CS222688B2 - Control magnetic system - Google Patents

Description

Vynález se týká řídicího meanetického systému pro vzorovací zařízení u textilního, stroje, zejména pletacího stroje, s nejméně jedem permanentním meannetem, který obsahuje eejméeě jeden,prostřednictvím řídicí cívky řiditelný řídicí pól s jednou pólovou plochou a nejméně jeden opačný pól s jednou pólovou plochou a s nejméně jednou kotvou, potyblivě uspořádanou vzhledem k oběma pólům a doseedjící proti síle pružiny na pólovou plochu řídicího pólu tak, že kotva při nevybuzené řídicí cívce v důsledku meanneické síly, vyvinuté permanentním m^netem zůstane lpěti na .-pólové ploěe řídicího pólu, při vybuzení řídicí cívky naprco! tomuodpadne v důsledku síly pružiny od pólové plochy řídicího pólu, přičemž pólová plocha řídicho pólu je v podstatě uspořádaná kolmo ke směru odpadu kotvy.

U známých řídicích mag^etckých systémů tohoto druhu sestáváaí kotvy z pružných tyčinek, které jsou jednm svým koncem pevně upnuty. S volným koncem kotev spolupracují pólové ploby řídictto pólu a prot.ipólujsou uspoř^ádán^y v téže rtvie^ě a přelCenuty ^dosedací plochou řízené kotvy v případě Jejího přilnutí. Přednost tohoto uspořádání spočívá v tom, že je třeba aby jen mO.á část kotvy byla protékána magnetckým sioovým tokem a že se tudíž dosáhne dobrých megneticl<ých vlastnossí i tehdy, jestliže se pro pružné tyčinky pou^je maateiál s dobrými pružícími vlastnostmi, avšak s malou megnetickou voddvoosí. U známého řídicho megneeického systému působí kromě toho síla pružiny v podstatě kolmo k rovině , definované “pólovými plochami řídicího pólu a protipólu. To má za následek, že k odpadu kotvy. ^doj^de jen ^tt^ídy^, jestliže se zmee^uí je^dng^k m^nn^ctá ^pole vytvořené ří^dic^{m p}ólem v_ případě přidržení kotvy nebo jestliže se vykompenzuje nebo dostatečně přepoluje a jestti\ že jednak “zbytková přídržná“. síla, vytvořená při tomto provozním stavu protipólem, je menší

’.<₄‘ ..než síla pružiny. Jestliže při výskytu velkého počtu, například tisíci jehlách, resp. kotev, , : se vyslktuuí často i velmi ^v rozdílné síly pružiny, pak se vyslkttuí nejen velmi rozdílné . časové okamžlký“ ódpadu, ale i úplně chybná ř^^z^ení. Takovýmto chybným řízenm je možno zabránit sice tm, že všechny exl^t^^cí pro ti póly se rovněž vytvoří jako řídicí póly. To je .. v^šg^k ₎ ⁿe^žádou¢í^, nebo* zejména při malýc^h d^ělee^íc^í pa^k ctybí prostor potřebný pro umístání · řídicích gívek. c · ^: ‘ ‘Pro zabránění uvedených chybných řízení a pro zjednodušení seřizování je dále známo, vytvooit řídicí maarneické systémy nebo jejich čássi přestavitelně. Tím však nelze odstranit všechna chybná řízení, protože není zejména možné vyrovnat různá prohnutí kotev, vytvořených poneevíce ve tvaru pružných tyčinek, vzhledem k pólovým plochám, aí již uvedená prohnití jsou podmíněna výrobou kotev nebo vznikla při provozu. Kromě toho by to znamenalo u jednoho stroje s tisceemi řídicích magnetických systémů a případně více, neúnosně velké náklady, jest^že by se musel každý jedncoiivý řídicí mearneický systém přesně seřizovat. Z těchto důvodů dochází při řízení textilních strojů, zejména pletacích strojů, opakovaně k chybám řízení, resp. k chybám vzoru. .

