CZ87097A3 - Preparation for therapy and therapeutical methods for treating inflammations mediated by mast cells - Google Patents

Description

\\\K •só «v=?^a přípravků a způsobů účinných z 1 hledis^án ů zírnými \ účinn

Vynález se prevence a buňkami. Vynález zahrnuje přípravky a z hlediska prevence a léčby zánětlivých onemocnění spojených s respiračním systémem, jako jsou astma a alergická rýma. Přípravky a způsoby podle tohoto vynálezu jsou zvlášť užitečné pro zabránění a léčeni pozdní fáze bronchokonstrikce a zvýšené odpovědi dýchacích cest spojené s chronickým astmatem. Kromě toho přípravky a způsoby podle tohoto vynálezu jsou užitečné pro léčbu jiných typů imunologických zánětlivých poruch, jako jsou revmatoidní artritida, konjunktivitida a zánětlivé onemocněni trávicího traktu, případně různé kožní afekce. Dále mají přípravky a způsoby podle tohoto vynálezu schopnost léčby infekce způsobené respiračním syncytiálnim virem.

Dosavadní stav techniky

Astma je komplexní onemocnění, které zahrnuje řadu biochemických mediátorů potřebných pro to, aby se projevilo v akutní nebo chronické podobě. Toto onemocnění je ve zvýšené míře rozeznáváno jako zánětlivá porucha (viz. například Hood

Μ,ϊ* · · ' · ' et al., Immunology, 2nd edition, Benjamm-Cummings, 1984). Astma je často « charakterizováno progresivním rozvojem hyperreaktivity trachey a bronchů jak k působení

..i.

imunospecifických alergenů, tak i generálizovaných chemických a fyzikálních stimulů. Domníváme se, že nadměrná odpověď astmatické bronchiolární tkáně je výsledkem chronických zánětlivých reakcí, které dráždí a poškozují epitělovou výstelku stěny dýchacích cest a podporují patologické ztlušťování podkladové tkáně. Bronchiální biopsické studie i?

ukazují, že dokonce pacienti trpící mírným astmatem projevují - rysy zánětu stěny dýchacích cest.

Jedním z iniciátorů zánětlivé sekvence je alergická odpověď na inhalované alergeny. Leukocyty nesoucí IgE receptory, zejména žírné buňky a basofily, ale rovněž monocyty, makrofágy a eosinofilní buňky, jsou přítomny v epitělu a tkáních hladkého svalstva bronchů, kde jsou aktivovány nejprve vazbou specifických inhalovaných antigenů na IgE receptory. Aktivované žírné buňky uvolňují řadu předem vytvořených nebo primárních chemických mediátorů zánětlivé odpovědi a enzymů. Dále je generována řada druhotných mediátorů zánětu in šitu enzymovými reakcemi v aktivovaných žírných buňkách, včetně superoxidu a mediátorů odvozených od lipidů. Navíc je uvolněno několik velkých molekul degranulací

I ¹ žírných buněk, jedná se o: proteoglykany, peroxidasu, j, arylsulfatasu B a zejména proteasy tryptasu a chymotryptickou proteinasu (Chymasu). Viz. Drug Therapy of Asthma, str.

1054-54.

Toto chemické uvolnění z žírných buněk je pravděpodobně zodpovědné za časnou bronchiolární konstrikci, ke které dochází u citlivých jedinců po vystaveni alergenům ve vzduchu. Časná astmatická reakce je maximální přibližně patnáct minut po vystavení účinku alergenu; organismus se zotaví během následující jedné až dvou hodin. U 25 až 35 % jedinců je časná astmatická reakce následována dalším poklesem respirační funkce, která začíná během několika hodin a dosahuje maxima mezi šestou a dvanáctou hodinou po expozici. Táto pozdní astmatická reakce je doprovázena znatelným zvýšením počtu zánětlivých buněk, které infiltrují tkáně hladkého svalstva a epitelu bronchiolů, a dochází k jejich uvolnění do dýchacích cest. Tyto buňky jsou eosinofily, neutrofily a lymfocyty, které jsou všechny přitahovány k místu uvolnění chemotaktických agens pocházejících z žírných buněk. Infiltrující buňky se samy o sobě stávají aktivovanými během pozdní reakční fáze. Pozdní astmatická odpověď je, jak se domníváme, sekundární zánětlivou reakcí, která je částečně zprostředkována sekretorickou aktivitou makrofágů.

Tryptasa je hlavní sekretorická proteasa lidských žírných buněk a bylo navrženo její zahrnutí do procesu neuropeptidového processingu a zánětu tkáně. Zralá lidská tryptasa je glykosylovaný a s heparinem asociovaný tetramer heterogenních, katalyticky aktivních subjednotek. Viz například Vanderslice et al. Proč. Nati. Acad. Sci. OSA 87: 3811-3815 (1990); Miller et al. J. Clin. Invest. 86: 864-870 (1990); Miller et al. J. Clin. Invest. 84: 1188-1195 (1989); Vanderslice et al. Biochemistry 28: 4148-4155 (1989).

Tryptasa je uložena v sekretorických granulích žírných buněk. Po aktivaci žírných buněk lze lidskou tryptasu měřit snadno v řadě biologických tekutin. Například po anafylaxi, se tryptasa objevuje v krevním řečišti, kde je detekovatelná po dobu několika hodin. Viz. Schwartz et al., N. Engl. J. Med. 316: 1622-1626 (1987). Její přítomnost byla prokázána ve vzorcích tekutiny po výplachu nosu a plic u atopických subjektů, které byly stimulovány specifickým antigenem. Viz.

Castells and Schwartz, J (1988); Wenzel et al

Allerg. Clin. Immunol. 82: 348—355

Am. Rev. Resp. Dis. 141: 563-568 (1988). Hladiny tryptasy v tekutině získané výplachem plic atopických astmatiků se zvyšuji Ρθ endobronchiálním alergenním stimulu. Někteří kuřáci cigaret mají nápadně zvýšenou hladinu tryptasy v bronchoalveolární tekutině po výplachu, ve srovnání a kontrolními skupinami nekuřáků. Toto zjištění podporuje do určité míry hypotézu, že uvolnění proteinas z aktivovaných žírných buněk přispívá k destrukci plic v případě kuřáckého emfysemu. Viz. Kalenderian et al., Chest 94; 119-123 (1988). Navíc se ukázalo, že tryptasa je účinným mitogenera pro fibroblasty, což naznačuje její úlohu v plicní fibrose a intersticiálních plicních onemocněních. Viz. Ruoss et al., J. Clin. Invest. 88: 493-499 (1991).

Předpokládá še, že tryptasa se účastní řady biologických procesů včetně degradace vasodilatačních a brochorélaxačních neuropeptidů (viz. Caughey et al., J. Pharmacol Exp. Ther. 244: 133-137 (1988); Franconi et al. J. Pharmacol Exp. Ther. 248: 947-951 (1988); Tam et al., Am. J. Respir. Cell. Mol. Biol. 3: 27-32 (1990)) a modulace bronchiální odpovědi na histamin (viz. Sekizawa et al-, J. Clin. Invest. 83: 175-179 (1989). Tyto studie naznačují, že tryptasa zřejmě zvyšuje bronchokonstrikci při astmatu tím, že ničí bronchodilatační

Dále bylo ukázáno', že tryptasa štěpí alfa-řetězce fibrinogenu i vysokomolekulární kininogen za uvolnění kininů a tak zřejmě hraje úlohu spolu s heparinem jako lokální antikoagulant. Schopnost tryptasy aktivovat prostrčmelysin (pro-MMP-3) a prokolagenasu (pro-MMP-1) přes MMP-3 ukazuje, že tryptasa je zřejmě zapojena v zánětu tkání a v procesu zvaném remodelling*·. Toto zjištění naznačuje, že tryptasa zřejmě hraje roli v kloubní destrukci při revmatoidní artritidě. Navíc se ukázale, že tryptasa štěpí peptid mající vztah ke kaleitóninovému genu (calcitónin gene-related peptide). Poněvadž se předpokládá, že tento peptid se účastní neurogenního zánětu, lze předpokládat, že tryptasa je faktorem účastnícím se regulace vzniku zarudnutí při kožním neurogenním zánětu. Viz. Caughey, Am. J. Respir. Cell Mol. Biol. 4: 387-394 (1991).

Respirační syncytiální virus byl také popsán jako příčina lidských respiračních poruch. Tento virus se považuje za hlavní příčinu infekce respiračního traktu u kojenců a dětí, jako například bronchiolitis a bronchopneumonie. Určité sloučeniny, zejména aromatické amidinové deriváty, které jsou obecně považovány za inhibitory trypsinu, urokinasy a plasrainu, se ukázaly být účinné při blokování fúzí buněk vyvolaných respiračním syncytiálním virem a podstatně snižovaly pomnožování viru. Viz. Tidwell et al., J. Med, Chem. 26: 294-298 (1983); Tidwell et al., Antimicrob. Agents Chemother. 26: 591 (1984).

Zánět zprostředkovaný žírnými buňkami a syncytiální virová infekce mají z hlediska zdraví veřejnosti čím dál větší význam, zejména astma se stalo běžným chronickým onemocněním v průmyslově vyspělých zemích- Proto je žádoucí mít k dispozici zlepšené prostředky a způsoby umožňující účinnou léčbu těchto chorob.

(o

Vynález uvádí symetrické sloučeniny následujícího vzorce:

Podstata vynálezu ( Z-X^x-X²-X³-X⁴-X^s]Y kde:

Z je aminoskupina, guanidinová nebo amidinová skupina;

Y je výhodně substituovaný cyklo(C__{} f})alkylen nebo výhodně substituovaný heterocyklo)alkylen;

X^x je výhodně substituovaný (C₃__e)alkylen, výhodně substituovaný oxa(C_{d e} Jalkylen nebo -Χ^β-Χ'⁷-Χ^θ- (kde X⁷ je výhodně substituovaný fenylen, výhodně substituovaný cyklo(C )alkylen, nebo výhodně substituovaný heterocyklo(C_{3 c})alkylen a X^e a X® jsou výhodně substituovaný (C )alkylen a výhodně substituovaný (C )alkylen, kde suma n6 a n8 je rovna 1,2, 3 nebo 4, s podmínkou, že když Z je aminoskupina, n6 není 0); X² a jsou nezávisle na sobě

-C(0)~, —C(O)O—, —OC(O)-, -C(O)N(R^X)—, -N(R³)C(O)-, —0C(0)N(R^x)—, -N(R^x)C(0)O-, -N(R^X)C(O)N(R^X)- nebo -OC(O)O(kde každé R^x je nezávisle vodík, výhodně substituovaný (Ci Q)alkyl nebo výhodně substituovaný cyklo(C3_s)alkyl); X³ je výhodně substituovaný (C^Jalkylen, -Χ^θ-Χ^χθ- nebo -Χ^χο-Χ⁹(kde X⁹ je výhodně substituovaný (C^)alkylen, kde n9 je 0, 1 nebo 2 a X^xo je výhodně substituovaný cyklo (C3__a)alkylen nebo výhodně substituovaný heterocyklo (C_3g)alkylen, s podmínkou, že kovalentní vazby se nevyskytují mezi heteroatomy, které jsou v X^xo a heteroatomy buď v X² nebo X⁴); a X^s je výhodně substituovaný (C )alkylen, kde n5 je

ΣΊ 5 nebo 2; a jeho farmaceuticky přijatelné soli a výchozí látky.

Vynález uvádí nesymetrické sloučeniny následujícího vzorce:

R²-Y-R³ kde R² a R³ jsou nezávisle Z-X³-X²-X³-X⁴-X^s- kde:

Z je aminoskupina, guanidinová nebo amidinová skupina;

Y je výhodně substituovaný cyklo(C₃__eJalkylen nebo výhodně substituovaný heterocyklo(C_3i4Jalkylen;

X¹ je výhodně substituovaný (C3 «.Jalkylen, výhodně substituovaný oxa(C^ cJalkylen nebo -X⁶-X⁷-X^B- (kde X^v je výhodně substituovaný fenylen, výhodně substituovaný cyklo(C36Jalkylen, nebo výhodně substituovaný heterocyklp(C₃_₆)alkylen a X⁶ a X® jsou výhodně substituované (C_neJalkylen a výhodně substituovaný (C^_sJalkylen, kde suma n6 a n8 je rovna 1, 2, 3 nebo 4, s podmínkou, že když Z je aminoskupina, n6 není 0); X² a X⁴ jsou nezávisle na sobě -C(0)-, -C(O)O-, -0C(0)-, -C(O)N(R^X)-, -N(R^X)C(O)~,

-OC(O)N(R³)-, -N(R^X)C(0)0—, -N(R^x)C(O)N(R^xJ- nebo -OC(O)O(kde každé R^x je nezávisle vodík, výhodně substituovaný (C3 fj)alkyl nebo výhodně substituovaný cyklo(C3_s)alkyl); X³ je výhodně substituovaný (C Jalkylen, -X°-X^xo- nebo -X^3O-X°(kde X® je výhodně substituovaný (C^ Jalkylen, kde n9 je 0, 1 nebo 2 a X^xo je výhodně substituovaný cyklo (C3aJalkylen nebo výhodně substituovaný heterocyklo (^c3__tj Jalkylen, s podmínkou, že kovalentní vazby se nevyskytují mezi heteroatomy, které jsou v X^xo a heteroatomy buď v X² nebo X⁴); a X^;> je výhodně substituovaný (C Jalkylen, kde n5 je Ό, 1 nebo 2; s n 5 podmínkou, že R² a R³ nejsou stejné; a jeho farmaceutické soli a výchozí látky.

Vynález poskytuje farmaceutické přípravky, které obsahují sloučeninu podle tohoto vynálezu nebo její farmaceuticky přijatelnou sůl nebo její soli ve směsi s jedním nebo více vhodnými farmaceutickými nosiči a prostředky dále obsahujícími beta-adrenergní agonist.

. Vynález poskytuje způsoby léčby imunitně zprostředkovaných zánětlivých poruch respiračního systému savců. Uvedený způsob zahrnuje podání terapeuticky účinného množství sloučeniny podle tohoto vynálezu nebo její farmaceuticky přijatelné soli nebo solí nebo farmaceutického přípravku obsahujícího uvedenou látku, sůl nebo soli nebo uvedený přípravek dále obsahující beta-adrenergní agonistovou sloučeninu uvedenému savci.

Tento vynález poskytuje způsob léčby imunitně zprostředkovaných kožních zánětů, revmatoidní artritidy, konjunktivitidy nebo infekce syncytiálním virem u savců. Uvedený způsob zahrnuje podání terapeuticky účinného množství látky podle tohoto vynálezu nebo její farmaceuticky přijatelné soli nebo solí nebo farmaceutického přípravku obsahujícího uvedenou látku, sůl nebo.soli uvedeným savcům.

Farmaceutické přípravky podle tohoto vynálezu zahrnují mnoho forem včetně pěrořálně aplikovatelných forem, inhalovatelných forem, nebo forem aplikovatelných injekcí nebo pomocí infuse. Jestliže jsou látky podle tohoto vynálezu používány jako inhalace nebo ve formě aerosolu, jsou používány v kombinaci s farmaceuticky přijatelným nosičovým roztokem nebo suchým práškem, který lze převést na aerosol. Podobně, jestliže jsou látky podle tohoto vynálezu používány pro perorální aplikaci, jsou používány v kombinaci s farmaceuticky přijatelným nosičem, který je vhodný pro perorální aplikaci. Jestliže jsou látky podle tohoto vynálezu používány pro léčbu imunitně zprostředkovaných zánětů kůže, jsou používány v kombinaci s netoxiekým, farmaceuticky přijatelným nosičem pro lokální aplikaci. Látky podle tohoto vynálezu lze používat v kombinaci s protizánětlivými přípravky nebo jinými typy léčby astmatu, jako jsou beta-adrenergní agonisté, protizánětlivé kortikosteroidy, anticholinergní látky, látky s bronchodilatačními účinky jako jsou methylxantheny, a podobně.

Sloučeniny popsané v tomto vynálezu jsou výhodné pro prevenci a léčbu imunitně zprostředkovaných zánětlivých poruch a to zejména těch, které jsou spojeny s postižením respiračniho systému, včetně astmatu, zejména s hyperreaktivní fází u chronického asthmatu a alergickou rýmou. Tedy tento vynález rovněž poskytuje způsob léčby imunitně zprostředkovaných zánětlivých stavů, kdy pacientovi, který trpí imunitně zprostředkovaným zánětlivým stavem je podána terapeuticky účinná dávka nebo množství látky podle tohoto vynálezu. Dále, sloučeniny popsané ve vynálezu jsou výhodné pro léčbu syncytiálních virových infekcí.

Krátký popis vyobrazení

Obr. 1 představuje specifický odpor plic (SOP) jako funkci času (v hodinách) u ovce po podání antigenu a léčbě eis-1,5-cyklooktylen bis[4-(4-guanidinobenzylkarbamoyl)-1piperazinkarboxylátem] (sloučenina 3) v podobě aerosolu, který byl podáván ve třech 50 g dávkách, ve srovnání s kontrolním \O zvířetem.

Obr. 2 je sloupcový diagram ukazující hyperreaktivitu dýchacích cest (která byla měřena jako PC400) u ovce po podání antigenu a léčbě cis-1,5-cyklooktylen bis[4-(4-guanidinobenzylkarbamoyl)-1-piperazinkarboxylátem] (sloučenina 3) v podobě aerosolu, který byl podáván ve třech 50 g dávkách, Ve srovnání s kontrolním zvířetem.

Obr. 3 představuje specifický odpor plic (SOP) jako funkci času (v hodinách) u ovce po podání antigenu a léčbě cis-1,5-cyklooktylen bis[4-(4-guanidinobenzylkarbamoyl)-1piperazinkarboxylátem] (sloučenina 3) podávaném perorálně ve třech 2 mg dávkách, ve srovnání s kontrolním zvířetem.

Obr. 4 je sloupcový diagram ukazující hyperreaktivitu dýchacích cest (která byla měřena jako PC400) u ovce po podání antigenu a léčbě cis-1,5-cyklooktylen bis[4-(4-guanidinobenzylkarbamoyl )-1-piperazinkarboxylátem] (sloučenina 3) podávaném perorálně ve třech 2 mg dávkách, ve srovnání s kontrolním zvířetem.

Obr. 5 představuje specifický odpor plic (SOP) jako funkci času (v hodinách) u ovce po podání antigenu a léčbě cis-1,5-cyklooktylen bis(4-guanidinobenzylkarbamoylmethylaminokarboxylátem) (sloučenina 2) podávaném ve formě aerosolu ve třech 0.1 mg dávkách, ve srovnání s kontrolním zvířetem.

Obr. 6 je sloupcový diagram ukazující hyperreaktivitu dýchacích cest (která byla měřena jako PC400) u ovce po podání antigenu a léčbě cis-1,5-cyklooktylen bis(4-guanidinóbenzylformě aerosolu ve třech 0.1 mg dávkách, ve srovnání s kontrolním zvířetem.

Obr. 7 představuje specifický odpor plic (SOP) jako funkci času (v hodinách) u ovce po podání antigenu, která byla předem léčena cis-1,5-cyklooktylen bis[4-(4-guanidinobenzylkarbamoyl)-1-piperazinkarboxylátem] (sloučenina 3) podávaném ve formě aerosolu v dávce 0.5 mg za den po tři dny a půlhodiny před podáním antigenu obdržela další 0.5 mg dávku, ve srovnání s kontrolním zvířetem.

Obr. 8 je sloupcový diagram ukazující hyperreaktivitu dýchacích cest (která bylá měřena jako PC400) u ovce po podání antigenu, která byla předem léčena cis-1,5-cyklooktylen bis[4-(4-guanidinobenzylkarbamoyl)-1-piperazinkarboxylátem) (sloučenina 3) podávaném ve formě aerosolu v dávce 0.5 g na den po tři dny a půlhodiny před podáním antigenu obdržela další 0.5 mg dávku, ve srovnáni s kontrolním zvířetem.

»

Popis provedeni, kterému je dávána přednost

I. Definice

Následující definice uvádíme proto, abychom popsali a definovali význam různých odborných termínů, které jsou použity v popisu vynálezu.

Imunitně zprostředkovaná zánětlivá porucha” obecně zahrnuje onemocnění spojená s uvolněním mediátoru žírných buněk a citlivá k léčbě pomočítryptasového inhibitoru. Příklady takových poruch zahrnují onemocnění přecitlivělosti časného typu jako jsou astma, alergická rýma, kopřivka a angioedém, ekzematosní dermatitida (atopická dermatitida), a anafylaxe, jakož i hyperproliferativní kožní onemocnění, peptické vředy, zánětlivé střevní poruchy, konjunktivitida a sezónní konjunktivitida, revmatoidní artritida, zánětlivá kožní onemocnění a podobně.

Hyperreaktivita znamená pozdní fázi bronchokonstrikce a hyperaktivity dýchacích cest spojenou s chronickým astmatem. Hyperreaktivita astmatické bronchiolární tkáně pravděpodobně vyplývá z chronických zánětlivých reakcí, které dráždí a poškozují epitělovou výstelku stěny dýchacích cest a podporují patologické ztlušťování tkáně pod ní.

Halogen znamená atomy fluoru, bromu, chloru a jodu.

Hydroxyl” znamená -OH skupinu.

Amino znamená -NH₂ skupinu,

Oxa se zde používá ve významu divalentní kyslíkové skupiny -O-.

Thiol nebo merkapto označuje skupinu -SH.

Termín (C_io)alkoxy označuje skupinu -OR, kde R je (C_3a)alkyl, substituovaný (C^^)alkyl, aryl, substituovaný aryl, aralky1 nebo substituovaný aralkyl, tak jak je definováno níže.

Alkyl, jako například v (0_χ_^)alkylu nebo (C_xq)alkylu, označuje přímý nebo rozvětvený, nasycený uhlovodíkový radikál, který má jeden až více atomů uhlíku, tak jak je uvedeno. Tento termín je dále přiblížen pomocí příkladů skupin jako jsou methyl, ethyl, n—propyl, i-propyl, η-butyl» t-butyl, 1-butyl, i-pentyl, n-pentyl, hexyl; - apod- Výhodně substituovaný (C_xs)alkyl označuje alkylový radikál tak jak je definován výše, který je výhodně substituován jedním nebo několika funkčními skupinami jako jsou halogen, hydroxyl, amino, -NRR' (kde R a R' jsou nezávisle vodík, výhodně substituovaný alkyl, výhodně substituovaný cykloalkyl, výhodně substituovaný aryl nebo výhodně substituovaný acyl), merkapto nebo výhodně substituovaná skupina vybraná z (C_xajalkyl, (C_3s)cykloalkyl, aryl, ařyl(C_x_₄jalkyl, acyl, (C_xajalkyloxy, aryioxy, cyklo(C₃__sjalkyloxy, aryl(C^ jalkyloxy, (C_x__aJalkylthio, arylthio, cyklo(C₃__s)alkylthio, aryl(C_x jalkylthio, acyloxy a podobně.

