CS214687B2 - Method of making the glycidylpolyethers of polyphenols - Google Patents

Description

Vynález se týká způsobu výroby glycidylpolyetherů polyfenolů reakcí alespoň jedné alkalické soli polyfenolů s l-chlor-2,3-epoxypropanem.

Tyto ethery se častěji označují - výrazem „epoxidové pryskyřice”. Tyto pryskyřice představují skupinu látek charakterizovaných přítomností oxiranových cyklů —C-C- , \/

O z nichž po zesítění vznikají systémy s vlastnostmi, které jsou - ž - řady hledisek pozoruhodné. To značně přispělo k vývoji tohoto typu pryskyřic v různých oblastech použití.

Z těchto pryskyřic jsou nejvýznamnější ty, které - vznikly reakcí bisfenolu-A [tj. dianu neboli 2,2-bis(4-hydroxyfenyll propanu] s· epichlorhydrinem.

Předmětem vynálezu je tedy způsob výroby glycidylpolyetherů polyfenolů, s výhodou bisfenolu-A reakcí alkalických solí polyfenolů s l-chlor-2,3-epoxypropanem v bezvodém, aprotickém - a heterogenním prostředí.

Způsob výroby podle vynálezu . je obzvláště- vhodný k výrobě ' tekutých pryskyřic.

Tento typ pryskyřic se obvykle vyrábí reakcí bisfenolu-A s epichlorhydrinem - v přítomnosti . vody a alkalického činidla.

V pracích, které byly publikovány je popsáno velmi velké - . množství postupů tohoto typu.

Například vynález - Spojených států amerických 2 801 227 popisuje způsob výroby diglycidyletherů polyfenolů. Tento způsob výroby se vyznačuje tím, že do roztoku polyfenolů v epichlorhydrinu se přidá vodný roztok alkalického . hydroxidu v poměru alespoň 3 molů epichlorhydrinu na ekvivalent hydroxylu fenolu. Voda a část epichlorhydrinu se oddestiluje z reakčního prostředí.

Při tomto způsobu výroby je podstatné kontrolovat rychlost přidávání roztoku alkalického hydroxidu . . a rychlost - odpařování tak, aby reakční prostředí obsahovalo od 0,3 do 2 % hm. vody. Reakce mezi epichlorhydrinem a polyfenolem probíhá při teplotě řádově 120 - °C. V praxi probíhá přidávání alkalického hydroxidu (hydroxidu sodného] po dobu' - 3 až 5 hodin. Přebytek epichlorhydrinu se . - potom eliminuje destilací a do- reakčního. prostředí se přidá rozpouštědlo, jehož úkolem je oddělit pryskyřici od vzniklé - soli (chloridu sodného).

Jiný typ způsobu výroby je založen na principu, podle něhož hraje alkalické činidlo v prováděné - syntéze dvojí roli: jednak roli katalyzátoru, který ovlivňuje kondenzaci polyfenolů - a epichlorhydrinu a dále- roli činidla dehydrochlorace, které transformuje „chlorhydrínovou” skupinu na sku pinu oxiranovou. Takové postupy tedy probíhají ve dvou etapách.

Příkladem je francouzský vynález číslo 1 336 444„ který popisuje způsob výroby ve dvou etapách. Podle něj se uvede do styku jeden mol bisfenolu-A a alespoň 10 molů epichlorhydrinu při teplotě řádově 65- °C. V této první etapě se postupně (nebo inkrementálně) přidává v průběhu - zhruba 2 až 4 hodin 50 °/o vodný roztok hydroxidu sodného. Množství hydroxidu sodného, -přidané v této etapě je přitom nižší než - 16 %' celkového požadovaného množství, které činí 2 moly hydroxidu sodného na jeden mol bisfenolu-A. Potom se eliminuje' voda odpařováním a to ve formě azeotropické směsi s epichlorhydrinem. Tímto způsobem se eliminuje pouze část přebytku epichlorhydrinu z reakční směsi.

