CS219903B2

CS219903B2 - Method of making the oriented steel sheets for electrotechnical purposes

Info

Publication number: CS219903B2
Application number: CS793975A
Authority: CS
Inventors: Nereo Vantini; Paolo Marini
Original assignee: Centro Speriment Metallurg
Priority date: 1978-06-09
Filing date: 1979-06-08
Publication date: 1983-03-25
Also published as: RO78570A; IT7849791A0; US4236986A; YU135179A; HU182582B; NO153812C; NO791894L; JPS54162615A; EP0020844A1; YU40564B; DE2967527D1; EP0020844B1; PL216216A2; BG49385A3; IT1156812B; PL117077B1; NO153812B

Description

(54) Způsob výroby orientovaných ocelových plechů pro elektrotechnické účely

Způsob výroby orientovaných ocelových plechů pro elektrotechnické účely, při kterém se plech pokrývá žíhacím separátorem pro úplné vyčištění oceli od škodlivých složek, který při následném žíhání vytváří souvislou a přilnavou skleněnou vrstvu se shodnou a konstantní tloušťkou na obou stranách ocelového plechu.

Vynález spočívá v tom, že nanášení žíhacího separátoru na plech se provádí v suspenzi žíhacího separátoru v suspsnzním činidle, které není založeno na vodě, s výhodou v obchodním ethylalkoholu, s omezeným a regulovaným obsahem vody. Ocelový pás prochází jako katoda průběžně elektroforetickým článkem, jehož anody jsou tvořeny dvojicí elektrod, které jsou vzhledem k ocelovému pásu uspořádány symetricky a blízko povrchu lázně.

Vynález se týká způsobu výroby orientovaných ocelových ^plech^{ů p}ro elektrotechnic^ké účety. ^Vyn^ález se tý^ká zejména jedné ^důležité fáze výroby orientovaných plechů z křemíkové oceli, které mají vysoké magnetm^ké vféstnosti a ^používají se ^pro výrobu transformátorů a jiných elektrických zařízeni ^Vyn^ález je zamě^řen na v^ytváření souvisfé a ^kom^pa^'tn^í vrstv^y . ^hacího- -se^parátoru na povrchu - těchto plechů a na následující přeměnu nejméně části tohoto -žíhacího se^parátoru na vrstvu s komplexním složením, která se obvykle vyznačuje jako „s^klen^ěn^á -vrstva“.

Proces výro^by -elektrotechnický^ ^plechů z křemíkové oceli je dlouhý a složitý a sestává z řady operací, které končí válcováním za stufená na konečnou ^po^ža^dovanou Uoušťku a Moulovým -oduhličenta ^pásu. Následuje žíhání za vysoké teploty, které z tec^hnickýc^{h - dů}vod^ů trv^á nakolik, desíte^{k h}o^din. Žfoání se ^proto musí ^prov^ád^ět v komorových pecích, kterým se říká zvonové pece, a pás musí být svinut do -svitku nebo nasttíMn na jednothvé ^plechy, které jsou uloženy ve sloupci.

Teploty dosahované v průběhu tohoto ží^hán^í jsou v^yso^ké a krom^ě rézných reakc^ína povrchu pásu -vyvolávají i -spékání závi^tů ve svitech ne^bo plecM ve slou^pcích. Z ^těc^hto ^důvod^{ů by}ly vyvinuty materté^ které se -nazývají ^žíhací separátory a jejtehá ^účetem je oddělovat závity ne^bo jednotlivé plechy od sebe. Později bylo zjištěno, že oddělovací mohou přispívat i -k -exftrakci ně^kterýc^h slorék ^použitých z réznýc^{h dů}vo^dů v ^pře^dchozíc^{h f}áz^ích z^pracovtaí, ^které ^{by by}l^y škodhvé ^pro výsledné vlastnosti pásu. Další účel separátorů spo^čív^á v ^tom^, že rea^gují s kyslféníkem krémi^čitým vypuzovaným z ^pásu ^hlavn^ě v prů^běhu oduhhčov^í a v^ytv^ářejí na pásu přilnavou vrstvu -s komplexním složením, to jest tak zvanou „s^eněnou . vrstvu“. Žíhací separátory jsou proto reaktivní nebo se reaktⁱv.nímⁱ sfévap a v současn^é době se nejčastěji vyréb^ z k^ys^ličníku hoMnatého ^-s ^případnýmⁱ malými ^přísa^damⁱ jrných látek.

