CS205039B2 - Process for machine scarfing individual defects from the surface of a metal body and a nozzle for carrying out the method - Google Patents

Description

Vynález se týká způsobu termocheimckého odstraňování kovu z kovových těles, běžně nazývaného drážkování, a zvláště bodového drážkování schopného vytvořit rez prostý otřepů, zvláště vhodného k mechanisovanému použití. Vynález se rovněž týká trysky k provádění uvedeného způsobu.

Bodové drážkování je postup drážkování specifických ploch na povrchu součástí, které obsahují vady, na rozdíl od loupání celého povrchu.

Problémy spojené s úpravou povrchu v ocelářství zdůraznily potřebu mechanizovaného bodového drážkování kovových těles, jako jsou ocelové bramy a předvalky. Jestliže takové těleso obsahuje jen několik malých vad, dochází při loupání jeho celého povrchu, to jest odstraňování poměrně rovnoměrné povrchové vrstvy kovu z celého povrchu výrobku k odstraňování těchto vad, k plýtvání čistým kovem prostým vad. Jestliže kovové těleso obsahuje mnoho vad, je běžnou praxí celé těleso napřed oloupat, přičemž se hloubka drážkovacího řezu volí tak, aby byla odstraněna většina vad, a pak se těleso· bodově drážkuje k odstranění zbývajících, hlouběji ležících vad. Tento postup se volí proto, že kdyby tloušťka loupané vrstvy byla volena tak, aby se odstranily všechny, i nejhlouběji ležící vady, mařil by se bezdůvodně dobrý kov. Proto je drážkování, a zejména mechanizované bodové drážkování významné k dosažení maximální ekonomie při povrchových úpravách ocelových polotovarů.

Mezi hlavní problémy spojené s bodovým drážkováním kovových těles běžnými drážkovacími tryskami, ať při mechanizovaném, nebo ručním postupu, patří tvoření „otřepů“ na hranách drážky. „Otřep“ lze definovat jako tenký výronek čistého nebo mírně oxidovaného kovu lpícího pevně k okraji drážky na povrchu kovového polotovaru. Takové otřepy musí být odstraněny dříve, než je polotovar podroben dalšímu válcování, neboť otřepy se samy stanou nežádoucí vadou. Pokud jde o bodové drážkování, vytváří se otřep při vypuzování roztaveného kovu do stran z primární reakční zóny proudem drážkovacího kyslíku, kde roztavený kov znovu ztuhne a ulpí na polotovaru na hranách drážkovacího řezu.

Při běžných drážkovacích postupech používaných dosud k bodovému drážkování se používalo celé řady různých trysek. Nejčastěji měl výstupní otvor kyslíku tvar buď kulatý (jako je tomu u patentu USA číslo 2 309 096, Bucknam a spol.), štěrbinovitý se zaoblenými konci (jako je tomu u patentu USA č. 2 664 368, Babcock a spol.), pravo205039

0 5 0 3'9 úhlý (jako např. u patentu USA č. 2 622 048, Moesínger) nebo tvar souvislé štěrbiny (popsané v patentu USA č. 2 838 431 a 3 231 431, Almang a spol.). Všechny tyto typy trysek vytvářejí otřepy, vycházející z primární reakční zóny.

Ve snaze snížit na minimum- problém vytváření otřepu stalo se zvykem používat uvedených trysek ve spojení s proudem vzduchu, vody nebo pod., který byl zaměřen na vytvářející se otřepy tak, aby byl roztavený kov, vytvářející otřepy, usměrněn zpět do reakční zóny. Tak je např. japonským patentem číslo 31066/1972 chráněno foukání proudu vysokotlakého vzduchu nebo kyslíku za tímto účelem, zatímco japonský patent č. 15126/1971 chrání použití vodního proudu k odstraňování zbylé strusky z hran drážkovacího řezu. Tento proces byl do jisté míry úspěšný tím, že je možno dosáhnout poměrně mělkého řezu prostého otřepů s tryskou tvaru pravoúhelníku nebo tvaru souvislé štěrbiny, -pracující v úzkém rozmezí tlaku drážkovacího kyslíku -a ' rychlosti drážkování. Ovládání proměnných veličin tohoto procesu ke snížení vytváření otřepu touto technikou na minimum se však stalo tak náročným, drážkovací reakce tak nestabilní a hloubka řezu tak mělkou, že taková drážkovací operace je provozně nepraktická.

