CZ131997A3 - Vzduchová ovládací soustava pro lůžka s nafukovacími matracemi - Google Patents

Description

1

* os Í os 3 Co ' -NÍ

O

O

ZDOKONALENÁ VZDUCHOVÁ. 0\fcÁb$CÍ oť^ŤAVÁ PRO LŮŽKA S NAFUKOVACÍMI MATRACEMI

Oblast vynálezu Předložený vynález se obecně týká zdokonalených způsobů a zařízení pro dosažení a regulaci tlaku tekutiny jednoduchých nebo násobných ubytovacích vybavení. Konkrétně se předložený vynález týká zdokonalení kompresorů, ovladačů, zpracování informací a ručního ovládání pro měření a regulaci tlaku vzduchu nafukovacích matrací.

Dosavadní stav techniky

Vzduchem nafukované matrace se používají v dětských postýlkách a lůžkách za účelem zvýšení pohodlnosti a poddajnosti pro uživatele. Tyto nafukovací matrace lze nafukovat bud! ručně ovládanými kompresory nebo vzduchovými kapsami. Rovněž lze za účelem efektivnějšího dodávání stlačeného vzduchu do nafukovacích matrací použít motorem poháněné ventilátory a kompresory. Možná konstrukční uspořádání takových nafukovacích matrací popisují patentové spisy U.S. č. 4,908,895 a 4,644,597, .

Takové nafukovací matrace se charakteristicky ukládají do opěrných nosných rámů, které jsou popsány v patentových spisech U.S., rovněž převedené na nabyvatele předloženého vynálezu. Dvojitá lůžka různých rozměrů mohou zahrnovat dvě nafukovací matrace nebo dvě vzduchové komory s individuálně regulovatelným tlakem vzduchu. Dále může být vnitřní prostor vzduchových komor rozdělen tak, že mezi takto vzniklými 2 odděleními nedochází k průtoku vzduchu. Dále mohou být nafukovací matrace opatřeny jednocestným tlakovým pojistným ventilem, prostřednictvím kterého se velikost tlaku vzduchu v jejich vnitřním prostoru omezuje na hodnotu asi 1 psig (libra na čtverečný palec, měřeno například vzhledem k atmosférickému tlaku) z důvodu prevence proti možnému porušení švů a náhlému vypuštění matrace.

Tlakové předpětí nebo pevnostní charakteristiky nafukovací matrace jsou determinovány prostřednictvím tlaku vzduchu v jejím vnitřním prostoru. Pro regulaci nafukování matrace byly použity různé ovládací soustavy. Patentový spis U.S. č. 4,224,706 popisuje například ústrojí pro regulaci množství vzduchu dodávaného do nafukovací matrace. Ústrojí popsané v uvedeném patentovém spisu U.S. č. 4,224,706 zahrnuje jednu nebo více nádržek, připojených k nafukovací matraci, určených pro dodávání vzduchu do a odsávání vzduchu z nafukovací matrace. Uvedené nádržky jsou umístěny v rámu, uspořádaném pod matrací. Objemy vnitřního prostoru těchto nádržek se mění prostřednictvím otáčení ruční kliky. Pomocí změny objemu vnitřního prostoru nádržek se pak reguluje tlak vzduchu v nafukovací matraci.

Jiné ovládací soustavy umožňují uživateli měnit tlak vzduchu v nafukovací matraci stisknutím tlačítka. Ruční ovládací jednotky těchto soustav jsou buď umístěny na vzduchovém potrubí, které propojuje kompresor s nafukovací matrací, nebo jsou tyto ruční ovládací jednotky vybaveny elektronickým spojením s kompresorem a elektromagnetickými ventily. Viz například patentové spisy U.S. č. 4,897,890, 4,829,616 a 4,890,344, rovněž převedené na nabyvatele předloženého vynálezu. 3

Uvedené ruční ovládací jednotky jsou charakteristicky uzpůsobeny pro předávání dvou instrukcí na kompresor/ovládací jednotku. Těmito instrukcemi jsou bud' zvýšení tlaku nebo snížení tlaku. Uživatel se pak musí při nastavování tlaku vzduchu spolehnout na vlastní taktilní cit, protože tyto ovladače nevykazují žádnou informaci, týkající se tlaku vzduchu v nafukovací matraci.

Jeden z dřívějších návrhů regulace tlaku vzduchu v nafukovací matraci zahrnuje udržování konstantního tlaku vzduchu po celou dobu bez ohledu na to, zda uživatel matraci používá či nikoliv. Viz patentové spisy U.S. č. 5,142,717 a 4,995,124. Ovládací jednotka umožňuje nastavování požadovaného tlaku předem. Jedním z nevýhod tohoto konstrukčního uspořádání jsou dramatické změny tlaku v okamžiku působení hmotnosti lidského těla na nafukovací matraci. Proto musí být nafukovací matrace opatřena vnitřní nosnou konstrukcí, která bude takové hmotnosti přenášet za účelem zabránění úniku velkého množství vzduchu, čímž reguluje tlak vzduchu na předem nastavenou hodnotu. Vnitřní nosná konstrukce je však příčinou snižování pohodlí, které je základní výhodou nafukovacích matrací. V dalším návrhu je ovládací jednotka pro regulaci tlaku vzduchu opatřena digitální zobrazovací jednotkou vnitřního tlaku a tlačítky. Viz patentový spis U.S. č. 5,020,176. Uživatel pak může použít režim konstantního tlaku, ve kterém může tlak vzduchu nastavit předem. Uživatel může rovněž použít ruční režim, ve kterém není tlak vzduchu udržován na konstantní hodnotě, ale naopak může uživatel regulovat průtok vzduchu do a nebo z nafukovací matrace. 4

Tato dřívější konstrukční uspořádání jsou v případech lůžka, opatřeného dvěma oddělenými nafukovacími matracemi nebo vzduchovými vaky, vybavena dvěma ručními ovládacími jednotkami pro regulaci tlaku příslušného jednotlivého vzduchového vaku. Z uvedeného důvodu není osoba ležící na jedné straně lůžka schopná regulovat nastavení tlaku vzduchu na druhé straně lůžka, aniž by se nemusela fyzicky na tuto druhou stranu přemístit. Ruční ovládací jednotky jsou připevněny přímo na nafukovací matraci nebo vzduchový vak, čímž je omezen prostor jejich konkrétního umístění.

Způsoby možnosti regulace, zahrnuté v dřívějších ovládacích soustavách pro nafukovací lůžka, jsou minimální. Soustavy s režimem konstantního tlaku zahrnují pravidelné kontrolování tlaku a jeho porovnání s požadovanou hodnotou. Při zjištění rozdílu je pak v několika krocích, potřebných pro dosažení požadovaného tlaku, vzduch podle potřeby přidáván nebo odebírán. U soustav s režimem ručního ovládání uživatel ovládá jednak přímo provozní chod kompresoru přímo a jednak uvolňování regulačního ventilu pro účely průtoku vzduchu buď do nebo ven z nafukovací matrace.

Posledním zdokonalením regulace tlaku nafukovacích matrací je použití elektrickým motorem poháněných kompresorů. Nevýhodou těchto kompresorů je však jejich provozní hlučnost, která je obvyklým zdrojem nespokojenosti uživatele. Uvedené kompresory se totiž nejčastěji používají při přípravě lůžka bezprostředně před spánkem. Hlučný provoz kompresoru narušuje poklidnou atmosféru, nezbytnou pro usínání. Nejčastější příčinou provozní hlučnosti těchto kompresorů je pevné neodpružené uložení motoru ventilátoru 5 na kryt kompresoru. Takové pevné neodpružené uložení přenáší chvění a hlučnost, generované provozní činností motoru kompresoru na kryt kompresoru a dále do prostředí kompresor obklopující. Dalším zdrojem přenosu provozní hlučnosti kompresoru do okolního prostředí je přivádění nasávaného vzduchu a přivádění ochlazovacího vzduchu. Pro stavbu čerpadel a krytů mohou být použity zvuk tlumící a izolující materiály, ale pouze při nebezpečí vzniku tepelné izolace a následného ohřátí čerpadla.

Mohlo by být výhodné zavést výrobu tichého čerpadla, u kterého by hlučnost a vibrace motoru byly tlumeny krytem čerpadla a u kterého by bylo provedeno odpovídající chlazení motoru čerpadla. Dále vstupující vzduch a chladící vstupující vzduch mohou být přiváděny se zmenšeným hlukem přes ventilátory. Mohlo by být zajímavé zhotovit několikarychlostní motor pro optimalizaci čerpání se zmenšenou hlučností a s minimálními problémy způsobenými ohřevem. S ohledem na ovládací jednotku, bylo by výhodné zhotovit ručně ovládanou řídící jednotku, která není umístěna na konci čerpadla a kde uživatel může kontrolovat všechny vzduchové polštáře v případě, kde každá strana postele má vlastní nezávislý polštář. Rovněž by bylo vhodné mít přesnou kontrolu a sledování tlaku vzduchu v matraci při žádoucím dosednutí.

Podstata vynálezu

Kontrolní systém vzduchu ve vzduchové posteli podle tohoto vynálezu z větší části řeší problémy, uvedené výše. Uvedená vzduchová ovládací soustava je opatřena motorovým čerpadlem speciální konstrukce pro omezení hluku a obsahuje 6 odnimatelnou ovládací ruční řídící jednotku vzdálenou od vzduchového čerpadla. Uživatel postele takto ovládá vzduchovou ovládací soustavu a může přesně a plynule upravovat tuhost vzduchové matrace pro požadované dosednutí. Vzdálenost ruční ovládací jednotky od vzduchové ovládací soustavy podle tohoto vynálezu umožňuje uživateli nastavovat tuhost obou polštářů ve dvoupolštářové matraci navzájem nezávisle.

Ruční přenosná ovládací jednotka je spojena se základní jednotkou pomocí vysílače. Základní jednotka přijímá a přenáší do ruční přenosné jednotky měření týkající se tuhosti vzduchových matrací a předává povely z ruční přenosné jednotky týkající se změny tuhosti matrací.

Motorové čerpadlo je schopné pracovat v několika rychlostech pro minimalizaci hluku při optimalizaci čerpacích podmínek. Rychlosti motoru mohou být měněny skokově za předem stanovených podmínek pomocí optické kontroly rychlosti při současné kontrole teploty motoru bránící jeho přehřátí. Základní jednotka má speciální konstrukci bránící přenosu nepřípustného hluku motoru ze základní jednotky do okolního prostředí. Mikroprocesory v ruční přenosné ovládací jednotce i v základní jednotce umožňují optimalizovat čerpací podmínky bez vzájemného ovlivňování uživatele kromě vybírání požadované tuhosti. Přehled obrázků na výkresech

Na obr. 1 je znázorněna v axonometrickém pohledu vzduchová postel v částečném řezu, opatřená vzduchovou ovládací soustavou podle tohoto vynálezu. 7

Na obr. 2A je znázorněna v pohledu ze předu ruční ovládací jednotka vzduchové ovládací soustavy.

Na obr. 2B je znázorněna v pohledu ze předu ruční ovládací jednotka vzduchové ovládací soustavy.

Na obr. 3 je ve zvětšeném měřítku znázorněna jedna číslice a polovina číslice z displeje ruční ovládací jednotky.

Na obr. 4 je schématicky znázorněn vnitřek ruční ovládací jednotky.

Na obr. 5 je znázorněna v rozebraném pohledu základní jednotka vzduchové ovládací soustavy.

Na obr. 6 je znázorněn v pohledu ze shora panel procesoru základní jednotky se schématickým znázorněním uspořádání základního procesoru a základního přij ímače/vysílače.

Na obr. 7 je znázorněna v pohledu ze strany trubice a ventilek užívané pro připojení vzduchové matrace k základní jednotce.

Na obr. 8 je znázorněn v axonometrickém pohledu ventilek připojený k tělesu základní jednotky.

Na obr. 9 je znázorněno v příčném řezu těleso v základní jednotce opatřené ventilkem z obr. 8. 8

Na obr. 10 je znázorněna v pohledu ze zdola větrací jednotka a vzduch rozváděči jednotka, které jsou připojeny ke spodní části krytu vzduchového čerpadla.