Daaší příčina pro výskyt chybných řídicích zásahů spočívá v té oko^oos!, želu známých řídicích magnetů musí být dosedací plochy každé kotvy v případě jejího přidržení, prakticky zcela rovnoběžné s pólovými plochami řídicího pólu a protipólu. Nepatrné odclhrlky od této rovnoběžn^si m^í za následek, že v důsledku vzduchové meezry, vysskytuící se mezi pólovými a dosedacími plochami, dochází k podstatrým změnám msanneických přidržovacích sil. Žádané změny se dosáhnou tehdy, jestlžže se místo jednoho řídicho pólu, resp. protipo^ us^pořá^dá více M^cíh ^pólů a/nebo protip^ólu pro jeden pe^arnen^ me^net neM jest^že se v případě přidržení vědomě zachová malá mezera mezi pólovými plochami a dosedacími plochami kotvy, aby se zabránnio rychlému, resp. příliš rychlému otěru pólových ploch. Takovéto vzduchové mezery je možno odstranOt pomocí známých řídicích megnLeeických systémů se zaoblenými řídicími pólovými plochami. Tyto známé řídicí magneeické systémy se odlišní ovšem od shora uvedeného druhu řídicích maanntických systémů tím, že jeden konec kotvy, vytvořené jako pružná tyčinka, je upevněn přímo na protipólu permíauntního magnetu, takže se mohou dosáhnout buď dobré mg^neti.ckl, avšak špatné meechaiické vlastnosti, nebo obráceně, sice dobré methígecké, avšak jen špatné magnetické vlasteosti.

Úkolem vynálezu je vytvoořt řídicí mmgnetický systém shora uvedeného druhu tak, že je rychlý a ipolelú.ivě pracuje, dti.e aby dalekosáhlým ' způsobem byl necitlivý vůči prohnutým nebo nesprávně seřízeiýta kotvám , a vyžadoval uspořádání jen jednoho řídicího pólu a aby přesto vykazoval jak dobírá meagneické, tak 1 dobré nechemické vlastnooti.

Tento úkol se po<HLe vynálezu řeší tím, že pólové plochy' řídicího pólu a protipólu jsou uspoř^ádán^y navz^ájem po^d úhlem 45° až 90°.

Vytvoření podle vynálezu se od známých řídicích magnetických systémů shora uvedeného druhu ocRiSuje podstatné tělesiýfc vytvořením a vzájemnou relativní polohou pólových ploch řídicích pólů a ' protipólu. U známých řídicích . meagneických systémů jsou obé tyto pólové plochy v podstatě v jedné rovině, což vede ke shora uvedeným obtížíte. Podle vynálezu ' leží pólové plochy -řídicího pólu a ' protipólu navzájem pod úhlem většíta než 45°, například navzájem kolmo. Na základě tohoto uspořádání se sice meeiprostor mezi řídicím pólem a protipólem rovněž- překlene v podstatě jen'melou částí kotvy. Magneické siločáry mezi kotvou a proti pólem však úhel se ' siločarami mezi kotvou a řídicím pólem, a tm také se směrem, ve kterém působí síla pružiny při odpadu kotvy. Snahou protipólu tudíž je, přitáhnout kotvu ve směru kolmo k jejímu pohybu. To znamená, že protipól nepřispívá, nebo jen málo k přidržovací síle, v případě přidržení kotvy· To má opět za následek, že je třeba v - podstatě komppnnovat jen přidržovací sílu říclicího pólu, jestliže má kotva odpadnout.. Přitehovací síly vytvářené protipólem při odpadními kotvy se při praktickém ověřování prokázaly jako nee^itické. Také jimi způsobená třecí sila je podstatně menší než obvylkle na kotvu půsoobcí síla pružiny a podstatně nezpožóuje odpad kotvy. Za minutu se může provést nejméně dva tisíce odpadů za minutu, aniž by se změní - okammik odpadu kriiccým způsobem pro moderní vzorovací zařízení.

Pro přizpůsobení rozdílech úhlů dosetouta kotvy je pólová plocha řídicího pólu účelně opatřena zaoblením s velkým poloměrem křivossi. - Na základě tohoto opatření může kotva například v provedení jako pružná tyčinka dosednout na pólovou plochu řídicho pólu pod úhlem například -15° až +15°, aniž by se tím po^tatně změmniy meagneické pornmry důležité pro řízení, a aniž by bylo třeba, aby mag^ee^ický silový tok procházel celou kotvou.

Pro případ pot^žtí řídicího mcцgletiiCéhd systému podle vynálezu v plochém pletacím stroji je účelné, sdruužt větší počet řídicích mtP^íricCých systémů do jednoho svazku. Tím se dostane výhodná k^ma^ní, na prostor nenáročná konstrukce, s jednoduchým seřizováním.

