CS224607B2 - Method for producing 1-amino-1,3,5-triazine-2,4(1h,3h) dione - Google Patents

Description

Vynález te týká nového způsobu výroby částečně známých 1-amino-1,3,5-triazin-2,4(1H,3H-dionů; které je možno používat jako herbicidy.

Je již známo, že 1-amino-1 ,3,5-triaznn-2,(11H,3H)-diony je připravit reakcí dichloridů imidodikarboxylových kyseein t hydrogenhalogenidy isothoseemikabbazonů a následující kysele katalyzovanou hydrolýzou 1-al^k^y^^ien^f^mLno^(^e^ivát^ů tvořících se jako meeiprodukty (viz DOS č. 2254200). Tento postup má věak celou řadu nevýhod. Tak použžií ϋ^Ι^Γίdů kyseein jako výchozích látek je z technického hlediska náročné a nákladné, protože tyto'látky je možno připraví, t pouze vícesuupňoTým pochodem (viz DOS č . 23 51 556) nebo z jen těžko přísuupných výchozích maaeeiálů (viz DOS č. 12 98 095) a mimoto nejsou výtěžky nijak žtpoOduivé.

Další nevýhoda známého způsobu spočívá v tom, že cyklizaci ^chloridů imiiodikarbuxyluvých kyseein s hydrogenhalogenidy isothSteemikabbazonů je nutno provádět v·· ·přísomnouti 3 mol organické báze v organickém rozpouštědle. Technické provedení tohoto postupu znesnadňuje potřebná regenerace rozpouštědle a báze.

Nyní bylo zjištěno, že částečně známé 1-amino-1,3,5-tiLezin-2,4(1H,3H)-diuny obecného vzorce I

O i X ₽'гч--№_г

O^X^SIt²· (l) ve kterém

R¹ znamená přímou nebo rozvětvenou alkylovou skupinu s 1 až Ю atomy uhlíku, popřípadě substituovanou atomem halogenu, zejména chloru nebo fluoru, nebo znamená cykloolifatický zbytek s 5 až 8 atomy uhlíku v kiuihu a

RR R představuje přímou nebo rozvětvenou alkylovou slrnpinu s 1 až 6 atomy uhlíku, je možno technicky jednoduchým způsobem a ve vysokých výtěžcích získat tak, že se diaryleeter N-subs tipované imidodikarboxylové kyseliny obecného vzorce II

CO-OR³ r’n (II)

CO-OR⁴ ve kterém

R¹ má s^hora uvedený význam a

R³ e R⁴ které mohou být stejné nebo roztané znamenn^ v^ždy fenylovou skupinu netio naftylovou skupinu, nechá reagovat s isothOteeπllerbazonnee obecného vzorce III

\r⁶

HN-N=C

I

HN=C-S-R (III) ve kterém

RR představuje atom vodíku nebo alkylovou skupinu s 1 až 3 atomy uhlíku a

R⁶ znamen^á alkylovou skupinu s ¹ a^{ž 3} atomy uhlíku při teplotě mezi 50 a 15° °C, a tak^t-o vzniklé, zčásti nov^é j^-triazin^-

-2,4(1H,3H)-diony obecného vzorce IV

(IV) ve kterém

R¹ , R², R^ ^a R⁶ mmj s^hora uvedený význle^, se, popřípadě bez izolace, o sobě známým způsobem hyddooyzuuí v kyselém prostředí.

Způsob podle vynálezu má řadu překvapivých výhod. Tak je možno r^eH^t^i provádět bez použití rozpouštědel v tavenině výchozích látek, přičemž není nutno používat žádné další pomocné látky, jako například organické báze. Diarylestery imidodikarboxylových kyselin, používané při práci způsobem podle vynálezu jako výchozí látky, je možno získat ve vysokých výtěžcích jednoduchým způsobem z technicky přísUupných výchozích mateí-álů.