Na obr. 11 je znázorněna v pohledu ze předu větrací jednotka a vzduch rozváděči jednotka, které jsou připojeny ke spodní části krytu vzduchového čerpadla.

Na obr. 12 je znázorněna v pohledu ze zpoda vedeném z pravé strany vzhledem k obr. 4, větrací jednotka a vzduch rozváděči jednotka, které jsou připojeny ke spodní části krytu vzduchového čerpadla.

Na obr. 13 je znázorněna v pohledu ze strany větrací jednotka.

Na obr. 14 je znázorněn částečný řez vedený rovinou 14-14 z obr. 13.

Na obr. 15 je znázorněn v pohledu ze strany větrák větrací jednotky.

Na obr. 16A je znázorněno v pohledu ze shora oběžné kolo s přerušovanou čarou znázorňující jeho napájení.

Na obr. 16B je znázorněn v částečném řezu kryt čerpadla z opačné strany.

Na obr. 16C je znázorněn v částečném řezu kryt čerpadla z opačné strany a základ se zdokonalenými prvky vedení vzduchu. 9

Na obr. 17 je znázorněna v pohledu ze shora vzduch rozvádějící jednotka s pravým solenoidovým ventilem, znázorněným přerušovanou čarou.

Na obr. 18A je znázorněna v pohledu ze strany vzduch rozvádějící jednotka s pravým a levým solenoidovými ventily, znázorněnými přerušovanou čarou.

Na obr. 18B je znázorněna v axonometrickém pohledu vnitřní část úchytu vzduch rozvádějící jednotky.

Na obr. 18C je znázorněna v axonometrickém pohledu vnější část úchytu vzduch rozvádějící jednotky.

Na obr. 18D je znázorněna v pohledu ze shora vnější část úchytu vzduch rozvádějící jednotky.

Na obr. 19a až 19c jsou znázorněny vývojové diagramy popisující kroky ručního ovládacího procesoru při plnění jednoho nebo dvou polštářů.

Na obr. 20 je znázorněn vývojový diagram popisující přenos sekvence dané ručním ovládacím procesorem.

Na obr. 21 je znázorněn vývojový diagram popisující všechny operace základního procesoru.

Na obr. 22 je znázorněn vývojový diagram popisující příjem a dekódování zpráv základním procesorem.

Na obr. 23a až 23e jsou znázorněny vývojové diagramy popisující průběh časově závislých akcí základního procesoru. 10 Příklady provedení vynálezu

Na obr. 1 je znázorněn pružný nosník 10 propojený se vzduchovou ovládací soustavou podle tohoto vynálezu. Pružný nosník 10 je s výhodou postel naplněná kapalinou a ještě výhodněji vzduchová postel pro jednu nebo dvě osoby. Pružný nosník 10 má obecně obdélníkový základ nebo lože s pružnou jednotku 12. přizpůsobené pro umístění na podlahu nebo rám umístěný na podlaze. Matrace 14. je umístěna na loži s pružnou jednotkou 12. Matrace 14. má obecně okrajový pružný člen 16, opatřený horními rovinnými bočními hranami 1J3 a 20 propojenými s příčnou přední hranou 22 a protilehlou příčnou zadní hranou 24.

Boční hrany 2J3, 20, přední hrana 22 a zadní hrana 24. jsou integrální s obvodovými částmi v podstatě rovinného dna 26 pro vytvoření v podstatě obdélníkové schránky 28. Pár od strany ke straně protáhlých vzduchových polštářů .30 a 32_ je umístěn v obdélníkové schránce ,28. Vzduchové polštáře 30 a 32 obsahují vzduchové matrace nebo vzduchové vaky, které mohou obsahovat několik příčných a/nebo podélných komor, přizpůsobených pro příjem vzduchu během tlaku. Vzduchové polštáře 30 a 32 mají velikost odpovídající obdélníkové schránce 28.. Komerčně dostupné vzduchové polštáře jsou v rozměrech od 23 do 34 palců (58,42 až 86,36 cm) šířky a od 67 do 84 palců (170,18 až 213,36 cm) délky. Vzduchové polštáře 30., 3_2 mají s výhodou tlouštku 5,5 palce (13,97 cm).

Další typy a rozměry polštářů známé jako polštáře vhodné pro jiné tekutiny, jako je voda, mohou být použity jako matrace 14 pro pružný nosník 10. 11 V podstatě obdélníkový kryt 38. překrývá hrany 18., 20., 22 a zadní hranu 24. pro uzavření povrchu schránky 28. Jak je vidět na obr. 1, část krytu 38 je srolována dozadu pro znázornění rozložení vzduchových polštářů .30., 22. od jedné strany ke druhé v obdélníkové schránce 28..

Vzduchová ovládací soustava .40, podle tohoto vynálezu je určena pro přivedení vzduchu pod tlakem do vzduchových polštářů .30, 3_2 a pro ovládání tlaku v polštářích 3_0, 32. Vzduchová ovládací soustava 40 obsahuje ruční řídící jednotku 42. a základní jednotku 44.

Konstrukční provedení ruční ovládací jednotky

Ruční ovládací jednotkou A2, znázorněnou na obr. 2A, je s výhodou dálkový ovladač fyzicky nepřipojený ke zbytku vzduchové ovládací soustavy 40. Obr. 2B znázorňuje pak alternativní provedení ruční ovládací jednotky 742. která se skládá z z analogového měřicího indikátoru tlaku 804 a vzduchových ovládacích tlačítek 806, 808. Ruční ovládací jednotka 742 je s výhodou použita v kombinaci s alternativní konfigurací kompresoru, popsanou v souvislosti s obr. 16B, ačkoli je ve skutečnosti možné použít kompresory různých konfigurací

Ruční ovládací jednotka 42 umožňuje uživateli regulovat tlak vzduchu uvnitř vzduchových vaků .30, 32, zatímco leží na matraci 14. nebo v jakékoli jiné poloze v těsné blízkosti ke vzduchové ovládací soustavě 40.. Ruční ovládací jednotka 42. je s výhodou použita v kombinaci s kompresorem 152, popsaném v následujícím textu, ačkoli je 12 ve skutečnosti možné použít kompresory různých konfigurací.

Horní povrchová plocha 102 ruční ovládací jednotky 42 obsahuje digitální zobrazovací jednotku 104. dvě tlačítka 106. 108 a dvoupolohový přepínač 110. Digitální zobrazovací jednotka 104 uvádí informace přijímané ze základní jednotky 44. S výhodou je digitální zobrazovací jednotka 104 tvořena displejem s tekutými krystaly (LCD). Displej s tekutými krystaly LCD je tvořen číslicí 112. ležící v rozmezí 0 až 9 a poločíslicí 114. která může být představovat pouze číslici 1 nebo je neosvětlená. U přednostního provedení je každá z číslic 112 tvořena sedmi segmenty 113. což může být seznatelné z obr. 3, a poločíslice 114 se skládá ze dvou segmentů 115. tvořících horní a spodní část číslice 1. Displej s tekutými krystaly je zespoda osvětlen prostřednictvím dvou s výhodou žluté světlo emitujících diod. Digitální zobrazovací jednotka 104 ukazuje uživateli číslo, týkající se tlaku ve vnitřním prostoru vzduchových vaků 30, 32.. Tlačítko (buď 106 nebo 108), navržené a určené pro zvyšování tlaku vzduchu ve vzduchovém vaku, má z důvodu rozlišení uživatelem vyčnívající horní část, zatímco tlačítko navržené a určené pro vypouštění vzduchu nebo snižování jeho tlaku má z důvodu rozlišení sníženou horní část. Uvedená skutečnost dále optimalizuje ergonomii ruční ovládací jednotku a umožňuje její použití i bez sledování displeje.

Uvedená dvě tlačítka 106, 108 a dvoupolohový přepínač 110 zajištují komunikační spojení příkazu uživatele se vzduchovou ovládací soustavou 4j0. Tato dvě tlačítka 106, 108 jsou uzpůsobena tak, aby mohla být uživatelem použita pro zahájení cyklu nafukování nebo vypouštění vzduchu, 13 nastavení a znázornění požadovaného aktuálního tlaku na displeji nebo pro vydání instrukcí základní jednotce 44 na přezkoumání ruční ovládací jednotky 42.

Poloha dvoupolohového přepínače 110 volí vzduchový vak 30, 32, na kterém provozní činnost vzduchové ovládací soustavy 42_ bude funkční. Horní povrchová plocha 102 ruční ovládací jednotky 4_2 může zahrnovat označení indikující blízkost levé nebo pravé krajní polohy odpovídající strany dvoupolohového přepínače 110. Přednostním pravidlem pro determinaci levé/pravé strany matrace 14 je hledisko, které spočívá v poloze ležící osoby na ložné ploše matrace 14 lůžka hlavou směrem k jeho přední čelní hraně (strana přívodu flexibilního potrubí), ačkoli je ve skutečnosti možné použít i jiné hledisko. Pro soustavu s jediným vzduchovým vakem 30 bude každá z poloh dvoupolohového přepínače 110 umožňovat nastavení tlaku vzduchu ve vzduchovém vaku 3C) jestliže bude pro připojení základní jednotky 44 k matraci 14 použita trubice ve tvaru Y, jak bude popsáno dále. S odvoláním na obr. 4 obsahuje vnitřek ruční ovládací jednotky 42 přenosný napájecí zdroj 116, procesor 118 ručního ovládání a přijímač/vysílač 120 ručního ovládání. Přenosný napájecí zdroj 116 je tvořen baterií na jedno použití nebo dobijitelným akumulátorem. Procesor 118 ručního ovládání přijímá vstup z tlačítek 106, 108 a základní jednotky 44. skrze přijímač/vysílač 120 ručního ovládání a odesílá výstup na digitální zobrazovací jednotku 104 a základní jednotku 44.. Uvedeným procesorem 118 ručního ovládání je digitální procesor, například mikrořadič MOTOROLA MC68HC05P4, vybavený ROM (program) pamětí o něco 14 větší než 4 KBytů, RAM pamětí 176 Bytů, 20 I/O vstup/výstup propojovacím portem, 1 vstupním portem, 1 výstupním portem časovače a 16-bitovým shromažďovacím/srovnávacím časovačem. Software pro procesor 118 ručního ovládání je uložen v ROM paměti během jeho konstrukce. Uvedený procesor 118 ručního ovládání je během výroby natrvalo zakódován v 8-bitovém jednotkovém ID kódu a 4-bitovém změnovém kódu pro softwarovou verzi programu prostřednictvím volby odpovídajících rezistorů uvnitř ruční ovládací jednotky 42. Přijímač/vysílač 120 ručního ovládání je nastaven na vlastní elektromagnetickou frekvenci pro příjem z a vysílání na základní jednotku £4. Přijímač/vysílač 120 ručního ovládání může radiové signály jak přijímat, tak vysílat, ale nemůže je vysílat a přijímat současně.

Konstrukční provedení základní jednotky Základní jednotka 44 podle předloženého vynálezu je zobrazena na obr. 5. Uvedená základní jednotka 44 obsahuje kompresor 152 s motorovým pohonem, tlakové snímače 156. 158 (viz obr. 10). S odvoláním na obr. 6 obsahuje pracovní panel 160 základní jednotky procesor 162 základní jednotky a přijímač/vysílač 164 základní jednotky. Základní jednotka 44. je ke vzduchovým vakům 30./ 3_2 připojena prostřednictvím flexibilního trubkovitého vedení nebo flexibilního potrubí 166, 168 skrze vstupní objímky 170, 172♦ Potrubí 166, 168 umožňuje dodávat vzduch do nebo odebírat vzduch ze vzduchových vaků 30, 32. prostřednictvím vzduchové ovládací soustavy 40. za účelem dosažení požadovaného tlaku vzduchu uvnitř vzduchových vaků 30, 32. V případě, kdy matrace 14 vykazuje jediný vzduchový vak 30, může flexibilní potrubí 166, 168 nahrazeno trubicí ve tvaru Y (na přiložené 15 výkresové dokumentaci není znázorněna) tak, že je buď možné ovládat odděleně jak levou, tak pravou stranu jediného vzduchového vaku 30. a nebo, alternativně, může být nepoužitá vstupní objímka 170, 172 uzavřena zátkou. Sítová zástrčka 174 je navržena pro připojení na zdroj střídavého proudu prostřednictvím běžně používané elektrické zásuvky. Elektrická napájecí šňůra 176 propojuje sítovou zástrčku 174 se základní jednotkou 44. Přijímač/vysílač 164 základní jednotky je naladěna na elektromagnetickou frekvenci, která je s výhodou zvolena v rozsahu radiového signálu. Uvedená elektromagnetická frekvence je s výhodou uvnitř rozsahu od 315 MHz (106 Hz) do 350 MHz. Volba elektromagnetické frekvence jako části radiového signálu umožňuje vymazání vysílacího signálu bez potřeby směrování ruční ovládací jednotky 42. uživatelem na přijímač/vysílač 164 základní jednotky. Vysílaný signál má digitální formu o rychlosti 833 bitů za vteřinu. Přijímač/vysílač 164 základní jednotky může radiové signály jak přijímat, tak vysílat, ale nemůže je vysílat a přijímat současně.

