CZ354496A3 - Použití rapamycinu a jeho derivátů pro výrobu neuroprotektivních prostředků - Google Patents

Description

\ ·· ···♦ ·· · ·· ·· • « · ···· ···· ··· ··· ···· _ 1 _ ··· ··· · · · ··· ····· ····

Použití rapamycinu a jeho derivátů pro výrobu neuroprotektivních prostředků Oblast technikv Ú' 5 Vynález se týká použití sloučeniny, zvolené ze skupiny rapamycin, 1,3- Diels Alderův addukt rapamycinu s fenyltriazolin-dionem, 42-ester rapamycinu s kyselinou 4-[[4-(dimethylamino)-fenyl]azo]benzensulfonovou, 1,3-Diels Alderův addukt rapamycinu s methyltriazolindionem a rapamycin - O-benzyl-27-oxim pro výrobu 10 neuroprotektivního prostředku, zvláště při léčení mrtvice, poranění hlavy a neurodegenerativních poruch, jako je Alzheimerova choroba, amytrofická laterální skleróza (ALS), epilepsie, Huntingtonova choroba nebo Parkinsonova choroba. 15 Dosavadní stav technikv 20 Předpokládá se, že smrt neuronů při ischemii, mrtvici a zranění hlavy způsobuje glutamátem indukovaná toxicita. [Simon RP, Science 226:850 (1984); Benveniste H, J. Neurochem. 43:1369 (1984)]. Účastní se také jiných neurologických poruch, jako je Alzheimerova choroba, ALS, epilepsie, Huntingtonova choroba a Parkinsonova choroba. [Beal F, Nátuře 321:168 (1986); Maragos WF, Trends * ' Neurosci. 10:65 (1987); Greenamyre JT, Neurobiol. Aging 10:593 (1989); Koh J-Y, Brain Res. 533:315 (1990); Mattson MP, J. Neurosci. (·* 12:376 (1992); Rothstein, JD, New England J. Med. 326:1464 (1992); 25 Choi, DW, New England J. Med. 326(22):1493-4 (1992)]. Za normálních podmínek funguje glutamát v mozku jako excitační neuronový přenašeč. Uvolňuje se z presynaptických zakončení a • · ΙΜ· • · • · ΙΜ· • · 9 9 9 9

9 9 99 9 9999 9 9 9 9 9 9 9 9 aktivuje receptory na postsynaptických neuronech. Aktivované receptory umožní sodným a vápenatým iontům proudit do buňky za vzniku excitační odezvy. Účinek těchto excitačních aminokyselin je zprostředkován několika rozdílnými subtypy receptorů, z nichž nejlépe 5 prostudován je receptor pro N-methyl-D-aspartát (NMDA). Nadbytečná aktivace receptorového komplexu NMDA může způsobit nadměrnou stimulaci neuronů s patologickými důsledky. Za patologických ej podmínek se v extracelulárním prostoru akumulují zvýšené hladiny glutamátu, což vede k nadměrné stimulaci glutamátových receptorů. io To indukuje zvýšený příliv sodíku a vápníku do buňky, což má za následek zvýšenou hladinu intracelulárního vápníku, který iniciuje dosud neznámý proces smrti buňky. V poslední době se pracuje na vývoji antagonistů glutamátových receptorů, schopných zabránit smrti neuronové buňky po mrtvici nebo 15 úrazu hlavy. [ Hirose K, Neurochem. Res. 18:479 (1993); Dugan LL, Annals of Neurology, díl 35, dodatek S 17 - 19 (1994)]. Velké množství studií ukázalo, že blokáda receptorů subtypu NMDA výrazně sníží poškození a ztráty neuronů, které se vyskytují u zvířecích modelů simulujících různé neuropatologické situace. Tato pozorování silně 2o ukazují na to, že NMDA antagonisté poskytují u několika klinických souborů ochranu neuronů. Mnoho z těchto léčiv je však účinných pouze tehdy, když se podá v průběhu šesti hodin po záchvatu nebo zranění. To může být způsobeno tím, že hladiny intracelulárního vápníku mohou stoupat také průchodem vápníku do buňky napětím 25 řízenými kalciovými kanály. Navíc, protože aktivace glutamátových receptorů je nutná pro normální synaptický přenos a mozkovou aktivitu, není možno provádět dlouhodobé léčení blokátory glutamátového receptorů. To omezuje jejich použití jako neuroprotektivních prostředků při chronických neurodegenerativních 30 poruchách. Proto léčiva, která mohou zabránit smrti neuronu po vzestupu hladiny intracelulárního vápníku, jsou vhodná pro opožděné • · ošetření mrtvice a zranění hlavy, stejně jako pro chronické léčení neurodegenerativních onemocnění.