V - druhé etapě se provádí dehydrochlorace při teplotě okolo 99 °C, týkající se zbylého epichlorhydrinu. Tato dehydrochlorace se provádí přidáním zbytku hydroxidu sodného, použitého ve formě vloček - jako činidla dehydrochlorace, Po zhruba jedné hodině se destiluje přebývající epichlorhydrin.

Takto získaná pryskyřice se rozpustí v rozpouštědle, promýváním vodou se -získají dvě fáze. Vodná fáze obsahuje vzniklý chlorid sodný a organická fáze - obsahuje pryskyřici. Organická - fáze se separuje a působí se na ní znovu po jednu hodinu při zhruba 90 °C hydroxidem sodným ve formě vloček. Pryskyřice se potom izoluje operacemi promývání, neutralizace a sušení.

Tyto způsoby výroby jsou neobyčejně obtížné a těžko - se prakticky provádějí, neboť - vyžadují poměrně velmi dlouhé doby provádění -reakcí, - pečlivou - kontrolu - různých - - reakčních - - - - podmínek - - - a . - početné - etapy, - - mající - za - - cíl - čištění - a/nebo - získávání hledané - pryskyřice. Na druhé straně ztráty -epichlorhydrinu, který musí - být nutně přítomen v přebytku, nejsou zanedbatelné ani v případě, že je tomuto- problému věnována značná pozornost.

V nedávné době (viz vynález Spojených států amerických č. 3 519 653) bylo ukázáno, že je možno vyrábět meziprodukty použitelné při výrobě epoxidových pryskyřic tak, že se nechá reagovat suspense alkalických solí bezvodých dihydroxylovaných fenolů ve velkém množství epichlorhydrinu. Eplchlorhydrln tedy - vystupuje - ve dvou rolích: jednak je jednou z látek, vstupujících do reakce a dále vystupuje jako rozpouštědlo vzniklé pryskyřice, čímž umožňuje manipulaci s reakčním prostředím.

Tento způsob výroby, jehož princip je nepochybně dobrý, však neumožňuje snadno získat tekuté pryskyřice dobré kvality. Jelikož alkalické soli dihydroxylovaných fenolů jsou nerozpustné v epichlorhydrinu, je obtížné dosáhnout styku reakčních složek a reakce proto probíhá poměrně pomalu. Zavedení takovéto techniky v průmyslovém měřítku je kromě toho znevýhodněno značným množstvím epichlorhydrinu, kterého - je nutno použít, a které je třeba recyklovat, nemá-li utrpět ekonomická stránka - zavádění takovéhoto způsobu výroby.

Vzhledem k těmto obtížím . bylo navrženo (Macromol. Chem., 179, 7, str. - 1661 - až 1671, 1978] syntetizovat tyto pryskyřice z alkalických solí dihydroxylovaných fenolů a l-haIogen-2,3-epoxyaikanoIů v bezvodém, aprotickém a homogenním. prostředí.

Bylo zjištěno, že rozhodujícím parametrem zmíněné syntézy je celková - rozpustnost alkalické soli difenolu - v reakčním' prostředí. Poněvadž tyto soli jsou nerozpustné ve většině organických sloučenin, zejména v epichlorhydrinu, je třeba značného množství dimethylsulf oxidu jako rozpouštědla, má-li se pracovat v homogenním prostředí, jak se ve výše uvedeném článku navrhuje. Dále bylo konstatováno, že pouze tato sloučenina .je . - vhodná - -pro - navrhovanou syntézu ' pod podmínkou, že ' koncentrace 'alkalické . soli difenolu nepřekročí mezní hodnotu, kterou je 0;7 molu/litr, ' jde-li o dvojsodnou sůl ' bisfenolu-A,. při - teplotě 80 °C.