Nejjednodušší způsob nanášení žíhacího· separátoru na pás spočívá v přípravě suspenze tohoto separátoru ve vodě a v protahování pásu touto suspenzí. Tento' způsob, který -se donedávna používal, měl při použití pro moderní orientované plechy z křem^íkov^é oceli -s -vysokými magnetickýmⁱ vféstnostmi řadu podstatných nedostatků.

^{V příp}a^dě moderních materiáft ^byly ne^přijatelné některé vrozené ne^dostatky tohoto z^působu, na^příklad,^- že na horní straně ^pásu se -v^ytv^ářela sůnější vrstva než na -spodní straně, což v případě neorientovaných ^plec^hů nevadlo. Je zde v^šak je^ště jeden závažný nedostatek. Je známo, že kysličník hořečnatý při reakci s vodou vytvá^ří h^ydrox^id. ^Tato -voda se uvolňuje při ^poměrně vysokých teplotách kolem 300 °C, například v průběhu žíhání ve zvonové peci, a z^půso^buje rédu zna^čnýc^h obtíži

Je známo, že atmosféra v peci v průběhu žíhání musí být přísně kontrolována, zejména musí být regulována vlhkost této atmosféry. Ozký je zejména rozsah rosného bodu plynu přiváděného do pece, kterým je obvykle -vodík. Je snadné -si představit, jak voda uvolňovaná z žíhacího separátoru měrn rosný bod atmosfér^y uvnifé ^- pece, a žé tyto změny jsou podstatně větší -v místě uvoféovárá féto vo^dy, to jest mezi fésnýmⁱzávity -svitku, kde cirkulace plynu tvořícího atmosféru v peci je zřejmě velmi omezena.

Výrazné místní zvýšení rosného bodu vyvolává změny reakcí probíhajících na povrchu pásu a povrchovou oxidaci vlastního pásu, což má za následek podstatné z^horšen^í kvality ^kone^čn^ého výro№u. ^V féto souvislosti se nemůže přehlédnout, že ' moderní materiály s obsahem křemíku kolem ³ %, tlouštoou pásu kolem ^0,3 mm, magnetickou indukcí přes 1,9 T a ztrátami ř menšímⁱ ne^ž 1Д W/kg se p^řibližuj^{í k} teoretické maximální hranici kvality, takže -výsle^dn^é oidchylky ^ho^dnot permeability a ztrát, i když jsou v absolutním měřítku malé, mohou vyvolat podstatné změny třídy kvality výrobku.

Aby -se zabránilo -těmto obtížím, bylo navrženo zvýšit teplotu kalclnace kysličníku hoгečnat^ého^{, čí}m^ž -se ^- sntéuje je^ho reaktivita. Tato- teplota však nemůže být příliš vysoká, protože při zvýšené teplotě se na nepřijatelnou míru zvětšují 1 rozměry částic. ^při běžn^{é d}obě styku kyslfémku horéčnatého s vodou se ^- krom^ě -toho nemůže zabrénit vytváření určitého - - množství hydroxidu. Z těchto důvodů sé doporučovalo udržovat teplotu suspenze kysličníku hořečnatého na velmi n^ízk^é hodnotё^, to jest .pod 5 až ^{10 a}C, a ^čas^těj^ší vým^ěn^á . ^- suspenze. Tento^- způsofy který je zna^čn^{ě ú}č.inný^,· - v^šak komphkuje vý- , robní proces a zvyšuje - ' výrobní náklady, které jsou již i tak -dosti vysoké.

Význam povrchové vústvy na pásu je _t zvláště zřejmý uváží-li se, že rovnoměrnost ' a -čistota vlastního povrchu jsou základními předpoklady pro vytváření kvalitní skleněné vrstvy, která na druhé straně nemůže být souvislá a přilnavá, jestliže kovová podlož^ka je pokryta kyslférnky réféza vznlkajfctai v důsle^dku ^-vo^dy uvotašrá ze žíhacféo separátoru.