PnoUJí-li se jakoivýchozí látky při práci způsobem podle vynálezu ^ΙΙ^Ιι^ιγ neopentylimidodlkerboxylové kyseliny a S-etyltotthOseeeikarborbazon acetonu, je možno průběh reakce popsat následujícím rubním schématem:

^(CH^-GH-N (СООС₆Н₅)^ ь HN-N;C(CH_b)_z у

HN-C-S-C^H_K ~^{2 C}t^H5^0H

O ²⁵

----* ^{f cw}3^Ja^c“ ^CHZ n^n-n^c(CH_A)_Z h®/h_zo

O^N^S-C_ZH_S ^(CH^^CO

o.

——(CH^C-CHfN^N-NHi

Dimrylestéry N-substituovaných imidodikarboxylových kyselin obecného vzorce ' II, používané jako výchozí látky při práci způsobem podle vynálezu, nejsou dosud známé. Tyto sloučeniny ji však možno připravit jednoduchým způsobem tak, že se a^leste^ kartamové kyseliny, obecného vzorce V в’-NH-CO-OR³ (V) ve kterém

R¹ a R³ mají s^hora uvitený význam, nechají reagovat s jryllstlrhjloglnidy kyseliny tiličité, obecného vzorce VI

X-CO-OH⁴ (VI) ve kterém ^r4 má s^hora uvitený význam a

X představuje atom halogenu, například chloru, popřípadě v příoomnosti ředidla, ale v nepřítomnosti činidla iázajícíao kyselinu, při .teplotě mezi I⁰⁰ a ³⁰⁰ °C, s vý^hodou zhruba mezi I⁷⁰ a ²⁵⁰ °C, p^řičem^ž ar^yllttlr^ajloglnⁱdy ^kyseliny uHičit é obecného vzorce VI se s výhodou po^ž™aí ve vyšším niž ttechismetrCcéém množní.

Агу11^1гу karbamové kyseliny obecného vzorce V jsou již známé nebo je lzi připraví .známým způsobem adicí isokyanátů na fenoly /viz Houben-Weyy, Methodin der organitchln Chemie, 4. vydání, sv. 8, str. 142 (1952)/ nebo reakcí ar^yllttlrcalsridů kyseliny taličité s primárními aminy /viz Houben-Weyy, Methodin der organis^en Caemie, 4. vydání, sv. 8, str. 138 (1952), jakož i příklady provedeen/. Výchozí látky obecného vzorce V je déle možno získat reakcí diarylesterů kyseliny taličité s aminy /viz Houben-Weyy, M^thodin der organíschin Chemie, 4· vydání, sv. 6, str. 139 (19522/.

Aryllttlrtyloglniel kyseliny Uh-ičité, odpoovídaící obecnému vzorci VI, jsou rovněž známé nebo ji lzi získat známým způsobím. Tak ji - možno napOíklle finyllstlrcalsriel- kyseliny uaHčité připraví o sobě známým způsobem l^c^s^gin^(^:í fenolů /viz Houben-Weyy, Methoděn der organis^ia Chem.me, 4. vydáiní, sv. 8, str. 103 (19522/. Odeovideaící flnyllsterfltsriel kyseliny uHičit é ji možno připravt analogickým způsobem z fenolů a eiftuorSt8gent /viz J. Chem. Soc. (London) 194β, str. 2 183/.

' Izolaci di^^yl^is^irů - iiidsdikarbsxllsvýca kyselin obecného vzorci II si provádí jednoduchým způsobím deštilačním rozdělením reakční smměs. Peraé, výši . tající deriváty lzy rovněž snadno čistit ořekrl8telováníi.