Po skončení reakce ' je pro získání pryskyřice vhodné odstranit rozpouštědla, - což se: zdá být obtížné vzhledem k ' vysoké teplotě varu dimethylsulfoxidu; kroniě -toho je třeba brát ' v úvahu nebezpečí - degradace pryskyřice. Dále bylo konstatováno, že takto vyrobené pryskyřice mají, nepřijatelné zabarvení vzhledem k jejich - pozdějšímu použití, a ' že jejich viskozita je ' zpravidla - příliš vysoká. Za určitých ' podmínek vzniká gel. Při použití takovéhoto způsobu výroby je nevýhodou nedostatečné množství - vyrobené pryskyřice, ' jakož ' i obtíže - ' spojené - s prováděním ' tohoto způsobu......

.. Z' tohoto. - přezkoumání - - až dosud - navržených způsobů výroby pryskyřic vyplývá, ' že některé 'požadavky zůstávají - ' u ' - dosavadních způsobů - výroby - glycidylpolyetherů '' polyfenolů neuspokojeny. Tyto -požadavky se - uplatňují zejména při - - výrobě- tekutých - - pryskyřic. Z - tohoto důvodu - by byl žádoucí způsob výroby, který by z technologického hlediska byl jednoduchý, a který by bylo možno rychle zavést. Dále by bylo vhodné, mít možnost vyrábět pryskyřice vyhovující jakosti, aniž by bylo nutné při tom používat značných množství pomocných reakčních látek.

Nyní byl nalezen způsob výroby, který umožňuje splnit tyto požadavky.

Předmětem vynálezu je tedy způsob výroby glycidylpolyetherů polyfenolů reakcí alespoň jedné alkalické soli polyfenolů - s l-chlor-2,3-epoxypropanem v bezvodém a aprotickém prostředí, vyznačující se tím, že se reakce provádí v heterogenním prostředí v přítomnosti organické sloučeniny ze skupiny zahrnující acetonitril, propionitril, benzonitril a diethylsulfid, · přičemž - se na 1 gramekvivalent skupiny OM, pocházející z alkalické soli polyfenolů, použije 1 až 13 molů l-chlor-2,3-epoxypiOpanu a reakce se provádí pří teplotě v rozmezí 50° až 150 °C. Alkalickými solemi polyfenolů se rozumějí sloučeniny obecného vzorce

R(OM%, kde x znamená celé číslo větší nebo rovné 2 a znamená počet fenolických hydroxylových skupin, obsažených v molekule polyfenolů,

M znamená atom lithia, - sodíku, draslíku nebo césia, - s výhodou - atom sodíku nebo draslíku, a

R znamená organický zbytek, mající fenolické hydroxylové skupiny.

Při způsobu podle vynálezu je možno použít četných polyfenolů v podobě jejich alkalických solí.

Jako - - příklad - sloučenin tohoto - typu je možno uvést:

1.2- dihydroxybenzen

1.3- dihydroxybenzen

1.4- dihydroxybenzen

1.2- dihydroxy-4-chlorbenzen

1.2- dihydroxy-4-brombenzen

1.2- dihydroxy-3-methylbenzen

1.3- dihydroxy-5-chlorbenzen

1.3- dihydroxy-5-brombenzen

1.3- dihydroxy-2-methylbenzen

1.4- dihydroxy-2-cblorbenzen

1.2.3- trihydroxybenzen

1.2.4- trihydroxybenzen

1.2.5- trihydroxybenzen

1.3.5- trihydroxybenzen

1.2- dihydroxynaftalen

1.4- dihydroxynaftalen

1.5- dihydřoxynaftalen .

2.3- dihydroxynaftalen :.... . . . .