Cykloalkyl, jako například v cyklo(C₃__a)alkyl, označuje nasycený monocyklický uhlovodík, který má uvedený počet atomů uhlíku. Tento termín je dále vysvětlen na příkladech skupin jako jsou cyklopropy1, cyklobuty!, cyklopentyl, cyklohexyl a podobně. Výhodně substituovaný cyklo(C_3a)alkyl znamená cykloalkylový radikál tak jak je uveden výše, který je výhodně substituován jednou nebo několika funkčními skupinami jako jsou halogen, hydroxyl, amino, -NRR' (kde R a R’ jsou nezávisle vodík, výhodně substituovaný alkyl, výhodně substituovaný cykloalkyl, výhodně substituovaný aryl, nebo výhodně substituovaný acyl), merkapto nebo výhodně substituovaná skupina vybraná ze skupiny (G_xs)alkyl, cyklo(C₃__aJalkyl, aryl, aryl (C^^)alkyl, acyl, (C_xs)alkyloxy, aryioxy, cyklo(C₃__ejalkylthio, aryl(C_x_₄jalkylthio, acyloxy, a podobně.

Aryl označuje organický radikál odvozený od aromatického uhlovodíku, který obsahuje 6 až 14 atomů uhlíku a zahrnuje monocyklické nebo kondenzované karbocyklické aromatické kruhy jako jsou fenyl, naftyl, antracenyl, fenatrenyl, a podobně. Výhodně substituovaný aryl označuje arylový radikál, tak jak je definován výše, výhodně substituovaný jednou nebo několika funkčními skupinami jako jsou halogen, hydroxyl, amino, -NRR’ (kde R a R' jsou nezávisle vodík, výhodně substituovaný alkyl, výhodně substituovaný cykloalkyl, výhodně substituovaný aryl

4M nebo výhodně substituovaný acyl), merkapto nebo výhodně substituovaná skupina vybraná ze skupiny (C_{r a})alkyl, cyklo(C_3e)alkyl, aryl, aryl(C^^)alkyl, acyl, (C_i8)alkyloxy, aryloxy, cyklo(C₃__s)alkylthio, aryl(C_i4)alkylthio, acyloxy, a podobně.

Alkyloxy, jako v (C ) alkyl oxy 1 nebo (C )alkyloxy, označuje skupinu -OR, kde R je výhodně substituovaný alkyl tak jak je definován výše.

Aryloxy, cykloalkyloxy a aryl(C^^)alkyloxy Označují skupinu -OR, kde R je výhodně substituovaný aryl, výhodně susbstituovaný cykloalkyl, a výhodně substituovaný aryl(C_{a 4})alkyl, v uvedeném pořadí, tak jak definováno Výše.

Alkylthio označuje skupinu -SR, kde R je výhodně substituovaný alkyl tak jak je definován výše.

Arylthio, cykloalkylthio a aryl(C_x_₄)alkylthio označují skupinu -SR, kde R je výhodně substituovaný aryl, výhodně susbstituovaný cykloalkyl, a výhodně substituovaný aryl()alkyl, v uvedeném pořadí, tak jak definováno výše.

Acyl označuje skupinu -C(O)R, kde R je výhodně substituovaný alkyl, výhodně substituovaný cykloalkyl nebo výhodně substituovaný aryl, tak jak jsou definovány výše.

Acyloxy označuje skupinu -OC(O)R, kde R je výhodně substituovaný alkyl, Výhodně substituovaný cykloalkyl nebo výhodně substituovaný aryl, tak jak jsou definovány výše.

Amino()alkyl, amino(C_x^)alkyloxy a amino(C_x4)alkenyl označují alkylový, alkyloxylový nebo alkenylový radikál, tak jak jsou definovány výše, kde amino skupina je připojena k terminálnímu (omega-) uhlíku radikáluv.

Alkylen, pro účely této patentové přihlášky, označuje nasycené nebo nenasycené diválentni radikály, které mají uvedený počet atomů uhlíku. Tento termín je dále vysvětlen na příkladech takových skupin jako jsou methylen (-CH^-), ethylen (), trimethylen (-CH^CH^CH^-), apod.

Výhodně substituovaný alkylen označuje divalentní radikál tak jak je definován výše, výhodně substituovaný jednou nebo několika funkčními skupinami jako jsou halogen, hydroxyl, amino, -NRR’ (kde R a R’ jsou nezávisle vodík, výhodně substituovaný alkyl, výhodně substituovaný cykloaikyl, výhodně substituovaný aryl nebo výhodně substituovaný acyl), merkapto nebo výhodně substituovaná skupina vybraná ze skupiny (C_is)alkyl, cyklo(C₃__a)alkyl, aryl, aryl (C_a_₄)alkyl, acyl, (C_xa)alkyloxy, aryloxy, cyklo(C_3a)alkyloxy,, aryl(C_x4)alkyloxy, (C_xa)alkylthio, arylthio, eyklo(C_3ajalkylthio, aryl(C_id)alkylthio, acyloxy, apod.

Oxaalkylen, jako například v oxa(C_4<.jalkylenu, označuje divalentní radikál -R-O-R’-, kde R a R* jsou nezávisle alkylen, ták jak je definován výše, který má uvedený počet atomů. Tento termín je dále uveden v příkladech a zahrnuje takové skupiny jako jsou 2-oxatrimethylen (-CH^-O-CH^-),

2- oxatetramethylen (-CH₂-O-CH₂CH₂-), 3-oxatetramethylen (-CH₂CH₂-O-CH₂-), ’ 3-oxápentamethylen (-CH₂CH₂-O-CH₂CH₂~),

3- oxahexylmethylen (-CH₂CH₂~O-CH₂CH₂CH₂-), apod. Výhodně substituovaný oxaalkylen označuje divalentní radikál tak jak je definován výše, výhodně substituovaný jednou nebo několika funkčními skupinami jako jsou halogen, hydroxyl, amino, -NRR' (kde R a R' jsou nezávisle vodík, výhodně substituovaný alkyl, výhodně substituovaný cykloaikyl, výhodně substituovaný aryl nebo výhodně substituovaný acyl), merkapto nebo výhodně substituovaná skupina vybraná ze skupiny (C_is)alkyl, cyklo (C^J alkyl, aryl, aryl (C_x_₄) alkyl, acyl, (C_iH ) alky loxy, aryloxy, cyklo(C_3a)alkyloxy,, aryl(C_i4Jalkyloxy, (C_is)alkylthio, arylthio, cyklo(G₃__a)alkylthio, aryl(C_i4)alkylthio, acyloxy, apod.

Cykloalkylen, jako v cyklo(C₃₃₄Jalkylenu, pro účely této patentové přihlášky, označuje cyklický nebo polycyklický, nasycený nebo nearomatický nenasycený divalentní radikál, který má nejméně 3 nebo jiný uvedený počet atomů uhlíku. Tento termín je dále uveden příklady jako jsou skupiny cyklopropylen, cyk1obutylen, cyklopentylen, cyklohexylen, cyklohexenylen, bicyklohexylen, bicyklohexenylen, cyklooktylen, apod. Výhodně substituovaný cykloalkylen označuje divalentní radikál, tak jak je definován výše, výhodně substituovaný jednou nebo několika funkčními skupinami jako jsou halogen, hydroxyl, amino, -NRR’ (kde R a R' jsou nezávisle vodík, výhodně substituovaný alkyl, výhodně substituovaný cykloalkyl, výhodně substituovaný aryl nebo výhodně substituovaný acyl), merkapto nebo výhodně substituovaná skupina vybraná ze skupiny (C_ia)alkyl, cyklo(C_3s)alkyl, aryl(C_x_₄)alkyl.

(<\_a)alkyloxy, aryl(C _ )aIkyloxy, cyklo(C₃__nJalkyloxy,, (C_{3 n})alkylthio, arylthio, cyklo(C_3a)alkylthio, aryl(C_i4)alkylthio, acyloxy, apod.

Heterocykloalkylen označu je. pro účely této patentové přihlášky cyklický nebo polycyklický, nasycený nebo nearomatický nenasycený divalentní radikál, který má počet atomů 3 nebo jiný udaný počet, z nichž jeden nebo několik

4T atomů jsou vybrány ze skupiny N, O nebo S. Tento termín je dále ukázán na příkladech takových skupin jako je 1,5-dioxaoktylen, 4,8-dioxabicyklo[3.3.0]oktylen, apod.

Výhodně substituovaný heterocykloalkylen označuje divalentní radikál, tak jak je výše definován, který je výhodně substituován jednou nebo několika funkčními skupinami jako jsou halogen, hydroxyl, amino, -NRR* (kde R a R’ jsou nezávisle vodík, výhodně substituovaný alkyl, výhodně aryl()alkyloxy, cyklo(C _ )alkylthio, substituovaný cykloalkyl, výhodně substituovaný aryl nebo výhodně substituovaný aeyl), merkapto nebo výhodně substituovaná skupina vybraná ze skupiny (^c1__o)alkyl, cyklo (C^^)alkyl, aryl, aryl (C_i4)alkyl, acyl, (C_is)alkyloxy, aryloxy, cyklo(C._{5 α})alkyloxy, , (θ)alkylthio, arylthio, aryl(CJalkylthio, acyloxy, apod.

Farmaceuticky přijatelná sůl označuje soli, které si podržují biologickou účinnost a vlastnosti rodičovské sloučeniny a které nejsou biologicky nebo jinak nežádoucí.

Proléčivo (prodrug) označuje sloučeninu, která po podání pacientovi je chemicky konvertována metabolickými procesy in vivo.

Výhodně označuje okolnost, která může nebo nemusí nastat a popis zahrnuje případy, kdy okolnost nastává a kdy nikoli. Například, věta výhodně substituovaný (C_ia)alkyl” označuje alkylovou skupinu, která může nebo nemusí obsahovat další substituce. Obě okolnosti jsou v tomto vynálezu zahrnuty.

Farmaceuticky nebo terapeuticky přijatelný nosič označuje přenosové medium, které nemá negativní vliv na účinnost biologické aktivity aktivních látek, které jsou přítomny, a které není toxické ani pro hostitele, ani pro pacienta.

Stereoisomer označuje chemickou sloučeninu, která má stejnou molekulovou hmotnost, chemické složení a povahu jako jiná látka, ale atomy jsou uspořádány odlišně. To znamená, že určité stejné chemické charakteristiky mají odlišnou prostorovou orientaci a proto, když jsou v čistém stavu, mají schopnost otáčet rovinu polarizovaného světla. Avšak některé čisté stereoisomery projevují optickou rotaci, která je tak malá, že ji současná zařízení nedokáží zachytit. Sloučeniny podle tohoto vynálezu mají jeden nebo několik asymetrických atomů uhlíku a proto zahrnují různé stereoisomery. Všechny stereoisomery jsou zahrnuty ve formulaci vynálezu.

Léčba” představuje jakékoli podání sloučeniny podle tohoto vynálezu in vitro nebo in vivo a zahrnuje:

(i) inhibici symptomů onemocnění; a/nebo (ii) snížení nebo inhibici dlouhodobých účinků onemocnění.

Látky podle tohoto vynálezu jsou pojmenovány podle přijatelných názvoslovných pravidel, která obecně odpovídají Chemical Abstracts. Například, sloučenina, v níž n5 je 0, Z-X¹- je 4-guanidinobenzyl, X² -NHC(O)-, X³ je

1,4-piperazinylen, X* je -C(O)O)- a Y je cis-1,5-cyklooktylen, ‘ je pojmenována cis-1,5-cyklooktylen

Z-X³ - je

O)-, X³ je cyk1ohexy1en, sloučenina, v níž n5 je 1, trans-4-aminomethylcyklohexylmethyl, X² je -1

1,4-piperazinylen, X⁴ -C(0)0- a Y je trans-1,4-< je pojmenována trans-1,4-cyklohexylendimethylen bis[4-(trans-A-aminomethy1cyklohexylmethy1karbamoyl)l-piperazinkarboxylát]; sloučenina, v níž n5 je O, Z-X¹- je

4-(2-aminoethyl)fenyl, X² je -C(O)-, X³ je 1,4-piperazinylen, X⁴ je -C(O)O- a Y je cis-1,5-cyklooktylen, je pojmenována cis-1,5—cyklooktylen bis{4-[4-(2-aminoethyl)benzoyl]-lpiperazinkarboxylát}; a sloučenina, v níž n5 je O, Z-X¹— je trans-4-aminomethylcyklohexyl, X² je -NHC(O)O-, X³ je ethylen,

X⁴ je -N(CH₃)C(O)O- a Y je cis-1,5-cykloktylen, je pojmenována cis-1,5-cyklooktylen bis (N-2-(trans-4-aminomethylcyklohexyláminoformy!oxy)ethy1-N-methylaraxnokarboxylat,

II. Sloučeniny

Tento vynález poskytuje symetrické sloučeniny, které mají vzorec:

[Z-X^x-X^í?-X³ⁱ-X⁴-X^s]_aY kde:

Z je amino, guanidino nebo amidino skupina;

Y je výhodně substituovaný cyklo(C₃ )alkylen nebo výhodně substituovaný hěterocyklo(C₃__i^)alkylen;

X¹ je výhodně substituovaný (C_{3 e})alkylen, výhodně substituovaný oxa(C₃__e) alky len nebo -X^s-X'⁷-X^s- (kde X⁷ je výhodně substituovaný fenylen, - výhodně substituovaný cyklo(C )aIkylen nebo výhodně substituovaný heterocyklo(C_3&)alkylen a X⁶ a X^a jsou výhodně substituovaný (C_n<_ )alkylen a výhodně substituovaný (C_na)alkylen, kde souhrn n6 a n8 je rovný 1, 2, 3 nebo 4, pod podmínkou, že když Z je amino skupina, n6 není O); X² a X⁴ jsou nezávisle -C(O)-, -C(O)O-, -OC(O)-, -C(O)NR³)-, —N(R^X)C(O)—, -OC(O)N(R^a)-,

2.0 —N(R^X)C(0)0—, -N(Rⁿ)C(O)N(R^T)- nebo -OC(O)O- (kde každé R¹ je nezávisle vodík, výhodně substituovaný (C Jalkyl nebo výhodně substituovaný cyklo(C3a)alkyl); X³ je výhodně substituovaný (Ci8)alkylen, -Χ^θ-Χ^χθ- nebo -Χ^1θ-Χ^θ- (kde X⁹ je výhodně substituovaný (C_tt3)aIkylen, kde n9 je 0, 1, 2, a X^xo je výhodně substituovaný cyklo(C_3a)alkylen nebo výhodně substituovaný heterocyklo(C_{3 o})alkylen, za podmínky, že kovalentní vazby se nevyskytují mezi heteroatomy, které jsou obsaženy v X'° a heteroatomy obsaženými buď v X² nebo X⁴) ; a X^s je výhodně substituovaný (C_ns)alkylen, kde n5 je 0, 1, 2; a jeho farmaceuticky přijatelné soli.

I když je nejširší definice tohoto vynálezu podána v souhrnu vynálezu, určitým látkám je ve vynálezu dávána přednost. ' Například, obecně je dávána přednost těm sloučeninám, kde 2 je aminoskupina, n6 je 1 nebo 2, n8 je 1 a X^e je 1,4-fenylen, 1,4-cyklohexylen,

1,4-bicyklo[2.2.2]oktylen, 1,4-bicyklo[2.2.1Jheptylen,

1.3- fenylen, 1,3-cyklohexylen, 1,3-bicyklo[2.2.2Joktylen,

1.3- bicyklo[2.2.1Jheptylen, nebo Z je guanidino nebo amidino skupina, n6 je O, n8 je 1 a X⁶ je 1,4-fenylen nebo

1.3- fenylen; X² je -C(O)-, -C(O)NH-, nebo -NHC(0)0-; X³ je

1.4- piperazinylen, 1,4-piperidylen, 1,4-perhydro-7H-l,4diazepinylen nebo -Χ°-Χ^1θ- (kde X⁹ je methylen a X+° je

1.4- piperidylen) a X⁴ je -C(0)- nebo -C(0)0~; nebo X³ je (C^ Jalkylen a X⁴ je -N(R^a )C(O)O- (kde R¹ je vodík nebo methyl); a Y je cyklooktylen, cyklohexylen, cyklopentylen, cís-dekahydronaftylen, fcrans-dekahydronaftylen, perhydrofenathren, bicyklof2.2.1Jheptylen, bicyklof2.2.2 Joktylen, bicyklof3.3.1Jnonylen, dioxabicyklof3.3.0Joktylen nebo tetracyklo[3.3.1. 1³'jdecylen.

Výhodnější jsou ty sloučeniny, kde z je aminoskupina, h6 a n8 jsou každá 1 a X¹ je trans-1,4-cyklohexylen nebo Z je guanidino nebo amidino skupina, n6 je 0, n8 je 1 a X¹ je

1.4- fenylen; X² je —C(O)- nebo -NHC(O)-; X³ je

1.4- piperazinylen; X⁴ je -C(O)O-; a n5 je 0 a Y je cis-1,5-cyklooktylen nebo n5 je 2 a ¥ je trans-cyklohexylen.

Příklady sloučenin, kterým je zvláště dávána přednost jsou tyto: trans-1,4-cyklohexylendimethylen bis (4-guanidinobenzylkarbamoylmethylaminokarboxylát), nebo jak je alternativně vyjádřeno podle názvosloví IUPAC, 1,1’-trans-1,4-bis(4-cyklohexylendimethylen bis[N-(p-guanidylbenzyl)glycinamid)-(N)(alfa)-karboxylát]; cis-1,5-cyklooktylen bis(4-guanidinobehzylkarbamoylmethylaminokarboxylát), nebo a1ternativně podle názvosloví IUPAC 1.1’-cis-1,5-cyklooktylen bis [N-4-(p-guanicis-1,5-cyklooktylen bis[4-(4-guanidinobenzylkarbomoyl)-1piperazinkarboxylát]; cis-1,5-cyklooktylen bls[4-(trans-4-1Obecně jsou sloučeniny podle tohoto vynálezu syntetizovány

s použitím standardních teči	mik a rea	ger	ícií. Dále	bude
uvedeno,	že vazby mezi různými	skupinami,	X3	·, X2, X3, X4	a X5
zahrnují	atomy uhlíku, které ·	jsou vázány	k	dusíku amidu	nebo

karbamátu, kyslíku karbamátu nebo močoviny nebo uhlíku karbonylu. Odborníci v oboru poznají, že způsoby a reagencie používané pro tvorbu těchto skupin jsou dobře známy a jsou snadno dostupné. Viz. například March, Advanced Organic

Chemistry, 4. vydání (Wiley 1992), Larock, Comprehensive Organic Transformátions (VCH 1989); a Furniss et al., Vogel’s Textbook of Practical Organic Chemistry, 5. vydání (Longman 1989). Každá z těchto publikací je zde uvedena mezi citovanou literaturou. Každá z funkčních skupin, která je přítomna, vyžaduje ochranu a naopak odstranění takové ochrany v různých etapách syntézy sloučenin podle tohoto vynálezu. Odborníci V oboru poznají, že tyto techniky jsou v oboru dobře známy (viz. například Green a Wuts, Protective Groups in Organic Chemistry (Wiley 1991), tato publikace je zde rovněž citována).

Různé skupiny X³ , X², X³, a X^s, které zahrnují skupiny podle tohoto vynálezu, lze spojovat jednotlivě nebo ve větších kombinacích. Například sloučeniny podle tohoto vynálezu, kde X³ je methylen a X⁴ jé -NHC(O)O-, lze připravit nejprve reakcí vhodného cykloalkylendiolu (např. cis-1,5-cyklooktandiolu, trans-1,4-cyklohexylendimethanolu, apod.) s nadbytkem vhodného izokyanátacetátu za tvorby formyloxy vazby mezi X⁴ a X^s, nebo Y, když nS je 0, následnou hydrolysou za vzniku odpovídající dikarboxylové kyseliny a konečnou reakcí dikarboxylové kyseliny s vhodným chráněným aminem (např. 4-tert-butoxykarbonylaminobenzylaminem, apod.) v přítomnosti vhodného vazebného činidla.

Další možností je, že vhodný cykloalkylendiol je přeměněn na odpovídající bis-chloroformiát reakcí s fosgenem, který reaguje s vhodným mono-chráněným diaminera za vzniku formyloxy vazby mezi X³ a X^s, nebo Y kdy n5 je 0, je odstraněna ochrana za vzniku odpovídajícího intermediátu s dvěma reaktivními aminy a potom dojde k reakci nechráněného intermediátu s vhodným, chráněným izokyanátem (např.

4-tert-butoxykarbonylaminofenylmethylizokyanátem, atd.), je odstraněna ochrana a proveden jakýkoli nezbytný poslední reakční krok (např. přeměna aminofenylové skupiny na guanidinofenyl). Sloučeniny podle tohoto vynálezu, kde X² je -C(0)- lze připravit výše uvedeným postupem s výjimkou reakce nechráněného intermediátu s vhodnou karboxylovou kyselinou (např. 4-aminobenzoovou kyselinou, 4-aminomethylbenzoovou kyselinou, apod.). Sloučeniny podle tohoto vynálezu, kde Z je substituováno guanidino skupinou, lze připravit z odpovídajícího bis(aminu) reakcí s aminokyanamidem. Sloučeniny podle tohoto vynálezu v nichž Z je amidinová skupina, lze připravit z odpovídajícího bis(nitrilu) reakcí s HCI a ethanolem a následným vystavením čpavku. Reakční kroky popisované v tomto a předchozím odstavci lze provést způsoby známými v oboru.

