CS229934B2

CS229934B2 - Production method subst.indolylacryte acid derivative

Info

Publication number: CS229934B2
Application number: CS825037A
Authority: CS
Inventors: Peter E Cross; Roger P Dickinson
Original assignee: Pfizer
Priority date: 1981-07-07
Filing date: 1982-06-23
Publication date: 1984-07-16
Also published as: AR230056A1; PL240814A1; NO822360L; GB2101992A; EP0069513A2; ES8305355A1; YU145482A; ES513765A0; DD202714A5; DK297382A; FI822386A0; DE3275545D1; FI822386L; EP0069513B1; AU532640B2; AU8563882A; EP0069513A3; PT75191A; IL66223A0; US4451472A

Description

Vynález se týká způsobu výroby indolcvých derivátů, zejména způsobů výroby určitých derivátů 3-(pyridylmethyl)- nebo 3->[imidazolylmethyl) indolylakrylových kyselin. Tyto sloučeniny selektivně inhibují působení enzymu thromboxam-syntetázy bez výraznější inhibice účinků enzymů prcstacyklin-syntetázy nebo cyklooxygenázy. Popisované sloučeniny je tedy možno používat například k léčbě thrombosy, ischemické srdeční choroby, mrtvice, přechodných záchvatů ischemie, migrény, zhoubných nádorů a cévních komplikací cukrovky.

Novými sloučeninami vyráběnými způsobem podle vynálezu jsou látky obecného vzorce I

ve kterém

R¹ znamená atom vodíku nebo alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku,

R² představuje atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, alkoxyskupinu s 1 až 4 atomy uhlíku nebo atom halogenu,

R³ znamená atom vodíku nebo methylovou skupinu,

Y představuje skupinu —COOH, —COOalk, kde alk znamená alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, nebo skupinu —CONHz a

Z znamená 1-lmidazolylový nebo 3-pyridylový zbytek, přičemž vynález zahrnuje rovněž farmaceuticky upotřebitelné soli těchto látek.

Halogenem se míní fluor, chlor, brom nebo jod.

Alkylové a alkoxylové skupiny se 3 a 4 atomy uhlíku mohou mít přímý nebo rozvětvený řetězec.

Výhodné sloučeniny jsou v E (trans)formě, tj. v takové formě, kdy zbytek ve významu symbolu Y je v trans-uspořádání vzhledem k indolovému kruhu.

Symbol R³ představuje s výhodou atom vodíku.

Symbol R¹ znamená s výhodou methylovou skupinu a Y karboxylovou skupinu.

R² představuje s výhodou atom vodíku, methylovou skupinu, methoxyskupinu nebo atom chloru. Pokud R² znamená některý z výše uvedených substituentů, nachází se tento substituent výhodně v poloze 5.

V nejvýhodnějších sloučeninách vyráběných způsobem podle vynálezu, představuje R¹ methylovou skupinu, R² a R³ představují atomy vodíku a Y znamená karboxylovou skupinu.

Sloučeniny obecného vzorce I je možno používat к inhibování působením enzymu thromboxan-syntetázy u živočichů, včetně lidí, bez výraznější inhibice účinků enzymů prostacyklin-syntetázy nebo cyklooxygonázy. Příslušné ošetření je možno provést tak, že se živočichovi podá účinné množství sloučeniny obecného vzorce I nebo její farmaceuticky upotřebitelné soli, nebo farmaceutického prostředku obsahujícího zmíněnou sloučeninu nebo její farmaceuticky upotřebitelnou sůl, společně s farmaceuticky upotřebitelným ředidlem nebo nosičem.

Výhodnými solemi jsou farmaceuticky u/potřebitelné adiční soli s kyselinami a v případě, že Y znamená karboxylovou skupinu, farmaceuticky upotřebitelné kovové nebo amoniové soli.

Farmaceuticky upotřebitelnými adičními solemi sloučenin podle vynálezu s kyselinami jsou soli s kyselinami obsahujícími farmaceuticky přijatelné anionty, jako například soli s kyselinou chlorovodíkovou, soli s kyselinou brornovodíkovou, soli s kyselinou sírovou (včetně hydrogensulfátů), soli s kyselinou fosforečnou (včetně hydrogen- a dihydrogenfosfátů), soli s kyselinou octovou, maleinovou, fumarovou, mléčnou, vinnou, citrónovou, glukcnovou, jantarovou a p-toluensulf-onovou.

Výhodnými kovovými solemi jsou soli s alkalickými kovy.

Sloučeniny shora uvedeného obecného vzorce I je možno připravovat řadou různých postupů, včetně postupu ilustrovaného následujícím reakčním schématem, v němž R¹, R², R³, Y a Z mají význam uvedený výše u obecného vzorce I.

(I)

V souhlase s typickým provedením tohoto postupu se indol vzorce II a alkin vzorce III podrobí vzájemné reakci s výhodou v přítomnosti báze (například bemzyltrimethylamoniumhydroxidu nebo tetrabutylamoniumfluoridu], ve vhodném organickém rozpouštědle, například v dioxanu či tetrahydrofuranu. Reakce obvykle trvá několik málo hodin, například do 4 hodin, pracuje-li se při teplotě místnosti, přičemž к urychlení reakce je možno reakční směs zahřát, například až do 100 °C.

