CS227350B2 - Způsob výroby derivátů 1,1-dioxopenicilanové kyseliny - Google Patents

Způsob výroby derivátů 1,1-dioxopenicilanové kyseliny Download PDF

Info

Publication number
CS227350B2
CS227350B2 CS828597A CS859782A CS227350B2 CS 227350 B2 CS227350 B2 CS 227350B2 CS 828597 A CS828597 A CS 828597A CS 859782 A CS859782 A CS 859782A CS 227350 B2 CS227350 B2 CS 227350B2
Authority
CS
Czechoslovakia
Prior art keywords
formula
bromine
chlorine
acid
iodine
Prior art date
Application number
CS828597A
Other languages
English (en)
Inventor
Vytautas J Jasys
Original Assignee
Pfizer
Priority date (The priority date is an assumption and is not a legal conclusion. Google has not performed a legal analysis and makes no representation as to the accuracy of the date listed.)
Filing date
Publication date
Priority claimed from CS822014A external-priority patent/CS227345B2/cs
Application filed by Pfizer filed Critical Pfizer
Priority to CS828597A priority Critical patent/CS227350B2/cs
Publication of CS227350B2 publication Critical patent/CS227350B2/cs

Links

Landscapes

  • Pharmaceuticals Containing Other Organic And Inorganic Compounds (AREA)