Uve^den^é va^dy s^klen^ěn^é vrstvy sni^žuj^í pnutí výsledného povlaku -s nízkým -součinitelem teplotní roztažnosti, které jinak přispív^á ke srnžern ztr^át j^ádra v^yro^ben^ého z féchto ^plec^hů.

Dalmm pofótatným důvo^dem snféerá jakosti produktu je skvrnitý a nerovný vzhled pás^ který je z^půso^ben ^povrchovou oxidací tohoto pásu. Je tedy zřejmé, že -velké množství -hydrátové -vody v -surové vrstvě ží^hac^ího separétoru z^půsohuj^í značn^é o^btíže^,

219-903 které byly - dosud pouze částečně odstraněny.

Pokusy s vytvářením vrstvy žíhacího separátoru z bezvodých materiálů neměly vyhovující výsledky, zejména proto, že k zajištěm přilnutí vrst:vy na ^po^dlož^ku se musela používat organická pojivá.

V -italském patentovém spisu č. 652 122 s

USA prioritou z roku 1960 je popsána příprava .přilnavých vrstev elektrostatickým nanášením na vzduchu, což. se na . samém začátku zdálo- slibné, avšak podle našich znalostí bohužel nevedlo k praktickému využití v průmyslové výrobě. .

V průběhu dalších výzkumů bylo zjištěno, že je třeba přesně -a reprodukovatelně regulovat - množství vody, která reaguje -s kysličníkem horečnatým, a zjišťovat vliv této- vody na výslednou kvalitu plechů.

Jeden ze způsobů nalezených při tomtovýzkumu spočívá v tom^, že ^shcrnk hornatý se nanáší elektroforeticky v organickém prostředí ;s proměnným obsahem vody. Tento způsob umožňuje velmi dobře regulovat stupeň hy.dratace kysličníku horečnatého- a umožňuje oddělit účinky hydratace od vhvů na Doušku -vrstvy která je za kchto okolností velmi stálá.

Kromě těchto výsledků, které jsou velmi důležité pro- kvalitu plechů, se dosáhlo dalších významných výsledků, které spočívají v tom, že povlaky kysličníku horečnatého získané elektroforézou mají překvapivě vysokou přilnavost na železnou podložku, a to i bez použití pojivá.

Důsledné dlouholeté studium literatury z oblasti elektroforézy vedlo k názoru, že povlaky získávané elektroforeticky bez použití organických pojiv jsou vyhovující pouze, - v ^těc^h případech ^{kdy pl}ech^{y p}°kryt^é těmito •^povlaky se později neohýbají, neodírají nebo- nejsou -ve styku s - jinými tělesy, popřípadě nejsou před konečným vytvrzením vrstvy podrobeny jinému zpracování. V článku autora Sliyke a ^koi. v ^publrkacⁱ „Hatíng“ strana 1255 z roku 1955 se uvádí, že „povlaky po -vysušení nejsou samy o sobě dostatečně soudržné, takže částice navzájem a ^{k p}o^dložce je třete v^áza^t v^ho-^dným pojⁱvem^u. Podobné úvahy se vyskytly i v následujících letech: „Při použití aditiv je možno- vyrobit suspenze, ze kterých vznikají přilnavé povlaky . . . Výhodným pojivém je zein, což je lepkavá bílkovina z kukuřice. Povlaky obsahující -toto pojivo jsou již v surovém stavu tak soudržné, že k jejich odstranění s povrchu podložky -se musí použít mechanického drhnutí.” Tato úvaha je uvedena autory Gutierrez -a kol. -v Journal of Electrochemical Society 1962, strana 923. Autor Pearlstein s kolektivem zase tvrdil, že povlaky získané bez použití pojiv „se v průběhu zpracování snadno^ poškodí . . . , ke zlepšení soudržnosti povlaku se mohou použtí ně^kter^á pojivá“ což je uve^deno v Journal of the Electromechanical Society 1963, strana 843. Anrews konečně uvádí, že „prachový povlak získaný elektroforeticky je za ^běžnýc^h okotaostt v^áz^án f^yzik^álními sílami a musí proto být před vlastním použitím něja^kým z^půso-bem zpevněn“ což je uvedeno v Metal Finishing p^i^irnal, 1970, říjen, strana 322. V jiné publikaci Proceedings of the British Ceramic Society, 12, (3) 1969 -strana 211 Andrews uvádí, že pro zpracování plechu bez poškození povlaku je třeba použít některých pojiv - na bázi šelaku nebo nitrocelulózy.