Tento vynález poskytuje nesymetrické sloučeniny vzorce:

R²—Y-R³ kde R² a R³ jsou nezávisle Z-X^l-X²-X³-X⁴-X’^Jkde:

Z je amino, guanidino nebo amidino skupina;

Y je výhodně substituovaný cyklo(C₃alkylen nebo výhodně substituovaný heterocyklofC^ )alkylen;

X¹ je výhodně substituovaný (C3_e)alkylen, výhodně substituovaný oxa(C^e)alkylen nebo -X^e-X⁷-X⁸- (kde X⁷ je výhodně substituovaný fenylen, výhodně substituovaný cyklo(C36)alkylen nebo výhodně substituovaný (

μ heterocyklo(C_3<,) alkylen a X⁶ a X° jsou výhodně substituovaný (C„e)alkylen a výhodně substituovaný (C^a)alkylen, kde součet n6 a n8 je roven 1, 2, 3 nebo 4, za podmínky, že jestliže Z je aminoskupina, n6 není 0); X³ a X⁴ jsou nezávisle -C(O)-, -C(O)O-, -OC(O)-r -C(O)N(R³)-, -N(R^l)C(O)—, -OC(Ο)Ν(Ρ^Χ)-, -NCR^ycfOjO- (kde každé R³ je nezávisle vodík, výhodně substituovaný (C3_a)alkyl nebo výhodně substituovaný cyklo(_a)alkyl); X³ je Výhodně substituovaný (Cia)alkylen,

-ΧΘ-Χ1Ο~ nebo	-X1	°-X^~	(kde X°	je	výhodně	substituovaný
(Cn&)alkylen,	kde	n9 j	e 0, 1	nebo	2 a X	lo je výhodně
substituovaný	cyklo(C3 a	)alkylen	nebo	výhodně	substituovaný

heterocyklo(C_3a)alkylen, za podmínky, že kovalentní vazby nenastanou mezi heteroatomy obsaženými v X¹⁰ a heteroatomy obsaženými buď v X² nebo X⁴) ; X^s je výhodně substituovaný (C_ns)alkylen, kde n5 je 0, i nebo 2; za podmínky, že R² a R³ nejsou stejné; a farmaceuticky přijatelnými solemi.

Nesymetrické sloučeniny podle tohoto vynálezu lze připravit postupem analogickým postupu zde uvedenému pro přípravu symetrických sloučenin podle tohoto vynálezu, avšak nezávisle zavádějícím různé X³ , X², X³, X⁴ a X^s skupiny. Například, sloučeniny podle tohoto vynálezu, kde -X⁴-X^s- nebo R² a R³ jsou stejné a Z-X^X²-^³- skupin R² a R? jsou různé, lze připravit přeměnou vhodného cykloalkylendiolu na odpovídající bis-chloroformiát, reakcí bis-chloroformiátu s jedním molárním ekvivalentem vhodného mono-chráněného diaminu zá vzniku odpovídajícího monochloroformiátu, další reakcí monochloroformiátu s vhodným mono-chráněným diaminem za vzniku sloučeniny vzorce Ρ-Χ⁴-Χ^Γ’-Υ-Χ⁵-Χ⁴-Ρ', kde P a P’ jsou každá chemicky odlišná ochranná skupina (např. tert-butoxykarbonyl a benzyl), ortogonálním odstraněním jedné nebo druhé ochranné skupiny a poté pokračováním v postupu přípravy symetrických sloučenin podle tohoto vynálezu popsaném výše. Vhodné protekční skupiny a způsoby selektivní deprotekce jsou známy Odborníkům v oboru. Odborníci by rovněž rozpoznali, že analogické způsoby lze použít pro přípravu jiných nesymetrických sloučenin podlé tohoto vynálezu, kde Z, X¹, X², X³, X⁴ a X^s skupin R³ a R³ se mění nezávisle.

V některých případech bude X³ voleno ze skupiny zahrnující heterocykloalkylen a substituovaný heterocykloalkylen, např. piperazin, homopiperazin a hydroxypiperidin. Tyto skupiny lze připojit jednotlivě, analogicky podle výše uvedených postupů nebo vytvořit in šitu z vhodně funkciona1izovaných alkylenů s použitím běžně známých syntetických postupů jako jsou postupy popsané v March, Larock of Furniss, supra.

Odborníci také poznají, že vazebná skupina -X^T-X'’-X³-X‘³a různé její podskupiny lze vytvářet technikami v oboru dobře známými a analogicky podle příkladů zde uvedených. Bude též zřejmé, že aminokyseliny poskytují vhodné stavební bloky, z nichž lze vytvářet různé funkční skupiny, které zahrnuji vazebnou skupinu -X³-X³-X³-X*-. Zde použité aminoskupiny zahrnují dvacet přirozeně se vyskytujících L-aminokyselín a jejich D-enanciomerů a jejich deriváty. Deriváty, aminokyselin zahrnuji sloučeniny jako jsou norvalin, sarkosin, hydroxyprolin, N-methyl-L-leucin, arainoisomáselná kyselina, statin, gama-karboxyglutamová kyselina, serin-O-fosfát, tyrosin-O-fosfát, tyrosin-O-sulfát, pyroglutamová kyselina a 4-(E)-butenyl-(R)-methyl-N-methyl-L-threonin. Jiné aminokyselinové deriváty zahrnuji přírodní L- a nepřirozené xb

D-aminokyseliny, kde postranní řetězec je derivatizován nebo chráněn běžnými ochrannými skupinami, například tert-butoxykarbonylem (BOC). Řada dalších nepřirozených aminokyselin je dobře známa a tyto sloučeniny jsou dostupné z komerčních zdrojů, např. Aldrich Chemical Co., Milwaukee, WI nebo Sigma Chemical Co., St. Louis, MO. Tyto látky zahrnují beta-alanin a vyšší homology s alkylovým řetězcem, 1-amino-l-cyklopropankarboxylovou kyselinu a vyšší homology s alicyklickým kruhem, 2-amino~2-norbornenkarboxylovou kyselinu a isonipekotovou kyselinu- Techniky a způsoby, které jsou používány k synteze, purifikaci a hodnocení těchto sloučenin jsou v oboru dobře známy a jsou popsány například v monografii Synthetic Peptides” A Practical Approach, Atherton et al., Eds. (IRL Press 1989), která je zde citována.

Odbornici zjistí, že sloučeniny podle tohoto vynálezu lze odvodit několika alternativními syntetickými strategiemi. Například reakce N-tert-butoxykarbony1-4-aminobenzylizokyanátu nebo Ν,N'-bis-tert-butoxykarbony1-4-aminobenzylizokyanátu s vhodným mono-chráněným diaminoalkylenem nebo aminoalkánolem poskytuje vhodný intermediát, který lze použít k přípravě sloučenin podle tohoto vynálezu způsoby analogickými způsobům popsaným výše.

Odborníci rovněž ocení, že sloučeniny podle tohoto vynálezu lze odvodit od jiných sloučenin podle tohoto vynálezu za použití dobře známých chemických transformací.

Odborníci rovněž ocení, že sloučeniny podle tohoto vynálezu lze převádět na jejich předléčivové deriváty. Vhodná předléčiva jsou reprezentována vzorcem (T-X^x-X²-X³-X^2l-X^s-)_aY, kde každé X’, X², X³, ΎΑ a X^s je takové jak je definováno v

Souhrnu je -NHR⁴, vynálezu a T —C(NHR⁴)(NR⁴) nebo -C(O)GCH(R^S)OC(O)R⁶ a cyklo(C₃__{i o})alkyl.

-NHC(NHR⁴)(NHR⁴),

R⁵ a R^s jsou nezávisle

Podobně vhodná reprezentována vzorcem R^-Y-R¹’, kde R⁷ a R kde R⁴ je (C )alkyl nebo \ χ —χ o ' ·^α proléčiva jsou ^a jšóu nezávisle

T-X³-x²-x³-x⁴-x⁵ kde Τ, X³ , x²

X³, X⁴ a X^s jsou taková jako jsou definována výše, za podmínky, že R⁷ a R^s nejsou shodná. Proléčiva sloučenin podle tohoto Vynálezu lze připravit způsoby známými odborníkům v oboru (viz. Saulnier et al., Bioorganic and Medicinal Chemistry Letters 4: 1985 (1994). Například vhodná proléčiva lze připravit reakcí nederivatizované sloučeniny podle tohoto vynálezu s vhodným karbamylačním agens (např. 1,1—acyloxyalkylkarbonochloridátem, para-nitrofenylkarbonátem apod.).

Sloučeniny podle tohoto vynálezu tvoří v závislosti na charakteru svých funkčních skupin soli s různými anorganickými i organickými kyselinami a zásadami. Typické anorganické kyseliny představují např. kyselina chlorovodíková, bromovodíková, sírová, dusičná, fosforečná a podobně. Typické organické kyseliny představují např. kyselina octová, propionová, glýkolová, pyrohroznová, oxalátová, jablečná, malonová, jantarová, jablečná, fumarová, vinná, citrónová, benzoová, skořicová, mandělová, methansulfonová, ethansulfonová, p-toluensulfonová, salicylová a podobně.

Soli vznikají též reakcí zbytku karboxylové kyseliny s alkalickými kovy nebo zásadami alkalických kovů jako jsou jejich hydroxidy a alkoxidy, nebo s kovy alkalických Zemin či jejich zásadami jako jsou hydroxidy a alkoxidy. Navíc mohou soli vznikat reakcí karboxylové kyseliny a organické zásady λδ jakou je např. trimetylamin, dietylamin, etanolamin, pipeřidin, isopropylamin, cholin, kofein a podobně.

Soli mohou vznikat konvenčním způsobem tj. reakcí volné kyselé nebo zásadité skupiny produktu s jedním nebo více ekvivalenty příslušné zásady či kyseliny v rozpouštědle nebo v mediu, ve kterých je sůl nerozpustná, nebo v rozpouštědle jako je voda, která je potom odstraněna odpařením ve vakuu, lyofilizací nebo záměnou kationtů existující soli za jiné na vhodném iontoměniči.

III. Zkoušky in vitro a in vivo

V oboru jsou známé in vitro protokoly pro testování schopnosti možných inhibitorů inhibovat tryptasu. Viz např. Sturzebecher et al. (1992) Biol. Chem. Hoppe-Seyler 373:1025-1030. Obyčejně se při těchto stanoveních měří tryptasou Indukovaná hydrolýza chromogenní látky peptidové povahy. Podrobnosti postupu sloužícího jako příklad jsou popsány dále.

Kromě toho se aktivita sloučenin tohoto vynálezu může hodnotit in vivo na jednom z mnoha experimentálních modelů astmatu u zvířat. Viz Larson, Experimente1 Models of Reversible Airway Obstruction, uveřejněné v The Lung: Scientific Foundation, Crystal, West et al., eds., Raven Press, New York, 1991; Warner et al. (1990) Am. Rev. Respir. Dis. 141: 253-257. Ideální model u zvířete by měl přesně napodobovat hlavní klinické a fyziologické znaky astmatu u lidi, včetně: zvýšené reakce dýchacích cest ha chemické mediátory a fyzikální podněty; ústupu obstrukce dýchacích cest po aplikaci léků užívaných při astmatu u lidí (beta-adrenergní látky, metylxantiny, kortikosteroidy a podobně); zánětu dýchacích cest s infiltrací aktivovaných leukocytů; a chronické zánětlivé degenerativní změny jako ztluštění bazální membrány, hypertrofie hladkého svalstva a poškození epitelu. K modelování se používají tyto druhy zvířat: myši, potkani, morčata, králíci, psi a ovce. Všechny modely mají svá omezení a správný výběr závisí na problému, který má být řešen.

časný typ astmatické reakce lze hodnotit na morčatech a psech, zvláště pak na křížencích plemen baset a chrt, kteří vykazují nespecifickou hyperreaktivitu dýchacích cest na velké množství nealergenních látek jako např. metacholin a kyselina citrónová. Určité vybrané ovce vykazují dvojí odpověď na antigenní zátěž bílkovinami Ascaris. U těchto zvířat po časné astmatické reakci (ČAR) následuje 6-8 hodin po expozici pozdní astmatická reakce (PAR). U zvířat s reakcí PAR vzroste 24 hodin po antigenní zátěži hypersenzitivita na cholinergní agonist karbachol.

Model alergie na ovci (viz dále) byl použit k hodnocení možných antiastmatických účinků sloučenin tohoto vynálezu. Podání směsi, která obsahovala sloučeniny tohoto vynálezu alergickým” ovcím ve formě jak perorální tak inhalační nebo aerosolové, před nebo po expozici specifickému alergenu, ukázalo, že tyto látky účinně snížily až úplně potlačily pozdní astmatickou reakci a následnou hyperreaktivitu.

Sloučeniny vynálezu jsou rovněž účinné v léčbě jiných imunitně zprostředkovaných zánětlivých poruch, u kterých k patologickému stavu přispívá aktivita tryptasy. Jedná se ο

ο nemoci zahrnující zánětlivá onemocnění spojená se zvýšenou aktivitou žírných buněk jako jsou revmatoidní arthritida, konjunktivitida, revmatoidní spondylitida, osteoarthritida, dnavá arthritida a ostatní arthritická onemocnění, zánětlivá střevní onemocnění, peptické vředy a různé kožní afekty. Dále je možno Sloučeniny vynálezu použít k léčbě syncytiálních virových infekcí.

Účinnost složek přípravku v léčbě velké většiny imunitně zprostředkovaných zánětlivých poruch lze hodnotit použitím buď testování in vitro nebo in vivo. Protizánětlivá účinnost sloučenin Vynálezu může být prokázána stanovením dobře známým v oboru, např. reverzní pasivní Arthusova reakce (RPAR) - PAW technika (viz např. Gangly et al. (1992) U.S. Patent č. 5,126,352). Těsty pro určení terapeutické hodnoty sloučenin při léčbě různých kožních afektů jako jsou hyperproliferativní kožní onemocnění, jsou známé v oboru, např. Myší ušní test s arachidonovou kyselinou. Sloučeniny vynálezu lze hodnotit na jejich protivředovou účinnost dle testu popsaného v Chiu et al. (1984) Archives Internationales de Pharmacodynamie et deTherapie 270: 128-140.

Účinnost sloučenin představovaného vynálezu na blokádu buněčného splývání zapříčiněného infekci sýncytiálnim virem, lze hodnotit metodou obecně popsanou Tidwellem et al., J. MedChem. 26: 294-298 (1983).

IV. Podání in vivo

Podle tohoto vynálezu, terapeuticky nebo farmakologicky účinné množství sloučenin vynálezu se podá pacientovi trpícímu některým imunitně zprostředkovaným zánětlivým onemocněním. Podle jednoho provedení, přípravky tohoto vynálezu jsou účinné pro prevenci nebo zlepšení stavu při astmatu. Při použití přípravků vynálezu k léčbě astmatu lze látky podat preventivně před expozicí alergenu či jiného vyvolávajícího faktoru, nebo následně po takové expozici. Látky tohoto vynálezu zvláště účinně snižují tkáňové poškození v pozdní fázi, ke kterému dochází jak při sezónní tak při chronické rýmě. Z dalšího hlediska je uvedený vynález určen k prevenci a léčbě jiných imunitně zprostředkovaných zánětlivých poruch spojených se zvýšenou aktivitou žírných buněk, jakou je kopřivka a angiedém, ekzematózní dermatitida (atopická dermatitida), anafylaxe, rovněž hyperproliferativní kožní onemocnění, peptické vředy a podobně. Podle ještě dalšího provedení, lze sloučenin daného vynálezu použít k léčbě syncytiálních virových infekcí, zejména infekcí způsobených respiračním syncytiálnim virem.

Přípravky obsahující sloučeniny vynálezu lze podávat jak terapeuticky tak profylakticky. Při terapeutické aplikaci je směs podána pacientovi s již propuklým onemocněním, jak je popsáno výše, v množství dostatečném k tomu, aby vyléčilo nebo aspoň částečně zmírnilo příznaky onemocnění a jeho komplikace. Toto množství je definováno jako terapeuticky účinné množství nebo dávka. Účinné množství bude záviset na závažnosti a průběhu onemocnění, předchozí terapii, zdravotním stavu pacienta a jeho vnímavosti na léky a posouzení ošetřujícího lékaře.

Při profylaktickém použití se přípravky obsahující sloučeniny vynálezu podají pacientovi se zvýšenou vnímavostí nebo z jiného důvodu ohroženému příslušným onemocněním,

32.

v množství dostatečném k tomu, aby zabránilo vzniku nebo alespoň Zmírnilo nástup příznaků. Toto množství je definováno jako profylakticky účinné množství nebo dávka. Lze jej podat perorálně nebo inhalačně. V této aplikaci přesná dávka opět závisí na zdravotním stavu pacienta, hmotnosti a podobně.

Když je zapotřebí, po dosažení zlepšení zdravotního stavu se pacientovi podává udržovací dávka. Následně, v závislosti na příznacích, lze snížit dávku nebo frekvenci podávání, případně obojí, na hodnotu, která ještě stačí udržet zlepšení stavu. Léčba se může zastavit až příznaky ustoupí na požadovaný stav. Pacient však může dostávat intermitentní dávky dlouhodobě, aby se zabránilo znovuobjevení příznaků nemoci.

Obecně lze říci, že vhodná dávka sloučenin podle tohoto vynálezu se pohybuje v rozmezí 0,05 až 1000 mg na osobu a den. Potřebnou dávku je lépe rozdělit do jedné, dvou, tří, čtyř nebo více dílčích dávek, které se pacientovi podávají ve vhodných intervalech po dobu celého dne. Tyto dílčí dávky lze podávat jako jednotkové dávkové formy, obsahující například 0,01 až 1000 mg, nejlépe 0,01 až 100 mg aktivní složky na jednotku dávkové formy.

Přípravek použitý k léčbě může být podáván v různé podobě, která zahrnuje pevné , polopevné a tekutě lékové formy jako jsou tablety, pilulky, prášky, roztoky nebo suspenze, liposomy, injekční a infuzní roztoky. Rovněž sem patří inhalační preparáty, např. aerosoly. Nejčastěji se používají lékové formy určené k perorální, intranasální, místní nebo parenterální aplikaci, ale je nutno si uvědomit, že zvolená forma závisí na příslušné klinické aplikaci. Způsob formulace

2.3 léčebných prostředků obsahujících sloučeniny je dobře znám v oboru a je popsán např. *s Pharmaceutical Sciences a v The Merck Index llth Ed., (Merck & Co. 1989).

I když je možné aktivní látku vynálezu podat samotnou, je lépe podávat ji jako součást farmakologické směsí. Ve složení směsi podle tohoto zde popsaná sloučenina v účinné dávce spolu s Farmaceutické přípravky budou tohoto vynálezu v koncentraci Například, jestliže požadovaná koncentrace příslušné sloučeni se leůticky nebo nosičem.

takto obsahovat sloučeniny zaručující příslušnou dávku, dávka je 0,05 mg na den, ’ podle tohoto vynálezu ve f armakologickém přípravku bude 0,5 mg na dávku, když je použito jedné dávky na děn. Koncentrace sloučenin tohoto vynálezu v inhalačních nebo aerosolových přípravcích bude obecně záviset na velikosti dávky. Typická koncentrace sloučenin podle tohoto vynálezu v inhalačních nebo aerosolových přípravcích je v rozmezí 0,01 až 30 mg/mL. Složení směsi může obsahovat další klinicky užitečné složky jako např. beta-adrenergní látky (např. albuterol, terbutalin, formoterol, fenoterol a prenalin) a kortikosteroidy (např. bekloraetasom, triamcinolon, flurisolid a dexametason).

Příklady provedení vynálezu

Následující příklady jsou uváděny jenom pro ilustraci a y žádném případě neomezují rozsah uplatněni tohoto vynálezu.

Materiál a metody

Sloučeniny zde popsané lze připravit pomocí technik dobře známých v oboru, jako jsou například ty které jsou popsány v March, Advanced Organic Chemistry (Wiley 1992); Larock, Comprehensive Organic Transformations (VCH 1989); a Furniss et al ., Vogel’s Textbook of Practical Organic Chemistry, 5, vyd. (Longman 1989), které jsou zde citovány. Je nutné si uvědomit, že zde popsané syntézy vyžadují jeden nebo více protektivních a deprotektivních kroků. Použití příslušných protektivních skupin je tudíž nevyhnutelné zahrnuto do zde uváděných způsobů, i když to není výslovně ukázáno. Tyto protektivní a deprotektivní kroky lze provést standardními způsoby, vedle zde popsaných způsobů, jako jsou ty, které jsou popsány v práci Green and Wuts, Protéctive Groups in Organic Syňthesis (Wiley 1991), zahrnuté v referencích.

Izolaci	a	purifikaci	sloučenin a	intermediátů zde
popsaných	lze	podle potřeby provést	jakýmkoli vhodným
separačním	nebo	purif ikačním	postupem, jako např. filtrací,
extrakcí,	krystalizací,	sloupcovou	chromatograf ií,

chromatografií na tenké nebo silné vrstvě, vysokotlakou kapalinovou chromatografií (HPLC) nebo jejich kombinací. Specifické příklady vhodně separace a izolace lze získat odkazem na příklady následně uvedené v tomto patentu. Jiné obdobné separační nebo izolační způsoby lze však rovněž použít.

Nukleární magnetická rezonanční spektra (NMR) byla získána pomočí spektrofotometru General Electric QE Plus (300 MHz). Infračervená spektra (IR) byla získána pomocí zařízení r

Perkin-Elmer 1600 Fourier Transform IR (FTIR). Analytická HPLC byla prováděna na Ultrafast Microprotein analyzátoru, Michrom Bioresources, lne., který byl vybaven PI.RP nebo kolonou C_ia 1 mm x 150 mm. Preparativní HPLC byla provedena na kapalinovém chromátografu Gilson s použitím kolony VYDAC 1x25 cm C_ia s reversní fází (RP) nebo pomocí systému Waters Prep LC2000 používajícího kolonu VYDAC 5x25 cm C_ia RP. Hmotnostní spektra (MS) byla získána na zařízení Finnigan SSQ 710 se zdrojem ESI přímou infusí nebo pomocí HPLC MS (Ultrafast Microprotein Analyzer, kolona G_ia 2 mm x 150 mm).

Pokud není uvedeno jinak, všechny reagencie a vybavení byly připraveny podle publikovaných postupů nebo byly zakoupeny z komerčních zdrojů, jako například Aldrich Chemical Co. (Milwaukee, WI), Sigma Chemical Co. (St. Louis, MO) a ICN Chemical Co. (Irvine, CA). Techniky použité pro provedení syntéz, které jsou popsány níže, budou odborníky v oboru považovány za běžné (viz. například March, Larock, nebo Furniss supra).

Následující Příklady, které nijak neomezují tento vynález, mají za cíl přispět k jeho vysvětlení. Odborníci poznají, že některé variace a modifikace lze prakticky provést v rámci vynálezu.

Příklad 1

Následující příklad popisuje přípravu sloučeniny, kde Z je guanidinová skupina, X³ je X⁶-X⁷-X⁸, kde n6 je 0, n8 je 1

2Í je methylen, X⁴ je a X⁷ je 1,4-fenylen, X² je -NHC(O)-, X³ -NHC(O)O- a Y je trans-í,4-cykiohexylendimethylen.

K roztoku trans-í,4-cyklohexandimethanolu (482 mg, 3,34 mmol) v DMF (5 ml) byl přidán chlorid měďný (98 mg, 1,0 mmol) a potě ethylizokyanatoacetát (800 L, 7,13 mmol) a výsledná suspense byla míchána při teplotě místnosti více než 12 hodin.

