CZ9904360A3 - Použití amylinu nebo agonisty amylinu pro výrobu léku k léčení nebo prevenci obezity u člověka - Google Patents

Použití amylinu nebo agonisty amylinu pro výrobu léku k léčení nebo prevenci obezity u člověka Download PDF

Info

Publication number
CZ9904360A3
CZ9904360A3 CZ19994360A CZ436099A CZ9904360A3 CZ 9904360 A3 CZ9904360 A3 CZ 9904360A3 CZ 19994360 A CZ19994360 A CZ 19994360A CZ 436099 A CZ436099 A CZ 436099A CZ 9904360 A3 CZ9904360 A3 CZ 9904360A3
Authority
CZ
Czechia
Prior art keywords
amylin
agonist
insulin
pro
placebo
Prior art date
Application number
CZ19994360A
Other languages
English (en)
Other versions
CZ294983B6 (cs
Inventor
Bradford J. Duft
Orville Kolterman
Original Assignee
Amylin Pharmaceuticals, Inc.
Priority date (The priority date is an assumption and is not a legal conclusion. Google has not performed a legal analysis and makes no representation as to the accuracy of the date listed.)
Filing date
Publication date
Application filed by Amylin Pharmaceuticals, Inc. filed Critical Amylin Pharmaceuticals, Inc.
Publication of CZ9904360A3 publication Critical patent/CZ9904360A3/cs
Publication of CZ294983B6 publication Critical patent/CZ294983B6/cs

Links

Classifications

    • AHUMAN NECESSITIES
    • A61MEDICAL OR VETERINARY SCIENCE; HYGIENE
    • A61KPREPARATIONS FOR MEDICAL, DENTAL OR TOILETRY PURPOSES
    • A61K38/00Medicinal preparations containing peptides
    • A61K38/16Peptides having more than 20 amino acids; Gastrins; Somatostatins; Melanotropins; Derivatives thereof
    • A61K38/17Peptides having more than 20 amino acids; Gastrins; Somatostatins; Melanotropins; Derivatives thereof from animals; from humans
    • A61K38/22Hormones
    • AHUMAN NECESSITIES
    • A61MEDICAL OR VETERINARY SCIENCE; HYGIENE
    • A61PSPECIFIC THERAPEUTIC ACTIVITY OF CHEMICAL COMPOUNDS OR MEDICINAL PREPARATIONS
    • A61P3/00Drugs for disorders of the metabolism
    • A61P3/04Anorexiants; Antiobesity agents
    • AHUMAN NECESSITIES
    • A61MEDICAL OR VETERINARY SCIENCE; HYGIENE
    • A61PSPECIFIC THERAPEUTIC ACTIVITY OF CHEMICAL COMPOUNDS OR MEDICINAL PREPARATIONS
    • A61P5/00Drugs for disorders of the endocrine system
    • A61P5/48Drugs for disorders of the endocrine system of the pancreatic hormones