Technika elektrof-oretického nanášení dosud přes řadu výhod nebyla použita pro nanášení žíhacího separátoru na plechy z křemíkové oceli, protože chyběly údaje o- spojitosti - elektroforetickou cestou získaného povlaku a doporučovalo se použití organických - pojiv. Plechy z křemíkové oceli pro magnetické účely jsou před nanášením žíhacích separátorů podrobeny oduhličení, - kterým se obsah uhhku v oceli sntéí na velmi mzkou hodnotu, obvykle -v rozsahu 20 až 40 ppm, která je nutná z hlediska dosažení - požadovaných vysokých magnetických vlastností. Nyní je zřejmé, z jakých důvodů v - tomto případě nejsou použitelná organická pojivá na bázi zeinu, šelaku, derivátů celulózy a podobně. Tato- organická pojivá by v průběhu -žíhání svitku ve zvonové peci způsobila rekarbonizaci pásu spojenou se zřejmým zhoršením kvality

Vynález je zaměřen na odstranění těchto obtíží a nalezení způsobu nanášení kysličníkh napň^kla^d ^slicmku ^při kterém -by bylo zajištěno vytváření přilnavých povlaků bez organických pojiv a -s přesně - regulovaným množstvím hydratační vo^dy.

Způsob výroby orientovaných ocelových plechů pro elektrotechnické účely, při kterém se plech předběžně zpracovává a za studená válcuje na požadovanou tloušťku, načež - se průběžně oduhličuje a oduhličený mořený plech se -pokrývá -vrstvou žíhacího separátoru, pás pokrytý tímto způsobem se chladí a suší ve svitku, který se pak za vysoké teploty žíhá ve zvonové peci, - spočívá podle vynálezu v tom, že disperze žíhacího separátoru se připravuje z disperzního^ - - činidla nezaloženého na vodě a se známým a regulovaným obsahem vody, načež -se do této disperze -vkládá dvojice elektrod, jejichž horní hrany jsou uspořádány nejméně - 100 milimetrů od volného povrchu disperze, - - a do- disperze se průběžně ponořuje oduhličený a mořený ocelový pás, který před opušštěním disperze prochází mezi elektrodami uspořádanými ve dvojici, přičemž mezi ocelovým pásem -a elektrodami se vytváří elektrické pole o intenzitě v rozsahu 30 -až 600 V/cm a na povrch ocelového pásu pokrytého při průchodu mezi elektrodami souvislou vrstvou směsi žíhacího separátoru se po* vyjmutí -disperze působí proudem plynu, načež se pás bez dalšího zpracování svinuje do svitků, které se pák žíhají ve zvonové peci.

Vynález spočívá dále v tom, že jako disperzního činidla se z ekonomických důvodů používá směsi obchodního ethylalkoholu s vodou. Přitom je žádoucí, aby výchozí obsah vody v ethylalkoholu byl pokud možno malý, například pod 5 °/o. Obsah vody ve směsi však lze bez snížení jakosti povlaku na výsledném výrobku podstatně zvýšit. Pokud by prostředí a podmínky procesu měly za následek stálé, i když malé, přibývání vody, takže obsah vody v disperzi by mohl dosáhnout hodnoty, při které dochází к vytváření vodíku na pásu, je možno do disperzního činidla bez škodlivého vlivu na proces přidávat snadno redukovatelné látky, například aldehydy nebo ketony, které jak známo, s vodíkem okamžitě reagují a zabraňují tak vytváření bublin.

Žíhací separátor sestávající hlavně z kalcinovaného kysličníku horečnatého s případnou přísadou kalcinovaného kysličníku boritého, kysličníků vzácných zemin a podobně, který je v tomto oboru již znám, má ztráty zážehem menší než 5 °/o a do disperzního činidla se přidává v' množství 20 až 300 g/litr. Z hlediska způsobu podle vynálezu nejsou na závadu ani vyšší ztráty zážehem. Pás ze silikonové oceli prochází podle vynálezu disperzí sestávající ze žíhacího separátoru a disperzního činidla a je veden v rovině symetrie dvou elektrod, které tvoří komorovou anodu, zatímco katoda je tvořena vlastním ocelovým pásem. Suspenze nebo disperze přirozeně průběžně cirkuluje, takže mezi uvedenými elektrodami se stále nachází čerstvá suspenze. Částice žíhacího separátoru jsou v důsledku elektrického pole působícího mezi elektrodami a pásem vrhány směrem na ocelový pás, na kterém pevně ulpívají a vytvářejí spojitou a absolutně rovnoměrnou vrstvu na jeho povrchu.

