CZ300790B6 - Vodný prípravek z propofolu - Google Patents

Abstract

Vodný prípravek z anestetika propofolu, který je solubilizován v synergické smesi poloxameru, pricemž poloxamery jsou ve vzájemném pomeru v rozmezí 1 : 1 až 8 : 2 hmotnost/hmotnost. Tyto vodné micelární prostredky poloxameru jsou stabilní pri nízkých koncentracích a tedy jsou tyto prostredky úcinné formy pro podávání propofolu.

Description

Oblast techniky

Předložený vynález se týká nových přípravků z propofolu, jakož i použití těchto přípravků a též způsobů jejich výroby, io Dosavadní stav techniky

Propofol [2,6-bis(l“dimethylethyl)fenol; 2,6-diisopropylfenol] je anestetikum, které se podává v podobě injekcí, a které bylo popsáno již v roce 1956. Ze začátku byly tyto prostředky z propofolu formulovány s polyethoxylátovaným ricinovým olejem. U těchto prostředků však byly pozo15 rovány anafylaktoidní reakce a proto byly později a také do současné doby s oblibou formulovány především prostředky, které jsou typu olej-ve-vodě, a jež obsahují sójový olej a dále pak purifikovaný vaječný fosfatid (prodávaný jako Diprivan od Zeneca). Přípravky z Diprivanu jsou zde uvedeny v následujícím přehledu.

Substance	Množství	Funkce
Propofol	10,0 mg	Aktivní
Sójový olej	100,0 mg	Olej
Vaječný lecitin	12,0 mg	Emulgátor
Glycerol	22,5 mg	Osmotické činidlo
Hydroxid sodný	doplnit na pH 8,5
Voda	doplnit do 1,0 ml

Bohužel však přítomnost lecitinu a sójového oleje způsobují, že je Diprivan vhodný jako živná půda pro mikroorganismy, a proto je nutné při jeho používání věnovat velkou péči tomu, aby se vyhnulo kontaminaci uvedené formulaci po otevření lékovky.

Diprivan je formulován jako emulze olej-ve-vodě pro injekce, a je velmi dobře dostupný v širo25 kém měřítku. Nicméně se však při manipulacích s Diprivanem musí dodržovat velmi striktní aseptické způsoby, jako například to, že je nutné, aby parenterální produkt neobsahoval žádné antimikrobiální konzervační stabilizační prostředky, což se také týká možnosti podporování rychlého růstu mikroorganismů; tepelné zpracovávání v autoklávu není v tomto případě vhodné, a sterilizační filtry, jejichž velikost pórů je 0,2 pm, nejsou schopné propouštět kapky emulze

Diprivanu uspokojivým způsobem.

Diprivan je dále také spojen s určitou bolestivostí při podávání v podobě injekcí, a proto existují mnohé studie, které se zabývají hledáním alternativních možností formulování těchto léčivých přípravků. Obecně lze uvést, že jsou zaměřeny na přípravu emulzí, jako jsou ty, u nichž bylo

CZ 300790 Bó použito triglyceridů, avšak u těchto emulzí nebyly zjištěny tendence k tomu, aby se u nich projevovaly nějaké zvláštní výhody v porovnání s Diprivanem, přičemž trpí podobnými problémy, týkající se způsobu přípravy za striktně aseptických podmínek.

Dále byly též prováděny studie z hlediska zkoumání možností formulování propofolu ve vodě za použití cyklodextrinů. Získané přípravky prokazují jen malý nebo vůbec žádný rozdíl v porovnání s Diprivanem a trpí skutečností, že množství cyklodextrinů, který je třeba použít, musí být velké, protože stabilita, rozpustíteInost propofolu v těchto uvedených formulacích je závislá na tom, že jedna molekula cyklodextrinů tvoří komplex s jednou molekulovou propofolu. To je ovšem z komerčního hlediska poněkud prohibitivní.

Za teploty místnosti je propofol ve formě oleje, a není snadno rozpustitelný ve vodě. Je nutné věnovat velkou péči důkladnému distribuování propofolu v preparátu, protože se mohou projevovat vedlejší účinky, včetně embolie, pokud je v krevním řečišti přítomen volný propofol. Ve vzta15 hu k propofolu se pojem „volný“, tak jak je zde použitý, týká propofolu asociovaného s vodní fází formulace, jako jsou mikroskopické kapičky propofolu, které jsou uvnitř rozptýlené, nebo malá množství, jež jsou schopná rozpouštění ve vodě.

Z důvodu, kromě jiných dalších důvodů, že dochází k inkluzi s vodou mísitelnými souběžnými rozpouštědly, jako je propylenglykol, v intravenózních formulacích propofolu, se jedná o účinek nežádoucí. Především, v případě propylenglykolu, byly zjištěny nežádoucí léčebné účinky, jako jsou superficiální, povrchově tromboflebitické reakce (tj. reakce týkající se zánětů žil provázených srážením krve) a intravenózni hemolytické reakce, a sice následně po podávání parenterálních formulací. Dále bylo též zjištěno, že používání s vodou mísitelných souběžných rozpouště25 del má za následek zvýšenou rozpustitelnost volného propofolu ve smíšeném rozpouštědlovém systému o složení 84 % vody/16 % propylenglykol o 50 % vyšší než propofolu v samotné vodě.

Tudíž je tedy jakékoliv souběžné rozpouštědlo sloužící ke zvyšování rozpustitelnosti propofolu ve vodě nežádoucí, a to vzhledem k tomu, že u propofolu asociovaného s vodnou fází dochází k přidružování nežádoucích vedlejších účinků, alespoň z hlediska akutní bolestivosti při injekčním podávání.

WO 00/10 531 je intermediální přechodný dokument, ve kterém se uvádí poskytnutí suspenzí s mikroskopickými kapičkami, které vyžadují intenzivní mechanické protřepávání nebo použití podobných vysoce účinných způsobů. Takovéto suspenze jsou kineticky nestabilní a mohou nakonec vést k přítomnosti nežádoucího volného propofolu.

Dokument GB-A-1 472 793 uvádí použití neiontových povrchově aktivních látek v určitém koncentračním rozmezí spolu s použitím souběžného rozpouštědla založeného na bázi alkoholu nebo glykolu k tomu, aby bylo možné rozpouštět propofol v určitém rozmezí koncentrací ve vodných systémech. Jako příklad je zde uváděn poloxamer, F68, přičemž takováto formulace vyžaduje přítomnost propylenglykolu a to proto, aby bylo dosaženo uspokojivých úrovní koncentrací rozpustitelného propofolu. Z důvodů, které jsou uvedeny výše, jsou souběžná rozpouštědla spojována se zvýšenými úrovněmi koncentrací volného propofolu a průvodními jevy bolestivosti při injekčním podávání. Kromě toho pak navíc nemohou být tyto formulace sterilizovány v autoklávu. Nadto ještě nejsou navíc tyto formulace, jež jsou zde jako příklad uváděné, stabilní do desetinásobného zředění vhodným rozpouštědlem za teploty místnosti. Výsledkem je tedy získání nežádoucího volného propofolu pro injekce.

V US 5 576 012 jsou uváděny nové polymery používané pro vnášení sloučenin, jako je propofol, do roztoku. Tyto polymery nejsou poloxamery a kromě toho navíc jsou zde uváděny blokové polymery, které jsou založené na bázi polyoxyethylen (PEO)/polyoxypropylen (PPO), jako látky mající velmi nízké hodnoty vlastností, týkajících se rozpustitelnosti; jedná se tedy o látky, které nejsou vhodné pro přípravu roztoků, solubilizátů.

