CZ300124B6 - Permanentní bunecná linie amniocytu, zpusob její prípravy a její použití k produkci vektoru pro prenos genu - Google Patents

Permanentní bunecná linie amniocytu, zpusob její prípravy a její použití k produkci vektoru pro prenos genu Download PDF

Info

Publication number
CZ300124B6
CZ300124B6 CZ20021709A CZ20021709A CZ300124B6 CZ 300124 B6 CZ300124 B6 CZ 300124B6 CZ 20021709 A CZ20021709 A CZ 20021709A CZ 20021709 A CZ20021709 A CZ 20021709A CZ 300124 B6 CZ300124 B6 CZ 300124B6
Authority
CZ
Czechia
Prior art keywords
vectors
adenoviral
cell line
cells
adenovirus
Prior art date
Application number
CZ20021709A
Other languages
English (en)
Other versions
CZ20021709A3 (cs
Inventor
Schiedner@Gudrun
Kochanek@Stefan
Original Assignee
Cevec Pharmaceuticals Gmbh
Priority date (The priority date is an assumption and is not a legal conclusion. Google has not performed a legal analysis and makes no representation as to the accuracy of the date listed.)
Filing date
Publication date
Application filed by Cevec Pharmaceuticals Gmbh filed Critical Cevec Pharmaceuticals Gmbh
Publication of CZ20021709A3 publication Critical patent/CZ20021709A3/cs
Publication of CZ300124B6 publication Critical patent/CZ300124B6/cs