Tlakovými snímači 156. 158 jsou standardní piezoelektrické tlakové snímače, dodávané na trh například firmou IC Sensors lne. Kryt tlakových snímačů 156, 158 je opatřen malým otvorem, který umožňuje vstup vzduchu s atmosférickým tlakem. Uvedená skutečnost umožňuje, prostřednictvím tlakových snímačů 156. 158. měření změn tlaku vzhledem k atmosférickému tlaku. Soustava obvodů pro zesilování signálu z piezoelektrického snímače a provádění konverze signálu z analogové na digitální formu je rovněž standardní a známá ze stavu techniky. 16

Uvedeným procesorem 162 základní jednotky je digitální procesor, například mikrořadió MOTOROLA MC68HC05P6, vybavený ROM (program) pamětí o něco větší než 4 KBytů, RAM pamětí 176 Bytů, 20 I/O vstup/výstup propojovacím portem, 1 vstupním portem, 8-bitovým převodníkem z analogové na digitální formu signálu a 16-bitovým shromaždovacím/srovnávacím časovačem. Software pro procesor « 162 základní jednotky je uložen v ROM paměti během jeho konstrukce. t

Na obr. 7, 8 a 9 je znázorněno flexibilní potrubí 166 v kombinaci s montážním fitinkem 180. Montážní fitink 180 lze podle volby rozebíratelně upevňovat do vstupních objímek 170, 172, přičemž je zároveň zřejmé, že flexibilní potrubí 168 má identickou konstrukci jako flexibilní potrubí 166. Montážní fitink 180 je s výhodou vytvořen z jediného kusu ze syntetické pryskyřice, obecně označeného jako trubkovité těleso 182. Uvedené trubkovité těleso 182 zahrnuje konec 184 pro uložení potrubí, střední část tělesa 186 a připojovací koncovku 188. Připojovací koncovka 188 zahrnuje rozšířenou těsnicí část 190. Na rozšířené těsnicí části 190 je uložen těsnicí O-kroužek 192. Dále připojovací koncovka 188 zahrnuje spojovací konec 194. Spojovací konec 194 zahrnuje dvojici v příčném průřezu půlkruhových kontaktů 195, 196. Kontakty , 195, 196 jsou uspořádány na spojovacím konci 194 v zrcadlovém tvaru. Každý z kontaktů 195, 196 zahrnuje axiální část 197 vystupující vně z rozšířené těsnicí části 190 připojovací koncovky 188 a v příčném průřezu půlkruhovou obvodovou část 198 obecně uspořádanou vůči axiální části 17 197 tak, že tvoří L-konfiguraci. Polokruhová obvodová část 198 zahrnuje zešikmenou obvodovou plochu 199 a vystupující patku 200. S odvoláním na obr. 9 zahrnuje každá ze vstupních objímek 170, 172 obecně válcovou vnitřní stěnu 201 a otvor 203 pro uložení vystupující patky. Připojovací koncovka 188 odpovídajícího montážního fitinku 180 je rozebíratelně uložena do odpovídající vstupní objímky 170, 172 prostřednictvím těsnicího O-kroužku 192 uspořádaného na rozšířené těsnicí části 190 připojovací koncovky 188 uvedeného do těsnicího styku s válcovou vnitřní stěnou 201 objímky. Vystupující patka 200 jednoho ze dvou kontaktů 196. 197 připojovací koncovky rozebíratelně zapadá do otvoru 203 .

Kompresor 152 má tři hlavní konstrukční součásti: vnější kryt kompresoru 202. ventilátorovou jednotku 204 a vzduchovou rozváděči jednotku 206.

Vnější kryt kompresoru 202 má tři konstrukční součásti: spodní část 208 vnějšího krytu kompresoru, horní část 210 vnějšího krytu kompresoru a flexibilní opěrnou podložku 212. Obecně spodní část 208 vnějšího krytu kompresoru tvoří montážní základnu pro ventilátorovou jednotku 204 a horní část 210 vnějšího krytu kompresoru. Horní část 210 vnějšího krytu kompresoru je sdružena s jeho spodní částí 208 a uzavírá tak ventilátorovou jednotku 204. aniž by s ní byla v přímém fyzickém kontaktu. Protože horní 210 část vnějšího krytu kompresoru 202 není v přímém kontaktu s ventilátorovou jednotkou 204 je mechanické tlumení ventilátorové jednotky 204 za účelem minimalizace 18 přenosu chvění a hlučnosti požadováno pouze mezi ventilátorovou jednotkou 204 a spodní částí 208 vnějšího krytu kompresoru, na kterou je ventilátorová jednotka 204 upevněna. S odvoláním na obr. 5, 10 a 11 zahrnuje spodní část 208 vnějšího krytu kompresoru základnu 213 a obvodovou přírubu 214. Spodní část 208 vnějšího krytu kompresoru je s výhodou vytvořena z termoplastického materiálu. Základna 213 je navržena tak, že je zpravidla rovinná za účelem usnadnění možnosti jejího ukládání na podlahu v těsné blízkosti nafukovacího lůžka. Obvodová příruba 214 je na svém horním okraji opatřena po obvodu vytvořenými dosedacími drážkami 215. Čtyři směrem vzhůru vystupující nosné sloupky 216 pro ventilátorovou jednotku 204 jsou vytvořeny v jediném celku se základnou 213. Nosné sloupky 216 vystupují nad horní okraj obvodové příruby 214. Uvedené nosné sloupky 216 jsou opatřeny středovým vrtáním 218 pro usnadnění průchodu spojovacích šroubů. V jediném celku se základnou 213 jsou rovněž vytvořeny kratší spojovací sloupky 219. Spojovací sloupky 219 jsou navrženy pro usnadnění připojování horní části 210 vnějšího krytu kompresoru ke spodní části 208 vnějšího krytu kompresoru. Středové vrtání 220 je ve spojovacích sloupcích 219 vytvořeno za účelem usnadnění průchodu spojovacích šroubů. Dále je v jediném celku se základnou 213 vytvořena spirálová stěna 221. Spirálová stěna 221 vymezuje část spirálového přívodního kanálu vzduchu 222. Spirálový přívodní kanál vzduchu 222 vychází ze středové komory 223 19 a postupuje směrem k přívodní hubici 224. Uvedený spirálový přívodní kanál vzduchu 222 je vymezen prostřednictvím základny 213. spirálové stěny 221 a flexibilní opěrné podložky 212. Přívodní hubice 224 vykazuje dva vedle sebe uspořádané vstupní otvory 225a a 225b a od sebe oddělené prostřednictvím středového žebra 226. Na nosné konstrukci 229, vytvořené v jediném celku se základnou 213, spočívají opěrné výstupky 228. Skrze otvory vytvořené v opěrných výstupcích 228 prochází spojovací šrouby 230. které jsou dále zašroubovány do nosné konstrukce 229 základny 213 za účelem připevnění přívodní hubice 224 na spodní část 208 vnějšího krytu kompresoru.

Na vstupních otvorech 225a a 225b leží vystupující zašpičatělá deska 232. Tato zašpičatělá deska 232 je zpevněna prostřednictvím výztužných plechů 234.

Na spodní část 208 vnějšího krytu kompresoru je rovněž připevněna hubice chladicího vzduchu 238. znázorněná na obr. 12. Hubice chladicího vzduchu 238 je zpravidla umístěna jako opačně protilehlá vzhledem k přívodní hubici 224.

Hubice chladicího vzduchu 238 vymezuje vstup chladicího vzduchu 240. Hubice chladicího vzduchu 238 je dříve popsaným způsobem připevněna na základnu 213 prostřednictvím opěrných výstupků 242 a spojovacích šroubů 243. Těsnicí deska 244 vystupuje z a spočívá na vstupu chladicího vzduchu 240.

Na vršku základny 213 spodní části 208 vnějšího krytu 20 kompresoru je uložena flexibilní opěrná podložka 212. Střední část spodní čelní plochy flexibilní opěrné podložky 212 se opírá o horní čelní plochu spirálové stěny 221♦

Flexibilní opěrná podložka 212 je opatřena středovým otvorem. Uvedený středový otvor leží proti a kryje se středovou komorou 223 spirálového přívodního kanálu vzduchu 222. Dále je flexibilní opěrná podložka 212 opatřena výřezy 246 pro umožněni průchodu nosných sloupků 216 skrze ní.

Flexibilní opěrná podložka 212 je vytvořena z relativně tenké spodní flexibilní pryžové desky 248 a na ní směrem nahoru uspořádané relativně silné pěnové pryžové podušky 250. Pěnová pryžová poduška 250 je s výhodou napevno svázána s flexibilní pryžovou deskou 248. Flexibilní opěrná podložka 212 má obecně kruhový tvar.

Horní část 210 vnějšího krytu kompresoru 202 má obecně tvar dnem vzhůru obrácené misky, vykazující horní část a boční stěnové části, které vymezují uvažovanou hloubku. Takto horní část 210 vnějšího krytu kompresoru vykazuje obecně střední válcovou část 260 opatřenou pravoúhlými rohy 262, 263. Obvod spodního okraje pravoúhlého rohu 262 je navržen tak, že lícuje se zašpičatělou deskou 232 přívodní hubice 224. Naproti tomu je obvod spodního okraje pravoúhlého rohu 263 navržen tak, že lícuje s těsnicí deskou 244 hubice chladicího vzduchu 238.

Na pravoúhlém rohu 263 jsou uspořádány výstupní otvory tlakového vzduchu 264. Spodní okraj boční stěnové části horní části 210 vnějšího krytu kompresoru je opatřen a vymezuje po obvodu vytvořené dosedací plochy 268. Uvedené 21 po obvodu vytvořené dosedací plochy 268 je navržen tak, že lícuje s po obvodu vytvořenými dosedacími drážkami 215 a uspořádanými na čelním okraji obvodové příruby 214. Směrem dolů vystupující montážní sloupky 270 jsou uspořádány tak, že aby byly osově umístěny proti spojovacím sloupkům 219, které tvoří jediný celek se základnou 213. Za účelem připojení horní části 210 vnějšího krytu kompresoru ke spodní část 208 vnějšího krytu kompresoru se spojovací šrouby (na přiložené výkresové dokumentaci nejsou znázorněny) zasunou ve směru nahoru do středových vrtání 220 spojovacích sloupků 219, skrze které prochází a následně vstupují do otvorů montážních sloupků 270, se kterými jsou přes závit spojeny.

Ventilátorová jednotka 204 kompresoru 152. která je nejlépe znázorněná na obr. 13 a 14, zahrnuje dvě hlavní konstrukční součásti: skříň ventilátoru 280 a dvoustupňový ventilátor 282. Ventilátorová jednotka 204 je s výhodou sestavena a smontována ještě před instalací do vnějšího krytu kompresoru 202. Pro usnadnění montáže ventilátorové jednotky 204 je skříň ventilátoru 280 rozdělena na dvě poloviny 280a a 280b. obklopující dvoustupňový ventilátor 282. Průřezový pohled z obr. 14 znázorňuje polovinu 280a skříně ventilátoru 280 s v ní instalovaným dvoustupňovým ventilátorem 280. Uvedené poloviny 280a a 280b skříně ventilátoru 280 jsou navzájem k sobě připevněn prostřednictvím spojovacích šroubů 276. našroubovaných do nosných sloupků 278.