Dtaiší výhodné znaky ' vynálezu jsou obsaženy- ve zbývvaících podružných bodech.

VynUez lze zejména výhodně pou^t u plochých pletacích' strojů, u kterých je každé pletací jehle přiřazen výstřetoík zp^ť^c^o^buíť^fí vysunuí a odtah jehel a řídicí ma^netcký systém, který řídí spojení jehly s výstředníkem.

Vynález bude v dalším textu blíže objasněn na příkladech provedený znázorněných na připojených výkresech, kde značí obr. 1 schematicky pohled ze strany jednoho příkladu provedení řídicího metpítiikéhd systému podle vynálezu, obr. 2 řídicí mag^neický systém podle vynálezu v řezu podél čáry II-II v obr. 4 při nevybuzené řídicí cívce, obr. 3 řídicí meagetický systém podle obr. 2 při dostatečně vybuzená řídicí cívce, obr. 4 řídicí mag^neický systém podle vynálezu jako řez podle čáry IV-IV v obr. 2, obr. 5 alternativní provedení řídicího mcagn tichého systému podle vynálezu jako řez podél čáry V-V v obr. 7 při bezproudé, to je nevyb^ené řídicí cívce, ebr. 6 řídicí magne^ký systém podle obr. 5 při vybuzené řídicí cívce, obr. 7 řez podél čáry VII-VII v obr. 5, obr. - 8 až 10 scht^j^a^aicky možné extrémní polohy kotvy řídicíhs meapneického systému podle obr. 5 až 7.

Obr. 1 ukazuje Tídicí meagneický systém £ ve spojeni, se vzorovací® zařízením podle obr. 32 v DE-OS 2 531 762, na' který je tímto výslovně dělán odkaz. V plochém pletacm stroji jsou polhrbbivě uloženy pletací jehly nebo jiná pletací ústroj 2, například šoupátka,

222668 platiny nebo posuvné platiny. Kromě toho je ve stroji otočně uložen hnací hřídel J, na kterém je otočně uložen takový počet výstředníků £, který odpovídá počtu pletacích ústrojí 2» přičemž výstředníky £ jsou vůči sobě navzájem pootočeny· Na každém výstředníku £ je uložen hnací prvek 2 ^v® tvaru vidlice, která má dvě ramena spojená spojovacím třmenem, která obepínají výstřední к £ tak, že každý hnací prvek 2 ΰ® při otáčení přísluěným výstředníkem £ střídavě zvedán a spouštěn dolů. Sousední hnací prvky Ц jeou odděleny stojinami £.

, U každého hnacího prvku 2 d® uspořádána posuvná platina 2» která je uložena v pružině 8, takže hnací prvek 2 je pružinou 6 jednak předepnut ve směru výstředníku £, jednak může provádět podobné pohyby, jako při posuvném nebo otočném uložení. Každý hnací prvek 2 je dále opatřen stupňovitým vybráním 2, kterým může být pletací ústrojí zdviženo v závislosti na poloze hnacího prvku 2 do pracovní nebo chytové polohy nebo může být drženo v nepracovní poloze. Nezávisle na poloze hnacího prvku 2 se každé částečně nebo zcela vysunuté pletací ústrojí 2 při odtahovém zdvihu hnacího prvku 2 opět stáhne dolů.

Řídicí magnetické ústrojí £ sloužící pro řízení pletacího ústrojí 2 obsahuje řiditelný přidržovač! magnet a kotvu £6, která je například tvořena volným koncem řídicí pružiny £2, jejíž druhý konec je upnut v jehelním lůžku a která může dosednout prostřednictvím výstupku 11. uspořádaném na posuvné platině £, proti pružné síle, například pružné síle řídicí pružiny £2, na pólovou plochu přidržovačího magnetu.