Příčiny nejsou dosud známy, avšak povlak získaný tímto způsobem má výjimečnou přilnavost na železnou podložku, dokonce i v surovém stavu, takže plech opatřený povlakem může být po usušení v proudu plynu podroben řadě ohnutí na vodících válcích a může být navíjen rychlostí potřebnou z výrobního hlediska. Přitom nedochází ani к odstranění ani poškození povlaku. Odstranění povlaku v surovém stavu je možno provést jen poměrně silným mechanickým drhnutím.

Žíhací separátor v důsledku pevného přilnutí na podložku, kampaktnosti a souvislosti a regulace množství vody, kterou obsahuje, vytváří při žíhání ve zvonových pecích „skleněnou vrstu“ s výjimečnou přilnavostí a rovnoměrností.

Jakost „skleněné vrstvy“ a její vliv na výslednou kvalitu plechů lze zjistit různými způsoby.

Jedním ze. způsobu zjišťování jakosti je měření elektrického izolačního odporu, jak na plechu opatřeném pouze „skleněnou vrstvou“, tak i na výsledném plechu opatřeném dalšími izolačními a případně i napínacími materiály. Ze srovnání hodnot izolačního odporu uvedených v hodnotách v Ω/cm², které jsou uvedeny v tabulce 1 pro různé druhy „skleněné vrstvy“, vyplývají některé důležité údaje. V levém sloupci tabulky jsou uvedeny druhy zkoušeného povlaku, pro každý povlak je zde uvedeno pět skupin, které jsou vždy tvořeny 1000 měření. Měřeny byly průmyslově vyráběné plechy. Ve druhém sloupci jsou uvedeny hodnoty izolačního odporu zjištěné u plechů, na které byl žíhací separátor nanesen tradičním způsobem. Ve třetím sloupci jsou pak uvedeny hodnoty izolačního odporu změřené na plechu, který byl pokryt žíhacím separátorem naneseným způsobem podle vynálezu. Žíhací separátor byl z důvodů reprodukovatelnosti výsledků ve všech případech vyroben z kysličníku horečnatého obsahujícího 4 % kysličníku vzácných zemin, počáteční ztráty zážehem představovaly 3 procenta. Z tabulky je patrné, že způsob podle vynálezu umožňuje dosáhnout podstatně vyšších hodnot izolačního odporu a menšího rozptylu těchto hodnot, než tradiční způsob. Je třeba poznamenat, že při nanesení žíhacího separátoru způsobem podle vynálezu lze dosáhnout hodnot izolačního odporu, které jsou srovnatelné s nejvyšší jakostí dosaženou při tradičním způsobu nanášení separátoru, takže hodnoty izolačního odporu vlastní „skleněné vrstvy“ vytvořené podle vynálezu mohou být srovnávány s hodnotami izolačního odporu „skleněné vrstvy“ získané ze žíhacího separátoru naneseného tradičním způsobem a pokrytého fosfátem.

Tabulka 1 a

Й > o a

Izolační odpor v Ω/cm²

Dosažený dosud známým Dosažený způsobem podle způsobem 'vy^tezu

K -M

CO

Pm >

'03 >ф ω

^sCO +

Ί>

O &

'>

& o aj ^S O

CO «Η ⁺ '> 03 O

S >

c-n fe >

Oj O >Φ s 4d

4l Ό3 ω Ή t_j СЛ í> 2?