I

224607 4

Jako příklady diarylesterů N-substituovaných imidodikerboxylových kyselin obecného vzorce'II, používaných při práci způsobem podle vynálezu, se uvádějí: homogenní nebo smíšené fenyl-, 1-naftyl- nebo 2-naftylestery metyl-, etyl-, 2-chloretyl-, 2,2,2-trifluoretyl-, propyl-, isopropyl-, terc.butyl-, aek.butyl-, isobutyl-, pentyl-, isopentyl-, neopentyl-, 1-etylpropyl-, 1,2,2-trimetylpropyl-, 2-metylhexyl-, 2-etylhexyl-, cyklopentyl-₇ cýklohexyl-, nebo 2-metylcyklohexylimidodikarboxylové kyseliny.

Jako další výchozí látky používané isothiosemikarbazony obecného vzorce III jsou rovněž známé nebo je lze připravit známým způsobem, například S-alkylací thiosemikarbazónů /viz Houben-Weyl, Methoden der organischen Chemie, 4. vydání, sv. 9, str. 912/.

Jako příklady isothiosemlkarbazonů obecného vzorce III se uvádějí:

S-metylisothiosemikarbazon acetonu,

S-etylthiO8emikarbazon acetonu,

S-metylisothiosemikarbazon isobutyraldehydu a

S-e ty1thlo semikarbazon-2-butanonu.

První stupeň způsobu podle vynálezu, tj. cyklizační reakce (U) + (IH)—> (IV) se s výhodou provádí bez ředidla v tavenině výchozích látek, je však možno provádět tuto reakci v přítomnosti inertního organického rozpouštědla, které slouží jako ředidlo. V úvahu přicházejí v daném případě uhlovodíky, jako například toluen, chlorované uhlovodíky, jako například chlorbenzen, nebo alkoholy, jako například isopropanol a sek.butanol·

Reakční teploty při tomto reakčním stupni se mohou pohybovat v širokých mezích. Reakce se obecně provádí, jak již bylo uvedeno výše, při teplotě mezi 50 a 150 °C, výhodně mezi 70 a 120 °C. Použití zvýšeného tlaku není obecně potřebné.

Při provádění prvního stupně způsobu podle vynálezu se na 1 mol diarylesterů imidodikarboxylové kyseliny obecného vzorce II obecně nasazuje 0,9 až 1,1 mol isothiosemikarbazonu obecného vzorce III. S výhodou se reakční složky podrobují vzájemné reakci ve stech!ometrickém molárním poměru 1:1, a to tak, že se jedna z komponent roztaví, přidá se к ní druhá komponenta a směs se zahřívá až do ukončení reakce. Průběh reakce je možno sledovat plynovou chromatografií.

1-alkylidenamino-1,3,5-triazin-2,4(1H,3H)-diony obecného vzorce IV, vznikající jako meziprodukty, je popřípadě možno izolovat. Zpracování a izolaci meziproduktů obecného vzorce IV je možno provádět například tak, že se při cyklizační reakci vznikající, popřípadě substituovaný fenol nebo směs fenolů, oddestiluje ve vakuu a zbytek se popřípadě vyčistí destilací ve vysokém vakuu nebo přesrážením.

Následující hydrolýza, sloužící к odštěpení alkylidenováho zbytku (=CR^R^) působícího jako chránící skupina, (IV)—► (I) , se provádí o sobě známým způsobem v kyselém prostředí (viz například DOS Č. 22 54 200, popřípadě americký patentní spis č. 4 056 527). Zvláší výhodný postup spočívá v tom, že se meziprodukt obecného vzorce IV rozpustí v alkoholu, například v isopropanolu, při teplotě zhruba mezi 40 a 70 °C, popřípadě za sníženého tlaku, se nechá reagovat s katalytickým množstvím kyseliny, například minerální kyseliny, jako kyseliny sírové, nebo organické sulfonové kyseliny, jako kyseliny p-toluensulfonové, 5 6 přičemž vznikající karbonylderivát obecného vzorce R -C0-R se společně s Částí alkoholu používaného jako ředidla z reakční směsi oddestiluje. Izolace výsledných produktů obecného vzorce I se provádí známým způsobem tak, že se produkt nechá vykrystalovat a odfiltruje se. Výsledné produkty obecného vzorce I je možno snadno dále čistit překryštelováním.