Bylo navrženo několik hypotéz pro vysvětlení, jak mohou vést vysoké hladiny intracelulárního vápníku ke smrti buňky. Jedna z nich 5 je, že vápník aktivuje kalcium dependentní proteázy, jako je kalpain. Další hypotéza je, že vápník aktivuje kalcineurin, kalcium/kalmodulin dependentní fosfatázu, která defosforyluje syntázu oxidu dusnatého (NOS). Defosforylace NOS umožňuje vytváření oxidu dusnatého, který je pro buňky toxický. Podle třetí hypotézy vysoké intracelulární hladiny 10 vápníku indukují apoptózu, neboli naprogramovanou smrt buňky. Tyto rozdílné hypotézy se vzájemně nevylučují a je pravděpodobné, že všechny tyto procesy, stejně jako další ještě neobjevené, jsou spouštěny vysokou hladinou intracelulárního vápníku a mají za následek smrt buňky. 15 Při apoptóze jsou aktivovány některé geny, potřebné pro buněčné dělení, stejně jako kdyby se buňka pokoušela dělit. [Heintz N, Trends-Biochem-Sci. 18:157 (1993)]. Mnoho vysoce diferenciovaných buněk, jako jsou neurony, ztratilo schopnost dělení, a když se nemohou rozdělit, umírají. Proto je možné, že léky, které 2o mohou inhibovat dělení buňky, mohou také zabránit apoptóze.

Podstata vynálezu

Vynález poskytuje použití sloučeniny, zvolené ze skupiny rapamycin, 1,3-Diels Alderův addukt rapamycinu s fenyl-25 triazolindionem, 42-ester rapamycinu s kyselinou 4-[[4-(dimethyl-amino)fenyl]azo]benzensulfonovou, 1,3-Diels Alderův addukt rapamycinu s methyltriazolindionem a rapamycin - O-benzyl-27-oxim (společně označované jako sloučeniny podle vynálezu) jako neuroprotektivního prostředku, který se podává savci při potřebě léčby 30 orálně, parenterálně, intravaskulárně, intranazálně, intrabronchiálně, -4 -

transdermálně nebo rektálně. Zvláště se tento vynález týká použití při léčení mrtvice, poranění hlavy a neurodegenerativních poruch, jako je Alzheimerova choroba, amytrofická laterální skleróza (ALS), epilepsie, Huntingtonova choroba nebo Parkinsonova choroba u savců v případě 5 potřeby takového léčení, které zahrnuje podávání účinného množství sloučeniny, zvolené ze skupiny rapamycin, 1,3-Diels Alderův addukt rapamycinu s fenyltriazolindionem, 42-ester rapamycinu s kyselinou 4-[[4-(dimethylamino)fenyl]azo]benzensulfonovou, 1,3-Diels Alderův addukt rapamycinu s methyltriazolindionem a rapamycin - O-benzyl-10 27-oxi m u ve děném u savci oráln ě, parenterálně, intravaskulámě, -intranazálně, intrabronchiálně, transdermálně nebo rektálně. Sloučeniny podle tohoto vynálezu jsou také užitečné při inhibici smrti neuronů, spojené s výše uvedenými stavy onemocnění.

