CZ300767B6 - Spojovací prvek pro upevnení na lešenové tyci - Google Patents

Abstract

Spojovací prvek pro upevnení na lešenové tyci, zejména na lešenové tyci (2) tvorící stojinu usporádanou v konstrukci lešení svisle, je vytvoren ve tvaru kotouce nebo talíre a od lešenové tyce (2) vycnívá jako obvodová príruba. Pro upevnení dalších lešenových tycí zejména prícníku (4) usporádaných v konstrukci lešení horizontálne a/nebo šikmo usporádaných úhloprícek má po svém obvodu pravidelne rozdelene usporádané klínové upínace (30, 31, 32, 33, 34, 35, 36, 37), s výhodou díry, poprípade vybrání, pro blokovací vložení spojovacích klínu (8). V alespon jednom klínovém upínaci (30 - 37) jsou vytvoreny alespon dve sekce klínového upínace (30 - 37) tak, že alespon jeden zub zasahuje dovnitr do klínového upínace (30 - 37). Každá z techto sekcí klínové upínace (30 - 37) je upravena pro vložení spojovacího klínu (8) a dodržení orientovaného usporádání spojovacího klínu (8) v klínovém upínaci (30 - 37).

Description

Spojovací prvek pro upevnění na lešeňové tyči

Oblast techniky

Vynález se týká spojovacího prvku pro upevnění na lešeňové tyči, zejména na lešeňové tyči tvořící stojinu uspořádanou v konstrukci lešení svisle, který je vytvořen ve tvaru kotouče nebo talíře a od lešeňové tyče vyčnívá jako obvodová příruba, a který pro upevnění dalších lešeňových tyčí zejména příčníků uspořádaných v konstrukci lešení horizontálně a/nebo šikmo uspořádaných úhlopříček má po svém obvodu pravidelně rozděleně uspořádané klínové upínače, s výhodou díry, popřípadě vybrání, pro blokovací vložení spojovacích klínů.

Dosavadní stav techniky

Na trhu existují různé spojovací prvky uvedeného druhu, respektive lešeňové tyče vybavené takovými spojovacími prvky.

Přitom lešeňová tyč, zejména lešeňová tyč, která je upravena v uspořádání tyčí respektive sloupů lešení svisle, disponuje většinou více ekvidistantně navzájem uspořádanými spojovacími prvky, které při svislém uspořádání příslušné lešeňové tyče z této lešeňové tyče odstávají v horizontální rovině jako kruhové příruby. Pomocí takových tyčí se může lešení stavět modulárně tím, že svislé lešeňové tyče uspořádané v odstupech od sebe se navzájem spojují vodorovně probíhajícími dalšími lešeňovými tyčemi. Za tím účelem obsahují tyto takzvané příčníky spojovací hlavy, které na přiřazeném sloupu obsahují většinou vidlícovitý spojovací prvek ve tvaru talíře nebo kotouče, takže mohou přesahovat nebo nedosahovat. Přitom má spojovací hlava, rovněž jako spojovací prvek vzájemně v odpovídajícím postavení přídavné klínové upínače, totiž díry nebo vybrání, jimiž se může k uzávěru nebo ke spoji těchto obou lešeňových tyčí přibít spojovací klín, který prochází horní stranou spojovací hlavice příčníku, potom spojovacím prvkem a potom dolní částí spojovací hlavice příčníku.

Kromě toho jsou sousední kolmé tyče většinou spojeny ještě pomocí úhlopříček, které takto spojují spojovací prvek sloupu na vyšší úrovni se spojovacím prvkem jiného sloupu na nižší úrovni. Spojovací hlavice těchto úhlopříček se mohou tvořit v podstatě podobně jako spojovací hlavice příčníku, přičemž spojovací hlavice úhlopříček, kvůli šikmé orientaci k rovině spojovacího prvku, jsou proti lešeňovým tyčím úhlopříček úhlově odchýleny. Pro uspořádání takové úhlopříčky na spojovacím prvku, na nějž již dosedá ve stejné vertikální rovině spojovací hlavice horizontálního příčníku, je spojovací hlavice úhlopříčky obvykle upevněna v jiném klínovém upínači spojovacího prvku, který je uspořádán vedle klínového upínače příčníku.

K tomu může být spojovací prvek vytvořen podobně jako loukoťové kolo, tedy ve tvaru hlavice se středovým otvorem, kletým je vedena lešeňová tyč, a paprskovitě ven vyčnívající stojiny nebo paprsky, které oddělují vzájemně sousedící klínové upínače a spojují hlavice s okružní obručí kola nebo loukotí soustřednou k hlavici. Tímto způsobem se často vzájemně stejně velké, zejmé45 na kongruentní klínové upínače rozdělí rovnoměrně kolem hlavice, a sice často osm klínových upínačů, které často potažmo na střed spojovacího prvku mají navzájem vždy ve svém vyrovnání odstup úhlu 45°. To umožňuje nejen vzájemně sousedící uspořádání příčníku a úhlopříčky téhož spojovacího prvku, nýbrž připravenost klínových upínačů uspořádaných v takovém odstupu úhlů umožňuje také například oválné vyztužení, tedy například konstrukci lešení kolem věže nebo podobně. Pomocí úhlu 45° horizontální úrovně lešení kolem budovy nebo podobně se může potom postavit uzavřeny osmiúhelník s odpovídajícím lešením.

Částečně jsou na trhu také spojovací prvky, u nichž nejsou klínové upínače stejně velké, nýbrž u nichž se například střídá menší klínový upínač a větší, to znamená roztaženy do délky po obvodě

-1 CZ 300767 B6 spojovacího prvku. Větší klínový upínač, který také sleduje větší resp. delší úsek kruhového oblouku kolem středu spojovacího prvku, může například s ohledem na kruhové lešení sloužit pro nepřetržitou orientaci příčníku na spojovacím prvku k předcházejícímu příčníku. Potom se může také zhotovit ke kruhovému lešení nejen osmiúhelník, ale mnohoúhelník s větším počtem rohů lešení, takže obrys lešení v horizontální rovině se podobá ještě plynuleji kruhové formě.

Nevýhoda rozsáhlejších klínových upínačů spočívá vsak v tom, že klín provedeny prostřednictvím tohoto klínového upínače má větší vůli v pohybu a tím odpovídající příčník není nucen přizpůsobením klínového upínače podle velikosti k rozšíření klínu do pevné nebo požadované orientace. To má nevýhodu obzvlášť tehdy, když se nemá stavět kruhové lešení, nýbrž pravoúhlé lešení, protože potom spojovací prvek tvarem a uspořádáním klínového upínače nevytvoří eventuálně vymezený pravý úhel.

Také když rozsáhlejší klínový upínač se použije pro uspořádání úhlopříček, je z toho vzniklá pohybová vůle pro úhlopříčku nevýhodou.

Jinými slovy jde takto volnější volba orientace lešeňové tyče u spojovacího prvku k tíži bezpečného upevnění a vyrovnání této lešeňové tyče.

K tomu je třeba brát zřetel při tvorbě klínových upínačů na to, že šířka klínového upínače, tedy rozměr klínového upínače na úseku kruhového oblouku kolem středu spojovacího prvku, nesmí samotný být příliš přesně přizpůsoben šířce spojovacího klínu, poněvadž spojovací klíny jsou obvykle opatřeny určitým druhem kolíku nebo čepu, takže spojovací klíny jsou tímto způsobem uspořádány pohyblivě ke spojovacím hlavicím lešeňových tyčí. To má výhodu, že při montáži lešeňové tyče je vždy při ruce příslušný spojovací klín a také se nemůže při montáži ztratit, což by mohlo být při pádu takového spojovacího klínu z velké výsky nebezpečné. Kolíky resp. čepy ovsem trochu vyčnívají na straně přes strany spojovacího klínu a při výrobě klínového spojení je třeba je vést klínovým upínačem spojovacího prvku. Proto musí klínový upínač mít k dispozici nezbytný prostor, takže například klínový upínač v podstatě může mít radiálně zevnitř ven se rozšiřující profil kruhové úseče tvaru pomeranče, ale stranová ohraničení probíhající na poloměrech těchto klínových upínačů by měla být klenuta například lehce ve tvaru valené klenby zvěnčí, aby byl v tomto úseku k dispozici nezbytný prostor pro zmíněné kolíky resp. čepy. Stojiny oddělující od sebe klínové upínače by se mohly také v tomto úseku zužovat. Na druhé straně je zapotřebí pro takové stojiny také v nejtenčím úseku dostatečná tloušťka materiálu, aby měly spojovací prvky stabilitu. Tím je tedy u současného stavu techniky počet klínových upínačů, které lze umístit na obvodu spojovacího prvku, nakonec omezen na maximálně osm klínových upínačů.

Tvar klínového upínače lehce klenuty ve tvaru valené klenby nenarušuje bezpečné upevnění spojovacího klínu při spojení například příčníku na sloupu lešení, protože příčník je tímto spojením nakonec napnut mezi dva sloupy a tím přiléhá spojovací klín v podstatě nebo dokonce výhradně k radiální vnější straně klínového upínače, zatímco na ohraničení na straně hlavice klínového upínače by se spojovací klín neměl dotýkat.

Ze spisu US 4,587,786 A je známý spojovací prvek s radiálními vnějšími vybráními v každém klínovém upínači. Tím dojde k příslušnému rozdělení klínových upínačů na více sekcí. V tomto případě vzniknou tři sekce klínových upínačů, dvě vnější radiálně přesazené zpět a jedna střední ve formě vybrání. Spojovací klíny, které se vloží do těchto sekcí klínových upínačů, jsou podle obvodového uspořádání sekcí klínových upínačů na spojovacím prvku uspořádány rozdílně.

Pouze střední sekce klínového upínače je vhodná k tomu, aby zafixovala orientované uspořádání spojovacího klínu, a tudíž je uchovala. Naproti tomu orientované uspořádání spojovacích klínů, které jsou vloženy do vnějších sekcí klínových upínačů, není zafixováno.

-2LZ. JUU/OZ OO

Podstata vynálezu

Úkolem vynálezu je tudíž vytvořit spojovací prvek v úvodu zmíněného druhu, který při stabilním a materiálově úsporném vytvoření spojovacího prvku poskytne velký počet definovaných možností orientace pro spojení lešeóových tyčí pomocí tohoto spojovacího prvku, tedy současně umožní mnoho možností orientovaného uspořádání a přesto i zafixování tohoto orientovaného uspořádání,

Uvedený úkol splňuje spojovací prvek pro upevnění na lešeňové tyči, zejména na lešeňové tyči tvořící stojinu uspořádanou v konstrukci lešení svisle, který je vytvořen ve tvaru kotouče nebo talíře a od lešeňové tyče vyčnívá jako obvodová příruba, a který pro upevnění dalších lešeňových tyčí zejména příčníků uspořádaných v konstrukci lešení horizontálně a/nebo šikmo uspořádaných úhlopříček má po svém obvodu pravidelně rozděleně uspořádané klínové upínače, s výhodou díry, popřípadě vybrání, pro blokovací vložení spojovacích klínů, podle vynálezu, jehož podstatou je, že v alespoň jednom klínovém upínači jsou vytvořeny alespoň dvě sekce klínového upínače tak, že alespoň jeden zub zasahuje dovnitř do klínového upínače, přičemž každá z těchto sekcí klínového upínače je upravena pro vložení spojovacího klínu a dodržení orientovaného uspořádání spojovacího klínu v klínovém upínači.

Podle vynálezu je tedy klínový upínač rozdělen do více stejně velkých nebo také nestejně velkých, s výhodou do dvou nebo tří sekcí, jejichž výhodou je, že toto rozdělení není provedeno vytvořením dalších průběžných stojin, které by potřebovaly tloušťku materiálu a odpovídající prostor, který vzhledem k popsanému zdokonalení klínu, zvláště kvůli čepům, není k dispozici, nýbrž uspořádáním kontur klínového upínače.

Přitom je důležité, jak již bylo zmíněno, zvláště radiální ohraničení vnějších stran klínového upínače, na který přiléhá klín pod napětím ve stavu spojení. Podle vynálezu se předpokládají zvláště v tomto úseku postranní stěny klínového upínače členění, která na jedné straně představují stra30 nové ohraničení úseku pro spojovací klín, takže je možné definované a konečně vzhledem k silám napětí také upevněné vyrovnání spojovacích klínů a nad ním spojených lešeňových tyčí, avšak současně dovoluje také mnoho možností vyrovnání, protože například osm klínových upínačů, které jsou k dispozici, se mohou rozdělit například vždy na tri úseky klínového upínače, takže nakonec je k dispozici dvacet čtyři definovaných možností vyrovnání, které v podstatě mají vzájemný odstup úhlu pouze 15°, takže zvláště kruhové lešení je snadněji možné, aniž by se ztratila při stavbě pravoúhlého lešení nutná bezpečnost vyrovnání.

Členění (strukturování) podle vynálezu může zahrnovat vybrání. Přitom může samo vybrání tvořit sekcí klínového upínače, tedy například mít tvar drážky, která odpovídá šířce sekce.

Mohlo by se ale jednat také o relativně ploché konkávní vyklenutí, které ohraničuje a vystřeďuje alespoň event. pohyb spojovacího klínu, na který, jak již bylo řečeno, působí radiálně směrované síly napětí. Zvláště by mohlo takové ploché konkávní vyklenutí být uvazováno dodatečně jako další centrování, například k vyrovnání úhlopříček, v relativně širší zbylé sekci, zatímco k ní sousedící sekce klínového upínače je vytvořena jako ostřeji definovaná, aby pojala spojovací klín příčníku.

U preferovaného rozšíření vynálezu zahrnuje členění zub zasahující dovnitř do klínového upínače, který do určité míry může tvořit určitý druh zbytku stojiny k oddělení dvou sousedních sekcí klínového upínače uvnitř jednoho klínového upínače.

Pro Členění klínového upínače jsou rovněž myslitelné kombinace vytvoření zubu a vybrání, přičemž tak jako tak se přitom jedná o relativní pojmy, protože meziprostor mezi dvěma zuby by

-3CZ 300767 B6 mohl být brán jako základ, z něhož vyčnívají zuby, přičemž ale alternativně meziprostor mezi dvěma zuby by mohl být brán také jako vybrání dřívějšího materiálu mezi zuby.

Kombinace jsou ale obzvlášť možné tak, že ostřejší a delší vyčnívající zuby by se mohly kombi5 novat s plochými zuby nebo vyklenutími, přičemž tato vyklenutí by mohla být předpokládána alternativně nebo doplňkově k plochým konkávním vyklenutím. Tím jsou možná členění, která umožňují také plynule použití klínu v jakémkoliv postavení.

Vyjádřeno ještě jinak, může se jako na členěni dívat na každé opatření, které se odlišuje od ideálního kruhovitého ohraničení klínového upínače kolem středu spojovacího prvku.

V této souvislosti je třeba zmínit, že v daném případě vzhledem ke statickým potřebám by nemusel spojovací prvek podle vynálezu nutně vykazovat tvar kotouče nebo kola, nýbrž například v horizontální rovině také tvar čtyřlístku nebo podobný. Spojovací prvek by se mohl také odchyloís vat od tvaru kotouče v kolmém směru, tedy například ve tvaru vypouklém.

Další rozšíření vynálezu předpokládá, že na vzájemně protilehlých stranách klínového upínače do sebe vzájemně zapadají proti sobě postavené zuby.

Jak je opakovaně popsáno, je zvláště radiální vnější ohraničení klínového upínače funkčně důležité pro založení a orientaci spojovacího klínu, takže by mohlo odpadnout odpovídající členění na radiální vnitřní straně klínového upínače. Přesto by mohlo členění na radiální vnitřní straně klínového upínače být také užitečné pro zavedení spojovacího klínu při spojování, protože tímto způsobem je odpovídající sekce klínového upínače lépe definována a je možno zabránit zvláště pootočení nebo sevření klínu v nežádoucí poloze a případně nebezpečné mezipoloze, zatímco například prostor zůstávající mezi dvěma proti sobě vystupujícími zuby je tak krátký, že se v tomto meziprostoru zabrání sevření klínu. Přitom je třeba myslet na to, že takové spojování probíhá při stavbě lešení velmi rychle a Částečně také s použitím relativně velké síly, takže jinak skutečně by existovalo nebezpečí, že spojovací klín by se upevnil silou v chybné poloze.

Také u spojovacího prvku podle vynálezu se může vytvořit přednostně prvek ve tvaru loukoťového kola a mít stejně velké nebo rozdílné vzájemně střídavě klínové upínače.

Zvláště u rozsáhlých klínových upínačů by mohlo být předností jejich rozdělení na jednu rela35 tivně úzkou sekci klínového upínače a jednu relativně širokou sekci klínového upínače, přičemž užší sekce klínového upínače může tvořit koncový úsek rozsáhlého klínového upínače. Širší klínový upínaČ může například sloužit pro upevnění úhlopříčky a užší klínový upínač pro upevnění příčníku. Pokud proti sobě leží vzájemně párově užší klínové upínače, je v dostatečné míře určeno a zajištěno také u výskytu jen stejných rozsáhlých klínových upínačů pravoúhlé vyrovnání příčníků na spojovacím prvku.

Vnější kontura spojovacího prvku nemusí být kruhová, nýbrž může mít z důvodu úspory materiálu v radiálním směru vyklenutí, která mohou být z důvodů statiky zvláště v úseku stojin. Taková vyklenutí také ovlivňují pozitivně stohovatelnost lešeňových tyčí s takovými spojova45 čími prvý a omezují schopnost otáčení takových lešeňových tyčí, když například jsou odloženy na lešení ve velkých výškách.

Přehled obrázků na výkresech

Další atributy vynálezu jsou blíže vysvětleny prostřednictvím následujících příkladů provedení. Na výkresech znázorňují:

obr. 1 schématické znázornění spojovacího prvku na lešeňové tyči a částečné znázornění v řezu,

-4lz. juv/07 bé obr. 2 spojovací prvek odpovídající znázornění na obr. 1 s různými polohami spojovacích klínů v klínovém upínači spojovacího prvku.

obr. 3 ve zvětšeném znázornění spojovací prvek v pohledu shora, obr. 4a) a b) až obr. 12a) a b) různé formy provedení spojovacích prvků, vždy v pohledu z perspektivy a shora,

Příklady provedení vynálezu

Na obr. 1 je znázorněn spojovací uzel 1 lešení v částečném zobrazení z bočního pohledu, přičemž spojovací uzel sestává v podstatě ze spojovacího prvku 3 ve tvaru kotouče resp. talíře na lešeňové tyči resp. lešeňové rouře 2. U lešeňové tyče 2 se jedná o stojinu uspořádanou v lešení kolmo, která nese v rovnoměrných odstupech více spojovacích prvků 3. Tyto spojovací prvky 3 slouží k upevnění horizontálně uspořádaných dalších leŠeňových tyčí, takzvaných příčníků 4. Dále slouží spojovací prvek k upevnění takzvaných úhlopříček, které směřují šikmo v úhlu mezi kolmým a horizontálním směrem, a jsou podobně upevněny na spojovacím prvku jako zmíněné příčníky 4. V tomto smyslu tvoří spojovací prvek 3 resp. spojovací uzel znázorněný na obr. 1 ve skutečnosti uzlový bod, v němž se různé lešeňové tyče setkávají uvnitř lešení, zejména modulárně stavitelného lešení.

Na konci 5 příčníku 4 je umístěn klínový spoj 6, který je pro všechny příčníky 4 jednotný a pro všechny úhlopříčky, jak bylo zmíněno, v principu stejný. Spojovací prvky 3 jsou proto vytvořeny standardně, zvláště navzájem shodně. Jsou určeny, jak je patrné například z obr. 2 u klínového upínače 7, výhradně k uchycení spojovacího klínu 8, takže po obvodu jsou rozloženě uspořádány díiy respektive vybrání jako klínové upínače pro spojovací klín 8.

U upevnění příčníků 4 nebo úhlopříčných tyčí na sloupu neboli lešeňové tyči 2 respektive jejím spojovacím prvku 3 jsou usazeny spojovací klíny 8 v hlavicích 9, které jsou navařeny na koncích 5 příčníků 4. Hlavice 9 jsou uspořádány vidlicovitě a mají vždy jeden hrot 10, JJ vidličky, mezi něž se může zavést respektive je zaveden spojovací prvek 3. V hrotech 10, H vidličky se nachází vždy vedení pro spojovací klín 8. Pokud je spojovací klín 8 veden na obr. 1 shora dolů, upíná se hlavice 9 a tím í příčník 4 mezi plochou 13 klínu a vnějším pláštěm 14 svisle probíhající lešeňové tyče 2. K tomuto účelu se konce 15. 16 obou hrotů 10, 11 vidličky opírají o vnější plášť 14. Spojovací klín 8 přiléhá radiálně zvenčí orientovanou upínači silou k radiální vnější straně klínového upínače 30, 31,32,33.34,35.36,37 spojovacího prvku 3.

Na obr. 3 lze rozeznat, že spojovací prvky 3 jsou vytvořeny na způsob loukoťových kol. Mají vnitřní kruh, na který se může pohlížet jako na hlavu 17 kola, a který je obklopen lešeňovými tyčemi 2, jak je patrné z obr. 1. Vnější dělený kruh spojovacího prvku 3 tvoří obruč respektive loukoť 18. Na jeho vnitřní obvodové ploše 19 tvoří tato loukoť 18 opěru pro spojovací klín 8 klínového spoje 6, který, jak již bylo zmíněno výše, je tažen radiální upínací silou působící vně na tuto vnitřní obvodovou plochu 19, která současně tvoří radiální vnější ohraničení klínového upínače 30 až 37, kterým je veden spojovací klín 8.

Ze znázornění na obr. 2 je patrné, že středové čáry 20, 21 paprsků neboli žeber svírají úhel 45°. Z toho se vytvářejí nad obvodem 8 kola paprsky nebo žebra 22 až 29 a mezi těmito žebry 22 až 29 rovněž již zmíněných osm klínových upínačů 30 až 37.

Na obr. 3 jsou zobrazeny symetrické osy 38 až 45 klínových upínačů 30 až 37. Vzhledem k tomu, že na obr, 3 jsou všechny klínové upínače 30 až 37 shodné, navazují symetrické osy proti sobě ležících klínových upínačů 30 až 37 na sebe. Pravoúhle se křižující osy 39, 43 , 41, 45

-5CZ 300767 B6 symetrie, respektive osy 40,44, 38,42 symetrie tvoří dva osové kříže, které j sou navzájem pootočeny o 45°. Výsledkem je tedy osm klínových upínačů 30 až 37 vždy se třemi sekcemi klínového upínače a osm paprsků dělicích tyto klínové upínače 30 až 37.

Spojovací prvky 3 (obr. 1) jsou zhotoveny například z plechových kotoučů, například vyseknutím klínových upínačů 30 až 37. U příkladu provedení na obr. 1 mají proto rovné a souběžné hraniční plochy 46. 47, které se spojují nad válcovou plochou 48. Spojovací prvky 3 se mohou ovšem zhotovit také například jako lité díly. Nemusí mít nutně planparalelní plochy a válcový obvod. Mohou zejména být na obvodu opatřeny klenutími, které usnadňují stohovatelnost lešeí o ňových tyčí 2 a zabraňuj í otáčení lešeňových tyčí 2 při jej ich skladování.

Žebra 22 až 29 probíhají radiálně od středu M průřezu lešeňové tyče 2.

V příkladu provedení podle obr. 1 až 3 jsou v každém klínovém upínači 30 až 37 na obvodové ploše 19 vnitřní strany loukotě 18 vytvořeny tři drážky 49 až 51, které se vyznačují tím, že z této vnitřní strany respektive obvodové plochy 19 vyčnívají radiálně ven zuby s boky 53, 54 zubů. V nejhlubší z těchto relativně vytvořených drážek 49 až 51 se nachází protilehlá plocha nebo přiléhající plocha pro spojovací klín 8. Obě vně ležící drážky 49, 51 jsou s pohledem na možnost pohybu pro spojovací klín 8 tak úzké, že v nich vznikne definované postavení klínu 8, které nutně vyrovnává příčník 4 nebo úhlopříčku, které jim mají být upevněny, do definované orientace při zarážení spojovacího klínu 18. Toto vyrovnání je nutné zvláště u příčníků 4, a sice zejména potom, když mají postavena při pohledu zvenčí pravoúhlá lešení, protože potom je důležité, aby příčníky 4 dosedající v horizontální rovině na spojovací prvek 3 byly vzájemně vyrovnány pravoúhle. Vyrovnání úhlopříček není tolik důležité. Úhlopříčky by mohly tudíž být upevněny v sousední drážce, zvláště širší drážce 50, která umožňuje větší vůli.

Mnoho drážek 49 až 51, které jsou k dispozici, respektive vyčnívajících zubů v klínových upínacích 30 až 37 Člení klínové upínače 30 až 37 na mnoho odpovídajících sekcí (v příkladu provedení 24). Tím poskytuje toto množství sekcí klínových upínačů 30 až 37 zejména také možnost stavby kruhového lešení, například kolem válcové nádrže nebo věže, na jejichž kruhovém oblouku se může lešení přizpůsobit podle potřeby.

V příkladu provedení podle obr. 2 jsou vně ležící drážky 49 a 51 širší, v tomto případě mají šířku 8 mm, zatímco střední drážka 50 má šířku pouze 6 mm. U tohoto příkladu provedení by se mohly tedy použít zvláště střední drážky 50 pro nutně přesné pravoúhlé vyrovnání horizontálních příčníků 4, a sice při výstavbě z vnějšího pohledu pravoúhlého lešení.

Jak je nejlépe zřejmé z obr, 3, jsou realizovány drážky 49 až 51 s ozubením, jehož roztečná kružnice 52 je znázorněna na obr. 3. Vodicí plochu pro plochu klínu 8 tvoří základ mezer mezi zuby.

Boky 53,54 zubů se rozcházejí směrem ven a tím se automaticky dostávají do záběru v mezerách mezi zuby.

V této souvislosti je třeba ještě jednou zdůraznit, že odpovídající členění klínových upínačů 30 až 37 na tri sekce, jak jíž bylo ukázáno na příkladu, s průchozími dalšími žebry není možné, protože každé žebro 22 až 29 z důvodů stability vyžaduje určitou tloušťku a šířku materiálu, pro kterou není uvnitř klínových upínačů 30 až 37 dostatečný prostor, který by ještě navíc měl být ponechán pro spojovací klíny 8 v sekcích klínových upínačů 30 až 37. Přitom je třeba vzít v úvahu, že spojovací klíny 8 jsou obvykle opatřeny příčně probíhajícími kolíky nebo čepy, které přesahují přes strany klínu 8, aby se zabránilo vyklouznutí spojovacích klínů 8 ze spojovacích hlavic 9 a také aby se upevnily spojovací klíny 8 v těchto spojovacích hlavicích 9, ale současně byly pro klínový spoj dostatečně pohyblivé. Také tyto přečnívající čepy vyžadují tedy dostatečný prostor k protažení klínovými upínači 30 až 37 respektive vytvořenými sekcemi.

-6CZ áW/OV BÓ

1ř

Vytvořením zubů, tak zvaně jako neúplných nebo jako zbytků žeber, je v oblasti takto přerušených žeber vytvořen dostačující prostor, přičemž jak zuby, tak i hlavní žebra 22 až 29, které jsou dále k dispozici, jsou dostatečné stabilní a dávají spojovacím prvkům 3 dostatečnou stabilitu.

Obr, 4a) a b) až obr. 12a) a b) znázorňují vždy příklady provedení spojovacích prvků 3 podle vynálezu. Přitom vždy dílčí obrázek a) ukazuje příklad provedení spojovacího prvků 3 v pohledu z perspektivy a dílčí obrázek b) tentýž příklad provedení v pohledu shora. U znázornění těchto různých provedení se kvůli přehlednosti upustilo od uvádění vztahových značek.

io Všem příkladům provedení je společné, že po obvodu spojovacích prvků jsou klínové upínače uspořádány odděleně, přičemž alespoň jeden z těchto klínových upínačů na jeden spojovací prvek má drážky a/nebo zuby, které tvoří sekci v těchto takto členěných klínových upínačích.

Přitom jsou příklady provedení, u nichž jsou klínové upínače vytvořeny stejně velké. Jsou ale ís také příklady, u nichž se střídají různé velké respektive různě se rozprostírající klínové upínače po úseku kruhového obvodu.

Přitom se mohou použít pro upevnění příčníků 4 a/nebo úhlopříček přednostně menší klínové upínače, zatímco rozsáhlé klínové upínače by se mohly použít pro upevnění úhlopříček, zvláště při stavbě z vnějšího pohledu pravoúhlého lešení.

U příkladů provedení jsou klínové upínače opatřené zuby částečně rozděleny na stejně velké sekce, částečně ale také na různě velké sekce klínových upínačů. Také zde se může opět dát přednost menší sekci klínového upínače k upevnění příčníků, které vyžadují pevnější vyrovnání, zatímco obsáhlejší klínové upínače mohou sloužit přednostně k upevnění úhlopříček. U kruhového lešení se však mohou použít také větší klínové upínače, respektive sekce klínových upínačů pro upevnění příčníků, takže u kruhového lešení se nabízí větší možnost variací.

V souvislosti se zvlášť podélně rozsáhlými klínovými upínaěi respektive sekcemi klínových upí30 načů by se mělo ještě ζηιίηιζ že by se mohly ještě jednou dále členit, například menšími vyvýšeninami zubů nebo jinými odchylkami od tvaru kruhového oblouku na obr. 1 s vnější plochou 19 těchto klínových upínačů respektive sekcí klínových upínačů. Takovým členěním je omezena zvláště u upevnění úhlopříčky v tomto velkém rozsahu možnost posunu klínového spoje 6 v tomto rozsahu, zatímco menší vedlejší zuby slouží jako omezení respektive plochá konvexní zesílená vyklenutí tvoří potenciální zahloubené body v plochách 19, v jejichž středním rozsahu se pohybuje spojovací klín 8 doléhající na plochu 19 za působení radiální vně směrované upínací síly.

Kromě toho je z příkladů provedení na obr. 4 až 12 zřejmé, že ne všechny klínové upínače se musí nezbytně členit prostřednictvím zubů na sekce. Zejména se může členit do sekcí každý druhý klínový upínač.

Jak je vysvětleno u příkladu na obr. 7 a 8, mohou podélně rozsáhlé klínové upínače mít buď na jednom konci nebo na obou koncích vytvarované sekce. U příkladů na obr. 8 jsou tyto tvarované sekce tvořeny vždy na stejném konci stejného klínového upínače v jednom smyslu otáčení.

Kromě toho je patrné z obr. 9 a 10, že zuby uspořádané na vnějších plochách Γ9 mohou mít také protilehlé zuby na vnitřní straně klínových upínačů, takže zuby stejného druhu vyčnívají v radiálním směru vždy vzájemně párově. Tím je přechod mezi každým tvarem sekce dostatečně zúžen, takže se zejména zabrání tomu, aby se v tomto přechodovém úseku spojovací klín 8 nemohl silou zarazit, ale aby se dalším vedením klín 8 bezpečně umístil do správné sekce spojovacího klínu.

-7CZ 300767 B6

Z obr. 12a) a b) je patrné, že pro členění spojovacího klínu mohou být k dispozici ostřejší a plošší zuby.

Claims (14)

1. PATENTOVÉ NÁROKY io 1. Spojovací prvek pro upevnění na lešeňové tyči, zejména na lešeňové tyči (2) tvořící stojinu uspořádanou v konstrukci lešení svisle, který je vytvořen ve tvaru kotouče nebo talíře a od lešeňové tyče (2) vyčnívá jako obvodová příruba, a který pro upevnění dalších lešeňových tyčí, zejména příčníků (4) uspořádaných v konstrukci lešení horizontálně a/nebo Šikmo uspořádaných úhlopříček, má po svém obvodu pravidelně rozděleně uspořádané klínové upínače (30, 31, 32, ís 33, 34, 35, 36, 37), s výhodou díry, popřípadě vybrání, pro blokovací vložení spojovacích klínů (8), vyznačující se tím, že v alespoň jednom klínovém upínači (30 - 37) jsou vytvořeny alespoň dvě sekce klínového upínače (30 - 37) tak, že alespoň jeden zub zasahuje dovnitř do klínového upínače (30 - 37), přičemž každá z těchto sekcí klínového upínače (30 - 37) je upravena pro vložení spojovacího klínu (8) a dodržení orientovaného uspořádání spojovacího klínu

   20 (8) v klínovém upínači (30 - 37).
2. 2. Spojovací prvek podle nároku 1, vyznačující se tím, že alespoň jeden zub je uspořádán na radiálně vnější straně alespoň jednoho klínového upínače (30 - 37).

   25
3. 3. Spojovací prvek podle nároku 1 nebo 2, v y z n a č u j í c í se t í m , že na navzájem protilehlých stranách klínových upínačů (30 - 37) vyčnívají dovnitř směrem k sobě navzájem protilehlé zuby.
4. 4. Spojovací prvek podle jednoho z nároků 1 až 3, vyznačující se tím, že klínový

   30 upínač (30 - 37) obsahuje vybrání (49, 50, 51).
5. 5. Spojovací prvek podle nároku 4, vyznačující se tím, že vybrání (49, 50, 51) samotné tvoří jednu sekci klínového upínače (30 - 37).

   35
6. 6. Spojovací prvek podle nároku 4 nebo 5, vyznačující se tím, že vybrání (49, 50,

   51) obsahuje mělké konkávní zakřivení.
7. 7. Spojovací prvek podle jednoho z nároků laž 3, vyznačující se tím, že vždy jeden klínový upínač (30 - 37) je zuby, uspořádanými ekvidistantně vůči sobě a vůči radiálním ohrani40 cením, tvořeným žebry (22 - 29) klínových upínačů (30 - 37) rozdělen na více, s výhodou tři, stejně široké sekce.
8. 8. Spojovací prvek podle jednoho nebo více z předcházejících nároků, vyznačující se tí m , že je vytvořen jako loukoťové kolo (18) s paprsky, přičemž mezí středovou oblastí vytvo45 renou jako hlava (17) kola, která pojímá lešeňovou tyč (2), a vnějším loukotí (18) jsou uspořádána žebra (22,23,24,25,26,27,28,29) jako paprsky, které od sebe oddělují vždy dva za sebou následující klínové upínače (30 37) uspořádané rozděleně po obvodu spojovacího prvku (3).
9. 9. Spojovací prvek podle nároku 8, vyznačující se tím, že po obvodu spojovacího

   50 prvku (3) jsou ekvidistantně rozloženě uspořádány stejně velké klínové upínače (30 - 37), zejména osm klínových upínačů (30 - 37), v úhlovém odstupu 45° mezi dvěma uspořádáními klínových upínačů (30 - 37).

   -8JUU/O/ DO
10. 10. Spojovací prvek podle nároku 8, vyznaču j í cí se tím, že vzájemně se střídají dvě velikosti klínových upínačů (30 - 37) rozdělených po obvodu spojovacího prvku (3).
11. 11. Spojovací prvek podle nároku 10, vyznačující se tím, že větší klínové upínače

    5 (30 - 37) jsou určeny pro upevnění úhlopříček.
12. 12. Spojovací prvek podle jednoho z nároků 1 až 3 a nároku 10 nebo 11,vyznačující se t í m, že alespoň jeden z větších podélných klínových upínačů (30 - 37), následujících za částí kruhového oblouku kolem středu (M) spojovacího prvku (3), obsahuje v alespoň jednom koncoio vém úseku tohoto průběhu jednu sekci klínového upínače (30 - 37), která je oddělena od zbytku tohoto klínového upínače (30 - 37).
13. 13. Spojovací prvek podle nároku 12, vyznačující se tím, že větší klínové upínače (30 - 37) mají v tomtéž smyslu otáčení kolem středu (M) spojovacího prvku (3) vždy na téže
14. 15 straně oddělenou sekci klínového upínače (30 - 37), přičemž vždy dvě z těchto sekcí klínových upínačů (30 - 37) leží proti sobě v párech vzhledem ke středu (M) spojovacího prvku (3).