Description

Použití amylinu nebo agonisty amylinu pro výrobu léku k léčení nebo prevenci obezity u člověka
Tato přihláška je částečně pokračovací přihláškou k přihlášce U.S. č. 08/870 762, podané 6. června 1997, jejíž obsah je plně zahrnut formou odkazů do této přihlášky.
Oblast techniky
Předkládaný vynález se týká léků k léčeni obezity. Konkrétněji se vynález týká použiti amylinu nebo agonisty amylinu pro výrobu léku k léčeni nebo prevenci obezity u člověka
Dosavadní stav techniky
Amylin
Struktura a biologie amylinu byly uvedeny v přehledných publikacích již dříve, viz například Rink et al., Trends in Pharmaceutical Sciences, 14, 113-118, 1993, Gaeta a Rink,
Med. Chem. Res., 3, 483-490, 1994, a Pittner et al., J. Cell. Biochem., 55S, 19-28, 1994. Amylin je proteinový hormon o 37 aminokyselinách. Byl izolován, purifikován a chemicky charakterizován jako hlavní složka amyloidových depozit v ostrůvcích pankreatu zemřelých lidí s diabetem typu 2 (Cooper et al., Proč. Nati. Acad. Sci. USA, 84, 8628-8632,
1987). Po translaci v molekule amylinu nastanou dvě důležité modifikace: C-konec je amidován (tj. 37. aminokyselinový zbytek je tyrosinamid) a cysteiny v pozicích 2 a 7 jsou navázány, takže vznikne N-koncová smyčka (prostřednictvím
cystinového zbytku). Sekvence otevřeného čtecího rámce lidského amylinového genu ukazuje přítomnost Lys-Arg dibazického aminokyselinového proteolytického štěpného signálu, před N-koncovým kodonem pro Lys, a Gly před Lys-Arg proteolytickým signálem v C-koncové pozici, typická sekvence pro amidaci prostřednictvím proteinového amidačního enzymu, PAM (Cooper et al., Biochem. Biophys. Acta, 1014, 247-258,
1989) . Amylin byl popsán a nárokován v Patentu Spojených Států č. 5 367 052, uděleném 22. listopadu 1994.
Prokázalo se, že u diabetů typu I je množství amylinu nepostačující a jako léčba preferovaná oproti léčbě samotným inzulínem u všech forem diabetů byla navržena náhrada inzulínu v kombinaci s amylinem. Použití amylinu a dalších agonistů amylinu pro léčbu diabetes mellitus je předmětem Patentu Spojených Států č. 5 175 145, uděleného 29. prosince 1992. Farmaceutické přípravky obsahující amylin a amylin plus inzulín jsou popsány a nárokovány v Patentu Spojených států č. 5 124 314, uděleném 23. června 1992.
Bylo uvedeno, že přebytek působení amylinu napodobuje významné rysy diabetů typu 2 a jako nová léčebná strategie byla navržena blokáda amylinu. V patentu U.S. č. 5 266 561, uděleném 30. listopadu 1993, bylo odhaleno, že amylin působí snížení inkorporace značené glukózy do glykogenu v kosterních svalech, a to bazální inkorporace i stimulované inzulínem. Bylo odhaleno, že druhý účinek je také sdílen peptidem majícím vztah ke kalcitoninovému genu (CGRP) (viz také Leighton a Cooper, Nátuře, 335, 632-635, 1988) . Bylo také publikováno, že amylin snižuje inzulínem stimulované vychytávání glukózy kosterním svalstvem a snižuje obsah glykogenu (Young et al., Amer. J. Physiol., 259, 45746-1,
1990) . Je již popsáno léčení diabetů typu 2 a inzulínové rezistence pomocí antagonistů amylinu.
Sekvence amylinu je z přibližně 50 % homologní se sekvencí CGRP, a také se 37 aminokyselinami proteinů, které jsou rozšířenými neurotransmitery s moha silnými biologickými účinky, včetně vazodilatace. Amylin a CGRP sdílejí disulfidový můstek 2Cys-7Cys a C-koncový aminokyselinový amidový zbytek, oba jsou nezbytné pro plnou biologickou aktivitu (Cooper et al., Proč. Nati. Acad. Sci. USA, 8577637766, 1988). Bylo publikováno, že amylin je možná člen rodiny příbuzných peptidů, které zahrnují CGRP, inzulín, růstové faktory podobné inzulínu a relaxiny a které sdílejí společný genetický základ (Cooper et al., Prog. Growth Factor Research, 1, 99-105, 1989).
Amylin je primárně syntetizován v pankreatických beta-buňkách a je secernován jako odpověď na výživové stimuly, jako je glukóza a arginin. Studie s klonovanými nádorovými liniemi z beta-buněk (Moore et al., Biochem. Biophys. Res. Commun., 179(1), 1991) ukázaly, že výživové sekreční podněty, jako je glukóza a arginin stimulují uvolňování amylinu, a také inzulínu. Molární poměr amylin:inzulín secernovaných proteinů kolísá mezi preparáty od přibližně 0,01 do 0,4, ale ukazuje se, že nekolísá mnoho s akutními podněty v každém preparátu. Ale během dlouhotrvající stimulace zvýšenou glukózou se poměr amylin:inzulín může progresivně zvyšovat (Gedulin et al., Biochem. Biophys. Res. Commun., 180(1), 782-789, 1991). Amylin a inzulín nejsou vždy secernovány v konstantním poměru.
Bylo objeveno a publikováno, že určitý účinek amylinu je podobný některým nemetabolíckým účinkům CGRP a kalcitoninu, ale metabolické účinky amylinu objevené během výzkumu tohoto nově identifikovaného proteinu se zdají odrážet jeho primární biologickou úlohu. Alespoň některé z těchto metabolických • · · · účinků jsou napodobovány CGRP, třebaže v dávkách, které jsou významně vazodilatační (viz např. Leighton et al., Nátuře, 335, 632-635, 1988, Molina et al., Diabetes, 39, 260-265, 1990) .
První objevený účinek amylinu bylo snížení inzulínem stimulované inkorporace glukózy do glykogenu v kosterním svalstvu potkanů (Leighton et al., Nátuře, 335, 632-635, 1988), sval se stal „rezistentním na inzulín. Pozdější práce s m. soleus potkana ex vivo a in vitro ukázala, že amylin snižuje aktivitu glykogensyntetázy, podporuje konverzi glykogenfosforylázy z inaktivní formy b na aktivní formu a, podporuje čistou ztrátu (odborávání) glykogenu (v přítomnosti či nepřítomnosti inzulínu), zvyšuje hladiny glukózo-6-fosfátu
a může zvýšit tvorbu laktátu (viz např. Deems et al.,
Biochem. Biophys. Res. Commun., 181(1), 116-120, 1991, Young
et al., FEBS Letts., 281 (1,2) , 149-151, 1991). Zdá se, že
amylin neovlivňuje transport glukózy per se (např. Pittner et al., FEBS Letts., 365(1), 98-100, 1995). Studie vztahu amylinu a inzulínu závislého na dávce ukazují, že amylin působí jako nekompetitivní nebo funkční antagonista inzulínu v kosterním svalu (Young et al., Am. J. Physiol., 263(2), E274-E281, 1992) . Není žádný důkaz, že amylin interferuje s vazbou inzulínu na jeho receptory nebo s následnou aktivací inzulínového receptoru tyrozinkinázou (Follert et al., Clinical Research, 39(1), 39A, 1991, Koopmans et al.,
Diabetologia, 34, 218-224, 1991) .
Má se za to, že amylin působí prostřednictvím receptoru přítomných v plazmatických membránách. Studie amylinu a CGRP a účinek selektivních antagonistů svědčí pro to, že amylin působí prostřednictvím svého vlastního receptoru (Beaumont et al., Br. J. Pharmacol., 115(5), 713-715, 1995, Wang et al., FEBS Letts., 219, 195-198, 1991 b) , což odporuje závěru ·· · ·· · · · · · • · · · ···· · · · ♦ • · · · · ···· • · · · · «····· • · · · · · · · ···· ··» ·· ··» ·· ·» jiných vědců, že amylin může působit primárně na receptory CGRP (např. Chantry et al., Biochem. J., 277, 139-143, 1991,
Galeazza et al., Peptides, 12, 585-591, 1991, Zhu et al.,
Biochem. Biophys. Res. Commun., 177(2), 771-776, 1991).
Amylinové receptory a jejich použiti v metodách pro screening a testováni na amylinové agonisty a antagonisty jsou popsány v Patentu Spojených Států č. 5 264 372, uděleném 23.
listopadu 1993.
Zatímco amylin má výrazné účinky na jaterní zásobní (fuel) metabolismus in vivo, neexistuje obecná shoda co se týče toho, jaký účinek amylinu se pozoruje v izolovaných hepatocytech nebo perfundovaných játrech. Dostupná data nejsou příliš v souladu s představou, že amylin podporuje jaterní glykogenolýzu, tj. nepůsobí jako glukagon (např. Stephens et al., Diabetes, 40, 395-400, 1991, Gomez-Foix et al., Biochem. J., 276, 607-610, 1991). Bylo navrženo, že amylin může působit na játra tak, že podporuje konverzi laktátu na glykogen a zvyšuje množství glukózy, kterou je možné uvolnit glukagonem (viz Roden et al., Diabetologia, 35, 116-120, 1992). Tímto způsobem by amylin mohl působit jako anabolický partner inzulínu v játrech na rozdíl od svého katabolického působení ve svalech.
V tukových buňkách nemá na rozdíl od svého působení ve svalech amylin pozorovatelný účinek na vychytávání glukózy stimulované inzulínem, inkorporaci glukózy do triglyceridů, tvorbu C02 (Cooper et al., Proč. Nati. Acad. Sci., 85, 77637766, 1988), lipolýzu stimulovanou epinefrinem nebo inzulínovou inhibici lipolýzy (Lupien a Young, „Diabetes Nutrition and Metabolism - Clinical and Experimental, díl 6(1), 1318, únor 1993). Amylin tak projevuje účinky tkáňově specifické s přímým působením na kosterní sval, výrazné nepřímé (prostřednictvím zásoby substrátu) a snad přímé • · · · » · · i » ·· i • · · · to působení na játra, zatímco se adipocyty jeví „slepé k přítomnosti nebo nepřítomnosti amylinu.
Bylo také publikováno, že amylin může mít výrazný vliv na sekreci inzulínu. Pokusy na nedotčených laboratorních potkanech (Young et al., Mol. Cell. Endocrinol., 84, R1-R5, 1992) ukazují, že amylin inhibuje sekreci inzulínu. Ale jiní vědci nemohli zjistit působení amylinu na izolované β-buňky, na izolované ostrůvky nebo na celé zvíře (viz Broderick et al., Biochem. Biophys. Res. Commun., 177, 932-938, 1991).
Amylin nebo agonisté amylinu silně inhibují vyprazdňování žaludku u potkanů (Young et al., Diabetologia, 38(6), 642-648, 1995), psů (Brown et al., Diabetes, 43, (suppl. 1), 172A, 1994) a u lidí (Macdonald et al.,
Diabetologia, 38 (Suppl. 1), A32 (abstrakt 118), 1995). Bylo publikováno, že vyprazdňování žaludku je urychleno u amylin deficitních laboratorních potkanů BB s diabetem typu 1 (Young et al., Diabetologia, výše, Nowak et al., J. Lab. Clin. Med., 123(1), 110-6, 1994) a u potkanů léčených selektivním antagonistou amylinu, AC187 (Gedulin et al., Diabetologia, 38 Zdá se, že účinek amylinu na je fyziologický (účinný v koncentracích, které jsou normálně v oběhu).
Nemetabolické působení amylinu zahrnuje vazodilatační účinek, který může být zprostředkovaný interakcí s vaskulárními receptory CGRP. Publikované pokusy in vivo svědčí pro to, že amylin je jako vazodilatátor přinejmenším přibližně 100 až 1000 x méně účinný než CGRP (Brain et al., Eur. J. Pharmacol., 183, 2221, 1990, Wang et al., FEBS
Byl publikován účinek amylinu na činnost včetně průtoku krve ledvinami u potkanů při vědomí (Gardiner et al., Diabetes, 40, 948-951, 1991). Autoři si povšimli, že infúze potkaního (suppl. 1), A244, 1995).
vyprazdňování žaludku
Letts., 291, 195-198, 1991) regionální hemodynamickou
amylinu byla sdružena s větší vazodilatací renálních cév a menší vazokonstrikcí mezenterických cév, než co se pozoruje při infúzi lidského α-CGRP. Vyvodili závěr, že větší podporou renální hyperémie, než činí α-CGRP, může potkaní amylin způsobit méně výraznou stimulaci systému renin-angiotenzin, a tedy menší vazokonstrikcí zprostředkovanou sekundárně angiotenzinem II. Bylo také ale pozorováno, že během současné infúze lidského a-8_37CGRP a potkaního amylinu, byla odhalena vazokonstrikce renálních a mezenterických cév, pravděpodobně díky bez odporu přijímaného vazokonstrikčního působení angiotenzinu II, a že tento nález je podobný výsledku pozorovanému během společné infúze lidského Α-CGRP a lidského a-e'37CGRP (ibid., 951).
Bylo také publikováno, že amylin působí jak na izolované osteoklasty, kde způsobuje klidové stádium buněk, tak in vivo, kdy snižuje plazmatickou hladinu kalcia až na 20 % u potkanů, u králíků a u lidí s Pagetovou nemocí (viz např. Zaidi et al., Trends in Endocrinol. and Metab., 4, 255-259, 1993) . Dostupná data svědčí pro to, že amylin je při tomto působení 10 až 30 x méně účinný než lidský kalcitonin. Je zajímavé, že podle publikací se ukazuje, že amylin zvyšuje produkci cAMP osteoklasty, ale nezvyšuje Ca2+ v cytosolu, zatímco kalcitonin je účinný v obou případech (Alam et al., Biochem. Biophys. Res. Commun., 179(1), 134-139, 1991). Bylo navrženo, i když neověřeno, že kalcitonin může působit prostřednictvím dvou typů receptorů a že amylin může interagovat s jedním z nich.
Bylo také objeveno, že amylin výrazně zvyšuje aktivitu reninu v plazmě u nedotčených potkanů, je-li podáván subkutánně tak, aby se zabránilo jakémukoliv porušení krevního tlaku, což je překvapivé vzhledem k jeho dříve popsané schopnosti působit vazodilatačně v ledvinách a jeho • 4 • · · dalším vlastnostem. Je důležité nezměnit krevní tlak, neboť jeho snížení je silný podnět pro uvolňování reninu. Antagonisté amylinu, jako jsou antagonisté amylinového receptoru, včetně těch, které jsou ve srovnání s CGRP receptory a/nebo kalcitoninovými receptory selektivní pro amylinové receptory, mohou být použity pro blokování vzestupu plazmatické aktivity reninu vyvolaného amylinem. Použití antagonistů amylinu k léčbě chorob spojených s reninem je popsáno a nárokováno v Patentu Spojených Států U.S. č. 5 376 638, uděleném 27. prosince, 1994.
Bylo publikováno, že u zdravých lodí jsou hladiny amylinu nalačno od 1 do 10 pM a postprandiální hladina nebo hladina po podání glukózy 5 až 20 pM (např. Koda et al., The Lancet, 339, 1179-1180, 1992). U obézních jedinců rezistentních na inzulín mohou být hladiny amylinu po jídle zvýšené a dosahovat až přibližně 50 pM. Pro srovnání, hodnoty inzulínu nalačno a postprandiálně jsou 20 až 50 pM a 100 až 300 pM u zdravých lidí, u lidí rezistentních na inzulín jsou hladiny asi 3 až 4 x vyšší. U diabetů typu 1, kdy jsou zničeny beta-buňky, jsou hladiny amylinu v rozmezí hladin detekce nebo pod nimi a v odpověď na glukózu nestoupají (Koda et al., The Lancet, 339, 1179-1180, 1992). Bylo publikováno, že u zdravých myší a potkanů jsou bazální hladiny amylinu od 30 do 100 pM, zatímco u určitých diabetických kmenů hlodavců rezistentních na inzulín byly naměřeny hodnoty až do 600 pM (např. Huang et al., Hypertension, 19, I-101-I-109, 1991).
Bylo publikováno, že amylin při injekci do mozku nebo periferním podávání snižuje příjem potravy (např. Chance et al., Brain Res., 539, 352-354, 1991, a Chance et al., Brain Res., 607, 185-188, 1993), účinek, který sdílí s CGRP a kalcitoninem. Účinná koncentrace v buňkách, které zprostředkovávají toto působení, není známa. Použití amylinu
9
9 » • · · · · · · « · · · · · 9 9 9 99 9 a agonístů amylinu pro léčení anorexie je popsáno nárokováno v Patentu Spojených Států č. 5 656 590, uděleném 12. srpna 1997. Přípravky obsahující agonístů cholecystokininu a agonístů amylinu nebo hybridní molekulu pro použití v redukci příjmu potravy nebo ke kontrole chuti k jídlu nebo tělesné hmotnosti jsou popsány a nárokovány v Patentu Spojených Států č. 5 739 106, uděleném 14. dubna 1998.
Obezita
