CS230554B2 - Vodný roztok k moření a/nebo chemickému leštění předmětů z mědi nebo jejich slitin - Google Patents

Abstract

Vodný roztok obsahuje anorganickou kyselinu, např. kynelinu sírovou, peroxid vodíku, elifeticltý alkohol, nepř. n-propenol, tvořicí stabilisétor peroxidu vodíku v přítomnosti rozpuštěná aědi, a bočovinu nebo její deriváty.

Description

Vynález ae týká několikastupňového způsobu nořeni a/nebo chemického leštěni předmětů z mědi nebo jejich slitin a jeho předmětem je složeni tohoto vodného roztoku.

Měň a celé řada alitln mědi sa dá mořit a chemickým způsobem i v technickém měřítku leštit. Obzvláštní význam mé chemické leštěni slitin mědi a zinku, např. Ms 63, Ms 67,

Ms 72, Ms 80, Ms 85, Ms 90. Dekorativní účinek a struktura vytvořeného povrchu jsou srovnatelné s vlastnostmi dosažitelnými elektrolytickým leštěním.

Použití kyseliny dusičné ve vodné mořicí nebo leěticí lázni, při kterém ae vylučuje kysličník dusný, má za následek vznik dusíkatých plynů, jež tvoří krajnš nebezpečné vdechovací jedy. Dodržování úředně předepeených hodnot emlee a imise v provozním prostoru, kde tyto škodlivé plyny vznikají, naráží ne značné technické obtíže. Moří-li ee nepř. sypké předměty hromadné výroby z mědi nebo měděných slitin v rotujících bubnech nebo koších s perforovanou stěnou, ponořených do mořicího roztoku, vytvoří se při jejich vyjmutí z roztoků, které se skládají obvykle z kyseliny sírová a dusičná, téměř explozivní mračno dusíkatých plynů, která musí odsávací zařízení okamžitě účinně zachytit a neutralizovat. Nárazové zatížení vede obecně k přetížení odsávacího zařízení e tedy ke snížení účinnosti, takže se nedají prakticky dodržet předepsaná hodnoty emise a imise.

Většina známých mořicích roztoků pro měň a její slitiny obsahuje jako oxidační činidla chromeny případně kyselinu chromovou, která ae při reakci redukují' na kyselinu chromitou nebo chromitou sůl a ztrácejí tím svou účinnost. Třebaže Lze mořicí lázeň reektivovet novou přísadou kyseliny chromové, je její životnost omezená. Jedovatá kyselina chromová vyžaduje, aby odpadní vody, kterých je třebe pro omývání po moření e které potom odtékej! do odpadního potrubí, byly důkladně detoxikovány, což je velice nákladná.

Další podstatná nevýhoda spočívá v tom, že rozpuštěné měň se nedá z mořicí lázně elektrolyticky odstranit. Soli chrómu totiž hráni vylučováni mědi ne katodě. Totéž platí pro mořicí roztoky s obsahem kyseliny dusičné. Rychle vypotřebované kyseliny ee odvádějí do neutralizačních a detoxlkečnlch systémů a meň rozpuštěná v roztoku přichází nazmar.

Použití roztoků obsahujících peroxid k moření mědi e jejích slitin je známá. Tyto roztoky obsahují Zředěné anorganická kyseliny, zejména kyselinu sírovou. Ke zvýšení mořicího účinku se aktivují přidáváním sloučenin uvolňujících kyslík jeko je peroxid vodíku β jiné peroxi-sloučeniny.

Aktivace zředěných roztoků kyselin peroxidem vodíku je pro průmyslovou praxi velice výhodné. Provozní náklady jeou nízké a rozpuštěnou měň lze bez obtíží získávat elektrolyticky z vypotřebovaného roztoku. Použitelnost mořicích roztoků obsahujících peroxid vodíku je všek časově úzce omezená, poněvadž rozpuštěná kovové lonty katalyticky rozkládají peroxid vodíku. Leptacl rychlost roztoku není mimoto dostatečně velká e dekorační lesk mořených ploch nestačí požadavkům kladeným prexí. Aby se žebránilo rozkladu peroxidu vodíku, který ketalyzují ionty kovů, přešlo se na používání různých stabilizátorů.