Pod léčením se rozumí léčení existujícího stavu, zabránění 15 postupu nebo rozvoji stavu, zlepšení stavu a zmírnění stavu. Příklady provedení vynálezu

Schopnost sloučenin podle vynálezu, účinkovat jako neuroprotektivní prostředky, byla ukázána v následujícím standardním 20 farmakologickém testovacím postupu in vitro. který emuluje neurotoxicitu u savců. Zvolený standardní farmakologický testovací postup ukázal schopnost sloučenin podle vynálezu inhibovat smrt neuronových buněk následkem glutamátem indukované toxicity. Ve stručnosti, krysí hippokampáíní a kortikální kultury byly připraveny 25 způsobem podle: Furshpan a Potter s určitými modifikacemi {Neuron 3:199 (1989)]. Z nově narozených jedinců kmene Long Evans, po anestézi injekcí 0,1 ml 20 % chloralhydrátu byly odstraněny mozky. Byly vyříznuty hippokampy a odstraněny od zbytku kůry. Obě tkáně byly enzymaticky tráveny v 5 ml EBSS (Earle's Balanced Salt 3o Solution), který obsahoval 20 u/ml papainu, 1 mM L-cysteinu a 0,5 mM

EDTA za mírného kývání 30 minut při 37 °C. Hippokampy a kortikální tkáně pak byly jednou promyty EBSS a trávení bylo ukončeni inkubací 30 minut při 30 °C s 3 až 5 ml inhibičního roztoku, obsahujícího 1 mg/ml ovomukoidu a 1 mg/ml albuminu v EBSS. 5 Natrávené hippokampální a kortikální tkáně byly dvakrát promyty DME bez L-glutaminu s 4,5 g/l dextrózou a potom byly rozmělněny ve dvou ml DME, který byl doplněn 5 % fetálním telecím sérem, 5 % krysím sérem, 50 u/ml penicilinu, 0,05 mg/ml streptomycinu a doplňkem séra MITO+ [doplněk séra firmy io Collaborative Biomedical Products] (10 % DME). Po padesátinásobném rozmělňování byla nedisociovaná tkáň ponechána usadit a disociovaná suspence buněk byla odtažena. Ke zbývající tkáni bylo přidáno 2 ml čerstvého 10 % DME a rozmělňování bylo opakováno. Dva alikvoty buněčné suspence byly spojeny a hustota 15 buněk byla určena hemacytometrem. 30 000 buněk hippokampu ve 150 μΙ bylo vyseto na jamku v 96-jamkové mikrotitrační destičce a inkubováno 37 °C v 5 % CO2. Kortikální buňky byly vysety s hustotou 500 000 buněk na jamku do 24-jamkových destiček. Když byly gliové buňky konfluentní (po 20 přibližně třech dnech), do každé jamky byl přidán cytosin-p-D-arabinofuranosid v koncentraci 4 - 10 μΜ pro zabránění další proliferace. Jeden týden po vysetí bylo médium odstraněno a nahraženo DME, doplněným 2,5 % fetálním telecím sérem, 2,5 % krysím sérem, 50 u/ml penicilinu, 0,05 mg/ml streptomycinu, MITO+, 1 25 mM kynurenátu a 10 mM MgCh (5 % DME + KM). Kynurenát je nespecifický blokátor glutamátových receptorů a zvýšené úrovně hořčíku blokují vstup vápníku a sodíku do buňky receptorovými kanály NMDA. Přídavek KM zabrání neurotoxicitě, která se vyskytuje když je v séru přítomen glutamát a umožní, aby byly neurony udržovány v 30 kultuře až po několik měsíců. Buňkám bylo každý týden vyměňováno poloviční množství média a nahrazeno čerstvým 5 % DME + KN. ····♦♦ ·· ♦ ·· 1 φ I · # t ·· ♦ · · • · « · · ♦ φ · 4 9 9 9 9 · · · * ···· _ ··· · · · ·· „ 0 - «· · ♦♦ ··· ·· «

Testovaná sloučenina byla rozpuštěna v DMSO na 10 mM zásobní roztoky a uchovávána v alikvotech při - 80 °C. Těsně před zahájením experimentu byly alikvoty zásobního roztoku roztaveny a zředěny DME nebo HBSS (Hanks'BaJanced Salt Solution) s obsahem 5 44 mM hydrogenuhličitanu sodného, 10 mM glukózy a 30 μΜ glutamátu, aby se získaly testované koncentrace od 1 nM do 10 μΜ.