Obezita je chronická nemoc, která ma společnosti vysokou sociálním stigmatem, v moderní nejen se prevalenci a je spojena ale také se zkrácenou délkou života a četnými zdravotními problémy, včetně nepříznivého duševního vývoje, reproduktivních poruch, jako jsou polycystické vaječníky, dermatologických nemocí jako jsou infekce, varikózní žíly, acanthosis nigrícans a ekzém, intolerance, diabetes mellitus, rezistence na hypertenze, hypercholesterolémie, cholelitiáza, artritida, ortopedická poranění, pohybová inzulín, osteotromboembolická nemoc, rakovina a ischemická choroba srdeční (Rissanen et al., British Medical Journal, 301, 835-837, 1990).
Obezita, zejména obezita horní části těla, je častý a velmi vážný obecný zdravotní problém ve Spojených Státech a na celém světě. Podle nedávné statistiky má více než 25 % populace Spojených Států a 27 % kanadské populace nadváhu.
(Kuczmarski, Amer. J. of Clin. Nut., 55, 495S-502S, 1992,
Reeder et al., Can. Med. Ass. J., 23, 226-233, 1992). Obezita horní části těla je nejsilnější známý rizikový faktor pro vznik diabetes mellitus II. typu a je to silný rizikový faktor pro vznik kardiovaskulárních chorob, a také rakoviny. Nedávné odhady světových výdajů na léčbu obezity jsou
150 000 000 000 dolarů. Problém se stal natolik vážný, že úřad hlavního lékaře zahájil iniciativu na potírání stále narůstající otylosti hojně rozšířené v americké společnosti.
Mnoho z těchto obezitou vyvolaných patologických stavů se může připisovat silné vazbě s dyslipidémií, hypertenzí a inzulínovou rezistencí. Mnoho studií prokázalo, že redukce obezity dietou a cvičením tyto rizikové faktory dramaticky snižuje. Naneštěstí je tato léčba většinou neúspěšná s mírou selhání dosahující 95 %. Selhání může být způsobeno faktem, že tento stav je v silné asociaci s geneticky zděděnými faktory, které přispívají ke zvýšené chuti k jídlu, preferenci vysoce kalorické potravy, ke snížené fyzické aktivitě a zvýšenému lipogennímu metabolismu. To svědčí pro to, že lidé, kteří zdědili tyto genetické znaky, mají sklon k obezitě bez ohledu na úsilí s ní bojovat. Proto je zapotřebí nové léčivo, které může upravit tuto nevýhodu a umožní lékaři úspěšně léčit obézní pacienty navzdory jejich genetickému dědictví.
Dosavadní léčení obezity zahrnuje standardní diety a cvičení, diety s velmi malým přívodem kalorií, behaviorální terapii, farmakoterapii zahrnující léky potlačující chuť k jídlu, termogenní léky, inhibitory absorpce potravin, mechanické prostředky, jako je sdrátování čelistí, opaskové šňůry a balónky a chirurgické zákroky. (Jung a Chong, Clinical Endocrinology, 35, 11-20, 1991, Bray, Am. J. Clin. Nutr., 55, 538S-544S, 1992). Publikovalo se, že při redukci hmotnosti u dospívajících bylo účinné modifikované hladovění šetřící proteiny (Lee et al., Clin. Pediatr., 31, 234-236, duben 1992). Snížení kalorického příjmu jako léčení obezity způsobuje katabolismus zásob tělesných proteinů a vytváří negativní dusíkovou bilanci. Proto získaly popularitu diety s doplňkem proteinů jako způsob snížení ztráty dusíku při snížení kalorického příjmu. Protože takové diety šetří dusík pouze mírně, je zapotřebí účinnější způsob pro zachování netučné tělesné hmoty a proteinových zásob. Kdyby takový režim měl kromě toho také za následek zrychlenou ztrátu tělesného tuku, byla by zlepšena léčba obezity. Různé přístupy k takovému léčení zahrnují způsoby uváděné autory Wintraub a Bray (Med. Clinics N. Amer., 73, 237, 1989, Bray,
Nutrition Reviews, 49, 33, 1991).
Vzhledem k vysoké prevalenci obezity v naší společnosti a vážným následkům s ní spojených, jak jsou projednány výše, každé léčivo potenciálně použitelné pro snížení hmotnosti obézních osob by mělo skutečně prospěšný účinek na jejich zdraví. Je zapotřebí léčivo, které bude snižovat celkovou tělesnou hmotnost obézních .pacientů na jejich ideální tělesnou hmotnost a bude pomáhat sníženou úroveň hmotnosti udržet.
Podstata vynálezu
Nyní jsme překvapivě zjistili, že amylin a agonisté amylinu, například analog agonisty amylinu 25'28'29Pro-h-amylin (také nazývaný jako „pramlintid a dříve nazývaný „AC-0137), mohou být použity pro léčení obezity u lidí.
Předkládaný vynález se týká nových způsobů léčení nebo prevence obezity u lidí, které zahrnují podávání amylinu nebo agonisty amylinu, například analogu agonisty amylinu 25'28'29Pro-h-amylinu. Amylin nebo agonista amylinu může být podáván samotný nebo ve spojení s jinými agens odstraňujícími obezitu. V jednom aspektu se vynález týká způsobu léčení obezity u lidí, který zahrnuje podávání účinného množství amylinu nebo agonisty amylinu uvedenému subjektu. „Léčením β ft ftft 4 4« 4 44 • 444 4 «44 4 44 4
444 4444 ft 4 · 4 · 4·· 44 4
4 444 4444
4444 444 44 44· ·· 4« se rozumí vedení pacienta a péče o něj za účelem potírání nemoci, chorobného stavu nebo poruchy a zahrnuje podávání amylinu nebo agonisty amylinu pro zabránění propuknutí symptomů nebo komplikací, zmírnění symptomů nebo komplikací nebo odstranění chorobného stavu či poruchy. Léčení obezity tudíž zahrnuje potlačení nárůstku hmotnosti a vyvolání ztráty hmotnosti u pacienta, který to potřebuje. Kromě toho se léčením obezity míní, že zahrnuje kontrolu hmotnosti z kosmetických důvodů u lidí, což je kontrola tělesné hmotnosti pro zlepšení tělesného vzhledu.
Rozumí se, že termín „amylin v tomto popisu zahrnuje sloučeniny, jak jsou vymezeny v Patentu Spojených Států č. 5 234 906, uděleném 10. srpna 1993, pro „Hyperglykemické přípravky, jehož obsah je formou odkazů zahrnut zde. Například zahrnuje lidský peptidový hormon uváděný jako amylin secernovaný pankreatickými beta-buňkami a jeho druhové varianty. „Agonista amylinu je také termín v oboru známý a týká se sloučeniny, která napodobuje účinky amylinu. Agonista amylinu může být peptid nebo nepeptidová sloučenina a zahrnuje také analogy agonisty amylinu.
Rozumí se, že termín „analog agonisty amylinu se vztahuje k derivátům amylinu, v současnosti se má za to, že působí jako agonisté amylinu normálně na základě vazby s receptorem amylinu nebo jinak přímo či nepřímo interagují s amylinovým receptorem nebo jiným receptorem nebo receptory, se kterými může interagovat samotný amylin, aby vyvolal biologickou odpověď. Použitelné analogy agonisty amylinu zahrnují ty, které jsou uvedeny v mezinárodni přihlášce, WPI rejstřík. č. 93-182488/22 s názvem „New Amylin Agonist Peptides Ušed for Treatment and Prevention of Hypoglycemia and Diabetes Mellitus, jejíž obsah je zde také zahrnut formou odkazu.
• · · · « 9 99 9 9
9 9 9 9 9 99 9 9 9 9
9 9 9 9 9 9 9 9 * 9 9 · · 9 9 9 9 9 9
9 9 9 9 9 9 9 9
9999 999 99 999 99 99
Ve výhodném provedení je agonista amylinu analog agonisty amylinu, výhodně 25'28,29Pro-h-amylin. 25, 28,29Pro-hamylin a další analogy agonisty amylinu jsou popsány a nárokovány v Patentu Spojených Států č. 5 686 411, uděleném
11. listopadu 1997, jehož obsah je zde zahrnut formou odkazu.
V dalším aspektu se předkládaný vynález týká nových způsobů redukce přírůstku hmotnosti indukovaného inzulínem u lidí, kteří jsou léčeni inzulínem, a to podáváním léčebně účinného množství amylinu nebo agonisty amylinu. V jednom provedení má pacient diabetes mellitus, například diabetes mellitus typu 1 nebo 2. Ve výhodném provedení je agonista’ amylinu 25,28'29Pro-h-amylin.
Detailní popis vynálezu
Studie popsaná v příkladu 1 prokázala, že podávání agonisty amylinu 5'28'25Pro-h-amylinu (pramlintidu) diabetikům užívajícím inzulín (typu 2) mělo za následek snížení tělesné hmotnosti po 4 týdnech, což dosáhlo statistické významnosti ve dvou skupinách, u dávek 60 μg TID a 60 μg QID. Studie popsaná v příkladu 2 ukázala, že podávání pramlintidu (30 μς nebo 60 μg QID) pacientům s diabetem typu 1 mělo za následek statisticky významné snížení tělesné hmotnosti ve srovnání s placebem po 13, 26 a 52 týdnech. Studie popsaná v příkladu 3 ukázala, že podávání pramlintidu (30, 75 nebo 150 μg TID) pacientům s diabetem typu 2, kteří vyžadují inzulín, mělo za následek statisticky významné snížení tělesné hmotnosti ve srovnání s placebem po 13, 26 a 52 týdnech. Tyto výsledky jsou v ostrém kontrastu s léčbou samotným inzulínem u pacientů s diabetem typu 1 nebo typu 2, která je obvykle spojena s přírůstkem hmotnosti.
Analogy agonisty amylinu použitelné v tomto vynálezu zahrnují analogy agonisty amylinu popsané a nárokované ve
výše zmíněném Patentu U.S. č. 5 686 411. Agonisté amylinu zahrnují následující analogy agonistů amylinu:
1. Analog agonisty amylinu mající aminokyselinovou sekvenci:
^Ai-X-Asn-Thr-SAla-Thr-Y-Ala-Thr-^Gln-Arg-Leu-Bi-Asn15Phe-Leu-Ci-Di-Ei-20Fi-Gi-Asn-Hi-Gly-25Pro-Ii-Leu-Pro-Ji30Thr-K1-Val-Gly-Ser-35Asn-Thr-Tyr-Z kde
Ai je Lys, Ala, Ser nebo vodík
Bi je Ala, Ser nebo Thr,
Ci je Val, Leu nebo Ile,
Di je His nebo Arg,
Ei je Ser nebo Thr,
Fi je Ser, Thr, Gin nebo Asn,
Gi je Asn, Gin nebo His,
Hi je Phe, Leu nebo Tyr,
li je Ile, Val, Ala nebo Leu,
Ji je Ser, Pro nebo Thr,
Ki je Asn, Asp nebo Gin,
X a Y jsou nezávisle vybrané zbytky mající postranní řetězce, které jsou chemicky vázány k sobě navzájem za vzniku intramolekulární vazby, přičemž uvedená intramolekulární vazba obsahuje disulfidovou vazbu, laktamovou nebo thioéterovou vazbu; a
Z je aminoskupina, alkylamino-, dialkylamino-, cykloalkylamino-, arylamino-, aralkylamino-, alkyloxy-, aryloxy- nebo aralkyloxyskupina; a za předpokladu, že když Ax je Lys, Bi je Ala, Ci je Val, Di je Arg, Ei je Ser, Fi je Ser, Gi je Asn, Hi je Leu, Ιχ je Val, Jx je Pro a Ki je Asn; pak jeden nebo více z Ai až Ki je D-aminokyselina a Z je vybráno ze skupiny obsahující alkylaminoskupinu, dialkylamino-,
cykloalkylamino-, arylamino-, aralkylamino-, alkyloxy-, aryloxy- nebo aralkyloxyoskupinu.
2. Analog agonisty amylinu mající aminokyselinovou sekvenci:
1Ai-X-Asn-Thr-5Ala-Thr-Y-Ala-Thr-10Gln-Arg-Leu-Bi-Asn15Phe-Leu-Ci-Di-Ei-20F1-Gi-Asn-H1-Gly-25Pro-Ii-Leu-Ji-Pro30Thr-Ki-Val-Gly-Ser-35Asn-Thr-Tyr-Z kde
Ai je Lys, Ala, Ser nebo vodík
Bi je Ala, Ser nebo Thr,
Ci je Val, Leu nebo Ile,
Di je His nebo Arg,
Ei je Ser nebo Thr,
Fi je Ser, Thr, Gin nebe i Asn,
Gi je Asn, Gin nebo His,
Hi je Phe, Leu nebo Tyr,
li je Ile, Val, Ala nebo Leu,
Ji je Ser, Pro, Leu, Ile nebo '
Ki je Asn, Asp nebo Gin,
X a Y jsou nezávisle vybrané zbytky mající postranní řetězce, které jsou chemicky vázány k sobě navzájem za vzniku intramolekulární vazby, přičemž uvedená intramolekulární vazba obsahuje disulfidovou vazbu, laktamovou nebo thioéterovou vazbu; a
Z je aminoskupina, alkylamino-, dialkylamino-, cykloalkylamino-, arylamino-, aralkylamino-, alkyloxy-, aryloxy- nebo aralkyloxyskupina; a za předpokladu, že když
a) Ai je Lys, Bi je Ala, Ci je Val, Di je Arg, Ex je Ser,
Fi je Ser, Gi je Asn, Hi je Leu, Ιχ je Val, Ji je Pro a Kx je Asn; nebo • 4 9 44 · 44 44
44·· 4 · · · 4444
444 4444
44· 4 444 44 4
4 444 4444 • 444 444 4· 444 44 44
b) Ai je Lys, Bi je Ala, Ci je Val, Di je His, Ei je Ser,
Fi je Asn, Gi je Asn, Hi je Leu, li je Val, Ji je Ser a Ki je Asn;
pak jeden nebo více z Ax až Ki je D-aminokyselina a Z je vybráno ze skupiny obsahující alkylaminoskupinu, dialkylamino-, cykloalkylamino-, arylamino-, aralkylamino-, alkyloxy-, aryloxy- nebo aralkyloxyoskupinu.
3. Analog agonisty amylinu mající aminokyselinovou sekvenci:
1Ai-X-Asn-Thr-sAla-Thr-Y-Ala-Thr-10Gln-Arg-Leu-Bi-Asn15Phe-Leu-Ci-Di-Ei-20Fi-Gi-Asn-Hi-Gly-25Ii-Ji-Leu-Pro-Pro30Thr-Ki-Val-Gly-Ser-35Asn-Thr-Tyr-Z kde
A] je Lys, Ala, Ser nebo vodík
Bi je Ala, Ser nebo Thr,
Ci je Val, Leu nebo Ile,
Di je His nebo Arg,
Ei je Ser nebo Thr,
Fi je Ser, Thr, Gin nebo Asn,
Gi je Asn, Gin nebo His,
Hi je Phe, Leu nebo Tyr,
li je Ala nebo Pro,
Ji je Ile, Val, Ala nebo Leu,
Ki je Asn, Asp nebo Gin,
X a Y jsou nezávisle vybrané zbytky mající postranní řetězce, které jsou chemicky vázány k sobě navzájem za vzniku intramolekulární vazby, přičemž uvedená intramolekulární vazba obsahuje disulfidovou vazbu, laktamovou nebo thioéterovou vazbu; a
Z je aminoskupina, alkylamino-, dialkylamino-, cykloalkylamino-, arylamino-, aralkylamino-, alkyloxy-,
999 9 999 9 99 9 «9 999 9999
9999 999 99 9
9 999 9999
9999 999 99 999 99 99 aryloxy- nebo aralkyloxyskupina; a za předpokladu, že když Ai je Lys, Bi je Ala, Ci je Val, Dx je Arg, Εχ je Ser, Fi je Ser, Gi je Asn, Ηχ je Leu, Ιχ je Pro, Ji je Val a Κχ je Asn; pak jeden nebo více z Ai až Κχ je D-aminokyselina a Z je vybráno ze skupiny obsahující alkylaminoskupinu, dialkylamino-, cykloalkylamino-, arylamino-, aralkylamino-, alkyloxy-, aryloxy- nebo aralkyloxyoskupinu.
4. Analog agonisty amylinu mající aminokyselinovou sekvenci:
1Ax-X-Asn-Thr-5Ala-Thr-Y-Ala-Thr-10Gln-Arg-Leu-Bx-Asn15Phe-Leu-Ci-Di-Ei-20Fi-Gi-Asn-Hi-Gly-25Pro-Ii-Leu-Pro-Pro30Thr-Ji-Val-Gly-Ser-35Asn-Thr-Tyr-Z kde
Ai je Lys, Ala, Ser nebo vodík
Bi je Ala, Ser nebo Thr,
Ci je Val, Leu nebo Ile,
Di je His nebo Arg,
Ei je Ser nebo Thr,
Fi je Ser, Thr, Gin nebo Asn,
Gi je Asn, Gin nebo His,
Hi je Phe, Leu nebo Tyr,
li je Ile, Val, Ala nebo Leu,
Ji je Asn, Asp nebo Gin,
X a Y jsou nezávisle vybrané zbytky mající postranní řetězce, které jsou chemicky vázány k sobě navzájem za vzniku intramolekulární vazby, přičemž uvedená intramolekulární vazba obsahuje disulfidovou vazbu, laktamovou nebo thioéterovou vazbu; a
Z je aminoskupina, alkylamino-, dialkylamino-, cykloalkylamino-, arylamino-, aralkylamino-, alkyloxy-, aryloxy- nebo aralkyloxyskupina; a za předpokladu, že když Αχ ·«· 99 « ·· ··
9 ·9 9 999 9 99 9 ♦ · · 9999
9 9 9 9 999 99 9
9 999 9999
9999 999 99 999 99 99 je Lys, Bi je Ala, Cx je Val, Dx je Arg, Ei je Ser, Fx je Ser, Gi je Asn, Hi je Leu, Ix je Val a Jx je Asn; pak jeden nebo více z Αχ až Ki je D-aminokyselina a Z je vybráno ze skupiny obsahující alkylaminoskupinu, dialkylamino-, cykloalkylamino, arylamino-, aralkylamino-, alkyloxy-, aryloxy- nebo aralkyloxyoskupinu.
Výhodné analogy agonistů amylinu zahrnují 25'28,29Pro-hamylin, 18Arg25, 28,29Pro-h-amylin a 18Arg25'28Pro-h-amylin.
Aktivita agonistů amylinu může být potvrzena a kvantifikována provedením různých screeningových testů včetně testu vazby receptorů v nucleus accumbens popsaném níže v příkladu 7, pak následuje test na m. soleus popsaný níže v příkladu 8, test vyprazdňování žaludku popsaný níže v příkladu 9 nebo 10 nebo test schopnosti indukovat hypokalcémii nebo snižovat u savců postprandiální hyperglykémii, jak je popsáno zde.
Test vazby receptorů, kompetitivní test, který měří schopnost sloučenin specificky se navázat na amylinové receptory vázané v membráně, je popsán a nárokován v Patentu U.S. č. 5 264 372, uděleném 23. listopadu 1993, jehož popis je zde zahrnut formou odkazu. Test vazby receptorů je také popsán v příkladu 7 níže. Výhodný zdroj membránových preparátů použitých v testu je bazální přední mozek, který obsahuje membrány z nucleus accumbens a okolních oblastí. Testované sloučeniny kompetují o vazbu k těmto přípravkům receptorů s potkaním amylinem 125I Bolton Hunter. Kompetiční funkce, kde navázané množství (B) je vyneseno jako funkce logaritmu koncentrace ligandu, byly analyzovány pomocí počítače, a sice užitím nelineární regrese pro 4 parametrovou logistickou rovnici (program Inplot, GraphPAD Software, San Diego, Kalifornie) nebo programem ALLFIT autorů DeLean ** » 99 9 99 99