Description

(54) Způsob výroby derivátů 1,1-dioxopenicilanové kyseliny
Vynález se týká způsobu výroby nových derivátů 1,1-dioxopenicilanové kyseliny níže uvedeného obecného vzorce V, které jsou užitečné jako meziprodukty pro přípravu nových sloučenin níže uvedeného obecného vzorce I.
V americkém patentním spisu č. 4 234 579, vydaném 18. listopadu 1980, jsou popsány
1,1-dioxid penicilanové kyseliny a jeho estery, kteréžto látky se snadno hydrolyzují in vivo, jejich použití jako antibakteriálních činidel a jako prostředků k zvyšování účinnosti antibiotik beta-laktamového typu proti četným bakteriím produkujícím beta-laktamasu.
V americkém patentním spisu č. 4 244 951, vydaném 13. ledna 1981, jsou popsány nové antibakteriálně účinné sloučeniny níže uvedeného obecného vzorce VIII, v nichž 1,1-dioxid penicilanové kyseliny je navázán na známé antibiotika penicilinového typu prostřednictvím methylendioxoskupiny, tj. látky vzorce
ve kterém
Rb představuje acylovou skupinu přírodního nebo polosyntetického penicilinu.
ZvláSÍ výhodnými zbytky ve významu symbolu Rb jsou 2-amino-2-fenylacetylové a 2-amino-2-(p-hydroxyfenyl)acetylová skupina. Sloučeniny obecného vzorce VIII se připravují například reakcí soli na karboxylové skupině penicilinu, jeko soli sodné, draselné tá>o soli s terciárním aminem, s halogenmethylesterem (nebo s příbuzným esterem) 1,1-dioxidu penicilanové kyseliny. Intermediérní halogenmethylestery se připravují esterifikaci 1,1-dioxidu penicilanové kyseliny.
Harrison a spol. v Journal of the Chemical Society (London), Perkin I, 1772 (1976) popsali (a) oxidaci 6,6-dibrompenicilanové kyseliny m-ehlorperbenzoovou kyselinou za vzniku směsi odpovídajících alfa- a bete-sulfoxidů, (b) oxidaci methyl-6,6-dibrompenicilanátu m-chlorperbenzoovou kyselinou za vzniku methyl-6,6-dibrompenicilanát-1,1-dioxidu, (o) oxidaci methyl- 6-alfa-chlorpenicilanátu m-chlorperbenzoovou kyselinou za vzniku směsi odpovídajících alfa- a beta-sulfoxidů a (d) oxidaci methyl-6-brompenicilanátu m-chlorperbenzoovou kyselinou za vzniku směsi odpovídajících alfa- a beta-sulfoxidů .
Clayton v Journal of the Chemical Society (London) (C), 2 123 (1969) popsal (a) přípravu 6,6-dibrom- a 6, 6-dijodpenicilanové kyseliny, (b) oxidaci 6,6-dibrompenicilanové kyseliny jodistanem sodným za vzniku směsi odpovídajících sulfoxidů, (c) hydrogenolýzu methyl-6,6-dibrompenicilanátu na methyl-6alfa-brompenicilenát, (d) hydrogenolýzu 6,6-dibrompenicilanové kyseliny a jejího methylesteru, vedoucí k vzniku penicilanové kyselihy resp. jejího methylesteru, a (e) hydrogenolýzu směsi methyl-6,6- dijodpenicilanátu ε methyl-6alfa-jodpenicilanétu za vzniku čistého methyl-6alfa-jodpenicilanátu.
V belgickém patentním spisu č. 8Θ2 028, uděleném 9, září 1980, je popsán způsob výroby
1,1-dioxidu penicilanové kyseliny a jejích esterů snadno hydrolyzovatelných in vivo, oxidací 6-halogenpenicilaňátu nebo 6,6-dihalogenpenicilanátu na odpovídající 1,1-dioxid a následující dehalogenací vedoucí k vzniku žádaného penicilanát-1,1-dioxidu.
V americkém patentním spisu č. 3 293 242 je popsána 6-(2-azido-2-fenylacetamido)penicilanová kyselina a její soli.
V Japan Kokai 78-37 691 [Chem. Abstr., 89, 109466v (1978)] je popsána 6- [2-azido-2-(p~ -hydroxyfenyl)aeetamido] penicilanová kyselina a její redukce vodíkem v přítomnosti paládia na uhlí, vedoucí k vzniku 6-[2-amino-2-(p-hy.droxyfenyl)acetamido]penicilanové kyseliny.
Předmětem tohoto vynálezu je způsob výroby derivátů 1,1-dioxopenicilanové kyseliny obecného vzorce V
(V) ve kterém
X znamená chlor, brom, jod nebo skupinu OSO2R , kde
R2 představuje alkylovou skupinu s 1 až 6^atomy uhlíku nebo zbytek CgH^R^, v němž znamená chlor, brom, jod, nitroskupinu, alkylovou skupinu s 1 až 3 atomy uhlíku nebo alkoxyskupinu s 1 až 3 atomy uhlíku a buá každý ze symbolů Y a Z představuje chlor, brom nebo jod, nebo Y znamená atom vodíku a Z představuje chlor, brom nebo jod, vyznačující se tím, že se sloučenina obecného vzorce III toL
,ch3
CH, (III)
COOM ve kterém
Y a Z mají shora uvedený význam, $ má hodnotu 0, 1 nebo 2 a
M představuje kationt, nechá reagovat s ekvimolárním množstvím sloučeniny obecného vzorce x2ch2x ve kterém
X má shora uvedený význam a 2
X má stejný význam jako X nebo představuje snáze odštěpitelnou skupinu než X, v přítomnosti rozpouštědla při teplotě od -10 °C do 80 °C, za vzniku sloučeniny obecného vzorce IV
co2ch2x (IV) ve kterém η, X, Y a Z mají shora uvedený význam, načež Se v případě, že n má hodnotu 0 nebo 1, sloučenině obecného vzorce IV podrobí oxidaci
Nové sloučeniny shora uvedeného obecného vzorce V jsou užitečné jako meziprodukty pro přípravu nových látek obecného vzorcé I
ve kterém
R1 znamená atom vodíku nebo hydroxylovou skupinu, každý ze symbolů Y a Z představuje chlor, brom nebo jod, nebo Y znamená atom vodíku a Z představuje chlor, brom nebo jod a
Q znamená skupinu Ng nebo NHCOgCHgCgH^R^, kde R^ představuje atom vodíku, chloru íi bromu, nitroskupinu, methylovou skupinu nebo methoxyskupinu.
Tyto sloučeniny obecného vzorce I je možno upotřebit jako výchozí látky pro výrobu cenných antibiotik obecného vzorce IX
Příprava sloučenin obecného vzorce I je předmětem naěeho souvisejícího československého patentního spisu č. 227 345.
Zvlášt výhodnými meziprodukty vznikajícími při práci způsobem podle vynálezu jsou ty látky, v nichž
Y znamená vodík a Z představuje chlor či brom, nebo Y a Z znamenají vždy chlor nebo brom, X představuje chlor, brom nebo jod a n má hodnotu 0, nebo 2.
Ještě výhodnější jsou ty sloučeniny obecného vzoroe IV, v němž n má hodnotu 0, Y představuje vodík a Z znamená brom, nebo oba symboly Y a Z znamenají brom, a X představuje chlor, nebo jod, nebo n má hodnotu 2, Y znamená vodík a Z představuje brom, nebo oba symboly Y a Z znamenají brom, a X představuje jod.
Nejvýhodnější jsou pak ty sloučeniny obecného vzorce IV, ve kterém n má hodnotu 0, Y a Z představují vždy brom a X znamená chlor nebo jod, nebo n má hodnotu 2, Y a Z představují vždy brom a X znamená jod.
Jodmethylsulfony obecného vzorce IV, ve kterém n má hodnotu 2 β X znamená jod, jsou zvláží cenná protože se velice snadno kondenzují se solemi níže uvedeného obecného vzorce
VI ze vzniku sloučenin obecného vzorce I.
Sloučeninami vyráběnými způsobem podle vynálezu jsou deriváty penicilenové kyseliny odpovííající strukturnímu vzorci
V derivátech penicilanové kyseliny naznačuje přerušovaná vazba ( míliu....... substituentu na bicykličké jádro, že tento substituent se nachází pod rovinou tohoto jádra. Takovýto substituent se označuje jako substituent mající alfa-konfiguraci. Naproti tomu zesílená vazba substituentu na bicyklické jádro, znamená, že tento substituent se nachází nad rovinou jádra a tato jeho poloha se označuje jako beta-konfigurace. Vazba substituentu na bicyklické jádro, provedená normální plnou čarou (--) znamená, že tento substituent může být jako v alfa-konfiguraci tak v beta-konfiguraci.
Sloučeniny obecných vzorců I a IX jsou v tomto testu pojmenovány jako penicilanoyloxymethyl-penicilanové deriváty. Tak sloučenina obecného vzorce I, ve kterém R1 znamená atom vodíku, Y a Z představují atomy bromu a Q znamená skupinu N^, se označuje jako 1,1-dioxo-6,6-dibrompenicilanoyloxymethyl-6-(2-ezido-2-fenylacetamido)penicilanát.
Dále Dak pokud se hovoří o derivátech penicilanové kyseliny nesoucích v poloze 6 2-Q-2-(R1-subst.fenyl)acetanidoakupinu nebo 2-amino-2-(R’-subst.-fenyl)acetamidoskupinu, jedná se vždy o sloučeniny, v nichž tato 2-Q-2-(R'-subst.fenyl)acetamido- nebo 2-amino-2-(n’-subet.fenyl)acetamidoekupina mé D-konfiguraci.