V EP-A-796 616 jsou uvedeny systémy mikroskopických kapiček, což jsou v podstatě emulze propofolu ve vodě; tyto kapičky propofolu jsou stabilizovány pomocí molekul povrchově aktivních látek na mezifázovém povrchu mezi mikroskopickými kapičkami a vodou. V této struktuře je hydrofobní část povrchově aktivní látky spojena s propofolem, zatímco hydrofilní část je spo5 jena s vodnou fází, čímž je takováto kapička stabilizována. Uvedený systém je spojený s relativně vysokými úrovněmi koncentrací volného propofolu.

Poloxamery, které jsou známé jako Pluronics (US) a Lutrols (Evropa), byly již dříve používány pro solubilizaci, rozpouštění léčivých látek. Avšak léčivé látky, u nichž bylo provedeno testování poloxamerů, byly buď velmi obtížně podávatelné obvyklými způsoby, a sice vzhledem k jejich nerozpustnosti ve vodě, nebo u nich bylo například potřeba, aby byly cíleně velmi dobře zaměřovány, a to vzhledem k jejich toxicitě.

Poloxamery jsou obecně netoxické povrchově aktivní látky a sice to jsou poly(o-oxyethylen-615 oxypropylen-ťj-oxyethylen) triblokové kopolymery. Jejich solubilita ve vodě je obecně dobrá, ale vlastnosti individuálních poloxamerů v podstatě bývají velmi odlišné. Farmaceutická přijatelnost různých poloxamerů je velice systematizovaná, přičemž zejména pokud se týká poloxameru 407 (dále jen P407) a poloxameru 188 (dále PÍ88), jsou osvědčené pro parenterální podávání.

Stále však existovaly problémy z hlediska cíleného zaměření a přípravy a výdeje léčivých látek za použití poloxamerů. Munshi a kol., [Cancer Letters, 118 (1997), str. 13 až 19] zjistili, že nelze u těchto léčivých látek umožnit, aby mohly působit obvyklým způsobem, aniž by byl použit pro narušení micel ultrazvuk. Avšak použití ultrazvuku při chirurgických způsobech je nejen drahé, ale kromě toho je také nežádoucí či nevhodné.

Kabanov a kol. [Journal of Controlled Release, 22 (1992), str. 141 až 158] uvádí samosestavující supramakromolekulámí komplex obsahující léčivou látku, poloxamer a protilátky pro zkoumání cíleného zaměřování léčivé látky obsažené v takto uzavřeném komplexu. Cílené zaměřování micel začleněním protilátek není praktické pro obecné anestetikum.

Rapoport N., [Colloids and Surfaces B-Biointerfaces (1999), vol. 16, no. 1 až 4, str. 93 až 111] uvádí Pluronic micely jako nosiče léčivé látky. Zejména potom uvádí, že Pluronic micely musí být stabilizované, a vylučuje možnost jader micel s přímými radikálovými příčně zesíťovanými vazbami, jako možné ohrožení zatížení léčivé látky. Jiným způsobem je potom přidávání malých množství rostlinného oleje do zředěných roztoků Pluronic, kdy zjevně nedochází k degradování micel při zřeďování roztoku. Zavádění jakýchkoli jiných cizorodých činidel je u anestetických přípravků nežádoucí. Výhodným způsobem je polymerování na teplotu reagujícího LCST hydrogelu v jádru micel Pluronic.

Tudíž ze zde uvedeného vyplývá potřeba přípravku z propofolu, který by byl snadno sterilizovatelný.

Podstata vynálezu

Nyní bylo překvapivě zjištěno, že micelámí prostředky z účinných poloxamerů, které obsahují propofol, jsou stabilní při nízkých koncentracích, a že tedy jsou takovéto přípravky účinnými formami podávání propofolu.

Vynález se tedy týká vodného přípravku z propofolu, kdy propofol je solubilizován v synergické směsi poloxamerů, přičemž poloxamery jsou ve vzájemném poměru v rozmezí 1 : 1 až 8 :2 hmotnost/hmotnost.

Podle prvního aspektu je tedy poskytován vodný, micelámí poloxamerový přípravek obsahující propofol.

Zvláštní výhodou podle tohoto vynálezu je, že mohou být použita malá množství farmaceuticky přijatelných sloučenin pro solubilizaci propofolu v množstvích větších než bylo dříve prakticky možné. Tudíž při výhodných provedeních tvoří voda hlavní část daného přípravku, a to zdaleka největší část. Dále potom jsou takovéto prostředky prakticky prosté volného propofolu, který by mohl působit bolestivost při aplikování injekcí. Navíc ještě se u uvedených přípravků podle tohoto vynálezu v podstatě neprojevuje demicelizace, dokonce ani při nekonečných zředěních, což je vlastnost, která je zvláště cenná pro aplikování injekcí, které jsou účinně nekonečně ředěné v krevním řečišti.

Poloxamery jsou povrchově aktivní látky, a povrchově aktivní látky jsou amfifilní substance. Jinými slovy tedy, obsahují jak hydrofilní, tak hydrofobní oblasti, a jsou obecně používány k solubilizaci mastných substancí ve vodě. Výše uvedené určité koncentrace ve vodě povrchově aktivní látky vedou k utvoření micel - aglomerátů molekul povrchově aktivní látky, jež jsou pří15 tomné ve své hydrofilní části ve vodě a působí na vnitřní vývoj hydrofobních částí (intemalizují je). Se zvyšováním koncentrace potom může také docházet k získávání také jiných struktur, avšak může to vést k poněkud komplexním situacím. Při tomto zkoumání bylo zjištěno, že každá povrchově aktivní látka má určité minimum koncentrace ve vodě, a pod tímto minimem dochází k dispergování micel (kritická micelámí koncentrace - CMC - critical micelar concentratíon), a takovýto vodný povrchově aktivní přípravek je roztokem unimerů, které nemají žádnou strukturu.

Micely z povrchově aktivní látky jsou účinně obalovány, a ve vodě je tak větší hydrofobní podíl molekul, které se obvykle utvářejí uvnitř tohoto obalu. Tyto micely mohou snadno interagovat s jinými substancemi, a v případě, že je touto substancí například olej, potom může být tato substance zcela intemalizována uvnitř dané micely, nebo jinak tvořit nějakou asociací a přitom tedy účinně solubilizovat danou substanci ve vodě.

Pro propofol je nežádoucí, aby docházelo kjeho uvolňování jako vodného oleje do krevního řečiště, jak již bylo uvedeno výše. Proto je tedy možné, aby za použití systému povrchově aktivních látek docházelo k solubilizování propofolu ve vodném přípravku, což může znamenat nepřijatelné riziko, pokud se týká jakýchkoliv micel z povrchově aktivních látek zodpovědných za dispergování při nižších koncentracích, a to zejména potom při nekonečném zředění, jako je tomu u aplikování injekcí.

Nicméně bylo dále též zjištěno, že propofol ve skutečnosti podporuje tvoření micel poloxamerů ve vodě, a to při teplotách a koncentracích, které jsou nižší, než je jinak očekáváno, a že jakmile micely obsahují propofol, zůstávají stabilní při nekonečném zředění. Ačkoliv to není z hlediska předloženého vynálezu podstatné, je možné předpokládat, že je propofol intemalizován uvnitř micely a že slouží k dramatickému zvýšení stability takovéto micely. Kromě toho se navíc při in vivo testech (viz in vivo Testovací příklad, který je uveden v dalším) ukázalo, že takovéto vodné prostředky propofolu podle předloženého vynálezu jsou alespoň tak účinné, jako je Diprivan, a že se u nich neprojevují žádné vedlejší účinky a že nebylo pozorováno, že by byly tyto micely desagregovány při ředění v krevním řečišti.