Jako stabilizátory byly například navrženy látky tvořící cheláty, ebý se současně zlepšil povrchový lesk mořených předmětů z mědi a jejich slitin. Navržená sloučeniny tvořící prekursory chelétů, které se obzvláště hodí pro mořicí lázně s obsahem mědi, jsou aminy, např. monoaminy, diaminy nebo polyaminy, jako je EDTA nebo jejich soli e mono-, di- a tetranétriové soli. Sloučeniny tvořící cheláty, které zpracovávaná předměty nezbytně zavlékají do promývací vody, nesréžeji během následující neutralizace těžké kovy rozpuětěné během moření, zejména měň a zinek, takže nedojde k překročení předepsaných mezních hodnot koncentrace škodlivých látek v odpedních vodách.

Dále jsou známé stabilizátory, které obsahuji oktylamin a/nebo amidy kyseliny proplonové. Pomocí aminů nebo amidů se může skutečně podstatně snížit rychlost rozkladu peroxidu vodíku a tedy prodloužit trvanlivost mořicí lázně s kyselinou sírovou. Tyto stabilizátory však nevytvářejí vůbec žádný nebo jenom nedostatečný lesk, poněvadž ne povrchu mořeného předmětu dochází pouze k čistému moření, to znamená odstranění kysličníku.

Vynález odstraňuje dosavadní nedostatky a j§ho předmětem je vodný roztok k moření a/nebo chemickému leětění předmětů z mědi nebo jejích slitin. Podstata vynálezu spočívá v tom, že roztok obsahuje nejméně jednu anorganickou kyselinu, například kyselinu sírovou, v množství 5 ež 350 g/1, peroxid vodíku v množství 1 až 100 g/1, alifatický alkohol v množství 0,5 ež 100 ml/l-jako stabilizátor v přítomnosti rozpuětěné mědi a močovinu nebo její deriváty v množství 0,5 ež 100 g/1. Alifatickým alkoholem je e výhodou n-propenol.

Roztok podle vynálezu má vysokou stabilitu, rychle rozpouětí kysličníky při nepatrné korozi základního kovu a dá se regenerovat elektrolytickým vylučováním za účelem zpětného získávání rozpuštěných kovů. Roztok je prostý kyseliny dusičné, tekže nevznikají dusíkatá plyny a neobsahuje kyselinu chromovou ani chromeny, což zjednoduěuje zpracování odpadních vod.

Peroxid vodíku silně aktivuje kyselinu sírovou v mořicím roztoku, přičemž jeho nízké koncentrace brání jednak redukci kysličníku měSnetáho na kysličník mšňný a jednak opětné tvorbě kysličníku měďného na povrchu mořeného předmětu. Vynález se proto podstatně liěí od většiny lázní, které předpisují obsah peroxidu v mnohem vyšších koncentracích. Vodným roztokem podle vynálezu se dá dosáhnout úplně lesklý i vyleštěný povrch ponořeného předmětu už při nízké koncentraci peroxidu vodíku rovné 12 g/1, při době ponoření 40 s a při teplotě lázně 45 °C. Při obsahu pouhého 1 g/1 peroxidu vodíku a teplotě 40 ^eC se dojde ke stejnému výsledku během 4 min. Použité mořicí lázně obsahovaly 18 g/1 kyseliny sírové a ,2 g/1 rozpuštěné mědi.

