CZ303085B6 - Zpusob výroby spojkového ozubení prvku synchronizacní jednotky - Google Patents

Abstract

Zpusob výroby spocívá v tom, že pomocí alespon jednoho vytvarování, provedeného na celní strane pomocí plastického vytlacování materiálu, se vytvorí ustupující alespon oblast (14, 15, 16) prvního cela (6) alespon mezi vrcholy (9) zubu (3), pricemž vytvarování se vytvorí ve smeru k druhému celu (7) a prechodová oblast (13) se vytvaruje plošná, s délkou prechodové oblasti (13), merenou ve smeru podélné osy zubu (3) a ohranicenou zešikmením (10) a bokem (11, 12) príslušného zubu (3), maximálne 0,5 mm.

Description

Způsob výroby spojkového ozubení prvku synchronizační jednotky

Oblast techniky

Vynález se týká způsobu výroby spojkového ozubení prvku synchronizační jednotky, při němž se jednotlivé zuby, vyčnívající z obvodové plochy, vytvoří na prstencovém tělese tvářením, při němž se vytvaruje:

- obvodová plocha mezi v podélném směru prvním čelem a druhým Čelem tělesa, v protilehlém směru k prvnímu čelu,

- zuby se střechovitě vytvořenou hlavou zubu, přičemž pata zubu v oblasti jeho střechovité hlavy přechází na obvodovou plochu,

- hlava zubu svým vrcholem ve směru prvního čela,

- vrchol se zaoblením,

- zaoblení nalevo a napravo od podélné osy, přecházející do zešikmení stříšky, která klesá k druhému Čelu,

- zuby s nalevo vytvořeným levým bokem zubu, viděno k podélné ose, a napravo vytvořeným pravým bokem zubu,

- každý levý bok zubu s alespoň jednou oddělovací zubovou mezerou a ležící proti pravému boku zubu sousedního zubu a přičemž boky zubu se vytvoří od druhého Čela k prvnímu Čelu a přecházejí do přechodové oblasti, tvořené oddělením materiálu a vycházející ze zešikmení stříšky.

Dosavadní stav techniky

Při sepnutí chodu vstupuje v synchronizační jednotce protiozubení posuvné objímky na spojkové ozubení na spojkovém tělese, spojeném zpravidla s hnacím kolem, nebo napřed na spojkové ozubení synchronizačního kroužku. Ozubení těchto prvků vstoupí do vzájemného záběru po synchronizaci v synchronizačním zařízení za účelem přenosu točivých momentů.

Spojkové ozubení je tvořeno jednotlivými zuby. Zuby jsou zpravidla navzájem vytvořeny vjednom kuse se stejnou roztečí na obvodové ploše na vnějším obvodu prstencovitého tělesa. Další varianty ovšem také spočívají v uspořádání zubů, které jsou navzájem odděleny mezerami větších rozměrů s nestejnou roztečí a/nebo jsou navzájem umístěny odděleně v obvodovém směru pomocí jinak tvarovaných zubů, případně prvků. Obvodová plocha je umístěna na prstencovém tělese mezi prvním Čelem a druhým Čelem, vytvořeným na opačné straně. Zuby vyčnívají z obvodové plochy radiálně jako výstupek a mají stříškovitě vytvarovanou hlavu zubu. Ozubení je proto Často také samo označováno jako střechovité ozubení. Vrchol stříšky a tím hlavy zubu lícuje s prvním čelem prstencovitého tělesa. Je však také možné, že vrchol vyčnívá přes první Čelo nebo leží pod ním. V každém případě má tedy hřeben a tím čelo zubu ve směru prvního čela a „Štítová strana“ každého z těchto zubů přechází do obvodové plochy, zatímco další „štítová plocha, směřující v opačném směru, směruje radiálně ven. Boky zubů směřují do obvodového směru, přičemž bok jednoho ze zubů, umístěný nalevo od podélné osy prstencového tělesa, je umístěn protilehle k pravému boku sousedního zubu a je oddělen zubovou mezerou. Zuby mohou být samozřejmě také v obvodovém směru navzájem odděleny pomocí jiných prvků, které nejsou v bezprostřední souvislosti s následně popsaným vynálezem.