K odstraňování základního nedostatku běžných - drážkovacích trysek, jež nedokáží vytvořit řez prostý otřepů, bylo použito ještě jiných metod. Mezi nimi je zaměřování jediné kyslíkové trysky pod jistým úhlem vzhledem ke směru drážky, například podle patentu USA č. 2 125 179, Doyle a v uspořádání sklonu dvou nebo více trysek navzájem tak, - aby se proudy jejich drážkovacího kyslíku protínaly v podstatě v ose žádaného řezu, což je technika Doylova a technika chráněná patentem USA č. 2 157 095, Bucknam. Při použití jediné skloněné trysky podle Doyla se zabrání tvoření otřepu na přivrácené straně řezu, avšak zhorší se vytváření otřepu na odvrácené straně, což se projeví nesymetrickým profilem řezu. Dvou vzájemně skloněných trysek, jak bylo shora uvedeno, lze -s úspěchem použít k vytvoření řezu prostého otřepů, avšak profil řezu je charakterizován hlubokou drážkou v místě protínajících se proudů kyslíku, což je nežádoucí profil povrchu při bodovém drážkování.

Úkolem vynálezu - je zabránit vytváření -otřepů podél okrajů - drážkovacího řezu při drážkování kovového polotovaru.

Úkol je vyřešen způsobem strojního drážkování jednotlivých vad z povrchu kovového tělesa, při němž je nožovitý proud kyslíku -usměrňován šikmo vůči reakční zóně roztaveného kovu k - vytvoření termochemické reakce - a při němž se proud kyslíku vůči povrchu kovu relativně pohybujě -k vytvoření žádaného individuálního drážkovacího řezu za zabránění tvorby otřepů podél o- krajů drážkovacího řezu, podle vynálezu, jehož podstatou je, že -se na kovové těleso' působí nožovitým proudem kyslíku, jehož intenzita se k okrajům proudu zmenšuje do té míry, že stačí k okysličení veškerého roztaveného kovu na okraji drážkovací zóny.

Proud kyslíku - je tedy takový, že již nestačí k vzniku drážkovací reakce na povrchu kovu.

Předmětem vynálezu- je také tryska k provádění způsobu -podle vynálezu, která je vyznačena tím, že je zakončena výstupním otvorem, který má šířku větší než je - jeho maximální výška, přičemž se tato výška postupně zmenšuje k nule na okrajích -otvoru.

Způsobem podle vynálezu a za použití trysky podle vynálezu se zabraňuje vzniku otřepů podél okrajů drážkovacího řezu. Tato přednost -se -projevuje ve velkém rozmezí drážkovacích rychlostí a hloubek odstraňování kovu, a to za podmínek -drážkování provozně vhodných.

Vynález je objasněn na připojených obrázcích:

Na obr. 1 je schematický náčrt bokorysu trysky -k bodovému drážkování podle vynálezu, kde -je znázorněn kovový polotovar po předehřátí a vytvoření roztavené lázně strusky a železa.

Na obr. 2 je půdorys ocelové bramy, která byla drážkována běžnou tryskou.

Na obr. 3 je řez A—A z obr. 2.

Na obr. 4 je půdorys ocelové bramy, jež byla bodově drážkována podle tohoto vynálezu.

Na obr. 5 je řez Β—B z obr. 4.