Mořicí roztok s kyselinou sírovou a peroxidem vodíku má však nevýhodu v rychlém poklesu obsahu peroxidu vodíku. Na grafu na přiloženém výkrese je na oee úseček vynesena doba rozkladu peroxidu vodíku v týdnech a na ose pořadnic obsah HjOj v lázni) při koncentraci 100 % obsahuje lázeň 17 g 30* peroxidu vodíku, 50 g/1 kyseliny sírová e 10 g/1 rozpuětěné mědi. Z plně vytažené přímky je patrné, že peroxid vodíku se ve vodném mořicím roztoku s uvedeným obsahem složek téměř úplně rozkládá během časového období trvajícího asi 8 týdnů. Výzkumy ukázaly nejen, že se mořicí roztok chová velice nestabilně a že po krátké době dochází ke značně vysokým ztrátám peroxidu vodíku, nýbrž i rychlý pokles mořicí rychlosti, jak dochází k postupnému obohacování lázně mědí. Zpracovávaná předměty byly ponořeny do mořicího roztoku o teplotě mezi 22 a 32 °C na dobu 2 až 4 min.

Podle vynálezu bylo zjištěno, že přidá-li se k mořicímu roztoku jako stabilizátor alifatický alkohol, zůstává jak stabilita a tedy schopnost skladování, tek 1 leptaci účinek mořicího roztoku téměř konstantní i v přítomnosti lontů mědi, přičemž obohacování mědí může jít až na hranici rozpustnosti, která je 67,5 g/1.

Podle výhodného význaku vynálezu se používá jako stabilizátoru alifatických alkoholů s co nejvyšším bodem varu. Výborně se osvědčil např. n-propenol a bodem varu 97 °G. Přerušované přímka na grafu ukazuje, že při přidání 40 ml/1 n-propanolu jako stabilizátoru poklesne při obsahu 10 g/1 rozpuštěné mědi v lázni obsah peroxidu vodíku pouze ne 92 * po době provozu asi 8 týdnů, to znamená 55 dnů.

Stabilita a mořicí rychlost mořicí lázně podle vynálezu přidáním n-propenolu rychle stoupá e blíží se vzrůstající koncentrací n-propanolu konstantní konečná hodnotě. Ke zlepšeni stability peroxidu vodíku v roztoku e ke zvýšení mořicí rychlosti dochází už tehdy, když koncentrace n.propenolu je pouhých 0,5 ml/1. Vzrůstejlcl koncentrace n-propenolu ponechává stabilitu lázně 1 mořicí rychlost ne přibližně stejné výši pod omezenou hodnotou, ke které konvergují.

V »30554

Přidáním močoviny nebo jejích derivátů se stabilizační účinek je8tí zvýší. Z přerušované Sáry grafu je patrné, Se přísada n-propenolu umožňuje stebilizeee množství 92 % peroxidu vodíku po dobu 55 dní. Serchované přímka grafu ukazuje, že přidáním pouhého 1 g/1 močoviny se stabilita peroxidu vodíku značné zlepží. Dvousložkový stabilizátor s n-propenolem a močovinou vyvolává tedy bthem stejného časového intervalu odolnost peroxidu vodíku proti rozkladu rovnou 98 ®, vztaženo na výchozí koncentraci peroxidu.

\

Zvýšené teploty mořicího roztoku podporují spontánní rozklad peroxidu vodíku a zvyšují tlek par vžech kapalných složek, která tvoří mořicí roztok. Moření probíhá exotermicky, to znamená, že chemické reakce dodávají lázni teplo· Bylo zjištěno, že nejvýhodnějěí teplotní rozmezí jak pro udržení mořicí rychlosti, tak pro hospodárné vedení celého pochodu je od 25 do 55 °C. Teplotu lázně lze udržovat na konstantní hodnotě s kolísáním i 3 °C přímým chlazením pomocí chladicích hadů z kyselinovzdorné oceli, teflonu nebo titanu v nádrži obsahující mořicí lázeň, nebo nepřímo neustálým cirkulačním přečerpáváním lázně přes chladicí agregát. Rychlost moření lze regulovat tím,- že se teplote mořicích roztoků různého složení vhodně mění.

Obzvláště významné je skutečnost, že roztok kyseliny sirové obsahující peroxid vodíku odstraňuje velice rychle a radikálně rušivou vrstvu kysličníku, naproti tomu však napadá valíce málo základní kov ležící pod toutó vrstvou.