Zešikmení stříšky přechází v boky zubů. Každý ze zubů je vytvořen radiálně ven, pozorováno ve směru obvodové plochy, nej širší ve svém průřezu v obvodovém směru na přechodové oblasti ze zešikmení stříšky k bokům. To je proto, že boky každého ze zubů přecházejí, k rozšíření hlavy zubu, ze směru druhého čela do směru přechodové oblasti s mírným zešikmením k sousednímu zubu. Oddělují se tím navzájem zdola nahoru, až v přechodové oblasti vstoupí na zešikmení

- 1 CZ 303085 B6 stříšky. Obrysy boků zubů nemusí byl přímočaré, respektive rovinné, nýbrž mohou mít také zakřivený průběh, například v podobě konkávních nebo konvexních čar, případně ploch.

Protiozubení zapadá do spojkového ozubení ze směru první boční stěny prstencového tělesa.

K tomu vstupuje do záběru protizub protiozubení shora do zubové mezery mezi navzájem sousedící zuby spojkového ozubení. Během tohoto procesu vstupuje protizub nejprve buď na vrchol, případně obrys čela zubu, nebo na zešikmení stříšky. Potom se pohybuje na zešikmení střechy podél vrcholu. Protiozubení se přitom otáčí ve směru obvodu relativně ke spojkovému ozubení. Tento pohyb probíhá tak dlouho, až protizub svým vrcholem nebo čelem vstoupí na konec zešikmení stříšky na straně boku a vstupuje do mezery. Jestliže jsou uvedená ozubení v záběru, dosedá bok zubu popsaného spojkového ozubení na bok zubu protiozubení. K tomu je vytvořen bok zubu protiozubení zpravidla podobně Šikmý, ale v opačném směru. Takto navzájem zabírajícími ozubeními je zajištěno, že se tato ozubení během chodu ve spojeném stavu navzájem mimovolně nerozpojí,

Vytvoření stříšky, tedy hlavy zubu, je podle stavu techniky variantní. Zešikmení stříšky mohou mít vypouklý průběh a mohou navzájem svírat například ostrý nebo tupý úhel. Stříška může také mít zešikmení stříšky různých délek. Provedení je stanoveno odlišnými představami uživatele a výrobce o zvoleném postupu výroby a účinnosti jednotlivého zubu, ozubení a celého synchroni20 začního zařízení.

Geometrické provedení obrysu čela zubu spojkového ozubení je například důležité pro shora uvedený záběr protiozubení ve spojkovém ozubení. Často jsou a zejména v minulosti byly vytvořeny obrysy takovéhoto čela z důvodu třískového opracování spojkového ozubení zploštělé. Hre25 ben stříšky je tedy zploštělý, aby zůstal při obrazovém porovnání hlavy zubu se stříškou. Takovým zploštěním protiozubení se má zabránit vylomení tvrdých vrcholů zubů při vstupu protiozubení nebo otěru obrysu čela, respektive na protiozubení. Zčásti se také třískově nebo tvářením vyrobí místo zploštění zaoblení. Zaoblení se vytvaruje například lisováním a v zájmu trvanlivosti ktomu použitého nástroje se volí tak velké, zeje obrys čela proveden relativně plochý. Nevý30 hodné je, že takto zploštělé obrysy čela ze stanovených okolností zabraňují záběru protiozubení, totiž tehdy, když vrcholy nebo čela protizubů protiozubení a vrcholy čela spojkového ozubení stojí při svém přiblížení přesně proti sobě a vstupují na sebe. Tím se zabraňuje pohybu protizubu podél zešikmení stříšky zubu spojkového ozubení a tím záběru. Je ztížena volba převodového stupně. To vede k chrastění při vložení převodového stupně. K zabránění tomuto efektu se pře35 chází k tomu používat místo zubů se zploštěním zuby se zaoblenými obrysy čela s relativně malým poloměrem. Tento malý poloměr je dosud ale jen dostatečně účinný na třískově obráběných obrysech čela.