Povaha a vlastnosti daného poloxamerů není zásadní z hlediska předtoženého vynálezu, ačkoliv, zejména pak pokud se týká podávání uvedeného přípravku lidem, je třeba, aby byl farmaceuticky přijatelný.

Navzdory prozatímním výsledkům zkoumání v dané oblasti techniky, bylo překvapivě nalezeno, že propofol, když je samotný, je nejenom postačující ke stabilizování poloxamerových micel, ale že není u takových micel požadováno, aby byly cíleně zaměřovány a že velice jednoduchá směs propofolu, povrchově aktivní látky a vody je zcela postačující pro přípravu anestetického nebo sedativního přípravku podle předloženého vynálezu. Nadto ještě navíc pak může být takováto směs bez problémů sterilizována vautoklávu a principiálně může být připravena mícháním v jednoduchém válcovém mlýně, dále pak jsou takovéto přípravky termodynamicky stabilní a jsou snadné pro přípravu.

Poloxamery nejsou obecně reaktivní a nevytvářejí žádnou odezvu na jakákoliv aditiva v daném systému, jako je BSA (Bovine Sérum Albumin - hovězí sérový albumin) nebo sůl, jako je chlorid sodný. Kromě toho hodnota pH projevuje pouze velmi malý anebo žádný vliv. Proto tedy není problém se začleňováním vhodných substancí pro umožnění dosažení takových přípravků z propofolu, které jsou vhodné pro aplikaci v podobě injekcí. Zejména je potom výhodné, zeje přípravek z propofolu podle předloženého vynálezu izotonický s krví, a tedy nezpůsobuje například hemolýzu,

Poloxamery se mohou velice lišit pokud se týká složek pri jejich přípravě, a lze je obecně charakterizovat poměrem ethylenoxidových jednotek ku propylenoxidovým jednotkám, a dále potom relativní molekulovou hmotností propylenoxidového bloku. V obecném rozmezí dostupných poloxamerů bylo obecně nalezeno, že jsou vhodné takové, které mají průměrnou relativní molekulovou hmotnost propytenoxidu větší než 1500 D a průměrné procento ethylenoxidu větší než 30 % hmotnost/hmotnost. Výhodněji potom je PPO část alespoň 2000 D, zatímco EO část je alespoň 40 % hmotnost/hmotnost. Nicméně však, pokud jsou použity směsi poloxameru, potom nebývá toto obecné pravidlo aplikováno.

Pokud přípravky podle předloženého vynálezu obsahují samotný poloxamer, potom tyto přípravky s výhodou obsahují alespoň 0,8 % hmotnost/hmotnost propofolu, přičemž jsou výhodné takové přípravky, které obsahují 1 % hmotnost/hmotnost. Horní hranice tohoto rozmezí je obvykle určována podle schopnosti daného systému podporovat vyšší koncentrace propofolu. U koncent25 raci 10 % hmotnost/hmotnost poloxameru ve vodě je maximální koncentrace propofolu 3,2 % hmotnost/hmotnost, pokud se použije poloxamer jako je P237. Kombinace poloxamerů mohou být dokonce ještě vyšší. Nicméně však fyziologicky účinná koncentrace je 1 %, takže u vyšších koncentrací dochází k tomu, že jsou požadovány menší objemy, které mohou být nevhodné pro podávání. Proto tedy je výhodná koncentrace propofolu v rozmezí 1 % hmotnost/hmotnost až

1,5 % hmotnost/hmotnost.

Individuálně výhodnými poloxamery jsou P234, P237, P338 a P407. Poloxamer PÍ 88 se používá pouze do 0,8 % propofolu v 10% vodném roztoku. P407 je zvláště výhodný a to při rozpouštění 1,7 % propofolu, což je osvědčené pro lékařské účely. P234 a P338 jsou lepší než P407, avšak žádný nebyl schválený či vyzkoušený. Podobně P237 poskytuje vynikající absorpci, avšak rovněž dosud nebyl schválený.

Výhodné je používání kombinací poloxamerů podle předloženého vynálezu. Překvapivě bylo zjištěno, že tyto kombinace jsou synergické, pokud jsou velikosti PPO bloků odlišné. Aniž by to bylo podloženo teoretickým základem, lze předpokládat, že ktomu dochází proto, že vznikají smíšené micely.

Jak bylo již výše poznamenáno, poloxamery obsahují PPO jednotky a EO jednotky. Uvedené PPO jednotky jsou obvykle hydrofobní, a tvoří střední část micely. V micelách s pouze jedním poloxamerem, jsou PPO bloky navzájem seřazené, přičemž EO bloky jsou také navzájem seřazené a sice na vnější straně, a tím se tedy utvoří termodynamicky stabilní systém. Ve smíšené micele, s poloxamery s odlišnou délkou PPO bloků, kde jsou řazeny PPO bloky s odlišnými délkami, buď zůstává „díra“ ve vnitřní části micely, nebo musí být část EO bloku kratšího poloxameru přiřazena k PPO větší molekuly. Tento stav však není termodynamicky stabilní a tudíž u poloxa50 merů, které jsou v podstatě rozdílné, k tomuto stavu prakticky vůbec nedochází.

Za přítomnosti propofolu jsou tyto problémy překonávány, a propofol skutečně podporuje vznik smíšených micel. Je patrné, že propofol má kompenzující účinek na rozdíly v délkách PPO, a to obsazováním konců kratších PPO řetězců, Čímž se odstraňuje buď termodynamicky nepříznivé spojení EO a PPO, nebo tendence ke tvoření „děr“ nebo obojí.

Tato schopnost propofolu stabilizovat smíšené micely má ovšem ale také značný počet nevýhod. První nevýhodou je, že stabilizuje micelu do takového rozsahu, že takováto micela nemůže desagregovat dokonce ani při nekonečném zředění, pokud je již jednou utvořena, takže se neuvolňuje žádný volný propofol. Za druhé je tento efekt dostatečně silný k tomu, že poloxamery, které obvykle netvoří micely, tedy nemicelizují, nebojsou jinak pouze omezeně rozpustné ve vodě, tvoří snadno micely za přítomnosti propofolu a jiného poloxameru, a tedy prostě není obvykle nezbytné intenzivní míchání. Zatřetí pak jsou tyto micely termodynamicky stabilní, takže nereagují při skladování a pokud jsou zahřívány proto, aby došlo k jejich porušení, potom jsou jednoio duše reformovány ochlazením. Za čtvrté pak synergícky utvořené smíšené micely se projevují jako velmi účinně aktivní při zachycování propofolu, takže je potom méně dostupného volného propofolu ve vodném roztoku, což působí na další snížení bolestivosti při podávání injekcí. Nakonec lze ještě též uvést, že u synergických směsí je požadováno méně poloxameru k solubilizaci 1 % propofolu nebo dochází k průvodnímu jevu, kdy je při stejném množství zajištěno zachycení v podstatě veškerého volného propofolu.

Tak například poloxamer, známý jako P407 (také známý jako F127) má synergické vlastnosti s poloxamerem PÍ 88 (rovněž známý jako F68), kdy je maximum koncentrace propofolu schopného být solubilizován v 10% hmotnost/objem vodného roztoku poloxameru a největší je při hodnotě poměru P407 ku PÍ88 7 : 3 hmotnostně. Zejména je překvapivé, že uvedený 10% hmotnost/objem roztok poloxameru PÍ88 ve vodě může pouze podporovat maximální koncentraci propofolu 0,8 % a 10 % hmotnost/objem roztoku poloxameru P407, přičemž může podporovat maximální koncentraci propofolu 1,7%, zatímco při poměru 7 : 3 uvedených dvou poloxamerů může podporovat maximální koncentraci propofolu 3,5 % až 3,8 %.