Ve sloučeninách obecného vzorce V, v němž Y znamená atom vodíku a Z představuje chlor, brom nebo jod, může být substituent Z v alfa-konfiguraci, v beta-konfiguraci nebo se může jednat o směs těchto dvou isomerů. Všechny tyto sloučeniny spadají do rozsahu vynálezu.
Způsoby přípravy penicilanoyloxymethyl-penicilanétů obecného vzorce II esterifikací, jak je ilustrováno níže, je popsán v americkém patentním spisu č. 4 244 951, vydaném 13. ledna 1981 a v nizozemské přihlášce vynálezu č. 8 000 775, zveřejněné 15. srpna 1980, odpovídající britské přihlášce vynálezu č.
044 255.
f^CHCONH
NHQ1 (X)
CH, v 3 COOB dva stupně
Ve shora uvedených obecných vzorcích představuje jeden ze symbolů A a B skupinu -CHgX’ a druhý skupinu přičemž X1 znamená snadno odštěpitelnou skupinu, například chlor, brom, jod, methylsulfonyloxyskupinu nebo toluensulfonyloxyskupinu a m' představuje kationt tvořící sůl na karboxylové skupině, například sodný, draselný, triethylamoniový nebo tetrabutylamoniový iont, a q' znamená běžnou chránící skupinu aminové funkce, například bezyloxykarbonylovou skupinu. Jako primární produkt se získá derivát obecného vzorce II s chráněno® aminoskupinou, který po odstranění chránící skupiny Q standardními metodami, známými v daném oboru poskytne žádanou antibioticky účinnou látku.
Ve shora zmíněné nizozemské a odpovídající britské přihlášce vynálezu je rovněž popsán způsob výroby sloučeniny obecného vzorce II, ve kterém r' znamená atom vodíku, kondenzací chlormethyl-6-(2-azido-2-fenylaeetamido)penicilanátu a soli 1,1-dioxidu penicilanové kyseliny, a následující hydrogenaci intermediárního 1,l-dioxopenicilanoyloxymethyl-6-(2-azido-2-fenylacetamido)penicilanátu.
Podle postupů známých z dosavadního stavu techniky se výchozí 1,1-dioxopenicilanová kyselina odpovídající obecnému vzorci IX, v němž A znamená vodík, získá například dehalogenací sulfonu odpovídající 6-halogen- nebo 6,6-dihalogenpenicilanové kyseliny. Ester obecného vzorce IX, v němž A znamená skupinu CHgX', se z kyseliny připraví určitými esterifikačními postupy.
Následující reakční schéma A popisuje výhodný způsob výroby sloučenin obecného vzorce I podle vynálezu a jejich konverzi na antibioticky účinné sloučeniny obecného vzorce II současnou hyúrogenolýzou halogenů ve významu symbolů Ϊ a Z a redukcí či hydrogenojýzou azidoskupiny nebo zbytku vzorce NHCOgCHgCgH^R^ na eminoskupinu, prováděnou reakcí sloučeniny obecného vzorce I s vddíkem v přítomnosti katalyzátoru.
Výchozí halogenpenicilanové kyseliny obecného vzorce III, kde M znamená atom vodíku, se připravují například z 6-aminopenicilanové kyseliny nebo odpovídajícího sulfoxidu či sulfonu reakcí s kyselinou dusitou a působením halogenu nebo halogenovodíku vzorce Y-Z, kde Y a Z mají shora uvedený význam na vzniklou 6-diazosloučeninu, za použiti známých metod [viz například Clayton a spol., Journal of Chemical Society (London) (C), 2 123 (1969)]. Schéma A γ (O)n γ (O)n pokud η-0<1 oxidace
(V) + tO2CH2X katalyzátor
Pro esterifikací sloužící k přípravě sloučeniny vzorce IV se vzorce III převede na sůl odpovídajícího vzorce, v němž M znamená karboxylové kyselina kationt. Pro přípravu solí na karboxylové skupině sloučenin obecného vzorce III je možno použít širokou paletu kationtů, mezi obvykle používané soli však náležejí soli s alkalickými kovy, jako soli sodné a draselné, soli s kovy alkalických zemin, jako soli vápenaté a barnaté, soli s terciárními aminy, jako s trimethylaminem, triethylaminem, tributylaminem, N-methylmorfolinem, a N-methylpyrrolidinem, a tetraalkylamoniové soli, jako sůl tetramethylamoniová, tetraethylamoniová, dimethyldiisopropylamoniová, tetrabutylamoniová, a diethyl-di-n-hexylamoniová.
Z těchto solí jsou zvlášl výhodné soli sodné, draselné a tetrabutylamoniová.
o
Sůl obecného vzorce III se nechá reagovat se sloučeninou obecného vzorce X CH,X, kde X 2 má shora uvedený význam a X má stejný význam jako X nebo představuje lépe odštěpitelnou skup pinu než X. Tak například pokud X znamená chlor, může X znamenat chlor, brom, jod, skupinu OSOgCl, OSOgCH^ nebo p-CH^CgH^SOgO. Zvlášt výhodnými zbytky ve významu symbolu X^ jsou atom jodu a skupina OSOgCl.
Reakce mezi sloučeninou obecného vzorce X2CH2X a solí obecného vzorce XII se obvykle provádí tak, že se zhruba ekvimolární množství reakčních složek uvedou do styku v polárním organickém rozpouštědle při teplotě v rozmezí zhruba od -10 do 80 °C, s výhodou zhruba od 0 do 60 °C. Reakce je běžně ukončena za dobu pohybující se od několika hodin do několika málo dnů. Žádaný ester obecného vzorce IV se izoluje známými metodami, jako například odpařením rozpouštědla a popřípadě-vyčištěním surového produktu, například sloupcovou chromatografii.
Jako příklady vhodných polárních rozpouštědel, která je možno při této reakci použít, se uvádějí dimetylformamid, N-metylpyrrolidon, dimetylsulfoxid, etylacetát, dichlormetan, aceton a hexametylfosfortriamid. Jako rozpouštědlo může popřípadě sloužit rovněž nadbytek sloučeniny obecného vzorce X2CH2X, né^říklad chlorjodmetenu.
V následujícím stupni tohoto postupu se sloučeniny obecného vzorce IV, ve kterém n má hodnotu 0 nebo 1 , oxidují na odpovídající sulfony obecného vzorce V. I když je možno v tomto reakčním stupni použít libovolné z oxidačních činidel známých v daném oboru pro oxidaci sulfidů na sulfony, jsou nicméně výhodnými oxidačními činidly manganistan sodný, manganistan draselný, manganistan vápenatý, peroxid vodíku v přítomnosti katalyzátorů na bázi určitých přechodových kovů, kyselina peroctová nebo kyselina m-chlorperbenzoová. Oxidace se provádí v přítomnosti inertního rozpouštědla, s výhodou při teplotě pohybující se zhruba od -30 do 60 °C.
Zvlášt. výhodnými oxidačními činidly jsou peroxid vodíku v přítomnosti katalyzátorů na bázi určitých přechodových kovů, manganistan draselný a m-chlorbenzoové kyselina. Nejvýhodnějšími oxidačními činidly jsou manganistan draselný a m-chlorperbenzoová kyselina
Oxiduje-li se sloučenina shora uvedeného obecného vzorce IV na odpovídající sloučeninu obecného vzorce V za použití manganistanu kovu, provédí se reakce obvykle tak, že se na sloučeninu obecného vzorce IV působí v inertním rozpouštědlovém systému zhruba 2 až 10 molekvivalenty, s výhodou zhruba 1 až 4 molekvivalenty manganistanu.
Pokud výchozí sloučeninou· je sulfoxid obecného vzorce IV, v němž n má hodnotu 1, používá se běžně zhruba polovina shora uvedeného množství oxidačního činidla.
Vhodným inertním rozpouštědlovým systémem pro tuto reakci je takové rozpouštědlo, které škodlivým způsobem nereaguje ani s výchozími látkami ani s produktem, přičemž se obvykle používá voda. Je-li to žádoucí, lze použít současně pomocné rozpouštědlo, které je misitelné s vodou, ale nereaguje s manganistanem, jako například tetrahydrofuran nebo aceton.
Reakci je možno provádět při teplotě v rozmezí zhruba od -30 do 60 °C, s výhodou zhruba od 10 do 30 °C. Pracuje-li se při teplotě místnosti, je reakce Obvykle prakticky úplně ukončena za krátkou dobu, například během 2 hodin. I když reakci je možno uskutečnit za neutrálních, zásaditých nebo kyselých podmínek, pracuje se s výhodou při pH v rozmezí zhruba od 4 do 9. Je nezbytně nutné zvolit takové reakční podmínky, při nichž ne dochází k rozkladu /ř-laktamového kruhového systému sloučenin obecného vzorce IV nebo V.