Reakční produkt je možno izolovat a vyčistit běžnými postupy, jak je popsáno v následujících příkladech.

Tímto způsobem se připravují produkty v E-formě. Produkty v Z (cis]-formě se obecně získávají ozařováním E-formy ultrafialovým zářením podle běžných postupů.

Výchczí látky obecných vzorců II а III jsou buď známé nebo je lze připravit postupy analogickými postupům známým z dosavadního stavu techniky. Tak například ty výchozí látky, v nichž Z znamená 1-imidazolylový zbytek, jsou popsány v evropském patentu č. 3 901. Výchozí látky, v nichž Z znamená 3-pyridylcvcu skupinu, je možno připravit následujícími postupy:

hoch (R) z

iii) Raneyova slitina sloučenina (II)

β sloučenina (II) nebo ' O CHjMgi· —η _____— ------>

ÍÁ) Cl.ClHlRlZ

H ,.......-.........Výchozí indoly jsou popsány v evropském patentním spisu č. 3901.

Intermediární pyridylové deriváty, v nichž

R3 znamená methylovou skupinu, lze rovněž připravit postupem podle následujícího reakčního schématu:

Η ⁰-------_:---------------> (například CHsCOOH) + Z.COR⁵

Ve vzorcích uvedených v tomto reakčním schématu mají Rl a R² stejný význam jako v obecném vzorci I, R3 znamená methylovou skupinu a R4 představuje methylenovou skupinu.

Tak například dehydratací meziproduktu, v němž R3 znamená methylovou skupinu, se získá sloučenina s methylenovou skupinou ve významu symbolu R⁴, která pak hydrogenací, například vodíkem v ethanolu v přítomnosti paládia na uhlí jako katalyzátoru, za tlaku 0,2 až 0,5 MPa, poskytne žádaný výsledný produkt.

Některé zbytky ve významu symbolu Y lze přirozeně získat různými chemickými transformacemi, přičemž tyto možnosti jsou odborníkům dobře známé. Tak například sloučeniny obecného vzorce I, ve kterém Y znamená karboxylovou skupinu, lze získat hydrolýzou, výhodně alkalickou hydrolýzou odpovídajících esterů, v nichž

Y představuje alkoxykarbonylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku v alkylové části.

Shora zmíněnou kyselinu je možno převádět na velkou řadu derivátů; například tvorbou chloridu, bromidu nebo imidazolidu kyseliny s následující reakcí s amoniakem se získají amidy, v nichž Y znamená skupinu CONHc. Rovněž estery, v nichž Y představuje alkoxykarbonylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku v alkylové části, je možno podrobit reakci s amoniakem za vzniku odpovídajících amidů.

Všechny shora uvedené reakce jsou zcela běžné a jejich provedení, jakož i reakční podmínky . jsou odborníkům dobře známé, stejně jako další možnosti a variace těchto postupů.

Farmaceuticky upotřebitelné adiční soli sloučenin podle vynálezu s kyselinami je možno připravovat běžnými postupy, například reakcí volné báze ve vhodném rozpouštědle, například v ethanolu, s roztokem obsahujícím jeden ekvivalent žádané kyseliny ve vhodném rozpouštědle, například v etheru. Sůl se obecně z roztoku vysráží nebo ji lze izolovat odpařením rozpouštědla. Analogicky je možno běžnými postupy připravovat farmaceuticky upotřebitelné kovové a amonné soli.

V případě, že sloučeniny podle vynálezu obsahují asymetrický atom uhlíku, zahrnuje vynález racemické' směsi, jakož i separované opticky aktivní isomerní D- a L-formy. Tyto formy je . možno získat běžnými metcdami, například frakční krystalizací soli s vhodnou opticky aktivní kyselinou, například s kyselinou vinnou.

Bylo zjištěno, že sloučeniny obecného vzorce I a jejich farmaceuticky upotřebitelné soli selektivně inhibují působení enzymu thromboxan-syntetázy, -aniž by výrazně ovlivňovaly účinky enzymů prostacyklin-syntetázy nebo -cyklooxygenázy. Zmíněné sloučeniny lze tedy používat k léčbě různých klinických stavů charakterizovaných nerovnováhou prostacyklin/thromboxan Až. Z důvodů uvedených níže mohou tyto stavy zahrnovat thrombózu, ischemickou - srdeční chorobu, mrtvici, přechodné záchvaty ischemie, migrénu, zhoubné nádory a cévní komplikace cukrovky.

Výzkumné práce potvrdily, že ve většině tkání je převládajícím produktem metabolismu arachidonové kyseliny některá ze dvou nestálých látek, a to thromboxan Až (TxAz) nebo prostacyklin (PGIz) (Proč. Nat. Acad. Sci. USA, 1975, 72, 2994, Nátuře, 1976, 263, 663, Prostaglandins, 1976, 12, 897). Ve většině případů jsou při této biosyntetické cestě prostaglandiny Ez, Fz a D? vedlejšími produkty vznikajícími v menším množství. Objev thromboxanu Az a prostacyklinu výrazně ' rozšířil naše znalosti ohledně cévní homeostázy. Tak například prostacyklin je účinným vasodilatačním činidlem a inhibitorem shlukování krevních destiček, přičemž v- tomto- posledním ohledu je nejúčinnější až dosud objevenou endogenní látkou. Enzym prcstaglandin-syntetáza se nachází v endotheliální vrstvě cév a přeměňuje endoperoxidy uvolňované krevními - destičkami přicházejícími do styku se stěnou cévy. Takto produkovaný prostacyklin je důležitý pro prevenci - ukládání krevních destiček na stěnách cév (Prostaglandins, 1976, 12, 685, Science, 1976, 17, Nátuře, 1978, 273, 765).