Links

Classifications

    • CCHEMISTRY; METALLURGY
    • C12BIOCHEMISTRY; BEER; SPIRITS; WINE; VINEGAR; MICROBIOLOGY; ENZYMOLOGY; MUTATION OR GENETIC ENGINEERING
    • C12NMICROORGANISMS OR ENZYMES; COMPOSITIONS THEREOF; PROPAGATING, PRESERVING, OR MAINTAINING MICROORGANISMS; MUTATION OR GENETIC ENGINEERING; CULTURE MEDIA
    • C12N7/00Viruses; Bacteriophages; Compositions thereof; Preparation or purification thereof
    • CCHEMISTRY; METALLURGY
    • C12BIOCHEMISTRY; BEER; SPIRITS; WINE; VINEGAR; MICROBIOLOGY; ENZYMOLOGY; MUTATION OR GENETIC ENGINEERING
    • C12NMICROORGANISMS OR ENZYMES; COMPOSITIONS THEREOF; PROPAGATING, PRESERVING, OR MAINTAINING MICROORGANISMS; MUTATION OR GENETIC ENGINEERING; CULTURE MEDIA
    • C12N15/00Mutation or genetic engineering; DNA or RNA concerning genetic engineering, vectors, e.g. plasmids, or their isolation, preparation or purification; Use of hosts therefor
    • C12N15/09Recombinant DNA-technology
    • C12N15/63Introduction of foreign genetic material using vectors; Vectors; Use of hosts therefor; Regulation of expression
    • C12N15/79Vectors or expression systems specially adapted for eukaryotic hosts
    • C12N15/85Vectors or expression systems specially adapted for eukaryotic hosts for animal cells
    • C12N15/86Viral vectors
    • CCHEMISTRY; METALLURGY
    • C12BIOCHEMISTRY; BEER; SPIRITS; WINE; VINEGAR; MICROBIOLOGY; ENZYMOLOGY; MUTATION OR GENETIC ENGINEERING
    • C12NMICROORGANISMS OR ENZYMES; COMPOSITIONS THEREOF; PROPAGATING, PRESERVING, OR MAINTAINING MICROORGANISMS; MUTATION OR GENETIC ENGINEERING; CULTURE MEDIA
    • C12N2710/00MICROORGANISMS OR ENZYMES; COMPOSITIONS THEREOF; PROPAGATING, PRESERVING, OR MAINTAINING MICROORGANISMS; MUTATION OR GENETIC ENGINEERING; CULTURE MEDIA dsDNA viruses
    • C12N2710/00011Details
    • C12N2710/10011Adenoviridae
    • C12N2710/10311Mastadenovirus, e.g. human or simian adenoviruses
    • C12N2710/10341Use of virus, viral particle or viral elements as a vector
    • C12N2710/10343Use of virus, viral particle or viral elements as a vector viral genome or elements thereof as genetic vector
    • CCHEMISTRY; METALLURGY
    • C12BIOCHEMISTRY; BEER; SPIRITS; WINE; VINEGAR; MICROBIOLOGY; ENZYMOLOGY; MUTATION OR GENETIC ENGINEERING
    • C12NMICROORGANISMS OR ENZYMES; COMPOSITIONS THEREOF; PROPAGATING, PRESERVING, OR MAINTAINING MICROORGANISMS; MUTATION OR GENETIC ENGINEERING; CULTURE MEDIA
    • C12N2710/00MICROORGANISMS OR ENZYMES; COMPOSITIONS THEREOF; PROPAGATING, PRESERVING, OR MAINTAINING MICROORGANISMS; MUTATION OR GENETIC ENGINEERING; CULTURE MEDIA dsDNA viruses
    • C12N2710/00011Details
    • C12N2710/10011Adenoviridae
    • C12N2710/10311Mastadenovirus, e.g. human or simian adenoviruses
    • C12N2710/10351Methods of production or purification of viral material
    • C12N2710/10352Methods of production or purification of viral material relating to complementing cells and packaging systems for producing virus or viral particles
    • CCHEMISTRY; METALLURGY
    • C12BIOCHEMISTRY; BEER; SPIRITS; WINE; VINEGAR; MICROBIOLOGY; ENZYMOLOGY; MUTATION OR GENETIC ENGINEERING
    • C12NMICROORGANISMS OR ENZYMES; COMPOSITIONS THEREOF; PROPAGATING, PRESERVING, OR MAINTAINING MICROORGANISMS; MUTATION OR GENETIC ENGINEERING; CULTURE MEDIA
    • C12N2800/00Nucleic acids vectors
    • C12N2800/30Vector systems comprising sequences for excision in presence of a recombinase, e.g. loxP or FRT
    • CCHEMISTRY; METALLURGY
    • C12BIOCHEMISTRY; BEER; SPIRITS; WINE; VINEGAR; MICROBIOLOGY; ENZYMOLOGY; MUTATION OR GENETIC ENGINEERING
    • C12NMICROORGANISMS OR ENZYMES; COMPOSITIONS THEREOF; PROPAGATING, PRESERVING, OR MAINTAINING MICROORGANISMS; MUTATION OR GENETIC ENGINEERING; CULTURE MEDIA
    • C12N2810/00Vectors comprising a targeting moiety
    • C12N2810/40Vectors comprising a peptide as targeting moiety, e.g. a synthetic peptide, from undefined source
    • CCHEMISTRY; METALLURGY
    • C12BIOCHEMISTRY; BEER; SPIRITS; WINE; VINEGAR; MICROBIOLOGY; ENZYMOLOGY; MUTATION OR GENETIC ENGINEERING
    • C12NMICROORGANISMS OR ENZYMES; COMPOSITIONS THEREOF; PROPAGATING, PRESERVING, OR MAINTAINING MICROORGANISMS; MUTATION OR GENETIC ENGINEERING; CULTURE MEDIA
    • C12N2810/00Vectors comprising a targeting moiety
    • C12N2810/40Vectors comprising a peptide as targeting moiety, e.g. a synthetic peptide, from undefined source
    • C12N2810/405Vectors comprising RGD peptide
    • CCHEMISTRY; METALLURGY
    • C12BIOCHEMISTRY; BEER; SPIRITS; WINE; VINEGAR; MICROBIOLOGY; ENZYMOLOGY; MUTATION OR GENETIC ENGINEERING
    • C12NMICROORGANISMS OR ENZYMES; COMPOSITIONS THEREOF; PROPAGATING, PRESERVING, OR MAINTAINING MICROORGANISMS; MUTATION OR GENETIC ENGINEERING; CULTURE MEDIA
    • C12N2810/00Vectors comprising a targeting moiety
    • C12N2810/50Vectors comprising as targeting moiety peptide derived from defined protein
    • C12N2810/60Vectors comprising as targeting moiety peptide derived from defined protein from viruses
    • CCHEMISTRY; METALLURGY
    • C12BIOCHEMISTRY; BEER; SPIRITS; WINE; VINEGAR; MICROBIOLOGY; ENZYMOLOGY; MUTATION OR GENETIC ENGINEERING
    • C12NMICROORGANISMS OR ENZYMES; COMPOSITIONS THEREOF; PROPAGATING, PRESERVING, OR MAINTAINING MICROORGANISMS; MUTATION OR GENETIC ENGINEERING; CULTURE MEDIA
    • C12N2810/00Vectors comprising a targeting moiety
    • C12N2810/50Vectors comprising as targeting moiety peptide derived from defined protein
    • C12N2810/60Vectors comprising as targeting moiety peptide derived from defined protein from viruses
    • C12N2810/6009Vectors comprising as targeting moiety peptide derived from defined protein from viruses dsDNA viruses
    • C12N2810/6018Adenoviridae
    • CCHEMISTRY; METALLURGY
    • C12BIOCHEMISTRY; BEER; SPIRITS; WINE; VINEGAR; MICROBIOLOGY; ENZYMOLOGY; MUTATION OR GENETIC ENGINEERING
    • C12NMICROORGANISMS OR ENZYMES; COMPOSITIONS THEREOF; PROPAGATING, PRESERVING, OR MAINTAINING MICROORGANISMS; MUTATION OR GENETIC ENGINEERING; CULTURE MEDIA
    • C12N2810/00Vectors comprising a targeting moiety
    • C12N2810/50Vectors comprising as targeting moiety peptide derived from defined protein
    • C12N2810/80Vectors comprising as targeting moiety peptide derived from defined protein from vertebrates
    • C12N2810/85Vectors comprising as targeting moiety peptide derived from defined protein from vertebrates mammalian
    • C12N2810/859Vectors comprising as targeting moiety peptide derived from defined protein from vertebrates mammalian from immunoglobulins