1-amino-1,3,5-triazin-2,4(1H,3H)-dlonu obecného vzorce I, vyrobené způsobem podle vynálezu, jsou z* větší části známé a vykazují vynikající herbicidní vlastnosti (viz např. BOS Č. 22 54 200, americký patentní spis č. 4 056 527 a dánský patentní spis č. 136 067).

Částečně nové 1-alkylidenamino-1,3,5-triazin-2,4(1H,3H)-diony obecného vzorce IV, vznikající v prvním stupni způsobu podle vynálezu, nejsou zajímavé pouze jako meziprodukty к výrobě příslušných 1-aminosloučenin obecného vzorce I, ale sami vykazují vyslovenou herbicidní účinnost (pokud jde o známé sloučeniny obecného vzorce IV viz rovněž DOS číslo

54 200, americký patentní spis č. 4 056 527 a dánský patentní spis č. 136 067).

Nové sloučeniny obecného vzorce IV je možno upravovat na příslušné prostředky a používat v zásadě stejným způsobem jako sloučeniny již dříve známé (viz rovněž následující příklady použití A a B).

Mimoto je možno zbytky SR , nacházející se v poloze 6 sloučenin obecných vzorců I а IV, vyměnit reakcí s primárními nebo sekundárními aminy za elkylaminoskupiny, popřípadě dialkylaminoskupiny, přičemž se získají rovněž známé herbicidně účinné látky (viz „rovněž výše jmenované DOS Č. 22 54 200, americký patentní spis č. 4 056 527 a dánský patentní spis č. 136 067).

Vynález blíže ilustrují následující příklady provedení a použití, jimiž ae však rozsah vynálezu v žádném směru neomezuje.

Následující příklady ilustrují přípravu sloučenin podle vynálezu.

Příklad 1

a) 1. stupen f C CH- CH^N^N-N^C (ch_z)_z ^d (IV-1) (známá látka)

34,6 g (0,11 mol) difenylesteru N-isobutylimidodikarboxylové kyseliny (II-1) a 16,0 g (0,11 mol) S-metylisothiosemikarbazonu acetonu se roztaví při teplotě 50 °C a směs se 4 hodiny míchá na olejové lázni o teplotě 100 °C. Vzniklý fenol se oddestilňje za tlaku 1 800 Pa, přičemž se teplota lázně zvýší na 140 °C. Zbytek o hmotnosti 30,3 g, který ztuhne, se rozvaří se 150 ml cyklohexanu, přičemž nerozpuštěno zůstane 22,4 g Čistého 1-isopropylidenamino-3-isobutyl-6-metylthio-1,3,5-triazin-2,4(1H,3H)-dionu (IV—1) o teplotě tání 125 až 127 °C. Z filtrátu vykrystaluje dalších 6,4 g sloučeniny (IV-1). Celkový výtěžek činí 28,8 g (97 % teorie). Sloučeninu (IV-1) je možno destilovat, přičemž její teplota varu činí 165 °C/38 Pa.

b) 2. stupen

O ( NH.

Λ

O^N^_SCH_b d-П (známá látka)

V destilační aparatuře se při teplotě 60 °C rozpustí 27,0 g (0,1 mol) sloučeniny (IV-1) ve 200 ml isopropanolu a tlak se upraví na 26 000 až 20 000 Pa, takže rozpouštědlo začne vřít a kondenzuje v sestupném chladiči. Teplota uvnitř reakční směsi pak Činí 45 až 50 °C. Během 15 minut se poté přikape roztok 0,4 ml koncentrované kyseliny sírové v 7 ml vody, přičemž se během této doby oddestiluje cca 70 ml isopropanolu společně s vzniklým acetonem. Ze zbývajícího roztoku vykrystaluje při teplotě 0 °C 14,5 g 1-amino-3-isobutyl-6-metylthio-1,3,5-triazfn-2,4(1H,3H)-dionu (1-1) o teplotě tání 167 až 169 °C. Z filtrátu po odfiltrování shora uvedeného produktu se po odpaření získá dalších 4,5 g žádané sloučeniny. Celkový výtěžek činí 19,0 g, což odpovídá 83 % teorie.