Thromboxan Az je syntetizován enzymem thromboxan-syntetázOu, nacházejícím se například v krevních destičkách. Thromboxan Az je velmi silným vasokonstrikčním činidlem a látkou napomáhající shlukování krevních destiček. V tomto ohledu je tedy jeho účinek v- přímém protikladu k účinku prostacyklinu. Pokud je z libovolného, důvodu oslabena tvorba prostacyklinu cévami, pak endoperoxidy produkované destičkami přicházejí do kontaktu se stěnou cévy a jsou přeměňovány na thromboxan, nejsou však účinně přeměňovány na prostacyklin (Lancet, 1977, 18, Prostaglandins, 1978, 13, 3). Změna rovnováhy mezi prostacyklinem a thromboxanem' ve prospěch posledně zmíněné látky může mít za následek shlukování - krevních destiček, vasospasmus (Lancet, 1977, 479, Science, 1976, 1135, Amer. J. Cardiology, 1978, 41, 787) a zvýšenou náchyl nost k arÍherot^Lno^mbóze [Lancet (i) 1977, 1216j. Je rovněž známo, že u e.xpBrimentální artherosklerózy je snížena tvorba prostacyklinu a zvýšena produkce thromboxanu Az (Prostaglandins, 1977, 14, 1025 a 1035). Thromboxan Az byl tedy pokládán za - látku způsobující různé typy angíny pektoris, infarkt myokardu, náhlou srdeční smrt a mrtvici (Thromb. Haemostasis, 1977, 38, 132). Studie na králících prokázaly, že k změnám v EKG, typickým pro tyto stavy, dochází v případe, že se čerstvě připravený thromboxan Az injikuje přímo do srdce pokusného zvířete (Biochem. aspects ;f Prostaglandins and Thrombo:sanes, Ed. N. Kharasch a J. Fried, Academie Press 1977, str. 189). Tato technika se pokládá- za reprezentativní a jedinečný zvířecí model pro případ srdečních záchvatů u pacientů trpících koronárními chorobami a používá se k demonstraci toho, že aplikace sloučeniny antagonisující účinky thromboxanu Az chrání králíky před nepříznivými důsledky injekce thromboxanu Az.

Další oblastí, v níž - se nerovnováha mezi prostacyklinem a thromboxanem Az pokládá za faktor přispívající k vzniku a horšímu průběhuch^roby, je migréna.

Migrénové bolesti hlavy jsou spojeny - se změnami v intra- a extracerebrálním průtoku krve, konkrétně v snížení cerebrálního průtoku krve ve fázi před bolestí hlavy s následující dilatací v obou vaskulárních oblastech během bolestivé fáze.

Před nástupem bolesti dochází k zvýšení hladiny 5-hydroxytryptaminu v krvi, což svědčí -o výskytu shlukování in vivo a o uvolňování aminu z destiček. Je známo, že krevní destičky pacientů -trpících migrénou mají větší sklon k shlukování než krevní destičky normálních jedinců (J. Clin. Pathol., 1971, 24, 250, J. Headache, 1977, 17, 101). - Nyní se již -obecně uznává, že abnormalita - funkce destiček není jen hlavním faktorem v - pathogenézi migrénových záchvatů, ale že je ve skutečnosti jejich primární příčinou [Lancet (i), 1978, 5011. Léčivo, které selektivně modifikuje funkci destiček ve smyslu inhibice tvorby thromboxanu Az by tedy mohlo představovat značný přínos v léčbě migrény.

Abnormality v chování krevních destiček byly popsány u pacientů s cukrovkou [Metabolism, 1979, 28, 394, Lancet, 1978 - (i) 2351. Je známo, že diabetici jsou zvláště náchylní k mikrovaskulárním komplikacím, •artheroskler-óze a thrombóze, přičemž za příčinu takovéto angiopathie se považuje hyperreaktivita destiček. Destičky diabetiků produkují zvýšená množství thromboxanu Bz a malondialdehydu (Symposium „Diabetes and Thrombosis — Implications for Therapy“, Leeds, Velká Británie, duben 1979). Bylo rovněž prokázáno, že u krys s experimentální cukrovkou je snížena cévní tvorba prostacyklinu a zvýšena - syntéza - thrombo229934 xanu Až z destiček (IV. International Prostaglandín Conference, Washington, D. C., květen 1979). Má se tedy zato, že nerovnováha mezi prostacyklinem a thrcmboxamem Az je odpovědná za mikrovaskulární komplikace cukrovky. Inhibitor thromboxan Až-synthetázy by tedy mohl být klinicky upotřebitelný při prevenci těchto, vaskulárních komplikací.