Výsledný produkt se izoluje běžným způsobem. Obvykle se všechen nadbytek manganistanu rozloží hydrogensiřičitanem sodným a pokud se produkt z rozpouštědla vysráží, izoluje se filtrací. Produkt se od kysličníku manganičitého oddělí extrakcí organickým rozpouštědlem 8 následujícím odpařením rozpouštědle. V případě, že po ukončení reakce se produkt z roztoku nevysráží, izoluje se obvyklým způsobem extrakcí rozpouštědlem.
Pokud se sloučenina obecného vzorce IV, ve kterém n mé hodnotu 0, oxiduje na odpovídající sloučeninu obecného vzorce V za použití peroxykarboxylové kyseliny, například m-chlorperbenzoové kyseliny, provédí se reakce obvykle tak, že se na sloučeninu obecného vzorce IV působí zhruba 2 až 6 molekvivalenty, s výhodou cca 2,2 molekvivalentu oxidačního činidle v inertním organickém rozpouštědle. Stejné jako výše je obecné zapotřebí pouze poloviční množství oxidačního činidla v případě, že se jeko výchozí látky používají sulfoxidy obecného vzorce IV.
Výhodnými inertními rozpouštědly jsou chlorované uhlovodíky, jako dichlormetan, chloroform a 1,2-dichloretan, etery, jako dietyleter, tetrahydrofuran a 1,2-dimetoxyetan, a etylacetát, Reakce se normálně provádí při teplotě zhruba od -30 do 50 °C, s výhodou zhruba od -15 do 30 °C. Při teplotě okolo 0 °C se reakční doba pohybuje 'zhruba od 4 do 16 hodin.
Produkt obecného vzorce V se izoluje standardními metodami, například rozkladem nadbytku oxidačního činidla přídavkem hydrogensiřičitanu sodného, roztřepáním reakční směsi mezi vodou a rozpouštědlo nemísitelné s vodou, a odpařením rozpouštědla z promytého extraktu. Surový produkt je možno vyčistit, například chromatografií na silikagelu.
Pokud se k oxidaci sulfidu nebo eulfoxidu obecného vzorce IV, v nimž £ má hodnotu 0 nebo 1, na odpovídající sulfon obecného vzorce V používá peroxid vodíku v přítomnosti katalyzátoru na bázi přechodového kovu, jsou výhodnými ketelyzátory tohoto typu anorganické sloučeniny wolframu, molybdenu nebo zirkonu, v nichž jsou tyto kovy obsaženy v nejvyšším oxidačním stupni.
Jako příklady téchto sloučenin se uvádějí kyselina wolframová, wolframan sodný, chlorid zirkoničitý, kyselina molybdenová a molybdenan draselný. Katalyzátory na bázi přechodových kovů je možno používat v Širokém rozmezí pH zhruba od 3 do 9, s výhodou zhruba od 4 do 7. Pokud oxidovanou sloučeninou je sulfid obecného vzorce IV, v němž n má hodnotu 0, je k získání odpovídajícího sulfonu zapotřebí použít nejméně 2 mol peroxidu vodíku na každý mol tohoto sulfidu.
K oxidaci sulfoxidů na sulfony nebo sulfidů na sulfoxidy je ovšem třeba k získání žádaného produktu použít pouze 1 mol peroxidu vodíku. Mezi výhodná inertní rozpouštědle pro oxidaci peroxidem vodíku v přítomnosti katalyzátoru na bázi přechodového kovu náležejí nižší alkanoly, jako metanol, etanol a isopropanol, etylenglykol, etylacetát, 1,2-dimetoxyetan, voda a směsi tšchto rozpouštědel.
I když oxidaci je možno provádět v širokém teplotním rozmezí, pohybuje se nicméně výhodná teplota zhruba od 20 do 60 °C a při této teplotě je oxidace obvykle ukončena zhruba za 2 hodiny až 2 dny, například přes noc. Výsledný produkt se pak izoluje a lze jej popřípadě vyčistit metodami popsanými výše a v příkladech provedení.
Reakce meziproduktů obecného vzorce V se solemi 6-(2-Q-subst.-2-fenylacetamido)penicilanové kyseliny shora uvedeného vzorce VI, ve kterém M má význam uvedený výše u sloučenin obecného vzorce III, vedoucí k vzniku sloučenin obecného vzorce I podle vynélezu, se obvykle provádí tak, že se reakční složky uvádějí do styku v polárním organickém rozpouštědle při teplotě v rozmezí zhruba od 0 do 80 °C, s výhodou od 25 do 50 °C. Výchozí látky obecných vzorců V a VI se obvykle používají v prakticky ekvimolárních množstvích, lze však použít 1 nadbytek kteréhokoli z reakčních činidel, například až desetinásobný nadbytek.
K dané reakci je možno použít širokou peletu rozpouštědel, obykle jsou však výhodná poměrně polární rozpouštědla, která reakci urychlují. Mezi typická použitelná rozpouštědla náležejí N,N-dimetylformamid, Ν,Ν-dimetylacetamid, N-metylpyrrolidon, dimetylsulfoxid, etylacetát, dichlormetan, aceton a hexametylfosfortriamid. Reakční doba se mění v závislosti na řadě faktorů, obvykle se věak pohybuje při teplotě okolo 25 °C v rozmezí několika hodin, například od 12 do 24 hodin.
Sloučenina obecného vzorce I se izoluje obvyklým způsobem. Při použití rozpouštědla mísitelného a vodou obvykle postačuje jednoduché zředění reakčního prostředí. Produkt se pak extrahuje rozpouštědlem nemisitelným s vodou, jako etylacetátem, a izoluje se odpařením rozpouštědla.
Při použití rozpouštědla nemísitelného s vodou obvykle postačuje promytí reakční směsi vodou a izolace produktu odpařením rozpouštědla. Sloučeniny obecného vzorce 1 je možno čistit známými metodami, jako překrystalováním nebo chromatografii, přičemž je však třeba brát zřetel na nestálost beta-laktamového kruhového systému.
Zvlášl výhodný způsob výroby sloučenin obecného vzorce I ze sloučenin obecného vzorce 111 popisuje následující reakční schéma:
Y
(III. n = 0) ch3 ch3 zco2m
ch3
CH, _I **» —'% '3
O CO,CH,CI (IV, n = 0, X=CI) (I) ch3
CH, [0]
O o \/
-s
CH,
CH (VI) (I) o co2ch2i (IV, n-o, x = l) co2ch2i (v, X-I)
V úvodním reakčním stupni tohoto zvlášl výhodného postupu se sulfid obecného vzorce lil, v němž n má hodnotu 0 a Μ, 1 a Z mají shora uvedený význam, nechá reagovat se sloučeninou obecného vzorce X CHgCl, v němž X má shora uvedený význam, například s chlorjodmetaném, za použití metod a reakčních podmínek uvedených výše pro výhodný postup
O používající sloučeninu obecného vzorce X CHgX.
Ve druhém reakčním stupni tohoto postupu se chlormetylester převede na odpovídající jodmetylester (IV, η = 0, X = I), například reakcí výchozího chlormetylesteru s alespoň ekvimolárním množstvím jodidu alkalického kovu, jodidu kovu alkalické zeminy nebo jodidu amonného v přítomnosti inertního polárního rozpouštědla.
Jako příklady rozpouštědel vhodných pro tuto reakci se uvádějí dimetylformamid, N-metylpyrrolidon, dometylsulfoxid, metanol, etanol, etylacetát, aceton, a metyletylketon. Výhodným rozpouštědlem je aceton. I když reakci je možno úspěšně uskutečnit v širokém rozmezí teplot, je nicméně výhodná teplote pohybující se zhruba od 0 do 50 °C, zejména od 20 do 40 °C.
Při práci v posledně zmíněném teplotním intervalu je reakce obvykle ukončena zhruba za 1 až 20 hodin, žádaný produkt odpovídající obecnému vzorci IV, v němž n má hodnotu 0 a X znamená jod, se pak izoluje a vyčistí známým způsobe*. Postupuje se například tak, že ae rozpouštědlo odpaří a zbytek se roztřepe mezi vodu a rozpouštědlo nemísitelné s vodou, například etylacetát. Odpařením rozpouštědla se pak získá produkt, který je možno v případě potřeby vyčistit, například chromatografii na silikagelu.
V následujícím reekčím stupni tohoto zvlášl výhodného postupu se jodmetylester odpovídající obecnému vzorci IV, v němž n má hodnotu 0 a X znamená jod, oxiduje na odpovídající sulfon obecného vzorce V, v němž X znamená jod, za použití některého z výěe jmenovaných výhodných oxidačních činidel a výhodných reakčních podmínek rovněž popsaných výše.
Jodmetyleater obecného vzorce V, ve kterém X znamená jod, se pak kondenzuje se sloučeninou obecného vzorce VI jak je popsáno výěe, za vzniku příslušné sloučeniny obecného vzorce I podle vynálezu.
K získání příslušného sulfonu je zapotřebí použít alespoň dvou mol peroxidu vodíku na každý mol výchozího sulfidu.