1.2- dihydroxyantracén ... l·.2·;9-trihydroxyaritraeén

1.4.9- tIΊhydroxyantraeén

1.2.10- trihydroxyantracén 4,4’-dihydroxydif.enyl 4,4’-dihydroxydifenylsulfon

2.3- dihydroxydifenylsulfon 2,4,2’,4’-tetrahydroxydifenyl 2,5,2’,5’-tetrahyd.roxydifenyl

2.5- dihydroxydifenylmethan 4,4’-dihydroxydifenylrnethan (bisfenol-F)

1.1- bis (4-hydroxyf enyl ] ethan

1.1- bis (4-hydroxyf enyl jisobutan

2.2- bis (4-hydroxyfe-nyl) propan (bisfenol-A)

2.2- bis (4-hydroxyf enyl jbutan

2,2-bis (4-hydroxy-2-methylfenyl ] propan

2,2-bis (2-hydroxy-4--erc.2utylfenyl ] propan

2,2-bis (2’-hydroxy.f enyl) propan 2,4’-dihydroxydifenyldimethylmethan b,2-bis (2-chlor-4-hydroxyf enyl ] propan

2,2-bis (4-hydroxyf enyl ] -1,1,l--richlorethan

2,2-bis (4-hydroxyf enyl ] -1,1-dic h 1 o rethylen tris (4-hydroxyfenyí Jmethan

2.2.3.3- tetrakis (4’-hydroxyfenyl ] butan

2.2.4.4- tetrakis (4'-hydr oxyf enyl ] pentan

2.2.5.5- tetrakis (4’-hydroxyf enyl) hexan

214В87

1.1.2.2- tetrakls (p-hydroxyf enyl) ethan

2.2- bis (3,5-dibrom-O-hydryxyíenyl) propan.

Podle vynálezu je rovněž možno použít polyfenolů komplexnější struktury v podobě jejich alkalických solí, jako jsou například novolakové pryskyřice, získané například kondenzací fenolu, p-kresolu nebo jiných substituovaných fenolů a aldehydů, jako je formaldehyd, acetaldehyd, krotonaldehyd apod. v přítomnosti kyselých katalyzátorů.

Při způsobu podle vynálezu je možno použít alkalických solí polyfenolů, tj. sloučenin, které jsou odvozeny od sloučenin obsahujících alespoň dvě fenolické hydroxylové skupiny v molekule, a které neobsahují funkční skupiny, jež by mohly rušivě zasahovat do tvorby vyráběných glycidyletherů.

Při způsobu podle vynálezu je možno použít směsí alespoň dvou alkalických solí polyfenolů, tj. směsí alespoň dvou sloučenin, které se od sebe liší povahou alkalického kationtu a/nebo, které se odvozují od alespoň dvou různých polyfenolů.

Způsob podle vynálezu se s výhodou provádí tak, že se použije alkalické soli difenolu nebo směsi alespoň dvou alkalických solí difenolů, které se od sebe mohou lišit povahou alkalického kationtu, a/nebo které jsou odvozeny od alespoň dvou různých difenolů. Výhodně se používá sodné nebo draselné soli alespoň jednoho polyfenolu, zejména soli difenolů ze skupiny zahrnující 1,2-dihydroeybenzen, l^-dihydroeybenzen, bisfenol-A, tj. 2d-bis-4-hydi’oeyfenyíjpropan, bisfenol-F, . tj. 4,4’-dirydroendifennlmethan, 2,2-bis-4-hydroxyfenyl) -1,1-dichlorethylen a 2,2-bis-3,5-dibaom-4lhydroeyfennl) propan.

Při . výhodné obměně způsobu podle vynálezu se používá alkalických solí bisfenolu-A a/nebo bisfenolu-F, zejména sodných nebo draselných solí.

Sodné soli bisfenolu-A a/nebo bisfenolu-F jsou obzvláště výhodné pro provádění způsobu podle vynálezu. Zejména se používá sodné soli bisfenolu-A.

Při způsobu podle vynálezu vyhovuje řada l-halogen-2,d-epoeyalkanů, zejména pak llChlor-2,dlepoeypropan -častěji nazývaný epicrlorrndain j, l-baom-2,3lepoenpropan, llChlor-2,dlepoenbutan, l-chlor^-methyl-2,d-epoxypropan, jakož i směsi těchto sloučenin.