Právě popsaná zploštění na vrcholech, za stanovených okolností nevýhodně působící na funkci, vznikají často také jako vedlejší účinek, když se čela prstencového tělesa zbrousí do roviny. Zbroušením do roviny se v oblasti stříšky a na druhé čelní straně vytvoří v patní oblasti zubu a zubové mezery ostré hrany přechodu. Tyto hrany se opět většinou musejí k předejití vrubovému účinku při zatížení a otěru dodatečně opracovat kartáčováním nebo podobně. Ostré hrany a tím vruby vznikají také tehdy, když se k opracování odebírá na zubech materiál na bocích. Přitom je potencionálním vrubovým účinkem ohrožena za zatížení zvláště patní oblast zubu.

Vrchol zubu spojkového ozubení, směřující k prvnímu čelu, je často vytvořen liniový. Linie (vrcholnice) probíhá od obvodové plochy na vrcholu zubu k vně směřující štítové straně. Přitom je nasměrována rovnoběžně s prvním čelem prstencového tělesa nebo šikmo k němu, případně od něj. V řehol nice stříšky může být také vytvořena jako radiálně vně stoupající nebo klesající. Sama vrcholníce je přitom vytvořena jako přímočará, zalomená nebo také libovolně zakřivená a obrys čela může mít opět do přímky nebo roviny se odchylující zakřivený průběh.

Shora popsaná ozubení jsou vyrobitelná buď v podstatě výlučně třískovými postupy opracování, nebo tvářecími postupy s většinou připojeným následným třískovým opracováním. Je snaha ome-2 CZ 303085 B6 zit rozsah prací, prováděných třískovým obráběním, na minimum, hlavně na dokončovací práce. Ozubení spojkového tělesa, vytvořené jen třískovým opracováním, je relativně nákladné. Proto se v nedávné minulosti stále více přecházelo k výrobě těchto prvků a jejich ozubení v kombinaci tvářecích postupů a následných postupů třískového obrábění. Přitom se postupy tváření za tepla a nebo za studená používají se zpravidla připojeným třískovým opracováním.

V EP 0 737 540 je například popsán způsob, jehož výsledkem je spojkové ozubení, jehož obecné znaky se z větší části shodují se znaky dříve popsaného spojkového ozubení. Spojkové ozubení je výsledkem kombinovaného způsobu lisování s následným opracováním broušením. Při tomto postupu se z v podstatě prstencovitě vytvořeného tělesa vytvarují ve více stupních opracování vytlačováním materiálu ve smyslu plastické deformace zuby. V návaznosti na toto zpracování nastává oddělení materiálového výběhu, vznikajícího vytlačováním materiálu v přechodové oblasti (zpravidla v dělicí rovině nástroje) od boků k zešikmením stříšky. Oddělení se provádí pomocí lisu. Následně se zub opracovává třískově leštícími postupy. Přitom se hrany, jakož i obrysy čela, odbřitují a zaoblí.

Je známo, že při lisování se část materiálu na místech oddělení skutečně odstřihne, větší Část se ale také odtrhne. Tak se děje také tehdy, když se lisováním odděluje popsaný materiálový výběh na boku zubu. Výsledkem je obrysová čára, ohraničující zub, u které je přechodová oblast z boku na zešikmení tvořena odtržením, respektive řezem. Zejména povrch odtržení má velké nerovnosti, které mohou vést k otěru po sobě se posouvajících boků zubů spojkového ozubení a jeho proti ozubení zejména při vstupu do záběru. Proto se odtržení nebo přechodová oblast třískově opracovávají, například podle EP 0 737 540. Přechodová oblast každého boku je potom charakterizována plochou, směřující zpravidla kolmo k obvodu prstencového tělesa, která leží na zubu, pozorováno od horního čela, mezi zešikmením stříšky a bokem. Bok a zešikmení stříšky tím jsou na délku zkráceny, což může opět nevýhodně působit na funkci ozubení.