Na obr. 6 perspektivní pohled na trysku výhodného tvaru kosočtverce, jež se- hodí k provádění způsobu podle vynálezu.

Obr. 7, 8 a 9 znázorňují výhodná ústí trysek v čelním pohledu, vhodných k provádění způsobu podle tohoto vynálezu, jelikož jsou schopné vytvářet řezy prosté otřepů při bodovém drážkování.

Obr. 10 až 16 znázorňují alternativní tvary výstupních otvorů vhodných k provádění způsobu podle tohoto vynálezu.

Na obr. 17 - a 18 je vynesen tlak (měřený podél vodorovné osy otvoru) v závislosti na vzdálenosti (vztažené ke svislé ose -otvoru) k vytvoření jednak řezu prostého otřepů, jednak řezu s otřepy. Také je znázorněna hloubka drážkovacího řezu odpovídající příslušné tlakové závislosti.

Podle tohoto vynálezu je možno vytvářet řez prostý otřepů při praktických podmínkách drážkování, totiž - - zejména při proudu kyslíku schopném odstraňovat kov do hloubky asi -od 0,5 do 6,6 mm nebo více a při rychlostech drážkování od 6 do 25 metrů za minutu ve studené oceli. Na rozdíl od metod drážkování podle současného stavu techniky, kde se drážkuje s malým vytvářením otřepů -za pečlivě kontrolovaných podmínek ve velmi úzkém provozním rozmezí, může být tudíž postup podle vynálezu prováděn v širokém rozmezí rychlostí drážkování a hloubek řezu. Okamžitého nastartování bodového drážkování lze s výhodou dosáhnout kombinací drážkovacího postupu podle tohoto vynálezu s metodou letmého startu při drážkování podle souvisejícího patentu USA č. 540 455.

Jednou z rozhodujících okolností vynálezu je, že proud kyslíku vystupující z konců trysky nestačí к udržení drážkovací reakce podél okrajů drážkovacího řezu, avšak je schopen oxidovat roztavený kov dříve, než ztuhne. Jedním z výhodných tvarů ústí trysky je tvar kosočtverce, vhodný к provádění způsobu podle vynálezu, jenž je znázorněn na obr. 6 a 7, kde výška otvoru klesá lineárně od maxima uprostřed к nule na obou krajích. Poměr šířky trysky к výšce takového otvoru je s výhodou mezi 4 : 1 a 20 : 1. Pro pohodlnost je takto popsaný otvor nazýván stále otvorem „tvaru kosočtverce“. Při tomto označení je „výška otvoru“ vzdálenost mezi horním a dolním okrajem výstupního otvoru, jež je kolmá к „šířce otvoru“, kterážto je vzdáleností mezi okraji otvoru v místech, kde výška otvoru je nulová.

Je však nutno tomu rozumět tak, že rozhodujícího znaku trysky podle vynálezu, totiž zmenšující se výšky výstupního otvoru směrem к okrajům, je možno dosáhnout u jiných otvorů, než je otovr „tvaru kosočtverce“. Tak například může mít ústí trysky střední část definovanou jako rovnoběžné horní a dolní strany, znázorněné na obr. 12 a 13, takže výška otvoru je konstantní v poměrně široké středové části otvoru trysky, a dvě boční části, u nichž výška otvoru postupně klesá к nule na koncích. Alternativně může mít střední část nepravidelný tvar, jak bude dále popsáno. Tryska podle uvedeného popisu muže být vyrobena tak, aby vydrážkovala jakoukoliv požadovanou šířku, tím že se změní rozměry středové části tak, aby šířka středové části a obě části boční odpovídaly požadované šířce drážkovacího řezu, přičemž se zachová schopnost vytvářet drážky prosté otřepu, což je charakteristický výsledek tohoto vynálezu. Podle zde používaného označení je „výška boční části“ výškou otvoru na rozhraní mezi boční a střední částí; toto rozhraní je definováno přímkou kolmou к šířce otvoru, za níž výška otvoru při pohledu od okraje otvoru směrem ke středu zůstává konstantní nebo se začíná zmenšovat, která však v žádném případě nepřesahuje 51 mm od okraje otvoru. To znamená, že rozhraní bočních částí podle této definice jsou vždy 51 mm nebo méně vzdáleny od okrajů otvoru, a tudíž „šířka boční části“ nemůže být větší než 51 mm. Tato horní mez definuje kritickou oblast boční části, za níž tvar výstupního otvoru má výrazně menší vliv na schopnost trysky drážkovat bez otřepů.