9 99 9 9 99 9 9 9 9
9 9 9 9 9 9 9 9
9 9 9 9 9 9 9 9 9 9 • · · · · 9 9 9 9
9999 999 99 999 99 99 et al., (ALLFIT, verze 2.7 (NIH, Bethesda, MD 20892). (Munson a Rodbard, Anal. Biochem., 107, 220-239, 1980).
Testy biologické aktivity agonistů amylinu na svalu m. soleus se mohou provádět s použitím dříve popsaných metod (Leighton, B. a Cooper, Nátuře, 335, 632-635, 1988, Cooper et al., Proč. Nati. Acad. Sci. USA, 85, 7763-7766, 1988), ve kterých může být aktivita agonisty amylinu stanovena měřením inhibice syntézy glykogenu stimulované inzulínem. Test na m. soleus je také popsán v příkladě 8 níže.
Metody měření rychlosti vyprazdňování žaludku jsou popsány například v práci Young et al. (Diabetologia, 38(6), 642-648, 1995). V metodě s fenolovou červení, která je popsána v příkladu 9 níže, dostávají potkani při vědomí gastrickou sondou bezbarvý gel obsahující metylcelulózu a indikátor fenolovou červeň. Dvacet minut po nakrmení je zvířatům podána anestezie s použitím halotanu, žaludek je odkryt a v místě svěrače v pyloru a spodního jícnového svšrače je uzavřen svorkami, žaludek je pak vyňat a otevřen v alkalickém roztoku. Obsah žaludku se odvodí z intenzity fenolové červeně v alkalickém roztoku, měřené pomocí absorbance při vlnové délce 560 nm. Při použití metody s glukózou značenou tritiem, která je popsána v příkladu 10 níže, jsou potkani při vědomí nakrmeni roztokem značené glukózy ve vodě. Potkanům je šetrně odebrána krev z ocasu, jehož špička je umrtvena lidokainem. Tritium v plazmě oddělené z krve odebrané z ocasu se odebírá v různých časových intervalech a určuje se na počítači beta impulzů. Testované sloučeniny se normálně podávají přibližně jednu minutu před nakrmením.
Účinky amylinu nebo agonistů amylinu na tělesnou hmotnost se určují, hodnotí nebo testují s použitím metod popsaných v příkladech 1-3 níže nebo jinými metodami v oboru
0 ·
00
0 0 I
0 0 4 ···· ·
09 známými či analogickými metodami zjišťujícími ovlivnění tělesné hmotnosti. Výhodné sloučeniny agonistů amylinu projevují aktivitu v testu vazby receptorů řádově menší než přibližně 1 až 5 nM, výhodně menší než přibližně 1 nM a výhodněji menší než přibližně 50 pM. V testu na svalu m. soleus vykazují výhodné sloučeniny agonistů amylinu hodnoty EC50 řádově menší než přibližně 1 až 10 gmol. V testech vyprazdňování žaludku vykazují výhodné sloučeniny agonistů hodnoty ED50 řádově menší než 100 μg/potakana.
Amylin a peptidové agonisty amylinu je možno připravit s použitím standardních technik pro syntézu peptidů na pevné fázi, výhodně na automatizovaném nebo poloautomatizovaném syntetizátoru peptidů. Typicky jsou při použití těchto technik aminokyselina chráněná α-N-karbamoylovou skupinou a aminokyselina připojovaná k rostoucímu peptidovému řetězci navázaném na pryskyřici kondenzovány při teplotě místnosti v inertním rozpouštědle, jako je
N-metylpyrolidinon nebo metylenchlorid kondenzačních činidel, jako jsou dicyklohexylkarbodiimid a 1-hydroxybenzotriazol v přítomnosti báze jako je diizopropyletylamin. Ochranná ot-2N-karbamoylová skupina je odstraněna z výsledné peptid-pryskyřice s použitím činidla jako je trifluorooctová kyselina nebo piperidin a kondenzační reakce se opakuje s další požadovanou N-chráněnou aminokyselinou, která má být přidána k peptidovému řetězci. Vhodné N-ochranné skupiny jsou v oboru dobře známy, přičemž zde jsou výhodně užívány t-butyloxykarbonylová (tBoc) a fluorenylmetoxykarbonylová (Fmoc) skupina.
Rozpouštědla, deriváty aminokyselin a 4-metybenzhydrylaminovou pryskyřici používanou v syntetizátoru peptidů je možné zakoupit od firmy Applied Biosystems lne. (Foster City, CA) . Od firmy Applied Biosystems lne. je možné zakoupit dimetylformamid, za přítomnosti následující chráněné aminokyseliny s chráněným postranním řetězcem: Boc-Arg(Mts), Fmoc-Arg(Pmc) , Boc-Thr(Bzl), FmocThr(t-Bu), Boc-Ser(Bzl), Fmoc-Ser(t-Bu), Boc-Tyr(BrZ), FmocTyr(t-Bu), Boc-Lys(Cl-Z), Fmoc-Lys(Boc), Boc-Glu(Bzl), FmocGlu(t-Bu), Fmoc-His(Trt), Fmoc-Asn(Trt) a Fmoc-Gln(Trt). BocHis(BOM) se může koupit od firmy Applied Biosystems lne. nebo od Bachem lne. (Torrance, CA) . Anizol, metylsulfid, fenol, etandithiol a thioanizol je možné získat od firmy Aldrich Chemical Company (Milwaukee, WI) . HF dodává firma Air Products and Chemicals (Allentown, PA) . Etyléter, kyselina octová a metanol se mohou koupit od firmy Fisher Scientific /Pittsburgh, PA).
Syntéza peptidů na pevné fázi se může provádět na automatickém syntetizátoru peptidů (model 430A, Applied Biosystems lne., Foster City, CA) s použitím systému NMP/HOBt (Volba 1) a chemického postupu s Tboc nebo Fmoc (viz příručku uživatele od Applied Biosystems pro syntetizátor peptidů ABI 430A, verze 1.3B, 1. července, 1988, část 6, s. 49-70,
Applied Biosystems lne., Foster City, CA) s čepičkou (capping). Boc-peptidové pryskyřice se štěpí HF (-5 °C až 0 °C, 1 hodina). Peptid se extrahuje z pryskyřice střídáním vody a kyseliny octové a filtráty se lyofilizují. Fmocpeptidová pryskyřice se štěpí podle standardních metod (Introduction to Cleavage Techniques, Applied Biosystems lne., s. 6-12, 1990). Peptidy mohou být také kondenzovány při použití syntetizátoru Advanced Chem Tech Synthesizer (Model MPS 350, Louisville, Kentucky).
Peptidy jsou purifikovány pomocí RP-HPLC (preparativní a analytické) s použitím systému Waters Delta Prep 3000. Pro izolaci peptidů jsou použity preparativní kolony C4, C8 nebo
C18 (10 μ, 2,2 x 25 cm, Vydac, Hesperia, CA) a čistota se určuje pomocí analytických kolon C4, C8 nebo C18
průtoku 1,0 ml/min 15 ml/min. Analýzy (5 μ, 0,46 x 25 cm, Vydac). Rozpouštědla (A=0,l% TFA/voda a B=0,l% TFA/CH3CN) jsou nanášena na analytickou kolonu při a na preparativní kolonu při průtoku aminokyselin se provádějí na systému
Waters Pico Tag a zpracovávají se s použitím programu Maxima. Peptidy jsou hydrolyzovány kyselou hydrolýzou v parní fázi (115 °C, 20-24 hodin). Hydrolyzáty jsou derivatizovány a analyzovány standardními metodami (Cohen et al., The Pico Tag Method: A Manual of Advanced Techniques for Amino Acid Analysis, s. 11-52, Millipore Corporation, Milford, MA, 1989). Analýza ostřelováním rychlými atomy se provádí pomocí M-Scan, Incorporated (West Chester, PA). Hmotnostní kalibrace se provádí s použitím jodidu česného nebo jodidu cesného/glycerolu. Plazmatická desorpční ionizační analýza používající čas letové detekce se prováděla na hmotnostním spektrometru Applied Biosystems Bio-Ion 20.
Peptidové sloučeniny použitelné ve vynálezu mohou být také připraveny technikami rekombinantní DNA, použitím metod v oboru nyní známých. (Viz např. Sambrook et al., Molecular A Laboratory Manual, 2
Nepeptidové sloučeniny vynálezu se připravují metodami v oboru známými.
Sloučeniny uváděné výše mohou tvořit soli s různými anorganickými a organickými kyselinami a zásadami. Tyto soli zahrnují soli připravené s organickými a anorganickými kyselinami, jako je například HCI, HBr, H2SO4, H3PO4, kyselina trifluoroctová, kyselina octová, kyselina mravenčí, kyselina metansulfonová, kyselina toluensulfonová, kyselina maleinová, kyselina fumarová a kyselina kafrsulfonová. Soli připravené se zásadami zahrnují amonné soli, soli alkalických kovů, např. sodné a draselné soli, a soli alkalických zemin, např. vápenaté a hořečnaté soli. Výhodné jsou soli kyseliny octové, vydání, Cold Spring Harbor, použitelné v předkládaném
Cloning; 1989).
• ·
chlorovodíkové a trifluoroctové. Soli kyseliny octové jsou nejvýhodnější. Soli se tvoří obvyklými prostředky, jako reakce volné kyseliny nebo zásady, kdy se tvoří produkt s jedním nebo více ekvivalenty příslušné zásady nebo kyseliny v rozpouštědle nebo médiu, ve kterém je sůl nerozpustná, nebo v rozpouštědle, jako je voda, které je pak odstraněno ve vakuu nebo lyofilizací nebo výměnou iontů existující soli za jiný ion na vhodné iontoměničové pryskyřici.
Přípravky použitelné podle předkládaného vynálezu mohou být příhodně poskytnuty v lékových formách vhodných pro parenterální podávání (včetně intravenózního, intramuskulárního a subkutánního) nebo pro nazální či perorální podávání. Nejlépe je vhodná forma podávání určena lékařem individuálně pro každého pacienta. Vyhovující farmaceuticky přijatelné nosiče a formulace přípravků jsou popsány ve standardních odborných publikacích o formulaci přípravků, např. Remingtons Pharmaceutical Sciences od E.W. Martina. (Viz také Wang, Y.J. a Hanson, M.A., „Parental Formulations of Proteins and Peptides: Stability and Stabilizers, Journal of Parental Science and Technology, Technical Report č. 10, Supp. 42, 2S, 1988). Sloučeniny formulované jako parenterální přípravky pro injekce nebo infúze mohu být například suspendovány v inertním oleji, vhodně v rostlinném oleji, jako je sezamový, podzemnicový, olivový olej nebo jiný přijatelný nosič. Výhodně jsou suspendovány ve vodném nosiči, například v izotonickém pufrovacím roztoku s pH přibližně 5,6 až 7,4. Tyto přípravky jsou sterilizovány obvyklými sterilizačními technikami nebo jsou sterilizovány filtrací. Přípravky mohou obsahovat farmaceuticky přijatelné pomocné látky, jak je vyžadováno pro přiblížení se fyziologickému stavu, jako jsou činidla pufrující pH. Použitelné pufry zahrnují například pufr acetát sodný/kyselina octová. Může
být použita forma zásobníkového nebo „depotního přípravku s pomalým uvolňováním, takže léčebně účinné množství přípravku se podává do krevního oběhu po mnoho hodin nebo dnů po transdermální injekci nebo podání.
Tyto parenterální lékové formy se výhodně připravují podle patentové přihlášky (v obecném vlastnictví) s názvem „Parenteral, Liquid Formulations for Amylin Agonist Peptides, pořadové č. 60/035 140, podané 8. ledna 1997, a podle patentové přihlášky U.S. pořadové č. 09/005 262, podané 8. ledna 1998, na které se tímto odkazujeme: Parenterální lékové formy obsahují přibližně 0,01 až 0,5 % (hmotnost/objem) amylinu nebo agonisty amylinu ve vodném systému spolu s přibližně 0,02 až 0,5 % (hmotnost/objem) acetátového, fosfátového, citrátového nebo glutamátového pufru tak, aby se dosáhlo pH konečného přípravku přibližně 3,0 až 6,0 (výhodněji 3,0 až 5,5), a také přibližně 1,0 až 10 % (hmotnost/objem) sacharidu nebo polyhydrického alkoholu jako tonizačního činidla ve vodné spojité . fázi . Ve výhodné formulaci produktu navrženého tak, aby bylo pacientovi umožněno odstranění častého dávkování, je také přítomno přibližně 0,005 až 1,0 % (hmotnost/objem) antimikrobiálního konzervačního prostředku vybraného ze skupiny skládající se z m-krezolu, benzylalkoholu, metyl-, etyl-, propyla butylparabenu a fenolu. Stabilizátor není nezbytný. Aby se získala požadovaná koncentrace roztoku, je použito postačující množství vody pro injekce. Je-li žádoucí, může být také přítomen chlorid sodný, a také další excipienty. Tyto excipienty ale musí udržovat celkovou stabilitu amylinu nebo peptidového agonisty amylinu. Tekuté přípravky jsou v podstatě izotonické, tj. v mezích ± 20 % izotonie a výhodně v mezích 10 % izotonie. Nejvýhodněji v přípravku amylinu nebo agonisty amylinu pro parenterální podávání polyhydrický
alkohol je mannit, pufr je acetátový pufr, konzervační činidlo je přibližně 0,1 až 0,3 % (hmotnost/objem) m-krezolu a pH je přibližně 3,7 až 4,3. Požadované izotonie je dosaženo použitím chloridu sodného nebo jiné farmaceuticky přijatelné soli.
Je-li žádoucí, roztoky výše uvedených přípravků mohou být zahuštěny pomocí zahušťovadla, jako je metylcelulóza. Mohou být připraveny ve formě emulze, buď voda v oleji nebo olej ve vodě. Může být použit každý z celé řady farmaceuticky přijatelných emulgátorů včetně například arabské gumy, neionogenního surfaktantu (jako je Tween) nebo iontového surfaktantu (jako jsou sulfáty nebo sulfonáty alkalického polyéterového alkoholu, např. Triton).
Přípravky použitelné ve vynálezu jsou připraveny smísením složek podle obecně přijatých postupů. Například vybrané složky se jednoduše smísí v mixéru nebo jiném standardním zařízení za vzniku koncentrované směsi, která pak může být upravena na konečnou koncentraci a viskozitu přidáním vody nebo zahušťovadla a možná pufru ke kontrole pH nebo dalšího solutu ke kontrole tonicity.
Pro používání lékařem jsou přípravky poskytnuty v jednotkových lékových formách obsahujících množství amylinu nebo agonisty amylinu, například sloučeniny analogu agonisty amylinu, která účinně v jedné nebo několika dávkách kontroluje obezitu na zvolené úrovni. Tarapeuticky účinné množství amylinu nebo agonisty amylinu, jako je analog agonisty amylinu pro použití kontroly obezity, je takové množství, které snižuje tělesnou hmotnost. Jak odborníci rozpoznávají, účinné množství léčebného přípravku se bude měnit v závislosti na mnoha faktorech včetně věku a hmotnosti pacienta, pacientova fyzického stavu, účinku, který má být dosažen, a dalších faktorech.
• · • ·
Účinné jednotlivé, rozdělené nebo kontinuální účinné dávky sloučenin, obsahujících například 25'28'29PrO-h-amylin, 18Arg25'28,29Pro-h-amylin a 18Arg25,28Pro-h-amylin, jsou typicky v rozmezí přibližně 0,01 až přibližně 5 mg/den, výhodně přibližně 0,05 až 2 mg/den a výhodněji přibližně 0,1 až 1 mg/den, pro 70 kg pacienta, podávané v jednotlivé, rozdělené nebo kontinuální dávce. Přesná dávka, která bude podávána, je určena ošetřujícím lékařem a závisí na řadě faktorů včetně těch, které jsou uvedeny výše. Podávání by mělo začít při první známce obezity. Podávání může být injekcí nebo infúzí, výhodně intravenózní, subkutánní nebo intramuskulární. Perorálně aktivní sloučeniny se mohou brát ústy, ale dávky se zvýší 5 až 10 x.
Obecně v léčení nebo prevenci obezity jsou sloučeniny tohoto vynálezu podávány pacientům, kteří tuto léčbu potřebují, v rozmezí dávek podobnému rozmezí uvedenému výše, ale sloučeniny se mohou podávat častěji, například jednou, dvakrát nebo třikrát denně nebo kontinuálně. Výhodně jsou dávky peptidových agonistů, například pramlintidu, podávány subkutánně v dávce 30 až 300 g podávané jednou až čtyřikrát denně a výhodněji v dávkách 30 až 120 gg podávaných dvakrát až čtyřikrát denně.
Pro lepší porozumění předkládanému vynálezu jsou připojeny následující příklady, které popisují výsledky série pokusů. Studie týkající se tohoto vynálezu nelze v žádném případě považovat za omezení vynálezu. Varianty vynálezu, nyní neznámé a vyvinuté později, které jsou v kompetenci průměrného odborníka, spadají také do rámce předkládaného vynálezu, jak je zde popsán a definován v patentových nárocích.
♦ * • · · ·· ··
Příklady provedeni vynálezu
Příklad 1