Konstrukční uspořádání skříně ventilátoru 280 vymezuje spodní komoru 284 lopatkového kola. Spodní komora 284 lopatkového kola zahrnuje v ní vymezený osový vstup vzduchu 22 286. Osový vstup vzduchu 286 je po upevnění ventilátorové jednotky 204 na spodní část 208 vnějšího krytu kompresoru v tekutinovém průtokovém spojení se středovou komorou 223 spirálového přívodního kanálu vzduchu 222.

Horní komora 288 lopatkového kola definuje druhou komoru dvoustupňového ventilátoru 282. Horní komora 288 lopatkového kola je opatřena výstupem vzduchu 290, který je určen pro výfuk stlačeného vzduchu z ventilátorové jednotky 204.

Spodní komora 284 lopatkového kola a horní komora 288 lopatkového kola jsou navzájem průtokově spojeny prostřednictvím vzduchového kanálu 292. určeného pro dopravu a rozvádění stlačeného vzduchu ze spodní komory 284 lopatkového kola do horní komory 288 lopatkového kola.

Mezi spodní komorou 284 a horní komorou 288 je uspořádáno válcové jádro 294. Válcové jádro 294 vykazuje v něm vymezené vstupní otvory chladicího vzduchu 296. Na vnitřním průměru válcového jádra 294 jsou vytvořeny drážky 298 pro uložení těsnicích 0-kroužků.

Pro usnadnění montáže ventilátorové jednotky 204 na základnu 213 jsou na vnější části spodní komory 284 lopatkového kola uspořádány čtyři montážní zářezy 300. Do těchto montážních zářezů 300 jsou vloženy montážní pryžové krytky 302. Montážní pryžové krytky 302 jsou opatřeny v něm vymezeným středovým vrtáním, které je uspořádáno osově proti středovému vrtání 218 nosných sloupků 216. S odvoláním na obr. 14, 15 a 16A je dvoustupňový 23 ventilátor 282 ventilátorové jednotky 204 je ventilátor s regulací otáček určený pro provozní činnost při různých volených rychlostech otáčeni. Dvoustupňový ventilátor 282 má lopatkové kolo 306 prvního stupně a lopatkové kolo 308 druhého stupně. Lopatkové kolo 306 prvního stupně je otočně uspořádáno ve spodní komoře 284. zatímco lopatkové kolo 308 druhého stupně je otočně upevněno v horní komoře 288.

Lopatková kola 306, 308. která mají zrcadlově obrácené konstrukční uspořádání, tvoří zakřivené lopatky 310 upevněné na lopatkovém kotouči 312. S výhodou je každé lopatkové kolo 306, 308 opatřeno osmi radiálně uspořádanými zakřivenými lopatkami 310.

Na axiálním hřídeli 316, uspořádaném mezi lopatkovým kolem 306 prvního stupně a lopatkovým kolem 308 druhého stupně je upevněn motor ventilátoru 314. Dále je na axiální hřídel 316 upevněn malý chladicí ventilátor 317.

Motor ventilátoru 314 je namontován ve vnitřním prostoru krytu 318. V krytu 318 jsou vytvořeny dva vstupní otvory chladicího vzduchu 320 pro přivádění chladicího vzduchu do chladicího ventilátoru 317. Na spodní části krytu 318 v blízkosti lopatkového kola 306 prvního stupně jsou vytvořeny výstupní otvory chladicího vzduchu (na přiložené výkresové dokumentaci nejsou znázorněny). Na horní části krytu 318 jsou prostřednictvím rozváděči desky 325 uspořádány přívodní kabely 324, přivádějící do motoru ventilátoru 314 poháněči energii. Rozváděči deska 325 je připevněna na kryt 318 a ve vnitřním prostoru skříně ventilátoru 280 stabilizována prostřednictvím svěrných čelistí 326. 24

Dvoustupňový ventilátor 282 je ve vnitřním prostoru skříně ventilátoru 280 uložena prostřednictvím dvou těsnicích O-kroužků 328. Těsnicí O-kroužky 328 jsou natlačeny do drážek 298 f který je opatřena skříň ventilátoru 280. Z uvedeného důvodu tyto dva těsnicí O-kroužky 328 zabezpečují tlumení chvění či vibrací generovaných provozní činností dvoustupňového ventilátoru 282, čímž se minimalizuje přenos takových chvění nebo vibrací na skříň ventilátoru 280.

Jako kompresor 152 je možné použít kompresory různých modifikací, spadajících do rozsahu předloženého vynálezu. Je například možné změnit osovou orientaci motoru ventilátoru 314 a lopatkových kol 306, 308 na přibližně 90° vzhledem k základně 213. Obr. 16B znázorňuje například schematický bokorysný pohled na část (spodní polovina) skříně ventilátoru 280 , uspořádanou na schematicky znázorněné základně 213 . U tohoto provedení je alespoň část skříně ventilátoru 280 odstraněna tak, aby vyhovovala pro bezpečný styk se základnou 213 . Výsledkem této konfigurace je přívod vzduchu, přiváděného přes základnu 213 , do vstupního otvoru 904, přičemž další doprava vzduchu pokračuje přes středovou komoru a komory s lopatkovými koly v podstatě stejně jako u shora popsaného konstrukčního provedení.

Vertikální orientace spíše než horizontální orientace skříně ventilátoru 280 dovoluje vytvoření dodatečného objemu mezery mezi skříní ventilátoru 280 a vnějším krytem kompresoru, zpravidla přilehlého ke vstupnímu otvoru 904 25 vzduchu. Uvedená skutečnost je fakticky využitelná pro umístění soustavy obvodů a elektrické instalace pro ovládání kompresoru. Eliminace určitých částí skříně ventilátoru však rovněž přináší změnu tvaru celkové konfigurace vnějšího krytu kompresoru, která má menší a více kruhový vnější obrys (v půdorysném pohledu) vzhledem ke tvaru a velikosti kompresoru 152. znázorněného a popsaného s odvoláním na obr. 5.

Obr. 16C dále znázorňuje modifikaci vzduchové komory za účelem zvýšení účinnosti stlačování vzduchu ve vnitřní prostoru skříně ventilátoru 280 . Výstupek 945, znázorněný v obrysu přerušovanou čárou, je určený pro dopravu vzduchu do a z komor s lopatkovými koly. Uvedený výstupek byl dále zdokonalen prostřednictvím prodloužení jeho tvaru, na obrázku označeném odkazovou značkou 946. Doprava vzduchu prostřednictvím výstupku 946 je vzhledem k jeho delšímu průchodu do průtoku vzduchu účinnější.

Na obr. 16C je rovněž znázorněno další zdokonalení dopravy vzduchu. Uvedené zdokonalení je svou funkčností schematicky podobné prodlouženému výstupku a to jak u kompresoru se změnou orientace, znázorněného na obr. 16B, tak u kompresoru 152, znázorněného v různých pohledech na předcházejících obrázcích. Přerušovaná čára 968 představuje oblouk otáčení lopatkového kola ve vnitřním prostoru komory. Plná čára 970 představuje vnitřní stěnu komory lopatkového kola, přičemž vzdálenost mezi oběma uvedenými čárami není menší než asi 1/4" a výhodněji asi 1/8". Zbytek objemu komory jakéhokoli předcházejícího provedení je s výhodou eliminován (na obr. znázorněno prostřednictvím příčného šrafování 985). Celková redukce objemu komory snižuje 26 nadměrné víření a při použití tohoto zdokonalení se zvyšuje účinnost kompresoru. S odvoláním na obr. 10, 17 a 18A je vzduchová rozváděči jednotka 206 připojena napevno k vnějšímu krytu kompresoru 202. Kryt vzduchové rozváděči jednotky 206 je s výhodou vyroben z termoplastického materiálu a je zpravidla spřažen, u prvního konstrukčního provedení, se skříní ventilátoru 280 prostřednictvím spojovacích šroubů. Na obr. 18B, 18C a 18D jsou znázorněna alternativní provedení vzduchové rozváděči jednotky 206 . Vzduchová rozváděči jednotka 206 je navržena tak, aby umožňovala snadnou a ekonomicky výhodnou montáž prostřednictvím vzájemně zapadajících prvků. Použití uvedených vzájemně zapadajících prvků, takových jako například přídržné pružné prvky 331 a západkové výřezy 332. eliminuje potřebu spojovacích šroubů při montáži, což zvyšuje její rychlost. Přesná výroba těchto konstrukčních provedení, znázorněných na obr. 18B až 18D, dále zvyšuje celkovou kvalitu a konkurenceschopnost výrobků vyráběných v souladu s předloženým vynálezem. Vzduchová rozváděči jednotka 206 je opatřena vstupem stlačeného vzduchu 332. který je průtokově propojen s výstupem vzduchu 290 horní komory 288 lopatkového kola.

Vzduchová rozváděči jednotka 206 dále zahrnuje levý výstup stlačeného vzduchu 334 a pravý výstup stlačeného vzduchu 336. Levý výstup stlačeného vzduchu 334 je spojen s flexibilním potrubím 337a a toto flexibilní potrubí 337a je na druhém konci připojeno na tlakový snímač 156. Podobným způsobem je pravý výstup stlačeného vzduchu 336 spojen s flexibilním potrubím 337b a toto flexibilní potrubí 337b 27 je svým druhým koncem připojeno na tlakový snímač 158. Levý výstup stlačeného vzduchu 334 je v průtokovém spojení s potrubím 166. které je v tlaku prostém propojení s prvním vzduchovým vakem 30. matrace 14. Podobným způsobem, prostřednictvím potrubí 168, je ke druhému vzduchovému vaku 30 matrace 14 připojen levý výstup stlačeného vzduchu 334. Průtok stlačeného vzduchu do shora zmíněných vzduchových vaků 30, 32 se reguluje prostřednictvím levého elektromagnetického ventilu 338 a pravého elektromagnetického ventilu 340. Protékající vzduch prochází skrze elektromagnetické ventily 338. 340 a vstupní objímky 170. 172 do potrubí 166, 168 za účelem dosažení tekutinového průtokového spojení se vzduchovými vaky 30, 32.. Při uvedení elektromagnetických ventilů 338. 340 do činnosti dochází k vytažení vřeten 341 a tím zároveň k otevření vstupních objímek 170, 172. Při montáži je nejdříve umístěna flexibilní opěrná podložka 212 na základnu 213 spodní části 208 vnějšího krytu kompresoru. Flexibilní opěrná podložka 212 je na základně 213 polohována s ohledem na přívodní hubici 224 a hubici chladicího vzduchu 238 tak, že je vzduch zaváděný do vstupních otvorů 225a. 225b směrován pod flexibilní opěrnou podložkou 212. zatímco vzduch zaváděný do vstupu chladicího vzduchu 240 je směrován nad flexibilní opěrnou podložku 212.

Poté je na vrchní stranu pěnové pryžové podušky 250 flexibilní opěrné podložky 212 umístěna ventilátorová jednotka 204. Do středových vrtání 218 nosných sloupků 216 jsou zavedeny odpovídající spojovací šrouby 348 a přes závit našroubovány do montážních pryžových krytek 302. uložených v montážních zářezech 300 vytvořených ve skříni ventilátoru 28 280. Po upevnění uvedených šroubů je ventilátorová jednotka 204 stažena do tlačného záběru s pěnovou pryžovou poduškou 250 flexibilní opěrné podložky 212. Zároveň jsou do tlačného záběru s nosnými sloupky 216 uvedeny montážní pryžové krytky 302. Popsaným způsobem je ventilátorová jednotka 204 udržována v pevném záběru se spodní částí 208 vnějšího krytu kompresoru 202. Zároveň jsou takto, prostřednictvím pěnové pryžové podušky 250 flexibilní opěrné podložky 212 a montážních pryžových krytek 302. tlumena chvění a vibrace vznikající při provozní činnosti ve vnitřním prostoru ventilátorové jednotky 204. Zároveň se takto minimalizuje přenos chvění z ventilátorové jednotky 204 na spodní část 208 vnějšího krytu kompresoru 202. Nakonec pak může být přes ventilátorovou jednotku 204 a vzduchovou rozváděči jednotku 206 instalována horní část 210 vnějšího krytu kompresoru 202 bez přímého fyzického kontaktu mezi nimi.