Po 4 - 12 týdnech v kultuře byly hippokampální buňky třikrát promyty a byla přidána testovaná sloučenina v HBSS nebo DME bez séra (SF DME) a 30 až 150 μΜ glutamátu. Pro každou koncentraci io látky byly použity v každém testu alespoň tři jamky. V mladých kulturách zabíjí 30 μΜ glutamát neurony ze 70 až 80 %, u starších kultur více. Toxicita indukovaná 30 μΜ glutamátem byla blokována 1 mM kynurenátu + TO mM MgCI2 (KN).

Po inkubaci při 37 °C přes noc byl zjištěn počet živých 15 hippokampálních neuronů, zbývajících v 5 polích, představujících severní, jižní, východní a západní okraj a střed každé jamky. Každé pole bylo pozorováno objektivem 10 x s okulárem 15 x a mělo plochu přibližně 1,54 mm2. Stanovení pro každou koncentraci bylo obvykle prováděno třikrát. Byly vypočteny střední hodnota počtu neuronů na 2o jamku a standardní odchylka pro každou koncentraci. Střední hodnota počtu neuronů, které zbyly v kontrole s 30 μΜ glutamátu udává počet buněk, které nebyly citlivé na toxicitu glutamátu. • · · · • ·

Následující tabulka ukazuje výsledky získané pro sloučeninu z příkladu 1.

Sloučenina Koncentrace Živé neuronv Stand.odchvlka Příklad 1 10 nM 114 5 Příklad 1 100 nM 92 38 Příklad 1 1 μΜ 46 10 Příklad 1 10 μΜ 47 20 SF DME ------- --------------------- -.....- 28------------- -------------- 4--------------- Kynurenát 1 mM 82 17 ·· ··♦· ·· ··♦· • · • · • · · f * · ♦·«· • · · »« · · · ··· « · A ··· ··· ··· - o - ·· · ·· ··· ·· ·· Následující podle vynálezu. tabulka ukazuje výsledky, získané pro sloučeniny Sloučenina Koncentrace Živé neurony Stand. odchylka Příklad 1 200 nM 229 30 Příklad 1 20 nM 71 3 Příklad 1 2 nM 63 4 Příklad 2 200 nM 127 38 Příklad 2 20 nM —·.--------180 64 Příklad 2 2 NM 110 36 Příklad 3 200 nM 241 46 Příklad 3 20 nM 285 40 Příklad 3 2 nM 98 21 Příklad 4 200 nM 157 56 Příklad 4 20 nM 130 29 Příklad 4 2 nM 117 32 Příklad 5 200 nM 135 11 Příklad 5 20 nM 96 12 Příklad 5 2 nM 131 19 Kynurenát 1 mM 202 40 HBSS 53 25 Výsledky tohoto standardního farmaceutického testovacího 5 postupu ukazují, že sloučeniny podle vynálezu ibnhibují glutamátem indukovanou neurotoxicitu a jsou proto použitelné jako neuroprotektivní prostředek. Jak je ukázáno v první tabulce, nízké koncentrace sloučeniny podle příkladu 1 (10 a 100 nM) se ukázaly

lepší než vyšší koncentrace sloučeniny podle příkladu 1 (1 a 10 μΜ), pravděpodobně pro určitý cytotoxický účinek sloučeniny podle příkladu 1 při těchto vyšších koncentracích. Testování sloučenin podle vynálezu v koncentračních rozmezích mezi 2 a 200 nM ukázalo 5 neuroprotektivní účinek proti giutamátem indukované toxicitě, která emuluje neurotoxicitu u savců. Při vyšších koncentracích glutamátu (75 μΜ) sloučeniny nezabránily smrti neuronů. Sloučeniny podle vynálezu byly jako neuroprotektivní prostředky proti giutamátem indukované toxicitě méně účinné u starších hippokampálních kultur io (starší než 8 týdnů), které jsou na toxicitu glutamátu citlivější.--------------

Sloučeniny podle vynálezu mohou být ve farmaceutických přípravcích jako takové nebo v kombinaci s farmaceutickým nosičem. Farmaceutický nosič může být kapalný nebo pevný. Pokud se přípravek podává ústy, bylo zjištěno, že přijatelný orální prostředek 15 poskytuje 0,01 % Tween 80 ve PHOSAL-PG-50 (fosfolipidový koncentrát s 1,2-propylengiykolem, A. Nattermann & Cie. GmbH).