Výhodně se používá epichlorhydrinu. Protože reakční prostředí má být bezvodé, je popřípadě vhodné reakční složky vysušit.

Podle vynálezu se nechá reagovat alespoň 1 mol llChlor-2dlepoeypropanu. s 1 gramekvivalentem skupin OM, pocházejících z alespoň jedné sloučeniny obecného vzorce RjOMjx, kde R, M a x mají výše uvedený význam, která se přidá do reakční směsi na počátku reakce, v bezvodém, aprotickém a heterogenním prostředí. Bylo zjiště no, že. použití více než 1d molů l-chlor-2,3-epoeypropanu na . 1 gramekvivalent skupin oM již nepřináší žádnou výhodu. ' Výhodně se používá 1 až 5 molů l-chlor-Ž.d-epoeypropanu na 1 gramekvivalent skupin OM, zejména pak 1 až d moly l-chlor-2,3-epoeypropanu na 1 gramekvivalent skupin OM.

Poněvadž jsou ' uvedené sloučeniny obecného vzorce R-OMje nerozpustné v reakčním prostředí, je pro dobrý průběh reakce podle vynálezu vhodné ' reakční prostředí dostatečně intenzívně míchat.

Bylo zjištěno, že přítomnost bezvodé organické sloučeniny ze skupiny, zahrnující acetonitril, proplonitril, benzonitril a diethylsulfid, v reakčním prostředí má výrazný účinek na reakční rychlost a umožňuje získat kvalitní pryskyřice, i když reakční prostředí zůstává heterogenní.

Zpravidla se do reakční směsi přidá bezvodá polární organická sloučenina v hmotnostním množství přibližně 10 %. Toto množství představuje výhodně alespoň 30 % hmotnostního množství reakčního prostředí. Je možno použít ' i většího množství, ale použití polární organické sloučeniny v hmotnostním množství větším než ' 80 ' % již nepřináší žádnou zvláštní výhodu. Při .výhodné obměně způsobu podle vynálezu se použije acetonitrilu v hmotnostním množství 10 až 80 '% . zejména alespoň 30 %. Teplota při níž reakce probíhá, není rozhodující a obvykle je v rozmezí 50° až . 150 °C. Při teplotách pod 50 “C probíhá reakce poměrně pomalu, zatímco při teplotách nad 150 °C hrozí nebezpečí větší nebo menší degradace vzniklé pryskyřice. ' S výhodou se . pracuje při teplotách v rozmezí 80 až 120 °C. Je též možno pracovat za vlastního tlaku reakční směsi nebo v dusíkové atmosféře. o ' tlaku do 2 MPa.

Způsob podle vynálezu umožňuje izolovat pryskyřici po ukončení reakce poměrně jednoduchým a rychlým postupem. Například je možno filtrovat vzniklou reakční směs obsahující vyráběnou pryskyřici, . alkalický halogenid vzniklý při reakci, polární organickou sloučeninu přidanou na počátku reakce a popřípadě ' nezreagovaný l-chlor-2,3lepoxypropan.

Dále je možno získaný filtrát obsahující pryskyřici předestilovat, popřípadě za sníženého tlaku, k odstranění nezreagovaného llchlorl2dlepoeypropanu a polární organické sloučeniny, přidané na počátku reakce.

Způsob podle vynálezu je vhodný zejména pro výrobu tekutých pryskyřic z .epichlorhydrinu a alkalických solí bisfenolu-A a/nebo bisfenolu-F, s výhodou z dvojsodné soli bisfenolu-A.

Dále uvedené příklady vynález blíže objasňují, aniž by omezaly jeho rozsah a podstatu.

;;<_л., 214'8 8 7

Příklady

Kontrolní pokus c)

Způsob výroby dvojsodné soli bisfenolu-A.