<+H '2 2 υ >cd cd ¢5 ň cd Ze a > Λ 03 O cn c &

	min.	střední	max.	mⁱn.	střední	m^x..
1	0	0,5	4	6	13	16
2	0	1	5	4	15	20
3	0	1	4	8	12	15
4	0	2	4	8	15	18
5	0	1	6	6	12	18
1	7	19	120	50	150	800
2	ty 1	20	130	50	130	1000
3	7	18	100	60	139	1000
4	6	25	150	60	160	700
5	10	30	150	60	150	1000
1	20	130	500	150	800	1000
2	20	120	1000	170	800	1000
3	30	120	600	170	900	1000
4	20	100	600	140	900	1000
5	25	100	700	160	800	1000

Ještě výraznějších výsledků se 3osáhne při měřen⁵ -souvislosti „sidenené vrstvy“. Tat^o souvistost se vyhodnocuje z^půso^bem popsaným v „Zašěita metalov“, U, č. 1 strana 109 až 111, 1975, při kterém se používá mal^ého ^kous^ku ^plec^hu ^povre^čen^ého „s^kleněnou vrstvou“. ¹ cm^{2 p}ovrchu tohok ^kousku se použije jeko eiektr^oda v elektrolytic ^kém ^člán^ku obsahujmta roztok: rhodaniáu ^draselného' v ^koncentraci 1⁰⁰ g/Iitr. Mezi touto elektrodou a protilehlou elektrodou o stejné ploše se udržuje konstantní napětí ^0,5 V. ProcMzejfcí ^proud je úměrný nepokrytému povrchu .plechu. Výsledky měření jsou uvedeny v tabulce 2.

Tabulka 2

Skupina testů

Druh „s^kleněn^é vrstvy“

Získané jednoduchým ponořením Získané z . působem podle vynálezu

Pří tomto měření se pro každý druh „skleněné vrstv^y“ o^pět ^prove^dlo ^pět sku^prn ^po ¹⁰⁰0 m^ěřem. Z tabul^ky je ^patrn^é, ^že poměrné ^pokr^ytí „Blklenenou vrs^ou“ zís^kanou ze žíhacího separátoru naneseného podle vynálezu je podstatně větší a má menší rozptyl ne^ž poKrytí „skleněnou vrstaou“ získanou 'tradičním způsobem.

Další údaje jsou patrné z přiloženého diagramu, ve kterém jsou v závislosti na permeabilitě vyneseny v W/kg ztráty jádra v případě plechů a tloušťkou kolem 0,30 mm. Skupina A hodnot se týká tradičním způsobem zístoné „skle^rá vrstyy“, zatímco s^ku-

% pokrytí
1	2	3	4	5
75	72	60	66	86
93	96	95	96	90

pina B se ’týká plechů pokrytých způsobem podle vynálezu. Z diagramu lze usuzovat na souvislost a ^přilnavost „skleněné vrstv^y“ získané různými způsoby a na vliv těchtofaktorů na pnutí výsledného povlaku.

Tabulky 1 a 2 a připojený diagram popisují vliv způsobu podle vynálezu na jakost plechu, nikoliv však maximální účinek dosažitelný způsobem podle vynálezu, protože faktorů ovlivňujících konečné výsledky je mnoho a závisejí značnou měrou na použitém zařízení a na ostatních podmínkách procesu.

Z tabulek 1 a 2 a připojeného diagramu je patrný nový a vyšší účinek způsobu nanášení žíhacího separátoru podle vynálezu při zachování -stejného druhu plechu, složení žíhacího- separátoru a shodném dalším zpracování.

Z připoj‘eného diagramu -je patrné zejména to, že hodnoty ztrát jádra dosažitelné způso^bem podle v^yn^álezu jsou po^dstatně méně rozptýlen^y a při zv^yšov^ání ^permeabilit^yse s použitím ,,s^klenen^é vrstvy“ vzni^klé ze žíhacího separátoru naneseného způsobem podle vynálezu dosáhne výraznějšího- snížem ztrát, než v ^přípa^dě ,_;skleněn^é vrstv^y“ vzniká ze separátoru nanesen^ého tradmmm způsobem. To znamená, že lepší je nejen hodnota ztrát dosažitelná ve srovnání s tradičními způsoby způsobem podle vynálezu, nýbrž také -to, že dané zvýšení permeability odpovídá v případě použití způsobu podle vynálezu podstatnému zlepšení hodnoty ztrát. Navíc, jestliže se při použití způsobu podle vynálezu například přejde z hodnoty permeabíiity 1,900 na hodnotu 1,915, dojde v každém případě ke zlepšení ztrát, neboť -pásmo rozptylu hodnot je velmi úzké, zatímco- v případě použití tradičního způso-