Pevný nosič může zahrnovat jednu nebo více látek, které mohou zároveň působit jako ochucovací prostředky, maziva, látky pro usnadnění rozpouštění, suspendující prostředky, plnidla, kluzné látky, 2o látky usnadňující stlačování, vazné látky nebo prostředky pro rozpadávání tablet; může jít také o materiál pouzdra. U prášků je nosnou látkou jemně rozptýlená pevná látka, která je ve směsi s jemně rozptýlenou aktivní složkou. V tabletách je aktivní složka smísena s nosnou látkou, která má nezbytné vlastnosti pro stlačování 25 ve vhodném poměru a ve stlačeném stavu poskytne požadovaný tvar a velikost. Prášky a tablety s výhodou obsahují až do 99 % aktivní složky. Vhodné pevné nosné látky např. zahrnují fosforečnan vápenatý, stearan hořečnatý, talek, cukry, laktóza, dextrin, škrob, želatina, celulóza, methylceluióza, sodná sůl karboxymethylcelulózy, 3o polyvinylpyrrolidon, nízkotající vosky a iontoměničové pryskyřice. - 10 - • é ···· ·· · · · ·· • · 9 9 9 ·· 9 9 9 9 f · · · · · 9 9 99 # 9 9 9 9 9 ·· 999 9 · 9 9 9 9 9 9 9 9 9 99 · 99 · · · ·· ··

Kapalné nosné látky se používají pro přípravu roztoků, suspenzí, emulzí, sirupů, elixírů a tlakových prostředků. Aktivní složka může být rozpuštěna nebo suspendována ve farmaceuticky přijatelném nosiči, jako je voda, organické rozpouštědlo, směs obou 5 nebo farmaceuticky přijatelné oleje nebo tuky. Kapalný nosný prostředek může obsahovat jiná vhodná farmaceutická aditiva, jako jsou látky pro usnadnění rozpouštění, emulgátory, pufry, ochranné látky, sladidla, ochucovací prostředky, suspendující prostředky, zahušťující prostředky, barviva, regulátory viskozity, stabilizátory nebo io r eg ti látory osmotického ti a ku. Vhod ným i příklady kapal ných nosičů pro orální a parenterální podávání jsou voda (částečně obsahující přídavné látky jak je uvedeno výše, např. deriváty celulózy, s výhodou roztok sodné soli karboxymethyicelulózy), alkoholy (včetně monohydroxyalkoholů a polyhydroxyalkoholů, například glykolů) a 15 jejich deriváty, lecithiny a oleje (např. frakcionovaný kokosový a arašídový olej). Pro parenterální podávání může být nosnou látkou také olejový ester, jako je ethyloleát a izopropylmyristát. Sterilní kapalné nosiče jsou použitelné ve sterilních kapalných prostředcích pro parenterální podávání. Kapalnými nosiči pro tlakové prostředky 2o mohou být halogenované uhlovodíky nebo jiné farmaceuticky přijatelné hnací plyny.

Kapalné farmaceutické prostředky ve formě sterilních roztoků nebo suspenzí mohou být např. použity jako intramuskulární, intraperitoneální nebo subkutánní injekce. Sterilní roztoky je možno 25 rovněž podávat intravenózně. Sloučeniny podle vynálezu mohou také být podávány orálně buď v kapalné nebo pevné lékové formě.