Ke směsi byla přidána voda (25 mL) a dichlormethan (25 mL) a vodná fáze byla extrahována dalším dichlormethanem (25 mL). Spojené organické vrstvy byly promyty vodou (2 x 25 mL), poté nasyceným vodným roztokem NaCl a vysušeny bezvodým MgSO^. Po zfiltrování, zkoncentrování vzorku a jeho vysušehí ve vakuu byl získán trans-í,4-cyklohexylendimethylen bis[glycinethylester)-(N)-(alfa)-karboxylát] (1,19 g, 89 %) jako bezbarvá pevná látka.

¹H-NMR (300MHz, CDCl₃) : 7.42 (tr, 2H), 4.15 (q, 4H) , 3.75 (d,

4H) , 3.70 (d, 4H) , 1.80-1.60 (m, 4H) , 1.55-1.40 (m, 2H) , 1.15 (tr, 6H), 1.00-0.80 (m, 4Hj.

K roztoku trans-1,4-cykiohexylen bis(N-methoxykarbonylglycinu) (1,19 g, 1,96 mmol) ve směsi tetrahydrofuran:methanol 3:1 (25 mL) byl přidán vodný roztok NaOH (1,6 M, 6 mL, 9,7 mmol) a směs byla míchána při teplotě místnosti více než 12 hodin. Po zkoncentrování vzorku a následné acidifikaci vodného roztoku na hodnotu pH=l přikapáváním koncentrované (vodné) HCl byla získána bílá sraženina. Po filtraci a sušení ve vakuu byl získán trans-1,4-cyklohexylen bis(N-methoxykarbonylglycin) v podobě bezbarvé pevné látky.

^H—NMR (300MHz, DMSO-dg): 12.50 (s, 2H), 7.30 (tr, 2H), 3.75 (d, 4H), 3.60 (d, 4H), 1.80-1.60 (m, 4H), 1-55-1.50 (ffi, 2H), 1.00-0.80 (ro, 4H).

trans-1,4-cyklohexylen b i s (N-methoxykarbonylglyc in (306 mg, 0,88 mmol), hydroxybenztriazol hydrát (260 mg, 1,92 mmol) a 1—(3-dimethylaminopropyl)-3-ethylkarbodiimid hydrochlorid (360 mg, 1,88 mmol) byly rozpuštěny v DMF (5 mL) při teplotě O °C a výsledný roztok byl michán po dobu jedné hodiny. 4-Aminobenzylamin (300 L, 2,64 mmol) byl pak přidán ke směsi, která byla postupně zahřívána na teplotu místnosti a míchána po dobu dalších 12 hodin. Odstranění DMF ve vakuu bylo následováno přidáním vody (25 mL), filtrací nerozpustného zbytku a sušením ve vakuu. Byl získán požadovaný anilin v podobě světlehnědé pevné látky.

¹H-NMR (300MHz, DMSO-dg) : 8.10 (tr, 2H) , 7.20 (tr, 2H) , 6.90 (d, 4H), 6.50 (d, 4H), 5-40 (br s, 2H), 4.05 (d, 4H), 3.75 (d, 4H), 3.55 (d, 4H), 1.80-1.60 (m, 4H), 1.50-1.40 (m, 2H), 1.00-0.80 (m, 4H).

ylmethylaminokarboxylát) (Sloučenina 1):

trans-1,4-cyklohexylendimethylen bis(4-aminobenzylkarbamoylmethylaminokarboxylát (87 mg, 0,16 mmol) a kyanamid (0,5 g, zz

11,9 mmol) byly zahřátý na teplotu blízkou 60 °C čímž se získal bezbarvý roztok a dále byla přidána HCI (4 M v dioxanu, 160 L, 0,64 mmol). Výsledná žlutá kapalina byla míchána při 60 °C po dobu dalších 1,5 hodiny a pak byla zchlazena na pokojovou teplotu. Přidání ethyletheru (25 mL) poskytlo nerozpustný žlutý olej, který byl opakovaně promýván dalším ethyletherem (3 x 25 mL), aby se odstranil zbytkový kyanamid a výsledná látka byla sušena ve vakuu. Žlutá olejovitá substance byla rozpuštěna ve vodě (5 mL) a purifikována pomocí preparátívní HPLC s reversní fází za vzniku trans-1,4-cyklohexylendimethylen bis(4-guanidinobenzylkarbamoylmethylaminokarboxylát (Sloučenina 1) bis-trifluoracetátu, který má podobu bezbarvé pevné látky.

¹H-NMR (300MHz, DMSO-d₆) : 9.80 (s, 2H) , 8.40 (tr, 2H) , 7.20 (tr, 2H), 7.40 (s, 8H), 7.30 (d, 4H), 7.10 (d, 4H), 4.25 (d, 4H) , 3.75 (d, 4H) , 3.60 (d, 4H), 1.80-1.60 (m, 4H) , 1.55-1.40 (ra, 2H), 1.00-0.85 (ra, 4H)Elektrospray LRMS: Počítáno pro ^c3r)^H42^N10⁰6 ^: MH': 639,7; MH2*²/2: 220,4 nalezeno: MH * : 639,1; MH3⁴²/2: 319,8.

Způsobem analogickým postupu popsanému v Příkladu 1, při nahrazení různé výchozí látky, byly připravený následující sloučeniny podle tohoto vynálezu:

cis-1,5-cyklooktylen bis {4-[3-(l-amidinopiperid-4-yl)propionoyl]-1-piperazinkarboxylát} (Sloučenina 5);

Elektrospray LRMS: Počítáno pro ^c;,_e ^HC4^Ne°_r> ^: MH‘ : 731;

nalezeno: MH*: 730,7; cis-1,5-cyklooktylen bis (4-(3-(4amidonofenyl)propionoyl]-1-piperazinkarboxylát} (Sloučenina

- λ

3^

6); elektrospray LRMS: počítáno pro ^e3a^Hs₂ ^Ne⁰6^{: :} 716,9;

nalezeno: MH⁴: 717,9; a cis-1,5-cyklooktylen bis (4- (1-amid inopiper id-4-ylácety1)-1-piperazinkarboxy1át]} (Sloučenina 7);

¹H-NMR (300MHZ, DMSO-d₆) : 7.2(m, 8H), 4.6(s, 2H), 3.8(d, 8H), 3.4(m, 16H) , 2.9(t, 4H), 2.3(s, 4H), 1.9(m, 2H), 1.6(m, 10H), l.l(m, 4H).

Příklad 2 cis-cyklooktylen bis[N-(4-guanidinobenzylkarbamoylmethylaminokarboxylát)) (Sloučenina 2)

Tento příklad popisuje přípravu sloučeniny podle tohoto vynálezu, kde Z je guanidinová skupina, X³ je X⁶-X²-X^s, kde n6 je 0, n8 je 1 a X^v je 1,4-fenylen, X² je -NHC(O)-, X³je methylen, X⁴ je -NHC(O)O- a Y je cis-1,5-cyklooktylen.

cis-1,5-cyklooktylen bis (ethoxykarbonylmethylaminokarboxylát):

K roztoku cis-1,5-cyklooktandiolu (514 mg, 3,56 mmol) v DMF (5 mL ) byl přidán chlorid měďný (I) (110 mg, 1,1 mmol) a poté ethylizokyanátoacetát (850 L, 7,6 mmol) a výsledná suspenze byla míchána při teplotě místnosti více než 12 hodin. Ke směsi byla přidána voda (25 mL) a dichlormethan (25 mL), a vodná fáze byla extrahována dalším objemem dichlormethanu (25 mL). Spojené organické fáze byly promyty vodou (2 x 25 mL), byl přidán nasycený vodný roztok NaCl a směs byla sušena pomocí bezvodého MgSO^. Vzorek byl zfiltrován, zakoncentrován a sušen ve vakuu. Byl získán cis-1,5-cyklooktylen v

podobě bezbarvě olejovité tekutiny.

¹H-NMR (300MHz, DMSO-dg): 7.40 (tr, 2H) , 4.60 (m, 2H) , 4.05 (q, 4H) , 3.65 (d, 4H), 1.80-1.40 (m, 12H),.1-15 (tr, 6H).

ko

Cis-1, 5-cyklooktylen bis (N-methoxykarbonylglycin):

K roztoku cis-1,5-cyklooktylen bis(ethoxykarbonylmethylaminokarboxylátu) (1,26 g, 3,1 mmol) ve směsi tetrahydrofuran: methanol 3:1 (25 mL) byl přidán vodný NaOH (1,6 M, 6 mL, 9,4 mmol) a směs byla míchána při teplotě místnosti Více než 12 hodin. Směs byla zakoncentrována, vodný roztok byl okyselen na hodnotu pH=l přikapáváním koncentrované (vodné) HC1 a extrakce vodného roztoku ethylacetátem (3 x 25 mL) poskytla surový diacid. Spojené organické vrstvy byly sušeny pomocí bezvodého MgSO^, směs byla zfiltrována a zakoncentrována ve vakuu. Byl získán cis-1,5-cyklooktylen bis (N-methoxykarbonylglycin) v podobě bezbarvé olejovité tekutiny.

¹H-NMR (300MHZ, DMSO-dg) : 7.25 (tr, 2H) , 4.60 (m, 2H) , 3.60 (d, 4H), 1.80-1.40 (m, 12H) .

cis-1,5-cyklooktylen bis(4-guanidinobenzylkarbamoylmethylaminokarboxylát) (Sloučenina 2):

cis-1,5-cyklooktylen bis (N-methoxykarbonylglycin) (64 mg, 0,29 mmol) v dimethylf ormamidu (3 mL) byl ochlazen na teplotu 0 C a byl přidán hydroxybenzyltriazol (61 mg, 0,45 mmol). Dále byl přidán l-(3-dimethylaminopropyl)-3-ethylkarbodiimid hydrochlorid (76 mg, 0,40 mmol). Výsledná směs byla míchána při teplotě 0 C déle než hodinu a poté byla pomocí kanyly přidána ke směsi obsahující 4-guanidinofenylmethylamin bis-trifluoracetát (290 mg, 0,74 mmol) a triethylamin (500

L, 3,6 mmol) v dimethylformamidu (2 mL) mající teplotu 0 °C. Směs se pak postupně ohřívala na teplotu místnosti po dobu 12 hodin a byla zakoncentrována ve vakuu. Zbytek byl rozpuštěn ve vodě (10 mL) a pH roztoku upraveno na hodnotu 10-11 přidáváním po kapkách nasyceného vodného roztoku Na^CO^. Nerozpustný produkt byl oddělen dekantací vodného roztoku a surový produkt byl převeden do vodného roztoku okyselením na hodnotu pH=l-2 pomocí koncentrované HCI (vodný roztok). Látka pak byla purifikována pomoci preparativní HPLC s reversní fází a byl získán cis-1,5-cyklooktylen bis(4-guanidinobenzylkarbamoylmethylaminokarboxylát) (Sloučenina 2) bis-trifluoracetátu v podobě bezbarvé pevné látky.

¹H-NMR (300MHz, DMSO-d₆) : 9.80 (S, 2H) , 8.40 (tr, 2H), 7.40 (s, 8H) , 7.25 (d, 4H) , 7.20 (tr, 2H), 7.10 (d, 4H) , 4.60 (m, 2H), 4.25 (d, 4H) , 3.60 (d, 4H), 1.80-1.40 (m, 12H) .

Elektrospray LRMS: počítáno pro ^c;)O^H42^Nlo°_fi ^: MH‘: 639,7; MH₂*²/2: 320,4 nalezeno: MH: 639,1; MH_/²/2: 319,8.

4-Guanid inoben zy1amin b is-tr i fluoracetát:

4-Aminobenzylamin (11,0 g, 90 mmol) v díchlormethanu (30 mL) byl ochlazen na 0 °C a k roztoku byl přidán di-tert-butyl dikarbonát (18,65 g, 85 mmol) a směs byla postupně zahřívána na teplotu místnosti po dobu delší než 12 hodin. Směs byla iv zfiltrována, promyta roztokem dichlormethanu v nasyceném vodném roztoku NH^Cl a potom nasyceným vodným roztokem NaCl, sušena nad bezvodým MgSO^, zfiltrována a zakoncentrována. Byl získán 4-amino-N-tert-butoxykarbonylbenzylamin v podobě žluté olejovité kapaliny. Methanolovy roztok anilinu byl okyselen roztokem HC1 v dioxanu (1 ekvivalent) a hydrochloridová sůl byla vykrystalována přidáním ethyletheru ke kyselému roztoku. Filtrace a sušení ve vakuu poskytly hydrochloridovou sůl v podobě žluté krystalické pevné látky, která byla guanylována bez jakékoli další purifikace.

4-Amino-N-tert-butoxykarbonylbenzylamin hydrochlorid (25,77 g, 99,6 mmol) a kyanamid (55 g, 1,3 mol) byly udržovány při teplotě 65 °C po dobu déle než 1,5 hodiny. Směs byla pak ochlazena na teplotu místnosti a byl přidán ether (250 mL). Nerozpustná žlutá olejovitá tekutina byla opakovaně promývána dalším ethyletherem, aby byly odstraněny stopy kyanamidu a sušena ve vakuu, a byl získán 4-guanidino-N-tert-butoxykarbonylbenzylamin hydrochlorid v podobě amorfní žluté látky, která byla dále zpracovávána bez předchozí purifikace.

4-guanidino-N-tert-butoxykarbonylbenzylamin hydrochlorid (14,4 g, 48 mmol) byl rozpuštěn v trifluoroctové kyselině (35 mL) a výsledný žlutý roztok byl míchán po dobu delší než 30 minut. Zakoncentrováním roztoku a jeho sušením ve vakuu byl připraven 4-guanidinobenzylamin bis-trifluoracetát v podobě žluté olejovité tekutiny.

^Ή—NMR (300MHz, DMSO-d_fi, : 10.25 (s, IH) , 8.40 (br s, 3H), 7.65 (bř s, 4H) , 7.50 (d, 2H) , 7.25 (d, 2H), 4.00 (d, 2H) .

I·

V3

Příklad 3 cis-1,5-cyklooktylen bis[4-(4-guanidinobenzylkarbamoyl)-1piperazinkarboxylát] (Sloučenina 3)

Tento přiklad popisuje přípravu sloučeniny podle tohoto vynálezu, kde Z je guanidinová skupina, X¹ je X^e-X⁷-X^s, kde n6 je 0, n8 je l a X⁷ je 1,4-fenylen, X² je-NHC(O)-, X³ je 1,4-piperazinylen, X⁴ je -C(O)O- a Y je cis-1,5-cyklooktylen. cis-1,5-cyklooktandiol bis-chloroformiát:

cis-1,5-cyklooktandiol (3,05 g, 21,2 mol) byl přidán k roztoku fosgenu v toluenu (1,9 M, 28,0 mL, 53 mmol) a směs byla zchlazena na O °C v atmosféře dusíku. Dále byl pomocí injekční stříkačky přidán pyridin (3,4 mL, 43 mmol) a výsledná suspense byla zahřívána po dobu více než 12 hodin až dosáhla teplotu místnosti. Byl přidán dichlormethan (50 mL) a voda (50 mL) a organická fáze byla promyta 0,1 N vodnou hyselinou chlorovodíkovou (2 x 25 mL). Dichlormethanový roztok byl sušen pomocí bezvodého MgSO^, zfiltrován a zakoncentrován ve vakuu. Byl získán surový chloroformiát (3,7 g, výtěžek 65 %) v podobě žluté krystalické látky. Další purifikace pomocí silikagelové flash chromatografie s použitím směsi rozpouštědel ethylether:hexan 1:10 poskytla čistý chloroformiát v podobě bezbarvé, krystalické pevné látky.

¹H-NMR (300MHZ, CDC1₃): 5.00-4.85 (m, 2H), 2.20-1.60 (m, 12H).

cis-1,5-cyklooktylen bis[4-(tert-butoxykarbonyl)-1-piperazinkarboxylát]:

cis-1,5-cyklooktandiol bis-chloroformiát (3,69 g, 13,7 mmol) a diizopropylethylamin (7,2 mL, 41 mmol) byly rozpuštěny *£.· v DMF (25 mL), následně byl přidán tert-butyl 1-piperazinkarboxylát (5,1 g, 27,4 mmol) a směs byla míchána při teplotě místnosti 12 hodin. Zakoncentrování ve vakuu jehož Výsledkem byl polopevný zbytek a následné přidání dichlormethanu (50 mL) a vody (50 mL) byly následovány promýváním organické vrstvy 0,1 N vodnou HCl (2 x 25 mL) a byl získán surový roztok požadovaného karbamátů. Dichlormethanový roztok byl sušen pomocí bezvodého MgSG^, zfiltrován a zakoncentrován ve vakuu a byl získán cis-1,5-cyklooktylen bis[4-(tert-butoxykarbonyl)-1-piperazinkarboxylát] v podobě amorfní pevné látky, která byla použita bez další purifikace.

¹H-NMR (300MHz, CDC1₃>: 4.80 (ra, 2H), 3.40 (brs, 16H), 2.00-1.40 (m, 12H), 1.40 (s, 18H).

cis-1, 5-cyklooktylen bis (1-piperazinkarboxylát) bis-hydrochlorid:

cis-1,5-cyklooktylen bis[4-(tert-butoxykarbonyl)-1-piperazinkarboxylát ], který byl získán postupem uvedeným výše, reagoval s trifluoroctovou kyselinou (15 mL) při teplotě místnosti po dobu 15 minut a poté byla směs zakoncentrována ve vakuu. Výsledná olejovítá tekutina byla rozpuštěna ve vodě (30 mL) a alkalizována nadbytkem pevného K_.C0₃. Poté byl diamin extrahován dichlormethanem (3 x 25 inL) a spojené organické frakce byly sušeny pomocí bezvodého MgSG₄. Směs byla zfiltrována a zakoncentrována a byl získán cis-1,5cyklooktylen bis(1-piperazinkarboxylát) v podobě bezbarvé olejovité látky. Diamin byl poté rozpuštěn v methanolu (15 mL) a nechán reagovat š HCl v dioxanu (4,0 M, 5,3 mL) a poté byl přidán ethylether (250 mL). Sraženina byla oddělena filtrací a promyta ethyletherem, následovalo sušení ve vakuu a byl získán cis-1,5-cyklooktylen bis(1-piperazinkarboxylát) bis-hydrochlorid v podobě bezbarvé pevné látky.

(300MHz, DMSO-dg): 9.50 (br s, 4H), 4-65 (m, 2H), 3.60 (s, 8H), 3.05 (s, 8H) 1.90-1.40 (m, 12H).

cis-l,5-cyklooktylen bis(1-piperazinkarboxylát) bishydrochlorid (1,94 g, 4,5 mmol) byl rozpuštěn v dichlormethanu (75 mL) a byl přidán diizopropylethylamin (2,0 mL, 11.5 mmol).

Následně byl - přidán 4-aminofenylmethylizokyanát tert-butyIkarbamát (2,26 g, 9,1 mmol) a směs byla míchána po dobu 2 hodin při teplotě místnosti - Dichlormethanový roztok byl promyt 0,5 N vodnou HCl (2 x 50 mL) , sušen pomocí

Směsi bezvodého MgSO^ a zfiltrován. Po zakoncentřování ve vakuu bylo provedeno stanovení pomocí flash chromatografie na silikagelu s ethyletherem, následované elucí ethylacetát:ethanol 10:1. Byl získán čistý cis-1,5-c óktylen bis[4-(p-tert-butoxykarbonylaminobenzyl)-karbamoyl)-1piperazinkarboxylát] (3,5 g, výtěžek 90 %) v podobě bezbarvé pěny.

¹H-MMR (300MHZ, CDC1₃): 7.25 (dd AB, 8H), 6.70 (s, 2H), 5.00 (tr, 2H) , 4.80 (ro, 2H), 4.30 (d, 4H) , 3.45-3.30 (m, 16H) , 2.00-1.40 (m, 12H), 1.50 (s, 18H).

bí cis-l,5-cyklooktylen bis [4-(p-aminobenzyl)karbamoyl-1-piperazinkarboxylát] :

cis-l, 5-cyklooktylen bis (4-(p-tez-t-butoxykarbonylaminobenzyl)-karbamoyl·)-1-piperazinkarboxylát] (3,5 g, 4,0 mmol) reagoval s HCl v dioxanu (4,0 M, 20 mL) po dobu 30 minut při teplotě místnosti a poté byla směs zředěna ethyletherem (100 mL). Rozpouštědlo bylo opatrně dekantováno a tak oddělena sraženina hydrochloridové soli. Sraženina byla sušena ve vakuu a získán cis-l,5-cyklooktylen bis[4-(p-aminobenzyl)karbamoyl-l -piperazinkarboxylát bis-hydrochlorid v podobě hygroskopické, světlehnědé pevné látky, která byla použita bez další purifikace.

¹H-NMR (3 00MHz, DMEO-d_€): 10.25 (br s, 6H) , 7.30 (dd AB, 8H) , 7.15 (tr, 2H) , 4.60 (m, 2H) , 4.20 (d, 4H) , 3.30 (s, 16H) , 1.80-1.40 (m, 12H).

cis-l,5-cyklooktylen bis[4-(4-guanidinobenzyl)karbamoyl-l-piperazinkarboxylát] (Sloučenina 3):

cis-l,5-cyklooktylen bis[4-(p-aminobenzyl)karbamoyl-1piperazinkarboxylát bis-hydrochlorid, který byl získán výšeuvedeným postupem byl zahříván s nadbytkem kyanamidu (8,0 g, 190 mmol) při 60-65 °C po dobu 1,5 hodiny. Výsledný žlutý roztok byl ochlazen na teplotu místnosti a poté byl přidán ethylether (250 mL). Nerozpustný zbytek byl promyt dalším ethyletherem (3 x 100 mL) a surová hydrochloridová sůl byla usušena ve vakuu. Amorfní látka byla poté rozpuštěna vévodě (40 mL) a suspenze zfiltrována přes filtrační papír typu CV (Millipore, 0,22 m). Výsledný vodný filtrát byl purifikován pomocí preparativní HPLC s reversní fází a lyofilizován. Byl získán cis-1,5-cyklooktylen bisf 4-(4-guanidinobenzyl)karbamoyl-1-piperaz inkarboxylát ] (Sloučenina 3) bis-hydrochlorid v podobě špinavě bílé pevné látky.

•^-NHR (300MHz, DMSO-dg): 9.70 (s, 2H), 7.40 (s, 8H), 7.20 (dd

AB, 8H), 7.15 (tr, 2H), 4.65 (m, 2H), 4.20 (d, 4H), 3.30 (s, 16H), 1.80-1.40 (m, 12H).