Claims

PŘEDMĚT

1. Způsob výroby orientovaných ocelovýc-h plechů pro- elektrotechnické účely, při kterém- se plech předběžně zpracovává a zastudena válcuje na požadovanou -tloušťku, načež se ^prů^běžn^ě oduhlmuje a o^duhl^ičený a mořený plech se pokrývá vrstvou -žíhacího separátoru, pás pokrytý -tímto způsobem se chladí a suší ve svitku, který se pak za vysoké teploty žíhá ve zvonové peci, vyznačující se tím, že disperze žíhacího separátoru se připravuje z -disperzního činidla založeného na alifatickém alkoholu a s definovaným obsahem vody, načež se do této disperze vkládá dvojice elektrod, jejichž horní hrany jsou uspořádány nejméně 100 mm od volného povrchu disperze, a do disperze se průběžně ponořuje oduhličený a mořený ocelový pás^, který ^před opustérnm ^disperze prochází mezi elektrodami uspořádanými ve dvojicích, -přičemž mezi ocelovým pásem a ele^ktrodamⁱ se v^ytváří elektrická pole o intenzitě v rozsahu 30 až 60 V/cm a na povrch ocelového -pásu pokrytého při průchodu mezi -elektrodami souvislou vrsttvou směsi žíhacího -separátoru se po vyjmu- ^bu m^ůže pri zvý^šení ^hodnot^{y p}ermeabilit^ydojít jak ke zlepšení, -tak také ^; ke zhoršení ztrát. Pásmo rozptylu je totiž v -tomto případě podstatně ^šir^ší a strmější.

Výhody dosažitelné způsobem podle vynálezu jsou proto- jasné a nepochybné.

Způsobem podle vynálezu lze mimoto dosáhnout ^{i d}al^šíc^h významných výhod.

Su^šení ^pov^lečen^ého- ^pásu se^, ja^k j^{iž -byl}o uvedeno, prov^ádí dmýchánta vzduc^hu na tento pás. Při způsobu podle vynálezu - se nemusí používat pecního ohřevu na 300 až 400 °C, neboť postačí krátká komora, do kter^é -se ^privá^{dí p}rou^d vzduchy ^který ^-může ^být také ohřát, například na 40 - až 60 °C. Vzduch se však v žádném případě z ekonomických důvo^dů neo^hřív^á na te^plotu ^přesahující ¹⁰⁰° Celsia. Další dosažitelná přednost spočívá v tom, že pro povlékání -se používá jediný tank, který je kromě toho menší, protože k -naná^šem ^žíhac^ího separótoru docház^í téměř vý^lu^čně v oMastí mezⁱ dvojil eleWoh ^proces se tímto z^půeo=^bem zje^dnodu^šuje a v ^pripadě potřeby je možné i chlazení disperze, přičemž dochází jen к nepatrnému zvýšení nákladů, protože -se chladí malé množství disperze.

vynalezu ^ti z disperze ^-půso^{bí p}rou^dem ^{- ply}n^ na^čež se pás bez dalšího -zpracování -svinuje do svitků, které se pak žíhají ve zvonové peci.

². ^Způso^b výro^by -orientovaných ^plech^ů z ^křemíkov^é oce]L^{i p}odle ^-bodu 1 v^yzna^čující se tím, že disperzní činidlo sestává z obchodního ethylalkoholu a vody.

3. Způsob výroby orientovaných plechů z křemíkové oceli podle bodu 2, vyznačující -se tím, že výchozí obsah vody v ethylalkoholu je nejvýše 5 %.

4. Způsob výroby orientovaných plechů z ^křem^íkov^é oceli ^po^dle ^bo^du 3 vyznačující se tím, že ke směsi alkoholu s vodou se přidávají aldehydy nebo ketony.

5. Z^půso^b výro'^by orientovaných ^piec^hů ^-z křemíkové oceli podle -bodu 1, vyznačující se tím, že plech z křemíkové oceli prochází mezi elektrodami v rovině symetrie dvojice elektrod.

6. Způsob výroby orientovaných plechů z křemíkové -oceli podle bodu 1, vyznačující se tím, že proud plynu je tvořen vzduchem ohřátým na teplotu nejvýše 100 °C.