Alternativní způsob přípravy jodmetylsulfonu obecného vzorce V, v němž X znamená jod, spočívá v oxidaci chlormetylesteru obecného vzorce IV, v němž n má hodnotu C a X znamená chlor, například na odpovídající sulfon, a to za použití shora popsaných oxidačních činidel a reakčních podmínek, a v následující konverzi například chlormetylsulfonu na příslušný jodmetylsulfon obecného vzorce V reakcí se solí jodu, jak je rovněž popsáno výěe.
Při posledním reakčním stupni věak může při reakci soli jodu, například jodidu sodného v acetonu, se sloučeninami, v nichž oba symboly Y a Z znamenají atomy halogenu, dojít k parciální dehalogenaci v poloze 6 sulfonu ze vzniku směsi obsahující jodmetyl-6alfa-halogenpenicilanát-1 ,1-dioxid a žádaný 6,6-dihalogenderivát obecného vzorce V, ťe kterém X znamená jod.
J
Vynález ilustrují následující příklady provedení, jimiž se rozsah vynálezu v žádném směru neomezuje, IČ spektra byla měřena v substanci, v suspenzi v nujolu nebo KBr-technikou a poloha absorpčních pásů nutných pro identifikaci je udávána v cm-1. NMR spektra byla měřena při 60 MHz v roztocích v deuterochloroformu, deuteriumoxidu, perdeuterodimetylsulfoxidu nebo perdeuteroacetonu, a polohy signálů jsou vyjadřovány v hodnotách ppm oproti tetrametylsilenu. Tvary signálů se označují následujícími zkratkami:
s » singlet d = dublet t triplet q χ kvartet in = multiplet dd dvojitý dublet
Přikladl
Clormetyl-6,6-dibrompenicilanát
8,0 g (22 mmol) 6,6-dibrompenicilenové kyseliny se rozmíchá se 75 ml metylenchloridu, přidá se 35 ml vody a pH směsi se tetrebutylamoniumhydroxidem upraví na hodnotu 8. Organická vrstva se oddělí a vodná fáze se extrahuje 30 ml metylenchloridu. Spojené organické vrstvy se odpaří ve vakuu k suchu, čímž se získá 14,2 g tetrabutylamoniové soli 6,6-dibrompenicilanové kyselina ve formě nahnědlého oleje.
K tomuto oíejovitému zbytku se přidá 40 ml chlorjodmetenu, výsledná směs se 3 hodiny míchá pod dusíkem při teplotě místnosti, psk se zahustí ve vakuu, zbytek se nechá přes noc stát při teplotě místnosti a pak se vyčistí ehromatografií na 300 g silikagelu za použití směsi toluenu a etylacetétu (95:5 objemově) jako elučního činidle. Frakce obsahující méně polární materiál se spojí s odpaří, čímž se získá 5,4 g (59 %í žádaného produktu o teplotě tání 105 ež 106 °C.
'η-NMR (deuterochloroform, hodnoty delta v ppm): 1,6 (s, 3H), 1,75 (s, 3H), 4,62 (s, 1H), 5,8 (dd, 2H), 5,82 (s, 1H).
Opakováním shora popsaného postupu s tím rozdílem, že se chlorjodmeten nahradí vždy ekvimolárním množstvím bromjodmetanu, dijodmetanu, di(metylsulfonyloxy)metanu, di(isobutylsulfonyloxy)metanu, di(n-hexylsulfonyloxy)metanu, di(benzensulfonyloxy)metanu nebo sloučeniny vzorce (r2cďh4so2o)2ch2 ve kterém o
R znamená chlor v poloze 4, brom v poloze 2, jod v poloze 4, nitroskupinu v poloze 3, metylovou skupinu v poloze 4, isopropylovou skupinu v poloze 3, metoxyskupinu v poloze 4, etoxyskupinu v poloze 3 nebo n-propoxyskupinu v poloze 4, se získají následující sloučeniny:
brommetyl-6,6-dibrompenicilanát, jodmetyl-6,6-dibrompenicilanát, metylsulfonyloxymetyl-6,6-dibrompenicilenát, i8Obutylsulfonyloxymetyl-6,6-dibrompeniciianát, n-hexylsulfonyloxymetyl-6,6-dibrompenicilanát, benzensulfonyloxymetyl-6,6-dibrompenicilanát a
R -CgH^-sulfonyloxymetyl-6,6-dibrompenicilanáty, o v nichž R má význam uvedený výáe pro di(subst.fenylsulfonyloxy)metanové reakční činidlo.
Příklad 1A
Jodmetyl-6,6-dibrompenicilanát
K 25 ml acetonu se přidá 4,15 g (10,2 mmol) chlormetyl-6,6-dibrompenicilanové kyseliny a 7,5 g (50 mmol) jodidu sodného. Reakční směs se přes noc míchá při teplotě místnosti, načež se aceton odpaří. Tmavě zbarvený zbytek se rozpustí ve 150 ml etylacetátu, roztok se promyje třikrát vždy 25 ml vody a 25 ml nasyceného roztoku chloridu sodného, vysuěí ae sírenem hořečnatým a rozpouštědlo se odpaří ve vakuu.
Olejovitý zbytek se vyčistí chromatografií na 100 g silikagelu za použiti směsi stejných objemových dílů etylacetátu a hexanu jako elučního činidla, přičemž se odebírají frakce o objemu 30 ml. Produkt se vymyje ve frakcích č. 4 až 6, které se spojí e odpaří. Získá se 5,95 g bezbarvého olejovitého materiálu, který stáním zkrystaluje a taje při 67 až 68 °C.
'h-NMR (deuteroehloroform, hodnoty delta v ppm): 1,55 (s, 3H), 1,65 (s, 3H), 4,54 (s, 1H) 5,8 (s, 1H), 5,98 (s, 2H).
Použíjí-li se při práci shora popsaným postupem namísto chlormetyl-6,6-dibrompenicilanátu brommetyl-6,6-dibrompenicilanát, brommetyl-6,6-dichlorpenicilanát, chlormetyl-6,6-dichlorpenicilanát, chlormetyl-6-brom-chlorpenicilanát, chlormetyl-6-chlor-6-jodpenicilanát, chlormetyl-6-brom-6-jodpenicilanét nebo brommetyl-6-brom-6-jodpenicilanát, získá se vždy odpovídající jodmetylester.
Příklad 2
Chlormetyl-6,6-dobrompenicilanát-1,1-dioxid
K roztoku 7,1 g (17,4 mmol) chlormetyl-6,6-dibrompenicilanátu v 75 ml etylacetátu, ochlazenému na 0 °C, se přidá 7,3 g (36 mmol) m-chlorperbenzoové kyseliny. Výsledná směs se pod dusíkem přes noc míchá při teplotě 0 °C, pak se zředí etylacetátem ns objem 150 ml a při teplotě 0 °C se k ní přidá 50 ml vody.
'h-NMR (deuterochlořoform, hodnoty delta v ppm): 1,55 (β, 3H), 1,70 (β, 3H), 4,43 (a, 1H) 5,2 (d, 1H), 5,75 (d, 1H), 6,0 (dd, 2H).
Příklad 3
Jodmatyl-6-brom-chlorpenicilanát-1, 1 -dioxid
Roztok 7,6 g (17,4 mmol) jodmetyl-6-brom-6-chlorpenicilanátu v 75 ml etylacetátu se ochladí na 0 °C a přidá se k němu 7,3 g (36 mmol) m-chlorperbenzoové kyseliny. Směs sa míchá pod dusíkem při teplotě 0 °C přes noc, pak se zředí etylacetátem na objem 150 ml a při teplotě 0 °C se k ní přidá 50 ml vody. Nadbytek perkyseliny ae zruší přídavkem hydrogensiřičitanu sodného, smšs se hydrogenuhllčitaném sodným zelkalizuje z pH 2 ne 7,5, organická vrstva se oddělí a promyje se 50 ml nasyceného roztoku hydrogenuhličitanu sodného, 50 ml vody a 25 ml roztoku chloridu sodného. Promytá extrakty ae vysuSí síranem hořečnatým, zahustí ae ve vakuu k suchu a zbytek se vyčistí chrometografiť na silikagelu.
Přikládá
Jodmetyl-6,6-dichlorpenicllanát-1,1 -dioxid
K roztoku 4,09 g (0,01 mol) jodmetyl-6,6-dichlorpenicilenátu v 50 ml acetonu se přidá 2,5 ml (0,24 mol) 30% peroxidu vodíku a 1 mol 0,5M vodného roztoku wolframanu sodného. Smšs se 1 hodinu zahřívá k varu pod zpětným chladičem a pak se přes noc míchá při teplotě místnosti. Odpařením rozpouštědla se získá surový produkt, který se vyčistí chromatografií na silikagelu.
Prakticky stejného výsledku se dosáhne i v případě, ie se při shora uvedeném postupu použije namísto wolframanu sodného vodný roztok molybdenanu draselného nebo chloridu zirkoničitého.
Obdobným způsobem se získá sloučenina uvedená v názvu 1 v případě, ie se namísto acetonu použije jako rozpouštědlo metanol, etanol, isopropanol, mety,letylketon nebo jejich směsi s vodou, a provádí-11 se reakce při teplotě od 25 do 60 °C.
Příklad 5
Chlormetyl-6beta-brompenicilanát-1,1-dioxid
K roztoku 3,52 g (8 mmol) chlormetyl-6,6-dibrompenicilanát-1,1-dioxidu ve 100 ml suchého benzenu se pod dusíkem při teplotě 0 °C přidá 2,32 g (8 mmol) tri-n-butyloínhydridu. Výsledná směs se přes noc míchá při teplotě místnosti, pak se rozpouštědlo odpaří ve vakuu a zbytek se vyčistí chromatografií na sloupci silikagelu, čímž se získá sloučenina uvedená v názvu.
Alternativně ae tentýž produkt získá tak, že se při shora popsaném postupu použije jako výchozí látka chlormetyl-6,6-dibrompenicilanát a výsledný sulfid, tj. chlormetyl-6beta-brompenicilanát, se postupem popsaným v příkladu 2, 2a, 3 nebo 4 oxiduje na odpovídající sulfon.
P ř ί k 1 a ά 6
Jodmetyl-óbeta-brompenicilanát-l,1-dioxid