Aspirin a většina jiných nesteroidních protižánětlivě účinných léčiv ínhibuje enzym cyklooxygenázu. Účinek tohoto působení spočívá v potlačení produkce prostaglandin Gž/IH-endoperoxídů, a tím ve snížení hladiny jak prostacyklinu, tak thromboxanu Až. Aspirin a léčiva aspirinového typu byly klinicky hodnoceny co do účinnosti při prevenci mrtvice a srdečních záchvatů (New England and J. Med. 1978, 299, 53, Β. M. J., 1978, 1188, Stroke, 1977, 8, 301).

I když s těmito léčivy byly získány určité povzbudivé výsledky, byla by v těchto klinických podmínkách cennější sloučenina, která by specificky inhibovala tvorbu thromboxanu Až, aniž by byla na závadu biosyntéze prostacyklinu [Lancet (ii), 1978, 780).

Schopnost primárních tumorů metastázovat je základní příčinou neúspěchů při léčbě zhoubných nádorů v humánní medicíně. Tvrdí se, že metastatické nádorové buňky mohou měnit kritickou rovnováhu prostacyklin/thromboxan Až ve prospěch thrombózy (Science, 1981, 212, 1270). V poslední době bylo, prokázáno, že prostacyklin je účinným antimetastatickým činidlem vzhledem k svému účinku proti shlukování destiček. Tyto výsledky naznačují, že inhibitor thromboxan Až-syntetázy může působit in vivo jako antimetastatické činidlo (J. Cell. Blok 1980, 87, 64).

Účinek sloučenin obecného, vzorce I na enzym thromboxan-syntetázu a na enzymy prostacyklin-syntetázu a cyklooxygenázu byl zjišťován následujícími testy in , vitro.

1. Cyklooxygenáza

Mikrosomy semenných váčků krysy (Biochemistry, 1971, 10, ž372] se ínkubují s arachidonovcu kyselinou (100 ^mol, 1 min, 22 °C ] za vzniku prostaglandinu Hž a alikvótní podíly reakční směsi se vstřikují do proudu Krebsova roztoku s hydrogenuhličitanem, jímž se promývá spirálně odříznutý proužek aorty králíka (Nátuře, 1969, 223, 29). Promývací roztok má teplotu 37 °C a obsahuje směs antagonistů (Nátuře, 1978, 218, 1135) a indomethacin (Brit. J. PharmaCOl., 1972, 45, 451).

Schopnost testované sloučeniny inhibovat enzym se měří porovnáním zvýšení isometrického, napětí vyvolaného prostaglandinem

Hž v- nepřítomnosti testované sloučeniny a po pětiminutové předchozí inkubaci enzymu s testovanou látkou (Agents and Actions, 1381, 11, 274).

1Ď

2. Prostacyklln-syntetáza

Mikrosomy aorty vepře (Nátuře, 1976, 263, 663] se 30 sekund inkubují při teplotě 22 °C' s prostaglandinem H2 vyprodukovaným jako v testu 1) a alikvótní podíly ' směsi se podrobí biologické zkoušce jako v testu 1). Produkce prostacyklinu [prcstaglandin Iž) se z jíš tu je nepřímo měřením poklesu napětí vyvolaného prostaglandinem Hž (prostacyklin sám, nepůsobí kontrakci aorty). Tomuto poklesu je možno úplně zabránit předběžnou inkubací enzymu se selektivním inhibitorem prostacyklin-syntetázy, 15-hydroxyarachidonovou kyselinou (Prostaglandins, 1976, 12, 715). Testovaná sloučenina se 5 minut inkubuje s enzymem a pak se měří její schopnost bránit poklesu , napětí.

3. Thromboxan Až-syntetáza

Mikrosomy krevních destiček člověka, předem zpracované indomethacinem (Science, 1976, 193, 163) se 2 minuty inkubují při teplotě 0 cc s prostaglandinem Hž, vyprodukovaným jako v testu 1. a alikvótními částmi reakční směsi se postupně promývají 2 spirálně odříznuté proužky králičí aorty oddělené od sebe skleněnou spirálou (doba průtoku 2 minuty). Přítomnost , této spirály je potřebná proto, aby mohlo dojít k selektivnímu rozkladu méně stálého thromboxanu Až (Proč. Nat. Acad. Sci., 1975, 72, 2994), čímž se umožní separátní měření zvýšení isometrického napětí způsobeného, vzniklým thromboxanem Až a zbývajícím prostaglandinem Hž. Testovaná sloučenina se nejprve 5 minut inkubuje s enzymem a pak se měří její schopnost inhibovat enzym thromboxan-syntetázu jako snížení složky isometrického napětí připadající na thromboxan Až.

Bylo zjištěno, že sloučeniny podle vynálezu, testované tímto způsobem, jsou schopné selektivně inhibovat enzym thromboxan-syntetázu.

Kromě shora uvedených testů byl popsán test in vitro, k měření inhibice shlukování krevních destiček člověka, z něhož je možno usuzovat na klinickou antithrombotickou účinnost [Lancet ' (ii), 1974, ' 1223, J. Exp. Med., 1967, 126, 1711. Obě klinicky účinná léčiva, aspirin a sulfinpyrazcn, vykazují v tomto testu inhibiční účinnost in vitro, proti řadě různých činidel způsobujících shlukování destiček.