Provozní servisní jednotka (na přiložené výkresové dokumentaci není znázorněna) vykonává všechny provozní funkce ruční ovládací jednotky 42 ve spojení s různými testovacími a prověřovacími kontrolami základní jednotky 44.

Provozní činnost základní jednotky kompresoru Během provozního chodu základní jednotky kompresoru 152 se vzduch skrze vstupní otvory 225a. 225b nasává do spirálového přívodního kanálu vzduchu 222. Zdrojem hlučnosti u konvenčně používaných kompresorů je hlučnost, vznikající při provozu ventilátoru a přenášený skrze přímý přívodní kanál vzduchu. Ve srovnání s ním je spirálový přívodní kanál vzduchu 222 příčinou minimalizace přenosu hlučnosti ventilátoru. 29

Vzduch se ze středové komory 223 spirálového přívodního kanálu vzduchu 222 nasává skrze osový vstup vzduchu 286 a spodní komoru 284 lopatkového kola. Ke stlačování a urychlování vzduchu dochází prostřednictvím rotace lopatkového kola 306 prvního stupně. Takto stlačený vzduch se pak skrze vzduchový kanál 292 převádí do horní komory 288 lopatkového kola. Zde se vzduch rotací lopatkového kola 308 druhého stupně dále stlačuje. Takto upravený vzduch je pak ze skříně ventilátoru 280 skrze výstup vzduchového kanálu 292 vytlačován do vzduchové rozváděči jednotky 206. Ze vzduchové rozváděči jednotky 206 se pak stlačený vzduch prostřednictvím činnosti levého a pravého elektromagnetických ventilů 338. 340 dopravuje buď do jedné nebo obou vzduchových komor nafukovacího lůžka.

Chladicí vzduch se nasává skrze vstup chladicího vzduchu 240. Chladicí vzduch takto zaplňuje prostor definovaný mezi horní částí 210 vnějšího krytu kompresoru 202 a ventilátorovou jednotkou 204. Nasávání chladicího vzduchu se provádí prostřednictvím chladicího ventilátoru 317 skrze vstupní otvor chladicího vzduchu 296 do vnitřního prostoru krytu 318 dvoustupňového ventilátoru 282. Chladicí ventilátor 317 vede chladicí vzduch směrem dolů skrze motor 314 dvoustupňového ventilátoru 282 a vytlačuje ven skrze výstupní otvor chladicího vzduchu. Výstupní otvor chladicího vzduchu vstupuje do spodní komory 284 lopatkového kola. Chladicí vzduch se pak prostřednictvím lopatkového kola 306 prvního stupně stlačuje a mísí se vzduchem přiváděným z osového vstupu vzduchu 286. Takto je pak chladicí vzduch skrze vzduchovou rozváděči jednotku 206 dodáván do nafukovacího lůžka. Důsledkem uspořádání uvedené dopravní 30 cesty chladicího vzduchu je minimalizace přenosu chvění a hlučnosti ventilátoru skrze ní.

Provozní činnost vzduchové ovládací soustavy

Funkční činnost vzduchové ovládací soustavy 40. se opírá o komunikační spojení mezi základní jednotkou 44. a ruční ovládací jednotkou .42. Komunikační spojení se vždy zahajuje prostřednictvím ruční ovládací jednotky 42 nebo provozní servisní jednotky. Základní jednotka 44. vysílá pouze na základě odezvy na informace, které přijímá z dalších jednotek. Vstupní synchronizační informace se zajistí frekvencí, během které může dojít k synchronizaci přijímače s vysílačem. Přednostní vstupní synchronizační informace se skládá ze 14 nulových bitů následovaných 2 jednotkovými bity.

Každá informace se skládá z 8-bitového ID identifikačního pole, které udává původce nebo adresáta informace a 4-bitového změnového kódu, který indikuje verzi software a 4-bitové instrukce. Ruční ovládací jednotka 42. do vysílaných informací ukládá svou ID identifikaci. Také všechny provozní servisní jednotky ukládají do vysílaných informací stejnou ID identifikaci, všechno nuly, a změnový kód, rovněž nuly. 8-bitová ID identifikace umožňuje vytvoření 256 rozdílných ID identifikací ruční ovládací jednotky 42., přičemž jedna z uvedených ID identifikací je rezervována pro provozní servisní jednotky. 4-bitový změnový kód umožňuje vytvoření 16 rozdílných verzí software a 4-bitová instrukce umožňuje vytvoření 16 rozdílných informací. Pro odeslání každého bitu se vyžaduje časový interval asi 1.200 mikrovteřin. 31 Základní jednotka 44. odezvou reaguje pouze na informace vysílané z provozních servisních jednotek nebo odpovídajících ručních ovládacích jednotek 4_2. Základní jednotka 44 ukládá určení ID identifikace jednotky do odezvy na přijatou informaci. Základní jednotka 44. uchovává seznam maximálně dvou ID identifikací odpovídajících ručních ovládacích jednotek. Uvedený seznam může být zaveden prostřednictvím jakékoliv ruční ovládací jednotky 42. během počátečních 256 vteřin od uvedení základní jednotky 44. do činnosti. Uvedená skutečnost usnadňuje zavedení seznamu odpovídajících ručních ovládacích jednotek 42.. Po vypnutí nebo uvedení základní jednotky mimo provoz zůstávají předchozí do paměti prostřednictvím základní jednotky 44. uložené ID identifikace a nebude se tudíž požadovat jejich znovuzavádění. Rovněž může být použita vstupní zaváděcí procedura, prováděná prostřednictvím ruční ovládací jednotky 42 v každém z případů, kdy základní jednotka 44 nevykonává proces nastavování. Uvedená vstupní zaváděcí procedura ruční ovládací jednotky kompletně přepíše seznam ID identifikací odpovídajících ručních ovládacích jednotek.

Procesor 118 ručního ovládání reaguje odezvou v podstatě na stlačení jednoho nebo obou tlačítek 106. 108. S odvoláním na obr. 19a v případě, kdy procesor 118 ručního ovládání při kroku 400 určí, že není stlačen ani jedno z tlačítek 106. 108. dále při kroku 401 zjištuje, zda je jednotka aktuálně v klidovém režimu či nikoliv. Pokud je existence klidového režimu zjištěna, pokračuje činnost ruční ovládací jednotky 42. krokem 402 v klidovém režimu. V případě, kdy při kroku 401 není zjištěna existence klidového režimu, stanovuje dále procesor 118 ručního 32 ovládání krokem 408. jak je zřejmé z obr. 19a, zda proběhlo 10 vteřin bez činnosti. Uvedeným způsobem se stav tlačítek 106, 108 přezkoumává každou desátou vteřinu. Pokud uvedených 10 vteřin proběhne bez jakékoliv činnosti, pokračuje krok 408 krokem 410. při kterém dochází k vypnutí digitální zobrazovací jednotky 104 a ruční ovládací jednotka 42 vstupuje do klidového režimu a takto na konzervativní pohon. V případě, kdy byla během uvedených 10 vteřin zjištěna nějaká činnost, přezkoumává procesor 118 ručního ovládání při kroku 403 zda tlačítka nebyla vyřazena z činnosti či zablokována a zda byl uvedený stav zablokování odstraněn. Pokud byla tlačítka zablokována, jsou krokem 404 uvolněna ze zablokování a procesor pokračuje v činnosti krokem 400. Pokud bylo při kroku 403 zjištěno, že není žádné z tlačítek zablokováno, pokračuje procesor v činnosti rovněž krokem 400. S odvoláním na obr. 19b v případě, kdy při kroku 400 procesor 118 ručního ovládání zjistí, že byla tlačítka 106. 108 stisknuta, zahajuje procesor 118 ručního ovládání při kroku 411 zpracovávání signálu z tlačítek. Nejdříve se při kroku 412 stanovuje, zda je ovládání ve stavu provozního režimu. Pokud je ruční ovládací jednotka £2 po stisknutí tlačítek 106.108 v klidovém režimu, přepne se do provozního režimu (krok 414). Při uvedení do provozního režimu krokem 414 ruční ovládací jednotka 42. vynuluje svou RAM pamět, spustí provoz digitální zobrazovací jednotky 104 a uvádí do činnosti většinu zbývajících jednotek soustavy.

Po zahájení provozního režimu při kroku 414 požaduje procesor 118 ručního ovládání při kroku 416 informaci o aktuálním tlaku ze základní jednotky 44 prostřednictvím přijímače/vysílače 120 ručního ovládání při kroku 418 pro znázornění vzorků měřeného tlaku v rozmezí posledních 30 vteřin. Po přijmutí a dekódování odezvy ze základní jednotky 44. při kroku 419 se informace na digitální zobrazovací jednotce 104 aktualizuje - krok 420. Nato procesor 118 ručního ovládání nastaví krokem 422 čítáni časovače a při dosažení odpovídajícího času pro přezkoumání stavu tlačítek vrací se opét na krok 400 k určování stavu stisknutí tlačítek 106. 108. Hodnota časovače může být použita pro pozdější určování doby stisknutí tlačítek.

Pokud se při kroku 412 zjistí, že se ruční ovládací jednotka 42. nachází v provozním režimu, určuje krokem 424 se které z tlačítek je stisknuto. Po vykonání uvedené determinace snímá ruční ovládací jednotka 42 každou desátou vteřinu informace o stavu tlačítek 106. 108 a aktualizuje informaci, znázorňující které z tlačítek je stisknuto. Relativně nízká rychlost vzorkování zabezpečuje účinné prostředky pro odskok tlačítek. Po stanovení, které z tlačítek je ve stlačeném stavu při kroku 424. určuje procesor 118 ručního ovládání zda jsou tlačítka vyřazena z činnosti - krok 426. Pokud se při kroku 426 zjistí, že jsou tlačítka vyřazena z činnosti, pokračuje program krokem 400. Při opačném zjištění, to je, že tlačítka jsou v činnosti, pokračuje program krokem 428. Procesor 118 ručního ovládání hlídá sled tlačítek 106. 108. která byla stisknuta při předchozím snímání. Z uvedeného důvodu se pak zjišťuje, zda byla stisknuta tatáž tlačítka jako u posledního zjišťování. V případě, kdy se zjistí stisknutí rozdílných tlačítek, jsou při kroku 430 uvedená tlačítka vyřazena z činnosti a v tomto stavu zůstávají až do jejich uvolnění, viz krok 403. Nato program pokračuje v činnosti 34 krokem 400. Při probíhání procesu nastavování se tlačítka rovněž vyřazují z činnosti (není znázorněno).

Po zjištění, že tlačítka nejsou vyřazena z činnosti při kroku 428. se dále určuje počet stisknutých tlačítek - krok 432. Pokud se při kroku 432 zjistí, že bylo stisknuto jedno tlačítko, zjištuje se dále při kroku 434, zda bylo tlačítko stisknuto po dobu dvě vteřiny. V případě, že nikoliv, pokračuje program v činnosti krokem 400. Pokud ano, zobrazí se na digitální zobrazovací jednotce 104 při kroku 436 odpovídající přírůstek nebo úbytek, závisející na tom, které z tlačítek 106. 108 je stisknuto. Z počátku se odpovídající přírůstek nebo úbytek zpracovává každých 0,5 vteřiny stisknutí tlačítka, avšak po uplynutí čtyř po sobě jdoucích uvedených činností se rychlost zpracovávání přírůstku nebo úbytku zvyšuje na 0,1 vteřiny. Zároveň procesor 118 ručního ovládání vysílá při kroku 438 instrukce pro zahájení nastavování tlaku, která se při kroku 439 odesílá na základní jednotku 44. Za účelem indikace, zda probíhá nastavování, je digitální zobrazovací jednotka 104 při kroku 440 uvedena do režimu blikání. Po té procesor 118 ručního ovládání znovunastavuje časovač na čítání délky časového intervalu, po který je tlačítko stisknuto - krok 442 - a program se vrací na krok 400.