Nezřídka není stanoven hotový, zvenčí patrný vzhled takovýchto prvků s ozubeními jen funkčními požadavky, nýbrž se na něj pohlíží jako na ztělesnění technologie jeho výroby. Jinými slovy, mnohá ze spojkových ozubení nebo protiozubení mají typické vzhledové znaky, vyplývající z použitých technologií pro jejich výrobu. Tyto znaky se mohou s výhodou využít pro požadovanou funkci dílů, dovolují ale také zřetelné přiřazení k výrobci nebo ke způsobu, použitému pro jejich výrobu. Mnohé z těchto znaků jsou nutné z technologických důvodů, působí ale také nevýhodné na funkci nebo životnost takovéhoto dílu nebo k němu připojených dílů. Takovými znaky jsou například stopy po beztřískovém tvářecím procesu, jako znaky lisování, stopy po tažení a podobně, ale také stopy po třískovém zpracování, jako stopy po broušení.

Každý výrobce takovýchto prvků musí na základě technologických a nástrojových omezení pri beztřískové výrobě přijímat kompromisy. Tyto kompromisy často vyúsťují v to, že se funkčně potřebné obrysy, tvářením nevyrobitelné nebo vyrobitelné nedostatečně přesně, nahradí následným třískovým obráběním. Třískové obrábění je ale, jak již bylo uvedeno, Časově náročné a drahé. Kromě toho tvoří třískové obrábění jako okrajové jevy, jak již také bylo uvedeno, často ostré obrysy, vruby a podobně, kterými jsou nevýhodně ovlivňovány pevnost a otěr opracované části a okolí. Zčásti se proto také od takto následně vyrobených obrysů a následného opracování ustupuje. Výsledkem jsou potom ovšem obrysy, vyrobené tvářením, které jsou na úkor spolehlivé, respektive optimální funkce, které jsou vytvořeny nepřesně nebo nejsou vytvořeny v odpovídající přesnosti.

Vpředu byly na obrysech čela, patní oblasti a boku popsány problémové zóny na zubech spojkového ozubení, vyrobeného tvářením podle stavu techniky, pro jejichž funkčně optimální formu dosud nebylo nalezeno uspokojivé řešení, aniž tato forma vznikla dodatečným nákladným třískovým opracováním, a vznikají jeho nevýhody.

-3CZ 303085 B6

Podstata vynálezu

Úkolem vynálezu proto je vytvořit způsob výroby spojkové ozubení, u něhož jsou vyřešeny vpředu popsané problémy, které se týkají tvaru a provedení vrcholu zubu, patní oblasti a boku zubu u zubů spojkového ozubení.

Tento úkol se podle význakové části nároku 1 vyřeší tím, Že alespoň oblast prvního čela alespoň mezi vrcholy zubů se vytvoří čelním vytvarováním alespoň jedním plastickým vytlačováním materiálu dozadu, přičemž vytvarování se vytvoří na povrchu obvodové plochy ve směru druhého čela a přechodová oblast se vytvaruje plošná, s délkou přechodové oblasti, měřenou ve směru podélné osy zubu a ohraničenou zešikmením a bokem příslušného zubu, maximálně 0,5 mm. Ve stavu techniky z důvodu vrubů z třískového opracování nebezpečné oblasti paty zubu, tedy oblasti, ve které přechází zub svojí zadní stranou do obvodové plochy, jsou vytvarovány beztřtskově a tím jsou bez vrubů. Vytvarování podle vynálezu se zpravidla vytvoří na straně čela ve vnější radiální oblasti tělesa až ke kořenům zubů a mezi vrcholy zubů, respektive zuby. Přednostně se tedy také vrcholy zubů vytvoří od prvního čela dozadu. Tím je umožněno čelní plošné broušení prstencového tělesa bez účasti vrcholů zubů. Vytvarováním podle vynálezu se zabraňuje ostrým přechodovým hranám.