Byla rovněž popsána řada testů in vivo na pokusných zvířatech, sloužících k hodnocení potenciálních antithrombotických léčiv.

Metoda, kterou popsali Patrono a spol., je přizpůsobena pro studium vzniku thromboxanu B2 ve vzorcích plné krve, odebíraných zvířatům před a po· aplikaci léčiva.

Vzorky krve se ,odeberou , do skleněných zkumavek a nechají se při teplotě 37 °C sra223934 zit. Sérum se oddělí odstředěním a vzorky se uchovávají při teplotě —40 °C až do zkoušky na thromboxan Bz, při níž se deproteinisované vzorky v příslušně zředěných · ethanolických roztocích analyzují RIA. Tato technika se používá při pokusech s testovanými sloučeninami, sloužících k stanovení jejich účinnosti při intravenosní aplikaci anestetizovaným králíkům.

Anestetisovaný králík

Samci novozélandských bílých králíků (2,6 až 5,6 kg) se anestetisují intravenosním · podáním 30 mg/kg natrlum-pentobarbitonu následovaným intraperitoneálním podáním 500 mg/kg urethanu. Po· kanylaci průdušnice se katetrizuje krční tepna pro odběr krevních vzorků. Průchodnost katetru se udržuje pomalou infusí (0,2 ml/min) sterilního· solného roztoku. 30 a 5 minut před aplikací testované sloučeniny nebo nosného prostředí [0,9% roztok (hmotnost/objem) chloridu sodného, 0,2 ml/kg] do· okrajové ušní žíly se Odeberou z krční tepny kontrolní vzorky krve. K testu se používají tři skupiny králíků. První skupině se podá 0,03 mg/kg testované sloučeniny a po 1 hodině pak 0,1 mg/kg. Druhé skupině se obdobně podá 0,3 mg/kg testované sloučeniny a po· 1 hodině 1 mg/kg. Třetí skupině se aplikuje pouze nosné prostředí a po jedné hodině další dávka nosného prostředí. V různých časech po každé aplikaci se odebírají vzorky krve z krční tepny. Při každém z těchto· odběrů se odebere 1 ml krve do skleněné zkumavky neobsahují antikoagulant, k stanovení thromboxanu Bz. K tomuto účelu se krevní vzorky nechají srazit během dvouhodinové inkubace při teplotě 37 °C (podle předběžných pokusů bylo· zjištěno, že v tomto případě vzniká nejvíce thromboxanu Bz) a sérum, se oddělí odstředěním. Po deproteinisaci ethanolem a zředění tris-pufrem (Isojel) se ve vzorcích séra zjišťuje obsah thromboxanu Bo^: pomocí RIA.

Intravenosní injekce arachidonové kyseliny králíky usmrtí, protože vyvolá shluknutí destiček a. plicní embolii. V tomto případě opět obě klinicky účinná léčiva, aspirin (Agents and Actions, 1977, 1, 481] a sulfinpyřazon (Pharmacology, 1976, 14,522) chrání králíka před smrtícím účinkem této injekce;. Bylo rovněž prokázáno, že sulfinpyrazon brání shlukování destiček v mimotělní kličce abdominální aorty krysy in vivo (Thrrrnb. Díathes. Haem. 1973, 30, 138).

Výsledky dosažené při tomto testu jsou uvedeny v následující tabulce:

TABULKA

Inhibice tvorby thromboxanu Bž v % po intravenosní aplikaci králíkům testovaná látka dávka inhibice tvorby thromboxanu Bz v % (mg/kg) 2 min. 15 min. 30 min. 45 min. 75 min.

0,3

1,0 93

0,1	81.	82
0,3	95	98	93	90
1,0	97	94	97	95

Popisované sloučeniny je možno aplikovat orálně ve formě tablet nebo kapslí obsahujících jednotkovou dávku účinné látky společně s pomocnými látkami, jako jsou kukuřičný škrob, uhličitá vápenatý, monohydrogenfosforečnan vápenatý, alginová kyselina, laktosa, stearát hořečnatý nebo mastek. Tyto tablety se obvykle připravují tak, že se směs shora uvedených složek granuluje · a z granulátu se pak vylisují tablety o· žádané velikosti. Kapsle se obecně připravují tak, že se směs shora uvedených složek granuluje a granulátem se plní tvrdé želatinové kapsle o takové velikosti, aby se do nich vešla žádaná dávka.

Sloučeniny podle vynálezu lze rovněž aplikovat parenterálně, například intramuskulárnírni. Intravenosními nebo subkutánními injokc· mi. K parenterálnímu podání se tyto látky rs výhodou používají ve formě sterilního vodného roztoku, · který může obsahovat další rozpustné přísady sloužící například k isctonisaci nebo k úpravě pH.

Sloučeniny podle vynálezu je možno vnést do destilované vody a pH roztoku upravit pomocí kyseliny, jako kyseliny citrónové, kyseliny mléčné nebo kyseliny chlorovodíkové na hodnotu 3 až 6. K isotonisaci roztoku je pak možno přidat příslušné množství dalších rozpustných přísad, jako dextrosy nebo chloridu sodného. Výsledný roztok lze pak sterilisovat a plnit jím sterilní skleněné ampule o takové velikosti, že se do nich vejde žádaný objem roztoku. Sloučeniny podle vynálezu lze rovněž aplikovat infusí shora popsaného parentcrálního preparátu do žíly.