Pokud se při kroku 432 zjistí, že jsou stisknuta dvě tlačítka 106, 108 - krok 444. provádí procesor 118 ručního ovládání činnost znázorněnou na obr. 19c. Nejdříve krokem 446 přezkoumá stav jednotky a pak zahájí, pokud již není v tomto okamžiku v činnosti, vstupní zaváděcí proceduru ruční ovládací jednotky. Uvedená procedura je záměrně těžkopádná z důvodů zabránění nahodilé modifikace seznamu 35 závazných odpovídajících ručních ovládacích jednotek 42.. Ihned po stisknutí obou tlačítek se na displeji zobrazí odpočítávání od 10 do 1 - krok 448. Nato se při kroku 450 na displeji znázorní dvě rozdělovači čárky (—) a ruční ovládací jednotka 4_2 vyšle při kroku 452 informaci, která se při kroku 453 přenáší na základní jednotku 44.. Po přijmutí informace základní jednotkou 44^ se přepíše seznam ID identifikací, který takto obsahuje pouze ID identifikaci vysílací ruční ovládací jednotky 42. Pak základní jednotka 44 odesílá na ruční ovládací jednotku 42 potvrzení o příjmu informace. Po přijetí této odezvy ruční ovládací jednotkou 42 při kroku 456 se na displeji při kroku 458 zobrazí "Cl" nebo "C2" podle instrukce základní jednotky 44.

Po přijmutí první informace základní jednotkou 4_4 má uživatel jednu minutu pro dokončení vstupní zaváděcí procedury. Pokud si uživatel přeje vytvoření seznamu ID identifikací, obsahujícího pouze jedinou ID identifikaci, má dvě možnosti volby. První možností je případ, kdy uživatel může znovu stisknout obě tlačítka, viz krok 444. Tato situace, při které vstupní zaváděcí procedura již probíhá, je znázorněna prostřednictvím druhé větve na obr. 19c. Procesor 118 ručního ovládání vysílá - krok 460 - informaci o existenci pouze jediné ruční ovládací jednotky 42, která se dále odesílá - krok 461 - na základní jednotku 44.. Po odeslání uvedené informace se na displeji při kroku 462 opět zobrazí dvě rozdělovači čárky. Pak základní jednotka 44. odešle potvrzení o příjmu informace, které způsobí, že se na displeji ruční ovládací jednotky 42. zobrazí "1C" - krok 466. Po krátkém časovém intervalu odesílá základní jednotka 44 na ruční ovládací jednotku 42. instrukci pro návrat do normálního provozního režimu - krok 468. Pak procesor 118 36 ručního ovládání pokračuje v činnosti krokem 400♦

Naproti tomu, alternativně, nemusí uživatel zadat během uvedené minuty po zobrazení "Cl" při kroku 458 na displeji žádný příkaz- Pokud nebyla základní jednotkou 44 přijmuta druhá informace do ukončení časového intervalu jedné minuty, odesílá základní jednotka 44. instrukci, která je příčinou ukončení zobrazování "Cl" na displeji ruční ovládací jednotky 42 a její návrat do normálního provozního režimu. (Tato možnost volby není na obr. 19c znázorněna z důvodu neexistence provádění identifikace ruční ovládací jednotky). Pokud si uživatel přeje seznam obsahující dvě ID identifikace, může jít na druhou ruční ovládací jednotku 42 a stisknout v rozmezí jedné minuty, zatímco je na displeji první ruční ovládací jednotky 42. znázorněno "Cl", její obě tlačítka - krok 444. Zpracování při kroku 446 pak musí probíhat cestou, při které se ruční ovládací jednotka nespouští prostřednictvím vstupní zaváděcí procedury. Zobrazovací jednotka druhé ruční ovládací jednotky 42 začíná odečítávat od 10 do 1 - krok 448. Po té zobrazovací jednotka druhé ruční ovládací jednotky 42. zobrazí dvě rozdělovači čárky (—) - krok 450 - a ruční ovládací jednotka 42 odešle při kroku 452 instrukci na základní jednotku 44· Po přijetí této druhé instrukce základní jednotkou 44. se do seznamu připojuje druhá ID identifikace. Potom základní jednotka 44 odesílá potvrzující odezvu na druhou ruční ovládací jednotku 42. Po přijetí uvedené odezvy druhou ruční ovládací jednotkou 42. při kroku 456 se na její zobrazovací jednotce zobrazí "C2" - krok 458. Po několika vteřinách odesílá pak základní jednotka 44. instrukce na obě ruční ovládací jednotky 42, které způsobí přerušení zobrazování "Cl" nebo "C2" a návrat do normálního operačního režimu. Vstupní 37 zaváděcí procedura ruční ovládací jednotky je operací, která zjišťuje ze základní jednotky 4_4 pouze dvě odezvy: informaci o potvrzení přijetí instrukce a informaci o provedení instrukce.

Co se týká aktualizace zobrazovací jednotky, udržuje software ruční ovládací jednotky každá její RAM paméť dvě tříbytové vyrovnávací paměti zobrazovací jednotky. Sekundární vyrovnávací paměť obsahuje informaci, ve které každý byt odpovídá číslice 112 nebo poločíslice 114. Informace primární vyrovnávací paměti je uspořádána v souladu se segmenty 113, 115 digitální zobrazovací jednotky 104. Při zahájení provozní činnosti základní jednotky 44 pro příjem příkazů v režimu se dvěma ručními ovládacími jednotkami 42. se mohou ve dvou případech vyskytnou konfliktní situace. První konfliktní situace nastává, jestliže se ruční ovládací jednotka 42. pokouší monitorovat tlak vzduchových vaků v případě, kdy bylo nastavení tlaku uvedených vzduchových vaků 30., 32. prostřednictvím základní jednotky 4Λ již provedeno. Druhou možností pro výskyt konfliktní situace je skutečnost, při které se ruční ovládací jednotka 42 pokouší nastavit odpovídající tuhost vzduchových vaků po té, co bylo nastavení tlaku v kterémkoli ze vzduchových vaků základní jednotkou 44 již provedeno v odezvě na požadavek zadaný jinou ruční ovládací jednotkou 42. V obou z těchto konfliktních případů bude základní jednotka 4_4 podávat informaci, že uvedený požadavek ruční ovládací jednotky 42. je přeurčený a nemůže v současné době tomuto požadavku vyhovět. Uvedená skutečnost způsobí, že se na zobrazovací jednotce druhé ruční ovládací jednotky objeví 38 blikající rozdělovači čárky (—). V případě, kdy jsou na displeji druhé ruční ovládací jednotky 4_2 zobrazeny blikající rozdělovači čárky, je stlačování regulačních tlačítek 106. 108 ignorováno což znamená, že uvedená tlačítka jsou účinně vyřazena z činnosti tak dlouho, dokud se nastavení tlaku udává na základě instrukce první ruční ovládací jednotky 4_2. Ruční ovládací jednotka provádí průzkum stavu dvoupolohového přepínače 110. Při zjištění změny polohy dvoupolohového přepínače 110 informuje ruční ovládací jednotka ±2 základní jednotku 4.4 a základní jednotka 44., zatímco pokračuje činnost nastavování jiných vzduchových vaků 30, 3J2 na základě instrukcí druhé ruční ovládací jednotky 42, převádí tlak nově vybraných vzduchových vaků 30., 32♦

Digitální zobrazovací jednotka 104 bude v odezvě na různé možné komunikační obtíže ve spojení se základní jednotkou 44. a v případě přílišného přehřátí kompresoru 152 při provozním Chodu nastavování tlaku vykazovat různé chybné kódy.

Na obr. 20 je znázorněn způsob přijímání a dekódování instrukcí odesílaných ze základní jednotky. Čítač se nastaví na hodnotu l - krok 480 -, načež dochází k vyslání instrukce na základní jednotku 44. - krok 482. Po přerušení na dobu 0,2 až 0,3 vteřiny - krok 484 - procesor 118 ručního ovládání přezkoumává, zda byla ze základní jednotky 44. obdržena platná odezva - krok 486. Po obdržení platné odezvy se uvedená odezva zpracovává - krok 488 - a procesor ručního ovládání se vrací - krok 490 - na krok programování, který tuto odezvu očekává. V případě, kdy nebyla obdržena platná 39 odezva, se čítačem zjištuje, zda bylo při vysílání odezvy provedeno 7 pokusů - krok 492. Pokud bylo 7 pokusů vysílání odezvy již provedeno, objeví je na digitální zobrazovací jednotce 104 informace o chybě a program se vrací na krok 400. V případě, kdy uvedených 7 pokusů ještě provedeno nebylo, se na čítač nastaví přírůstek - krok 496 - a procesor 118 ručního ovládání se vrací na krok 482 a shora popsaná činnost se opakuje.

Software procesoru 162 základní jednotky vykazuje hlavní cyklus, ve kterém je procesor činný většinu svého provozního času. S odvoláním na obr. 21 aktualizuje procesor 162 základní jednotky při kroku 602 různé časovače po uplynutí několika vteřin od poslední aktualizace, kontroluje při kroku 604 přijímání informace, která dosud nebyla zpracována a dále kontroluje při kroku 606 činnost zpracovávání v závislosti na čase, potřebném pro její provádění. S výjimkou monitorování tlaku, které se provádí, pokud se neuskutečňuje jiná provozní činnost, každých 30 vteřin, se odezva základní jednotky 44. vysílá pouze v případě obdržení instrukce na základě požadavku ruční ovládací jednotky 4_2. Základní jednotka 44. odesílá odezvu na každou instrukci přijatou z odpovídající tuční ovládací jednotky 42.. Za účelem snížení rizika možného provádění nežádoucí činnosti základní jednotkou 44. na základě nepřesně přijímané nebo klamné instrukce, přijímá tato základní jednotka 44. instrukci z ruční ovládací jednotky 42. pouze v rozmezí 256 vteřin zvyšování výkonu základní jednotky 44 nebo v rozmezí 256 vteřin přijímání předchozí akceptovatelné instrukce z ruční ovládací jednotky 42. až na výjimku, kdy je přijímanou instrukcí právě instrukce, požadující aktuální stav. Podobně jako v předešlém případě přijímá základní 40 jednotka 44 instrukci z provozní servisní jednotky pouze v rozmezí 5 minut zvyšování výkonu nebo v rozmezí 5 minut přijímání předchozí akceptovatelné instrukce z provozní servisní jednotky. Každá přijímaná instrukce (byt) se současně ukládá do přijímací vyrovnávací paměti. Při kroku 604 procesor určuje, zda byla potřebná instrukce přijmuta - krok 608. viz obr. 22 a čeká na zpracování. Pokud instrukce, určená pro zpracovávání existuje, dochází při kroku 610 k jejímu dekódováni. Pokud je vyžadována informace o aktuálním tlaku - krok 612. odesílá se při kroku 614 naposledy měřený tlak na ruční ovládací jednotku 42. Pokud je vyžadována informace o zahájení požadovaného nafukování/vypouštění vzduchu nebo vstupní zaváděcí procedury ruční ovládací jednotky, je při kroku 616 procesor informován o nezbytnosti zahájení požadované činnosti a program se vrací do hlavního cyklu - krok 604.