Roztok 0,12 g (0,33 mmol) chlormetyl-žbets-brompenicilsnát-l,1-dioxidu a 0,25 g (1,66 mmol) jodidu sodného v 5 ml scetonu se 30 hodin míchá při teplotě místnosti. Výsledná světležlutá suspenze se odpaří k suchu, zbytek se vyjme 50 ml etylacetátu, roztok se postupně promyje dvakrát vždy 10 ml vody, 10 ml nasyceného roztoku chloridu sodného, vysuší se bezvodým síranem sodným a odpaří se za sníženého tlaku. Získá se 0,14 g sloučeniny uvedené v názvu, ve formě pevné látky.
1H-NMR (deuterochloroform, hodnoty delta v ppm): 1,45 (s, 3H), 1,65 (s, 3H), 4,5 (s, 1H), 4,83 (d, 1H), 5,42 (d, 1H), 6,0 (dd, 2H).
Příklad 7
1,1-dioxid óalfa-brompenicilanové kyseliny
K směsi 560 ml vody, 300 ml dichlormetanu a 56,0 g óalfa-brompenicilanové kyseliny se přidává 4N roztok hydroxidu sodného až k dosažení stálého pH 7,2, k čemuž je zapotřebí 55 ml hydroxidu sodného. Směs se při pH 7,2 10 minut míchá, pak se zfiltruje, vrstvy se oddělí a organická fáze se odloží. Vodná fáze se pak za míchání rychle přidá k oxidační směsi připravené níže popsaným způsobem.
Ve třílitrové baňce se smísí 63,2 g manganistanu draselného, 1 000 ml vody a 48,0 g kyseliny octové, směs se 15 minut míchá při teplotě 20 °C a pak se ochladí na 0 °C.
Po přidání roztoku óalfa-brompenicilanové kyseliny k oxidační směsi se reekční směs vloží do chladicí lázně o teplotě -15 °C. Teplota uvnitř reakční směsi vystoupí na 15 °C a pak během 20 minut poklesne na 5 °C. Během 10 minut se při teplotě cca 10 °C přidá 30,0 g natrium-metabisulfitu, směs se po dalším patnáctiminutovém míchání zfiltruje a pH filtrátu se přidáním 170 ml 6N kyseliny chlorovodíkové sníží na hodnotu 1,2. Vodné fáze se extrahuje chloroformem a pak etylacetátem.
Jak chloroformové, tak etylacetátové extrakty se vysuší bezvodým síranem hořečnatým a odpaří se ve vakuu. Z chloroformového roztoku se získá 10,0 g (výtěžek 16 %) sloučeniny uvedené v názvu. Z etylacetátového roztoku se získá 57 g olejovitého meteriálu, který trituraci s hexanem poskytne bílý pevný produkt. Po odfiltrování tohoto produktu se získá 41,5 g (výtěžek 66 %) sloučeniny uvedené v názvu, tající za rozkladu při 134 °C. Analýza pro CgHjQBrNOjS vypočteno: 30,78 % C, 3,23 % H, 25,60 % Br, 4,49 % N, 10,27 % S;
nalezeno: 31,05 » C, 3,24 % H, 25,54 % Br, 4,66 % N, 10,21 % S.
Oxidací óalfs-chlorpenicilenové kyseliny a 6alfa-jodpenicilanové kyseliny manganistanem draselným za použití postupu popsaného výše se získají 1,1-dioxid óalfa-chlorpenicilanové kyseliny, resp. 1,1-dioxid 6alfa-jodpenicilanové kyseliny.
Přiklade
1,1-dioxid 6beta-chlorpenicilenové kyseliny
Připrav! se oxidační roztok sestávající ze 185 mg manganistanu draselného, 0,063 ml 85% kyseliny fosforečné a 5 ml vody. Tento oxidační roztok se při teplotě 0 až 5 °C přikapává k roztoku 150 mg natrium-6beta-chlorpenicilanátu v 5 ml vody tak dlouho, až směs zůstane trvale fialově zbarvena manganistanem draselným. Spotřebuje se zhruba polovina shora připraveného oxidačního roztoku.
Zbervení reakční směsi manganistanem draselným se zruší přídavkem pevného hydrogensiřičitenu sodného, směs se zfiltruje, k filtrátu se přidá etylacetát a pH se upraví na hodnotu 1,8. Vrstvy se oddělí, vodná vrstva se extrahuje etylacetétem, spojené etylacetótové fáze se promyjí vodou a po vysušeni se odpaří ve vakuu. Získá se 118 mg sloučeniny uvedené v názvu.
NMR (perdeuteroaceton, hodnoty delta v ppm): 5,82 (d, 1H), 5,24 (β, 1H), 4,53 (s, 1H), 1,62 (s, 3H), a 1,50 (s, 3H).
Shora uvedený produkt se rozpustí v tetrahydrofuranu, k roztoku se přidá stejný objem vody, hodnota pH se zředěným hydroxidem sodným upraví na 6,8, tetrahydrofuran se odpaří ve vakuu a zbylý vodný roztok se lyofilizuje. Získá se sodná sůl sloučeniny uvedené v názvu.
Příklad 9
1,1-dioxid 6beta-brompenicilanové kyseliny
K roztoku 255 mg natrium-6beta-brompenicilanátu v 5 ml vody se při teplotě 0 až 5 °C přidá roztok připravený ze 140 manganistanu draselného, 0,11 ml 85% kyseliny fosforečné a 5 ml vody. Během přidávání se pH udržuje mezi 6,0 a 6,4. Reakční směs se 15 minut míchá při pH 6,3, pak se fialově zbarvený roztok převrství etylacetétem, pH se upraví na hodnotu 1,7 a přidá se 330 mg hydrogensiřičitenu sodného.
Po 5 minutách se vrstvy oddělí a vodná vrstva se extrahuje etylacetétem. Spojené etylecetátové roztoky se .promyjí roztokem chloridu sodného, vysuší se ve vakuu. Ve formě bílých krystalů se získá 216 mg sloučeniny uvedené v názvu.
NMR (deuteriumoxid, hodnoty delta v ppm): 5,78 (d, 1H , J = 4Hz), 5,25 (d, 1H, J = 4Hz), 4,20 (s, 1H), 1,65 (s, 3H) a 1,46 (s, 3H).
Příkled 10
Chlormety1-6alfe-chlorpenicilenát
K 2,35 g (0,01 mol) 6elfs-chlorpenicilanové kyseliny v 5,0 ml vody se přidá 5,0 ml 2N hydroxidu draselného, pek se přidá 6,0 g hydrogenuhličitanu draselného, 0,34 g (0,001 mol) tetrabutylamonium-hydrogensulfátu, 20 ml dichlormetanu a 1,64 g (0,011 mol) chlormetyl-chlorsulfátu, a výsledná směs ae 2 hodiny míchá při teplotě 25 až 30 ° C, Reakční směs se zfiltruje, vrstvy se oddělí, organická fáze se vysuší síranem sodným a odpaří se k suchu. Získá se sloučenina uvedená v názvu.
Příklad 11
1-oxid chlormetyl-óalfa-chlorpenicilanátu
K roztoku 8,49 g (0,03 mol) ehlormetyl-6alfa-chlorpenicilanátu ve 200 ml chloroformu se při teplotě 0 °C přidá za míchání roztok 6,12 g (0,03 mol) 3-chlorperbenzoové kyseliny ve 100 ml chloroformu. V míchání se pokračuje jeětě 1,5 hodiny při teplotě 0 až 5 °C.
Reakění směs se zfiltruje, promyje se roztokem hydrogenuhličitanu sodného a vodou, a vysuěí se síranem sodným. Po odpařeni rozpouětědle ve vakuu se získá surová sloučenina uvedená v názvu ve formě směsi alfa- a beta-sulfoxidů, kterou je popřípadě možno vyčistit chromatografii na silikagelu.
Alternativně je možno sloučeninu uvedenou v názvu· připravit oxidací 6alfa-chlorpenicilenové kyseliny jedním ekvivalentem 3-chlorperbenzoové kyseliny v tetrahydrofuranu při teplotě 0 až 25 °C. Tato oxidace trvá zhruba 1 hodinu a provádí se podle postupu, který popsali Harrison e spol. v Jour. Chem. Soc. (London), Perkin I, 1 772 (1976). Výsledný 1-oxid čalfa-chlorpenicilanové kyseliny se pak esterifikuje postupem popsaným v příkladu 1 za vzniku žádaného chlormetylesteru.
Za použití shora popsaného postupu se převedou na odpovídající 1-oxidy i zbývající estery 6-substituované penicilanové kyseliny e 6,6-dihalogenpenicilanové kyseliny uvedené v příkladech 1 a 1A.
Tatáž sloučenina se získá reakcí 0,1 mol chlormetyl-6alfa-chlorpenicilanátu ve 150 ml isopropanolu obsahujícího 0,8 ml 0,5M wolframanu sodného nebo ekvivalentní množství molybdenanu draselného, s 0,1 mol 30% peroxidu vodíku. Peroxid se při teplotě 60 °C pomalu přidé k zbývajícím reekěnlm složkám, načež se směs nechá za míchání přes noc zchladnout. Produkt se izoluje shora popsaným způsobem.
Příklad 12
Chlormetyl-6alfa-chlorpenicilanát-1,1-dioxid
K roztoku 2,83 g (0,01 mol) chlormetyl-óalfa-chlorpenicilanétu v 50 ml chloroformu se přidá 4,32 g (0,025 mol) m-chlorperbenzoové kyseliny a směs se v dusíkové atmosféře 36 hodin míchá při teplotě místnosti. Rozpouštědlo se odpaří ve vakuu, zbytek se roztřepe mezi etylacetát a vodu o pH 6,0 a přidává se hydrogensiřiěitan sodný až do negativního testu na přítomnost peroxidů. Hodnota pH se nastaví na 8,0, vrstvy se oddělí, organická fáze se promyje roztokem chloridu sodného, vysuší se síranem sodným a odpaří se ve vakuu k suchu, čímž se získá sloučenina uvedená v názvu.
Alternativně se sloučenina uvedená v názvu získá oxidací téhož výchozího materiálu v metanolu nebo etanolu obsahujícím katalytické množství wolframanu sodného přídavkem dvou molekvivalentů peroxidu vodíku při teplotě od 20 do 60 °C.