Zůstane-li kotva 16 lpět na přidržovacím magnetu, pak je hnací prvek 2 při dalším otočení výstředníku £ zvednut tímto výstředníkem £, takže pletací ústrojí 2 je vyšším stupněm vybrání 2 zvednuto do pracovní, to je pletací polohy. Je-li naproti tomu kotva £6 uvolněna přidržovacím magnetem v tom okamžiku, ve kterém se jedno ze dvou vybrání 12 uspořádaných na posuvné platině 2 nachází pod volným koncem kotvy £6, pak zapadne konec kotvy do jednoho z těchto vybrání £2, čímž se zablokuje hnací prvek 2 tak, 1® nemůže dojít к dalšímu působení výstředníku £ na hnací prvek 2 ® pletací ústrojí 2 d® bu3 vysunuto hlubším stupněm vybrání 2 do chytové polohy, nebo vůbec není vysunuto. Další podrobnosti vzorovacího zařízení lze seznat z uvedeného popisu vynálezu, které však nejsou potřebné pro porozumění vynálezu.

Podle obr. 2 až 4 obsahuje řídicí magnetický systém £ podle vynálezu jeden permanentní magnet ££, který je uspořádán nad více sousedními, například podle obr. 1 vytvořenými kotvami £é» které jsou upraveny vždy mezi dvěma stojinami £2« Jeden pól permanentního magnetu

14. například severní pól Д, je spojen s pólovými nástavci z měkkého železa, jejichž počet odpovídá počtu kotev 16. které jsou jím překlenuty, přičemž tyto pólové nástavce tvoří řídicí pól 17 a jsou obklopeny vždy jednou řídicí cívkou 18 a jsou přiřazeny vždy jedné kotvě 16. Dolní konce řídicích pólů 17 jsou uspořádány těsně nad horními hranami stojin 15. aby kotvy 16. když dosedají na pólové plochy £2 řídicích pólů 17. byly ještě částečně mezi svými sousedními stojinami £2· Jinak jsou etojiny 15 podle obr. 2 až 4 uspořádány rovnoběžně s rovinou, ve které se pohybují střední osy kotev 16 během řízení nahoru a dolů. Druhý pól permanentního magnetu ££, například jižní pól S, je spojen e jedním pólovým nástavcem 20 z měkkého železa, který je uspořádán nad stejným počtem kotev 16. jako permanentní magnet ££ a svým volným koncem dosedá na stojiny 15. Plochy stojin £2, které jsou protilehlé vůči kotvám 16 při jejich dosednutí na pólové plochy £2» představují tak pólové plochy 21 protipólů vytvořených samotnými stojinami £2*

Jeden význak vynálezu spočívá v tom, že volný konec kotvy 16 je volně pohyblivý vzhledem к oběma pólovým plochám 19 a 21 to znamená, že není na nich, nebo v jejich blízkosti upevněn a že pólové plochy 19 a 21 svírají spolu navzájem úhel, například jsou v podstatě navzájem kolmé. V důsledku tohoto uspořádání dostane se při nevybuzené řídicí cívce £8 magnetický obvod, který jo znázorněn v obr. 2 Šipkami. Začíná na severním pólu N permanentního magnetu ££, a obsahuje řídicí pól £Z, část kotvy £6, část nejméně jedné etojiny £2 a pólové nástavce 20 a potom končí na jižním pólu S permanentního magnetu ££, přičemž poloha permanentního magnetu 14 může hýt také obrácena a silový tok by mohl probíhat v obráceném

směru. Důležité přitom je, že výslednice sil působících na kotvu 16 a vyvolané řídicm pólem 17 resp. protipólem, to je ČésSÍ stojiny U5> plsobí v různých směrech a řídicí- pól 17 řídí hlavně přidržení kotvy 16 na pólové ploše £2. protipól nappoti tomu ovlivňuje hlavně tření kotvy 16 na jedné z obou pólových ploch 21 během odpatanUÍ kotvy. Pokud je při-tom složka síly ovlivňující odpad kotvy 16 dostatečně větší než síla p&sooící proti této složce, přičemž tato síla rezULtuje ze tření kotvy na pólové ploše 21. není třeba - se - obávat podstatného ovlivnění odpačdnUÍ ' i pokud se týká časových poměrů. Nepodstatné také přiom je, - která z obou pólových ploch 2L. spolupůsoobcích s kotvou £6, plsobí na kotvu 16 silnější příaažnou silou, neboť síly, vyvozované pólovými plochami 21. sousedícími s kotvou .16. maaí opačný směr, a tudíž se v podstatě ruší.