Obr. 23 znázorňuje různé cesty zpracovávání informací procesorem 162 základní jednotky, které mohou následovat při požadavku provozní činnosti v kroku 606. Při požadavku určování procesorem 162 základní jednotky, která činnost se má vykonávat provádí procesor při kroku 618 determinaci požadované činnosti (viz obr. 19a): zavádění vstupní informace do ruční ovládací jednotky při kroku 620, nezbytnost snímání tlaku při kroku 622. provádění nastavování při kroku 624 a dočasné pozastavení rozhodnutí o požadavku nastavování při kroku 626. Vstupní zaváděcí procedura ruční ovládací jednotky může být zahájena prostřednictvím odpovídající ruční ovládací jednotky 42 v každém okamžiku, kdy základní jednotka 44 neprovádí 41 nastavování. Uvedená procedura může být iniciována jakoukoli ruční ovládací jednotkou 42 během prvních 256 vteřin po té, co byla základní jednotka 44 uvedena do provozu. S odvoláním na obr. 23b přepíše při kroku 628 procesor 162 základní jednotky po obdržení první vstupní informace ruční ovládací jednotky základní jednotkou 44. seznam ID identifikací, který pak obsahuje pouze ID identifikaci vysílací ruční ovládací jednotky 42. Pak základní jednotka 44 odesílá při kroku 630 potvrzení o příjmu informace, které přijímá ruční ovládací jednotka 42 - krok 631. Pak procesor 162 základní jednotky nastaví při kroku 632 časovač. Procesor 162 základní jednotky po dobu jedné minuty monitoruje uvedený časovač z důvodu, zda byla přijmuta vstupní informace druhé ruční ovládací jednotky. Pokud v rozmezí uvedené minuty nebyla přijmuta žádná další zpráva, provede procesor 162 základní jednotky rozhodnutí o existenci jediné ruční ovládací jednotky 4.2, vyšle při kroku 636 instrukci pro návrat do normální provozní činnosti, kterou odesílá při kroku 637 na ruční ovládací jednotku 42 a nakonec procesor 162 základní jednotky ukončí vstupní zaváděcí proceduru a vrací se do hlavního cyklu - krok 606. V případě, kdy základní jednotka 44. přijme vstupní informaci druhé ruční ovládací jednotky v rozmezí uvedené jedné minuty, určuje při kroku 638 procesor 162 základní jednotky, zda je její ID identifikace totožná s první přijatou ID identifikací. Pokud je druhá ID identifikace rozdílná, připíše procesor 162 základní jednotky tuto druhou ID identifikaci při kroku 640 do seznamu ID identifikací. Pak základní jednotka 44. vyšle při kroku 643 instrukci, 42 která je při kroku 643 odesílána na druhou ruční ovládací jednotku 4_2. Pokud druhá vstupní informace pochází ze stejné ruční ovládací jednotky 42 jako první vstupní informace, vyšle při kroku 644 základní jednotka informaci, potvrzující existenci pouze jediné ruční ovládací jednotky, která se při kroku 645 odesílá na ruční ovládací jednotku 42. V obou z uvedených případů vysílá po několika při kroku 646 vteřinách základní jednotka instrukci, která se při kroku 647 odesílá buď na jedinou nebo na obě ovládací jednotky pro návrat do a pokračování v normální provozní činnosti.

Snímání tlaku se, pokud právě neprobíhá nastavování, provádí každých 30 vteřin. Zároveň se snímání tlaku provádí, jak bude popsáno dále, každé 3 vteřiny během procesu nastavování. Je však třeba poznamenat, že ruční ovládací jednotka 42. během procesu nastavování vysílá požadavek na snímání tlaku každých 10 vteřin, zatímco se na displeji nepřetržitě zobrazuje blikající požadovaný cílový tlak. Při každém z uvedeného požadavku odesílá při kroku 612 základní jednotka 44. na ruční ovládací jednotku 42. posledně snímaný tlak. S odvoláním na obr. 23c procesor 162 základní jednotky při snímání tlaku nejdříve, pokud je to nezbytné, při kroku 648 uzavře elektromagnetické ventily 338. 340. Pak je při prodlevě tří vteřin - krok 650 - umožněna stabilizace tlaku ve vzduchových vacích 30, 3_2. Nato procesor 162 základní jednotky zahajuje při kroku 652 analogově-digitální konverzi (A/D) výstupní instrukce tlakových snímačů 156. 158. Po prodlevě 0,1 až 0,2 vteřiny při kroku 654 pak procesor 162 základní jednotky vypočítává při kroku 656 tlak ze získané snímané hodnoty v digitálním tvaru. Hodnota tlaku se dosáhne vypočtením následujícího vztahu: 43 * Tlak = Přírůstek * (Snímaná hodnota - Trvalá odchylka), kde Přírůstek a Trvalá odchylka jsou stanoveny při kalibraci jednotky během výroby nebo provozního servisu. Hodnoty Přírůstku a Trvalé odchylky jsou uloženy v paměti procesoru základní jednotky. Vypočtený tlak je pak uložen do paměti jako 24 bitová číselná hodnota s maximálním rozlišením 0,005 psi.

Aktuální číselná hodnota, zobrazovaná na displeji ruční ovládací jednotky 42, může mít ve vztahu ke tlaku různé vzájemné poměry. Může být buď aktuálním vyjádřením tlaku v odpovídajících jednotkách, nebo může být určitou hodnotou na stupnici některé z příslušných nebo doplňkových jednotek. Odstupňování stupnice může být buď lineární nebo nelineární. Přednostním vzájemným poměrem mezi číselnou hodnotou, znázorněnou na displeji a aktuálním tlakem je:

Hodnota ručního ovladače Hodnota tlaku 00 <0,16 05 0,16 10 0,18 15 0,20 20 0,22 25 0,24 30 0,26 35 0,28 40 0,30 45 0,32 50 0,34 55 0,36 44 60 CO n v o 65 0,40 70 0,42 75 0,44 80 0,47 85 0,50 90 0,55 95 0,60 100 0,65

Alternativně může být použit takový vzájemný lineární vztah mezi číselnou hodnotou znázorněnou na displeji a aktuálním tlakem, kde nulový tlak odpovídá nulové číselné hodnotě na displeji a maximální tlak o hodnotě 0,65 psig odpovídá na displeji zobrazované číselné hodnotě 100. S odvoláním na obr. 23d v případě, kdy právě probíhá nastavování, přezkoumává procesor 162 základní jednotky, zda má být předpokládaná nafukovací/vypouštěcí perioda ukončena - krok 658. Pokud ne, kontroluje program při kroku 659. zda od posledního měření proběhl časový interval 3 vteřiny. Pokud uvedený časový interval proběhl, procesor při kroku 660 shora uvedeným způsobem měří a vypočítává aktuální tlak. Při kroku 662 se aktuální tlak porovnává s požadovaným (cílovým) tlakem. Pokud leží vypočítaný tlak v rozmezí +0,01 psi požadovaného (cílového) tlaku, vrací se procesor 162 základní jednotky krokem 606 do hlavního cyklu, protože se již není nutné žádné další nastavování provádět. V opačném případě, kdy zjištěný tlak leží mimo uvedené rozmezí, opětně nastavuje procesor 162 základní jednotky čítač pro čítání intervalu 3 vteřiny a vrací se při kroku 45 606 zpět do hlavního cyklu. Alternativou monitorování tlaku během aktuálního nastavování každé 3 vteřiny může být snímání nafukovacího/vypouštěcího tlaku při otevřených elektromagnetických ventilech 338. 340. Uvedený nafukovací/vypouštěcí tlak může být výrobcem uveden do souladu s odpovídajícím tlakem jednotlivých vzduchových vaků 30, 32 při uzavřených elektromagnetických ventilech 338. 340. Z uvedeného důvodu pak může být tlak monitorován při uzavřených elektromagnetických ventilech 338, 340 po ukončení procesu nastavování za účelem kontroly konečné hodnoty nastavení.

Po ukončení předpokládané nafukovací/vypouštěcí periody při kroku 658 se shora uvedeným způsobem při kroku 662 vypočítává aktuální tlak. Po zjištění této hodnoty se dále, pokud je to nezbytné, determinuje další nastavování - krok 663. V opačném případě, kdy další nastavování není potřebné, se procesor 162 základní jednotky vrací krokem 606 do hlavního cyklu. Při nezbytnosti determinace dalšího nastavování při kroku 663 stanovuje procesor 162 základní jednotky krokem 664 nové dočasné pozastavení rozhodnutí o požadavku nastavování a poznamenává, že předcházející nastavení krokem 665 přereguluje před pokračováním činnosti v hlavním cyklu - krok 606.

Pokud je stanovené nastavení příčinou příliš velkého nafukování nebo příliš velkého vypouštění vzduchu (nebo naopak) a je zjištěno třikrát za sebou, ukončí základní jednotka další nastavování, a to i v případě, kdy aktuální tlak neleží v rozmezí + 0,01 psi požadovaného (cílového) tlaku. K ukončení nastavování dochází rovněž v případě, kdy základní jednotka snímá během nafukování vzduchové komory 46 identický tlak alespoň 0,35 psi a procesor 162 základní jednotky stanovuje existenci "přetíženého" stavu.

Za účelem snížení rizika možného přehřátí kompresoru 152 vytváří program procesor 162 základní jednotky termální model kompresoru. Uvedený termální model předpokládá následující vzájemný poměr teploty nad teplotou okolního prostředí a času:

T = T asympt + C.e (-kt) kde teplota Tasympt 3e závislá na rychlosti otáčení kompresoru, hodnota konstanty k je při kompresoru mimo provoz 0,006 a při kompresoru v provozním chodu 0,002. Při malých časových intervalech se uvedený vztah mění na následující diferenciální rovnici: * T(n + 1) = T(n) + k * St * (Tasympt - T(n)), znázorňující vzájemný poměr mezi teplotou v čase n, T(n), a teplotou v čase n+1, T(n+1). V případě vypnutého kompresoru používá program hodnotu 6t = 15 vteřin. Pro kompresor v provozním chodu je hodnota 6t = 21 vteřin.

Pokud programem vytvořený termální model předpokládá, že teplota překročí o 170 stupňů teplotu okolního prostředí, nastavuje procesor 162 základní jednotky ve své paměti návěští, snižuje rychlost otáčení kompresoru na nízkou rychlost, což napomáhá ochlazování a odmítá provádět další nastavování do té doby, dokud předpokládaná teplota (termální model) nepoklesne pod 120 stupňů nad teplotou okolního prostředí. Během procesu ochlazování budou 47 elektromagnetické ventily 338. 340 uzavřené až na výjimku pro případ, kdy procesor 162 základní jednotky stanoví, že se potřebné nastavování může provádět s otevřenými elektromagnetickými ventily 338. 340 při rychlosti otáčení kompresoru pro ochlazování. Při poklesu teploty pod 120 stupňů vymaže program nastavené návěští a opětně akceptuje požadavky na nastavování. Jestliže se nastavení návěští provádí při spouštění základní jednotky 44, zavádí software základní jednotky teplotu na 170 stupňů nad teplotou okolního prostředí snižuje rychlost otáčení kompresoru na nízkou rychlost, což napomáhá ochlazování a odmítá provádět další nastavování do té doby, dokud předpokládaná teplota (termální model) nepoklesne pod 120 stupňů. S odvoláním na obr. 23e se po stanovení procesorem 162 základní jednotky dočasného pozastavení rozhodnutí o požadavku nastavování první aktuální tlak vypočítává při kroku 666 shora popsaným způsobem. Aktuální tlak se pak při kroku 668 porovnává s požadovaným tlakem. Pokud aktuální tlak leží v rozmezí + 0,01 psi požadovaného tlaku, není již žádné další nastavování potřebné - krok 670 - a program se krokem 606 vrací do a pokračuje v hlavním cyklu. V případě, kdy je rozdíl porovnávaných tlaků větší než + 0,01 psi, se při kroku 672 určuje, zda je nezbytné další nafukování nebo vypouštění vzduchu. Při stanovení nezbytného nafukování vzduchu určí procesor 162 základní jednotky příslušnou odpovídající rychlost otáčení kompresoru - krok 674. V případě, kdy nafukování probíhá při tlacích pod 0,40 psi, běží kompresor při střední rychlosti otáčení. Pokud se nafukování provádí při vyšších tlacích, běží ventilátor při vysoké rychlosti otáčení. Po té procesor 162 základní 48 jednotky vypočítává předpokládané množství času požadovaného pro nastavování v rozmezí maximálně 256 vteřin. Zjištěná hodnota při tomto kroku je rovněž uložena do paměti 8 bitového čítače.

Pak je při kroku 678 kompresor 152 uveden do chodu. Po každé, kdy program přechází na proces nastavování, je kompresor uváděn do chodu při nízkých rychlosti otáčení s jejím postupným zvyšováním každé dvě vteřiny do té doby, dokud není dosažena požadovaná rychlost otáčení. Provozní chod ventilátoru probíhá při celkem pěti základních rychlostech otáčení. Nízká, střední a vysoká rychlost otáčení jsou primární rychlosti otáčení, které představují rychlosti používané jako konečné cílové rychlosti otáčení. Středně-nízká a středně-vysoká rychlost otáčení jsou rychlosti otáčení, které se používají pouze pro povlovnější přechod mezi primárními rychlostmi otáčení, což vede ke snížení slyšitelné provozní hlučnosti kompresoru. Po dosažení příslušné odpovídající rychlosti otáčení kompresoru se při kroku 680 otevře příslušný elektromagnetický ventil 338, 340 odpovídající vzduchové komory. Při probíhajícím nastavování se program vrací do hlavního cyklu - krok 606.