Claims (4)

  1. PŘEDMĚT VYNÁLEZU
    1. Způsob výroby derivátů 1,1-dioxopenicilanové kyseliny obecného vzorce V (V) ve kterém o
    X znamená chlor, brom, jod nebo skupinu OSOgR, kde 2
    R představuje alkylovou skupinu s 1 až 6 atomy uhlíku nebo zbytek C^H^R, v ngmž R^ znamená chlor, brom, jod, nitroskupinu, alkylovou skupinu a 1 až 3 atomy uhlíku nebo alkoxyskupinu s 1 až 3 atomy uhlíku, a bu5 každý ze symbolů Y a Z představuje chlor, brom nebo jod, nebo Y znamená atom vodíku a Z představuje chlor, brom nebo jod, vyznačující se tím, že se sloučenina obecného vzorce III (§VCH3
    CH, (III)
    COOM ve kterém
    Y a Z mají shora uvedený význam, n má hodnotu 0, 1 nebo 2 e
    M představuje kationt, nechá reagovat s ekvimolárním množstvím sloučeniny obecného vzorce x2ch2x ve kterém
    X má shora uvedený význam a 2
    X má stejný význam jeko X nebo představuje snáze odStěpitelnou skupinu než X, v přítomnosti rozpouštědla při teplotě od -10 do 80 °C, za vzniku sloučeniny obecného vzorce IV co2ch2x ve kterém
    X, Y a Z mají shora uvedený význam, načež se v případě, že £ má hodnotu 0 nebo 1, sloučenina obecného vzorce IV podrobí oxidaci.
  2. 2. Způsob podle bodu 1, vyznačující se tím, že ee používají výchozí látky, v nichž každý ze symbolů Y a Z znamená chlor nebo brom, nebo Y znamená vodík a Z představuje chlor nebo brom, X znamená chlor, brom nebo jod, M představuje sodný, draselný nebo tetrsbutylemoniový kationt a zbývající obecné symboly mají shora uvedený význam, a oxidace se provádí v přítomnosti inertního rozpouštědla oxidačním činidlem vybraným ze skupiny zahrnující manganistan sodný, manganistan draselný, kyselinu peroctovou, kyselinu m-chlorperbenzoovou β peroxid vodíku v přítomnosti katalyzátoru na bázi přechodového kovu, při teplotá od -30 do 60 °C.
  3. 3. Způsob podle bodu 2, vyznačující se tím, že se jako oxidační činidlo používá manganistan draselný nebo m-ehlorperbenzoové kyselina.
  4. 4. Způsob podle bodu 2 nebo 3, vyznačující se tím, že se používají výchozí látky, v nichž každý ze symbolů Y a Z znamená brom nebo Y znamená vodík a Z představuje brom, p
    X znamená chlor, X představuje jod, M znamená tetrabutylamoniový kationt a n má shora uvedený význam.
CS828597A 1981-03-23 1982-11-30 Způsob výroby derivátů 1,1-dioxopenicilanové kyseliny CS227350B2 (cs)