Elektrospray LRMS: počítáno pro C Η N O : MH‘: 749,9;

5 2 TL 3 6

MH₂ ⁺²2/2: 375,5. Nalezeno MH⁴: 749,9; MH₃‘²/2: 375,3

4-(tert-butoxykarbonylamino)benzylamin hydrochlorid;

A-aminobenzylamin (5,56 g, 45,6 mmol) byl rozpuštěn ve vodě (45 mL) a do roztoku byla přidána kyselina citrónová (9,63 g, 50 mmol). Di-tert-butyldikarbonát (9,94 g, 45,5 mmol) v dioxanu (20 mL) byl přidáván po kapkách k výšeuvedenému roztoku a směs byla míchána po dobu delší něž 48 hodin při teplotě místnosti. Žlutá suspenze byla zfiltrována a vodný roztok alkalizován nadbytkem pevného Na₂CO₃. Extrakcí vodného roztoku ethylacetátem (3 x 35 mL), následným promýváním spojených organických frakcí nasyceným vodným roztokem Naci a sušením pomocí bezvodého MgSO^ byl získán surový benzylamin. Filtrací a zakončentrováním ve vakuu byla získána bílá pevná látka, která byla rozpuštěna v methanolu (30 mL) a roztok byl okyselen HCl v dioxanu (4 M, 8,4 mL, 33,6 mmol). Byl přidán ethylether (100 mL), provedena filtrace výsledné suspenze a vzorek byl vysušen ve vakuu. Byl získán 4-(tert-butoxykarbonylamino) benzylamin hydrochlorid (7,2 g, výtěžek 61 %) ve formě bezbarvě pevné látky.

¹H-NMR (300MHz, DMSO-dg): 9.43 (s, ΤΗ) , 8.20 (brs, 3H), 7-40 (dd AB, 4H) , 3.92 (m, 2H) , 1.50 (s, 9H) .

4-(tert-butoxykarbonylamino)benzylamin hydrochlorid (3,39 g, 13,1 mmol) byl rozpuštěn v dichlormethanu (120 mL) při teplotě 0 °C, byl přidán pyridin (4,3 mL, 53 mmol) a trifosgen (1,3 g, 4,4 mmol). Směs byla pomalu ohřívána na teplotu místnosti podobu delší než 12 hodin a poté byl přidán vodný roztok kyseliny chlorovodíkové (0,5 N, 100 mL). Organická fáze byla vysušena pomocí bezvodého MgSO^, zfiltrována a zakoncentrována. Byl získán (tert-butoxykarbonylamino)benzylizokyanát (2,7 g, výtěžek 84 %) v podobě hnědé pevné látky.

(300MHZ, CDC1₃): 7.29 (dd AB, 4H) , 6.55 (br s, IH),

4.40 (s, 2H), 1.55 (s, 9H).

Způsob B:

tert-butyl 1-piperazinkarboxy1át-4-karbonylchlori d:

tert-butyl 1-piperazinkarboxylát (321 mg, 1,72 mmol) byl rozpuštěn v dichlormethanu (3,0 mL), byl přidán pyridin (210 L, 2,6 mmol) a výsledný roztok byl ochlazen na teplotu 0 °C.

Následně byl přidán trifosgen (255 mg, 0,86 mmol) a reakční směs byla ohřívána na teplotu místnosti po dobu delší než 30 minut. Ke směsi byl přidán vodný roztok HCl (0,10 N, 5,0 mL) a dichlormethan (5 mL) a organická fáze byla vysušena pomocí bezvodého MgSO^. Po filtraci a zakoncentrování byl získán tert-butyl l-piperazinkarboxylát-4-karbonylchlorid (416 ing, výtěžek 97 %) v podobě žlutě krystalické pevné látky.

¹H-NMR (300MHz, CDClg) : 3.70 (m, 2H) , 3.60 (TO, 2H) , 3.50 <10,

4H), 1.50 (s, 9H).

1-f(4-guanidinobenzyl)karbamoyl]piperazin bis-trifluoracetát: 4-Guanidinobenzylamin bis-trifluoracetát (380 mg, 0,97 mmol) byl rozpuštěn v DMF (2,0 mL) a dále byl přidán diizopropylethylamin (700 L, 4,0 mmol). Poté byl přidán tertbutyl-l-piperazinkarboxylát-4-karbamoylchlorid (241 mg, 0,97 mmol) a směs byla míchána při teplotě místnosti podobu delší než 1 hodina. Výsledný roztok byl zakoncentrován ve vakuu a rozpuštěn ve vodě (5 mL). Výsledná suspenze byla zfiltrována, vodný roztok alkalizován nadbytkem pevného Na^CO^ a byla získána nerozpustná žlutá olejovítá kapalina, která byla oddělena od vodné fáze dekantací. Kapalina byla vysušena ve vakuu, ponechána reagovat s trifluoroctovou kyselinou (5 mL) po dobu 15 minut a zakoncentrováním byl získán surový fenylguanidin bis-trifluoracetát v podobě oranžové olejovité kapaliny. Sůl byla poté rozpuštěna vévodě (3 mL) a látka přečištěna pomocí preparativní HPLC s reversní fází a lyofilizována. Byl získán l-[(4-guanidinobenzyl)karbamoyl]piperazin bis-trifluoracetát v podobě žluté amorfní pevné látky.

¹H-NMR (300MHz, DMEO-d₆): 10.15 (s, IH), 9.10 (br s, 2H), 7.65 (s, 4H), 7.40 (tr, IH), 7.25 (dd AB, 4H), 4.25 (d, 2H), 3.55 (m, 4H), 3.10 (s, 4H).

Xó

Elektrospray LRMS: počítáno pro ^C33^H2O^N6°^: : 277,4;

MH^’²/2: 139,2. Nalezeno: MH⁺ 277,4; MH.//2: 139,3.

•cis-1,5-cyklooktylen bis [4—((4-guanidinobenzyl)karbamoýl)-1piperazinkarboxylát] (Sloučenina 3):

l-[(4-guanidinobenzyl)karbamoýl]piperazinbis-trifluoracetát (138 mg, 0,27 mmol) byl rozpuštěn v DMF (1,5 mL) a byl přidán diisopropylethylamin (71,5 L, 0,4 mmol) a cis-1,3-cyklooktandiol bis-chlorformiát (36,0 mg, 0,14 mmol). Reakční směs byla míchána při teplotě místnosti po dobu delší než 12 hodin a zakoncentrována ve vakuu. Amorfní zbytek byl rozpuštěn ve vodě (5 mL) a látka purifikována pomocí preparativní HPLC s reversní fází a lyofilizována. Byl získán cis-1,5-cyklooktylen bis[4-guanidinobenzyl)karbamoýl)-1-piperazinkarboxylát] (Sloučenina 3) v podobě špinavě bílé pevné látky.

Způsob C:

N-tert-buty1-N'-4-aminobenzylmočovina hydrochlorid:

4-aminobenzylamin (50,34 g, 0,412 mol) v dichlormethanu (200 mL) byl převeden do jednolitrové, tříhrdlé nádoby s kulatým dnem opatřené mechanickým mícháním a roztok byl ochlazen na teplotu 0 °C. Di-tert-butyldikarbonát (89,9 g, 0,412 mol) v dichlormethanu (200 mL) byl po kapkách přidáván k roztoku (přidávání trvalo déle než 30 minut) a výsledná suspenze byla míchána při teplotě 0 °C po dobu dalších 2 hodin až byl získán téměř homogenní roztok. Roztok v dichlormethanu byl promyt vodným roztokem NaOH (1,0 M, 500 mL) a poté vodou (500 mL) a organická fáze byla vysušena pomocí bezvodého MgSO^. Po zfiltrování a zakoncentrování ve vakuu byl získán 4-amino-W-tert-butylkarbomoylbenzylamin v podobě žluté olejovité kapaliny. Anilin byl poté rozpuštěn ve směsi ethylether:methanol (2:1, 225 mL) a roztok ochlazen na teplotu 0 °C. Po okyselení pomocí HCl v dioxanu (4,0 M, 115 mL, 0,412 mol) a přidání ethyletheru (200 mL) byla získána hustá, světležlutá sraženina. Filtrací a promytím dalším objemem ethyletheru (500 mL) následovanými sušením ve vakuu byl získán N-tert-butyl-W'-4-aminobenzylmočovina hydrochlorid (100,23 g, výtěžek 94 %) ve formě světležluté pevné látky, která byla dále používána bez další purifikace.

¹H—NMR (300 MHz, DMSO-d_£) : 10.40-10.20 (br s, 3H) 7.40 (tr, IH), 7.30 (s, 4H) , 4.10 (d, 2H) , 1.40 (s, 9H).

N-tert-butyl-N-4-guanidinobenzylmočovina:

Kyanamid (100 g, 2,4 mol) byl převeden do 500 mL baňky š kulatým dnem a zahřát na 60—65 °C dokud látka úplně neroztála. N-tert-butyl-N'-4-aminobenzylmočovina hydrochlorid (25,3 g, 97,8 mmol) byl potom přidán přímo k tekutému kyanamidu a výsledný žlutý roztok byl míchán při teplotě 60—65 °C další 2 hodiny. Pak byla přidána voda (100 mL) a roztok byl ochlazen na teplotu místnosti. Vodný roztok byl promyt ethyletherem (1L) a organická fáze byla zpětně extrahována vodou (2x, 100 mL). Spojené vodné vrstvy byly znovu promyty ethyletherem (500 mL) a vodný roztok byl ochlazen v ledové lázni. Následovala alkalizace roztoku vodným roztokem NaOH (10 M, 100 mL). Výsledná nerozpustná olejovitá kapalina pomalu krystalizovala a byla oddělena filtraci. Materiál byl potom promyt vodou a so sušen ve vakuu. Byla získána N-tert-butyl-N-4-guanidinobenzylmočovina (18,3 g, výtěžek 70,8 %) v podobě bezbarvé, krystalické pevné látky.

¹H-NMR (300 MHz, DMSO-dg): 9.70 (s, IH), 7.42 (tr, IH) , 7.40 (s, 4H), 7.25 (d, 2H), 7.15 (d, 2H), 4.10 (d, 2H), 1.40 (s,

Trifosgen (25 g, 84,2 mmol) byl rozpuštěn v dichlormethanu (200 mL) a výsledný roztok byl ochlazen na teplotu 0 ”C. K tomuto roztoku byl po kapkách přidáván roztok tert-butyl 1-piperazinkarboxylátu (40 g, 214,8 mmol) a pyridinu (35 mL, 432,7 mmol) v dichlormethanu (100 mL) a reakční směs se postupně po dobu delší než 30 minut ohřívala na teplotu místnosti. Směs byla poté ochlazena přidáním vodného roztoku HC1 (0,1 N, 200 mL), vodná fáze byla promyta dichlormethanem (50 mL) a spojené organické fáze byly vysušeny pomocí bezvodého MgSO^. Následnou filtrací a zakoncentrováním ve vakuu byl připraven tert—butyl 4-chlorokarbonyl-l-piperazinkarboxylát (45,6 g, výtěžek 85 %) v podobě žluté pevné látky, která je používána bez dalšího přečištění. Látku lze dále purifikovat krystalizací z ethylether/hexanu.

¹H-NMR (300 MHz, CDC1₃: 3.70 (m, 2H) , 3.60 (m, 2H) , 3.50 (m, 4H), 1.50 (s, 9H).

tert-butyl 4-guanidinobenzylkarbamoyl-1-piperazinkarboxylát trifluoracetát:

Reakci N-tert-butyl-N-4-guanidinobenzylmočoviny (41,77 g, 0,158 mol) s trifluoroctovou kyselinou (100 mL) po dobu 30 ^3 minut při teplotě místnosti byla získána téměř bezbarvá kapalina, která byla zakoncentrována ve vakuu při teplotě 45 °C, triturována s ethyletherem (3 x 400 mL) a vysušena ve vakuu. Byla získána bezbarvá pěna. Ke zbytku byl přidán methanol (200 mL), poté diizopropylethylamin (55 mL, 0,32 mol, množství je odvozeno od odhadovaného množství přítomné TFA) a roztok byl ochlazen na teplotu O °C. Byl přidán tert-butyl l-piperazinkarboxylát-4-karbamoylchlorid (39,3 g, 0,158 mol) v dichlormethanu (120 mL) a poté další diizopropylethylamin (30 mL). Reakční směs byla postupně ohřátá na teplotu místnosti a míchána po dobu dalších 12 hodin. Po zakoncentrování ve vakuu do podoby oranžové olejovité kapaliny a po přidání vody (200 mL) byla získána hustá sraženina, která byla oddělena filtraci. Surová guanidin-TFA sůl byla rekrystalizována ze směsi acetonitrii/ether a byl získán tert-butyl 4—guanidinobenzylkarbamoyl-l-piperazinkarboxylát trifluoracetát (62,0 g, výtěžek 80 %) v podobě světležluté pevné látky.

¹H-NMR (300 MHz, DMSO-d₆) : 10.15 (s, IH) , 9.10 (br S, 2H) , 7.65 (S, 4H), 7.40 (tr, IH), 7.25 (dd AB, 4H), 4.25 (d, 2H) , 3.55 (m, 4H), 3.10 (s, 4H).

Elektrospray LRMS: počítáno pro ^C13^H20N₆0- MH*: 277,4;

MH₂*²/2; 139,2. Nalezeno: MH* 277,4; MH₂*²/2; 139,3.

cis-l,5-cyklooktylen bis[4-4-guanidinobenzylaminokarbonyl)l-piperazinkarboxylát] (Sloučenina 3)

Reakcí tert-butyl 4-guanidinobenzylkarbamoyl-l-piperazinty karboxyláttrifluoracetátu (50 g, 0,102 mol) s trifluoroctovou kyselinou (50 mL) při teplotě místnosti po dobu 15 minut byl získán homogenní roztok. Velká část TFA byla odstraněna ve vakuu a byl tak získán amorfní zbytek, který je rozpustný ve vodě. Tento materiál byl rozpuštěn ve vodě (100 mL) a pH upraveno na hodnotu 7,0-7,5 opatrným přidáváním 10 M vodného roztoku NaOH. K výšeuvedenému vodnému roztoku byl přidán cis1,5-cyklooktylen bis-chlorformiát (13,5 g, 0,05 mol) v THF (75 mL) a směs byla míchána při teplotě místnosti. pH této směsi bylo měřeno pomocí standardního laboratorního pH-metru a neustále znovuupravováno na hodnotu 7,0-8,0 přídavky 10 M vodného roztoku NaOH podle potřeby. Po stabilizaci pH hodnoty směsi (po zhruba 1 hodině), je kvantitativní průběh reakce kontrolován pomocí HPLC s reversní fází. Pak byl k téměř homogennímu roztoku přidán ethylether (50 mL) a bifázická směs byla zalkalizována nadbytkem 10 M vodného roztoku NaOH. Byla získána bílá suspenze volné baze arylguanidinu. Tato suspenze byla zakoncentrována na rotační odparce za odstranění větší části THF a jemné sraženina byla oddělena filtrací. Pevná látka, která má pastovitou konzistenci, byla poté promyta jedenkrát vodou a vysušena ve vakuu. Byl získán cis-1,5-cyklooktylen bis[4—4-guanidinobenzylaminokarbonyl)-1-piperazinkarboxylát (31 g, výtěžek 81 %) v podobě bílé pevné látky (čistota vyšší než 97 % podle měření HPLC). Volná baze byla rozpuštěna ve vodné HCI a zfiltrována, aby se odstranily stopy nerozpustného zbytku. Po lyofilizaci byl získán cis-1,5-cyklooktylen bis[4-4-guanidinobenzylaminokarbonyl)-1-piperazinkarboxylát hydrochlorid.

5~£~ *H-NMR (hy^rochloride salt) (300 MHz, DMSO-dg): 9.70 (s, 2H) , 7.40 (s, 8H) , 7.20 (dd AB, 8H) , 7.15 (tr, 2H) , 4.65 (m, 2H) , 4.20 (d, 4H) , 3.30 (s, 16H) , 1.80-1.40 (m, 12H) .

Elektrospray LRMS (hydrochloridová sůl): počítáno pro

C H NO MH * : 749,9; MH *³/2: 375,5. Nalezeno:MH‘: 749,9;

52 '12 6s ⁹ 2

MH₂*²/2: 375,3.

Způsobem analogickým postupu popsaném v Příkladu 3, Způsob A při použití různých výchozích materiálů, byly připraveny následující sloučeniny podle tohoto vynálezu:

cis-1,5-cyklooktylen bis{4-(2-(l-amidinopiperid-4-yl)ethylNMR (300MHz, DMSO-dg) : 7.4(s. 8H) , 6.6(s, 2H) , 4.6(s, 2H) , 3.8(d, 4H), 3.6(s, 8H) , 3.3(s, 14H), 3.0 (m, 20H) 1.0(m, 4H) cis-1,5-cyklooktylen bis[4-(tr’ans-4-aminomethylcyklóhexylkarbonyl)-l-piperazinkarboxylát] (Sloučenina 9); Elektrospray LRMS: počítáno pro ^Η^Ν,/ζ: MH* 647,9. Nalezeno: MH* 648,1;

cis-1,5-cyklooktylen bis[4-(4-guanidinofenylacetyl)-1-piperazinkarboxylát] (Sloučenina 10); Elektrospray LRMS: počítáno pro C Η N O ; MH*: 718,9. Nalezeno: MH* 717,3;

cis-1,5-cykloktylen bis[4-(3-(4-guanidinofenyl)propionyl3-1piperazinkarboxylát] (Sloučenina 11); Elektrospray LRMS: počítáno pro C H NO ; MH* 746,9; nalezeno: MH* 745,5; cis-1,5-cyklooktylen bis(4-(trans-4-aminomethylcyklohexyl£7ζ methylkarbamoyl)-1-(perhydro-7H-l,4-diazepin)karboxylát] (Sloučenina 12); Elektrospray LRMS: počítáno pro ^c3a^Hes^Na^o6^: MH*: 734; MH *²/2: 367,5. Nalezeno: MH *²/2: 367,7;

cis-l,5-cykloktylen bis [4-(4-aminomethylbenzylkarbamoyl)-lpiperazinkarboxylát] (Sloučenina 13);

Elektrospray LRMS: počítáno pro ^c3e^HS2N_a0₆: MH⁴: 693,9; nalezeno: MH⁴: 693,5;

cis-l,5-cyklooktylen bis{4-[4-(2-aminoethyl)benzylkarbamoyl]1-piperazinkarboxylát} (Sloučenina 14);

¹H-NMR (300ΜΗΖ, DMSOdg) : 7.34, 7.15(d, 8H), 4.64(bt, 4H), 4.l5(m, 2H), 3.92(d,

4H), 3.54(m, 4H), 3.25(appd, 16H), 1.73-1.47(m, 12H);

Elektrospray LRMS : počítáno pro ^c3„^H.,_& ^Na°_ri ^: MH ⁴ : 721;

nalezeno: MH⁴: 721;

cis-l,5-cyklooktylen [4-(4-aminomethylbicyklof2.2.2]okt-lylmethylkarbamoyl)-1-piperazinkarboxylát] (Sloučenina 15);

¹HMMR (300MHz, DMSO-dg): 4.18(m, 2H), 3.40(m, 4H), 3,21(d, 16H), 2.8(d, 4H) , 1.75—1.39(m, 36H);

cis-l,5-cyklooktylen bis{4-[4- (2-aminoethyl)fenylacetyl]-1piperazinkarboxylát} (Sloučenina 16);

^1H~NMR (3 00MHZ, DMSO-dg_} 7.13, 6.93(d, 8H) , 5.8(d, 4H) , 3.68(m, 4H) , 3.56, 3.39(d, 16H)

4.0(m, 2H), 2.69(t, 4H), 2.69(t, 4H), 1.82-1.50(m, 12H);

SP

Elektrospray LRMS: počítáno pro ^C3S^HS4^N6°₆ ^: MH * : 691;

nalezeno: MH*: 691;

cis-1,5-cyklooktylen bis {4-[4-(2-aminoethyl)benzoyl]-lpiperazinkarboxylát) (Sloučenina 17); Elektrospray LRMS: počítáno pro C H NO : MH*: 662,8; nalezeno: MH*: 664; cis-1.5-cyklooktylen bis{4-[4-(l-aminoprop-2-ylJbenzoyl]-lpiperazinkarboxylát) (Sloučenina 18);

¹H-NMR (300MHz, DMEO-dg): 7.33(s, 8H) , 4.6(m, 2H), 3.35-3.06(m, 18H), 2.97(m, 4H), 1.731.5(m, 12H), 1.22(d, 6H), 1.82-1.50(m, 12H);

Elektrospray LRMS: počítáno pro ^c3e^HS4^N6°₆ ^: MH*': 691;

nalezeno: MH*: 692;

cis-1,5-cyklooktylen bis{4-[4-(2-amínoethyl)piperid-l-yl]-1piperazinkarboxylát} (Sloučenina 19);

¹H-NMR (3O0MHZ, DMSO-dg) :

3.62(d, 8H), 3.42, 3.19(s, 16H), 2.97(t, 4H), 2.82(t, 4H),

1.77—1.55(m, 24H), 1.13(m, 4H);

Elektrospray LRMS: počítáno pro ^C34^H6O^N8°6^: MH: 676,9; nalezeno: MH: 6 77;

cis-1,5-cyklooktylen bis[4-[trans-4-(2-aminoethyl)cyklo hexylacetyl]-1-piperazinkarboxylát] (Sloučenina 20);

^JH-NMR (300MHz, DMSP-d_fi): 3.52 (m, 16H) ,

2.97(t,4H), 2.39(d, 4H), 1.81-1.5(m, 34H), 1.32(m, 6H), 0.99(m,

Elektrospray LRMS: počítáno pro ^ε3β^ΗβΛ^Ν6°₆ ^: MH^-4: 703;

nalezeno: MH*: 703;

trans-1,4-cyklohexylen bis[4-(4-guanidinobenzylkarbamoyl)-1piperazinkarboxaldehyd] (Sloučenina 21); Elektrospray LRMS:

počítáno pro G Η N O : MH*: 688,8; nalezeno: MH*: 689; a cis-1,5-cyklooktylen bis{4-[4-(2-aminoethyl)cyklohexylkarbonyl]-1-piperazinkarboxylát} (Sloučenina 22);

¹H-NMR (300MHz, DMSO-d₆): 3.56, 3.49(d, 16H), 2.96(t,4H), 1-77(m, 20H), 1.51(m, 6H), 1.33(m,6H), 1.01(m, 4H);

Elektrospray LRMS: počítáno pro C^H^N^O^: MH*: 674,9; nalezeno: MH*: 675;