Sloučeniny podle vynálezu mohou být podávány rektálně ve formě běžného čípku. Pro podávání intranazální nebo intrabronchiální inhalací nebo insuflací může být rapamycin ve formě vodného nebo 3o částečně vodného roztoku, který pak může být použit ve formě aerosolu. Sloučeniny podle vynálezu je možno také podávat φφ · • φ - 11

transdermálně použitím transdermální náplasti, která obsahuje aktivní sloučeninu a nosič, který je k ní inertní a netoxický na kůži a dovolí systémovou absorpci prostředku před kůži do krevního řečiště. Nosná látka může mít jakoukoli formu, jako jsou krémy a masti, pasty, gely a 5 okluzívní přípravky. Krémy a masti mohou být viskózní kapaliny nebo polotuhé emulze jak typu olej ve vodě, tak i voda v oleji. Pasty obsahují absorpční prášky, dispergované ve vazelíně nebo hydrofilní vazelíně, obsahující aktivní složku. Pro uvolňování aktivní složky do krevního řečiště může být použita řada různých okluzívních zařízení, 10 jako je semipermeabilní membrána pokrývající zásobník s obsahem_________________ aktivní složky s nebo neb nosiče nebo matrix, obsahující aktivní složku. Jiná okluzívní zařízení jsou známa z literatury.

Požadavky na dávkování se liší podle konkrétní použité sloučeniny, cesty podávání, vážnosti symptomů a léčeného pacienta. 15 V závislosti na výsledcích, získaných ve standardních farmakologických testech, je navrhovaná intravenózní denní dávka aktivní sloučeniny. 0,1 pg/kg až 100 pg/kg, s výhodou mezi 0,001 až 25 mg/kg, ještě lépe mezi 0,01 až 25 mg/kg a nejlépe mezi 0,05 až 10 mg/kg. Léčení se obvykle zahajuje malou dávkou, menší než dávka 2o optimální, účinné sloučeniny. Potom se dávka zvyšuje až do dosažení optimálního účinku v závislosti na okolnostech; přesné dávky pro orální, parenterální, nazální nebo intrabronchiální podávání bude určovat ošetřující lékař v závislosti na zkušenosti s jednotlivým pacientem. S výhodou je farmaceutický prostředek v jednotlivé 25 dávkovači formě, např. jako tablety nebo kapsle. V takovéto formě je prostředek rozdělen do jednotlivých dávek, obsahujících vhodná množství aktivní složky; jednotlivá dávkovači forma může být ve formě baleného prostředku, například balíčkovaných prášků, lahviček, ampulí, předplněnných stříkaček nebo sáčků s obsahem kapaliny. 3o Jednotlivá dávkovači forma se může například skládat z kapsle nebo tablety jako takové, nebo může být v balení vhodný počet takových prostředků. • ·· ·· · ·♦ ··· Následující příklady ilustrují přípravu sloučenin podle vynálezu. Příklady sloučenin podle vynálezu Příklad 1

Rapamvcin 5 Příprava rapamycinu byla popsána v US patentu 3,929,992, který se zde uvádí jako referenční. Příklad 2 _________

Rapamvcin 1,3-Diels Alderův addukt s fenvltriazolindionem io Rapamycin (0,66 g, 721 mM) byl rozpuštěn v dichlormethanu (10 ml) a ochlazen na 0 °C. K této směsi byl po kapkách přidáván roztok fenyltriazolindionu (0,133 g, 758 mM) v dichlormethanu (10 ml). Roztok byl přes noc míchán, a TLC ukázala, že reakce není u konce. Byl přidán další fenyltriazendion (0,025 g, 27 mM). Směs byla 15 vyčištěna pomocí HPLC (kolona 4,1 x 31 cm, S1O2) s ethylacetátem jako mobilní fází a byla získána v názvu uvedená sloučenina jako pevná látka. Tato látka byla rozetřena s 30 ml hexanu a 1 ml ethylacetátu, zfiltrována a sušena na vzduchu za poskytnutí v názvu uvedené sloučeniny jako prášku (0,383 g). 20 Vypočtené složení pro C59H84N4O15: C, 65,05; H, 7,77; N,5,14. Nalezeno: C, 65,39; H, 7,98; N, 4,92. IR (KBr, cm'1) 3450, 1715 NMR (DMSO) 5 7,50 (m, 3H), 7,40 (m, 2H), 3,11 (s, 3H), 3,00 (S, 3H), 2,95 (s, 3H), 0,8 (q, 1H) 25 MS (-FAB) 1088 (M ) ·· ···· -13 -