c) Výchozí látku vzore· (II—1) je možno připravit následujícím způsobem:

(ch₃)₂ch-ch₂-n(co-o-c₆h₅)₂ (II-1)

V čtyřhrdlé bance opatřené míchadlem, uvaděčkou plynu, zpětným chladičem a přikapěvec í nálevkou ee za uvádění proudu vzduchu nebo kyslíku uvede к varu 600 ml (4,72 mol) fenylesterchloridu kyseliny uhličité. Při vnitřní teplotě 180 až 185 °C se pak během 5 hodin pomalu přikape roztok 77,2 (0,4 mol) fenylesteru isobutylkarbamové kyseliny (teplota tání 67 °C) ve 300 ml (2,36 mol) fenylesterchloridu kyseliny uhličité. Přikapávání se děje rovnoměrně, přičemž ee do reakčního roztoku neustále uvádí vzduch nebo dusík к rychlému odstraňování vznikajícího chlorovodíku. Reakční směs se za varu ještě 2 hodiny míchá, pak se nadbytek fenylesterchloridu kyseliny uhličité oddestiluje při teplotě lázně 140 °C a za tlaku 2 000 Pa, zbytek se podrobí vakuové destilaci.

Získá se 102,4 g difenylesteru N-isobutylimidodikarboxylové kyseliny o teplotě varu 160 °C/10 Pa a o čistotě 93,7 %· Po přesrážení cca 500 ml petroléteru, odsátí při teplotě -70 °Č a promytí petroléterem ochlazeným na velmi nízkou teplotu se získá 88 g shora uvedené sloučeniny (70 % teorie) tající při 40 °C, o čistotě 100 %.

Příklad 2

a) 1. stupen _o

(IV-2) (nová látka)

Shora uvedený meziprodukt (IV-2), jímž je 1-isopropylidenamino-6-etylthio-3-neopentyl-1,3,5~triazin-2,4(1H,3H)-dion, je možno připravit a izolovat analogickým postupem jako v příkladu la. Produkt má teplotu tání 100 až 102 °C a teplotu varu 176 °C/40 Pa.

b) 2. stupeň

O (CHJ_XC~ o o

(1-2) (známá látka)

Shora uvedenou sloučeninu (1-2), jíž je 1-amino-6-etylthio-3-neopentyl-1,3,5-triazin-2,4(1H,3H)-dion, je možno připravit analogickým postupem jako v příkladu 1b). Produkt taje při 202 až 204 °C.

Sloučeninu (1-2) je však možno připravit i bez intermediámí izolace meziproduktu (IV-2), a to následujícím způsobem:

Směs 65,4 g (0,2 mol) difenylesteru N-neopentylimidodikarboxylové kyseliny (II-2) : a 31,8 g (0,2 mol) S-etylisothiosemikarbazonu acetonu (III-2) se pod dusíkem roztaví, tavenlne se 5 hodin míchá při teplotě 100 °C, načež se vzniklý fenol oddestiluje ve vakuu.

Zbytek, sestávající převážně z 1-isopropylldenamino-6-etylthio-3-neopentyl-1,3,5-triazin-2,4(1H,3H)dionu (IV-2), se rozpustí ve 200 ml isopropanolu, к roztoku se к hydrolytickému odštěpení isopropylidenové chránící skupiny přidá 2,8 g p-toluensulfonové kyseliny a ke směsi se při teplotě 60 °C a ze tlaku 20 000 až 30 000 Pa během 1/2 hodiny přikape

14,4 ml vody.