Způsobem analogickým postupu popsanému v Příkladu 3, Způsob B a při použití různých výchozích materiálů byly připraveny následující sloučeniny podle tohoto vynálezu: trans-1,4-cyklohexylendimethylen bis{4—[4-(aminomethyl)piperid-1-ylkarbonylaminomethyl3-1-piperidinkarboxylát} (Sloučenina 23);

^IH-NMR (300MHZ, DMSO-d₆):

8.0 (S, 4H) , 6.5 (s, 2H) , 4.5 (m, 8H) , 3.9 (m, 4H) , 3.8 (m, 2H) , 2.8(s, 2H), 2.6(m, 16H), 1.6(m, 16H), 1.0(m, 10H);

cis-1,5-cyklooktylen bis[4-(4-amidinofenylacetyl)-1-piperazinkarboxylát) (Sloučenina 24); Elektrospray LRMS: počítáno pro C H NO: MH*: 688,8; nalezeno: MH*: 689,6;

4 4 S S € cis-1,5-cyklooktylen bis{4-[4-(aminomethyl)piperid-1-ylkarbonylaminoJbutylaminokarboxylát} (Sloučenina 25);

¹H-NMR (300MHz, DMSO-dg): 8.1(s, 6H), 7.0(s, 2H), 4.6(s, 2H), 4.2(m, 12H), 3.9(d, 4H), 2.9(m, 8H), 2.6(m, 8H) , 1.6(m, 20H), 1.3(s,

6H), 1.0(m, 4H),

Elektrospray LRMS: počítáno pro ^c3X^íi64N_s0₆: MH * : 652,9;

nalezeno: MH^-4 : 653,7;

cis-1,5-cyklookty1en bis{4-[4-(aminomethy1)piperid-1-ylkarbonylaminomethyl]-l-piperidinkarboxylát} (Sloučenia 26);

¹H-NMR (300ΜΗΖ, DMSO-dg): 8.1(s, 6H), 6.5(s, 2H), 4.6(S, 4H), 4.0(m, 24H) , 2.9(d, 4H), 2.6(m, 12Hj , 1.6(m, 20H) , 0.9(m, 14H):

Elektrospray LRMS: počítáno pro ^C34^H64^NS^O6^: 705;

nalezeno: MH⁴ : 706,6;

cis-1,5-cyklooktylen bis[4-(l-amidinopiperid-4-ylmethylkarbamoyl)-1-piperazinkarboxylát] (Sloučenina 27);

¹HNMR (300-MHz, DMSO-dg): 7.2(s, 8H) , 6.6(m, 2H), 4.6(m, 4H), 3.8(d, 6H), 3.4(m, 31H), 2-9(m, 8H), 1.7(m, 16H) , 1.1(m, 4H) ;

cis-1,5-cyklooktylen bis[4-(4-amidinobenzylkarbamoyl)-1piperazinkarboxylát](Sloučenina 28);

¹H-NMR (30 OMHZ, DMSO-dg):

9.4(s, 4H), 7.8(d, 4H), 7.6(d, 4H), 7.4(m, 2H), 4.8(m, 2H), 4.4(m, 4H), 3.4(m, 40H), 1.8(m, 10H);

trans-2,6-(4,8-dioxabicyklof3.3.0}oktylen) bis[4-(4guanidinobenzylkarbamoylj-1-piperazinkarboxylát] (Sloučenina

29); Elektrospray LRMS: počítáno pro C₃₄H^_gN_i20_a: MH'; 751,8;

MH^'²/2 376,4. Nalezeno: MH⁴: 751,2; MH₂*²/2 376,4;

trans-2,3-bicyklo[2.2.2]okt-5-enylendimethylen bis[4-(4guanidinobenzylkarbamoy1)-1-piperazinkarboxylát] (Sloučenina

30) ; Elektrospray LRMS: počítáno pro C Η N O : MH“: 773,9; MH_; ⁴’/2 387,5. Nalezeno: MH⁴: 773,2; MH₂*²/2 387,2;

cis-1,5-tetracyklol 3.3.1.1³' ’⁷] decyl end ime thy len bis[ 4-( 4guanidinobenzylkarbamoy1)-1-piperazinkarboxylát] (Sloučenina

31) ; Elektrospray LRMS: počítáno pro ^c4O^Híia^N3 2°₄ ^{: MH}* ^: 768;

MH ⁴²/2 384,5. Nalezeno: MH* : 769,4; MH *²/2 385,4; a 2 ^z 2 cis-1,5-cyklooktylen bis[4-(4-amidinobenzoylaminomethyl)-1piperidinkarboxylát] (Sloučenina 44);

(300MHz, DMSO-dg):

9.43 (s, 2H), 9.16 (s, 2H), 8.77 (t, IH), 8.00 (d, 2H), 7.86 (d, 2H) , 4.61 (br s, IH), 3.91(br d, 2H) , 3.14 (brs, 2H), 2.69 (br s, 2H) , 1.79-1.54 (m, 8H), 1.51-1.42 (m, IH) , 0.99 (q,

2H) ;

Elektrospray LRMS:

počítáno pro G_3gH_s4N_sO₆: MH-: 716,9; MH^ ^{4 2}/2 358,5. Nalezeno: MH“: 717,5; MH^^-*²/2 359,5;

cis-1,5-cyklooktylen bis[4-(4-amidinopiperid-l-ylkarbonylaminomethyl)-l-pi.peridinkarboxylát] (Sloučenina 45);

¹H-NMR (300MHz, DMSO— d₆): 8.8 (d, 4H) , 6,57 (S, IH) , 4.61 (s, IH), 4.06 (d, 2H) , 3.9 (d, 2H) , 2.84 (br S, 2H), 2.73-2.5 (m, 4H) , 1.77-1.4 (m, 10H), 0-89 (q, 2H);

Elektrospray LRMS: počítáno pro ^c3e^HGG^Nlo°_G ^: MH*· 732,9; MH₂*²/2 366,9. Nalezeno: MH*: 731,6; MH_/²/2 366,5; a cis-1,5-tetracyklo[3.3.1.I³- ^v jdecylendimethylen bisf 4-(4guanidinobenzylkarbamoyl)-l-piperazinkarboxaldehyd] (Sloučenina 32); Elektrospray LRMS: počítáno pro ^cAO^Hss^Nia^Ge^: MH*: 801,9. Nalezeno: MH*: 802,1; 1,2-cyklohexylen bis[4-(4-guanidinobenzylkarbamoyl)-l-piperazinkarboxaldehyd] (Sloučenina 46); Elektrospray LRMS: počítáno pro C Η N O : MH*²/2: 345,7. Nalezeno: MH*²/2: 345,3;

48 12 4 '

1,4-bicyklo[2.2.2 Joktylendimethylen bisf4-(4-guanidinobenzylkarbamoyl )-l-piperazinkarboxylát] (Sloučenina 47);

Elektrospray LRMS: počítáno pro C_3sH_s4N_i2O₆: MH*²/2: 388,3.

Nalezeno: MH*²/2: 388,3; cís-l,5-cyklooktylenbis[4-(4-guanidinofenylkarbonylaminomethyl)-l-piperidinkarboxylát] (Sloučenina 48); Elektrospray LRMS: počítáno pro ^c3SH_S4N_ioO_e: MH*²/2: 374,5. Nalezeno: MH‘²/2: 374,6; á cis-1,4-cyk1ohexylendimethylen bisf4-(4-guanidinobenzylkarbamoyl)-1-piperazinkarboxylát] (Sloučenina 49); Elektrospray LRMS: počítáno pro C^H^N^O^.: MH*²/2: 375,4. Nalezeno :

MH*²/2: 375,1.

Příklad 4 cis-1,5-cyklooktylen bisf 4-((trans-4-aminomethylcyklohexylenmethylen)karbamoylj-1-piperazinkarboxylát] (Sloučenina 4).

Tento příklad popisuje přípravu sloučeniny podle tohoto vynálezu, kde Z je aminoskupina, X³ je -Χ⁶-Χ'-Χ^η (kde n6 je 1, X⁷ je trans-1,4-cyklohexylen), X² je -NHC(O)-, X³ je

1,4-piperazinylen, X⁴ je -C(O)O- a Y je cis-1,5-cyklooktylen.

trans-4-(aminomethyl)cyklohexanmethanolhydrochlorid:

1.0 M roztok boranu v tetrahydrofuranu (250 mL, 260 mmol) byl pomalu po kapkách přidáván k suspenzi trans-4-(aminomethyl) cyklohexankarboxylové kyseliny (10,0 g, 64,0 mmol) v tetrahydrofuranu. (250 mL). Byl pozorován vývoj plynu. Reakční směs byla zahřívána po dobu 14 hodin se zpětným chladičem. Výsledný roztok byl ochlazen na teplotu 0 °C a opatrně po kapkách byl k němu přidáván 1 N roztok HCI v methanolu (250 mL). Býl pozorován vývoj plynu. Byla získána bílá suspenze, která byla míchána podobu 1 hodiny při 23 °C a poté zakoncentrována. Ke zbytku byl přidán methanol a suspenze byla zakoncentrována. Tento postup byl opakován dvakrát a byl získán trans-4-(aminomethylJcyklohexanmethanolhydrochlorid (10,6 g, výtěžek 93 %) v podobě bílé pevné látky.

NMR (CD₃OD): 3.38 (d, 2H), 2.71 (d, 2H), 1.88 (d, 4H), 1.48 (m, 2H), 1.01 (m, 2H)

N-tert-butoxykarbonyl-trans-4-(aminomethyl Jcyklohexanmethanol:

Uhličitan sodný (1,33 g, 12,4 mmol) byl přidán k roztoku trans-4-(aminomethyl Jcyklohexanmethanolhydročhlor idu (1,5 g,

8,3 mmol) ve směsi dioxan:voda 1:1 (40 mL). K reakční směsi byl přidán di-tert-butyIdikarbonát (2,0 g, 9,13 mmol) při teplotě 0 °C. Reakční směs byla míchána při teplotě místnosti po dobu 5 hodin a poté byla rozdělena mezi 10 % methanol v dichlormethanu a vodu. Organická fáze byla vysušena pomocí bezvodého Na^SO^ a zakoncentrována. N-tert-butoxykarbonyltrans-4-(aminomethyl)cyklohexanmethanol (1,97 g, výtěžek 98 %) byl získán jako bílá pevná látka.

NMR (CDC1₃): 4.58 (br, IH), 3.44 (d, 2H) , 2.95 (tr, 2H) , 1.81 (m, 4H), 1.54 (m, 2H) , 1.44 (s, 9H), 0.92 (tr, 4H)

N-tert-butoxykarbonyl -tranS-4 - ( aminomethyl) cyk 1ohexanmethyl— tosylát:

p-Toluensulfonylchlorid (3,3 g, 17,0 mmol) byl přidán k roztoku N- tert-butoxykarbonyl -trans-4 - (ami n ome thy 1) cyk 1 ohexanmethanolu (3,5 g, 14,0 mmol) v pyridinu (20 mL) obsahujícím šíto (4 ) a reakční směs byla míchána při teplotě 23 °C po dobu 23,5 hodiny. Výsledná bílá suspenze byla zakoncentrována a získaný zbytek rozdělen mezi dichlormethan a 0,05 N HCI. Organická vrstva byla vysušena pomocí bezvodého Na^SO^ a zakoncentrována. Surový N-tert-butoxykarbonyl-trans-4-(aminomethyl)cyklohexanmethyltosylát (5,73 g) byl získán v podobě žluté pevné látky.

NMR (CDC1₃): 7.78 (d, 2H), 7.34 (d, 2H), 4.56 (br, IH), 3.82 (d, 2H), 2.94 (tr, 2H) , 2.48 (s, 3H) , 1.74 (d, 4H) , 1.64 (m,

2H), 1.48 (s, 9H), 0.91 (tr, 4H)

N-tert-butoxykarbonyl-trans-4- (aminomethyl) cyklohexanmethyl azid:

Azid sodný (4,7 g, 70,0 mmol) byl přidán k roztoku N-tert-butoxykarbonyl-trans-4- (aminomethyl) cykl ohexanmethyltosylátu (5,73 g, 14,0 mmol) v DMF (50 mL) obsahujícím šíto (4 ) a výsledná suspenze byla míchána při teplotě 23 °C po dobu 190 hodin a pak byla zakoncentrována. Získaný zbytek byl rozdělen mezi dichlormethan a vodu. Organická fáze byla

vysušena pomocí bezvodého Na^SO^ a zakoncentrována. N-tertbutoxykarbonyl-trans-4—(aminomethyl)cyklohexanmethylazid (3,22 g, výtěžek 86 %) býl získán v podobě žluté olejovité kapaliny.

NMR (CDC1₃): 3.14 (d, 2H), 2.99 (tr, 2H) , 1.82 (tr, 4H),

1.51 (m, 2H), 1.48 (s, 9H), 0.99 (m, 4H)

N-tert-butoxykarbonyl-trans-1,4-cyklohexan bis(methylamin)hydrochlorid:

Κ N—tert-butoxykarbony1-trans-4-(aminomethyl)cyklohexanmethylazidu (1,79 g, 6,67 mmol) a 5 % palladiu na uhlí (270 mg, 0,15 hmotnostních %) byl přidán ethanol (40 mL) v dusíkové atmosféře. Reakční směs byla míchána v atmosféře vodíku při atmosférickém tlaku po dobu 6 hodin při teplotě 23 °C. Černá suspenze byla zfiltrována a filtrát zakoncentrován. Byl získán N-tert-butoxykarbonyl-trans-1,4-cyklohexan bis(methylamin) v podobě žluté olejovité tekutiny. Surový amin byl rozpuštěn v methanolu (2,0 mL), byla přidána HCl v dioxanu (4,0 m, 2,0 mL, 8,0 mmol) a ethylether (25 mL). Výsledná sraženina byla oddělena filtraci a byl získán N-tert-butoxykarbony1-trans1,4-cyklohexan bis(methylamin)hydrochlorid (1,42 g, výtěžek 76 %) v podobě bezbarvě pevné látky.

NMR (D₂O): 3.00-2.80 (m, 4H), 1.90-1.70 (m, 4H), 1.70-1.50 (m, 2H) , 1.40 (s, 9H), 1.10-0.90 (m, 4H).

Elektrospray LRMS: počítáno pro C^H^N^ (MH‘): 243.

Nalezeno 243.

<ό6

N-tert-butoxykarbonyl-trans-4-(aminomethyl) cyklohexanmethyl i zo kyanát:

N-tert-butoxykarbonyl-trans-1,4-cyklohexan bis(methylamin) hydrochlorid (1,45 g, 5,2 mmol) byl rozpuštěn v dichlormethanu (25 mL), byl přidán pyridin (1,75 mL, 21 mmol) a směs byla ochlazena na teplotu 0 °C. Poté byl přidán trifosgen (617 mg, 2,1 mmol) a směs se pomalu ohřívala na teplotu místnosti po dobu více než 2 hodiny. Organický roztok byl promyt 0,1 N vodným roztokem HCl (2 x 25 mL), vysušen pomocí bezvodého MgSO^ a zfiltrován. Zakoncentrováním byl získán N-te.rfc-butoxy-karbonyl-tra.ns-4-(aminomethyl) cyklohexanmethylizókyanát (1,38 g, výtěžek 99 %) v podobě žluté krystalické látky.

-HNMR (CDC1₃): 4.60 (br s, IH), 3.15 (d, 2H), 2.95 (tr, 2H),

1.85-1.75 (m, 4H) , 1.50-1.40 (m, 2H) , 1.45 (s, 9H) , 1.05-0.90 (m, 4H).

cis-l,5-cyklooktylen bis[4-((trans-4-tert-butoxykarbonylaminomethylcyklohexylenmethylen)karbamoyl)-1-piperazinkarboxylát]:

cis-l,5-cyklooktylen bis(1-piperazinkarboxylát) bis-hydrochlorid (229,7 mg, 0,53 mmol) a diizopropylethylamin (200 L, 2,3 mmol) byly rozpuštěny v DMF (4,0 mL) a směs byla ochlazena = na teplotu 0 ”C. N-tert-butoxykarbonyl-t.rans-4-(aminomethyl)cyklohexanmethylizókyanát (285 mg, 1,06 mmol) byl poté přidán a směs se postupně ohřívala na teplotu místnosti po dobu delší než 12 hodin. Směs byla zakoncentrována, byl přidán dichlormethan (25 mL), zbytek byl promýván 0,1 N vodným roztokem HCl (2 x 25 mL) a vysušen pomocí bezvodého MgSO^.

Surový produkt byl zfiltrován a zakoncentrován, a byl získán cis-l,5-cyklooktylen bis[4-((trans-4-tert-butoxykarbonylaminomethy lcyklohexylenmethylen) karbamoyl) -1 -piperazinkarboxylát ] (534 mg, výtěžek 56 %) v podobě bezbarvé pevné látky.

*H NMR (CDC1₃): 4.80 (m, 2H) , 4.70 (tr, 2H), 4.65 (tr, 2H),

3.45 (m, 8H) , 3.35 (ffl, 8H) , 3.10 (tr, 4H), 2.95 (tr, 4H) , 1.95-1.50 (m, 24H), 1.45 (s, 18H), 1.00-0.90 (m, 8H).

cis-l,5-cyklooktylen bis[4-((trans-4-aminomethylcyklohexylenmethylen)karbamoyl)-1-piperazinkarboxylát] (Sloučenina 4):

Reakcí cis-l,5-cyklooktylen bis [4 - ((trans-4-tert-butoxykarbonyl ami nomethy1cyk1ohexy1enmethy1en)karbamoy1)-1piperazinkarboxylátu] (534 mg, 0,59 mmol) s trifluoroctovou kyselinou (5 mL) a následným zakoncentrováním byl po 15 minutách reakce získán červený olejovítý produkt. Surový materiál byl rozpuštěn ve vodě (10 mL) a vodná suspenze byla zfiltrována přes filtrační papír typu GV (Millipore, 0,22 m). Byl získán žlutý roztok. Purifikací s pomocí preparativní HPLC s reversní fází a následnou lyofilizacx byl získán cis-l,5cyklooktylen bis [ 4- ((trans-4-aminomethylcyklohexylenmethylen)karbamoyl)-!-piperazinkarboxylát (Sloučenina 4) bis-hydrochlorid v podobě téměř bezbarvě pevné látky.

^H—NMR (300MHz, DMSO-d₆): 8.00 (br s, 6H) , 6.60 (m, 2H) , 4.65 (m, 2H), 3.40 (s, 8H), 3.30 (s, 8H), 2.85 (m, ÍH), 2.60 (tr,

4H), 1.80-1.30 (m, 24H), 0.90-0.70 (m, 8H).

é ?Elektrospray LRMS: počítáno pro C H NO (MH*): 706,0;

MH₂*²/2: 353,5. Nalezeno MH*: 705,7; MH₃*²/2: 353,3.

Způsobem analogickým postupu popsaného v Příkladu 4a s použitím různých výchozích materiálů byly připraveny následující sloučeniny podle tohoto vynálezu:

l-piperazinkarboxylát} (Sloučenina 33). ^XH-NMR (300MHz, DMSO-d₆): 9.3(s, 4H), 9.0(s, 4H) , 7.7(d, 4H), 7.4(d, 4H), 6.7(t, 2H), 4.6(m, 2H), 3.8(m, 52H), 2.8(t, 4H), 1.7(ro, 10H) ;

cis-l, 5-cyklooktylen bis[ 4-(5-am.inopentylkarbamoyl)-l-piperazinkarboxylát] (Sloučenina 34); Elektrospray LRMS: počítáno pro C Η N O (MH*): 625,8; nalezeno MIL: 625,7;

cis-l,5-cyklooktylen bis[4-(6-aminohexylkarbamoyl)-l-piperazinkarboxylát ] (Sloučenina 35); Elektrospray LRMS: počítáno pro C Η N O MH*: 653,9; nalezeno MH*: 654,2;

cis-l,5—cyklooktylen bis [4-(5-amino-2-pentenylkarbamoyl)-1piperazinkarboxylát] (Sloučenina 36); Elektrospray LRMS: počítáno pro C H NO MH*: 621,8; nalezeno MH*: 621,5; cis-l,5-cyklooktylen bis[4-(4-aminobutylkarbamoyl)-l-piperazinkarboxylát ] (Sloučenina 37); Elektrospray LRMS: počítáno pro C Η N O MH*: 597,8; nalezeno MH*: 596,9;

cis-l,5-cyklooktylen bis{4-[2-(2-arainoethoxy)ethýlkarbamoyl]l-piperazinkarboxylát} (Sloučenina 38); Elektrospray LRMS: počítáno pro C Η N O MH*: 628,8; nalezeno MH*: 628,5; cis-l,5-cyklooktylen bis[4-(trans-4-aminomethylcyklohexylaminoformyloxy)-l-piperidinkarboxylát] (Sloučenina 39);

Cj mmol) bylo rozpuštěno v díchlormethanu (20 mL) a dále byl po kapkách přidáván roztok tert-butyl 1-piperazinkarboxylátu (1,3 g, 7,1 mmol) a diizopropylethylaminu (1,3 mL, 7,1 mmol) v dichlorethanu (10 mL). Směs byla míchána 10 minut při teplotě místnosti a poté byla přidána HCI (0,1 M, 30 mL, vodný roztok). Organická fáze byla oddělena, vysušena pomocí bezvodého (NH^J^SO^, zfiltrována a zakoncentrována. Purifikací zbytku pomocí flash chromatografie na silikagelu, kde eluce byla provedena pomocí směsi ethylether/hexan 1:1, byl získán cis--5-chloroformyloxycyklookty1 4-tert-butoxykarbonyl-1piperazinkarboxylát (663,1 mg, 1,6 mmol) v podobě bezbarvé olejovité látky.

tert-butyl-4-(4-guanidinobenzylkarbamoyl)-1-piperazinkarboxylát (383,7 mg, 1,1 mmol) byl vystaven působení trifluoroctově kyseliny (2 mL) při teplotě místnosti, až byl získán homogenní roztok. Roztok byl zakoncentrován ve vakuu na hustou olejovítou kapalinu. Tato kapalina byla rozpuštěna ve vodě (10 mL) a byl přidáván 5 M vodný NaOH po kapkách dokud pH roztoku nebylo 7,5-8,0. K roztoku byl za rychlého míchání přidán cis-5-chloroformyloxycyklooktyl 4-tert-butoxykarbonyl1-piperazinkarboxylát (447,7 mg, 1,1 mmol) v THF (3 mL) Pokračovalo přidávání 5 M NaOH, aby pH roztoku bylo udržováno v rozmezí hodnot 7,5 až 8,0. Byl přidán 5 M NaOH (10 mL), aby pH roztoku bylo upraveno na hodnotu 14 a poté byl přidán ethylether (1 mL) . Směs byla ponechána stát po dobu 15 minut při teplotě místnosti a byla získána bílá pevná látka. Pevná látka byla oddělena filtraci a promyta ledovou vodou (lx), acetonitrilem (lx) a ethyletherem (lx) a vysušena. Byl získán cis-5-(4-tert-butoxykarbonylpiperazin-l-ylformyloxy) cykloPo oktyl 4-guanidinobenzylkarbamoyl-l-piperazinkarboxylát (527,2 mg, 0,85 mmol) v podobě bílé pevné látky.

cis-5-(4-tert-butoxykarbonylpipera zi η-1-y1formyloxy)cyklooktyl 4-guanidinobenžylkarbamoyl-l-piperazinkarboxylát (129 mg, 0,196 mmol) reagoval s trifluoroctovou kyselinou (1 mL) až byl získán homogenní roztok. Roztok byl zakoncentrován vé vakuu na bezbarvou olejovitou kapalinu. Tato kapalina byla rozpuštěna v N,N-dimethylformamidu (2 mL) a poté byl přidán diizopropylethylamin (340 L, 2 mmol). K roztoku byl přidán 5-(tert-butoxykarbonyl)aminopentylizokyanát (44 mg, 0,2 mmol) v N,N-dimethylformamidu (500 L) a směs byla míchána 12 hodin při teplotě místnosti. Směs byla zakoncentrována ve vakuu a zbytek byl spojen s vodou (5 mL) a ponechán reagovat s trifluoroctovou kyselinou (2 mL) až byl získán homogenní roztok. Tento roztok byl zakoncentrován ve vakuu a zbytek byl rozpuštěn ve vodě (5 mL). Purifikací pomocí preparativní HPLC a následnou lyofilizací byl získáncis-5-[4-(5-aminopentylkarbamoyl)piperazin-l-ylforrnyloxy]cyklooktyl 4-(4-guanidinobenzylkarbamoyl)-l-piperazinkařboxylát v podobě bezbarvé olejovité tekutiny.

