CZ5817U1 - Skluznice lyže, obzvláště lyže běžecké - Google Patents

Description

Oblast techniky

Technické řešení se týká skluznice lyže, obzvláště lyže běžecké, která je alespoň v některých úsecích opatřena množstvím stupňovitých ploch, vpředu zapuštěných do skluznice, které mají v podélném řezu skluznice tvar pilovitých zubů. Pro zajištění spolehlivého odrazu, respektive k zamezení zpětného skluzu, lyže po sněhu je nutné, aby se tlakem skluznice na povrch sněhu vytvořil ve sněhu odrazový profil, negativní k profilu skluznice. Tvar a pevnost tohoto profilu pak zabraňuje zpětnému skluzu lyže po sněhu.

J

Dosavadní stav techniky

Z rakouského patentového spisu AT-PS 360884 je známa skluznice, u které je napříč lyže uspořádáno v jedné nebo více řadách s bočním odstupem několik zahloubených stupňovitých ploch. Stupňovité plochy následující příčné řady jsou s výhodou přesazeny o polovinu své šířky oproti stupňovitým plochám předchozí příčné řady. U těchto stupňovitých ploch stoupá plocha stupně od zahloubení odrazové hrany plynule dozadu až k horní ploše skluznice.

Z německého zveřejňovacího spisu DE-A-2425505 je známa skluznice lyže, obzvláště lyže běžecké, ve které jsou vytvořena zahloubení primárního stupně ve tvaru stupňovitých ploch, které vykazují v podélném řezu lyže zubovitý profil, zabraňující zpětnému skluzu lyže, přičemž ve stoupající části stupňovité plochy primárního stupně je vytvořena další zahloubená stupňovitá plocha, sekundární stupeň, jehož odrazová hrana leží vzhledem k profilovanému povrchu hlouběji než odrazová hrana primárního stupně. Přitom stupňovité plochy nedosahují v příčném směru až k podélným bočním hranám skluznice, ale jsou ukončeny v jisté * vzdálenosti od nich, takže podél hran skluznice jsou vytvořeny pásy, jejichž horní plochy leží v rovině horní plochy skluznice. Následkem toho, že se podstatná část styčného tlaku mezi skluznicí a povrchem sněhu přenáší přes tuto neprofilovanou část skluznice, nemohou stupňovité plochy ve skluznici dosahovat maximálního účinku.

Stejným nedostatkem je zatížena i skluznice lyže, známá z francouzského spisu FR-2 352 563. U této skluznice přečnívají špičky profilů odrazových hran sekundárních stupňů nad povrch skluznice, takže dochází velmi rychle k jejich opotřebení, respektive ubroušení, čímž skluznice ztrácí brzy své protiskluzové, respektive stoupací, vlastnosti.

Podstata technického řešení

Výše uvedené nevýhody v podstatě odstraňuje skluznice lyže, obzvláště běžecké, obsahující alespoň v části délky, skluznice primární stupňovité plochy, uspořádané v řadách napříč skluznice, které vykazují v podélném řezu skluznice zubovitý profil, přičemž v primárních stupňovitých plochách, zdvihajících se směrem dozadu, je uspořádána alespoň jedna řada sekundárních stupňů, jejichž odrazové hrany jsou vzhledem k odrazovým hranám primárních stup-1CZ 5817 Ul ňovitých ploch uloženy hlouběji, jejíž podstata spočívá v tom, že příčné řady všech stupňovitých ploch dosahují až k podélným bočním hranám skluznice. Takto vytvořená skluznice zajišťuje spolehlivý odraz a zabraňuje zpětnému skluzu lyže po sněhu.

Přehled obrázků na výkresech

Na přiložených výkresech je znázorněn příklad provedení technického řešení, kde obr. 1 znázorňuje schematicky kontakt skluznice se sněhem v odrazové fázi a obr. 2 v kluzné fázi, přičemž v obou obrázcích jde o řez v podélném směru části skluznice, a obr. 3 znázorňuje půdorys části skluznice.

Příklady provedení technického řešení

Jak vyplývá z přiložených obrázků, je lyže 1 opatřena skluznicí 2, ve které jsou vytvořeny kolmo k podélné ose lyže primární stupňovité plochy 3_, které vytvářejí zahloubení ve skluznici 2. Každá primární stupňovitá plocha 3 je vpředu ohraničena odrazovou hranou 4, u které je zahloubení primární stupňovité plochy 3 největší, a primární stupňovitá plocha 3. vybíhá od odrazové hrany 4 plynule směrem vzhůru a dozadu až k povrchu skluznice 2. Primární stupňovité plochy £ jsou uspořádány alespoň v jedné přímé řadě vedle sebe napříč skluznici. Je-li skluznice 2 opatřena více řadami primárních stupňovitých ploch 3, pak primární stupňovité plochy £ následující řady jsou s výhodou přesazeny oproti primárním stupňovitým plochám 2 předcházející řady o polovinu své šířky ve směru příčném k podélné ose skluznice, jak je patrné z obr. 3. V rámci technického řešení je pochopitelně možné vytvořit odrazové hrany 4, respektive příčné řady stupňovitých ploch, zakřivené, jak je tomu například u řešení podle francouzského patentu FR-808 359. Je rovněž možné vytvořit příčnou řadu z pouze jedné stupňovité plochy, rozprostírající se přes celou šířku skluznice 2, jak je tomu například u německého zveřejňovacího spisu DE-OS 21 42 271.

V primárních stupňovitých plochách 3 jsou vytvořeny sekundární stupňovité plochy 5 s vlastní odrazovou hranou 6, která se nachází pod povrchem skluznice 2 hlouběji než odrazová hrana 4 primární stupňovité plochy 2· ^v důsledku dvojího stupně se docílí v odrazové fázi skluznice 2 od sněhu, respektive sněhových krystalků 7 podle obr. 1, zvýšeného plošného tlaku, při kterém vniká sekundární stupňovitá plocha 5 do sněhu a tím přispívá ke zvýšení odrazového odporu, respektive odporového tření. V kluzné fázi podle obr. 2 nepřichází hlouběji položená sekundární stupňovitá plocha 5 již do kontaktu se sněhem, respektive se sněhovými krystalky 7, takže při skluzu nedochází ke zvýšení kluzného tření. Šipka A označuje směr dopředného skluzu lyže.

V rámci technického řešení je pochopitelně možné vytvořit skluznici 2 přímo na lyži 1 nebo vytvořit skluznici 2 odděleně a připevnit ji na lyži 1.

Průmyslová využitelnost

Skluznici lyže podle předkládaného technického řešení lze s výhodou využít u všech lyží, u kterých je kromě skluzu třeba zabezpečit stoupavost do svahu respektive odraz v dopředném směru

-2CZ 5817 Ul pohybu, jak je tomu třeba například u lyží běžeckých.

Claims (1)

1. NÁROKY NA OCHRANU

   Skluznice lyže, obzvláště lyže běžecké, obsahující alespoň v části své délky primární stupňovité plochy, uspořádané v řadách napříč skluznice, které vykazují v podélném řezu skluznice zuboví tý profil, přičemž v primárních stupňovitých plochách, zdvihajících se směrem dozadu, je uspořádána alespoň jedna řada sekundárních stupňovitých ploch, jejichž odrazové hrany jsou vzhledem k odrazovým hranám primárních stupňovitých ploch uloženy hlouběji, vyznačená tím, že příčné řady všech stupňovitých ploch (3, 5) dosahují až k podélným bočním hranám skluznice (2).