)

Vznikající aceton se běhen reakce oddestilovévá spolu s . cca 100 nl isopropenolu. Vykrystalovaný 1-aIliniu--eSyУthiu-3-neopiniyl-1,3,5-trSazin-2,(11H,3H)-eion (1-2) se při tep-otě 0 °C odsaje e promyje se metanolem. Zístá se 3^8,2 ^g ^těžek ⁷⁴ % teorie) sloučeniny ⁽I-2) o teptete · tení ²⁰² °C.

c) Výchozí materiál (U22) So možno připravit náseeooniě:

(СНз)₃С-СН2-ШСО-О-С₆Н₅)₂ (II-2)

Do 4 000 g (25,56 mol) vroucího fenylesterchLorieu kyseliny uhličité, jímž se provádí silný proud dusíku, se během 5 hodin přikape roztok 331 g (1,6 mol) fenylesteru neoppenylkarbamové kyspliny v 1 000 g (6,39 mol) fenylesterchloridu kyseliny uhLičitéTeplota v ^hlav^ě zpětněto clila^če se udržuje na B0 až 9° °C takte neopieiyliso^kysnét^, vznnkkjící v malém mmoožsví jako veddejěí produkt, v proudu dusíku desstluje před zpětný chladič a lne jej kondenzovat v připoenném sestupném chladiči (po reakci · s fenolem na onniku fenylesteru neopentylkabeamové kyseliny se pak znovu uvádí do reakce). Reakční směs'se ještě 4 hodiny míchá na neustálého uvádění dusíku, pak se nadbytek fenylesteru chloridu kyselin^y uhličite odteeUluje ^při teplotě ^lánn^ě W °C na tlaku 2 000 Pa a ztytek se teesiluje n vyhřívecí l^ázn^ě o teplotě ¹⁷⁰ °C až k tesažení tepLot^y varu ¹5⁰ °C na tlaku 60 Pa. Deest lační nbytek sestává n difenylesteru N-neouiniylimidudiktrboxyluoé kyseliny o čistotě 96,5 %. Výtěžek činí 489 g (90 % teorie). Vzorek produktu taje po prekrystal. ování n ^eroléteru ^při ⁸¹ °C. Produkt je možno od^eestilooet a jeho tepote varu činí 156 °C/2 Pa.

Dosud neznámý fenylester neopentylkabaamové kyseliny, používaný jako výchozí mattriél, je možno iřiirtv0t například následujícím způsobem, na použití neopentylaminu jako výchozí látky.

K roztoku 329 g (2,1 mol) fe^lsstsrchlurieu kyseliny uhHčité v 1 Litru toluenu se na intenzivního míchéní iгikeps roztok 80 g (2 mol) hydroxidu sodného a 176 g (2 moo) 99% neopeRty-aminu ve 3,4 Litu vody. CM-anením se teplota uvntř reakční srnmsi udržuje ⁿa Ю až 20 °C. Po ukončení reakce se féne ^(^1^ organic^ féne se promyje vodo^ zí’‘iLtгžse a odpaaí se k suchu. Získá se 408 g 97% surového produktu (95,6 % teorie) o tepLotě ^t^á^^ ⁶⁹ a^{ž 72} °C který je dostetečn^{ě č}istý pro foLší reakci. ^Po ^řesrětení to^hoto surové^ pro^duktu ne 2 Htrč petroLéteru se nísk^á 365 ^g tetky o te^otě tání 77 ^až 76 °C.

Analogickým npůsobem jako v příkladu 1a) je možno připravt následnicí 1-61^11^^ tminiu113,5-triazin-2,411H,3H)-eiony obecného vzorce IV.