Elektrospray LRMS: počítáno pro. ^c33H_&4N_3oO_ď MH: 687,9; nalezeno MH*³: 687,6.

Způsobem analogickým postupu popsaným v Příkladu 5 nebo pomocí jiných způsobů popsaných v tomto vynálezu, a při použití různých výchozích materiálů, byly připraveny následující sloučeniny podle tohoto vynálezu:

cis—5-[4-(4-aminobutylkarbamoyl)piperazin-l-ylformyloxy]cyklooktyl 4-(4-guanidinobenzylkarbamoyl)-1-piperazinkárboxylát (Sloučenina 51);

Elektrospray LRMS: počítáno pro ^c32^HS2^Nlo°_e MH: 673,8; nalezeno MH*: 673,8;

cis-5-[ 4—(4-trans-aminomethylcyk.lohexylmethylkarbanioyl )piperazin-l-ylformyloxy)]cyklooktyl 4-(4-guanidinobenzylkarbamoyl ) -l-piperazinkarboxylát (Sloučenina 52);

Elektrospray LRMS: počítáno pro ^C36^HS2^N1O°_S MH⁴: 726,9; nalezeno MH’: 727,3;

cis—5—[4—(3-aminopropylkarbamoyl)piperazin-l-ylformyloxy]cyklooktyl 4-f4-guanidinobeňžylkarbamoyl)-1-piperazinkarboxylát (Sloučenina 53);

Elektrospray LRMS: počítáno pro ^c3-,^H;iO^N3 o°_ň MH⁴: 659,8; nalezeno MH‘: 659,2; a cis-5-[4-(6-aminohexylkarbamoy1)piperazin-l-ylformyloxyjcyklooktyl 4- (4-guanidinobenzylkarbamoyl)-l-piperazinkarboxylát (Sloučenina 54);

Elektrospray LRMS: počítáno pro ^C34H_S4Ř_S°₆ MH: 686,9; nalezeno MH+:686,4.

Příklad 6 cis-1,5-cyklooktylen bis(4-{4-[1,2,3-tri(1-acetoxyethoxykarbonyl )guanidinojbenzylkarbamoyl)-l-piperazinkarboxylát)

Tento příklad popisuje přípravu derivátu proléčiva sloučeniny podle tohoto vynálezu, kde Z je guanidinová skupina, X¹ je -X^ťi-X^z-X^s-, kde n6 je 0, n8 je 1 a X^v je 1,4-fenylen, X² je -NHC(O)-, X³ je 1,4-piperazinylen, X⁴ je —C(O)O—, Y je cis-1,5-cyklooktylen a R⁴ je

1-acetoxyethoxykarbonyl.

-1piperazinkarboxylát] (49 mg, 0,065 mmol) byl resuspendován v Ν,Ν-dimethylformamidu (2 mL) a diizopropylethylaminu (50 mL, 0,26 mmol) a potě byl přidán para-nitrofenylkarbonát (70,4 mg, 0,26 mmol). Směs byla míchána 1 hodinu při teplotě místnosti a poté zakoncentrována ve vakuu. Zbytek byl rozpuštěn v dichlormethanu (25 mL) a roztok byl promyt nasyceným roztokem Na dikarbonátu ve vodě (2x) a 0,1 M vodným roztokem HCI (lx), vysušen pomocí bezvodého MgSO^, zfiltrován a poté zakoncentrován. Zbytek byl purifikován pomocí flash chromatografie na silikagelu, eluován ethyletherem a poté směsí ethylacetát/ethanol 20:1. Zakoncentrováním byl získán cis-1,5-cyklooktylen bis(4-{4-[1,2,3-tri(1-acetoxyethoxykarbonyl )guanidino]benzylkarbamoy1}-1-piperazinkarboxylát) (40 mg, 0,031 mmol) v podobě bezbarvé pevné látky.

Elektrospray LRMS: počítáno pro C H NO MH*: 1269,3; nalezeno MH*: 1269,4.

Způsobem analogickým postupu popsaném v Příkladu 4 nebo jinými způsoby popsanými v tomto patentu a při použití jiných výchozích materiálů, byly připraveny následující deriváty proléčiva sloučenin podle tohoto vynálezu:

c is-5-[4-(5-N-acetylglycylaminopentylkarbamoyl)pipera zin-1ylformyloxyJcyklooktyl] 4-guanidinobenzylkarbamoyl-l-piperazinkar boxy lát); Elektrospray LRMS: počítáno pro (ζ₇Η₅₅₎Ν₁₃Ο₃ MH*: 786,9; nalezeno MH*: 786,5; a cis-1,5-cyklooktylen bis(4-(4-[1,2-di(1—acetoxyethoxykarbonyl) amidino]benzylkarbamoy1}-1-piperazinkarboxylát]); Elektrospray LRMS: počítáno pro C Η N O MH*: 1381,7; nalezeno MH*:

· ' <5 4 9 2 3-2 2 2

1403 .

VI. Stanovení inhibice tryptasy in vitro

Sloučeniny, které byly stanovovány (přibližně 1 mg) byly rozpuštěny v 200 L dimethylsulfoxidu (DMSO) a zředěny v poměru 1:10 pufrem obsahujícím 50 mM Tris-HCl (pH 8,2), 100 mM NaCl a 0,05 % polyoxyethylensorbitan monolaurát (Tween 20, dodávaný firmou Sigma, St. Louis, MO). Sedm dalších trojnásobných ředění bylo připraveno z výchozího zředění s týmž pufrem, ke kterému bylo přidáno 10 % DMSO. 50 L alikvoty z každého z osmi ředění v sérii byly převedeny do jednotlivých jamek na mikrotitrační destičce obsahující 96 jamek a mající dno ve tvaru ϋ. Do každé jamky bylo přidáno 25 L zásobního roztoku tryptasy a Vzorky byly zamíchány a inkubovány po dobu jedné hodiny při teplotě místnosti (tryptasa byla purifikována z preparátů lidské plicní tkáně a kožní tkáně, HMC-1 (human mast cell line) a rovněž byla získána z komerčních zdrojů (ICN Biomedicals, Irvine CA; Athens Research & Technology, Athens, GA)). Inhibitor z každého z těchto zdrojů měl podobnou afinitu k tryptase. Tryptasový roztok byl připraven vnesením tryptasy v množství 60 g/mL do roztoku obsahujícího 10 mM MES (2-[N-morfolin3ethansulfonová kyselina), 2 mM CaCl^, 20 % glycerol a 50 g/mL heparinu. Enzymová reakce byla zahájená přidáním syntetického tripeptidového substrátu, tosyl-Gly-ProLys-p-nitroanilidu (dostupného od firmy Sigma, 25 L; 0,5 mM konečná koncentrace)· Mikrotitrační destičky bylý ihned přeneseny do zařízení UV/MAX Kinetic Microplate Reader (Molecular Devices) a hydrolýza chromogenního substrátu byla sledována spektrofotometricky při vlnové délce 405 nm po dobu 5 minut. Enzymová stanovení za těchto podmínek běžně poskytovala křivky s lineárním průběhem. Počáteční rychlosti vypočítané z křivek pomocí programu kinetické analýzy (BatchKi; Petr Ruzmic, University of Wisconsin, Madison, WI) byly použity k určení zdánlivých inhibičních konstant pro sloučeniny 1, 2 a 4.

Účinný inhibitor tryptasy obsažený v tomto vynálezu - sloučenina 3 - je klasifikován jako pevně se vážící inhibitor, protože jeho zdánlivá afinita k tryptase (K^’je rovno 200 pM, k výpočtu byl použit program BatchKi) je srovnatelná s koncentraci enzymu použitou pro enzymatické stanovení- K stanovení Κ_±’ sloučeniny 3, která nezávisí na koncentraci tryptasy, byla použita grafická metoda (Henderson, P.J.F., Biochem. J. 127, 321 (1972)). V tomto pokusu se koncentrace tryptasy (0.25, 0.50, 1.0 a 2.0 nM) a sloučeniny 3 (40, 110, 340 a 680 pM) různila v preinkubačních směsích 1 hodinu před přidáním substrátu ( 500 M tosyl-gly-pro-lys-para-nitroanilid). ^IcriO sloučeniny bylo stanoveno pro každou koncentraci tryptasy. Hodnotu KJ odečteme z grafu, získaného vynesením i^cIio (ordináta) proti koncentraci tryptasy (abscisa), v místě, kde graf protíná osu y. Skutečnou disociační konstantu kompetitivního inhibitoru, K_A,lze vypočíst ze vztahu (viz Morrison, J.F., Methods in Enzymology 63., 437-467 (1969)):

K = K_i'/(1+S/K_m), kde S=500 M a K_m=300 M

Disociační konstanta disociace sloučeniny 3 a tryptasy byla touto metodou stanovena na 60 pM.

Pro sloučeniny tohoto vynálezu byly určeny inhibiční konstanty (K_,‘, mikromolární ( M) ) . Dle tohoto vynálezu byla sloučenina považována za aktivní neboli efektivní” inhibitor tryptasy, když její K ¹ bylo menší než 5 M.

Následující hodnoty K_a( M) byly získány testováním sloučenin vynálezu stejným postupem, jako v dříve popsaném in vitro stanoveni: Sloučenina 1 (0.004), sloučenina 2 (0.002), sloučenina 3 (0.0002), sloučenina 4 (0.0158), sloučenina 5 ( 0.002), sloučenina 6 (0.00037), sloučenina 7 (0.005), sloučenina 8 (0.03), sloučenina 9 (0.493), sloučenina 10 (0.00047), sloučenina 11 (0.207), sloučenina 12 (0.26), sloučenina 13 (0.00013), sloučenina 14 (1.3), sloučenina 15 (0.302), sloučenina 16 (0.0015), sloučenina 17 (0.0049), sloučenina 18 (0.713), sloučenina 19 (1.51), sloučenina 20 (0.00081), sloučenina 21 (0.0609), sloučenina 22 (0.009), sloučenina 23 (0.119), sloučenina 24 (0.00016), sloučenina 25 (0.734), sloučenina 26 (0.332), sloučenina 27 (0.614), sloučenina 28 (0.0087), sloučenina 29 (0.0038), sloučenina 30 (0.008), sloučenina 31 (0.0266), sloučenina 32 (0.0122), sloučenina 33 (0.44), sloučenina 34 (0,011), sloučenina 35 (1.44), sloučenina 36 (0.125), sloučenina 37 (0.508), sloučenina 38 (0.75), sloučenina 39 (0.858), sloučenina 40 (1.39), sloučenina 41 (1.1), sloučenina 42 (0.064), sloučenina 43 (1.45), sloučenina 44 (0.008), sloučenina 45 (0.114), sloučenina 46 (0.772), sloučenina 47 (0.00042), sloučenina 48 (2.3), sloučenina 49 (0.0034), sloučenina 50 (0.00045), sloučenina 51 (0.0038), sloučenina 52 (0.00048), sloučenina 53 (0.044) a sloučenina 54 (0.02).

VII. Stanovení in vivo

K hodnocení antiastmatickýck účinků sloučenin vynálezu in vivo byl použit model astmatu na alergické ovci. Tyto postupy již byly předtím publikovány (viz Abraham et al. (1983)

Am. Rev. Respir. Dis. 128: 839-84; Allegra et al. J. Appl. Physiol. 55: 726-730; Russi et al. (1985) J. Appl. Physiol.

67: 406-413. Každá ovce představovala zároveň svojí vlastní kontrolu. Tělesná hmotnost u zvířat se pohybovala od 20 do 50 kilogramů.

V těchto studiích bylo 50 M sloučeniny 3 vynálezu rozpuštěno v pufrovaném fyziologickém roztoku a hotový roztok byl podán jako aerosol půl hodinu před, a 4 a 24 hodiny po antigenním podnětu (celková dávka = 150 g; n = 3). Měřeno pomocí specifického odporu plic (SOP), vyvolala tato sloučenina signifikantní snížení časné i pozdní reakce na antigenní podnět. Tento výsledek ukazuje obr. 1. Podobných výsledků bylo dosaženo aplikací sloučeniny 2, jak je ukázáno na obr. 5. Jako vrchol reakce časného typu byl vzat průměr maximálních hodnot dosažených ihned po antigenní stimulaci, Vrchol reakce pozdního typu byl vypočten zprůměrněním maximálních hodnot odpovědí dosažených v intervalu 6-8 hodin po expozici. Tertto konzervativní přístup eliminuje možnou redukci pozdní odpovědi důsledkem zprůměrnění.

hodiny po antigenní expozici se u ovce vyvine hyperreaktivita dýchacích cest; at-se jedná ó kontrolu, nebo o pokus s lékem. Hyperreaktivita dýchacích cest je vyjádřena jako PC400, t.j. koncentrací karbacholu, který vyvolá zvýšení SOP o 400 %. Hyperreaktivita je tedy spojena s poklesem v PC400. Sloučenina 3 blokuje nástup hyprereáktivity. Jak je vidět z obr. 2, tato sloučenina udržuje PC400 na původní základní hodnotě 32 dechových jednotek. U zvířat z kontrolní

Vl· skupiny poklesl počet dechových jednotek na 12. Léčba sloučeninou 3 přinesla tedy významné zlepšení funkce dýchacích cest u antigenně stimulovaných ovcí. Podobný efekt, jak je patrno z obr. 6 vykazuje i sloučenina 2.

Sloučenina 3 vykazuje rovněž účinnost při perorálním podání. Tři dávky sloučeniny 3 byly podány ovci žaludeční sondou 1 hodinu před expozicí a 4 a 24 hodiny po expozici. Jak vyplývá z obr. 5, zvířata, kterým byla podána tato sloučenina, měla SOP v časné fázi kolem 175. U neléčených zvířat byla SOP kolem 250. Z hlediska pozdní fáze reakce, vykazovala zvířata léčená touto sloučeninou SOP kolem 50 ve srovnání s SOP více než 200 u neléčených zvířat.Tato sloučenina tedy vykazuje při perorálním podání výrazné antiastmatické vlastnosti.

Měřeno pomocí stanovení specifického odporu plic (SOP), podání sloučeniny 3 ve formě aerosolu před antigenním podnětem, rovněž účinně oslabilo reakci časného i pozdního typu na antigenní stimulaci. Pro tyto studie byla zvířata premedikována sloučeninou 3 ve formě aerosolu, a to po tři dny dávkou 0.5 mg/den, s další dávkou 0.5 mg půl hodiny před antigenní expozicí. Obr. 7 ukazuje výrazné oslabení odpovědi časné i pozdní fáze na antigenní stimulaci po předchozí léčbě sloučeninou 3. Podobně obr. 8 demonstruje významné zlepšení funkci dýchacích cest.

Tento vynález tedy poskytuje sloučeniny a prostředky užitečné pro prevenci a léčbu imunitně zprostředkovaných zánětlivých poruch, zvlášť těch, které souvisí s respiračním systémem, počítaje v to astma, hyperreaktivní fázi chronického astmatu a alergickou rýmu. Tento vynález rovněž představuje způsob léčby těch imunitně zprostředkovaných zánětlivých poruch, které odpovídají na léčbu některou sloučeninou tohoto vynálezu.

Znaky vynálezu popsané v článcích a literárních odkazech citovaných v této přihlášce, včetně patentů a patentových přihlášek, jsou zde uvedeny v odkazech na literaturu.

Je zřejmé, že předchozí popis je zamýšlen jen jako ilustrující, a nikoli restriktivní. Odborníkům v daném oboru budou při zpětném posouzení předchozího popisu zjevná mnohá jiná provedení. Obsah vynálezu by proto neměl být určen předchozím popisem, ale naopak, ve vztahu k přiloženým patentovým nárokům, společně s plným rozsahem ekvivalentů, ke kterým se tyto nároky vztahují.

Průmyslová využitelnost

Vynález se týká přípravků a způsobů účinných z hlediska prevence a léčby zánětlivých poruch zprostředkovaných žírnými buňkami. Vynález zahrnuje přípravky a způsoby účinné z hlediska prevence a léčby zánětlivých onemocnění spojených s respiračním systémem, jako jsou astma a alergická rýma. Přípravky a způsoby podle tohoto vynálezu jsou zvlášť užitečně pro zabránění a léčení pozdní fáze bronchokonstrikce a zvýšené odpovědi dýchacích cest spojené s chronickým astmatem. Kromě toho přípravky a způsoby podle tohoto vynálezu jsou užitečné pro léčbu jiných typů imunologických zánětlivých poruch, jako jsou revmatoidní artritida, konjunktivitida a zánětlivé onemocnění trávicího traktu, případně různé kožní afekce. Dále mají přípravky a způsoby podle tohoto vynálezu schopnost léčby infekce způsobené respiračním syncytiálním virem.

Claims (55)

1. Sloučenina mající vzorec:

[Z-X¹-X²-X²-X⁴-X^Ď)₂Y, kde:

Z je amino, guanidinová nebo amidinová skupina; Y je výhodně substituovaný cyklo(^G3_₁₄)alkylen nebo výhodně substituovaný heterocyklo(C_3i)alkylen; X¹ je výhodně substituovaný (C3&)alkylen, výhodně substituovaný oxa(C46)alkylen nebo -X⁶-X⁷~X^a- (kde X^v je výhodně substituovaný fenylen, výhodně substituovaný cyklo(C3 <. )alkylen nebo výhodně substituovaný heterocyklo(C₃₆)alkylen, X⁶ je výhodně substituovaný (Cn6)alkylen a X^s je výhodně substituovaný heterocyklo(Cna)alkylen, kde souhrn n6 a n8 se rovná 1, 2, 3 nebo 4, za podmínky, že jestliže Z je aminoskupína, n6 není 0);

X² a X⁴ jsou nezávisle -C(0)-, -C(O)O-, -C(O)N(R^X)-, -N(R³)C(0)—, —OC(O)N(R*)-, -N(R³)C(0)0-, -N(R³)C(O)N(R^X)- nebo -OC(O)O- (kde každé R³ je nezávisle vodík, výhodně substituovaný (C^_a)alkyl nebo výhodně substituovaný cyklo(C₃__a)alkyl);

X³ je výhodně substituovaný (C3 j))alkylen, -Χ^θ-Χ^3θ- nebo _χΐο_χ9_ χ⁹ je výhodně substituovaný (C^_ajalkylen, kde n9 je 0, 1 nebo 2 a X³ ° je výhodně substituovaný cyklo (C_;j__a) alkylen nebo výhodně substituovaný heterocyklo(C_3a)alkylen, za podmínky, že mezi heteroatomy přítomnými v X¹ ° a buď X² nebo X⁴ neexistují kovalentní vazby); a

So

X^s je výhodně substituovaný (C_ns) alky len, kde n5 je 0, 1 nebo 2; a jeho farmaceuticky přijatelné soli a proléčiva (prodrugs).

2. Sloučenina podle Nároku 1, kde X² je -C(0)-, -C(O)NH-,

-NHC(O)- nebo -NHC(O)O- a X⁴ je -C(0)- nebo -C(0)0-.

3. Sloučenina podle Nároku 2, kde Y je cyklooktylen, cyklohexylen, cyklopentylen, cis-dekahydronaftylen, transdekahydronaftylen, perhydrofenantren, bicyklo[2.2.1]heptylen, dioxabicyklof3.3.0joktylen nebo tetracyklof3.3.1. I³'⁷]decylen.

4. Sloučenina podle Nároku 3, kde X³ je 1,4-piperazinylen,

1,4-piperidylen, 1,4-perhydro-7Jí-l, 4-diazepinylen nebo

-Χ^θ-Χ^1θ- (kde Χθ je methylen a X^xo je 1,4-piperidylen) a X⁴ je —C(O) — nebo -C(O)O-; nebo X³ je (C_i_₄)alkylen a X⁴ je -N(R³)C(O)O- (kde Ř¹ je vodík nebo methyl).

5. Sloučenina podle Nároku 4, kde n8 a n5 jsou nezávisle 0 nebo 1.

6. Sloučenina podle Nároku 5, kde n5 je 0 a Y je cyklooktylen.

7. Sloučenina podle Nároku 6, kde Z je guanidinová skupina, X¹ je -X⁶-X⁷-X⁸- (kden6 je 0, n8 je 1 a X⁷ je 1,4-fenylen),

X² je -NHC(O)-, X³ je 1,4-piperazinylen, X⁴ je-G(O)O- a Y je cis-1,5-cyklooktylen, ze jména cis-1,5-cyklookty1en bis[4- (4guanidinobenzylkarbamoyl)-1-piperazinkarboxylát] a jeho farmaceuticky přijatelné soli.