Účelně se moření provádí jako kombinovaný dvoustupňový pochod. Účelem prvního pracovního stupně, takzvaného předběžného moření, je vytvořit hladkou, bezvadně čistou kovovou plochu ponořených předmětů z mědi nebo slitin mědi, přičemž však tato ploché je obvykle nevzhledná.

Předběžná mořicí lázeň podle vynálezu mé typicky toto složení:

kyselině sírové	150 ml/1
peroxid vodíku 35®	50 ml/1
n-propenol	40 ml/1
močovina	2 ml/1
voda	do 1 litru
teplota	25 ež 45 °l
průměrné doba ponoření	1,5 min.

Účelem druhého pracovního stupně, takzvaného moření na lesk, je vytvoření optických povrchových reflexů, které se mohou měnit od stejnoměrného matného povrchu až k zrcadlovému lesku. Moření na lesk lze tedy označit jako chemické leštění.

Typické složení mořicí lázně na lesk je:

kyselina sírové 7 ml/1 peroxid vodíku 35® 140 ml/1 n-propanol 40 ml/1 močovina 2 ml/1 voda do 1 litru teplote 30 až 35 °C průměrná doba ponoření 1,5 min.

Předběžné moření není ve všech případech nezbytné. Účelnější je zjistit v konkrétním jednotlivém případě pokusem na vzořku, zda zpracovávané předměty potřebují předběžné moření.

Je nópedné, že koncentrace stabilizační sloučeniny v obou stupních zpracování je stejné. Rovněž je zajímavé, že koncentrace kyseliny sírové je v prvním pracovním stupni podstatně vyšší, přibližně o řád, než ve druhém stupni, e to v poměru 20 : 1, přičemž poměr koncentrací peroxidu vodíku je v obou stupních obrácený (1 : 3).

Postup ve dvou pracovních stupních mé tu výhodu, že v předběžném mořicím stupni může být množství peroxidu vodíku malé. Je znémé, že peroxid vodíku reaguje velice citlivě na nečistoty všeho druhu v rozpuštěném kovu na povrchu mořených předmětů, a to katalytickým rozkladem. Nezbytné vysoké koncentrace peroxidu vodíku v mořicí lázni na lesk by byla bez předřazení prvního mořicího stupně značně ohrožená a hospodárnost celého postupu by se značně snížilo.

Provozní spolehlivost, kterou skýtá moření na lesk jako druhý pracovní stupeň, umožňuje měnit v širokých mezích množství peroxidu vodíku i kyseliny sírové, a to jak ve vztahu na požadovaný jednozrnný lesklý povrch, tak na legovací složení základního kovu.

Záměrnou změnou poměrů koncentruje anorganické kyseliny a peroxidu vodíku lze ve dvoustupňovém postupu odstranit i těžké kysličníky, které vznikají např. při žíhání mědi a měděných slitin, a vyrobit bezvadné lesklé kovové povrchy v kontinuálním provozu. Provozní zkoušky ukázaly, že úběr kovu v prvním pracovním stupni, tedy při předběžném moření, je v poměru 2,5 : 1 k úběru ve druhém stupni k moření na lesk.

Po moření předmětů ve vodném roztoku kyseliny sírové a peroxidu vodíku a po následujícím opláchnutí ve vodě jsou jejich povrchy obecně povlečeny tenkou skvrnitou vrstvou převážně hnědé barvy; barva přechází nepravidelně na způsob obláčků ze světlých tónů do tmavých. Tenké povlaky sestávají předevěím z kysličníků; temné zbarvení povrchu se odstraní krátkodobým ponořením po dobu asi 30 s do zředěného roztoku kyseliny sírové v množství 1 až 100 g/1 při teplotách pod 30 °C a povrch se zesvětlí na stejnoměrný zlatožlutý tón. Lesklost takto zpracovaného povrchu mé co do odrazivosti stejné vlastnosti jako leštěná kovové plocha.

X.