Přechody se vytvoří zaoblení. Odtržením, respektive stříháním charakterizovaná přechodová oblast od boku k zešikmením stříšky je udržována velmi malá. Přednostně se dosahuje toho, že zub po oddělení materiálového výběhu lisováním, popsaném v popisu stavu techniky, je alespoň na bocích kalibrován a střižné plochy přechodové oblasti se tím redukují na minimum. Otěr, který vzniká, když na sebe dosedají boky zubů spojkového ozubení a jeho protiozubertí, je na tomto místě redukován. Nosná délka boku je zvýšena na realizovatelné maximum. Způsob výroby spojovacího ozubení podle vynálezu poskytuje spojovacímu ozubení typické znaky vytvoření, které se mohou použít výhodně z hlediska funkce ozubení, respektive pro jeho další výrobu, které ale také současně jsou typické pro ozubení nového typu, vyrobená způsobem podle vynálezu.

V přednostní podobě provedení vynálezu jsou stanoveny minimální hodnoty pro vytvarování. Vytvarovaná oblast ze strany čela vytvoří dozadu na nej hlubším místě hluboká alespoň 0,1 mm a vytvarování na válcové obvodové ploše na nejhlubším místě se vytvaruje s hloubkou alespoň 0,05 mm. Dále je stanoveno, že vrchol zubu se beztrískově vytvaruje se zaoblením s poloměrem maximálně 0,5, přednostně ale 0,2 mm. Takového poloměry představují podle stávajících poznatků optimum pro čisté zavedení spojkového ozubení a protiozubení do záběru, aniž vzniká velký otěr. Zaoblení s takovýmito poloměry nebyly dosud tvarovány beztrískově. Zaoblení je přednostně vytvarováno ražením na vrcholech.

Při způsobu podle vynálezu se boky zubu vytvarují kolmo k prvnímu čelu nebojsou vytvořeny šikmo. Obecně představuje přednostní podobu vynálezu způsob výroby zubů, majících šikmé boky, jaké jsou již popsány v části popisu vynálezu, která se týká stavu techniky. Pro takovýto způsob výroby se stanoví další znaky vynálezu:

- že boky zubů a zešikmení stříšky se na svém povrchu beztrískově vytvarují se střední drsností maximálně R_a = 0,5 pm,

- že vrchol se bezstřískově vytvaruje se zaoblením s poloměrem maximálně 0,5 mm,

- že strana zubu ve směru druhého čela se vytvaruje pomocí vytlačování materiálu.

Takovéto vytvarování vzniká, když se do materiálu zubu při tváření zubu vtlačí razník. Takovýto razník způsobuje vytlačení materiálu do dutiny nástroje a dbá o čisté vytvoření povrchu zubu, zejména na zaobleních a přechodech hran.

-4CZ 303085 B6

Další podoba provedení vynálezu stanoví, že spojkové ozubení se vyrábí z cementační oceli a že zešikmení jeho stříšek a boky zubů mají po tváření alespoň zčásti vytvrzený povrch. Povrch přitom má Vickersovu tvrdost minimálně 200 HV, takže nemusí být dodatečně vytvrzován.

Další podoba provedení spočívá v tom, že prvkem synchronizační jednotky je spojkové těleso. Spojkové těleso je obvykle připojeno, jak již bylo uvedeno k hnacímu kolu. Poněvadž posuvná objímka z vnějšku zapadá do spojkového tělesa, zuby se vytvarují na spojkovém tělese radiálně vně. Dalším prvkem synchronizační jednotce s uzavíracím účinkem a třecím kuželem podílí na synchronizačním procesu. Také zde se zuby pro záběr do posuvné objímky vytvarují radiálně io ven.

Dále je vytvořeno provedení vynálezu, u kterého

- každý z boků zubu a každé ze zešikmení stříšky se vytvarují plošné.