Při výhodném provedení poskytuje tedy předložený vynález vodný přípravek z propofolu, přičemž je uvedený propofol solubilizován v synergické směsi poloxamerů.

S výhodou jsou to pouze dva poloxamery.

Výhodné koncentrace propofolu jsou ty koncentrace, které jsou zde uvedené níže.

Jak již bylo uvedeno, u PPO bloků synergických poloxamerů se projevují rozdíly v hmotnosti, ačkoliv je pro zkušeného odborníka v dané oblasti techniky snadné určit, které kombinace polo35 xamerů jsou synergické. Dokonce kombinace poloxameru PÍ08 a Pí 88 je synergická, ačkoliv PÍ08 solubilizuje méně než 0,1 % propofolu, a jeho vlastní (10 % PA 108 ve vodě) a může být s výhodou použitý například s poloxamerem PÍ 88.

Zdá se zřejmé, že poloxamer P401 má příliš malé EO, a není zvláště výhodný k použiti podie předloženého vynálezu, vzhledem kjeho nedostatečné solubilitě ve vodě, takže nedochází k významnému posunu vůči vzhledem k propofolu.

Obecně lze uvést, že pokud není nějaký významný rozdíl mezi dvěma poloxamery, zejména potom mezi uvedenými PPO částmi, potom dochází k utvoření synergické směsi. Tak například směs poloxamerů P237 a P234, nebo směs poloxamerů P188 a PÍ84 není synergická, ale jiné směsi, jako jsou směsi P407 s P338, P234, P237, P188 nebo P108; P338 s P234, P237, P188 nebo PÍ08; dále potom směs P234 s P188 nebo P108; nebo pak směs P237 s P188 nebo P108 jsou všechny užitečné.

Jakýkoliv synergický poměr je přijatelný a užitečný. Obecně je možné uvést, že je užitečné, pokud je hodnota uvedeného poměru v rozmezí 1:1 až 8 : 2 hmotnost/hmotnost, s tím, že je výhodné, je-li hodnota tohoto poměru v rozmezí 1 : 1 až 7 : 3.

Velice kladně lze hodnotit, že předložený vynález dále také poskytuje způsob anestézie u savců, zejména potom u lidí, kdy je pacientům podáváno účinné množství uvedeného přípravku podle předloženého vynálezu.

Hydrodynamický poloměr micel poloxamerů má tendenci nepřevyšovat hodnotu 10 nm až 20 nm, ajsou snadno filtrovatelné skrze 0,2 pm filtr. Takové filtry jsou používány komerčně, aby sterilizovaly přípravky, a to je další výhoda předloženého vynálezu. Hlavní nevýhodou u Diprivanu je nedostatek možnosti volby, při výběru sterilizace daného přípravku. Zde totiž není možné jej filtrovat skrze 0,2 pm filtr, neboť velikost částic emulze je obvykle v oblasti 300 nm (0,3 pm) io a tato emulze je také příliš nestabilní, než aby mohla být sterilizována v autoklávu. Naproti tomu jsou přípravky podle tohoto vynálezu termodynamicky stabilní, takže mohou být jak filtrovány pro sterilizaci, a/nebo sterilizovány v autoklávu.

Sterilizování v autoklávu může být nevhodné, pokud se filtrováním dosáhne požadovaného efekis tu, a také je třeba uvést, že sterilizování v autoklávu může ovlivňovat roztrhávání micel a obecně mít destruktivní účinek na uvedený přípravek, do takové míry, že může být po sterilizaci v autoklávu požadováno opětné promíchání. Obecně to neznamená žádný problém, neboť přípravky podle předloženého vynálezu jsou termodynamicky stabilní a tedy se složky snadno navrací do obvyklého příznivého stavu, ačkoliv to nemusí být vyhovující. Je možné také dále uvést, že steri20 lizování v autoklávu nemusí být vhodné, jestliže jsou ve sterilním přípravku přítomny jiné složky a mohou být nepříznivě ovlivňovány zvýšenými teplotami.

Příprava přípravků podle předloženého vynálezu je obvykle poměrně jednoduchá a nekomplikovaná. Ačkoliv mohou být jednotlivé složky těchto přípravků přidávány v jakémkoliv pořadí, jestliže je to žádané, je kladně hodnoceno, pokud je propofol skutečně nerozpustný ve vodě, kdy je obvykle komerčně vhodným způsobem způsob míchání pro přípravu roztoku poloxamerů ve vodě, a poté následuje přidávání propofolu.

Poloxamer P407 je snadno rozpustný ve vodě, ale zahříváním vody a poloxamerů, zatímco se stále míchá, může obecně vést ke zvýšení rychlosti vzniku micely. Kromě toho navíc některé poloxameiy vyžadují zvýšené teploty, aby mohly uspokojivě micelizovat ve vodě. Obvykle jsou podle předloženého vynálezu užitečné koncentrace poloxamerů 10% hmotnost/objem, ale koncentrace poloxamerů, ať již samotných nebo smíchaných, mohou být vybrány zkušenými odborníky v dané oblasti techniky, a jsou vyšší než 0,5 % a nižší než 20 %. Výhodnější koncentrace jsou v rozmezí 5 % až 15 %. Některé poloxamery začínají gelovat při vyšších koncentracích, a některé koncentraci poloxamerů, u níž dochází ke gelování při teplotě těla, zejména když je asociován s propofolem, je třeba se vyhnout při používání injekčních způsobů. Mezi výhodné směsi poloxamerů patří takové, u nichž je dosaženo absorpce propofolu a/nebo inhibování gelování, a to zejména pak při teplotě těla.

Propofol může být přidávaný v kterémkoliv stupni, ale nyní je výhodné přidávat propofol k vodnému roztoku daného poloxamerů. Propofol je ve své povaze olej, a může být jednoduše přidáván k roztoku poloxamerů a začleňován do tohoto roztoku za pomoci způsobu válečkového míchání.

Termodynamická velikost micel obsahujících propofol se nezdá být závislá na povaze daného způsobu promíchávání. Mírným válečkovým mícháním se dosahuje solubilizace propofolu poněkud pomaleji, než je tomu u vysoce intenzivního promíchávání, avšak u vysoce intenzivního promíchávání se projevují sklony ktomu, že ve výsledném stadiu dochází k možné tvorbě pěny, a tedy je zapotřebí, aby před vlastním použitím došlo k jejímu usazení.

Diprivan má koncentraci propofolu 1 % hmotnost/objem, a to je pro práci dobré. Koncentrace propofolu v přípravcích podle předloženého vynálezu jsou s výhodou formulovány tak, aby obsahovaly takové množství propofolu, jež by bylo ekvivalentní přípravku Diprivanu, a je stano55 véno tak, aby přípravky podle předloženého vynálezu obsahující 1 % propofolu, měly podobné farmakologické vlastnosti jako má Diprivan. Nižší koncentrace propofolu vyžadují podávání u nichž je průvodním jevem podávání vyšších objemů přípravku podle předloženého vynálezu, zatímco vyšší koncentrace vyžadují z hlediska manipulace větší pečlivost. Z těchto důvodů jsou obvykle výhodné koncentrace propofolu v rozmezí 0,5 % až 2 %, přičemž nejvýhodnější kon5 centrace propofolu je 1 %.