Na obr. 1 je tryska N к bodovému drážkování, jež vytváří řez hloubky D na polotovaru M. Zóna primární reakce mezi řezacím kyslíkem vystupujícím z drážkovací trysky N a polotovarem M je označena R. Drážkovací lázeň, vytvořená reakcí, je označena S. Při typickém drážkovacím pochodu je roztavený materiál z lázně S vypuzován z reakční zóny R na okraje drážkovacího řezu. Jestliže tryska N má běžný kruhový, štěrbinový nebo pravoúhlý tvar, tuhne tavenina takto vyfukovaná do boků v téměř čisté a neoxidované formě a ulpívá na polotovaru 10, jak znázorněno na obr. 2 a 3 podél okrajů 12 drážkovacího řezu 13, čímž se vytvoří otřepy 11. Otřepy 11 se pak musí před válcováním odstranit.

Zjistilo se, že vytváření otřepů za běžných podmínek drážkování (to jest při praktických hloubkách odstraňování kovu a drážkovacích rychlostech) se může přičíst toč ,.:% čítat tomu, že roztavený kov je rozháněn do boků za okraje drážkovacího řezu proudem drážkovacího kyslíku. Dopad proudu kyslíku na polotovar se projeví tím, že kov je postrkován směrem dopředu ve směru dráhy drážkování stejně jako do boků směrem к okrajům řezu, přičemž relativní silové vektory jsou určeny proměnnými, jako je profil proudu kyslíku, rychlost drážkování a rychlost drážkovacího kyslíku. Za provozně výhodných podmínek drážkování je profil proudu kyslíku rozhodující tím, že určuje povahu drážkovacího řezu. Rozhodujícím požadavkem pro řez prostý otřepů je zajištění postupného ubývání proudění na okrajích proudu kyslíku, čímž se odpovídajícím způsobem zredukuje množství odstraněného kovu. Jestliže se proud kyslíku ke svým okrajům postupně zmenšuje, dosáhne se bodu, kde proud kyslíku již nestačí к udržení drážkovací reakce, avšak stačí к zachování dopředné složky proudění střední části proudu kyslíku a ke snížení sklonu této střední části expandovat do stran na minimum а к omezení vytlačování nadměrného množství roztaveného kovu z reakční zóny na sousedící nedrážkovaný kov. Jestliže se intenzita proudu kyslíku postupně snižuje až téměř к nule na okrajích podle tohoto vynálezu, bude veškerý roztavený kov, který je vytlačován za hranice drážkovacího řezu, úplně oxidován zmenšeným prouděním kyslíku na okrajích jeho proudu. Výsledný řez prostý otřepu, vytvořený podle tohoto vynálezu, je tudíž charakteristický užší, než je šířka proudu kyslíku v jeho výstupním otvoru.

Typický profil tlaku dopadajícího kyslíku pro proud vytvářející otřepy a pro drážkování prosté otřepů je na obr. 17 a 18. Tlak dopadajícího kyslíku byl měřen podél vodorovné osy otvoru. Profil A na obr. 17 charakterizuje tlak dopadajícího kyslíku (nebo proudění] vytvořený tryskou s výstupním otvorem podle obr. 8, to jest tryskou, která

050.3 9 vytváří řez prostý otřepů; šířka trysky je 152 mm a maximální výška uprostřed je 13 mm. Uvedenou tryskou byl drážkován polotovar při rychlosti drážkování 9 m/min a při úhlu drážkování 30°, sevřeném mezi skloněnou tryskou a povrchem polotovaru. Drážkovací tryska byla držena ve vzdálenosti 35 mm nad polotovarem při měření od vodorovné · osy otvoru.