Zesvštlení povrchu ponořením do zředěné kyseliny sírové lze tedy označit jako dekepovéní e představuje třetí pracovní stupeň, který souvisí s oběme předchozími stupni. Povrchové zpracování lze tedy aplikovat v těchto kombinacích: moření, moření na lesk, moření na lesk a dekapovéní, předběžné moření a moření ne lesk a konečně předběžné moření, moření na lesk e dekapovéní.

Poslední třístupňový pochod představuje z technologického hlediska nejvýhodnější kombinaci. Jakmile vznikne při předběžném moření kovové čistý povrch, způsobí moření ne lesk strukturně stejnoměrný, případně matně lesklý vzhled, který se v dekepovacím roztoku zesvštlí na vysoký lesk. Složení roztoků všech tří pracovních stupňů je třeba zvolit jednak ve vzájemné závislosti a jednak přizpůsobit pracovním podmínkám a slitinám, z nichž jsou zpracované předměty vyrobeny. Vhodně sleděný třístupňový pochod dévé vynikající výsledky u všech slitin nezávisle na poměru mědi k zinku.

Plochy z mědi nebo jejích slitin pomšrnš rychle nabíhají, zejména když jsou mokré. Proto se namořeně nebo chemicky vyleštěné předměty po dekapovéní ponoří do vodné pasivační lázně, která obsahuje v přibližně stejných poměrech kyselinu chromovou 8 fosforečnou. Přitom je účelné omezit koncentreci chromové i fosforečné kyseliny na ,0 g/1, což tvoří horní hranici.

Pasivační lázeň vytvoří na kovových plochách neviditelnou vrstvu, která je velice tenké, obvýkle tenčí než 1 um, mé vysokou adhezi a převádí tedy kovový povrch, který je po moření nebo chemickém leštění oktivní, na mechanicky a elektricky izolační, víceméně neaktivní pasivní vrstvu. Takto zpracované předměty z mědi nebo slitin mědi dostávají tedy dočasnou ochranu proti korozi a odolnost proti nabíhání.

Jak bylo uvedeno, je účelem vynálezu udržet omývací vodu prostou kyseliny chromové a chromanů. Proto se důsledně postupuje tak, že při praktickém použití vodného pesivačního roztoku se předměty vyňaté z tohoto roztoku neomývají vodou, nýbrž přímo suší. Směs kyselin v pasivační lázni je velice zředěné; zvýší-li se i teplota tohoto vodného roztoku značnou

23055* měrou asi ne 70 °C, ukázala zkušenost, Se mezi pesivscí a následujícím sušením předmětů není třeba předměty omývat vodou. Tím, že se vynechá omýváni, vyloučí se úplně nebezpečí, Se by zbytky peslvečnlho roztoku a tady zředěné kyseliny chromové byly zavlečeny zpracovávanými předměty z páslvačnl lázně do omývacl vody. Úplně tedy odpadá nákladné člětěnl odpadních vod a odstraňování kyseliny chromové a chromenů, které do nl byly zavlečeny z páslvačnl lézně.

Ukázalo se, že je účelné přidávat do věech roztoků podle vynálezu povrchové aktivní, s výhodou anionaktivní létky. Tyto létky a vysokou povrchovou aktivitou se vyznačují tím, Se mají dobrý zkrépěcl účinek, jsou odolné proti rozpuštěným těžkým kovům a nevytvářejí pěnu, zejména v mořicích lázních a nízkým obsahem kyseliny sírové.

často je účelné odmastit zpracovévané předměty před chemickým leštěním. K tomuto účelu stačí obecně jednoduchá varné odmašťovací lézeň.

Následující tabulka uvédí jako příklad aplikace vynálezu třístupňové moření a leštěni mosazných tlakových odlitků a shrnuje všechny jednotlivé technologické úkony v postupném ,sledu.