Do roztoku 40 g hydroxidu sodného ve 200 ml methanolu se vlije roztok 114 g bísfenolu-A ve 144 ml methanolu. Reakční směs se zahřívá 30 minut pod zpětným chladičem, načež se oddestiluje 70 % methanolu.

K získané suspenzi se přidá 234 ml toluenu. Pak se destiluje azeotropní směs methanol/toluen a potom azeotropní směs voda/toluen. Destilace se ukončí v okamžiku, kdy začíná destilovat samotný toluen. · Pak se odfiltruje dvojsodná sůl bisfenolu-A (která je v dalších příkladech nazývána bisfenolát sodný¹), jež se pak suší 16 hodin v sušárně při teplotě 90 °C a tlaku 2,7 kPa. Takto získaná látka se pak použije při výrobě pryskyřic níže popsanými postupy.

Kontrolní pokus a)

Do skleněného reaktoru, opatřeného uprostřed umístěným kotvovým míchadlem, ' kuličkovým chladičem a teploměrem, se při teplotě 60 °C vnese

46,25 g (0,5 molu] epichlorhydrinu a

3,3 g bezvodého bisfenolátu sodného (první podíl).

Reakční směs se zahřeje na teplotu 117 stupňů Celsia (teplota zpětného toku epichlorhydrinu), načež se každých 20 minut osmkrát přidá vždy 3,3 g bezvodého bisfenolátu sodného. Celkem se tedy vnese 29,6 gramu (0,1 molu) bezvodého bisfenolátu sodného v devíti stejných podílech. Reakční prostředí tvoří suspenzi; celý postup trvá 3 hodiny 20 minut.

Po ochlazení se tuhé podíly odfiltrují a filtrát se odpaří za sníženého · tlaku 2,7 kPa a teploty až 140 °C.

Získá se tak 23 g tekuté pryskyřice s těmito vlastnostmi:

viskozita měřená při 25 °C ~ 100 Pa.s obsah epoxidu ve 100 g = 0,430

Kontrolní pokus b)

Postup provádění reakce zůstává stejný jako v předchozím příkladu, avšak použije se

92,5 g (1 mol) ' epichlorhydrinu

27,75 g (0,1 molu) bezvodého bisfenolátu sodného v devíti podílech po 3,1 · g, které se přidávají v intervalech 20 · minut.

Získá se 27 g tekuté pryskyřice s těmito vlastnostmi:

viskozita při 25 °C: 19 Pa.s obsah epoxidu ve 100 g: 0,488 obsah · chloru: 0,78 ·%

Opakuje se postup z příkladu b), avšak v intervalech 20 minut se přidá bezvodý bisfenolát sodný v osmnácti podílech po 1,54 g. Celý tento postup trvá 6 hodin a získá se 29 g tekuté pryskyřice s těmito vlastnostmi.

viskozita měřená při 25 °C: 43 Pa.s obsah epoxidu ve 100 g: 0,470

Kontrolní pokus d)

Do· skleněného reaktoru, opatřeného kotvovým míchadlem, teploměrem a destilační kolonou s chladičem a jímací nádobou, se vnese 100 g dimethylsulfoxidu a 80 ml toluenu. Směs se zahřívá, až její teplota dostoupí 163 °C, aby se odstranila veškerá voda, přítomná v dimethylsulfoxidu, v podobě azeotropní směsi voda/toluen. Získá se 65 ml destilátu, který se ochladí na· teplotu 100 °C, načež se destilační kolona nahradí kuličkovým chladičem.