V důsledku průběhu maagntického silového toku, jak jej lze seznat z obr. 2., nepostačí pomocí řídicí cívky 18 zeslabit pole vytvořené v řídicím pólu permanentním magnetem 14 tak silně, nebo jej kommpnnzvvt, nebo přepólovat tak, aby síla vyvozená řídicm- pólem 17 a působbcí na kotvu 16 byla jednak menší než složka pružné síly p&soobcí ve směru odpadu kotvy a jednak aby složka pružné síly plsoobcí ve směru odpadu kotvy a také třecí s±ly způsobené protipólem, se rychle a spole^^ivě . překonaly. To platí pro všechny případy, ve kterých pólové plochy 19 a 21 řídicího pólu 17 a protipólu svírajj spolu takový úhel, že řídicí pól 17 vyvozuje převážnou část přidržovaAího- účinku na kotvu .16. Tento Úhel je v rozmezí 45° až 90^o. V obr. 3 šipky přibližný průběh silového toku pro ten případ, že řídicí cívka 18 je řízena tak, že kotva 16 může od řídicího pólu 17 odpatfriout.

Také u provedení podle obr. 5 až Ί je uspořádání provedeno tak, že pólové plochy řídicího pólu a protipólu jsou vytvořeny a uspořádány tak, že převážná část přidržovací síly řídíc ho pólu působí na kotvu £6. Jako u provedení podle obit*. 2 až 4, jsou kotvy 16 kromě toho - uloženy mezi stojinami 15 tak, že alespoň části stojin 15 tvořících protipóly a působicí jako pólové plochy 21 jsou uspořádány v podstatě rovnoběžně se směrem kotvy £6, resp. se směrem pohybu kotvy 16 vyvolaného pružnou silou, případně jsou v podstatě rovnoběžné s rovinou, ve které je prováděn pohyb kotvy 16 vytvořené. - jako pružná tyčinka, kterýžto pohyb je vyvolán pružnou silou. Jediný rozddl řídicího meagneického systému podle obr. 5 až 7 oproti provedení podle obr. 2 až 4 spočívá v tom, že vykazuje na vnějších stranách vždy dva pólové nástavce 23 a 2£, spojené se stojkami a uspořádané nad více stojinami 15 a kotvami £6, přičemž na horních koncích těchto pólových nástavců 23 a 24 je upevněn vždy jeden permcrneenní meagiet 25 a 26 zasaaihuící rovněž pod více stojin 15 a kotev £6. Mezi protHehými permanentními makety 25 a 26 jsou uspořádány dvojice pólových nástavců, které tvoří vždy jeden řídicí pól 27 resp. 28 a jsou spojeny vždy s jedním permanentním mia^ietem 2£ resp. 26 a nesou vždy jednu řídicí cívku 29 nap. 30. Řídicí póly 27 a 28 sestávají, stejně jako řídicí póly 17 (obr. 2 a 4 z plochých prvků o tloušťce rovn^ící se přibližně tloušťce kotvy £6.

Kromě toho jsou po dvorcích uspořádané řídicí póly 27 a 28 upraveny vždy v téže rovině, takže jejich čelní plochy - spolu navzájem lícují. Konce řídicích pólů 27 a 28 ayčnevající ze řídicích cívek 29 resp. 30 jsou po straně, to znamená ve směru rovnoběžném s podélnými osami plrmιmeneních magnetů 25. a pólových nástavců 23. 21. avšak navzájem opačně vyhiuty, čímž je každý řídicí pól přiřazen vždy jedné kotvě £6, jak lze zřetelně seznat z obr. 7. Kromě - toho je v obr. 5 a 7 šipkami znázorněn průběh - silového toku při nevybuzené cívce, resp. řídicí cívce £j>, zatímco Šipky v obr. 6 u^t^^v^Jíí průběh silového toku při dostatečně silně vybuzené řídicí cívce 30. Funkce provedení podle obr. 5 až 7 odpovídá provedení podle obr. 2 až 4, umoonuje však přídavně zhotovení zejména kommpktních a prostorově - nenáročných řídicích meagnUckých systémů.