Měření tělesné hmotnosti: 4-týdenní studie diabetiků typu 2, kteří potřebují inzulín
Účastníci studie byli muži a ženy ve věku od 25 do 78 let s anamnézou diabetes mellitus typu II vyžadující léčbu inzulínem alespoň 6 měsíců před testovací návštěvou. Tělesná hmotnost pacientů se nelišila více než o 45 % od žádoucí hmotnosti před přijetím do studie (na základě tabulek Metropolitan Life). Studie použila metody popsané v práci Thompson et al. (Diabetes, 46, 632-636, 1997). Po úvodním období s placebem byli pacienti randomizováni do skupin pro příjem placeba nebo jednoho ze tří dávkových režimů 25'2a,29proh-amylinu (pramlintidu) po dobu 4 týdnů: 30 μ5 QID (před snídaní, obědem, večeří a večerním zákuskem), 60 TID (před snídaní, obědem a večeří) nebo 60 μ5 QID (před snídaní, obědem, večeří a večerním zákuskem). Během lékového období studie si pacienti sami podávali čtyři injekce studovaného léčiva denně, během 15 minut před každým jídlem a večerním zákuskem. V období dvojitě slepé studie dostávali pacienti randomizovaní na pramlintid 60 μg TID před večerním zákuskem placebo. Jak pramlintid, tak placebo byly podávány jako nezávislé injekce do subkutánní tkáně přední břišní stěny, specifické místo se měnilo po každé injekci. Pacienti byli instruováni, aby zůstali na své obvyklé dietě, inzulínu a pohybovém režimu v průběhu studie, dokud nebudou instruováni výzkumnými pracovníky jinak a aby před všemi klinickými návštěvami abstinovali od alkoholických nápojů.
Jak je ukázáno v tabulce I, nastala statisticky významná redukce hmotnosti proti výchozí hmotnosti v týdnu 4 ve skupinách s pramlintidem 60 μς TID (průměr = -0,89 kg, p = 0,0056) a pramlintidem 60 μg QID (průměr = -0,72 kg, p = 0,0014). S Hochbergovou korekcí pro vícenásobné srovnání nenastala žádná statisticky významné změna tělesné hmotnosti proti výchozí hmotnosti v týdnu 4 v žádné ze tří skupin s pramlintidem ve srovnání se skupinou s placebem. Podávání pramlintidu při nepřerušeném užívání inzulínu tedy vylepšilo kontrolu glykémie se snížením tělesné hmotnosti, které dosáhlo statistické významnosti ve skupinách se 60 μg TID a QID. Toto snížení je v ostrém kontrastu s hmotnostním přírůstkem obvykle spojeným se zlepšenou kontrolou glukózy dosaženou samotným inzulínem u pacientů s diabetem typu 2.
Tabulka I
Tělesná hmotnost: změna od výchozí hmotnosti do týdnu 4
Výchozí hmotnost Změna v týdnu 4 Hodnota p*
Skupina Počet Průměr Průměr Medián Ve skupině Srovnání
ošetřená: (kg) (kg) (kg) s léčivem s placebem
Placebo 47 87,0 -0, 04 0, 0 NV NP
Pramlintid 47 88,5 -0,36 -0,45 NV NV
30 gg QID
Pramlintid 48 86,2 -0,89 -1,05 0,0056 NV
60 gg TID
Pramlintid 51 91,5 -0,72 -0,45 0,0014 NV
60 gg QID
* Studentův t-test (srovnání ve skupinách s léčivem). Dvourozměrná analýza ANOVA (srovnání s placebem) s Hochbergovou korekcí.
NV = statisticky nevýznamné, NP = nepoužitelné «· « · · · ·* 99 ···· ···· · · · · ·· · · · 9 9 9 9
9 9 9 9 9 9 9 9 9 9
9 9 9 · · · · ·
9999 999 99 99· 99 99
Příklad 2
Měření tělesné hmotnosti: 52 týdnů dlouhá studie s diabetiky typu 1
Tato studie byla multicentrická, dvojitě slepá, s kontrolním placebem a paralelními skupinami s potenciálním zvyšováním dávky. Účastníci studie byli muži a ženy ve věku od 16 do 70 let s diabetes mellitus typu 1. Pacienti si sami podávali čtyři subkutánní injekce s 30 ng pramlintidu nebo placeba denně, před každým jídlem a zákuskem před spaním. Určití pacienti (ti z těch, co brali pramlintid, kteří měli snížený HbAlc proti výchozí hodnotě méně než 1,0 % po 13 týdnech léčby) byli znovu randomizováni ve 20 týdnech na buď 30 nebo 60 μg QID pro zbytek studie. Pacienti v této studii bylo ošetřováni studovaným léčivem formulovaným na pH 4,0 v koncentraci umožňující injekci 0,1 ml na dávku. 477 pacientů dostalo alespoň jednu dávku studovaného léčiva (pramlintid nebo placebo). Ze 477 pacientů randomizovaných a pacientů, kterým bylo podáváno léčivo, 52 týdenní studii ukončilo 341.
Pacienti léčení pramlintidem prodělali klinicky a statisticky významné snížení tělesné hmotnosti ve srovnání s placebem, v době 13, 26 a 52 týdnů (tabulka II) . Největší rozdíl proti placebu byl pozorován ve 26 a 52 týdnech (snížení alespoň 1,2 kg ve srovnání s placebem v každém časovém bodu). Ztráta hmotnosti nastala zejména u pacientů, kteří měli výchozí index tělesné hmotnosti (BMI) alespoň 27,0 kg/m2, což ukazuje největší přínos u obézních pacientů (tabulka III).
Pacienti, kteří brali pramlintid v podskupině pacientů s výchozími hladinami HbAlc alespoň 8,0 % a stabilní dávkou
inzulínu, prodělali průměrné snížení tělesné hmotnosti ve srovnání s placebem ve všech třech časových bodech (tabulka IV). Toto pozorování je v souladu s dobře známým účinkem inzulínu napomáhat růstu tělesné hmotnosti. Zdá se tedy, že pramlintid snižuje nárůst tělesné hmotnosti indukovaný inzulínem.
Data vykazující normální rozložení byla analyzována použitím dvourozměrné analýza variance. V případech, kdy bylo shledáno, že data nesledují normální rozložení, byly použity neparametrické metody (Kruskal-Wallisův test) založené na kategoriích. V těchto případech je uveden Hodges-Lehmanův estimační koeficient místo průměru.
Tabulka II
Tělesná hmotnost: změny proti výchozí hmotností
Hmotnosti v týdnech 13, 26 a 52
Časový bod/tělesná Placebo (n=154) Pramlintid 30 nebo
hmotnost (kg) 60 μg QID (n=163)
Výchozí hmotnost
Průměr (SE) 76,3 (1,1) 76,4 (1,1)
Medián 75, 0 75, 9
Rozmezí 47, 121,8 46,4, 113,6
Týden 13 (3 měsíce)
Průměr (SE) 76,5 (1,1) 75,4 (1,1)
Medián 75, 1 75, 6
Rozmezí 45, 125,7 47,3, 110,5
Změna od výchozí hmotnosti
Průměr (SE) 0,2 (0,2) -1,0 (0,2)
Medián 0 -i,o
Rozmezí -6,0, 8,2 -7,6, 8,2
Hodgesův-Lehmanův - -1,2
• φφ · • · · · · · · · « · • · · · ····· • ·· · · · · · · · • · φ · · · · · ··· ·· ··· ·· <· estimační koeficient pro rozdíl proti placebu
Hodnota pf - 0,0001*
Týden 26 (6 měsíců) 76,9 (1,1) 75,5 (1,1)
Průměr (SE) 75, 9 76,4
Medián 45, 8, 126, 8 46,4, 111,2
Rozmezí Změna od výchozí hmotnosti
Průměr (SE) 0,6 (0,2) -0,9 (0,3)
Medián 0, 55 -0, 5
Rozmezí Hodgesův-Lehmanův estimační koeficient pro rozdíl proti placebu -7,3, 9,3 -23,5, 9,1 -1,3
Hodnota pf - 0,0001*
Týden 52 (12 měsíců)
Průměr (SE) 77,1 (1,1) 76,0 (1,1)
Medián 75, 7 76, 4
Rozmezí Změna od výchozí hmotnosti 44, 8, 126, 8 48,2, 109,9
Průměr (SE) 0,8 (0,3) -0,5 (0,3)
Medián 0, 8 -0, 5
Rozmezí Průměrný rozdíl proti placebu -11,5, 11, 2 -12,0, 13,7 -1,3
Hodnota p* - 0,0137*
t Kruskal-Wallisův test
Φ dvourozměrná ANOVA * statisticky významný rozdíl ve srovnání s placebem ♦ · « ·· · ·· ·* • · · · · · · · · · « · • · · · · ···· • ···* ······ • · ♦ · · · · · · ···· ··· ·· ··· ·· ft·
Tabulka III
Tělesná hmotnost: změny proti výchozí hmotnosti u pacientů s výchozí hmotností BMI □ 27,0 kg/m2 nebo < 27,0 kg/m2 Hmotnosti v týdnech 13, 26 a 52
Podskupina BMI/tělesná hmotnost (kg) Placebo (n=154) Pramlintid 30 nebo 60 pg QID (n=164)
Výchozí BMI □ 27,0 kg/m2 Změna v týdnu 52 Počet 51 53
Průměr (SE) 0,4 (0,53) -1,8 (0,65)
Rozmezí -6,4, 11,2 -12,0, 9,1
Výchozí BMI < 27,0 kg/m2 Změna v týdnu 52 Počet 103 110
Průměr (SE) 1,0 (0,36) 0,1 (0,28)
Rozmezí -11,5, 11,2 -5,0, 13,7
Tabulka IV
Tělesná hmotnost: změny proti výchozí hmotnosti
Pacienti s HbAic □ hmotnosti v týdnech 8,0 %, 13, 26 a inzulín v 52 ± 10 % od výchozí
Časový bod/tělesná Placebo (n=31) Pramlintid 30 nebo
hmotnost (kg) 60 pg QID (n=39)
Výchozí hmotnost
Průměr (SE) 75, 9 (2,2) 81,3 (2,2)
Medián 74, 6 79, 4
Rozmezí 52,4 , 113,6 55,5, 113,6
Týden 13 (3 měsíce)
Průměr (SE) 75, 8 (2,1) 80,3 (2,1)
• ··· · · · · 9 9 9 9
9 9 9 9 9 9 9 9
9 9 9 9 9 9 9 9 9 9
9 9 9 9 9 9 9 9
9999 999 99 999 99 99
Medián 74,1 78, 6
Rozmezí Změna od výchozí hmotnosti 56, 5, 108, 2 56,4, 110, 5
Průměr (SE) -0,1 (0,4) -1,0 (0,4)
Medián 0 -1,4
Rozmezí Průměrný rozdíl proti placebu -6,4, 4,1 -7,6, 8,2 -0,9
Hodnota p+ - 0,0745
Týden 26 (6 měsíců) 76,2 (2,0) 80,8 (2,1)
Průměr (SE) 75, 9 80, 5
Medián 54, 9, 108, 2 55,5, 111, 2
Rozmezí Změna od výchozí hmotnosti
Průměr (SE) 0,3 (0,5) -0,5 (0,6)
Medián 0,4 0
Rozmezí Průměrný rozdíl proti placebu -5,4, 5,9 -10,5, 9,1 -0, 8
Hodnota pT - 0,1197
Týden 52 (12 měsíců)
Průměr (SE) 76,5 (2,1) 81,7 (2,1)
Medián 75, 9 79, 6
Rozmezí Změna od výchozí hmotnosti 54,5, 109, 1 56, 4, 109, 9
Průměr (SE) 0,6 (0,7) 0,4 (0,6)
Medián 0,7 0,2
Rozmezí Průměrný rozdíl proti placebu -7,0, 11,2 10,0, 13,7 -0,2
Hodnota p* - 0,2441
t dvourozměrná ANOVA * statisticky významný rozdíl ve srovnání s placebem
0 • 0 000 0 0 0 0 0·00 000 00 00· 00 00
Příklad 3
Měření tělesné hmotnosti: 52 týdnů dlouhá studie s diabetiky typu 2, kteří potřebují inzulín
Tato studie byla multicentrická, dvojitě slepá, s kontrolním placebem a paralelními skupinami s dávkami v daném rozmezí. Účastníci studie byli muži a ženy ve věku od 18 do 75 let s diabetes mellitus typu 2, kteří potřebují inzulín. Pacienti si sami podávali tři subkutánní injekce pramlintidu (30, 75 nebo 150 μ5 TID) nebo placeba (TID) denně, před každým jídlem, po dobu 52 týdnů. Pacienti v této studii bylo ošetřováni studovaným léčivem formulovaným na pH 4,7 v koncentraci umožňující injekci 0,3 ml na dávku. Dvojitě slepému období s léčbou předcházelo úvodní slepé období pouze s placebem dlouhé 3 až 10 dnů. Z 539 pacientů randomizovaných a pacientů, kterým bylo podáváno léčivo, 52 týdenní studii ukončilo 381.
Pacienti léčení každou ze tří dávek pramlintidu prodělali klinicky a statisticky významné snížení tělesné hmotnosti ve srovnání s placebem, v době 13, 26 a 52 týdnů (tabulka V) . Největší rozdíl proti placebu byl pozorován ve 26 a 52 týdnech (snížení alespoň 2,3 a 2,7 kg ve srovnání s placebem v těchto časových bodech). Hmotnost pacientů ošetřovaných placebem se vzhledem k výchozí hmotnosti zvýšila ve všech třech časových bodech, na rozdíl od redukce hmotnosti u tří skupin s pramlintidem ve všech časových bodech. Ztráta hmotnosti nastala jak u pacientů, kteří měli výchozí index tělesné hmotnosti (BMI) alespoň 27,0 kg/m2, tak u pacientů, kteří měli výchozí BMI méně než 27,0 kg/m2 (tabulka VI).
• · ftft ftft ftft · · · · • ft ftft· ···· • · · · · ftftft··· • · ftftft ···· • ••ft ··· ftft ··· ftft ♦ ·
Pacienti ve všech třech skupinách s pramlintidem s výchozí hladinou HbAlc alespoň 8,0% a se stabilní dávkou inzulínu prodělali snížení tělesné hmotnosti ve srovnání s placebem ve všech časových bodech (tabulka VII) . Velikost reakce byla obvykla u všech pacientů srovnatelná, což svědčí pro účinek nezávislý na změnách v dávce inzulínu.
Normálně distribuovaná data byla analyzována použitím dvourozměrné analýza variance (s Hochbergovou korekcí pro Bonferroniho postup pro vícenásobné srovnání). V případech, kdy bylo shledáno, že data nesledují normální distribuci, byly použity neparametrické metody (Kruskal-Wallisův test) založené na kategoriích. V těchto případech je uveden HodgesLehmanův estimační koeficient místo průměru.
Tabulka V
Tělesná hmotnost: změny proti výchozí hmotnosti
Hmotnosti v týdnech 13, 26 a 52
Časový bod/tělesná Placebo Pramlintid Pramlintid Pramlintid
hmotnost (kg) (n=89) 30 μς TID 75 μg TID 150 μ9 TID
(n=86) (n=93) (n=77)
Výchozí hmotnost
Průměr (SE) 90,6 (1,6) 90,3 (1,8) 93,2 (1,8) 94,3 (2,1)
Medián 90,3 89,15 92,3 95,7
Rozmezí 59,5, 130,9 60,0, 140,0 51,8, 165,0 57,3, 158,1
Týden 13 (3 měsíce)
Průměr (SE) 91,3 (1,6) 89, 8 (1,8) 92,5 (1,9) 92,7 (2,1)
Medián 90, 0 89,3 92,3 92,3
Rozmezí Změna od výchozí hmotnosti 60,5, 132,9 57,7, 142,7 49,1, 166,8 56,4, 156,8
Průměr (SE) 0,6 (0,2) -0,5 (0,3) -0, 6 (0,4) -1,6 (0,3)
Medián 0, 5 -0,7 -0,4 -1,4
Rozmezí Hodgesův-Lehmanův estimační koeficient pro rozdíl proti placebu -6,9, 8,7 -7,7, 10,5 1,1 -23,4, 9,5 -0,9 9,5, 2,7 -2,0
Hodnota pŤ - 0,0006* 0,0066* 0,0001*
Týden 26 (6 měsíců)
Průměr (SE) 91,5 (1,7) 89,7 (1,8) 92,3 (1,8) 92,6 (2,1)
Medián 90,5 89,1 92,3 92,3
Rozmezí Změna od výchozí hmotnosti 58, 6, 133,0 55, 9, 140,9 46,4, 162,5 58,2, 156,4
Průměr (SE) 0,8 (0,3) -0,6 (0,3) -0,9 (0,5) -1,7 (0,3)
Medián 0,9 -0,45 0 -1,5
Rozmezí Hodgesův-Lehmanův estimační koeficient pro rozdíl proti placebu -5,3, 8,3 -10,7, 11,4 -1,3 -24,7, 9,0 -1,3 -10,0, 3,2 -2,3
Hodnota p1 - 0,0005* 0,0029* 0,0001*
Týden 52 (12 měsíců)
Průměr (SE) 91,9 (1,7) 89,6 (1,9) 92,3 (1,9) 92,4 (2,1)
Medián 90, 0 89,05 92,7 92,7
Rozmezí Změna od výchozí hmotnosti 60,5, 136,6 55,9, 147,3 46,6, 170,8 56,4, 158,2
Průměr (SE) 1,2 (0,4) -0,6 (0,4) -0,9 (0,5) -1,9 (0,7)
Medián 0,9 -0,4 -0,3 -1,8
Rozmezí Průměrný rozdíl proti placebu -8,0, 20,5 -13,6, 11,9 -1,6 -31,1, 10,0 -1,4 -43,2, 7,3 -2,7
Hodnota pŤ - 0,0009* 0,0106* 0,0001*
t Kruskal-Wallisův test s Hochbergovou korekcí pro vícenásobná srovnání proti placebu * statisticky významný rozdíl ve srovnání s placebem ·· · ·♦ 9 ·· ·· • · 9· 9 9 99 9 99 9
9 9 9 9 9 9 9 9
9 9 9 9 9 9 9 9
9999 999 99 999 99 99
Tabulka VI
Tělesná hmotnost: změny proti výchozí hmotnosti u pacientů s výchozí hmotností BMI >27,0 kg/m2 nebo < 27,0 kg/m2 Hmotnosti v týdnech 13, 26 a 52
Podskupina BMI Placebo Pramlintid Pramlintid Pramlintid
/tělesná hmotnost (n=91) 30 gg TID 75 pg TID 150 pg TID
(kg) (n=88) (n=97) (n=80)
Výchozí BMI > 27,0 kg/m2
Změna v týdnu 52
Počet 67 67 80 62
Průměr (SE) 0,7 (0,43) -0,3 (0,52) -0,7 (0,47) -1,8 (0,80)
Rozmezí -8,0, 10,0 -13,6, 11,9 -13,7, 10,0 -43,2, 7,3
Výchozí BMI < 27,0 kg/m2
Změna v týdnu 52
Počet 24 21 17 18
Průměr (SE) 2,4 (1,08) -0,7 (0,56) -1,7 (2,07) -1,9 (0,71)
Rozmezí -3,4, 20,5 -4,7, 6,4 -31,1, 9,0 -7,2, 6,5
Tabulka VII
Tělesná hmotnost: změny proti Pacienti s HbAic > 8,0 %, výchozí hmotnosti
inzulín v 52 ± 10 % od výchozí
hmotnosti v týdnech 13, 26 a
Časový bod/tělesná Placebo Pramlintid Pramlintid Pramlintid
hmotnost (kg) (n=26) 30 μg TID 75 pg TID 150 pg TID
(n=20) (n=22) (n=18)
Výchozí hmotnost
Průměr (SE) 84,3 (2,9) 92,7 (3,5) 93,3 (3,2) 99,8 (5,6)
Medián 82,15 89,75 90, 9 98, 9
φφ φ* φ φ • φ
ΦΦΦΦ • φφ φφ φφ · φ φ φ φ ΦΦΦΦ • φ φ φ φ φ φ ΦΦΦΦ φφφ φφ φφ
Týden 13 (3 měsíce)
Průměr (SE) 84,3 (2,8) 92,5 (3,6) 93,3 (3,3) 98,3 (5,7)
Medián 81,5 88, 85 91, 6 97,4
Rozmezí Změna od výchozí hmotnosti 60,5, 112,3 65,9, 123,4 67,3, 121,8 57,7, 156,8
Průměr (SE) 0,0 (0,2) -0,2 (0,5) -0,0 (0,7) -1,5 (0,4)
Medián 0,45 -0,55 0 -1,55
Rozmezí Hodgesův-Lehmanův estimační koeficient pro rozdíl proti placebu -3,4, 1,9 -4,6, 6,4 -0,5 -5,9, 6,4 -0,4 -3,9, 2,7 1,9
Hodnota pŤ - 0,2812 0,5827 0,0005*
Týden 26 (6 měsíců)
Průměr (SE) 84,8 (2,9) 92,4 (3,6) 93,1 (3,3) 98,1 (5,6)
Medián 83,15 89,75 91, 8 97,5
Rozmezí Změna od výchozí hmotnosti 60,9, 117,5 64,1, 123,6 71,8, 121,1 58,9, 156,4
Průměr (SE) 0,5 (0,3) -0,3 (0,5) -0,1 (0,8) -1,8 (0,5)
Medián 0,7 -0,45 0 -1,4
Rozmezí Hodgesův-Lehmanův estimační koeficient pro rozdíl proti placebu -2,7, 4,7 -3,7, 4,1 -0, 8 -6,8, 7,3 -0,6 -5,4, 2,0 -2,2
Hodnota pŤ - 0,8903 0,3616 0,0552
Týden 52 (12 měsíců)
Průměr (SE) 85,2 (2,9) 91, 9 (3,5) 93,4 (3,1) 95,3 ( :5,5)