Landscapes

  • Health & Medical Sciences (AREA)
  • Life Sciences & Earth Sciences (AREA)
  • Genetics & Genomics (AREA)
  • Chemical & Material Sciences (AREA)
  • Engineering & Computer Science (AREA)
  • Bioinformatics & Cheminformatics (AREA)
  • Organic Chemistry (AREA)
  • Zoology (AREA)
  • Wood Science & Technology (AREA)
  • Biomedical Technology (AREA)
  • General Engineering & Computer Science (AREA)
  • Biotechnology (AREA)
  • General Health & Medical Sciences (AREA)
  • Microbiology (AREA)
  • Virology (AREA)
  • Biochemistry (AREA)
  • Physics & Mathematics (AREA)
  • Biophysics (AREA)
  • Molecular Biology (AREA)
  • Plant Pathology (AREA)
  • Immunology (AREA)
  • Medicinal Chemistry (AREA)
  • Micro-Organisms Or Cultivation Processes Thereof (AREA)
  • Preparation Of Compounds By Using Micro-Organisms (AREA)
  • Medicines Containing Material From Animals Or Micro-Organisms (AREA)
  • Manufacturing Of Steel Electrode Plates (AREA)

Abstract

Rešení se týká permanentní bunecné linie amniocytu, které obsahují alespon jednu nukleovou kyselinu, která exprimuje genové produkty adenovirových úseku E1A a E1B. Dále se týká zpusobu prípravy permanentní bunecná linie amniocytu a použití této linie k produkci vektoru pro prenos genu a/nebo adenovirových mutant. Dalším aspektem je použití amniocytu a adenovirových genových produktu úseku E1A a E1B pro prípravu permanentní bunecné linie amniocytu.