Očekává se, že při orální aplikaci v humánní medicíně se bude denní dávka sloučeniny obecného vzorce I pro typického dospělého pacienta (70 kg) pohybovat cd 0,1 do 20 mg/kg. V případě parenterálního podání bude denní dávka sloučeniny obecného vzorce I pro typického dospělého pacienta činit 0,01 až 0,5 mg/kg. Tablety nebo kapsle budou tedy obsahovat 5 až 150 mg účinné látky a budou aplikovány orálně až třikrát denně. Dávkovači jednotky k parenterálnímu podání budou obsahovat 0,5 až 35 mg účinné látky. Jako typický preparát ve formě ampule je možno uvést ampuli o objemu 10 ml, obsahující v 6 až 10 ml roztoku 5 mg účinné látky.

Je pochopitelné, že v každém případě určí nejvhodnější dávku pro toho kterého pacienta ošetřující lékař, přičemž tato dávka se bude měnit v závislosti na věku pacienta, jeho hmotnosti a. odezvě na podaný preparát.

Shora uvedené dávky představují pouze příklady dávek pro průměrného pacienta, přičemž se pochopitelně mohou vyskytnout individuální případy, kdy bude nutno aplikovat vyšší nebo nižší dávky.

Přípravu nových sloučenin obecného vzorce I ilustrují následující příklady provedení, jimiž se však rozsah vynálezu v žádném směru neomezuje.

Příklad 1

E-3-I1-[ 2-methyl-3-(1--midazolylmethyl) j indolyljakrylová kyselina

K roztoku 1,05 g 2-methyl-3-(l-imidažolylmethyljindolu [viz evropský patentní spis č. 3901) a 0,5 ml 40% methanolického roztoku benzyltrimethylamc-niumhydíOxidu ve 12 ml dioxanu se za míchání přikape 0,54 g ethyl-propiolátu (CH s c . COOC2H5), výsledný roztok se 2 hodiny míchá při teplotě místnosti a pak se odpaří. Zbytek se vylije do vody a směs se několikrát extrahuje ethylacetátem. Spojené extrakty se promyjí vodou, vysuší se síranem sodným a rozpouštědlo se odpaří. Olejovitý zbytek se podrobí chromatografií na silikagelu. Elucí chloroformem se získá 1,1 g olejovitého materiálu, který je podle NMR spektroskopie tvořen směsí ethylesteru a methylesteru žádaného produktu.

0.80 g této směsi esterů se rozpustí ve 2 ml ethanolu a k roztoku se přidá roztok 0,21' g hydroxidu sodného ve 20 ml vody. Směs se 6 hodin zahřívá na parní lázni, pak se odpaří, odparek se rozpustí v malém objemu vody a roztok se okyselí kyselinou octovou. Pevný produkt se odfiltruje a po promytí vodou se krystaluje z isopropanolu. Získá se 0,32 g E-3-/l-[2-methyl-3-(l-imldazolylmethyl) jindolybakrvlové kyseliny o teplotě tání 228 až 230 'C.

Analýza:

pro C16H15N3O2 .

vypočteno:

‘ 68,31 % C, 5,38 % H, 14,94 %, N, nalezeno:

68,28 % C, 5,48 % H, 14,60 % N.

Příklad 2

E-3-j'l- [ 2-methyl-3- [ 3-pyridylmethyl) ] indolylakrylová kyselina

Za. použití analogického postupu jako v příkladu 1 se na 2-methyl-3-( 3-pyridylmethyl J indol působí ethyl-propiolátem a intermediární ester se podrobí hydrolýze. Získá se E-3-1-[ 2-methyl-3- (3-рут1у1теШу1) j -indolyljakrylová kyselina tající. po krystalizaci z methanolu při 206 až 207 °C.

Analýza:

pro C18H1&N2O2 vypočteno:

73,95 % C, 5,52 % H, 9,58 % N, nalezeno:

73,48 % C, 5,53 % H, 9,78 % N.

Příklad 3

Ethylester E-3-Í1- [ 2-methyl-3- (1-imidazolylmethyl) jindolylakrylové kyseliny

K roztoku 10,55 g 2-methyl-3-( 1-imidazolylmethyl (indolu a 4,90 g ethyl-propiolátu ve 150 ml suchého tetrahydrofuranu se za míchání při teplotě místnosti přikape 50 ml 1M roztoku tetra.butylamoniumfluoridu v tetrahydrofuramu. Výsledný roztek se 2 hodiny míchá při teplotě místnosti, pak se vylije do vody, směs se několikrát extrahuje ethylacetátem, spojené extrakty se důkladně promyjí vodou a vysuší se síranem sodným. Fo odpaření rozpouštědla se získá pevný zbytek, který se podrobí chromatografii na silikagelu. Elucí chloroformem se vymyje nejprve určité množství nečistot a pak čistý produkt. Frakce obsahující produkt se odpaří a pevný zbytek se krystaluje ze směsi chloroformu, a petroletheru (teplota varu 40 až 60 °C). Získá se 8,00 g ethylesteru

229

Е-3-|1- [ 2-methyl-3- (1-imidazolylmethyl ] ] indolyl|akrylové kyseliny o teplotě tání 121 až 122 °C.