Provozní podmínky odpovídající profilu A byly: vstupní tlak kyslíku do trsyky 42 kPa, průtok drážkovacího kyslíku 20,5 m³.min^_1 kyslíku při 0 °C a 1030 kPa a poměr kyslíku ke kovu 0,313 m³ na kg odstraněného kovu. Postupné zmenšování proudění od středu profilu A k okrajům je charakteristické pro drážkovací proud, který vytváří řez prostý otřepů; výsledný drážkovací řez, označený B, má šířku W 122 mm a hloubku d 10 mm. Pro řez B prostý otřepů je charakteristické, že je menší, než je šířka výstupního otvoru.

Na rozdíl od toho profil C, vytvořený tryskou kruhového průřezu o světlosti 52 · mm, je typický pro · profil · vytvořený · běžným proudem drážkovacího kyslíku, kde proud kyslíku klesá k nule na okrajích, což způsobuje hřeben nezoxidovaného kovu nebo otřepů, naznačených na obr. 2 a 3, jež se tvoří podél okrajů řezu. · Polotovar byl bodově drážkován uvedenou tryskou kruhového průřezu stejnou rychlostí drážkování a při stejném úhlu jako při · drážkovacím řezu · B z obr. 17, při vstupním tlaku 320 Pa a při proudu · kyslíku 19,7 m³. min1 kyslíku při 0 · °C a 1030 kPa a při poměru kyslíku ke kovu 0,307 m³ kyslíku na kg odstraněného kovu. Výsledný drážkovací řez D o šířce W = — 200 mm a hloubce d 6 mm je typicky širší, než je šířka otvoru, a je charakterizován otřepy podél okrajů řezu.

Podle toho je na obr. 4 a 5 znázorněn polotovar 20 drážkovaný způsobem podle vynálezu, kde · vytvoření otřepů způsobených kovem vypuzeným z drážkovací reakční zóny je téměř úplně . zabráněno podél okrajů 21 drážkovacího řezu 22, čímž je vytvořen s hladkými okraji.

Na obr. 6 je znázorněna tryska 60 pro drážkování výhodného rozšiřujícího se a zužujícího se · tvaru kosočtverce s otvorem 61 pro průchod řezacího kyslíku zakončeným výstupním ústím 62. Na rozdíl od běžných trysek kruhového nebo pravoúhelníkového průřezu, které vytvářejí drážkovací řez asi 1,5- až 5krát větší, než je šířka W otvoru trysky, otvor tvaru kosočtverce vytváří drážkovací řez · prostý otřepů užší, než · je šířka W výstupního otvoru. Podstatné zmenšování výšky H otvorů trysky, které charakterizuje trysku podle vynálezu, je rozhodující okolností, která ovlivňuje úzký řez a působí, že roztavený kov, který je vynášen v průběhu drážkování na okraj řezu neztuhne v čistém nebo nezoxidovaném stavu. To znamená, že · se zabrání vytváření otřepů zajištěním okolnosti, že proud kyslíku vystupující · z okrajů výstupního otvoru stačí právě zoxidovat taveninu vháněnou k okrajům řezu.