Jak ukázní zejména obr. 2, 3, 5 a 6 maaj pólové plochy 19 řídicích pólů 17 адеЫеп!, resp. zakřivení s poměrně vel^lqm poloměrem křivosti, takže sice kotvy 16 maaí v podstatě jen todoitf» resp. př^ový s^ty^k s polovou plochou ££, avšak po obou stranách dotykové přm ky vytvářej přibližně vždy stejnou vzduchovou mezeru. Zakřivení umooňuue, jak ukázní obr. 8 až 10, autommtické přizpůsobení pólové plachy 19 na různé Úhly doseedniuí kotvy 16 bez nevýhodných důsledků pokud se týká magnetických poměrů. V obr· 8 se nacMzí posuvná platina £ hnací hřídele £ (obr· 1) ještě ve spuštěné poloze, zatímco kotva 16 se nachází v odpadlé poloze. Př následujícím zdvihu hnacího prvku £ směrem nahoru se posuvná platina £ podle obr. 9 zvedne tak, že výstupek 11 zasahuje pod kotvu 16 a přimelme ji na polovou plochu 19 řídicího pólu. Přitom se maximum zdvihu směrem - nahoru posuvné platiny £ dosáhne teprve tehdy, když kotva 16 je prohnutá, jak lze seznat z obr. 9 a její konec, doseeajjcí na polovou plochu 19. svírá kladný úiee-přibližně 12° s horizontálou, aby konec kotvy i při to^i^ěních odchylkách dosedl na polovou plochu 19 bez vzduchové mezery.

Obr· 10 ukazuje konečné časový okamžžk, ve kterém se posuvná platina- £ nachází při zdvihu směrem dolů, zatímco kotva 16 zůstává lpět na polové ploše 19 a v důsledku svých vlastních pružných sil zaujala polohu, resp. tvar, který je zřejmý z obr. 10, takže její konec dosedá přibližně ve vodorovném směru na polovou plochu £9* V důsledku tolerancí při výrobě a monnáži může konečně dooít k tomu neznázorněnému případu, že na řídicm pólu přidržovaný konec kotvy 16 svírá záporný úhel - s horizontálou. V důsledku zaHřivení polové plochy 19 dostanou se ve všech případech stejné mag^neické pomšry a srovnatelné vzduchové mezery po obou stranách dotykové přímky, takže všechny kotvy 16 odpadnou nezávisle na jejich úhlu, který svírají při dosochutí na polovou plochu £9. - v těchže krátkých časových úsecích ve velmi úzkých tolerancích při současném řídicím impulsu.

Doby odpadu se podstatně neoovivní ani olejovými filmy ulpívajícH na dotykových plochách nebo podobně, neboť přilnavost kotvy 16 na polových plochách 19 je v důsledku zakřivení relativně mmlá. V důsledku velkého zaJkdvení, resp. velkého poloměru zakřivení, který vykazuje zaoblení pólových nástavců £2, jsou kromě toho vzduchové mezery mezi kotvou 16 a polovými plochami 19 při přidržování kotvy v dostatečně velkém rozsahu velmi meú.é, takže síly potřebné pro přidržení kotvy 16 mohou být vyvozovány relatvvně mslým permanentními οε^ρτ^. OOoonnott, že kotvy 16 při přechodu z polohy podle obr. 9 do polohy podle, obr. 10 klouzaa! na polové ploše 19 . v axiálním směru, je vyvoláno výhodným způsobem současně samoočitění dotý^aících se ploch.

Popsané řídicí meajnneické systémy jsou ' například sdruženy do bloků vždy po třicetišessi řídicích pólech, což odpovídá délce ' bloku 50 mm při dělení 18. Pro výrobu ma^n^net.ckých systémů pro různá dělení je možné používat stejné řídicí póly a řídicí cívky a tyto upevnnt v požadovaných rozestupech na permeaineitaích meagintech. Zejména u provedení podle obr. 5 až 7 lze realizovat dělení menší než jeden milimetr.

Vynález není omezen na popsaně příklady pro^í^c^e^e^n, které lze různým způsobem obměňovat. O^b^mnnit lze zejména tvar polových nástavců ' znázorněných na výkresu, kotev, stojin a jejich prostorové utpořádаnU, pokud je zajištěno, že převážná část přidržovací síly působicí na kotvu je vyvozována řídicím pólto· Dále je možné přiřadit v případě potřeby každé kotvě více než jeden řídicí pól a méně nebo více než dva protipoly. Kromě toho není vynález omezen na poouití v popsané obbaasi, ale je využitelný také například u obvyklých plochých pletacích strojů, okrouhlých pletacích strojů nebo tkacích strojů. Konečně mohou tyt stojiny ££, jak je znázorněno na výkresech, opatřeny v obbassi řídicích οε^ρ^Ι^^^ systémů vybráními.