- bok zubu se vytvaruje dolů mírně k boku sousedního zubu Šikmo ve směru horního čela a pře15 cházející do plošné přechodové oblasti, vyrobené dělením a spojující zešikmení stříšky s bokem zubu, přičemž přechodová oblast není zdola nahoru Širší než 0,5 mm,

- oblasti prvního čela, vycházející z prstencové rovinné plochy, se alespoň mezi vrcholy zubů vytvarují pomocí alespoň jednoho čelního vytvarování, vytvořeného plastickým vytlačováním materiálu dozadu, s hloubkou na nejhlubším místě alespoň 0,1 mm,

- vytvarování pokračuje na povrchu válcového boku, na nejhlubším místě s hloubkou alespoň

0,05 mm ve směru druhého čela a ostře vybíhá, a u kterého

- se vrcholy vytvarují se zaoblením s poloměrem maximálně 0,5 mm a

- vytvarování se na přechodech k zubu a k prstencovému tělesu vytvoří zaoblené.

Takovéto provedení popisují částečně znaky podle vynálezu, které jsou již popsány vpředu, ale také další znaky, z nichž vyplývají funkční výhody. Jestliže má na spojkové těleso naběhnout prvek synchronizačního zařízení, je výhodná rovinná plocha. Tuto rovinnou plochu lze uložit Čistě do spojkového tělesa, poněvadž spojkové těleso je opatřeno vytvarováním podle vynálezu a zejména vrcholy zubů nejsou podrobeny broušení. Čistě zaoblené přechody od vytvarování k vál30 cové ploše, k prstencovému tělesu a k zubům jsou zaprvé znakem beztřískove vytvořeného vytvarování a za druhé zabraňují vrubovým účinkům.

Obecně jsou znaky způsobu výroby spojkového ozubení podle vynálezu použitelné pro každou beztřískovou výrobu spojkových ozubení, zejména tehdy, když se jedná o ozubení se stříškou.

Přitom je nepodstatné, jak jsou provedeny jednotlivé zuby. Zešikmení stříšky se mohou vytvarovat jako přímočará, ale také mohou být například vypouklá. Obrys boků zubů nemusí být vytvořen jako přímočarý, respektive rovinný, nýbrž může být vytvořen jako zakřivený. Prstencově vytvořené těleso může mít jako synchronizační kroužek nebo jako spojkové těleso na svém vnitřním průměru vybrání nebo prvky unášeče a může být vytvořeno z libovolných materiálů, vhod40 ných pro jeho použití. Použití vynálezu je v každém případě vhodné pro všechny typy spojkových ozubení, které jsou uvedeny na začátku popisu.

Přehled obrázků na výkresech

Vynález je v následujícím blíže popsán na příkladu provedení vynálezu pomocí výkresů, na kterých znázorňuje:

obr. 1 příklad provedení spojkového ozubení podle vynálezu ve výřezu prstencového tělesa v půdorysu, obr. 2 řez spojkovým ozubením podle obr. 1 podél roviny II—II a obr. 3 půdorys jednotlivého zubu ozubení podle obr. 1.

- 5 CZ 303085 B6

Příklady provedení vynálezu

Na obr. 1 až 3 je znázorněno spojkové ozubení 1 prvku dále neznázorněné synchronizační jednotky. Obr. 1 přitom ukazuje výřez prstencovým tělesem 2, obr. 2 znázorňuje řez prstencovým tělesem 2 v oblasti zubové mezery 4 a obr. 3 zobrazuje půdorys jednotlivého zubu 3 spojkového ozubení L Zuby 3 vyčnívají z obvodové plochy 5. Obvodová plocha 5 leží mezi prvním čelem 6 a druhým čelem 7 tělesa 2. Každý ze zubů 3 je vytvořen jako stříškovitý a má hlavu 8 zubu 3, přecházející svojí spodní stranou 8a do obvodové plochy 5.

io Hlava 8 zubu 3 směřuje svým vrcholem 9 nahoru. Vrchol 9 je opatřen zaoblením s poloměrem R vrcholu 9. Poloměr R vrcholu 9 přechází, viděno vlevo a vpravo od podélné osy tělesa 2, do plošného zešikmení JO stříšky. Zub 3 je kromě toho opatřen plošným levým bokem 11 zubu 3 a plošným pravým bokem 12 zubu 3. Boky 11, J2 zubu 3 jsou navzájem odděleny zubovou mezerou 4 a leží navzájem protilehle, přičemž boky 11, 12 zubu 3 se mírně od druhého čela 7 ve směru k prvnímu Čelu 6 navzájem vzdalují. Tím je vytvořen každý z boků H, 12 zubu 3 od druhého čela 7 mírně ve směru k sousednímu boku JJ., 12 sousedního zubu 3. Boky 11, 12 zubu 3 přecházejí do přechodové oblasti 13. Přechodová oblast 13 spojuje boky 11, 12 se zešikmením 10 stříšky.