Přípravky podle předloženého vynálezu je možné snadno připravit tak, že náklady jsou zlomkem nákladů při výrobě Diprivanu; tyto přípravky mohou být sterilizovány po jejich přípravě; v těchto přípravcích nejsou žádné složky, které by podporovaly množení mikroorganismů v takovém ío přípravku; a potom jsou dále v podstatě stabilní, což jsou všechno vlastnosti, které jsou v přímém kontrastu v porovnání s Diprivanem.

Přípravky podle předloženého vynálezu potřebují několik složek, Propofol, povrchově aktivní látka a voda jsou postačující pro základní přípravek, ale velice výhodné je, pokud jsou některé přípravky pro injekční aplikace vyrobeny s fyziologickým roztokem, například, aby bylo možné poskytnout přípravek izotonický, nebo izo-osmotický s krví. V těchto přípravcích podle předloženého vynálezu je přiměřené množství 0,45%, ktomu, aby bylo dosaženo osmolality 300 mOsm, s tím, že obvykle bývá žádané rozmezí 280 mOsm až 320 mOsm. Je možné použít jakékoliv jiné množství mimo uvedené rozmezí, avšak je možné, že to může vést ke znatelnému vnímání bolestivosti.

Nezávisle na požadování poskytnutí přípravku izotonického s krví, je obvykle výhodné minimalizovat počet jiných složek a zajistit, aby jinak přípravek pro pacienta byl sterilní. Je stanoveno, že daný přípravek může být sterilizován po jeho připravení a že jednoduché přípravky podle předloženého vynálezu nejsou ochotné podporovat růst mikroorganismů, takže toto nepůsobí problém. Nicméně však, pokud není požadováno začlenění sterilizačních činidel, dále stabilizačních činidel nebo například bakteriostatik, potom se obvykle dělá u přípravků z propofolu v dané oblasti techniky to, že obsahují disiřičitan sodný a EDTA (kyselinu ethylendiaminotetraoctovou), jež mohou být, pokud je to žádané, také včleněny do přípravků podle předloženého vynálezu.

Zřejmě velmi kladně budou hodnotit odborníci v dané oblasti to, jak jsou podávány přípravky podle předloženého vynálezu lidem anebo živočichům. Méně propofolu je obvykle požadováno se stoupajícím věkem, ale obvykle se ve vztahu k celkovým požadavkům kladeným na propofol neprojevuje nějaký zvláštní účinek ve vztahu k pohlaví anebo hmotnosti, a tak je množství propo35 folu v rozmezí 1,5 mg/kg až 2,5 mg/kg obvykle vhodné pro zavádění celkové anestezie, přičemž dlouhodobá infúze pro anestezii vyžaduje dávku v rozmezí 4 mg/kg za hodinu až 12 mg/kg za hodinu, a maximum efektu bývá jedna minuta dávkování a v průběhu působení bývá 5 minut až 10 minut po podání. Nižší konzistentní dávky mohou zajišťovat sedativa. Přípravky podle předloženého vynálezu jsou obvykle zaměřeny na podávání pacientům parenterálními injekcemi, ale i jiné formy podávání, jako je via katétr, poskytují podobný účinek. Obecně lze uvést, že je výhodné podávání do relativně velké žíly, aby se tak minimalizovala jakákoliv bolestivost.

Přípravky podle předloženého vynálezu mohou být poskytovány v jakékoliv vhodné formě a mohou být poskytovány v jakýchkoliv vhodných obalech či nádobách, které jsou vhodné pro udržo45 vání sterility. Pokud je to nezbytné, potom jsou tyto nádoby či obaly sterilizovány v autoklávu bezprostředně před použitím, ačkoliv to není výhodné, a není ani obvykle vhodné.

Přípravky podle předloženého vynálezu mohou být poskytovány také jako koncentráty, ačkoliv vysoké koncentrace povrchově aktivních látek obvykle nejsou výhodné a v případě některých poloxamerů, to může vést ke gelování, což je ovšem nežádoucí. Tudíž je tedy obecně výhodné, pokud jsou přípravky podle předloženého vynálezu poskytovány ve formě, která je vhodná pro přímé injekční podávání. Vzhledem k používané kapacitě bývá vhodná pro přímé injekční podávání. Vzhledem k používané kapacitě bývá vhodná jakákoliv ampule (například) obsahující přípravek podle předloženého vynálezu, a je vhodné, pokud může být použita přímo vhodně adaptovaná injekční stříkačka pro podávání uvedeného přípravku.

Obecněji potom může být ampule, nebo jiná nádobka, která je schopná propichování, nebo má vyměnitelný uzávěr nebo víčko, takže může být použita injekční stříkačka k extrahování roztoku, nebo může být roztok schopný nalití přímo do injekční stříkačky, nebo může být použitý jiný aparát pro dávkování pro pacienta.

K tomuto popisu jsou připojeny doprovodné obrázky:

Obr. I ukazuje vliv postupného ředění vodných hydrodynamických velikostí micel v počátečním 10 10% hmotnost/objem P407 roztoku obsahujícím buď žádný propofol, nebo 1,0% hmotnost/objem soíubilizováného propofolu;

Obr. 2 ukazuje vliv hodnoty pH na hydrodynamický poloměr P407 micel (10 % hmotnost/objem ve vodě) obsahující 1 % solubilízovaného propofolu;

Obr. 3 ukazuje vliv přidávaného elektrolytu (NaCI) na hydrodynamický poloměr P407 micel (10 % hmotnost/objem ve vodě) obsahující 1 % solubilízovaného propofolu; a

Obr. 4 ukazuje efekt přidávání globulámího proteinu hovězího séra albuminu (BSA) na hydro20 dynamický poloměr 10 % P407, 1 % propofolu v přípravku.

Předložený vynálezu bude nyní ilustrován pomoci dále následujících příkladů, kde, pokud není uvedeno jinak, jsou všechna procenta hmotnost/objem a použitá voda je sterilní, deionizovaná voda. Účelem těchto příkladů je podrobněji tento vynález objasnit, neznamenají však nějaké omezení vzhledem k obsahu ani rozsahu tohoto vynálezu.

Příklady provedení vynálezu

Příklad 1

Příprava vzorků

Poloxamerové zásobní roztoky (500 ml) % hmotnost/objem poloxamerové roztoky se připraví přidáním 50 g poloxameru, nebo poloxamerové směsi, do 350 ml destilované vody. Tato voda se potom míchá za použití horního míchadla, dokud nedojde k úplnému rozpuštění. Získaný roztok se potom připraví doplněním do

500 ml destilovanou vodou.

Propofolové přípravky (20 ml)

10% hmotnost/objem propofolové přípravky se připraví přidáním 0,2 g propofolu do 20 ml 45 zásobního roztoku, tak, jak je výše připravený. Tyto roztoky se vloží do válečkového míchače a míchají se tak dlouho, dokud není veškerý propofol solubilizován (určí pomocí vizuálního zhodnocení), obvykle přes noc, nebo po dostatečně dlouhé časové období, občas až 72 hodiny.

Pokud není stanoveno jinak, používá se tento způsob u všech následujících příkladů pro míchání v propofolu.

Příklad 2

Solubilizace propofolu ve vodných poloxamerových roztocích

Propofolové přípravky jsou také připravovány mícháním za použití míchadla o vysoké intenzitě míchání po dobu 5 minut. Ačkoliv se tím zvyšuje rychlost solubilizace propofolu, požaduje se u větších pracovních objemů a také delší čas k tomu, aby se umožnilo poklesu pěny, která se utvořila během míchání, před použitím.