Příklad číslo	Strukturní vzorec	Číslo sloučeniny	Teplota tání (teplota varu)	Zněmm/nová látka
3a)	0 ru Ji XA XCHa O ON S-CHj	(iv-з)	130 až 131 °C	znémá
4a)	O й z^Ha CHí-N/W-N-C oXn'9 O N S-CjHj- .	(IV-4)	121 až 122 °C (173 °C/50 Pa)	známá
5a)	O 11 x ch3 ( CHJiCH-N^N-NsC . O^N S-CH3 Ь	(IV-5)	110 až . 112 °C	známé

pokračování

Příklad číslo	Strukturní vzorec	Číslo sloučeniny	Teplota tání (teplota varu)	Známm/nová látka
	O
6a)	X 35 ^ch. 0 N^s-CHj 3	(IV-6)	122 až 124 °C	nové
	j? ;cw3 CF,-CH/W^Vw-N = C . A A xcH, СГ N S'CHj J		142 °C
7a)	(IV-7)	(145 až 150 °C/ /30 Pa)	nová
8a)	0 /CHj CF.-CH,-NANt-N=CC'	(IV-8)	112 až 114 °C	nová
9a)	гл A O“> q^N^S-C^	(IV-9)	107 až 109 °C	nová
10e)	/-\ 1 rr^^3 CAA	(IV-10)	111 až 112 °C	známá

Analogickým způsobem jako v příkladu 1b) nebo 2b) je možno připra^rtt následující 1-

-amino-1	,3,3~trtaznn-2,4(1H,3H)-Ulony	obecného vzorce	I
Příklad číslo	Strukturní vzorec	číslo sloučeniny	Teplota tání	Známá/nová látka
3b)	O CHrN^N-NH, 3 ± Λ	(1-3)	174 až ' 175 °C	známá
4b)	O 0^\S‘Ctus	(1-4)	133 až 434 °C	nová

pokračování

Příklad číslo

Strukturní vzorec

Číslo Teplota tání sloučeniny

Známá/nová látka

5b)

6b)

(1-5)	148	až 150 °C	známá
(1-6)	229	až	231	°C	znám/

7b)

O

JI

CFxCHšN^N-NHj

Λ o^s-c^ (1-7)

147 až 150 °C nová o

8b) (1-8)

O^NS-C^s

135 až 137 °C n°^vá

9b)

10b)

W N~NH_Z A\s-cH₃

(1-9)	158	až	159 °C	nová
(1-10)	177	až	179 °C	známá

Analogickým způsobem jako v příkladu 1c) je možno připravit následující diarylestery imidodikarboxylových kyseein, obecného vzorce II

Příklad číslo

Strukturní vzorec ííslo sloučeniny

Teplota tání

3c )l 4c )J	CH3-N(CO-O-C6H5)2	(II-3)	102 až 105 °c
5c)	(C^^CH-I^CO-O-C^^	(П-5)	35	až 37 °C
2c)l 6c))	(CH3)3C-CH2-N(CO-O-C6H5)2	(II-2)	81 °C	(viz příklad 2c)

224607 pokračování

Příklad číslo

Strukturní vzorec

Číslo sloučeniny

Teplota tání

CF 3~^ΟΗ ₂-Ν(CO-O-C ₆H₅)₂ °c

9c)

(II-9)

10c)

(11-10)

S5 °c

Následující příklady ilustrují použití sloučenin vyrobených způsobem podle vynálezu.

Příklad A

Preemergentní test:

rozpouštědlo: 5 hmotnostních dílů acetonu emulgátor: 1 hmotnostní díl alkylarylpolyglykoléteru

Účinný prostředek se připraví tak, že se smísí jeden hmotnostní díl účinné látky s uvedeným množstvím rozpouštědla, přidá se udané množství emulgátoru a koncentrát se zředí na žádanou koncentraci vodou.