' - 'i. ·

8. Sloučenina podle Nároku 6, kde Z je aminoskupina, X¹ je -X⁶-X⁷-X^s- (kde n6 je 1, n8 je 1 a X⁷ je trans-1,4-cyklohexylen), X² je -NHC(O)-, X³ je 1,4-piperazinylen, X⁴ je —C(O)O— a Y je cis-l,5-cyklooktylen, zejména cis-l,5-cyklo1-piperazinkarboxylát! a jeho farmaceuticky přijatelné soli.

9. Sloučenina podle Nároku 6, kde Z je guanidinová skupina,

X¹ je —X⁶—X⁷—X^s— (kde n6 je 0, n8 je 1 a X⁷ je 1,4-fenylen), X² je —NHC(O)—, X³ je methylen, X⁴ je -NHC(O)O- a Y je cis-l,5-cyklooktylen, zejména cis-l,5-cyklooktylen bis[4guanidinobenzylkarbamoylmethylaminokarboxylát] a jeho farmaceuticky přijatelné soli.

10. Sloučenina podle Nároku 6, kde Z je guanidinová skupina, X¹ je —X^e—X⁷—X^s— (kde n6 je 0, n8 je 1 a X⁷ je 1,4-fenylen), X² je —C(O)O—, X³ je 1,4-piperazinylen, X⁴ je -C(OjO- a Y je cis-cyklooktylen, zejména cis-l,5-cyklooktylen bis[4-(411. Sloučenina podle Nároku 6, která je vybraná ze skupiny: cis-li5-cyklooktylen bis(4-[4-(2-aminoethyl)benzylkarbamoyl]1-piperazinkarboxylát);

cis-l,5-cyklooktylen bis[4-(5-aminopentylkarbamoyl)-1-piperazinkarboxylát];

cis-l,5-cyklooktylen bis{4-[4-(aminomethyl)piperid-l-yl karbonylaminojbutylaminokarboxylát};

cis-l,5-cyklooktylen bisf4-(6-aminohexylkarbamoyl)-1-piperazinkarboxylát ] ;

karbonylaminomethyl]-1-piperidinkarboxylát};

cis-l,5-cyklooktylen bis f 4-( trans^-aminomethylcyklohexylmethy lkarbamoy1)-1-perhydro-7H-1,4-di azepin)karboxy1át]; cis-l , 5-cyklooktylen[ 4- (4-aminomethylbicyklo[ 2.2.2 ]okt-lylmethylkarbamoyl)-1-piperazinkarboxylát];

cis-l,5-cyklooktylen bis[4-(5-amino-2-pentenylkarbamoyl)-1piperazinkarboxylát];

cis-l,5-cyklooktylen bis[4-(4-aminobutylkarbamoyl)-1piperazinkarboxylát];

l-piperazinkarboxylát};

cis-l,5-cyklooktylen bisf4- (trans-4-aminomethylcyklóhexylaminoformyloxy)-1-piperazinkarboxylát];

cis-l,5-cyklooktylen bis{N-2-(Trans-4-aminomethylcyklohexylaminoformyloxy)ethy1-N-methylaminokarboxylát}; cis-l,5-cyklooktylen bis[4-(4-aminomethylbenzylkarbamoyl)-1piperazinkarboxylát];

cis-l,5-cyklooktylen bis{N-2-(trans-4-aminomethylcyklohexy1methylaminoformyloxy)ethyl-N-methylaminokarboxylát};

cis-l,5-cyklooktylen bisf 4-(trans-4-aminomethylcyklohexylmethy1ami noformy1oxy)-1-píperidi nkarboxy1át];

cis-l,5-cýklooktylen bis{4-f3-(4-guanidinofenyl)propionyl]-1 piperazinkarboxylát};

cis-l,5-cyklooktylen bis{4-f 2-(1— amidinopiperid-4—yl)ethylkarbamoyl]-1-piperazinkarboxylát};

cis-l,5-cyklooktylen bis[4-(trans-4-aminomethylcyklohexy121 karbony!)-1-piperidinkarboxylát];

cis-l,5-cyklooktylen bis{4-[4-(2-aminoethyl)fenylacetyl]-1piperazinkarboxylát};

cis-l,5-cyklooktylen bis{4-[4-(2-aminoethyl)benzoyl[-1-piperaz inkarboxylát];

cis-l,5-cyklooktylen bis{4-(4-(l-aminoprop-2-yl)benzoyl]-lpiperazinkarboxylát};

cis-l,5-cyklooktylen bis{4-(3-(l-amidinopiperid-4-yl)propionocis-l,5-cyklooktylen bis{4-[4-(2-aminoethyl)piperid-l-yl3-1pi peraz inkarboxylát};

cis-l,5-cyklooktylen bis{4-[trans-4-(2-aminoethyl)cyklohexylkarbonyl]-1-piperazinkarboxylát};

cis-l,5-cyklooktylen bis{4-[trans-4-(2-aminoethyl)cyklohexylacety1]-1-piperazinkarboxylát};

cis-l,5-cyklooktylen bis{4-(2-(4-amidinofenyl)ethylkarbamoylj -1-piperaz inkarboxylát};

cis-l,5-cyklooktylen bis[4-(l-amidinopiperid-4-ylacetyl)-1cis-l,5-cyklooktylen bis[4-(4-amidinofenylacetyl)-1-piperazinkarboxylát ;

cis-l,5-cyklooktylen bis[4-(4-amidinobenzylkarbamoyl)-1piperaz inkarboxy1át];

cis-l,5-cyklooktylen bis [4-(4-amidi nobenzoylaminomethyl)-1piperidinkarboxylát];

«7 cis-1,5-cyklooktylen bisf4-(4-amidinopiperid-l-ylkarbonylaminomethyl)-l-piperidinkarboxylát];

cis-1 , 5-cyklooktylen bisf 4-(4-guanidinofenylkarbonylaminomethyl)-1-piperadinkarboxylát]; a jejich farmaceuticky přijatelné soli,.

12. Sloučenina podle Nároku 5, kde n5 je 1 a Y je cyklohexylen,

13. Sloučenina podle Nároku 12, kde Z je guanidinová skupina, X¹ je -X°-X’⁷-X^o- (kde n6 je 0, n8 je 1 a X⁷ je 1,4-fenylen), X² je -NHC(O)-, X³ je methylen, X⁴ je -NHC(O)O- a Y je trans-1,4-cyklohexylendimethylen, zejména trans-1,4-cyklohexylendimethylen bis(4-guanidinobenzylkarbamoylmethylaminokarboxylát) a jeho farmaceuticky přijatelné soli.

14. Sloučenina podle Nároku 12, vybraná ze skupiny:

trans-1,4-cyklohexylendimethylen bisf 4-(trans-4-aminomethylcyklohexylmethylkarbamoyl)-l-piperazinkarboxylát]; trans-1,4-cyklohexylendimethylen bis{4-f4-(aminomethyl)piperid-l-ylkarbonylaminomethyl]-l-piperidinkarboxylát};

a ieiich farmaceuticky pnnatělne soli.

16. Sloučenina podle Nároku 15, vybraná ze skupiny:

15. Sloučenina podle Nároku 5, kde n5 je 0 a Y je cyklohexylen.

2/Γ trans-1,4-cyklohexylen bis[4-(4-guanidinobenzylkarbamoyl)-1pipera z inkarboxaldehyd];

trans-1,4-cyklohexylen bis[4-(4-2-aminoethylbenzoyl-l-piperazinkarboxaldehyd];

1,2-cyklohexylen bis[4-(4-guanidinobenzylkarbamoyl)-lsoli.

17. Sloučenina podle Nároku 5, kde n5 je 0 a Y je 4,8-dioxabicyklo[3.3.0]oktylen.

18. Sloučenina podle Nároku 17, kde Z je guanidinová skupina, X³ je -X⁶—X⁷—X^a— (kde n6 je 0, n8 je 1 a X⁷ je 1,4-fenylen), X² je -NHC(O)-, X³ je 1,4-piperazinylen, X⁴ je -C(0)0- a Y je trans-2,6-(4,8-dioxabicyklo[3.3.0Joktylen, zejména trans-2,6-(4,8-dioxabicyklo[3.3.0 joktylen bis[4-(4-guanidinobenzylkarbamoyl)-1-piperazinkarboxylát] a jejich farmaceuticky přijatelné soli.

19. Sloučenina podle Nároku 5, kde n5 je 1 a Y je bicyklo[2.2.2]okt-5-enylen

20. Sloučenina podle Nároku 19, kde Z je guanidinová skupina, X¹ je —X^e—X⁷—X^a— (kde n6 je 0, n8 je 1 a X⁷ je 1,4-fenylen), X² je -NHC(O)-, X³ je 1,4-piperazinylen, X* je -C(O)O- a Y je trans-2, 3-bicyklo( 2.2.2 ]okt-5-enylendimethylen bis[4-(4guanid inobenzy1karbamoy1)-1-piperaz inkarboxylátj farmaceuticky přijatelné soli.

g(?

21. Sloučenina podle Nároku 5, kde n5 je l a Y je tetracyklo[3.3.1.1³'^v]decylen.

22. Sloučenina podle Nároku 21, vybraná ze skupiny:

cis-1,5-tetracyklo[3.3.1.I³'⁷]decylendimethylen bis[4- (4cis-l,51-T o[3.3.1.I³'^z]decylendimethylen bis[4-(41-Ϊ a qeiich farmaceuticky priiateine soli.

23. Sloučenina podle Nároku 5, kde n5 je 1 a Y je bicyklo[2.2.2 joktylen.

24. Sloučenina podle Nároku 23, kde Z je guanidinová skupina, X¹ je -X⁶-X⁷-X^s- (kde n6 je 0, n8 je 1 a X^z je 1,4 fenylen), X² je -NHC(O)-, X³ je 1,4-piperazinylen, X* je -C(0)0- a Y je

1.4- bicyklo[2.2.2]oktylendimethylen, zejména

1.4- bicyklo[2.2,2]oktylendimethylen bis[4-(4-guanidinobenzylkarbamoyl)-1-piperazinkarboxylát] a jejich farmaceuticky přijatelné soli.

25. Sloučenina mající vzorec:

< . R²-Y-R³ kde R² a R³ jsou nezávisle Z-X¹-X²-X³-X⁴-X^í5-, kde:

Z je aminoskupina, guanidinová skupina nebo amidinová skupina? Y je výhodně substituovaný cyklo(C₃__x<j)alkylen nebo výhodně substituovaný heterocyklo(C₃__χ4)alkylen;

X¹ je výhodně substituovaný (C_3<,) alkylen, výhodně substituovaný oxa(C₄₆)alkylen nebo -X^f'-X'-X^ř’- (kde X⁷ je

ΖΊvýhodně substituovaný fenylen, výhodně substituovaný cyklo (C_{3 <}_)alkylen nebo výhodně substituovaný heterocyklo(C₃₆)alkylen, X^e je výhodně substituovaný (Cn<_)alkylen a X^s je výhodně substituovaný (Cns)alkylen, kde souhrn n6 a n8 je rovný 1, 2, 3 nebo 4, za podmínky, že jestliže Z je aminoskupina, n6 není 0); X² a X⁴ jsou nezávisle -C(O)-, -C(0)0-, -0C(0)-, -C(O)N(R·* )-, -N(R^X)C(O)-, -OC(0)N(R^X)-,

-N(R^a)C(0)0-, -N(R^X)C(O)N(R^X)- nebo -OC(O)O- (kde každé R¹ je nezávisle vodík, výhodně substituovaný alkyl nebo

Výhodně substituovaný cyklo(C₃__s)alkyl;

X³ je výhodně substituovaný (^C1__J3) alkylen, -X®-X^xo nebo -X^lo-X®- (kde X® je výhodně substituovaný alkylen, kde n9 je 0, 1 nebo 2 a X¹⁰ je výhodně substituovaný cyklo(C₃__řJ)~ alkylen nebo výhodně substituovaný heterocyklo(C₃₃)alkylen, za podmínky, že mezi heteroatomy přítomnými v X^xo a heteroatomy přítomnými buď v X² nebo X⁴ se nevyskytují kovalentní vazby; a X^s je výhodně substituovaný (C^) alkylen, kde n5 je 0, 1 nebo 2; za podmínky, že R² a R³ nejsou stejné;

26, Sloučenina podle Nároku 25, kde X² je -C(O)NH-, -NHC(O)nebo —NHC(O)O— a X⁴ je -C(0)~ nebo -C(0)0-.

27. Sloučenina podlé Nároku 26, kde Y je cyklooktylen, cyklohexylen, cyklopentylen, cis-dekahydronaftylen, transdekahydrona ftylen, perhydrofenatřen, bicyklo[2.2.1]heptylen, bicyklo[2.2.2]oktylen, dioxabicyklo[3.3.0Joktylen nebo tetracyklo[ 3.3.1.1³ -Jdecylen.

zz

28. Sloučenina podle Nároku 27, kde X³ je 1,4-piperazinylen,

1,4-piperidylen, 1,4-perhydro-7/í-l, 4-diazepinylen nebo —X®—Χ^1θ— (kde X® je methylen a X^xo je 1,4-piperidylen) a X⁴ je -C(O)- nebo -C(O)O-; nebo X³ je (^CX4)alkyen a X⁴ je -N(R^J)C(O)O- (kde R¹ je vodík nebo methyl).

29. Sloučenina podle Nároku 28, kde n8 a n5 jsou nezávisle 0 nebo 1.

30. Sloučenina podle Nároku 29, kde n5 je 0 a Y je cyklooktylen.

31. Sloučenina podle Nároku 30, kde R² je 4-(4-guanidinobenzylkarbamoyl)piperazin-l-ylformyloxy, R³ je 4-(4-transaminomethylcyklohexylmethylkarbamoyl )piperazin-l-ylformyloxy a Y je cis-1,5-cyklooktylen, zejména cis-5-[4-(4-trans-aminomethyleyklohexy lmethy lkarbamoy 1) piperazin-l-ylformyloxy ] cyklooktyl 4-(4-guanidinobenzylkarbamoy1)—1-pipera zinkarboxylát a jejich farmaceuticky přijatelné soli.

32. Sloučenina podle Nároku 31, vybraná ze skupiny:

c is-5-[4-(5-aminopenty1karbamoy1)pipera zin-l-ylformy1oxy]cyklooktyl 4-(4-guanidinobenzylkarbamoyl)-1-piperazinkarboxylát;

cis-5— [4-(4-aminobutylkarbamoyl)piperazin-l-ylformyloxy]cyklooktyl 4-(4-guanidinobenzylkarbamoyl)-1-piperazinkarboxylát;

cis-5-[4-(3-aminopropylkarbamoy1)piperazin-l-ylformyloxy]cyklooktyl 4-(4-guanidinobenzylkarbamoyl)-1-piperazincis-5-[4-(6-aminohexylkarbamoy1)piperazin-l-ylformyloxy]cyklooktyl 4-(4-guanidinobenzylkarbamoyl)-1-piperazinkarboxylát; a jejich farmaceuticky přijatelné soli.

33. Aerosolový přípravek pro léčbu imunitně zprostředkovaných zánětlivých onemocnění, vyznačující se t í m, žě obsahuje sloučeninu podle Nároku 1 v roztoku farmaceuticky přijatelného nosiče v podobě aerosolu nebo na práškovém nosiči.

34. Aerosolový přípravek podle Nároku 33, v y z n a č u jící se t í m, že sloučenina je vybrána ze skupiny: trans-1,4-cyklohexylendimethylen bis (4-guanidinobenzylaminokarboxylát);

cis-1,5-cyklooktylen bis[4-(4-guanidinobenzylkarbamoyl)-1piperazinkarboxylát];

cis-1,5-cyklooktylen bis[4-(trans-4-aminomethylcyklohexylmethylkarbamoyl)-1-piperazinkarboxylát];

a cis-1,3-cyklooktylen bis[4-(4-guanidinofenylacetyl)-lpiperazinkarboxylát].

35. Aerosolový přípravek podle Nároku 33, vyznačující se tím, že zánětlivým onemocněním je astma.

9ο

36. Aerosolový přípravek podle Nároku 33, vyzná č u j 1 c í s e t í m, že zánětlivým onemocněním je alergická rýma.

37. Aerosolový přípravek podle Nároku 33, vyznačuj ίο í se t í m, že uvedená sloučenina je přítomna v roztoku farmaceuticky přijatelného nosiče v koncentraci 0,01 až 30 mg/ml.

38. Aerosolový přípravek podle Nároku 33, vyznačuj Ιοί se tím, že dále obsahuje beta-adrenergní agonistovou sloučeninu.

39. Farmaceutický přípravek v y z n a č u j í c í se t í m, že obsahuje sloučeninu podle Nároku 1 v kombinaci s farmaceuticky přijatelným nosičem.

40. Farmaceutický přípravek podle Nároku 39, vyznačující se t í m, že sloučenina je vybrána ze skupiny: trans-1,4-cykíohexylendimethylen bis(4-guanidinobenzylkarbambylmethylaminokarboxylát);

cis-1,5-cyklooktylen bis (4-guanidinobenzylkarbamoylmethylcis-1 , 5-cyklooktylen bis [ 4-trans-4-ami methyIkarbamoyl)-1-piperazinkarboxylát];

a cis-1,5-cyklooktylen bis[4-(4)-lpiperazinkarboxylát].

41. Prostředek podle Nároku 39, v y z n a č u j i c í se tím, že uvedený farmaceutický přípravek obsahuje farmaceuticky přijatelný topický nosič.

42. Aerosolově zařízení, vyznaču j ící t i m, že obsahuje sloučeninu podle Nároku nosiče nebo v e

v roztoku přítomnosti práškového nosiče, a v přítomnosti prostředku, který převádí uvedený roztok nebo prášek na aerosolovou formu vhodnou pro inhalaci.

43. Aerosolové zařízení podle Nároku 42, vyznačuj i c i se tím, že sloučenina je vybrána ze skupiny:

cis-1,5-cyklooktylen bis (4-guanidinobenzylkarbamoylmethylaminokarboxylát);

cis-1,5-cyklooktylen bis[4-(4-guanidinobenzylkarbamoyl)-1piperaz:

cis-1,5-cyklooktylen bis[4-trans-4-amii methylkarbamoyl)-l-pd perazinkarboxylát];

a cis-1,5-cyklookty1en bi s[4-(4-guanidinofenylacety1)-1piperazinkarboxylát].

44. Aerosolové zařízení podle Nároku 42, vy z n a č u j i c i sloučeninu.

45. Aerosolové zařízení podle Nároku 44, vy z n a č u j i c í s e t í m, že uvedená beta-adrenergní agonistová sloučenina je vybrána ze skupiny obsahující albuterol, terbutalin, f ormoterol, fenoterol a prenalin.

46. Způsob léčby imunitně zprostředkovaného zánětlivého onemocnění respiračního traktu savců, vyznačující set í m, že tento způsob zahrnuje podání inhalačního přípravku, který obsahuje sloučeninu podle Nároku 1, savčímu organismu v podobě aerosolu obsahujícího roztok farmaceuticky přijatelného nosiče nebo práškový nosič.

47. Způsob podle Nároku 46 vyznačující setím, že sloučenina je vybrána ze skupiny zahrnující:

cis-1,5-cyklooktylen bis (4-guanidinobenzylkarbamoylmethylaminokarboxylát);

cis-1,5-cyklooktylen bis[4-(4-guanidinobenzylkarbamoyl)-1piperaz inkarboxylát];

cis-1,5-cyklooktylen bis[4-tráns-4-aminomethylcyklohexylmethylkarbamoyl)-1-piperazinkarboxylát];

a cis-1,5-cyklooktylen bis[4-(4-guanidinofenylacetyl)-1piperazinkarboxylát].

48. Způsob podle Nároku 47 vyznačuj ící t í m, že dále zahrnuje beta-adrenergní agonistovou sloučeninu.

49. Způsob podle Nároku 48 v y z na čující se t í m, že uvedený beta-adrenergní agonistová sloučenina se vybere ze skupiny zahrnující albuterol, terbutalin, formoterol, fenoterol a prenalin.

50. Způsob léčby imunitně zprostředkovaných zánět!ivých kožních onemocněni u savců, vyznačující se t í m, že tento způsob zahrnuje lokální podání přípravku pro vnější použití, který obsahuje terapeuticky účinné množství sloučeniny podle Nároku 1 ve farmaceuticky přijatelném nosiči pro lokální aplikaci uvedenému savci.

51. Perorální přípravek pro léčbu imunitně zprostředkovaných zánětlivých onemocnění, vyznačující se tím, že obsahuje sloučeninu podle Nároku 1 ve farmaceuticky přijatelném nosiči.

52. Perorální přípravek podle Nároku 51, v y z n a č u j í c í se tím, že sloučenina se vybere ze skupiny:

trans-1, 4-cyklohexylendimethylen bis (4-guanidinobenzylkarbamoylmethylaminokarboxylát);

cis—1,5-cyklooktylen bis (4-guanidinobenzylkarbamoylmethylaminokarboxylát);

cis-1,5-cyklooktylen bisf 4-(4-guanidinobenzylkarbamoyl)-1pipefazinkarboxylát];

cis-1,5-cyklooktylen bis[4-trans-4-aminomethylcyklohexylmethylkarbamoyl)-l-piperazinkarboxylát];

á piperazinkarboxylát].

53. Přípravek podle Nároku 52, v y z n a č u j i c i se t í m, že sloučeninou je cis-cyklooktylen bis[4-(4-guanidinobenzylkarbamoyl)-1-piperazinkarboxylát].

54. Způsob léčby rheumatické arthritidy u savců, vyznáč u j í c í s e t i m, že způsob zahrnuje podání terapeuticky účinného množství sloučeniny podle Nároku 1 uvedenému savci a tím dojde k zmírnění řevmatoidní artritidy.

55. Způsob léčby konjunktivitidy u savců, v y z n a č u j i c i se tím, že způsob zahrnuje podání terapeuticky účinného množství sloučeniny podle Nároku 1 uvedenému savci a tím dojde k zmírnění konjunktivitidy.

56. Způsob léčby infekcí způsobených syncytiálním virem u savců, vyznač u j i c i s e ti m, že způsob zahrnuje podání terapeuticky účinného množství sloučeniny podle Nároku 1 uvedenému savci.

57. Způsob podle Nároku 56, vyznačující se t i m, že sloučenina je vybrána ze skupiny:

trans-1,4-cyklohexylendimethylen bis(4-guanidinobenzyl— karbamoylmethylaminokarboxylát);

cis-1,5-cyklooktylen bis (4-guanidinobenzylkarbamoylmethylcis-1,5-cyklooktylen bis[4- (4-guanidinobenzylkarbamoyl)cis-1,5-cyklooktylen bis[4-trans-4cis-1,5-cyklooktylen bis[4-(4-guanidinofeny1acety1)-lpiperazinkarboxylát].