Priority Applications (1)

Application Number Priority Date Filing Date Title
CS828597A CS227350B2 (cs) 1981-03-23 1982-11-30 Způsob výroby derivátů 1,1-dioxopenicilanové kyseliny

Applications Claiming Priority (3)

Application Number Priority Date Filing Date Title
US24645681A 1981-03-23 1981-03-23
CS822014A CS227345B2 (en) 1981-03-23 1982-03-23 Method of preparing 1,1-dioxopenicillanoyloxymethyl-penicillanate
CS828597A CS227350B2 (cs) 1981-03-23 1982-11-30 Způsob výroby derivátů 1,1-dioxopenicilanové kyseliny

Publications (1)

Publication Number Publication Date
CS227350B2 true CS227350B2 (cs) 1984-04-16

Family

ID=25745542

Family Applications (2)

Application Number Title Priority Date Filing Date
CS828596A CS227349B2 (cs) 1981-03-23 1982-11-30 Způsob výroby 1,1-dioxopenicilanoyloxymethyl-6-(2-amino-2-fenylacetamido)- penicilanótů
CS828597A CS227350B2 (cs) 1981-03-23 1982-11-30 Způsob výroby derivátů 1,1-dioxopenicilanové kyseliny

Family Applications Before (1)

Application Number Title Priority Date Filing Date
CS828596A CS227349B2 (cs) 1981-03-23 1982-11-30 Způsob výroby 1,1-dioxopenicilanoyloxymethyl-6-(2-amino-2-fenylacetamido)- penicilanótů

Country Status (1)

Country Link
CS (2) CS227349B2 (cs)

Also Published As

Publication number Publication date
CS227349B2 (cs) 1984-04-16

Similar Documents

Publication Publication Date Title
US3875146A (en) Process to prepare intermediates for the preparation of cephalosporins and penicillins
EP0061274B1 (en) Process and intermediates for production of 1,1-dioxopenicillanoyloxymethyl 6-(2-amino-2-phenylacetamido)penicillanates
US7790883B2 (en) Process for the preparation of thiazolopyrimidines
CS227350B2 (cs) Způsob výroby derivátů 1,1-dioxopenicilanové kyseliny
IE50650B1 (en) Method for producing penicillanic acid derivatives
GB2152497A (en) Process for the preparation of azetidinone derivatives
EP0530268B1 (en) Process for the preparation of 7-alpha-alkoxycephem derivatives
US4393001A (en) Intermediates for production of 1,1-dioxopenicillanoyloxymethyl 6-(2-amino-2-phenylacetamido)penicillanates
PL140731B1 (en) Method of obtaining new penicillin derivatives
US4361513A (en) Esters of penicillanic acid sulfone
JPS62198687A (ja) 2β−置換チオメチルペニシリン誘導体
HU191902B (en) Process for producing sulfamicillin
PL85296B1 (en) Production of antibacterial agents[gb1314758a]
NL8002843A (nl) Penicillinen.
HU195222B (en) Process for production of pename-, cefem- and cefamsulphons
FI71740B (fi) Vid framstaellning av terapeutiskt aktiv penicillansyra-1,1-dioxid saosom mellanprodukter anvaendbara i penicillansyra-1-oxider
CS228945B2 (cs) Způsob přípravy halogenmethylesterů 6-substituovaných nebo 6,6-d&lt;§ubstituovaných 1,1-dfoxidft penicilanové kyseliny
JPH0383988A (ja) ジエステル化合物の製造法
JPH06107589A (ja) シクロブタノン誘導体の製造法
EP0120094A1 (en) Azetidinone compounds
JPS6148804B2 (cs)
JPH02273685A (ja) ジエステル化合物の製造法
CS236800B2 (cs) Způsob výroby halogenmethyl-l,l-dioxopenicilanoyloxymethyl-karbonátů
JPH0517229B2 (cs)
CS209641B1 (cs) Dihydrát sulfoxidu benzylpenicilinu a způsob jeho výroby