Semena testovaných rostlin se vysejí do normální půdy a po 24 hodinách se zalijí účinným prostředkem. Množství vody na jednotku plochy je přitom účelně konstantní. Koncentrace účinné látky v prostředku není důležité, rozhodující je jen spotřeba účinné látky na jed- * notku plochy. Po třech týdnech se stanoví stupeň poškození testovaných rostlin, který se vyjádří v procentech ve srovnání a vývojem neošetřených kontrolních rostlin. Přitom znamená 0 % žádný účinek (stav jako u neošetřených kontrolních rostlin) a 100 % totální zničení rostlin.

Při tomto testu vykazují sloučeniny (IV-2), (IV-6), (IV-7), (XV-8), (IV-9), (1-4), (1-7), (1-8) a (1-9) vynikající účinek.

Příklad В

Postemergentní test:

rozpouštědlo: 5 hmotnostních dílů acetonu emulgátor: 1 hmotnostní díl alkylarylpolyglykoléteru

Účinný prostředek se připraví smísením 1 hmotnostního dílu účinné látky β uvedeným množstvím rozpouštědla, přidáním udaného množství emulgátoru a neředěním koncentrátu vodou na žádanou koncentraci.

1

Připraveným účinným prostředkem se postříkají pokusné rostliny vysoké 5 až 15 cm tak, aby se dosáhlo žádané spotřeby účinné látky na jednotku plochy. Koncentrace účinné látky v postřiku se volí tak, aby se spotřebovalo 2 000 litrů vody, obsahující žádané množství účinné létky, na 1 hektar. Po třech týdnech se vyhodnotí stupeň poškození rostlin, který se vyjádří v procentech ve srovnání s vývojem neošetřených kontrolních rostlin. Přitom znamená 0 % žádný účinek (stav jako u neošetřených kontrolních rostlin), 100 % pak totální zničení rostlin.

Rovněž při tomto testu vykazují sloučeniny (IV-2), (IV-6), (IV-7), (IV-8), (IV-9), (1-4), (1-7), (1-8) a (1-9) vynikající účinek.

Claims (3)

1. PŘEDMĚT VYNÁLEZU

   1. Způsob výroby 1-amino-1,3,5-triazin-2,3(1H,3H)dionů obecného vzorce I □

   O^NT^SR^2, (!) ve kterém

   R¹ znamená přímou nebo rozvětvenou alkylovou skupinu s 1 až 10 atomy uhlíku, popřípadě substituovanou atomem halogenu, zejména chloru nebo fluoru, nebo znamená cykloalifatlcký zbytek s 5 až 8 uhlíku v kruhu a o

   R představuje přímou nebo rozvětvenou alkylovou skupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, vyznačující se tím, že se diarylester N-substituované imidodikarboxylové kyseliny obecného vzorce II (II) ve kterém r! má shora uvedený význam a

   R^ a r\ které mohou být stejné nebo rozdílné, znamenají vždy fenylovou skupinu nebo naftylovou skupinu, nechá reagovat s isothiosemikarbazonem obecného vzorce III (III) ve

   R²

   R⁵

   Й⁶ kterém má shora uvedený význam, představuje atom vodíku nebo alkylovou skupinu s 1 až 3 atomy uhlíku a znamená alkylovou skupinu s 1 až 3 atomy teplotě mezi 50 a 150 °C, a takto vzniklé uhlíku, při diony obecného vzorce IV

   1-alkylidenamino-1,3,5-triazin-2,4(1H,3H)X o

   O ^N^SR^ (IV) ve kterém

   R¹ , ², R⁵ a R⁶ shora uvedený význam, ee, popřípadě bez izolace, o sobě známým způsobem hydroOyzují v kyselém prostředí.
2. 2. Způsob podle bodu 1, vyznačující se tím, Že se cyklizačni reakce ve smyslu prvního reakčního stupně provádí při teplotě 70 až 120 °C.
3. 3. Způsob poode bodu 1 „ vyszněujííc se tím Se se na 1 mmo diaírslesteru imidodrkarboxylové kyseliny obecného vzorce II použije 0,9 až 1,1 mol, s výhodou 1,0 mol isothiosemikarbazonu obecného vzorce III.