Do reaktoru se vnese 46,25 g (0,5 molu) epichlorhydrinu a celkem 28,2 g (0,1 molu) bis-fenolátu sodného v 6 dávkách po

4.7 g, přidávaných každých 10 minut. Teplota se udržuje na 100 °C. Doba · trvání reakce je 1 hodina, počítáno od vnesení první dávky bisfenolátu sodného. Postupné přidávání bisfenolátu sodného umožňuje se vyhnout zgelování reakčního prostředí, k němuž — jak prokázaly četné pokusy — dochází při vnesení celého použitého množství bisfenolátu sodného v jediné dávce na začátku pokusu.

Takto vzniklá suspenze se zfiltruje, a filtrační koláč se promyje 20 ml dimethylsulfoxidu. Filtrát se odpaří zahříváním při teplotě 150 °C za tlaku 133 Pa.

Tím se získá 33,8 g pryskyřice s těmito vlastnostmi:

viskozita měřená při 25 °C: 21 Pa.s obsah epoxidu ve 100 g: 0,491 obsah chloru: 1,8 % zabarvení: ž18 Gardner

Příklad 1

Do zařízení, popsaného v kontrolním pokusu a')1 se vnese g (1 mol) epichlorhydrinu a ml acetonitrilu.

Reakční směs se zahřeje na teplotu 60 stupňů Celsia a přidá se 54,5 g (0,2 molu) bezvodého bisfenolátu sodného, čímž se · získá suspenze, · která se během 1 hodiny zahřeje na teplotu 83 °C (teplota zpětného toku acetonitrilu), načež se suspenze zfiltruje. Filtrát se odpaří za sníženého tlaku

2.7 kPa zahříváním na teplotu až 140 °C, která se udržuje 10 minut. Zahuštěná směs se ochladí, čímž se získá 11,5 g tekuté prys214687 kyřice s těmito vlastnostmi:

viskozita měřená při' 25 °C: 10 Pa.s obsah . epoxidu ve 100 g: 0,525 zbarvení: <10 Gardner

Příklad 2

Do výše popsaného zařízení se vnese

185 g (2 moly) epichlorhydrinu a

156 ml acetonitrilu.

Směs se zahřeje na teplotu 60 °C a přidá se 109 g (0,4 molu) bezvodého bisfenolátu sodného (o čistotě 98 ·%), načež se směs zahřívá při teplotě 85 °C po dobu 2 1/2 hodiny. Takto získaná suspenze se pak zfiltruje a filtrační koláč se dvakrát promyje vždy 50 ml acetonitrilu. Filtrát se odpaří při teplotě 80 °C za tlaku ' 2,7 kPa, načež se zahřívá při teplotě . 140 · °C 15 minut za tlaku 2 kPa.

Tím- se získá 58 g tekuté pryskyřice s těmito vlastnostmi:

viskozita měřená při 25 °C: 10,9 Pa.s obsah epoxidu ve 100 g: 0,536 obsah chloru: 0,41 % zabarvení: <10 Gardner

Příklad 3

Postupuje se jako v příkladu 2, avšak do reaktoru se vnese 115 ml acetonitrilu.

Tím se získá 70,8 g tekuté pryskyřice s těmito vlastnostmi:

viskozita měřená při 25 °C: 14,8 Pa.s obsah epoxidu ve 100 g: 0,532 obsah chloru: 0,40 %

Provede se ochlazení a získá se 11,5 g tekuté pryskyřice, jejíž vlastnosti udává následující tabulka:

viskozita měřená při 25 °C: 10,0 Pa.s poměr epoxidu na 100 g: 0,525 zabarvení: <10 Gardner

Příklad č . 2

Do přístroje popsaného výše se umístí následující látky:

185 g (2 molý) epichlorhydrinu

156 ml acetonitrilu

Reakční směs se zahřívá na 60 °C a přidá se 109 g (0,4 molu) bezvodého bisfenolátu sodného (čistota: 98 · %). Směs se ohřívá na 85 °C po dobu 2 hodin a 30 minut. Takto získaná suspenze se potom filtruje. Získaný koláč se promývá dvakrát 50 ml acetonitrilu. Filtrát se odpaří při 80 °C a za tlaku 2,7 kPa a potom se zahřívá na teplotu 140 °C po dobu 15 minut za tlaku 2 kPa.

