliv na chemickou a fyzikální stabilitu přípravku.

Claims

PATENTOVÉ NÁROKY

1. Vodný insulinový přípravek vyznačující se t í m, že obsahuje lidský insulin nebo jeho analog nebo derivát, 2 až 5 Zn²⁺ iontů připadajících na šest molekul insulinu, 3 až 18 fenolických molekul připadajících na šest molekul insulinu a menthol.
2. Insulinový přípravek podle nároku 1 vy zn a č u j í c í se t í m, že obsahuje 0,5 až 4mM menthol.
3. Insulinový přípravek podle nároku 1 nebo 2 v y z n a č u j í c í se t í m, že obsahuje 4 až 9 fenolických molekul připadajících na šest molekul insulinu, výhodně 6 fenolických molekul připadajících na šest molekul insulinu.
4. Insulinový přípravek podle kteréhokoliv z předchozích nároků 1 až 3 v y z n a č u j í c í se t í m, že fenolické molekuly jsou vybírány ze skupiny obsahující fenol, m-kresol, chlorkresol, thymol nebo jejich libovolnou směs.
5. Insulinový přípravek podle kteréhokoliv z předchozích nároků 1 až 4 v y z n a č u j í c í se t í m, že obsahuje 0,3 až20mM, výhodně0,6 až 15mM, výhodněji 3 ažl2mM lidský insulin nebo jeho analog nebo derivát.
6. Insulinový přípravek podle kteréhokoliv z předchozích nároků laž5vyznačující se t í m, že obsahuje méně než 50mM, výhodně méně než 30mM chlorid, výhodněji 5 až 20mM chlorid.
7. Insulinový přípravek podle kteréhokoliv z předchozích nároků 1 až 6 v y z n a č u j ící se t í m, že obsahuje méně než lOmM libovolné anionty jiné než jsou anionty chloridové a acetátové.

φφ φφ ♦· ··♦· φ · φ φ · φ φ φ φ φ φ φ φ ΦΦΦ φ · • φ ΦΦΦ · φ φ ΦΦΦ · φ* ΦΦΦ φφφ φ* φφ φφ φφφ φφ φ
8. Insulinový přípravek podle kteréhokoliv z předchozích nároků 1 až 7 v y z n a č u j í c í se t í m, že obsahuje až 5mM fosfát.
9. Insulinový přípravek podle kteréhokoliv z předchozích nároků 1 až 8 v y z n a č u j í c í se t í m, že obsahuje 2 až 4 Zn²⁺ ionty, výhodně 2,2 až 3,2 Zn²⁺ ionty připadající na šest molekul insulinu.
10. Insulinový přípravek podle kteréhokoliv z předchozích nároků 1 až 9 v y z n a č u j í c í se t í m, že dále obsahuje 5 až 150mMzwitteriontový amin, výhodně glycylglycin nebo glycin.
11. Insulinový přípravek podle kteréhokoliv z předchozích nároků 1 až 10 v y z n a č u j í c í se t í m, že dále obsahuje 5 až 50mM trishydroxymethylaminomethan.
12. Insulinový přípravek podle kteréhokoliv z předchozích nároků 1 až 11 v y z n a č u j í c í se t í m, že jako kationty obsahuje sodné ionty, draselné ionty nebo jejich směs.
13. Insulinový přípravek podle kteréhokoliv z předchozích nároků 1 až 12 v y z n a č u j ící se t í m, že dále obsahuje 0,001 až 1 hmot.% surfaktantu, výhodně tween 20 nebo Polox 188.
14. Insulinový přípravek podle kteréhokoliv z předchozích nároků 1 až 13 v y z n a č u j í c í se t í m, že obsahuje lidský insulin.
15. Insulinový přípravek podle kteréhokoliv z předchozích nároků 1 až 13 v y z n a č u j í c í se t i m, že obsahuje analog lidského insulinu, kde v poloze B28 je Asp, Lys, Leu, Val nebo Ala a v poloze B29 je Lys nebo Pro; nebo des(B28-B30), des(B27) nebo des(B30) lidský insulin.

• · · · «••9 · · · ··<

0 · · · · · · · · 9 9

9 9 999 9 9 · ♦ ♦ · ·

9 9 9 9 9 9 9 9 ·· 99 99 999 99 <
16. Insulinový přípravek podle nároku 15 vy zn a č u j í c í se t i m, že obsahuje analog lidského insulinu, kde v poloze B28 je Asp nebo Lys a v poloze B29 je Lys nebo Pro, poo ROR ROO výhodně Asp lidský insulin nebo Lys Pro lidský insulin.
17. Insulinový přípravek podle kteréhokoliv z předchozích nároků 1 až 13 v y z n a č u j ící se t í m, že obsahuje derivát lidského insulinu mající jeden nebo více lipofílních substituentů, výhodně acylovaný insulin.
18. Insulinový přípravek podle nároku 17 v y z n a č u j í c í se t í m, že insulinový derivát je vybírán ze skupiny obsahující B29-N^E-myrist6ýl-des(B30) lidský insulin, B29-N⁶-palmitoyl-des(B30) lidský insulin, B29-N^E-myristoyl lidský insulin, B29-N^E-palmitoyl lidský insulin, B28-N^E-myristoyl Lys^B28Pro^B29 lidský insulin, B28-N^E-palmitoyl Lys^B28Pro^B29 lidský insulin, B30-N^E-myristoyl Thr^B29Lys^B30 lidský insulin, B30-N^E-palmitoyl Thr^B29Lys^B3° lidský insulin, B29-N^E-(N-palmitoyl-y-glutamyl)-des(B30) lidský insulin, B29-N^E-(N-lithocholyl-y-glutamyl)-des(B30) lidský insulin, B29-N^E-(co-karboxyheptadekanoyl)-des(B30) lidský insulin a B29-N^E-(oj-karboxyheptadekanoyl) lidský insulin.
19. Insulinový přípravek podle nároku 18 v y z n a č u j í c í se t í m, že insulinový derivát je B29-N^E-myristoyl-des(B30) lidský insulin nebo B29-N^E-(N-lithocholyl-y-glutamyl)-des(B30) lidský insulin.
20. Insulinový přípravek podle kteréhokoliv z předchozích nároků 1 až 19vyznačuj ící se t í m, že obsahuje analog insulinu nebo lidský insulin stejně jako derivát insulinu.
21. Insulinový přípravek podle kteréhokoliv z předchozích nároků 1 až 20 v y z n a č u j í c í se t í m, že hodnota pH je v rozmezí 7 až 8,5, výhodně 7,4 až 7,9.

4 · 4 ·
22. Způsob léčby diabetů typu I nebo typu II v y z n a č u j í c í se t í m, že se pacientovi s potřebou takové léčby podává insulinový přípravek podle kteréhokoliv z předchozích nároků 1 až 21.
23. Způsob léčby diabetů typu I nebo typu II podle nároku 22 v y z n a č u j í c í se tím, že se insulin podává ve spojení s jídly.