Analýza:

pro C18H18N5O2 vypočteno:

69,88 % C, 6,59 % H, 13,58 % N, nalezeno*

69,69 % C, 6,16 % H, 13,57 % N.

Další estery připravené způsobem podle př íkladu 3 z příslušných výchozích látek jsou uvedeny v následující tabulce 1:

О'

CÚ N 2?

д CÚ

X	Z	z	z	z	z
		νθ	^о	^о	^о
О'	О'-	О' ’	о''	О'	О'
СМ	bs	OO		о	со
СП	ιη	00	СО	СП	сэ
с\Г	CM	со	03	м	со
гН	г-1
Я	Η	я	я	х^?	я
θ'-	о'	'θ О'	χ> о	О'
СП СО	CM σ>	со со	00	о 1П	00 со
LO	1.0'	со	со	1П

ο Λ ο

S \гн cx

CJ CJ

ο ιη

Ο

О'LO

ΙΟ [< со д 'СО > о N 2?

о

Í-4 TJ >>

ca

TABULKA 1

Ό >£ сх

со

cd

N

2?

д ca

2	2		2		2	2	2
		θ'-	О'		О'		-р 0^х
4fl		in	СЧ]			со	но
r4	o	гЧ	сл		κγ		гЧ
XT r4	гЧ	СЛ~	00		СО	со	СЛ

2	2~	Я			2~	2	2
<o О'	χθ о⁴	θ'-	О'
CD	о	СЧ]	О		00		СЧ]
CD	т-Ч	СП	СЛ		ю	00
Lf?	LO	UD	СО				LO

ω	ω	ω	о	сч	о	и	О

74,32 O/o C, 6,21 % H, 8,83 %

о ω >ω 'd cd S >C л co σ>

2 О 9 Π 4

Příklad 12

E-3-[l-[5-chlor-2-methyl-3-( 3-pyridylmethyl ) 1 mdolyljakrylamid

Směs 0,33 g E-3-[l-[5-chlor -2-methyl-3-(3-pyridylmethyl) | indolyllakrylové kyseliny. 0,20 g N,N^{-karbonyldiimidazolu a 5 ml suchého dioxanu se 2 hodiny zahřívá na parní lázni a pak se odpaří. К odparku se přidá nadbytek koncentrovaného roztoku amoniaku v ethanolu, výsledný roztok se nechá 30 minut stát a pak se odpaří. Triturací pryskyřičnateho zbytku s vodní se získá pevný produkt, který po krystalizaci z methanolu poskytne E-3-;l-1 5-chlor-2-methyl-3-( 3-pyridylmethyl) ] indolyljakrylamid o teplotě tání 262 až 263 °C.

Analýza:

pro CieHiíiClNsO vypočteno:

66,36 % C, 4.95 % H, 12,90 % N, nalezeno:

65,88 % C, 5,23 % H. 12,44 % N.

Následující přípravy ilustrují výr:bu výchozího materiálu používaného v příkladu. 2.

Příprava 1

Příprava 2-methyl-3-(3-pyridylmethyl ) indolu

К suspenzi 2,24 g hydroxidu draselného ve 200 ml xylenu se přidá 27,25 g 3-pyridylmethanolu a směs se zahřívá, к varu pod zpětným chladičem za odstraňování vody pomocí Dean-Starkovy jímky. Po ochlazení se přidá 16,4 g 2-methylindolu, směs se 3 hodiny zahřívá к varu pod zpětným chladičem, к horkému roztoku se přidá 1,0 g Raneyovy slitiny a v zahřívání к varu pod zpětným chladičem se pokračuje přes noc. Po ochlazení se podíl obsahující kovové částice odfiltruje a promyje se 25 ml etheru. Organické podíly se spojí, extrahují se dvakrát vždy 100 ml vody, organická vrstva se oddělí a po ochlazení na 0 ^CC se z ní vyloučí pevná sražemina, která se odfiltruje. Krystalizací této pevné látky z toluenu se získá 14,6 g čisté sloučeniny uvedené v názvu, tající při 207 až 210 °C.

Analýza:

pro CísHuNz vypočteno:

80.60 % C, 6,30 % H, 12,15 % N, nalezeno:

81,05 % O, 6,35 % H, 12,60 % N.

Příprava 2

2-methyl-3- [ 1- ( 3-pyridyl) ethyl ] indol

Roztok 9,37 g 1-(2-methyl-3-indolyl )-1-( 3-pyridyl)ethylenu (připraven podle J. Het. Chem. 9_f 833, 1872) ve 200 ml ethanolu se v přítomnosti 10% paládia na uhlí hydrogenuje za tlaku 0,25 MPa. Reakční směs se zfiltruje, odpaří se a zbytek se krystaluje ze směsi ethylacetátu a petroletheru (teplota varu 60 až 80 °C). Získá se 5,74 g 2-methyl-3-[l-(3-pyridyl)ethyl lindolu o teplotě tání 139 až 141 °C.