	Pracovní pochod	Teplote °C	Doba ponoření min
1	Odmaštění varem	80 °C	4,0
2	Opláchnutí	15	0,5
3	Předběžné moření	35	2,5
*	Opláchnutí	15	0,5
5	Hoření he lesk	40	2,0
6	Opláchnutí	,5	0,5
7	Dekapovéní	22	0,5
8	Opláchnutí	15	0,5
9	Pesivace	30	1,0
10	Sušení

Na rozdíl od známého mořeni v kyselině dusičné a sírové nepředstavuje doba přechodu z jednoho pracovního roztoku do následujícího kritickou hodnotu. Zpracovaný povrch není nepadán pracovním roztokem, který jej případně skrápí, po dobu přechodu z jedné lázně do druhé v technickém měřítku. Naproti tomu je účelné, když se ulpívající lázeň nechá důkladně odkapat, aby se zmenšily ztráty vznikající jejím vnesením do další lézně.

Sušení předmětů se může provádět obvyklým způsobem, např. odstřeňovéním. Mejí-li se předměty déle zpracovávat, např. niklovat, odpadá pesivace e sušení s předměty přicházejí ze mokra do následující pracovní lézně.

Chemicky vyleštěné mosazné předměty se často niklují ns lesk. Zkušenost ukazuje, že předměty vyleštěné v lézni podle vynálezu lze povléci niklovou vrstvou, která mé vysokou adhezi a vysoký lesk; předběžné elektrolytické odmaštění se přitom doporučuje. Adheze galvanických povlaků na povrchu chemicky vyleštěných slitin mědi je většinou lepší než ne plochách leštěných mechanicky.

Poněvadž přechod předmětů z jedné lézně do následující není z časového hlediska kritický, poněvadž koncentrace roztoků je v čase konstantní a poněvadž z roztoků se nevyvíjejí dusíkaté plyny, které se při postupech užívajících kyseliny dusičné musejí odsávat velkými a složitými odsávacími zařízeními, lze zpracovávané předměty mechanicky samočinně dopravovat celým zařízením, kde se používá k moření a leštění lézně podle vynálezu. Lézeň podle vynálezu tedy splňuje všechny specifické požadavky, které jsou nezbytné k vytvoření automatu na moření nebo leštění předmětů z mědi nebo slitin mědi.

830554

Ke zvýšeni Intenzity β k homogenizaci mořeni a chemického leštěni ae mají předměty ponořené do lázní spojité pohybovat. Je důležité vyvolet relativní pohyb mezi povrchem předmětů a roztokem, který je zkrápí. Nucené proudění roztoku po povrchu předmětů zajiěluje regeneraci pracovní lázně, která se na tomto místě vyčerpává. Stejnoměrné'koncentrace roztoku na všech plochách předmětů pak zejiěíuji kvalitativně stejnoměrné mořené e leštěné povrchy. _t

Totéž, co bylo řešeno o stabilitě chemická koncentrace, platí Identicky 1 pro udržování stejnoměrných teplotních polí kolem povrchů zpracovávaných předmětů. Tohoto stavu lze dosáhnout prakticky pouze nucenou konvekcl, to znamená nuceným relativním pohybem mezi povrchem předmětů e pracovní lázně.

Při moření a leštění sypkých předmětů hromadná výroby v bubnech nebo koších má dodržování konstantních teplot primární význam. Bubny nebo koše obsahující předměty mají dě« rované stěny, jsou ponořeny do mořicích nebo leštících roztoků e rotují v nich po předepsanou dobu zpracováni. Předměty hromadné výroby tvoří konglomerát, který stacionárně uzavírá uríité množství pracovního roztoku. Poměr celkové plochy předmětů k objemu uzavřeného pracovního roztoku je velice nepříznivý; reekce při moření a leštěni probíhají exotermicky. Měření ukázala, že při průměrné teplotě pracovní lázně asi 40 °C dosahuje roztok uzavřený v konglomerátu předmětů teplotu 70 °C i víc. Příliš vysoká teploty vedou ke spontánnímu místnímu rozkladu peroxidu vodíku e tedy k místnímu přebytku kyseliny sírové s k místnímu vypařování stabilizátoru. Předměty psk dostévejí narudlou barvu a nabíhají do červena; konstantní složení lázně a její stabilitě se totiž elespoň částečně poruší. Výměna roztoku je z tohoto důvodu velice důležitá při moření nebo chemickém leštění předmětů z mědi nebo jejích slitin v bubnech a koších: Obzvláštní výhoda vynálezu spočívá v tom, že měď roaipuštěnou v mořicí lázni lze spojitě znovu získávat elektrolytickým pochodem.