Na obr. 7 je pohled na výstupní otvor · tvaru kosočtverce znázorněný na obr. 6, kde výška trysky H je maximální uprostřed trysky a lineárně klesá podél šířky W k nule na obou okrajích 71 a 72,

Na obr. 8 a 9 jsou modifikace otvoru tvaru kosočtverce, které také účinně vytvářejí řez prostý otřepů. Na obr. 8 je výška H, která vzhledem k vodorovné ose A klesá lineárně k nule v horním · povrchu 81 trysky, zatímco podél povrchu 82 vespodu klesá výška H nelineárně a spodní povrch 82 tvoří stepnoměrnou souvislou křivku. Alternativně mohou být oba povrchy, jak horní, tak dolní 91 a 92 výstupního otvoru tvořeny -stejnoměrnými souvislými křivkami; tak je to znázorněno na obr. 9. Ve všech případech však musí zůstat poměr šířky W otvoru k výšce H otvoru v rozmezí asi 4 : 1 až 20 : 1, aby se vytvářel žádaný řez prostý otřepů.

Obr. 10, 11 a 12 znázorňují další vhodné geometrické tvary trysek pro bodové drážkování u nichž buď dolní nebo horní povrch výstupního otvoru 101, 111 a 121 se svou délkou · rovná šířce · W otvoru. Otvory trojúhelníkového tvaru jsou znázorněny na obr. 10 a 11, u nichž výška H otvoru je maximální uprostřed a klesá k nule na obou okrajích šířky W. K zaručení drážkování prostého otřepů tryskami s takovým trojúhelníkovým tvarem otvoru je nejvýhodnější poměr W : H asi 12 : 1. Bylo však experimentálně zjištěno, že v závislosti na podmínkách drážkování se může poměr W : H pohybovat asi od 4 :1 do 20 : 1 a přesto zajišťovat uspokojivé výsledky.

Na obr. 12 je znázorněno jiné provedení vynálezu, kde výška H výstupního otvoru · neklesá postupně od · středu k okrajům 122 a 123, ale toliko u koncových · průřezu 124 a 125 odpovídajících vzdálenosti · b od okrajů otvoru. Otvor tedy sestává ze středového průřezu · 126, odpovídajícího šířce c, v němž je výška H konstantní a ze dvou přilehlých koncových průřezů 124 a 125, kde výška postupně -klesá k nule na okrajích 122 a 123 otvoru. Ačkoliv účinek gtometrického tvaru výstupního · otvoru na mechanismus tvoření otřepů v drážkovaném povrchu není zcela vysvětlen, je zřejmé, že geometrie tvaru otvoru v blízkosti okrajů šířky W trysky je rozhodující. Lze tudíž pravoúhelníkový tvar běžného otvoru trysky, vytvářejícího otřepy, přeměnit na tvar, · který bude drážkovat bez otřepů, jestliže se zploští stěny, jak znázorněno na obr. 12, takže postupné zmenšování výšky otvorů se objeví pouze v koncových průřezech o šířce b. Jestliže se provede tato úprava, stane se však řez vytvářený takovou tryskou užším, než je šířka W výstupního · otvoru pro kyslík v trysce.

Při tomto uspořádání rozhoduje spíše po205039 měr b : H než poměr W: H. Pro otvor s maximální výškou H 6,5 mm se ukazuje jako účinný poměr b : H jako 6 : 1. Pro- podstatně větší nebo menší hodnoty H je nejlépe optimální hodnotu poměru b : H stanovit experimentálně. Pro nejúčinnější provoz má poměr b : H být v rozmezí asi od 2 : 1 do 10 ku 1.

Na obr. 13 a 14 jsou znázorněny jiné tvary otvorů podle vynálezu, kde k poklesu výšky otvoru dochází pouze v koncových průřezech o šířce b, označených 131, 132, 141 a 142, a kde výška H ve středové části 133 a 143 může být konstantní, jak znázorněno, nebo dokonce proměnná v rozmezí takovém, aby se nepodporovalo vytváření otřepů na okrajích drážkovacího řezu. Na obr. 13 klesá výška H lineárně k nule v koncových průřezech, zatímco na obr. 14 výška H klesá rovnoměrně, avšak nelineárně v koncových průřezech. K nejúčinnějšímu provozu má být poměr b : H v rozmezí 2 :1 až 10: 1, přičemž výhodná výška otvoru H ie 6,5 mm.