Místo pružných tyčinek mohou být uspořádány jiné kotvy £6, například prvky předepnuté jirými pružinami. Tyto prvky mohou sestávat také ze stejných pomociých platin, platin, jehel, jak - popsáno v DE-AS 1 760 405.

Claims (7)

1· Řídieí msagneický systém pro vzorovací zařízení u textilního . stroje, zejména pletacího stroje, s nejméně jedním řídicím msagnCiclým systémem, který obsahuje permtrnnetní me^piet β nejmtaě jedním, ^rostře^nictv^ ři^^dic^í c^ky řidteel^fa řídicím ^polem s jednou ^pólovou pioctou a s ' nejm^éně jednou ^kotvou, ^tybtově us^pořádanou vzWLedem ^k oběma ^pólům a ^dose^edj^jcí ^oti síto ^pruŽin^y na ^p°lovou ptoc^hu Mdlicího ^pólu ta^k, že ^kotva při nev^ybuzené řídicí cívce v důsledku meapeeické síly, vyvinuté permanentním magnetem zůstane přidržené na pólové ploše řídicího pólu, při vybuzení řídicí cívky nappooi tomu odpadne v důsledku pružné síly od pólové plochy řídicího pólu, přičemž pólová plocha řídicího pólu je uspořádána kolmo ke směru odpadu kotvy, vyznaauuící se tím, že pólové plochy (19, 21) řídicího'pólu . (17, resp. 27, 28) a protipólu jsou uspořádány navzájem pod úhlem 45° až 90¹°.

2. Řídicí mEOpneický systém podle bodu 1, vyznaauujcí se tím, že pólové plochy (19,

21) řídicího pólu (17, resp. 27, 28) a protipólu jsou uspořádány navzájem kolmo.

3. Řídicí m^nneický systém podle bodu 1 nebo 2, vyznaauuící se tím, že pólová plocha (21) protipólu je rovnoběžná se Širší stranou té plochy, resp. toho prostoru, ve kterém je prováděn kotvou (16) pohyb způsobený pružnou 3ilou.

4. Řídicí msanneický systém podle některého z bodů 1 až 3, vyznaauuící se tím, že pólová ^ploc^ha ⁽¹⁹⁾ ř^icího pólu je opatřena zaoblením ^pro ^přiz^působení na růzto ^dosedací úhly kotvy (16).

5. · Řdicí meanntocký systém ^podle réktorého z bodů ¹ a^{ž 4}, v^yzna^aující se tím, že řídicmu pólu (17) je přiřazen druhý protipól s pólovou plochou rovnoběžnou s pólovou plochou ⁽²¹⁾ druMto protipólu a kotva ⁽¹⁶⁾ je uložena ^tytjlivě mezi ^pólovými ^ploc^hami ⁽²¹) obou protipólů.

6. Řdicí msagneický systém podle některého z bodů 1 až 5, vyzneaující ’ se tím, že ří^dicímu pólu <¹⁷, ²7, ²⁸⁾ a protipólu jsou p^řiřazee^b další vž^dy s jednou ^kotvou s^polu^pracujtoí řídicí . ^póly a ^otipóty, uspoféda^ vedle' sebe s roztečí plochého pletacího stroje, kotvy (16) jsou podle rozteče jehel uspořádány vždy mezi d· ' a stojnum! (15) z msa^^c^ vodivého maateiálu, které tvoří protipóly, a každý permanen me^net (14, resp. 25, 26) má šířku odpoovdaaící počtu několika sousetdiích stojin (15) kotev (16), jeden pólový nástavec (20, resp. 23, 24) spojený se stojjn^a^i (15) o odpov ^jící šířce a pólové nástavce, jejichž počet odpovídá počtu kotev (16), a které tvoří ří í póly (17, resp. 27, 2δ), a které jsou přiřazeny vždy jedné kotvě (16) a jsou uspořádány úi dvěma sto;jn^e^i (15), nebo přímo nad nimi a jsou vždy obklopeny jednou řídicí cívkou (18, resp. 29, 30).

7· Řdicí meanntocký s^yst^ém ^dle bodu ⁶, vyzna^uící se tím, že navz^em ^vedle seb^e tožící ^řídicí ^póly ⁽²⁷» ²⁸⁾ maaí ^podle rozte^če volný konec střídavá v^yhnutý na jednu nebo druhou stranu.