Medián 83,3 89, 05 92,05 94, 0
Rozmezí 60,9, 115,0 66, 7, 122,7 70,0, 116,2 57,3, 158,2
Změna od výchozí
hmotnosti
Průměr (SE) 0,9 (0,7) -0, 8 (0,4) 0,1 (1,0) -4,6 ( 2,3)
Medián 0,45 -0, 65 0,7 -2,55
Rozmezí -4,6, 14,3 -4,1, 3,2 -8,6, 10,0 -43,2, 2,3
• · · ·
Průměrný rozdíl proti - -1,8 -0, 8 -5,5
placebu
Hodnota p* 0,1837 0,2377 0,0069*
t Kruskal-Wallisův test s Hochbergovou korekcí pro vícenásobná srovnání proti placebu t dvourozměrná ANOVA s Hochbergovou korekcí pro vícenásobná srovnání proti placebu * statisticky významný rozdíl ve srovnání s placebem
Příklad 4
Příprava 25'28'29Pro-h-amylinu
Syntéza na pevné fázi 25, 28,29Pro-h-amylinu se prováděla pomocí standardních metod pro syntézu peptidů s použitím metylbenzhydrylaminové vazebné pryskyřice a řetězcem chráněným Na-Boc/benzylovou skupinou.
postranním
Pryskyřice 2'7-[disulfid]amylin-MBHA se získala ošetřením Acm-chráněných cysteinů trifluoroacetátem thallitým (III) v kyselině trifluoroctové. Poté, co bylo dosaženo cyklizace, byly pryskyřice a skupiny chránící postranní řetězce odštěpeny tekutým HF v přítomnosti dimetylsulfidu a anizolu. 25'28'29proh-amylin byl purifikován preparativní HPLC s reverzní fází. Analytickou HPLC a kapilární elektroforézou se zjistilo, že peptid je homogenní a struktura byla ověřena analýzou aminokyselin a sekvenční analýzou. Produkt měl požadovaný hmotnostní ion. Fab hmotnostní spektrum: (M+H)+ =3,949.
• · · · · ··· · · · to ·· ··· · to · ·
Příklad 5
Příprava 18Arg25' 28,29Pro-h-amylinu
Syntéza na pevné fázi 18Arg25' 28,29Pro-h-amylinu se prováděla pomocí standardních metod pro syntézu peptidů s použitím metylbenzhydrylaminové vazebné pryskyřice a postranním řetězcem chráněným Na-Boc/benzylovou skupinou. 2'7-[disulf id] amylin-MBHA-pryskyřice se získala ošetřením Acmchráněných cysteinů trifluoroacetátem thallitým (III) v kyselině trifluoroctové. Poté, co bylo dosaženo cyklizace, byly pryskyřice a skupiny chránící postranní řetězce odštěpeny tekutým HF v přítomnosti dimetylsulfidu a anizolu. 18Arg25'28'29Pro-h-amylin byl purifikován preparativní HPLC s reverzní fází. Analytickou HPLC a kapilární elektroforézou se zjistilo, že peptid je homogenní a struktura byla ověřena analýzou aminokyselin a sekvenční analýzou. Produkt měl požadovaný hmotnostní ion. Fab hmotnostní spektrum: (M+H)+ = 3,971.
Příklad 6
Příprava 18Arg25,28Pro-h-amylinu
Syntéza na pevné fázi 18Arg25,28'29Pro-h-amylinu se prováděla pomocí standardních metod pro syntézu peptidů s použitím metylbenzhydrylaminové vazebné pryskyřice a postranním řetězcem chráněným skupinou Na-Boc/benzyl. 2'7-[disulfid] amylin-MBHA-pryskyřice se získala ošetřením Acmchráněných cysteinů trifluoroacetátem thallitým (III) v kyselině trifluoroctové. Poté, co bylo dosaženo cyklizace,
byly pryskyřice a skupiny chránící postranní řetězce odštěpeny tekutým HF v přítomnosti dimetylsulfidu a anizolu. 18Arg25'28Pro-h-amylin byl purifikován preparativní HPLC s reverzní fází. Analytickou HPLC a kapilární elektroforézou se zjistilo, že peptid je homogenní a struktura byla ověřena analýzou aminokyselin a sekvenční analýzou. Produkt měl požadovaný hmotnostní ion. Fab hmotnostní spektrum: (M+H)+ = 3,959.
Příklad 7
Test vazby receptorů
Hodnocení vazby sloučenin na receptory amylinu se provádělo následujícím způsobem. Potkaní amylin značený 125I (Bolton Hunter značený v N-koncovém lysinu) byl zakoupen od firmy Amersham Corporation (Arlington Hights, IL) . Specifické aktivity v době použití se pohybovaly v rozmezí od 1950 do 2000 Ci/mmol. Neznačené peptidy byly získány od firmy BACHEM lne. (Torrance, CA) a od Peninsula Laboratories (Belmont, CA) .
Samci laboratorního potkana kmene Sprague-Dawley (200 až 250 gramů) byli usmrceni dekapitací. Mozky byly přeneseny do chladného fyziologického roztoku pufrovaného fosforečnany (PBS). Od ventrálního povrchu se dělaly řezy rostrálně k hypotalamu, laterálně ohraničené tractus olfactorius a táhly se ve 45° úhlu mediálně od těchto traktů. Tato tkáň bazálního předního mozku, obsahující nucleus accumbens a sousední oblasti, se zvážila a homogenizovala v ledově chladném 20 mM pufru HEPES (20 mM kyselina HEPES, pH upravené na 7,4 s NaOH ve 23 °C). Membrány se promyly třikrát
v čerstvém pufru pomocí stočení po dobu 15 minut ve 48000xg. Konečný pelet membrán byl resuspendován ve 20 mM pufru HEPES obsahujícím 0,2 mM fenylmetylsulfonylfluorid (PMSF).
Aby se měřila vazba 125I, membrány ze 4 mg původní vlhké hmotnosti tkáně se inkubovaly se lz5I-amylinem ve 12-16 pM ve 20 mM pufru HEPES obsahujícím 0,5 mg/ml bacitracinu, 0,5 mg/ml bovinního sérového albuminu a 0,2 mM PMSF. Roztoky se inkubovaly 60 minut ve 23 °C. Inkubace se ukončila filtrací přes filtry ze skleněných vláken GF/B (Whatman lne., Clifton, NJ) , které byly předem namočeny po dobu 4 hodin do 0,3% polyetyleniminu, aby se snížila nespecifická vazba radioaktivně značených peptidů. Filtry byly bezprostředně před filtrací propláchnuty 5 ml chladného PBS a ihned po filtraci 15 ml chladného PBS. Filtry byly vyjmuty a radioaktivita byla vyhodnocena pomocí gamma-počítače s účinností 77 %. Kompetiční křivky byly naměřeny v přítomnosti 10’1“ až ΙΌ6 M testované sloučeniny a byly analyzovány pomocí počítače, a sice užitím nelineární regrese pro 4 parametrovou logistickou rovnici (program Inplot, GraphPAD Software, San Diego, Kalifornie).
V tomto testu se purifikovaný humánní amylin vázal na svůj receptor při naměřené IC50 přibližně 50 pM. Výsledky pro testované sloučeniny jsou uvedeny v tabulce VIII, která ukazuje, že každá ze sloučenin má významnou vazebnou aktivitu pro receptor.
Příklad 8
Test na svalu musculus soleus
Stanovení aktivity agonisty amylinu se provádělo testem na m. soleus následujícím způsobem. V pokusu byly užiti samci potkanů kmene Harlan Sprague-Dawley o hmotnosti přibližně 200 g, aby se hmotnost odděleného m. soleus udržela nižší než 40 mg. Zvířata hladověla 4 hodiny před utracením dekapitací. Z dolní končetiny byla odpreparována kůže a končetina byla špendlíky připevněna ke korkové podložce. Achilova šlacha byla přeťata právě nad os calcis a m. gastrocnemicus byl odtažen od zadní části tibie. M. soleus, malý plochý sval dlouhý 15 až 20 mm a silný 0,5 mm, ležící na povrchu m. gastrocnemicus směrem ke kosti, byl obnažen a očištěn pomocí jemných nůžek a pinzety. M. soleus byl pak rozdělen na stejné části čepelí skalpelu předozadním směrem bříškem svalu, takže byly získány celkem 4 svalové proužky z každého zvířete. Po vyjmutí svalu ze zvířete byl po krátkou dobu sval uchován ve fyziologickém roztoku. Nebylo nutné, aby byl sval udržován napnutý, neboť bylo prokázáno, že to nemá žádný vliv na inkorporaci radioaktivně značené glukózy do glykogenu.
Svaly byly přeneseny do 50ml Erlenmeyerovy baňky obsahující 10 ml probublaného Krebs-Ringerova bikarbonátového pufru, který obsahoval (na 1 litr) 118,5 mmol (6,93 g) NaCl, 5,94 mmol (443 mg) KC1, 2,54 mmol (282 mg) CaCl2, 1,19 mmol (143 mg) MgSO4, 1,19 mmol (162 mg) KH2PO4, 25 mmol (2,1 g) NaHCOa, 5,5 mmol (1 g) glukózy, rekombinantní humánní inzulín (Humulin-R, Eli Lilly, IN) a testovanou sloučeninu, jak je podrobněji uvedeno dále. Hodnota pH ověřená při 37 °C byla 7,1 až 7,4. Svalové proužky byly rozděleny do různých baněk tak, že 4 svalové proužky z jednoho zvířete byly rovnoměrně
přiřazeny do různých testů. Inkubační médium bylo jemně probubláváno karbogenem (95 % O2, 5 % CO2) při současném protřepávání v 37 °C v kmitající vodní lázni. Po půlhodinové preinkubaci bylo přidáno do každé banky 0,5 μΰί
U-14C-glukózy a inkubace pak pokračovala dalších 60 minut. Každý svalový proužek byl pak rychle vyjmut, osušen a zmražen v tekutém dusíku, zvážen a uložen pro následné stanovení
C-glykogenu.
Stanovení C-glykogenu se provádělo v 7ml scintilační viálce. Každý vzorek zmrzlého svalu byl vložen do viálky a natráven v 1 ml 60% hydroxidu draselného v 70 °C při stálém třepání po 45 minut. Rozpuštěný glykogen byl pak precipitován přidáním 3 ml absolutního alkoholu a zchlazením přes noc na teplotu -20 °C. Supernatant pak byl jemně odsát, glykogen byl opláchnut etanolem, etanol byl odsát a precipitát byl usušen pod vakuem. Všechen etanol byl před měřením odpařen, aby se zabránilo zhášení při scintilačním měření. Glykogen se pak znovu rozpustil v 1 ml vody a 4 ml scintilačního roztoku a byl pak změřen na 14C.
Rychlost inkoroporace glukózy do glykogenu (vyjádřená v μιηοΐ/g/hod) byla získána z hodnot specifické aktivity 14C-glukózy v 5,5mM glukóze v inkubační médiu a z celkového 14C v glykogenu extrahovaném ze svalu, získaných scintilačním měřením. Křivky závislosti odpovědi na dávce byly získány proložením dat 4 parametrovým logistickým modelem metodou čtverců iterativním postupem (program ALLFIT, NIH, MD) a z ní byly stanoveny hodnoty EC50.
Jelikož hodnoty EC50 mají logaritmicko-normální rozložení, je uvedena ± střední chyba logaritmu. Párové srovnání bylo provedeno pomocí t-testu pomocí programu SYSTAT (Wilkinson, SYSTAT: the systém for statistics, SYSTAT lne., Evanston, IL, 1989).
nejmenších verze 2.7, • ·
Křivky závislosti odpovědi na dávce byly vyneseny pro svaly v médiu s 7,1 nM (1000 μυ/ml) inzulínem a každou z testovaných sloučenin v konečné (nominální) koncentraci 0, 1, 3, 10, 30, 100, 300 a 1000 nM. Každý test obsahoval také vnitřní pozitivní kontroly obsahující potkaní amylin z jednoho vzorku amylinu uschovaného v lyofilizovaném stavu v -70 °C.
Humánní amylin je známý hyperglykemický peptid a naměřené hodnoty EC50 amylinových preparátů v testu s m. soleus jsou typicky v rozmezí 1 až 10 nM, ačkoliv některé komerční preparáty s čistotou nižší než 90 % mají vyšší EC50 díky přítomnosti kontaminujícíh příměsí, které snižují měřenou aktivitu. Výsledky pro testované sloučeniny jsou uvedeny v následující tabulce VIII.
Tabulka VIII
ECso(nM) pro sval Test vazby receptorů ICso(pM) Test na m. soleus
1) 25Pro26Val28'29Pro-h-amylin 18,0 4, 68
2) 2,7cyklo- [2Asp, 7Lys] -h-amylin 310, 0 6, 62
3) 2-37h-amylin 236, 0 1, 63
4) 1Ala-h-amylin 148, 0 12,78
5) 1Ser-h-amylin 33, 0 8,70
6) 25,28Pro-h-amylin 26, 0 13, 20
7) des-1Lys25,28Pro-h-amylin 85, 0 7,70
8) 18Arg25,28Pro-h-amylin 32,0 2, 83
9) des-1Lys18Arg 25,28Pro-h-amylin 82,0 3,77
10) 18Arg25,28'29Pro-h-amylin 21, 0 1,25
11) des-1Lys18Arg25,28,29Pro-h-amylin 21,0 1,86
12) 25,28,29Pro-h-amylin 10, 0 3, 71
13) des-1Lys25,28'29Pro-h-amylin 14,0 4, 15
• · · · • ♦ ♦ · • · · · • · · · ·· ·*
Příklad 9
Test vyprazdňování žaludku s fenolovou červení
Vyprazdňování žaludku bylo měřeno modifikovanou metodou (Plourde et al., Life Sci. 53: 857-862, 1993), kterou původně popsali Scarpignato et al. (Arch. Int. Pharmacodyn. Ther. 246: 286-295, 1980). Stručně shrnuto, potkanům při vědomí bylo podáno gastrickou sondou 1,5 ml bezbarvého gelu obsahujícího 1,5% metylcelulózu (M-0262, Sigma Chemicals Co., St. Louis, MO) a indikátorem 0,05% fenolovou červení. Dvacet minut po intubaci žaludku byly potkani anestetizováni 5% halotanem, žaludek byl zasvorkován v místě pylorického a spodního esofagálního svěrače cévní svorkou, vyjmut a otevřen do alkalického roztoku, který byl pak doplněn na konstantní objem. Obsah žaludku pak byl stanoven na základě intenzity fenolové červeně v alkalickém roztoku měřením absorbance při vlnové délce 560 nm. Ve většině experimentů byl žaludek čistý. V jiných experimentech byl obsah žaludku centrifugován, aby se roztok pro měření absorbance projasnil. Pokud zředěný obsah žaludku zůstal zakalený, spektrofotometrická absorbance způsobená fenolovou červení byla určena jako rozdíl v alkalickém a okyseleném rozpouštědle. V samostatném experimentu se 7 potkany byl jak žaludek tak tenké střevo vyjmuty a otevřeny do alkalického roztoku. Množství fenolové červeně, která byla získána z horní části gastrointestinálního traktu do 29 minut po nakrmění sondou byla 89 ± 4%, barvivo, které se nevratně navázalo na lumen střev, lze započítat pro vyrovnání. Pro kompenzaci této malé ztráty, procento obsahu žaludku zbylé po 20 minutách bylo vyjádřeno jako frakce celkového obsahu žaludku u kontrolní skupiny potkanů utracených bezprostředně • Φ »00 »000 0 po krmení sondou v tomtéž experimentu. Procento zbývajícího obsahu žaludku = (absorbance ve 20 minutách)/(absorbance v čase 0) . Křivka závislosti odpovědi na dávce pro vyprazdňování žaludku byla získána proložením dat 4parametrovým logistickým modelem metodou nejmenších čtverců iterativním postupem (program ALLFIT, verze 2.7, NIH, MD) a z ní byly stanoveny hodnoty EC50. Jelikož hodnoty EC5o mají logaritmicko-normální rozložení, je uvedena ± střední chyba logaritmu. Párové srovnání bylo provedeno pomocí jednorozměrnou analýzou rozptylu vícenásobným srovnávacím testem Student-Jewman-Keulse pomocí programu Instat, verze 2.0 (GraphPad Software, San Diego, CA) na hladině významnosti P < 0,05.
Ve studii dávkové odpovědi byl potkaní amylin (Bachem, Torrance, CA) rozpuštěn v 0,15M solném roztoku a byl podáván jako 0,lml subkutánní bolus v dávce 0, 0,01, 0,1, 1, 10 a 100 μς 5 minut před podáním gelu gastrickou sondou potkanů kmene Harlan Spargue-Dawley (bez diabetů) hladovějícím 20 hodin a diabetickým potkanům BB hladovějícím 6 hodin. Pokud byly injekce amylinu podány 5 minut před sondou s indikátorem fenolovou červení, došlo k potlačení vyprazdňování žaludku závislém na dávce (data nejsou uvedena). Potlačení vyprazdňování žaludku bylo úplné u normálních potkanů HSD po podání 1 μg amylinu a u diabetických potkanů po podání 10 μg (P = 0,22, 0,14). Hodnota ED50 pro inhibici vyprazdňování žaludku byla 0,43 (0,60 nmol/kg) ± 0,19 log jednotek u normálních potkanů a 2,2 μg (2,3 nmol/kg) ± 0,18 log jednotek u diabetických potkanů.
·· · ·# · ·· ·· • · · · · ··· · » · · • · · · · · · · «
Příklad 10
Test vyprazdňování žaludku s glukózou značenou tritiem
Potkani Harlan Spargue-Dawley, bez hladovění a při vědomí, byly znehybněni uchycením za ocas, jehož špička byla umrtvena 2% lidokainem. Tritium v plazmě oddělené z krve odebrané z ocasu 0, 15, 30, 60, 90 a 120 minut po krmení gastrickou sondou bylo stanoveno na počítači beta impulzů. Potkanům byl jednu minutu před krmením sondou injikován subkutánně 1 ml solného roztoku obsahující 0, 0,1, 0,3, 1, 10 nebo 100 μg potkaního amylinu (n - 8, 7, 5, 5, 5 v témže pořadí). Po nakrmení preinjikovaných potkanů glukózou se značeným tritiem hladina tritia v plazmě stoupla rychle (ti/2 přibližně 8 minut) k asymptotě a pak pomalu klesala. Subkutánní injekce amylinu snížila a/nebo zpozdila absorpci značka způsobem závislým na dávce. Aktivita tritia byla integrována za dobu 30 minut, aby se získala plocha pod křivkou, která se vynesla jako funkce dávky amylinu. Hodnota EDso získaná proložením logistické funkce je 0,35 μg amylinu.