Tímto způsobem se získá celkově 58 g tekuté pryskyřice, která má vlastnosti, udané v následující tabulce:

viskozita měřená při 25 °C: 10,9 Pa.s poměr epoxidu na 100 g: 0,536 poměr chloru: 0,41 % zabarvení: <10 Gardner

Příklad č. 3

Opakuje se postup, popsaný v příkladě 2, ale do reaktoru se vloží 115 ml acetonitrilu.

Tímto způsobem se získá 70,8 g tekuté pryskyřice, která má vlastnosti, udané · v následující tabulce:

viskozita měřená při 25 °C: 14,8 Pa.s poměr epoxidu na 100 g: 0,532 poměr chloru: 0,40 %

Claims (11)

1. Způsob výroby glycidylpolyetherů polyfenolů reakcí alespoň jedné alkalické soli polyfenolu s l-chlor-

2,3-epoxypropanem v bezvodém a aprotickém prostředí, vyznačující se tím, že se reakce provádí v heterogenním prostředí v přítomnosti organické sloučeniny ze skupiny, zahrnující acetonitril, propionitril, •benzonitril a diethylsulfid, přičemž se na 1 gramekvivalent skupiny OM, kde · M je . alkalický kov, pocházející z alkalické soli polyfenolu, použije 1 až 13 molů l-chlor-2,3-epoxypropanu a reakce se provádí při teplotě v rozmezí 50 stupňů až 150 °C.

.3. Způsob podle bodu 1 nebo 2, vyzn,atím, že kationtem soli polyfenolu je sodík.

3. Způsob podle bodů 1 nebo 2, vyznačující se tím, že polyfenol se volí ze skupiny, zahrnující 1,2-^’^i^lhydroxybenzen, 1,4-dlhydroxybenzen, bisfenol-A, tj. 2,2-bis(4- vynAlezu

-hydroxyfenyl) propan, bisfenol-F, tj. 4,4'-dihydroxydifenylmethan, 2,2-bis(4-hydroxyfenyl)-l,l-dichlorethylen a 2,2-bis(3,5-dibrom-4-hydroxyf enyl) propan.

4. Způsob podle bodu 3, vyznačující se tím, že polyfenolem je bisfenol-A.

5. Způsob podle bodu 1, vyznačující se tím, že se pracuje v přítomnosti 1 až 5 molů l-chlor-2,3-epoxypropanu na 1 gramekvivalent skupiny OM, kde M je alkalický kov, pocházející z alkalické soli polyfenolu.

6. Způsob podle bodu 1, vyznačující se tím, že se pracuje v přítomnosti acetonitrilu.

7. Způsob podle bodu 1 nebo 6, vyznačující se tím, že organická sloučenina je přítomna v hmotnostním množství, představujícím 10 až 80 % hmotnostního množství reakční směsi.

8. Způsob podle bodu 7, vyznačující se к

tím, že organická sloučenina je přítomna v hmotnostním množství, představujícím alespoň 30 % hmotnostního množství reakční směsi.

9. Způsob podle bodu 1, vyznačující se tím, že teplota reakční směsi je v rozmezí 80 °C až 120 °C.

10. Způsob podle bodu 6, vyznačující se tím, že se pracuje v přítomnosti 1 až 3 molů l-chlor-2,3-epoxypropanu na 1 gramekvi valent skupin OM, kde M je alkalický kov, pocházejících z alkalické soli polyfenolu.

11. Způsob podle bodu 1 nebo 6, vyznačující se tím, že po' skončení reakce se z reakční směsi odfiltruje chlorid alkalického kovu, vzniklý při reakci, načež se filtrát destiluje k odstranění nezreagovaného 1-chlor-2,3-epoxypropanu a organické Sloučeniny přidané na začátku reakce.