Na prvním čele 6 jsou mezi vrcholy 9 zubů vytvořeny čelní oblasti 14, 15, 16. které jsou vytvořeny pomocí vytvarování s maximální hloubkou TI vzhledem k prvnímu čelu 6. Vytvarování dále pokračují na povrchu plochy 5 ve směru druhého čela 7 s maximální hloubkou T2. Přechody k prstencovému tělesu 2 a k obvodové ploše 5 jsou zaobleny se zaoblením s poloměrem Re přechodu. Vytvarování probíhají ostře ve směru druhého čela 7 a vybíhají v zaoblení s poloměrem

14a, 15a, 16a.

První čelo 6 je současně opatřeno rovinnou plochou 19. Liniově vytvořený vrchol 9 zubu 3 je umístěn vzhledem k rovinné ploše 19 dozadu. Proti vrcholu 9 vytvořená strana 17 zubu 3 je opatřena vytvarováním 18, vytvořeným materiálovým tvářením.

Na závěr se pro pořádek poukazuje na to, že obr. I až 3 jsou schématické a jednotlivé součásti, prvky nebo uzly na nich nejsou vyobrazeny ve stejném měřítku, ani se stejnými poměry rozměrů.

Claims (7)

1. PATENTOVÉ NÁROKY io 1. Způsob výroby spojkového ozubení prvku synchronizační jednotky, při němž se jednotlivé zuby (3), vyčnívající z obvodové plochy (5), vytvoří na prstencovém tělese (2) tvářením, při němž se vytvarují:

   - obvodová plocha (5) mezi v podélném směru prvním čelem (6) a jemu protilehlým druhým čelem (7) tělesa (2),

   45 - zuby (3) se střechovitě vytvořenou hlavou (8) zubu, přičemž pata zubu (3) v oblasti jeho strechovité hlavy (8) přechází na obvodovou plochu (5),

   - hlava (8) zubu (3) svým vrcholem (9) ve směru k prvnímu čelu (6),

   - vrchol (9) se zaoblením,

   - zaoblení nalevo a napravo od podélné osy zubu (3), přecházející do zešikmení (10) stříšky,

   50 která klesá k druhému Čelu (7),

   - zuby (3) s nalevo vytvořeným levým bokem (11) zubu (3), vzhledem k podélné ose, a napravo vytvořeným pravým bokem (12) zubu (3),