Elektrolýzu lze provádět s nerozpustnými olověnými anodami, poněvadž zpracovávat^ roztok obsahuje kov, tedy měň, které má menší sklon k Ionizaci než vodík. Mořici roztok cirkuluje v elektrolýzám, který je vybaven olověnými anodami a tenkými vlnitými plechy tvořícími katody. Obě elektrody jsou připojeny ke stejnosměrnému zdroji z nízkým výkonem, např. nižším než 4 Ve 100 A. Měň se vylučuje na katodových plechách, kdežto ne anodách vzniká volná kyselině sírová.

Podle katodového potenciálu dochází k vylučování mědi s katodovým proudovým výtěžkem přes 50 když koncentrace peroxidu vodíku je nižší než 5 g/1, e s proudovým výtěžkem esi 90 když je koncentrece peroxidu vodíku pod 2 g/1.

Kyselinu sítovou vylučující se ne enodě lze znovu použít k moření; pracovní roztok se tedy kontinuálně regeneruje e mé následkem toho podstatně delší životnost.

Kontinuální katodové redukování nebo-li zpětné získávání rozpuštěné mědi v elektro' lyzéru lze přizpůsobit řádově kvantitativně množství mědi, které ae rozpustila běhám spojitého moření e oddělila se od povrchu zpracovávaných předmětů. Podle vynálezu lze tedy dosáhnout konstantních provozních poměrů.

Moření probíhá exotermioky. Provédí-li se opětní získávání mědi spojitě v okruhu, lze současně chladit mořicí lázeň, které se neustále ohřívá, ne potřebnou teplotu. Mé-li např. teplote mořicí lázně hodnotu 42 °C při obsahu peroxidu vodíku 2,4 W, a ehladí-li se rožtok v cirkulačním bočníku na 32 °C, je výtěžek katodového proudu v elektrolýzám určeném k opětnému získáváni mědi asi 86 Ž.

Dále bylo neočekávaně žjištěno, že peroxid vodíku lze nahradit v ekvivalentních množstvích perkarbamátem. Účinek perkerbamétu v lázních k předběžnému moření nebo moření na lesk je srovnatelný s účinkem ne kyslík bohaté sloučeniny peroxidu vodíku. Oxidační účinek

30554 peroxidu vodíku jako jeho charakteristické vlastnost se použitím perkarbemátu jako jeho náhražky nijak nezmenší. I fyzikální vlastnosti perkarbemátu jsou podobné: těžké kovy rozpuštěné v pracovních lázních, zejména stříbro vyloučené z tvrdých pájek měděných nebo mo-, sazných předmětů, dále alkélie, částice prachu a látky s drsným povrchem působí jako katalyzátory. Zshřétí roztoků rovněž urychluje rychlost rozkladu perkarbemátu, které případně může probíhat bouřlivě. Mořicí a leětlcí lázně obsahující perkerbamét se stabilizují v technickém měřítku přidáním stabilizátoru podle vynálezu a do jisté míry přidáním antikatelyzútorů.

Claims (2)

1. PŘEDMĚT VYNXLE Z U

   1. Vodný roztok k moření e/nebo chemickému leětěni předmětů z mědi nebo jejích slitin, vyznačený tím, že obsahuje nejméně jednu anorganickou kyselinu, například kyselinu sírovou, v množství 5 až 350 g/1, peroxid vodíku v množství I až 100 g/1, alifatický alkohol v množství 0,5 až 100 ml/1 jako stabilizátor v přítomnosti rozpuštěné mědi a močovinu nebe její deriváty v množství 0,5 ež 100 g/1.
2. 2. Vodný roztok podle bodu 1, vyznačený tím, že jako alifatický alkohol obsahuje n-propenol.