ío Poloxamer P407 se použije jako solubilizační činidlo pro propofol u přípravků, založených na vodné bázi. Bylo zjištěno, že opticky čiré roztoky obsahující 1 % hmotnost/objem propofolu v 10 % hmotnost/objem P407 by bylo možné připravit buď jednoduchým mícháním pomocí válečkového míchadla, nebo pomocí intenzivního míchání. Hydrodynamická velikost poloxamerových micel se vyhodnocuje za pomoci Oros, Dynapro 801 Dynamic Light Scattering/Molecular

Sizing Instrument, a získané výsledky jsou přehledně níže uvedeny v následující tabulce I.

Tabulka 1

Intenzivní míchání v porovnání s válečkovým míchadlem

Způsob	P407 konc. propofol konc.	Teplota	Hydrodynamický
míchání		(% hmotn ./obj.)	(°C)	poloměr (nm)
Intenzívní	10	1,0	22	10
Válečkové	10	1,0	22	11

Solubilizace propofolu do vodného poloxamerového roztoku probíhá spontánně za mírného protřepávání. Skutečnost, že stabilní homogenní systémy se mohou připravovat za použití takovéhoto mírného protřepávání svědčí o tom, že včleňování propofolu do vodného systému probíhá mechanismem solubilizace do poloxamerových mlčel rychleji než jakýkoliv jiný emulgační mechanismus. Výsledkem micelámí solubilizace, jako je začleňování propofolu do P407 micel, je termodynamicky stabilní systém. To je energeticky příznivé pro tento typ systému vzhledem k tomu, že pro utvoření se požaduje pouze mímé protřepávání k docílení odpovídajícího kontaktu mezi solubilizačním veftikulem a solubilizujícími látkami. Naproti tomu může být většina emulzí klasifikována jako kineticky stabilní systémy. U takovýchto systémů musí být aplikována energie potřebná k převýšení významné aktivační energie předtím, než se může utvořit; tato energie je obvykle aplikována stejně i za použití vysoce intenzivního promíchávání. Podobně, jestliže se jednou utvoří, je zde pak významná bariéra aktivační energie vůči jakémukoliv deemulgačnímu způsobu, ačkoliv tyto systémy mohou být porušeny, k čemuž může dojít po nějaké určité odpoví35 dající době anebo dodáním dostatečné energie, například odstřeďováním. Ačkoliv kineticky stabilní systémy mohou zůstat stabilními po poměrně dlouhou dobu, termodynamicky stabilní systémy takové, jako jsou systémy podle předloženého vynálezu, které mají, z technického hlediska, nekonečně dlouhou stabilitu.

Příklad 2

Maximum koncentrací propofolu v poloxamerových roztocích

Aby bylo možné stanovit maximální dávku aditivní koncentrací (MAC - maximum additive concentration) propofolu v povrchově aktivních systémech, přidává se vhodné množství propofolu do 30 ml zásobního roztoku a míchá se tak, jak je uvedeno v Příkladu 1, dokud není propofol solubilizován, nebo dokud není zjevné, že množství dále přidávaného propofolu již nemůže být solubilizováno. Ze vzorků, v nichž je propofol již zcela solubilizován, se odeberou desetimtlilitio rové podíly k analyzování velikosti částic. Koncentrace propofolu ve zbylém roztoku se zvýší přidáním přiměřeného množství propofolu a míchá se tak, jak je výše uvedeno. Tento způsob se opakuje pro každý roztok poloxamer/povrchově aktivní látka, dokud se nestanoví maximální aditivní koncentrace (MAC) propofolu.

Níže uvedená tabulka 2 ukazuje výsledky stanovení maximální aditivní koncentraci (MAC) propofolu ve studovaných poloxamerových roztocích.

Tabulka 2

MAC propofolu v několika poloxamerových roztocích při koncentraci 10 % hmotnost/objem při teplotě 25 °C

Poloxamer Přípravek% hmotn./obj. PPO	%hmotn./obj, PEO	MAC* (%hmotn./obj.)
P124	PO 21 jednotek, EO 14jednotek	60	40	<0,1%
PÍ 88	PO 30jednotek, EO 120jednotek	20	80	0,8 %
P237	PO 39jednotek, EO 15ójednotek	30	70	3,2 až 3,3%
P338	PO 56jednotek, EO 224jednotek	20	80	2,0 až 2,2%
P407	PO 57jednotek, EO 196jednotek	30	70	1,5 až 1,7 %

* MAC: nejnižší číslo reprezentující největší množství propofolu považované za plně solubilizo25 váné, tj. opticky čirý roztok; největší číslo reprezentující nejnižší koncentraci propofolu, která je považovaná ze již ne zcela solubilizovanou.

Není patrné, že by existovala nějaká zřetelně patrná korelace mezi poloxamerovou strukturou v pojmech % PO a PPO blokové délky, a MAC. Studie poloxamerových roztoků o koncentraci

5 % hmotnost/objem ukázaly, že poloxamerové roztoky P124 a P188 nemicelizují až do teploty °C a popřípadě 57 °C, a tudíž nejsou přítomny jako micely ve vodných roztocích za teploty místností. Nicméně však výše uvedené výsledky ukazují, že přítomnost propofolu v PÍ88 systémech způsobuje tvoření micel za teploty místnosti. Podobně pak, když poloxamer P237 při koncentraci 5 % hmotnost/objem ukazuje micelizování za teploty 34 °C, zdá se, že přítomnost propoCZ 300790 B6 folu způsobuje micelizaci za teploty místnosti, tudíž je tak umožněno solubilizování větších množství propofolu.

Dále uvedená tabulka 2a ukazuje výsledky odděleného souboru experimentů (MAC propofolu 5 v 10% hmotnost/hmotnost vodných roztoků rozmanitých poloxamerů s jednoduchým válečkovým promícháváním za teploty místnosti).

Tabulka 2a

Poloxamer	MAC (% hmotnost/hmotnost)
P237	3,2
P338	2,2
P4O7	1,7
P188	0,8
P234	2,0
P401	04
P184	0,1
P124	<0,1
P108	<0,1

Nomenklatura, která se používá pro „P“ poloxamery v tomto příkladu, a obecně zde, je taková, že první dvě čísla, když se násobí 100, reprezentují průměrnou molekulovou hmotnost PPO bloku, zatímco poslední číslo, když se násobí 10, reprezentuje obsah ethylenoxidu (% hmotnost/hmotnost) daného poloxameru. Tudíž potom pro P407 platí, že průměrná molekulová hmotnost PPO blokuje 4000 daltonů a obsah ethylenoxidových jednotek je 70 % hmotnost/hmotnost.

Tedy je možné usuzovat, že s PPO menším než 2 000 D, nebo EO menším než 40 %, se 10 % hmotnost/hmotnost vodný roztok poloxameru v podstatě stává neschopným podporovat roztok 1 % propofolu.

Příklad 4

Solubilita propofolu ve vodě

Provádějí se analýzy za použití Perkin Elmer Lambda 5 UV/Vis Spectrophotometer.

Připraví se dva soubory standardů sériovým zředěním těchto roztoků:

1. 10 % poloxamer P407/1 % propofolu ve vodě.

2. 1 % propofolový roztok v ethanolu (EtOH).

Ředění se provádí vodou a popřípadě EtOH. Standardy se dále ředí stonásobně předtím, než proběhne měření, při němž se zaznamenává jejich ultrafialové absorpční spektrum.

Vlnová délka maximální absorpce (λ^) pro propofol je 272 nm a nemění se pro 1% roztok v ethanolu, 1% roztok v 10 % P407 ve vodě, nebo nasycený vodný roztok. Grafy jak pro ethanol, tak pro poloxamerové roztoky jsou lineární až do koncentrací propofolu 0,02 % hmotnost/objem. Za použití těchto údajů je možné odhadnout koncentraci propofolu v nasyceném vodném roztoku jako 1.10'³ M.