   -6CZ 303085 B6 přičemž každému levému boku (11) zubu (3) je protilehlý pravý bok (12) sousedního zubu (3), oddělený alespoň jednou oddělovací zubovou mezerou (4), a přičemž boky (11, 12) zubu (3) přecházejí ze směru ke druhému čelu (7) do směru k prvnímu čelu (6) do přechodové oblasti (13), vycházející ze zešikmení (10), vyznačující se tím, že pomocí alespoň jednoho vytvarování, provedeného na čelní straně pomocí plastického vytlačování materiálu, se vytvoří ustupující alespoň oblast (14, 15, 16) prvního čela (6) alespoň mezi vrcholy (9) zubů (3), přičemž vytvarování se vytvoří ve směru k druhému čelu (7), a přechodová oblast (13) se vytvaruje plošná, s délkou přechodové oblasti (13), měřenou ve směru podélné osy zubu (3) a ohraničenou zešikmením (10) a bokem (11, 12) příslušného zubu (3), maximálně 0,5 mm.
2. 2. Způsob výroby spojkového ozubení podle nároku 1, vyznačující se tím, že oblast (14, 15, 16) prvního čela (6) alespoň mezí vrcholy (9) zubů (3) se na nejhlubších místech vytvaruje tak, že hloubka (TI) od prvního čela (6) činí alespoň 0,1 mm, a vytvarování na válcové obvodové ploše (5) na nej hlubším místě má hloubku (T2) alespoň 0,05 mm od obvodové plochy.
3. 3. Způsob výroby spojkového ozubení podle nároku 1, vyznačující se tím, že vrchol (9) zubu (3) se beztřískově vytvaruje se zaoblením s poloměrem maximálně 0,5 mm.
4. 4. Způsob výroby spojkového ozubení podle nároku l, vyznačující se tím, že každý z boků (11, 12) zubu (3) se vytvaruje ve směru od druhého čela (7) k prvnímu čelu (6) mírně šikmo k boku (11, 12) sousedního zubu (3).
5. 5. Způsob výroby spojkového ozubení podle nároku 1, vyznačující se tím, že každý z boků (11, 12) zubu (3) se vytvaruje ve směru dnihého čela (7) mírně šikmo k boku (11. 12) sousedního zubu (3), přičemž boky (11, 12) zubů (3) a zešikmení (10) stříšky se na svém povrchu beztřískově vytvarují se střední drsností maximálně R_a — 0,5 pm a vrchol (9) se beztřískově vytvaruje se zaoblením s poloměrem maximálně 0,5 mm.
6. 6. Způsob výroby spojkového ozubení podle nároku 1, vyznačující se tím, že každý z boků (11, 12) zubu (3) se vytvaruje ve směru k druhému čelu (7) mírně šikmo k boku (11, 12) sousedního zubu (3), přičemž vytvarování (18) na straně (17) zubu (3) protilehle k vrcholu (9) se vytvaruje vytlačováním materiálu ze strany čela.

   7. Způsob výroby spojkového ozubení podle nároku 1, vyznačující se tím, že spojkové ozubení se vyrábí z cementační oceli a povrch zešikmení (10) stříšky a boky (11, 12) zubu se po tváření vytvrzují na Víckersovu tvrdost minimálně 200 HV.

   8. Způsob výroby spojkového ozubení podle nároku 1, vyznačující se tím, že v případě, že prvkem spojkového ozubení je spojkové těleso hnacího kola, se zuby (3) vytvarují jako ležící radiálně ven.

   9. Způsob výroby spojkového ozubení podle nároku 1, vyznačující se tím, že v případě, že prvkem spojkového ozubení je vnější synchronizační kroužek, zuby (3) pro záběr v posuvné objímce se vytvoří radiálně ven.

   10. Způsob výroby spojkového ozubení podle nároku 1, vyznačující se tím, že

   - každý z boků (11, 12) zubu (3) a každé ze zešikmení (10) stříšky se vytvaruj í plošné,

   - bok (11, 12) zubu (3) se vytvaruje ze směru druhého čela (7) mírně skloněný k boku (11, 12) sousedního zubu (3) ve směru k prvnímu čelu (6) a přecházející do plošné přechodové oblasti (13), spojující zešikmení (10) stříšky s bokem (11, 12) zubu (3),

   - přechodová oblast (13) se vytvaruje zdola nahoru maximálně široká 0,5 mm,

   - oblasti (14, 15, 16) prvního čela (6) alespoň mezi vrcholy (9) zubů (3), vycházející z prstencové rovinné plochy, se alespoň mezi vrcholy (9) zubů (3) vytvarují pomocí alespoň jednoho
7. - 7 CZ 303085 B6 čelního vytvarování, vytvořeného plastickým vytlačováním materiálu dozadu, s hloubkou (Tl) na nejhlubším místě alespoň 0,1 mm,

   - vytvarování se vytvoří pokračující na povrchu obvodové plochy (5) na nej hlubším místě s hloubkou (T2) alespoň 0,05 mm od obvodové plochy (5) ve směru druhého čela (7) a vybí5 hájící s malým poloměrem, přičemž vrchol (9) se vytvaruje se zaoblením s poloměrem maximálně 0,5 mm a vytvarování se na přechodech k zubu (3) a k tělesu (2) vytvoří zaoblené.