Claims (3)

  1. PATENTOVÉ NÁROKY
    1. Použití amylinu nebo agonisty amylinu pro výrobu léku k léčení nebo prevenci obezity u člověka.
  2. 2. Použití podle nároku 1, kdy agonista amylinu je analog agonisty amylinu.
  3. 3. Použití podle nároku 2, kdy analog agonisty amylinu je 25,28'29Pro-h-amylin.
    4 . amylinu Použití člověku podle podává nároku 1, subkutánně kdy se amylin nebo agonista 5. Použití podle nároku 1, kdy se amylin nebo agonista amylinu podává 1 . x až 4 x denně. 6. Použití podle nároku 5, kdy se amylin nebo agonista amylinu podává v množství 30 pg v jedné dávce 3 00 pg v jedné dávce. 7. Použití podle nároku 6, kdy se amylin nebo agonista amylinu podává třikrát denně v množství 60 pg na dávku. 8. Použití podle nároku 6, kdy se amylin nebo agonista amylinu podává čtyřikrát denně v množství 60 pg v jedné
    dávce.
    » 9. Použití podle nároku 7 nebo 8, kdy se podává agonista amylinu.
    • · · · » ·♦*· ·· ·· ···· ·♦ · · ♦ « ♦ ··· · · · « · · · • · · ··· · · · · ··· ·· ·» ♦ ·· ··
    10. Použití podle nároku 9, kdy agonista amylinu je 25,28, 29Pro-h-amylin.
    11. Použití amylinu nebo agonisty amylinu pro výrobu léku ke snížení přírůstku hmotnosti indukovaného inzulínem u člověka užívajícího inzulín.
    12. Použití amylinu. podle nároku Hz kdy se podává agonista 13. Použití 25,28,29Pro-h-amylin podle nároku liz kdy agonista amylinu je 14. Použití mellitus. podle nároku liz kdy člověk trpí diabetes 15. Použití podle nároku 14, kdy člověk trpí diabetes
    mellitus typu 1.
CZ19994360A 1997-06-06 1998-06-05 Použití amylinu nebo agonisty amylinu pro výrobu léku k léčení nebo prevenci obezity u člověka CZ294983B6 (cs)