Příklad 5

Vliv propofolu na micellizační/demicelizaění chování poloxamerů

Doprovodný přiložený obrázek 1 ukazuje vliv postupného ředění vodných hydrodynamických velikostí micel v počátečním 10 % hmotnost/objem P407 roztoku obsahujícím buď žádný propofol nebo 1,0% hmotnost/objem solubilizovaného propofolu. Výsledky ukazují, že micely jsou přítomné v propofolovém systému při koncentracích, pod kterými by P407 mohly obvykle exis20 tovat pouze jako unimery. Podle vizuálního hodnocení vzorků je zde přítomnost micel podporována. Jakýkoliv zbývající propofol, který je přítomný v těchto systémech je solubilizovaný, a také vůbec žádný nebyl pozorován na povrchu vzorků, který by mohl být očekáván, pokud by došlo k micelámí desagregaci. To naznačuje, že propofol působí jako preferenční rozpouštědlo pro PPO segmenty, čímž je předem zabráněno micelámí desagregaci. Afinita mezi PPO a propofolem je pravděpodobně k tvoření micel termodynamicky méně příznivá. Jak již bylo uvedeno výše, přítomnost propofolu v P237 a PÍ88 systémech působí na micelizaci za teploty místnosti, kdežto jednoduché, 5,0 % hmotnost/objem vodné roztoky poloxamerů P237 a P188 nemicelizují až do teploty 34 °C, popřípadě 57 °C.

Příklad 6

Stabilita přípravku

a) Vliv hodnoty pH a přidávaného elektrolytu (NaCl) na hydrodynamický poloměr P407 micel (10 % hmotnost/objem) obsahující 1 % solubilizovaného propofolu, je ukázán na obrázku 2, popřípadě na obrázku 3.

Může se zdát pravděpodobné, že hydrodynamický poloměr micel v systému není ovlivňován přítomností soli nebo změnami hodnoty pH přípravku, přičemž i hydrodynamický poloměr (13 nm až 15 nm) je ještě v obvyklém rozmezí micel v daném systému, a to 14 nm. V podstatě nezávislost mezi velikostí micel, pH a iontovou sílou zřejmě odráží neiontovou povahu jak obou poloxamerových, tak i propofolových molekul.

b) Aby bylo možné zajistit předběžné zhodnocení fyzikální stability poloxamerových přípravků podle předloženého vynálezu na intravenózní injekce, byl zkoumán vliv přidávání globulárního proteinového hovězího albuminového séra (BSA - bovine sérum albumin) na hydrodynamický poloměr 10 % P407, 1 % propofolu. Výsledky jsou ukázány na obrázku 4.

Obrázek 4 ukazuje, že hydrodynamický poloměr micel obsahujících propofol, je v podstatě nezávislý na přidávání BSA, což svědčí o tom, že zde neexistuje žádná silná interakce mezi proteinem a poloxamerovými micelami.

I -Π

Příklad 7

Smíšené poloxamerové systémy

Hodnoty MAC propofolu pro různé smíšené poloxamerové systémy, a to při celkové koncentraci poloxamerů 10 % hmotnost/hmotnost, jsou ukázány v tabulce 3, která je uvedena níže. Všechny hodnoty jsou vyjádřeny v % hmotnost/hmotnost.

Tabulka 3

Poloxamer A	PoioxameF B	MAC Prppofol	*Pro rata MAC	Poloxamer A	Poloxamer B	MAC Propofol	„Pro rata MAC
P338	P188			P407	P188
10	0	2,2	2,2	10	0	1.7	1,7
7	3	2,2	JA	7	3	3,5	1,4
3	7	1,8	1,2	3	7	2,75	1,1
0	10	0,8	0,8	0	10	0,8	0,8
P234	P237			P407	P237
10	0	2	2	10	0	1.7	1,7
7	3	1,7	2,4	7	3	3,2	2
3	7		2,8	3	7	3,2	2,5
0	10	.3,2	AL	0	10	3,2	3,2
Pí 88	P184			P401	P108
10	0	0,8	0,8	10	0	<0,1	<0,1
7	3	<0,8	θ,7	7	3	<0,1	<0,1
3	7	<0,8	0,6	3	7	<0,1	<0,1
0	10	<0,5	<0,5	0	10	<0,1	<0,1
P401	P407			P108	P188
10	0	<0/1	<0,1	10	0	<0,1	<0,1
7	3	<0,1	0,5	7	3	0,4	0,2
3	7	<0,1	1,2	3	7	1	0,6
0	10	1,7	1,7	0	10	0,8	0,8
P188	P237
10	0	03	0,8
7	3	2	1,5
3	7	2	2,5
0	10	3\gL— j	3f2

* Pro rata MAC - poměrně spočítaná MAC.

io K synergii dojde, když experimentálně stanovená MAC pro smíšené systémy je větší než hodnota vypočítaná z poměrně spočítaného přídavku solubilizační kapacity každé poloxamerové komponenty individuálně. Tyto poměrně spočítané hodnoty jsou pro porovnání obsaženy v uvedené tabulce.

Příklad výpočtu: P407/P188 směsi

MAC 10 % P407 = 1,7 % MAC 10 % P188 = 0,8 %

Poměrně spočítaná MAC pro 7 % P407/3 % P188 = (0,7 x 1,7) + (0,3 x 0,8) = 1,19+0,24 = 1,4%

Podobně pro 3 % P407/7 % PÍ88, poměrně spočítaná MAC = 1,1 %.

io

Tudíž tedy synergie ve výše uvedené tabulce 3 je demonstrována těmito směsmi: P407/P188; P407/P237; P338/P188 a P188/P108. Rozdílnost délky PPO bloku tčchto směsí je pozoruhodná.

Směsi: P234/P237; P188/P184; P401/P407; a P401/P108 neprojevují evidentně nějakou synergii. i5 Podobné délky PPO bloků těchto směsí jsou pozorovatelné, kromě P401/P108. V tomto případě je poloxamer P401 v podstatě nerozpustný ve vodě za teploty místnosti, přičemž se neprojevuje, že by docházelo k působení proti PÍ08.

Testovací příklad in vivo

Tato studie se provádí pro porovnání anestetického účinku propofolového přípravku podle předloženého vynálezu s komerčně dostupnou Diprivanovou emulzí, a to hodnocením doby spánku po intravenózním podání samečkům krys Wistar. Oba uvedené přípravky obsahují 1 % propo25 folu. Zkušební přípravek je vodný přípravek z 0,9 % fyziologického roztoku obsahující 10 % poloxameru (8 % P407/2 % PÍ88) a 1 % propofolu, který po míchání prochází skrze 0,2 μτη filtrem pro sterilizaci. Pro porovnání se použijí čerstvé 20 ml ampulky.

Zkušební přípravek a Diprivanová emulze se podávají pomocí jediné intravenózní injekce při dávkování 10, 15 a 20 mg/kg pri rychlosti 1 ml/kg/10 sekund. Zaznamenává se počátek spánku a průběh doby spánku u každé krysy. Jednu minutu po úplném podání dívky se měří respirační rychlost po dvacetisekundových intervalech. Rovněž se také zaznamenávají intervaly mezi vzprimováním a chůzí, a mezi vzpřimováním a koordinací (obvyklou chůzí).

Experimentální část

Zkušební přípravek a Diprivanová emulze se intravenózně podává via ocasní žíla při rychlosti 1 ml/kg/10 sekund.