Na -obr. 15 a 16 jsou znázorněny tvary otvorů, které jsou v podstatě rovnocenné, ačkoliv jsou méně výhodné než -otvory tvapRedmEt

Claims (9)

1. pRedmEt

   1. Způsob strojního drážkování jednotlivých vad z povrchu kovového tělesa, při němž je -nožovitý proud kyslíku usměrňován šikmo vůči reakční zóně roztaveného kovu k vytvoření -termochemické reakce a při němž se proud kyslíku vůči povrchu kovu relativně pohybuje k vytvoření žádaného individuálního drážkovacího řezu za zabránění tvorby otřepů podél okraiů drážkovacího řezu, vyznačený tím, že se na kovové těleso působí nožovitým proudem kyslíku, jehož intenzita se k okrajům proudu zmenšuje do- té míry, že stačí k okysličení veškerého roztaveného kovu na okraji drážkovací zóny.
2. 2. Tryska k provádění způsobu podle bodu 1, vyznačená tím, že je zakončena výstupním otvorem, který má šířku (W) větší, než je jeho maximální výška (H), -přičemž -se -tato výška (Hj postupně zmenšuje k nule na okrajích otvoru.
3. 3. Tryska podle bodu 2, vyznačená tím, že ru kosočtverce a jejich modifikace, znázorněné na obr. 7, 8 -a 9. Tak výstupní otvor znázorněný na obr. 15 - na maximální výšku H otvoru, -která klesá v náhlých skocích spíše než rovnoměrně nebo lineárně až v podstatě k nule na koncích otvoru. Ačkoliv výsledky drážkovací reakce s tímto typem otvoru jsou -méně stabilní vzhledem ke skutečnému otvoru tvaru kosočtverce, může být profil -proudění proudu kyslíku ke koncům otvoru dostatečně zmírněn ve své intensitě, takže vytvoří drážkovací řez prostý otřepů užší, než je šířka W trysky v souladu s vynálezem. Podobně lze uspořádat řadu kruhových otvorů v těsné blízkosti -a při různém průměru tak, aby průměr klesal ze středu - směrem ke koncům, jak je to znázorněno na obr. 16, čímž se dosáhne složitého uspořádání, jež má charakteristiku proudění v podstatě podobnou jako otvor tvaru kosočtverce. Tento typ složeného otvoru, znázorněného podobně jako na obr. 15, ačkoliv -nepředstavuje -výhodné uspořádání, je nicméně schopen vytvářet řez prostý otřepů při bodovém drážkování v souladu s vynálezem.

   YNAleZu výška (H) otvoru dosahuje maxima ve středu trysky.
4. 4. Tryska podle bodu 2, vyznačená tím, že poměr šířky (W) otvoru k jeho maximální výšce (Hj je 4 :1 až 20 :1.
5. 5. Tryska podle bodu 2, vyznačená tím, že poměr šířky (W) otvoru k jeho maximální výšce (H) je 12 : 1.
6. 6. Tryska podle bodu 2, vyznačená tím, že má otvor ve tvaru kosočtverce.
7. 7. Tryska podle bodu 2, vyznačená tím, že výstupní -otvor má středový průřez (126, 135, 143) a -dva koncové průřezy (124, 125; 131, 132; 141, 142).
8. 8. Tryska podle bodu 7, vyznačená tím, že poměr šířky (b) koncových průřezů otvoru k výšce (W) těchto koncových průřezů je 2 : 1 až 10 :- 1, zvláště 6 : 1.
9. 9. Tryska podle bodu 7, vyznačená tím, že středový průřez (126, 135, 143) otvoru je charakterizován rovnoběžnými -povrchy horního a dolního kraje.

   3 liety výkresů severografia, n. p., závod 7, Most