Příklad 3

Rapamvcin 42-ester s kyselinou 4-ff4-('dimethvlaminoV fenvllazolbenzensulfonovou Příprava sloučeniny podle příkladu 3 se popisuje v US patentu 5 5,177,203, který je zde uveden jako referenční. Příklad 4 1,3-Diels Alderův addukt rapamvcinu s methvltriazolindionem V názvu uvedená sloučenina byla připravena podle způsobu, io popsaného v příkladu 2. Příklad 5

Rapamvcin -Q-benzvl-27-oxim Příprava sloučeniny z příkladu 5 se popisuje v US patentu 15 5,023,265, který je zde uveden jako referenční.

Zastupuje:

Claims (4)

1. - 14 - - 14 - ·· ···· ·· · ·♦ ·· • · · ···· · ·· · • · · ·· · · · ·· • · f · · · ·· ··· · · • · · · · · · · · ·· · ·· ··· ·· ·· PATENTOVÉ NÁROKY Použití účinného množství sloučeniny, zvolené ze skupiny rapamycin, 1,3-Diels Alderův addukt rapamycinu s fenyltriazolindionem, 42-ester rapamycinu s kyselinou 4-[[4-(dimethylamino)fenyl]azo]benzensulfonovou, 1,3-Diels Alderův addukt rapamycinu s methyltriazolindionem a rapamycin -O-benzyl-27-oxim pro výrobu farmaceutického prostředku pro inhibici smrti neuronů u savce pro podávání uvedenému savci orálně, parenterálně, intravaskulárně, intranazálně, intrabronchiálně, transdermálně nebo rektálně. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, ž e sloučeninou je rapamycin. Použití účinného množství rapamycinu, 1,3-Diels Alderova adduktu rapamycinu s fenyltriazolindionem, 42-esteru rapamycinu s kyselinou 4-[[4-(dimethylamino)-fenyljazojbenzensulfonovoú, 1,3-Diels Alderova adduktu rapamycinú s methyltfiazolindioném a rapamycin-O-benzyl-27-oximu pro výrobu farmaceutického prostředku pro léčení mrtvice, poranění hlavy nebo neurodegenerativních poruch u savce pro podávání uvedenému savci orálně, parenterálně, intravaskulárně, intranazálně, intrabronchiálně, transdermálně nebo rektálně. Způsob podle nároku 3, vyznačující se tím, že sloučeninou je rapamycin. - 15 - ·« ···· ·· - 15 - ·« ···· ··

   • t · ♦ ♦ · ·· • ··· t · t « ♦ ·♦ ··
2. 5. Použití podle nároku 3, vyznačující se tím, ž e že neurodegenerativní poruchou je porucha ze skupiny Alzheimerova choroba, amytrofická laterální skleróza, 5 epilepsie, Huntingtonova choroba a Parkinsonova choroba.
3. 6. Způsob podle nároku 5, vyznačující se tím, ž e sloučeninou je rapamycin. io 7. Použití sloučeniny, zvolené ze skupiny rapamycin, 1,3- Diels Alderúv addukt rapamycinu s fenyltriazolindionem, 42-ester rapamycinu s kyselinou 4-[[4-(dimethylamino)-fenyl]azo]benzensulfonovou, 1,3-Diels Alderův addukt rapamycinu s methyltriazolindionem a rapamycin-O-benzyl-15 27-oxim pro výrobu neuroprotektivního prostředku pro podávání účinného množství uvedené sloučeniny savci v případě potřeby orálně, parenterálně, intravaskulárně, intranazálně, intrabronchiálně, transdermálně nebo rektálně.
4. 8. Způsob podle nároku 7, vyznačující se tím, že sloučeninou je rapamycin. Zastupuje: