CZ20014317A3 - Spojovací prvek k upevnění na leąeňovou tyč - Google Patents

Description

Spojovací prvek k upevnění na lešeňovou tyč

Oblast techniky

Vynález se týká spojovacího prvku k upevnění na lešeňovou tyč, zvláště na stojinu u konstrukce lešení uspořádanou svisle. Tento spojovací prvek je přednostně přibližně ve tvaru kotouče nebo talíře a vyčnívá od lešeňové tyče jako okružní příruba; pro upevnění dalších lešeňových tyčí, zvláště u konstrukce lešení s horizontálně uspořádanými příčníky a/nebo šikmo uspořádanými úhlopříčkami, má klínové upínače rozdělené pravidelně po jeho obvodu, především díry resp. vybrání, sloužící k zavedení spojovacích klínů.

Dále se vynález týká lešeňové tyče vybavené alespoň jedním takovým spojovacím prvkem.

Dosavadní stav techniky

Na trhu existují různé spojovací prvky zmíněného druhu resp. tyčí vybavených takovými spojovacími prvky.

Přitom disponuje lešéňová tyč, zvláště lešeňová tyč, která je zamýšlena jako kolmá v uspořádání tyčí resp. sloupků lešení, většinou více akvidistantně vzájemně uspořádanými spojovacími prvky, které tedy pří kolmém vyrovnání odpovídající lešeňoyé tyče v horizontální rovině vyčnívají jako okružní příruby od této lešeňové tyče. Pomocí takových lešeňových tyčí se může lešení stavět modulárně, kde jsou v odstupech postavené kolmé lešeňové tyče vzájemně spojeny horizontálně uspořádanými dalšími lešeňovými tyčemi. K tomu tyto příčníky mají na svých koncích spojovací hlavy, které mají zpravidla vidlicovitě na přiřazených tyčích spojovací prvek ve tvaru talíře nebo kotouče, takže

Ί· l

mohou přesáhovat nebo nedosahovat. Přitom má spojovací hiava, rovněž jako spojovací prvek vzájemné v odpovídajícím postavení přídavné klínové upínače, totiž díry nebo vybrání, jimiž se může k uzávěru nebo ke spoji těchto obou jeseňových tyčí přibít spojovací klín, který prochází horní stranou spojovací hlavice příčníku, potom spojovacím prvkem a potom dolní Částí spojovací hlavice příčníku.

Kromě toho jsou sousední kolmé tyče většinou spojeny ještě pomocí úhlopříček, které takto spojují spojovací prvek sloupu na vyšší úrovni se spojovacím prvkem jiného sloupu na nižší úrovni. Spojovací hlavice těchto úhlopříček se mohou tvořit v podstatě podobně jako spojovací hlavice příčníku, přičemž spojovací hlavice úhlopříček, kvůli šikmé orientaci křovině spojovacího prvku, jsou proti lešeňovým tyčím úhlopříček úhlově odchýleny. Pro uspořádání takové úhlopříčky na spojovacím prvku, na nějž již dosedá ve stejné vertikální rovině spojovací hlavice horizontálního příčníku, je spojovací hlavice úhlopříčky obvykle upevněna v jiném klínovém upínači spojovacího prvku, který je uspořádán vedle klínového upínače příčníku.

K tomu může být spojovací prvek vytvořen podobně jako loukoťové kolo, tedy ve tvaru hlavice se středovým otvorem, kterým je vedena lešeňová tyč, a paprskovitě ven vyčnívající stojiny nebo paprsky, které oddělují vzájemně sousedící klínové upínače a spojují hlavice s okružní obručí kola nebo loukotí soustřednou k hlavici. Tímto způsobem se často vzájemně stejně velké, zejména kongruentní klínové upínače rozdělí rovnoměrně kolem hlavice, a sice často osm klínových upínačů, které často potažmo na střed spojovacího prvku mají navzájem vždy ve svém vyrovnání odstup úhlu 45°. To umožňuje nejen vzájemně sousedící uspořádání příčníku a úhlopříčky téhož spojovacího prvku, nýbrž připravenost klínových upínačů uspořádaných v takovém odstupu úhlů umožňuje také například oválné vyztužení, tedy například konstrukci

lešení kolem věže nebo podobně. Pomocí úhlu 45° horizontální úrovně lešení kolem budovy nebo podobně se může potom postavit uzavřený osmiúhelník s odpovídajícím lešením.

Částečně jsou na trhu také spojovací prvky, u nichž nejsou kiínové úpínače stejně velké, nýbrž u nichž se například střídá menší klínový upínač a větší, to znarnená roztažený do délky po obvodě spojovacího prvku. Větší klínový upínač, který také sleduje větší resp. delší úsek kruhového oblouku kolem středu spojovacího prvku, může například s ohledem na kruhové lešení sloužit pro nepřetržitou orientaci příčníku na spojovacím prvku k předcházejícímu příčníku. Potom se může také zhotovit ke kruhpvému lešení nejen osmiúhelník, ale mnohoúhelník s větším počtem rohů lešení, takže obrys lešení v horizontální rovině se podobá ještě plynuleji kruhové formě.

Nevýhoda rozsáhlejších klínových upínačů spočívá však vtom, že klín provedený prostřednictvím tohoto klínového upínače má větší vůli v pohybu a tím odpovídající příčník není nucen přizpůsobením klínového upínače podle velikosti k rozšíření klínu do pevné nebo požadované orientace. To má nevýhodu obzvlášť tehdy, když se nemá stavět kruhové lešení, nýbrž pravoúhlé lešení, protože potom spojovací prvek tvarem a uspořádáním klínového upínače nevytvoří eventuálně vymezený pravý úhel.

Také když rozsáhlejší klínový upínač se použije pro uspořádání úhlopříček, je z toho vzniklá pohybová vůle pro úhlopříčku nevýhodou.

Jinými slovy jde takto volnější volba orientace lešeňové tyče u spojovacího prvku ktíži bezpečného upevnění a vyrovnání této lešeňové tyče.

K tomu je třeba brát zřetel při tvorbě klínových upínačů na to, že šířka klínového upínače, tedy rozměr klínového upínače na úseku kruhového oblouku kolem středu spojovacího prvku, nesmí samotný být příliš přesně přizpůsoben šířce spojovacího klínu, poněvadž spojovací klíny jsou obvykle opatřeny určitým druhem kolíku nebo čepu, takže spojovací kiíny jsou tímto způsobem uspořádány pohyblivě ke spojovacím hlavicím lešeňových tyčí. To má výhodu, že při montáži lešeňové tyče je vždy při ruce příslušný spojovací klín a také se nemůže při montáži ztratit, což by mohlo být při pádu takového spojovacího klínu z velké výšky nebezpečné. Kolíky resp. čepy ovšem trochu vyčnívají na straně přes strany spojovacího klínu a při výrobě klínového spojení je třeba je vést klínovým upínačem spojovacího prvku. Proto musí klínový upínač mít k dispozici nezbytný prostor, takže například klínový upínač v podstatě může mít radiálně zevnitř ven se rozšiřující profil kruhové úseče tvaru pomeranče, ale stranová ohraničení probíhající na poloměrech těchto klínových upínačů by měla být klenuta například lehce ve tvaru valené klenby zvenčí, aby byl v tomto úseku k dispozici nezbytný prostor pro zmíněné kolíky resp. čepy. Stojiny oddělující od sebe klínové upínače by ; se mohly také v tomto úseku zužovat. Na druhé stráně je zapotřebí pro takové stojiny také v nejtenčím úseku dostatečná tloušťka materiálu, aby měly spojovací prvky stabilitu. Tím je tedy u současného stavu techniky počet klínových upínačů, které lze umístit na obvodu spojovacího prvku, nakonec omezen na maximálně osm klínových upínačů.

Tvar klínového upínače lehce klenutý ve tvaru valené klenby nenarušuje bezpečné upevnění spojovacího klínu při spojení například příčníku na sloupu lešení, protože příčník je tímto spojením nakonec napnut mezi dva sloupy a tím přiléhá spojovací klín v podstatě nebo dokonce výhradně k radiální vnější straně klínového upínače, zatímco na ohraničení na straně hlavice klínového upínače by se spojovací klín neměl dotýkat.

·· ····

Podstata vynálezu

Uvedený úkol splňuje spojovací prvek k upevnění na lešeňovou tyč, zvláště na stojinu u konstrukce lešení uspořádanou svisie, který je přednostně přibližně ve tvaru kotouče nebo talíře a vyčnívá od lešeňové tyče jako okružní příruba; pro upevnění dalších lešeňových tyčí, zvláště u konstrukce lešení s horizontálně uspořádanými příčníky a/nebo šikmo uspořádanými úhlopříčkami, má klínové upínače rozdělené pravidelně po jeho obvodu, především díry resp. vybrání, sloužící k zavedení spojovacích klínů, podle vynálezu, jehož podstatou je, že alespoň u jednoho z klínových upínačů je vytvořena resp. ohraničena alespoň jedna (další) sekce klínového upínače pomocí tvarování kontury působícího v radiálním směru.

Úkolem vynálezu je upozornit na spojovací prvek uvedený v úvodu, který při stabilním a materiál šetřícím zdokonaleni dává větší množství definovaných možností orientace na spojování lešeňových tyčí tímto spojovacím prvkem, umožňuje tedy současně různé možnosti vyrovnání a upevnění vyrovnání.

Tento úkol se řeší spojovacím prvkem podle vynálezu, který se vyznačuje tím, že alespoň u jednoho z klínových upínačů je vytvořena resp. ohraničena alespoň jedna (další) sekce klínového upínače pomocí tvarování kontury působící v radiálním směru.

Podle vynálezu je také klínový upínač rozdělen do více stejně velkých nebo také nestejně velkých, přednostně dvou nebo tří sekcí klínového upínače, přičemž předností je, že toto rozdělení se neděje vytvářením dalších průběžných stojin, které by potřebovaly tloušťku materiálu a odpovídající prostor, který vzhledem k popsanému zdokonalení klínu, zvláště kvůli čepům, není k dispozici, nýbrž uspořádáním kontur klínového upínače

Přitom je důležité, jak již bylo zmíněno, zvláště radiální ohraničení vnějších stran klínového upínače, na který přiléhá klín pod napětím ve * stavu spojení. Podle vynálezu se předpokládají zvláště v tomto úseku-postranní stěny klínového upínače členění, která na jedné straně představují stranové ohraničení úseku pro spojovací klín, takže je možné definované a konečně vzhledem k silám napětí také upevněné vyrovnání spojovacích klínů a nad ním spojených lešeňových tyčí, avšak současně dovoluje také mnoho možností vyrovnání, protože například osm klínových upínačů, které jsou k dispozici, se mohou rozdělit například vždy na tři úseky klínového upínače, takže nakonec je k dispozici dvacet čtyři definovaných možností vyrovnání, které v podstatě mají vzájemný odstupúhlu pouze 15°, takže zvláště kruhové lešení je snadněji možné,— aniž by se ztratila při stavbě pravoúhlého lešení nutná bezpečnost vyrovnání.

Členění (strukturování) podle vynálezu může zahrnovat vybrání. Přitom může samo vybrání tvořit sekci klínového upínače, tedy například mít tvar drážky, která odpovídá šířce sekce.

Mohlo by se ale jednat také o relativně ploché konkávní vyklenutí, které ohraničuje a vystřeďuje alespoň event. pohyb spojovacího klínu, na který, jak již bylo řečeno, působí radiálně směrované síly napětí. Zvláště by mohlo takové ploché konkávní vyklenutí být uvažováno dodatečně jako další centrování, například k vyrovnání úhlopříček, v relativně širší zbylé fc · fc sekci, zatímco k ní sousedící sekce klínového upínače je vytvořena jako ostřeji definovaná, aby pojala spojovací klín příčníku.

U preferovaného rozšíření vynálezu zahrnuje členění zub zasahující dovnitř do klínového upínače, který do určité míry může tvořit určitý druh zbytku stojiny k oddělení dvou sousedních sekcí klínového upínače uvnitř jednoho klínového upínače.

Pro členění klínového upínače jsou rovněž myslitelné kombinace vytvoření zubu a vybrání, přičemž tak jako tak se přitom jedná o relativní pojmy, protože meziprostor mezi dvěma zuby by mohl být brán jako základ, z něhož vyčnívají zuby, přičemž ale alternativně meziprostor mezi dvěma zuby by mohl být brán také jako vybrání dřívějšího materiálu mezi zuby.

Kombinace jsou ale obzvlášť možné tak, že ostřejší a delší vyčnívající zuby by se mohly kombinovat s plochými zuby nebo vyklenutími, přičemž tato vyklenutí by mohla být předpokládána alternativně nebo doplňkově k plochým konkávním vyklenutím. Tím jsou možná členění, která umožňují také plynulé použití klínu v jakémkoliv postavení.

Vyjádřeno ještě jinak, může se jako na členění dívat na každé opatření, které se odlišuje od ideálního kruhovitého ohraničení klínového upínače kolem středu spojovacího prvku.

V této souvislosti je třeba zmínit, že v daném případě vzhledem ke statickým potřebám by nemusel spojovací prvek podle vynálezu nutně vykazovat tvar kotouče nebo kola, nýbrž například v horizontální rovině

také tvar čtyřlístku nebo podobný. Spojovací prvek by se mohl také odchylovat od tvaru kotouče v kolmém směru, tedy například ve tvaru vypouklém.

Další rozšíření vynálezu předpokládá, že na vzájemně protilehlých stranách klínového upínače do sebe vzájemně zapadají proti sobě postavené zuby.

Jak je opakovaně popsáno, je zvláště radiální vnější ohraničení klínového upínače funkčně důležité pro založení a orientaci spojovacího klínu, takže by mohlo odpadnout odpovídající členění na radiální vnitřní straně klínového upínače. Přesto by mohlo členění na radiální vnitřní straně klínového upínače být také užitečné pro zavedení spojovacího klínu při spojování, protože tímto způsobem je odpovídající sekce klínového upínače lépe definována a je možno zabránit zvláště pootočení nebo sevření klínu v nežádoucí poloze a případně nebezpečné mezipoloze, zatímco například prostor zůstávající mezi dvěma proti sobě vystupujícími zuby je tak krátký, že se v tomto meziprostoru zabrání sevření klínu. Přitom je třeba myslet na to, že takové spojování probíhá při stavbě lešení velmi rychle a částečně také s použitím relativně velké síly, takže jinak skutečně by existovalo nebezpečí, že spojovací klín by se upevnil silou v chybné poloze.

Také u spojovacího prvku podle vynálezu se může vytvořit přednostně prvek ve tvaru loukoťového kola a mít stejně velké nebo rozdílné vzájemně střídavé klínové upínače.

Zvláště u rozsáhlých klínových upínačú by mohlo být předností jejich rozdělení na jednu relativně úzkou sekci klínového upínače a jednu

Λ relativně širokou sekci klínového upínače, přičemž užší sekce klínového upínače může tvořit koncový úsek rozsáhlého klínového upínače. Širší klínový upínač může například sloužit pro upevnění úhlopříčky a užší klínový upínač pro upevnění příčníku. Pokud proti sobě leží vzájemně párově užší klínové upínače, je v dostatečné míře určeno a zajištěno také u výskytu jen stejných rozsáhlých klínových upínačů pravoúhlé vyrovnání příčníků na spojovacím prvku.

Pro lešeňovou tyč alespoň s jedním spojovacím prvkem podle vynálezu se požaduje nezávislá ochrana.

Vnější kontura spojovacího prvku nemusí být kruhová, nýbrž může mít z důvodu úspory materiálu v radiálním směru vyklenutí, která mohou být z důvodů statiky zvláště v úseku stojin. Taková vyklenutí také ovlivňují pozitivně stohovatelnost lešeňových tyčí s takovými spojovacími prvky a omezují schopnost otáčení takových lešeňových tyčí, když například jsou odloženy na lešení ve velkých výškách.

Přehled obrázků na výkresech:

Další atributy vynálezu jsou blíže vysvětleny prostřednictvím následujících příkladů provedení. Na výkresech znázorňují:

obr. 1 schématické znázornění spojovacího prvku na lešeňové tyči a částečné znázornění v řezu, obr. 2 spojovací prvek odpovídající znázornění na obr. 1 s různými polohami spojovacích klínů v klínovém upínači spojovacího prvku, • · • * φ·· obr. 3 ve zvětšeném znázornění spojovací prvek v pohledu shora, nhř Λ Uk\

VMS . C? VJ Ci£.

obr. 12a) a b) různé formy provedení spojovacích prvků, vždy v pohledu z perspektivy a shora.

Příklady provedení vynálezu

Na obr. 1 je znázorněn spojovací uzel 1 lešení v částečném zobrazení z bočního pohledu, přičemž spojovací uzel sestává v podstatě ze spojovacího prvku 3 ve tvaru kotouče resp. talíře na lešeňové tyči resp. lešeňové rouře 2. U lešeňové tyče 2 se jedná o stojinu uspořádanou v lešení kolmo, která nese v rovnoměrných odstupech více spojovacích prvků 3. Tyto spojovací prvky 3 slouží k upevnění horizontálně uspořádaných dalších Jeseňových tyčí, takzvaných příčníků 4. Dále slouží spojovací prvek k upevnění takzvaných úhlopříček, které směřují šikmo v úhlu mezi kolmým a horizontálním směrem, a jsou podobně upevněny na spojovacím prvku jako zmíněné příčníky 4. V tomto smyslu tvoří spojovací prvek 3 resp. spojovací uzel znázorněný na obr. 1 ve skutečnosti uzlový bod, v němž se různé lešeňové tyče setkávají uvnitř lešení, zejména modulárně stavitelného lešení.

Na konci 5 příčníku 4 je umístěn klínový spoj 6, který je pro všechny příčníky 4 jednotný a pro všechny úhlopříčky, jak bylo zmíněno, v principu stejný. Spojovací prvky 3 jsou proto vytvořeny standardně, zvláště navzájem shodně. Jsou určeny, jak je patrné například z obr. 2 u klínového upínače 7, výhradně k uchycení spojovacího klínu 8, takže po • 04 · 0 0·

0 4 · 0 • 0 4 0

000 0 0 004 obvodu jsou rozloženě uspořádány díry resp. vybrání jako klínové upínače pro spojovací klín 8.

U upevnění příčníků 4 nebo úhlopříčných tyčí na sloupu 2 resp. jeho spojovacím prvku 3 jsou usazeny spojovací kiiny o v niavicicn y, ktere jsou na koncích 5 příčníků 4 navařeny. Hlavice 9 jsou uspořádány vidlicovitě a mají vždy jeden hrot vidličky 10, 11; mezi tyto hroty se může zavést spojovací prvek 3. V hrotech vidličky 10, 1J. se nachází vždy vedení pro spojovací klín 8. Pokud je spojovací klín 8 veden na obr. 1 shora dolů, napíná se hlavice 9 a tím i příčník 4 mezi plochou 13 klínu a vnějším pláštěm 14 kolmo běžícího sloupu 2. K tomuto účelu se konce 15, 16 obou hrotů vidličky 10, H opírají o plášť 14 tyče. Spojovací klín 8 přiléhá radiálně zvenčí směrovanou silou napětí k radiální vnější straně klínového upínače spojovacího prvku 3.

Na obr. 3 lze rozeznat, že spojovací prvky 3 jsou tvořeny na způsob loukoťových kol. Mají vnitřní dělený kruh, na který se může pohlížet jako na hlavu 17 kola a který je obklopen sloupy 2, jak je patrné z obr. 1. Vnější dělený kruh spojovacího prvku 3 tvoří ráfek resp. loukoť 18. Na jeho vnitřní obvodové ploše 19 tvoří tato loukoť 18 opěru pro spojovací klín 8 klínového spoje 6, který, jak již bylo zmíněno výše, je tažen radiální sílou napětí působící vně na tuto vnitřní obvodovou plochu 19, která současně tvoří radiální vnější ohraničení klínového upínače, kterým je veden spojovací klín 8.

Ze znázornění na obr. 2 je patrné, že středové čáry 20, 21 loukotí nebo i sloupů svírají úhel 45°. Z toho se vytvářejí nad obvodem 8 kola loukotě nebo sloupy označené 22 až 29 a mezi sloupy rovněž již zmíněných osm klínových spínačů 30 až 37.

Na obr. 3 jsou zobrazeny symetrické osy 38 až 45 klínových spínačů. Vzhledem ktomu, že na obr. 3 jsou všechny klínové spínače shodné, navazují symetrické osy proti sobě ležících klínových, spínačů na sebe. Pravoúhle se křižující symetrické osy 39, 43, 41, 45, resp. 40, 44, 38, 42 tvoří dva osové kříže, které jsou navzájem otočeny o 45°. Výsledkem je tedy osm klínových spínačů vždy se třemi sekcemi klínového spínače a osm sloupů dělících tyto klínové spínače.

Spojovací prvky 3 (obr. 1) jsou zhotoveny například z plechových kotoučů, například vysekáváním klínových spínačů 30 až 37. U příkladu provedení na obr. 1 mají proto rovné a souběžné hraniční plochy 46, 47, které se spojují nad válcovou plochou 48. Spojovací prvky 3 se mohou ovšem zhotovit také například jako lité díly. Nemusí mít nutně planparalelní plochy a válcový obvod. Mohou zejména být na obvodu opatřeny klenutími, která usnadňují stohovatelnost lešeňových tyčí a zabraňují otáčení lešeňových tyčí při jejich skladování.

Loukotě 22 až 29 běží radiálně od středu M průřezu sloupu 2.

V příkladu provedení podle obr. 1 až 3 jsou v každém klínovém spínači na obvodové ploše 19 vnitřní strany loukotě 18 vytvořeny tři drážky 49 až 51, které se vyznačují tím, že z této vnitřní strany resp. obvodové plochy 19 vyčnívají radiálně ven zuby s boky 53, 54 zubu. V nejhlubší z těchto relativně vytvořených drážek se nachází protilehlá plocha nebo přiléhající plocha pro spojovací klín 8. Obě vně ležící drážky 49, 51 jsou s ohledem na možnost pohybu pro spojovací klín 8 tak úzké, že je v nich definováno postavení klínu, které nutně vyrovnává příčník 4 nebo úhlopříčku, které jím mají být upevněny, do definované orientace při zarážení spojovacího klínu 18. Toto vyrovnání je nutné zvláště u příčníků 4, a sice zejména potom, když se mají postavit při pohledu zvenčí pravoúhlá lešení, protože potom je důležité, aby příčníky 4 narážející v horizontální rovině na • fefefe ♦ ·♦ 9 44 94 fe · fe · fe 9 · · fefe · • fefe fefefe fefefe fefe fefefe fefe fefefe fefe fefefefe spojovací prvek 3 byly vzájemně vyrovnány pravoúhle. Vyrovnání úhlopříček není tolik důležité. Úhlopříčky by mohly tudíž být upevněny v sousední drážce, zvláště širší drážce 50, která umožňuje větší vůli.

Mnoho drážek 49 až 51, které jsou k dispozici, resp. vyčnívajících zubů v klínových spínačích 30 až 37 člení klínové spínače 30 až 37 na mnoho odpovídajících sekcí (v příkladu provedení 24). Tím poskytuje toto množství sekcí klínového spínače zejména také možnost stavby kruhového lešení, například kolem válcové nádrže nebo věže, na jejichž kruhovém oblouku se může lešení přizpůsobit podle potřeby.

V příkladu provedení podle obr. 2 jsou vně ležící drážky širší, v tomto případě mají šířku 8 mm, zatímco střední drážka má šířku pouze 6 mm. U tohoto příkladu provedení by se mohly tedy použít zvláště střední drážky pro nutně přesné pravoúhlé vyrovnání horizontálních příčníků 4, a sice u stavby z vnějšího pohledu pravoúhlého lešení.

Jak je nejlépe zřejmé z obr. 3, realizují se drážky s ozubením, jejichž dílčí kruh je na obr. 3 označen 52. Vodicí plochu pro plochu klínu tvoří základ mezer mezi zuby. Boky zubů 53, 54 se rozcházejí směrem ven a tím se automaticky dostávají do záběru v mezerách mezi zuby.

V tomto ohledu je třeba ještě jednou zdůraznit, že odpovídající členění klínových spínačů 30 až 37 na tři sekce, jak již bylo ukázáno na příkladu, s procházejícími dalšími sloupy není možné, protože každý sloup 22 až 29 z důvodu stability vyžaduje určitou tloušťku a šířku materiálu, pro kterou není uvnitř klínových spínačů dostatečný prostor, který by ještě navíc měl být ponechán pro spojovací klíny 8 v sekcích klínových spínačů. Přitom je třeba vzít v úvahu, že spojovací klíny jsou obvykle opatřeny příčně běžícími kolíky nebo čepy, které přesahují přes strany klínu, aby se zabránilo vyklouznutí spojovacích klínů 8 ze spojovacích

···· •	*·	• A • A	• • ·	AA • A	A'· • ·
• ·	•	• ·	Á	• A	•
··		• A	• A A	A ·

hlavic 9 a také aby se upevnily spojovací klíny 8 v těchto spojovacích hlavicích, ale současně byly pro klínový spoj dostatečně pohyblivé. Také tyto přečnívající čepy vyžadují tedy dostatečný prostor k protažení kíínovými upínači resp. vytvořenými sekcemi.

Vytvořením zubů, tak říkajíc jako neúplné nebo jako zbytky sloupů, je v rozsahu takto přerušených sloupů vytvořen dostačující prostor, přičemž jak zuby, tak i hlavní sloupy 22 až 29, které jsou dále k dispozici, jsou dostatečně stabilní a dávají spojovacím prvkům 3 dostatečnou stabilitu.

Obr. 4a) a b) až obr. 12a) a b) znázorňují vždy další příklady provedení spojovacích prvků 3 podle vynálezu. Přitom vždy dílčí obrázek a) ukazuje příklad provedení spojovacího prvku v pohledu z perspektivy a dílčí obrázek b) tentýž příklad provedení v pohledu shora. U znázornění těchto různých provedení se kvůli přehlednosti upustilo od uvedení odkazových čísel.

Všem příkladům provedení je společné, že po obvodu spojovacích prvků jsou klínové upínače uspořádány odděleně, přičemž alespoň jeden z těchto klínových upínačů ná jeden spojovací prvek má drážky a/nebo zuby, které tvoří sekce v těchto takto členěných klínových upínačích.

Přitom jsou příklady provedení, u nichž jsou klínové upínače vytvořeny stejně velké. Jsou ale také příklady, u nichž se střídají různě velké resp. různě se rozprostírající klínové upínače po úseku kruhového obvodu.

Přitom se mohou použít pro upevnění příčníků 4 a/nebo úhlopříček přednostně menší klínové upínače, zatímco rozsáhlé klínové upínače by se mohly použít pro upevnění úhlopříček, Zvláště při stavbě z vnějšího pohledu pravoúhlého lešení.

·· 4 · •	• 4 4	44 · • ♦ 4 4	·· 9 9	94 9 9
* ·	•	• 4 4	9 9	4
··	···	• 4 ···	99	• 4 · 4

U příkladů provedení jsou klínové upínače opatřené zuby částečně rozděleny na stejně velké sekce, částečně ale také na různě velké sekce klínových upínačů. Také zde se může opět dát přednost menší sekci klínového uoínače k uDevnění Dříčníků které wžaduií pevnější vyrovnaní, zatímco rozsáhlejší klínové upmace mohou sloužit přednostně k upevnění úhlopříček. U kruhového lešení se však mohou použít také větší klínové upínače resp. sekce klínových upínačů pro upevnění příčníků, takže u kruhového lešení se nabízí větší možnost variací.

v souvislosti se zvlášť rozsáhlými klínovými upínači resp. sekcemi klínových upínačů by se mělo ještě zmínit, že by se mohly ještě jednou dále členit, například menšími vyvýšeninami zubů nebo jinými odchylkami od tvaru kruhového oblouku na obr. 1 s vnější plochou 19 těchto klínových upínačů resp. sekcí klínových upínačů. Takovým členěním je omezena Zvláště u upevnění úhlopříčky v tomto velkém rozsahu možnost posunu klínového spoje 6 v tomto rozsahu, zatímco menší vedlejší zuby slouží jako omezení resp. plochá konvexní zesílená vyklenutí tvoří potenciální zahloubené body v plochách 19, v jejichž středním rozsahu se pohybuje spojovací klín 8 doléhající na plochu 19 za působení radiální vně směrované síly napětí.

Kromě toho je z příkladů provedení na obr. 4 až 12 zřejmé, že ne všechny klínové upínače se musí nezbytně členit zuby na sekce. Zejména se může členit do sekcí každý druhý klínový upínač.

Jak je vysvětleno u příkladu na obr. 7 a 8, mohou rozsáhlé klínové upínače mít buď na jednom konci nebo na obou koncích vytvarování sekce. U příkladu na obr. 8 jsou tato tvarování sekce tvořena vždy na stejném konci stejného klínového upínače v jednom smyslu oběhu.

*i«· • 9 «« · ·· »·

9 9-9 9

9 9 9

999 99 999

9 9 9 9 9

999 99 9*99

Kromě toho je patrné z obr. 9 a 10, že zuby uspořádané na vnějších plochách 19 mohou mít také protístojící zuby na vnitřní straně klínových upínačú, takže zuby stejného druhu vyčnívají v radiálním směru vždy vzájemně párově. Tím je přechod mezi každým tvarem sekce dodatečně zúzen, takže se zejmena zabraní tomu, aby se v tomto přechodovém úseku spojovací klín 8 nemohl silou zarazit, ale aby se dalším vedením klín 8 bezpečně umístil do správné sekce spojovacího klínu.

Z obr. 12a) ab) je patrné, že pro členění spojovacího klínu mohou být k dispozici ostřejší a piošší zuby.

Claims (15)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Spojovací prvek k upevnění na lešeňovou tyč, zvláště na stojinu u konstrukce lešení uspořádanou svisle, který je přednostně přibližně ve tvaru kotouče nebo talíře a vyčnívá od lešeňové tyče jako okružní příruba; pro upevnění dalších lešeňových tyčí, zvláště u konstrukce lešení s horizontálně uspořádanými příčníky a/nebo šikmo uspořádanými úhlopříčkami, má klínové upínače rozdělené pravidelně po jeho obvodu, především díry resp. vybrání, sloužící k zavedení spojovacích klínů, vyznačující se tím, že alespoň u jednoho z klínových upínačů (30 až 37) je vytvořena resp. ohraničena alespoň jedna (další) sekce klínového upínače pomocí tvarování kontury působící v radiálním směru.
2. 2. Spojovací prvek podle nároku 1, vyznačující se tím, že tvarování je uspořádáno na radiálně vnější straně (19) klínového upínače (30 až —37->--
3. 3. Spojovací prvek podle nároku 1 nebo 2, vyznačující se tím, že tvarování obsahuje vybrání (49 až 51).
4. 4. Spojovací prvek podle nároku 3, vyznačující se tím, že samotné vybrání tvoří sekci klínového upínače.
5. 5. Spojovací prvek podle nároku 3, vyznačujíc^ se tím, že vybrání má mělce vyduté zakřivení.
6. 6. Spojovací prvek podle nároku 1 nebo 2, vyznačující se tím, že tvarování obsahuje zub zasahující dovnitř do klínového upínače (30 až 37).
7. 7. Spojovací prvek podle nároku 6, vyznačující se tím, že na vzájemně protilehlých stranách klínového upínače (30 až 37) do sebe vzájemně zapadají proti sobě postavené zuby.
8. 8. Spojovací prvek podle nároku 6 nebo 7, vyznačující se tím, že vždy jeden klínový upínač (30 až 37) je rozdělen do více, přednostně tří stejně širokých sekcí klínového upínače ekvidistantně vzájemně a k zubům uspořádaným k radiálním ohraničením (sloupy 22 až 29) klínového upínače (30 až 37).
9. 9. Spojovací prvek podle jednoho nebo více předcházejících nároků, -vyznačující se tím, že je vytvořen podobně jako loukoťové kolo, přičemž mezi středovým sektorem (17) ve tvaru hlavice, který uchycuje lešeňovou tyč (2), a vnější obručí kola (18) se táhnou jako paprsky příslušné stojiny (22 až 29), které oddělují od sebe vždy dva po sobě následující klínové upínače (30 až 37) uspořádané odděleně po obvodu spojovacího prvku (3).
10. 10. Spojovací prvek podle nároku 9, vyznačující se tím, že po obvodu spojovacího prvku (3) jsou ekvidistantně rozděleně uspořádány stejně velké klínové upínače (30 až 37), přednostně osm klínových upínačů (30 až 37), které odpovídají odstupu 45° úhlu mezi dvěma vyrovnáními klínových upínačů (30 až 37).

    • ·

    19 ..........
11. 11. Spojovací prvek podle nároku 9, vyznačující se tím, že se vzájemně střídají dvě velikosti klínových upínačů (30 až 37) rozdělených po obvodu spojovacího prvku (3).
12. 12. Spojovací prvek podle nároku 11, vyznačující se tím, že větší klínové upínače jsou určeny především pro upevnění úhlopříček.
13. 13. Spojovací prvek podle nároku 6 nebo 7 a nároku 11 nebo 12, vyznačující se tím, že alespoň jeden z větších, podélně se táhnoucích klínových upínačů, které následují za úsečí kruhového oblouku kolem středu (M) spojovacího prvku (3), vykazuje alespoň v jednom koncovém úseku tohoto průběhu sekci klínového upínače, která je oddělena od zbytku tohoto klínového upínače.
14. 14. Spojovací prvek podle nároku 13, vyznačující se tím, že větší klínové —upínače mají v tomtéž smyslu oběhu kolem středu (M) spojovacího prvku (3) vždy na stejné straně oddělenou sekci klínového upínače, přičemž vždy dvě z těchto sekcí klínového upínače leží proti sobě párově nad středem (M) spojovacího prvku (3).
15. 15. Lešeňová tyč, vyznačující se alespoň jedním spojovacím prvkem (3) podle jednoho nebo více předcházejících nároků.