Applications Claiming Priority (1)

Application Number Priority Date Filing Date Title
US08/870,762 US7910548B2 (en) 1997-06-06 1997-06-06 Methods for treating obesity

Publications (2)

Publication Number Publication Date
CZ9904360A3 true CZ9904360A3 (cs) 2000-10-11
CZ294983B6 CZ294983B6 (cs) 2005-04-13

Family

ID=25356022

Family Applications (1)

Application Number Title Priority Date Filing Date
CZ19994360A CZ294983B6 (cs) 1997-06-06 1998-06-05 Použití amylinu nebo agonisty amylinu pro výrobu léku k léčení nebo prevenci obezity u člověka

Country Status (10)

Country Link
US (1) US7910548B2 (cs)
AU (1) AU7823098A (cs)
BR (1) BR9809951A (cs)
CZ (1) CZ294983B6 (cs)
HU (1) HUP0004271A3 (cs)
NO (1) NO324818B1 (cs)
NZ (1) NZ501451A (cs)
PL (1) PL193236B1 (cs)
RU (2) RU2207871C2 (cs)
WO (1) WO1998055144A1 (cs)

Families Citing this family (26)

* Cited by examiner, † Cited by third party
Publication number Priority date Publication date Assignee Title
PT1629849E (pt) * 1997-01-07 2013-07-09 Amylin Pharmaceuticals Llc Composições farmacêuticas que compreendem exendinas e seus agonistas
US7312196B2 (en) 1997-01-08 2007-12-25 Amylin Pharmaceuticals, Inc. Formulations for amylin agonist peptides
US6410511B2 (en) 1997-01-08 2002-06-25 Amylin Pharmaceuticals, Inc. Formulations for amylin agonist peptides
US20040022807A1 (en) * 1998-06-05 2004-02-05 Duft Bradford J Methods for treating obesity
DK1044015T3 (da) * 1998-01-09 2008-12-08 Amylin Pharmaceuticals Inc Formuleringer med amylinagonistpeptider og insulin
ATE412421T1 (de) * 2002-01-08 2008-11-15 Amylin Pharmaceuticals Inc Verwendung von amylin, amylinanaloga und amylin derivaten zur behandlung von dyslipidämie und hypertriglyceridämie
US20070275877A1 (en) * 2003-08-29 2007-11-29 Amylin Pharmaceuticals, Inc. Methods for Treating or Ameliorating Ghrelin-Associated Diseases and Disorders
EP2417980A1 (en) 2004-02-11 2012-02-15 Amylin Pharmaceuticals Inc. Hybrid polypeptides with selectable properties
US8076288B2 (en) 2004-02-11 2011-12-13 Amylin Pharmaceuticals, Inc. Hybrid polypeptides having glucose lowering activity
US7399744B2 (en) * 2004-03-04 2008-07-15 Amylin Pharmaceuticals, Inc. Methods for affecting body composition
US20090156474A1 (en) 2004-11-01 2009-06-18 Amylin Pharmaceuticals, Inc. Methods for treating obesity and obesity related diseases and disorders
US8394765B2 (en) * 2004-11-01 2013-03-12 Amylin Pharmaceuticals Llc Methods of treating obesity with two different anti-obesity agents
EP1853627A2 (en) 2005-02-11 2007-11-14 Amylin Pharmaceuticals, Inc. Gip analog and hybrid polypeptides with selectable properties
BRPI0614649A2 (pt) 2005-08-11 2011-04-12 Amylin Pharmaceuticals Inc polipeptìdeos hìbridos com propriedades selecionáveis
CA2617649A1 (en) * 2005-08-11 2007-02-22 Amylin Pharmaceuticals, Inc. Hybrid polypeptides with selectable properties
AU2008271608A1 (en) * 2007-06-29 2009-01-08 Lonza Ag Process for the production of pramlintide
WO2010107874A2 (en) 2009-03-17 2010-09-23 Amylin Pharmaceuticals, Inc. Methods for affecting body composition using amylin agonists
JP2012523434A (ja) * 2009-04-10 2012-10-04 アミリン・ファーマシューティカルズ,インコーポレイテッド エストロゲン欠乏哺乳類のためのアミリンアゴニスト化合物
RU2552221C2 (ru) * 2010-07-15 2015-06-10 Общество С Ограниченной Ответственностью "Научно-Производственная Фирма "Материа Медика Холдинг" Способ лечения ожирения и сопутствующих метаболических расстройств и лекарственное средство для лечения ожирения и сопутствующих метаболических расстройств
US8575091B1 (en) 2012-04-19 2013-11-05 Novo Nordisk A/S Amylin analogues and pharmaceutical compositions thereof
RU2523558C2 (ru) * 2012-08-22 2014-07-20 Государственное бюджетное образовательное учреждение высшего профессионального образования "Воронежская государственная медицинская академия им. Н.Н. Бурденко" Министерства здравоохранения и социального развития Россиской Федерации Способ лечения и повышения качества жизни больных с синдромом диспепсии в сочетании с ожирением
AU2016232218B2 (en) 2015-03-18 2020-09-10 Boehringer Ingelheim International Gmbh Amylin analogues
AR109514A1 (es) 2016-09-09 2018-12-19 Zealand Pharma As Análogos de amilina
CN111050750A (zh) 2017-08-24 2020-04-21 诺沃挪第克公司 Glp-1组合物及其用途
CN115135305A (zh) 2020-02-18 2022-09-30 诺和诺德股份有限公司 药物制剂
JP2023522944A (ja) * 2020-04-20 2023-06-01 アイツーオー・セラピューティクス・インコーポレイテッド 1型糖尿病患者に優れた血糖制御をもたらすためのヒトアミリンアナログポリペプチドの使用

Family Cites Families (45)

* Cited by examiner, † Cited by third party
Publication number Priority date Publication date Assignee Title
US4443619A (en) * 1978-12-26 1984-04-17 Hoffmann-La Roche Inc. Chlorocitric acids
GB8720115D0 (en) * 1987-08-26 1987-09-30 Cooper G J S Treatment of diabetes mellitus
US5367052A (en) 1987-04-27 1994-11-22 Amylin Pharmaceuticals, Inc. Amylin peptides
US5280014A (en) * 1988-01-11 1994-01-18 Amylin Pharmaceuticals, Inc. Treatment of obesity and essential hypertension and related disorders
US5266561A (en) 1988-01-11 1993-11-30 Amylin Pharmaceuticals, Inc. Treatment of type 2 diabetes mellitus
US5364841A (en) 1988-01-11 1994-11-15 Amylin Pharmaceuticals, Inc. Treatment of obesity and essential hypertension and related disorders
IT1219667B (it) * 1988-06-21 1990-05-24 Polifarma Spa Impiego di uridina nel trattamento farmacologico di disturbi dovuti ad alterato equilibrio dopaminergico
US5175145A (en) 1988-08-26 1992-12-29 Amylin Pharmaceuticals, Inc. Treatment of diabetes mellitus with amylin agonists
ATE128032T1 (de) * 1989-07-10 1995-10-15 Amylin Pharmaceuticals Inc Verwendung eines amylinantagonisten zur herstellung eines artzneimittels zur behandlung von fettsucht und essentieller hypertonie und damit zusammenhängenden krankheiten.
AU7316591A (en) * 1990-02-28 1991-09-18 Upjohn Company, The Use of 3-guanidinopropionic acid in the treatment and prevention of metabolic disorders
WO1991016917A1 (en) * 1990-05-02 1991-11-14 The Upjohn Company Method of treating gastric ulcers and obesity
SE466130B (sv) * 1990-11-22 1992-01-07 Kabi Pharmacia Ab Gelbildande flytande dietfiberkomposition
US5187154A (en) * 1990-12-13 1993-02-16 Board Of Regents, The University Of Texas System Diagnosis and treatment of humans with diabetes or at risk to develop diabetes
US5321008A (en) * 1991-01-10 1994-06-14 Amylin Pharmaceuticals, Inc. Methods and compositions for treatment of diabetes mellitus, hypoglycemia, and other conditions
US5264372A (en) 1991-03-15 1993-11-23 Amylin Pharmaceuticals, Inc. Receptor-based screening methods for amylin agonists and antagonists
US5234906A (en) 1991-01-10 1993-08-10 Amylin Pharmaceuticals, Inc. Hyperglycemic compositions
WO1992015317A1 (en) 1991-03-08 1992-09-17 Amylin Pharmaceuticals, Inc. Synthetic preparation of amylin and amylin analogues
HU222249B1 (hu) * 1991-03-08 2003-05-28 Amylin Pharmaceuticals Inc. Eljárás amilin agonista peptidszármazékok és ezeket tartalmazó gyógyszerkészítmények előállítására
ATE157010T1 (de) 1991-05-24 1997-09-15 Amylin Pharmaceuticals Inc Amylin oder amylinanaloga enthaltende zusammensetzung, welche auch wahlweise insulin enthält, zur behandlung von anorexie und verwandten zuständen
DK0601001T3 (da) * 1991-08-26 1997-10-20 Upjohn Co Flydende næringsmiddelprodukt indeholdende 3-guanidinopropionsyre.
MD960317A (ro) 1991-11-19 1998-05-31 Anylin Pharmaceuticals, Inc. Noile peptide-agoniste ale amilinei şi utilizarea lor
EP0623021B1 (en) * 1992-01-21 1998-04-08 Abbott Laboratories 4''-deoxyerythromycin derivatives
US5376638A (en) 1992-09-01 1994-12-27 Amylin Pharmaceuticals, Inc. Methods for treating renin-related disorders with amylin antagonists
EP0651651A1 (en) * 1993-05-12 1995-05-10 University Of Cincinnati Amylin antagonists and agonists
US6114304A (en) * 1993-09-07 2000-09-05 Amylin Pharmaceuticals, Inc. Methods for regulating gastrointestinal motility
US5527788A (en) * 1994-01-18 1996-06-18 Louisiana State Univ. Medical Center Foundation Method and composition for treating obesity comprising dehydroepiandrosterone (DHEA), or a derivative thereof, and an anorectic agent
AU697349B2 (en) * 1994-04-14 1998-10-01 Glaxo Wellcome Inc. CCK or gastrin modulating 5-heterocyclic-1,5-benzodiazepines
US5739129A (en) * 1994-04-14 1998-04-14 Glaxo Wellcome Inc. CCK or gastrin modulating 5-heterocyclic-1, 5 benzodiazepines
US5498424A (en) * 1994-11-30 1996-03-12 Klein; Ira Method of treating obesity
TW448046B (en) * 1995-01-20 2001-08-01 Novo Nordisk As Use of 3,4-diphenyl chromans for the manufacture of a pharmaceutical composition for the treatment or prophylaxis of obesity
US5766851A (en) * 1995-05-19 1998-06-16 The Johns Hopkins University School Of Medicine Susceptibility gene for obesity and type II diabetes mellitus
US6187991B1 (en) * 1995-05-23 2001-02-13 Pfizer Inc Transgenic animal models for type II diabetes mellitus
US6143718A (en) * 1995-06-07 2000-11-07 Amylin Pharmaceuticals, Inc. Treatment of Type II diabetes mellutis with amylin agonists
US5739106A (en) 1995-06-07 1998-04-14 Rink; Timothy J. Appetite regulating compositions
US5646040A (en) * 1995-06-30 1997-07-08 Millennium Pharmaceutical, Inc. Mammalian tub gene
US5972621A (en) * 1995-11-27 1999-10-26 Millennium Pharmaceuticals, Inc. Methods of identifying compounds that modulate body weight using the OB receptor
US6110707A (en) * 1996-01-19 2000-08-29 Board Of Regents, The University Of Texas System Recombinant expression of proteins from secretory cell lines
US5690691A (en) * 1996-05-08 1997-11-25 The Center For Innovative Technology Gastro-intestinal pacemaker having phased multi-point stimulation
US5932779A (en) * 1996-06-10 1999-08-03 Millennium Pharmaceuticals, Inc. Screening methods for compounds useful in the regulation of body weight
US5965607A (en) * 1996-12-30 1999-10-12 American Home Products Corporation Substituted Benzo[1,4]dioxines as antiobesity agents
PT1629849E (pt) * 1997-01-07 2013-07-09 Amylin Pharmaceuticals Llc Composições farmacêuticas que compreendem exendinas e seus agonistas
US5830434A (en) * 1997-02-26 1998-11-03 Medical University Of South Carolina Foundation For Research Development Methods of treating non-insulin dependent diabetes mellitus with pancreatic polypeptide
US5955443A (en) * 1998-03-19 1999-09-21 Isis Pharmaceuticals Inc. Antisense modulation of PECAM-1
US6100047A (en) * 1999-04-07 2000-08-08 Zen Bio, Inc. Modulation of the sulfonylurea receptor and calcium in adipocytes for treatment of obesity/diabetes
US7399744B2 (en) * 2004-03-04 2008-07-15 Amylin Pharmaceuticals, Inc. Methods for affecting body composition

Also Published As

Publication number Publication date
RU2314121C9 (ru) 2008-08-10
RU2207871C2 (ru) 2003-07-10
NO995996D0 (no) 1999-12-06
RU2314121C2 (ru) 2008-01-10
NZ501451A (en) 2001-10-26
NO995996L (no) 2000-02-07
US7910548B2 (en) 2011-03-22
HUP0004271A2 (hu) 2001-05-28
US20030026812A1 (en) 2003-02-06
WO1998055144A1 (en) 1998-12-10
HUP0004271A3 (en) 2001-08-28
PL193236B1 (pl) 2007-01-31
CZ294983B6 (cs) 2005-04-13
NO324818B1 (no) 2007-12-10
BR9809951A (pt) 2000-08-01
AU7823098A (en) 1998-12-21
PL338082A1 (en) 2000-09-25

Similar Documents

Publication Publication Date Title
US7910548B2 (en) Methods for treating obesity
RU2166958C2 (ru) Лечение сахарного диабета типа ii агонистами амилина
US7407934B2 (en) Methods for regulating postprandial blood glucose
US7399744B2 (en) Methods for affecting body composition
US20120196799A1 (en) Amylin Family Peptides and Methods for Making and Using Them
EP0981360B1 (en) Method for preventing gastritis using amylin or amylin agonists
US5677279A (en) Methods and compositions for treating pain with amylin or agonists thereof
JP2002522355A (ja) 新規な混合アミリン活性化合物
US6936584B1 (en) Mixed amylin activity compounds
MXPA99011320A (en) Methods for treating obesity
AU782977B2 (en) Methods for regulating gastrointestinal motility

Legal Events

Date Code Title Description
PD00 Pending as of 2000-06-30 in czech republic
MM4A Patent lapsed due to non-payment of fee

Effective date: 20150605