Ošetřování skupin použitých pro uvedenou studii je následující:

c

Skupina Intravenózni ošetření Dávka (mg/kg)

1	Zkušební přípravek	10
2	Zkušební přípravek	15
3	Zkušební přípravek	20
4	Diprivan	10
5	Díprivan	15
6	Diprivan	20

Bezprostředně po intravenózním podání se krysy uloží za konstantní teploty prostředí (teplota 32 °C). Zaznamenává se doba začátku spánku (přestane se projevovat vzpřimovací reflex) a prů5 běh doby spánku u každé krysy (jak je indikováno podle doby, která se bere pro opětné objevení se vzpřimovacího reflexu). Jednu minutu po ztrátě vzpřimovacího reflexu se začne zaznamenávat respirační rychlost po dvacetisekundových intervalech. Rovněž se také zaznamenávají intervaly mezi chůzí, a mezi vzpřimováním a koordinací (obvyklou chůzí).

io Doby spánku, respirační rychlosti a doby potřebné pro vyléčení zvířat, která dostávají dávky zkušebního vzorku, se porovnávají stěmi, které se získají při stejném dávkovacím množství Diprivanu za použití Studentova testu (Studentova rozdělení).

Výsledky jsou ukázány v následujících tabulkách 4 a 5.

Tabulka 4

Vliv intravenózního podávání zkušebního vzorku na dobu spánku

Skupina	Intravenózní léčba	Dávka (mg/kg)	Průměrná doba spánku (minuty + sd)
1	zkušební vzorek ve	10	7,3
	fyziologickém roztoku		+ 0,86
2	zkušební vzorek ve	15	10,4
	fyziologickém roztoku		±1,54
3	zkušební vzorek ve	20	14,3
	fyziologickém roztoku		±2,86
4	Diprivan	10	7,9
			±1,52
5	Diprivan	15	10,7
			±2,04
6	Diprivan	20	16,3
			±2,20

sd - standardní odchylka

Tabulka 5

Vliv intravenózního podávání zkušebního vzorku na chůzi, koordinaci a respirační dobu

Skupina Intravenózní Dávka Rozdíl v čase (min + sd) Respirační léčba (mg/kg) mezi opětným dosažením rychlost vzpřimovacího reflexu a; nad 1 min chůzí koordinací čas (+ sd) (normální chůzí)

1	zkušební vzorek	10	0,8	4,2	115,2
	ve fyziologickém		±0,91	±0,89	±11,33
	roztoku
2	zkušební vzorek	15	0,5	4,0	117,3
	ve fyziologickéra		+ 0,37	± 1,00	± 10,05
	roztoku
3	zkušební vzorek	20	0,5	4,6	102,3
	ve fyziologickém		±0,27	±1,10	± 18,68
	roztoku
4	Diprivan	10	0,5	4,0	120,6
			±0,38	±1,28	± 10,08
5	Diprivan	15	0,6	3,9	115,8
			±0,42	±1,43	+ 9,92
6	Diprivan	20	0,3	4,5	101,1
			±0,27	±1,43	± 12,97

sd - standardní odchylka

Studie

Doby spánku, respirační rychlosti a doby potřebné pro vyléčení (doba potřebná k chůzi a koordi5 naci) zvířat, která dostávají dávky zkušebního vzorku v intravenózních dávkách 10, 15 a 20 mg/kg, je velice podobná jako u těch, jež se léčí Diprivanem při stejných dávkách. Nebyly zjištěny žádné významné rozdíly mezi oběma formulacemi propofolu u žádného změřených parametrů.

ío Tudíž je takto demonstrováno, že propofolové přípravky podle předloženého vynálezu, které jsou snadné a levné pro přípravu a které jsou snadno sterilizovatelné a stabilní, mají srovnatelné farmakologické vlastnosti Diprivanové přípravky.

ís Průmyslová využitelnost

Nové přípravky z propofolu podle tohoto vynález jsou anestetickými přípravky; jsou tedy významné z lékařského hlediska tedy využitelné především ve farmaceutickém průmyslu.

Claims (16)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Vodný přípravek z propofolu, vyznačující se tím, že propofol je solubilizován v synergické směsi poloxamerů, přičemž poloxamery jsou ve vzájemném poměru v rozmezí 1 : 1 až 8 :
2. 2 hmotnost/hmotnost.

   30 2. Vodný přípravek z propofolu podle nároku 1, vyznačující se tím, že obsahuje pouze dva poloxamery,
3. 3. Vodný přípravek z propofolu podle nároku 1 nebo 2, vyznačující se tím, že synergickou směsí je směs: poloxameru407 s poloxamerem338, poloxamerem234, poloxamerem35 237, poloxamereml88 nebo poloxamereml08; poloxameru338 s poloxamerem234, poloxamerem237, poloxamereml88 nebo poloxamereml08; poloxameru234 s poloxamerem 188 nebo poloxamereml08; nebo poloxameru237 s poloxamerem 188 nebo poloxamereml08.
4. 4. Vodný přípravek z propofolu podle kteréhokoliv z předcházejících nároků 1, 2 a 3,

   40 vyznačující se tím, že celková koncentrace poloxameru je vyšší než 0,5 % hmotnost/hmotnost a nižší než 20 % hmotnost/hmotnost.
5. 5. Vodný přípravek z propofolu podle nároku 4, vyznačující se tím, že celková koncentrace poloxameru je v rozmezí 6 % hmotnost/hmotnost až 14 % hmotnost/hmotnost.
6. 6. Vodný přípravek z propofolu podle nároku 5, vyznačující se tím, že celková koncentrace poloxameru je v rozmezí 8 % hmotnost/objem až 12 % hmotnost/objem.
7. 7. Vodný přípravek z propofolu podle nároku 5 nebo 6, vyznačující se tím, že

   50 celková koncentrace poloxameru je 10 % hmotnost/hmotnost.
8. 8. Vodný přípravek z propofolu podle kteréhokoliv z předcházejících nároků 1 až 7, vyznačující se tím, že dva poloxamery jsou přítomny ve vzájemném poměru v rozmezí 1 : 1 hmotnost/hmotnost až 7 : 3 hmotnost/hmotnost.
9. 9. Vodný přípravek z propofolu podle nároku 8, vy z n ač uj í c í se t í m , že poloxamery jsou poloxamer407 ku poloxamerů 188 ve vzájemném poměru 7 : 3 hmotnostně.
10. 10. Vodný přípravek z propofolu podle kteréhokoliv z přecházejících nároků 1 až 9, 5 vyznačující se tím, že obsahuje alespoň 1 % hmotnost/hmotnost propofolu.
11. 11. Vodný přípravek z propofolu podle kteréhokoliv z přecházejících nároků 1 až 10, vyznačující se tím, že nedemicelizuje při nekonečném zředění.

    io
12. 12. Vodný přípravek z propofolu podle kteréhokoliv z přecházejících nároků 1 až 11, vyznačující se tím, že je izotonický s krví.
13. 13. Vodný přípravek z propofolu podle kteréhokoliv z přecházejících nároků 1 až 12, vyznačující se tím, že sestává z propofolu, poloxamerů a vody.
14. 14. Vodný přípravek z propofolu podle kteréhokoliv z přecházejících nároků 1 až 12, vyznačující se tím, že sestává z propofolu, poloxamerů a fyziologického roztoku.
15. 15. Vodný přípravek z propofolu podle kteréhokoliv z přecházejících nároků 1 až 12,
16. 20 vyznačující se tím, že alespoň jedna složka je vybrána ze skupiny, sestávající ze sterilizačních činidel, stabilizačních činidel a bakteriostatik.