Krok 682 představuje v případě, kdy je stanoveno nezbytné vypouštění vzduchu, určování rychlosti otáčení kompresoru. Když probíhá vypouštění při tlacích pod 0,40 psi, je kompresor mimo provoz. Pokud se vypouštění provádí při vyšších tlacích, běží kompresor při nízké rychlosti otáčení. Po té procesor 162 základní jednotky vypočítává předpokládané množství času požadovaného pro nastavování v rozmezí maximálně 256 vteřin. Pokud je to nezbytné, je kompresor při kroku 686 uveden do chodu. Po 49 dosažení příslušné odpovídající rychlosti otáčení se při kroku 688 otevře příslušný elektromagnetický ventil 338, 340 odpovídající vzduchové komory. Při probíhajícím nastavování se program vrací do hlavního cyklu - krok 606. Při nafukování vzduchových vaků nebo komor 30., 32 prostřednictvím základní jednotky 44. snímá základní jednotka, za účelem měření nafukovacího/vypouštěcího tlaku, tlak asi půl vteřiny po otevření příslušného elektromagnetického ventilu. Uvedená časová prodleva půl vteřiny je nezbytná pro dosažení stability snímané hodnoty nafukovacího/vypouštěcího tlaku. Pak, pokud procesor 162 základní jednotky zjistí při výpočtu tlak menší než 0,15 psi, určí, že základní jednotka 44. není připojena ke vzduchovým vakům nebo komorám 30, 32. a proces nastavování ukončí.

Claims (23)

1. - 50 PATENTOVÉ

   "PV i3

   o 1. Ovládací soustava pro ovládání tuhosti matrací naplněných tekutinou určená pro postele, vyzn ačující se tím, že obsahuje: kompresor, tekutinové potrubí propojující kompresor s nosnými matracemi plněnými tekutinou, ovládací prvky operativně připojené ke kompresoru a tekutinovému potrubí pro ovládání činnosti kompresoru pro upravení tuhosti uvedených matrací, ruční ovladač se spínacími prvky pro dálkové ovládání ovládacích prvků a přenášecí prvky pro přenos komunikačních informací mezi spínacími prvky a ovládacími prvky, čímž může být tuhost matrací určována na dálku pomocí akčních prvků ručního ovladače.
2. 2. Ovládací soustava podle nároku 1, vyznačuj icí se tím, že přenášecí prvky pracují v radiové části elektromagnetického spektra.
3. 3. Ovládací soustava podle nároku 1, vyznačuj ící se tím, že ovládací prvky dále obsahují prvky pro příjem a znázornění informací týkajících se tuhosti matrací.
4. 4. Ovládací soustava podle nároku 1, vyznačuj ící se tím, že matrace obsahují dvě separátní vodotěsné komůrky, ovládací prvky obsahují prvky pro nastavení tuhosti každé komůrky nezávisle na tuhosti zbývajících komůrek. 51
5. 5. Ovládací soustava pro ovládání tuhosti matrací naplněných tekutinou určená pro postele, vyzn ačující se tím, že obsahuje: kompresor, operativně připojený k vzduchem plněným matracím a propojený s nimi a mající vnější kryt zakrývající ventilátorovou jednotku, ovládací prvky operativně připojené ke kompresoru a tekutinovému potrubí pro ovládání činnosti kompresoru pro upravení tuhosti uvedených matrací, ruční ovladač se spínacími prvky pro dálkové ovládání ovládacích prvků a přenášecí prvky pro přenos komunikačních informací mezi spínacími prvky a ovládacími prvky, čímž může být tuhost matrací určována na dálku pomocí akčních prvků ručního ovladače.
6. 6. Ovládací soustava podle nároku 5, vyznačuj ící se tím, že ventilátorová jednotka je opatřena skříní ventilátorové jednotky obsahující ventilátor, skříň ventilátorové jednotky je opatřena komorou prvního oběžného kola a komorou druhého oběžného kola, komora prvního oběžného kola a komora druhého oběžného kola jsou propojeny tekutinovým průchodem.
7. 7. Ovládací soustava podle nároku 5, vyznačuj ící se tím, že ventilátorová jednotka je opatřena ventilátorem, ventilátor má dva stupně a je určen pro stlačování tekutiny, ventilátor má první oběžné kolo a druhé oběžné kolo, druhé oběžné kolo je umístěno tak, že tekutina vystupující z prvního oběžného kola je přiváděna k druhému oběžnému kolu. 52
8. 8. Ovládací soustava podle nároku 7, vyznačuj ící se tím, že ventilátor je umístěn ve skříni ventilátorové jednotky na základech tlumících vibrace.
9. 9. Ovládací soustava podle nároku 6, vyznačuj ící se tím, že ventilátor je opatřen motorem ventilátoru a tělesem ventilátoru, těleso ventilátoru obklopuje skříň motoru, skříň motoru v podstatě obklopuje motor ventilátoru a je opatřena alespoň jedním vstupem chladícího vzduchu a alespoň jedním výstupním otvorem, alespoň jeden výstupní otvor je tekutinově propojen s vybranou komorou oběžného kola, motor ventilátoru má axiálně otočný hnací hřídel a chladící oběžné kolo je pevně spojeno s hnacím hřídelem, čímž rotující chladící oběžné kolo přivádí vzduch přes alespoň jeden vstup chladícího vzduchu, prohání uvedený vzduch přes skříň motoru okolo motoru ventilátoru a vyhání uvedený vzduch přes alespoň jeden výstupní otvor do vybrané komory jednoho oběžného kola.
10. 10. Ovládací soustava podle nároku 6, vyznačuj ící se tím, že je dále opatřena spirálovitým vstupním průchodem, spirálovitý vstupní průchod je propojen s komorou prvního oběžného kola ventilátorové jednotky.
11. 11. Ovládací soustava podle nároku 5, vyznačuj ící se tím, že ovládací prvky obsahují displej pro selektivní znázorňování informací, týkajících se tuhosti matrací, uvedené informace obsahují numerickou stupnici, numerická stupnice uvádí tlak tekutiny v tekutinou plněných matracích a požadovaný tlak tekutiny v tekutinou plněných matracích. 53
12. 12. Ovládací soustava podle nároku 11, vyznačuj ící se tím, že numerická stupnice znázorněná na dispeji je v nelineárním vztahu k tlaku tekutiny v tekutinou plněných matracích.
13. 13. Ovládací soustava podle nároku 5, vyznačuj ící se tím, že ovládací prvky obsahují prvky bránící přehřátí pro ochranu kompresoru před přehřátím, prvky bránící přehřátí obsahují prvky pro předpokládání budoucí teploty kompresoru založené na parametrech stávajícího kompresoru.
14. 14. Ovládací soustava podle nároku 13, vyznačuj ící se tím, že prvky bránící přehřátí jsou aktivní, provádí kroky pro ochlazování kompresoru založené na předpokládaných podmínkách přehřátí.
15. 15. Způsob ovládání tuhosti matrací naplněných tekutinou určených pro postele pomocí ovládací soustavy podle kteréhokoli z výše uvedených nároků, vyznačuj ící se tím, že ovládací soustava obsahuje: kompresor, operativně připojený k vzduchem plněným matracím a propojený s nimi a má motor pro selektivní huštění a vypouštění matrací a hodnoty pro selektivní uzavírání matrací, ovládací prvky operativně připojené ke kompresoru a tekutinovému potrubí pro ovládání činnosti kompresoru pro upravení tuhosti uvedených matrací, ruční ovladač se spínacími prvky pro dálkové ovládání ovládacích prvků a přenášecí prvky pro přenos komunikačních informací mezi spínacími prvky a ovládacími prvky, obsahující 54 následující kroky: a) vybírání numerické hodnoty představující vybraný plánovaný tlak tekutiny v tekutinou plněných matracích, b) přenášení vybrané numerické hodnoty do ovládacích prvků, c) měření přesného tlaku tekutiny v tekutinou plněných matracích, d) určování podmínek pro nastavení tlaku tekutiny v tekutinou plněných matracích porovnáním vybraného plánovaného tlaku tekutiny se stávajícím tlakem tekutiny v tekutinou plněných matracích, e) aktivace kompresoru pokud je potřeba nastavit tlak tekutiny v tekutinou plněných matracích f) otevření ventilu a g) provedení zpětné vazby k aktivačním prvkům představující stav nastaveného tlaku tekutiny v tekutinou plněných matracích.
16. 16. Způsob podle nároku 15, vyznačující se tím, že dále obsahuje tyto kroky: a) určení potřeb pro nastavení tlaku tekutiny v tekutinou plněných matracích jejich nahuštěním, b) výpočet potřebné rychlosti motoru, c) výpočet času nutného pro uskutečnění vybraného nahu štění tekutinou plněných matrací a d) sepnutí kompresoru.
17. 17. Způsob podle nároku 16, vyznačující se tím, že dále obsahuje tyto kroky: a) určení potřeb pro nastavení tlaku tekutiny v tekutinou plněných matracích jejich vyfouknutím, 55 b) výpočet potřebné rychlosti motoru, c) výpočet času nutného pro uskutečnění vybraného vyfouknutí tekutinou plněných matrací a d) sepnutí kompresoru když je vypočtená potřebná rychlost motoru větší než nula.
18. 18. Ventilátorová jednotka pro ovládání tuhosti tekutinou plněných matrací určených pro postele podle kteréhokoli z výše uvedených nároků, vyznačující se tím, že ventilátorová jednotka obsahuje: ventilátor a skříň ventilátorové jednotky obklopující ventilátor, skříň ventilátorové jednotky je opatřena komorou prvního oběžného kola a komorou druhého oběžného kola, komora prvního oběžného kola a komora druhého oběžného kola jsou propojeny tekutinovým průchodem.
19. 19. Ventilátorová jednotka pro ovládání tuhosti tekutinou plněných matrací podle nároku 18, vyznačující se tím, že komora prvního oběžného kola komora druhého oběžného kola jsou vytvořeny integrálně s tekutinovým průchodem.
20. 20. Ventilátorová jednotka pro ovládání tuhosti tekutinou plněných matrací podle nároku 19,vyznačující se tím, že komora prvního oběžného kola komora druhého oběžného kola mají v podstatě původní kruhový tvar a jsou umístěny ve vzdálenosti od ventilátoru, umístěného mezi nimi.
21. 21. Ventilátorová jednotka pro ovládání tuhosti tekutinou plněných matrací podle nároku 20,vyznačující se tím, že ventilátor je opatřen středovým rotačním hřídelem, 56 původní v podstatě kruhová komora prvního oběžného kola komora druhého oběžného kola jsou umístěny na axiálně protaženém rotačním hřídeli ventilátoru.
22. 22. Ventilátorová jednotka pro ovládání tuhosti tekutinou plněných matrací podle nároku 21, vyznačující se tím, že ventilátor má dva stupně a je určen pro stlačování tekutiny, ventilátor má první oběžné kolo obsahující první stupeň a druhé oběžné kolo, obsahující druhý stupeň, druhé oběžné kolo je umístěno tak, že tekutina vystupující z prvního oběžného kola je přiváděna k druhému oběžnému kolu.
23. 23. Ventilátorová jednotka pro ovládání tuhosti tekutinou plněných matrací podle nároku 18,vyznačující se tím, že ventilátor je opatřen motorem ventilátoru a tělesem ventilátoru, těleso ventilátoru obklopuje skříň motoru, skříň motoru v podstatě obklopuje motor ventilátoru a je opatřena alespoň jedním vstupem chladícího vzduchu a alespoň jedním výstupním otvorem, alespoň jeden výstupní otvor je tekutinově propojen s vybranou komorou oběžného kola, motor ventilátoru má axiálně otočný hnací hřídel a chladící oběžné kolo je pevně spojeno s hnacím hřídelem, čímž rotující chladící oběžné kolo přivádí vzduch přes alespoň jeden vstup chladícího vzduchu, prohání uvedený vzduch přes skříň motoru okolo motoru ventilátoru a vyhání uvedený vzduch přes alespoň jeden výstupní otvor do vybrané komory jednoho oběžného kola.