Analýza:

pro CieHíoNz vypočteno:

81,32 % C, 6,83 % H, 11,86 % N, nalezeno:

31,56 % C, 7,11 % H, 11,65 % N.

Claims

VYNÁLEZU

1. Způsob výroby derivátů subst, indolylakrylových kyselin obecného vzorce I

R² představuje atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, alkoxyskupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, alkoxyskupinu s 1 až 4 atomy uhlíku nebo atom halogenu,

R³ znamená atom vodíku nebo methylovou skupinu,

Y představuje karboxylovou skupinu, alkoxykarbonylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku v alkylové části nebo skupinu —CONH2 a

Z znamená 1-imidazolylovou nebo 3-pyridylovou skupinu, a jejich farmaceuticky upotřebitelných solí, vyznačující se tím, že se sloučenina obecného vzorce II ve kterém

R¹ znamená atom vodíku nebo alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku,

229334

R1, R2, R3 a Z mají shora uvedený význam, nechá' reagovat se sloučeninou obecného vzorce III

CH = C . Y (III] ve kterém

Y má shora uvedený význam, načež se popřípadě získaný produkt obecného vzorce I převede na svoji farmaceuticky upotřebitelnou sůl nebo/a se sloučenina obecného vzorca I, v níž Y znamená karboxylovou skupinu, přemění na odpovídající sloučeninu, v níž · Y znamená skupinu —CONHž, převedením na chlorid, bromid či inidazo1id kyseliny a následující . reakcí s amoniakem, nebo/a se sloučenina obecného vzorce I, v níž Y znamená alkoxykarbonylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku v alkylové části, přemění hydrolýzou na odpovídající sloučeninu, v níž Y znamená karboxylovou skupinu.
2. Způsob podle bodu 1, k výrobě sloučenin shora uvedeného obecného vzorce I, ve kterém R¹, R² Y a Z mají význam jako v bodu 1 a R3 znamená atom vodíku, a jejich farmaceuticky upotřebitelných solí, vyznačující se tím, že se sloučenina shora uvedeného obecného vzorce II, ve kterém R1, R², R3 a Z mají v tomto bodu uvedený význam, nechá reagovat se sloučeninou shora uvedeného obecného vzorce III, ve kterém Y má v tomto bodu uvedený význam, načež se popřípadě získaný'produkt obecného vzorce I převede na svoji farmaceuticky upotřebitelnou sůl nebo/a se sloučenina obecného vzorce I, v níž Y znamená karboxylovou skupinu, přemění na odpovídající sloučeninu, v níž Y znamená skupinu —CONHž, převedením na chlorid, bromid či imidazolid kyseliny a následující reakcí s amoniakem, nebo/a se sloučenina obecného vzorce I, v níž Y znamená alkoxykarbonylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku v alkylové části, přemění hydrolýzou na odpovídající sloučeninu, v níž Y znamená karboxylovou skupinu.
3. Způsob podle bodu 2, vyznačující se tím, že se reakce provádí v přítomnosti báze.
4. Způsob podle bodu 3, vyznačující se tím, že se jako báze použije benzyltrimethylamoniumhydroxid nebo tetrabutylamoniumfluorld.
5. Způsob podle libovolného z bodů 2 až

4, vyznačující se tím, že se jako výchozí látky použijí odpovídající sloučeniny obecných vzorců II a III, za vzniku sloučenin obecného vzorce I, v němž R1 znamená methylovou skupinu a Y představuje karboxylovou skupinu, a zbývající obecné symboly mají význam jako v bodu 2.
6. Způsob podle libovolného z bodů 1 až

5, vyznačující se tím, že se jako výchozí látky použijí odpovídající sloučeniny obecných vzorců II a III za vzniku sloučeniny obecného vzorce I v E-formě, kde skupina Y je v trans-poloze k indolovému kruhu a jednotlivé obecné symboly mají shora uvedený význam.
7. Způsob podle bodu 1, k výrobě sloučenin shora uvedeného obecného vzorce I, ve kterém R1, R², Y a Z mají význam jako v bodu 1 a R3 znamená methylovou skupinu, a jejich farmaceuticky upotřebitelných solí, vyznačující se tím, že se sloučenina shora uvedeného obecného vzorce II, ve kterém R1, R², R3 a Z mají v tomto bodu uvedený význam, nechá reagovat se sloučeninou shora uvedeného obecného vzorce III, ve kterém Y má v tomto bodu uvedený význam, načež se popřípadě získaný produkt obecného vzorce I převede na svoji farmaceuticky upotřebitelnou sůl nebo/a se sloučenina obecného vzorce I, v níž Y znamená karboxylovou skupinu, přemění na odpovídající sloučeninu, v níž Y znamená skupinu —CONHž, převedením na chlorid, bromid či imidazolid kyseliny a následující reakcí s amoniakem, nebo/a se sloučenina obecného vzorce I, v níž Y znamená , alkoxykarbonylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku v alkylové části, přemění hydrolýzou na · odpovídající sloučeninu, v níž Y znamená karboxylovou skupinu.
8. Způsob podle bodu 7, vyznačující se tím, že se reakce provádí v přítomnosti báze.