Description

Permanentní buněčná linie amniocytů, způsob její přípravy a její použití k produkci vektorů pro přenos genů
Oblast techniky
Předkládaný vynález se týká permanentní buněčné linie amniocytů obsahující alespoň jednu nukleovou kyselinu, která exprimuje genové produkty adenovirových úseků El A a El B, Předkládaný vynález se dále týká způsobu přípravy permanentní bunččné linie amniocytů a použití to této linie k produkci vektorů pro přenos genů a/nebo adenovirových mutant. K dalším aspektům vynálezu patří použití amniocytů a produktů úseků El A a E1B adenovirových genů k produkci permanentní bunččné linie amniocytů.
i? Dosavadní stav techniky
Adenoviry
Adenoviry představují relativně homogenní skupinu virů, charakterizovanou ikosahedríekou
2o kapsidou, sestávající hlavně z virem kódovaných hexonových, pcntonových a vláknitých proteinů. a genomem, tvořeným lineární dvojřetězcovou DNA velikosti přibližné 36 kilobází (kb). Virový genom obsahuje na svých koncích sekvence invertovaných term ináln ích repetic (ITR), které obsahují virový počátek replikace. Dále je v levé straně genomu sbalovact signál, který je nezbytný pro sbalení virového genomu do virové kapsidy v průběhu infekčního cyklu. Adenoviry byly izolovány z mnoha biologických druhů. Existuje více než 40 různých humánních serotypň. které se rozlišují na základě takových vlastností, jako je hemaglutinace. tumorigenicita a DNA sekvenční homologie (Wigand etal,, in: Adenovirus DNA, Doerfler ed., Martinus Nijoff Publishing. Boston, pp. 408-441. 1986), Současné adenovirové vektory obvykle pocházejí ze sérolypů 2 (Ad2) a 5 (Ad5). Infekce Ad2 a Ad5 jsou u lidí endemické. Ad2 a Ad5 nejsou pro lidi onkogenní a jejích bezpečnost je dobře zdokumentována, neboť byla úspěšně a bez jakýchkoliv komplikací provedena vakcinace v armádě USA (Pierce etal., Ant. J. Epidemiol. 87, 237-246, 1968). Biologie adenovirů je relativně dobře známa, jelikož adenoviry hrály významnou roli jako výzkumný nástroj molekulární biologii při objevení některých základních biologických principů jako je např. replikace a transkripce DNA. sestřih RNA a transformace buněk. Adenovirové ěás35 tice vstupují do buňky při infekci prostřednictvím receptorem zprostředkované endocytózy, kdv podle dnešních poznatků, interakce ..knoflíkové“ („knob“) domény vláknitého proteinu s coxsackie adenovirovým receptorem (CAR) zprostředkovává adhezi virové částice na k buněčnému povrchu (Bergelson et al., Science 275, 1320-1323, 1997). Ve druhém kroku dojde k intemal izaei virové částice, přičemž hraje klíčovou roli interakce pentonové báze s integriny (Wickham etal.. Cell 73. 309-319, 1993). Poté, co virová částice vstoupila do buňky, virový genom se dostává do jádra buňky jako DNA-proteinový komplex. Adcnovirový infekční cyklus se dělí na časnou a pozdní fázi, které jsou odděleny replikací adenoviru (Shenk, in: Virology, Pields ed.. Lippincott-Ravcn Publishing, Philadelphia. pp. 2111 2148, 1996). Včasné fázi dochází k expresi časných virových funkcí El, E2, E3 E4. Pozdní fáze je charakterizována trans45 kripcí pozdních genů, které jsou zodpovědné za expresi virových strukturních proteinů a za produkci nových virových částic.
El A je první virový gen, který se exprimuje z virového chromozómu, jakmile se dostane do jádra. El A gen kóduje proteiny 12S a 13S. které se vytvářejí alternativním sestřihem El A RNA.
5d El A proteiny aktivují transkripci řady buněčných a virových genů tím, že interagují stranskripčními faktory. Hlavní funkce El A jsou a) aktivace dalších časných virových funkcí jako je
E1B, E2, E3 a E4, a b) indukce klidových buněk ke vstupu do s fáze buněčného cyklu. Exprese
El A samotného vede k programované buněčné smrti (apoptóze).
CZ 300124 Bó
EIB je jedním z časných virových genů aktivovaných El A. E1B gen kóduje protein E1B velikosti 55 kD a protein EIB velikosti 19 kD, které jsou výsledkem alternativního se střihu E1B
RNA. 55 kD protein moduluje postup buněčného cyklu interakcí s nádorovým supresorový genem p53. podílí se na prevenci transportu buněčné mRNA v pozdních fázích infekce, a zabra5 ňuje El A-indukované apoptózy buněk. EIB 19 kD protein ke podobně důležitý pro prevenci El A-indukované apoptózy buněk.
Všechny humánní adenoviry jsou schopné transformovat buňky hlodavců v buněčné kultuře. Zpravidla je však pro onkogenní transformaci nutná koexprese El A a El B.
io
Protein genu IX. který kóduje strukturní složku virové kapsidy, je vložen do transkripění jednoty EIB.
Gen> E2A a E2B kódují různé proteiny, které jsou nezbytné pro replikaci virového genomu. Patří i? sem prekurzorový protein terminálního proteinu (pTP), DNA polymeráza (Pol) a protein vázající jednořetězec (SSBP). V průběhu replikace se pTr váže na obe ί i i< virového genomu. Působí zde jako proteinový primer pro DNA replikaci, která je iniciována Pol společně s buněčnými faktory.
Pol, SSBP a buněčný faktor NF1I, a zřejmě ještě další faktory, jsou nezbytné k prodlužování řetězce DNA.
E4 kóduje různé proteiny. Kromě jiného E4 protein velikosti 34 kD, který blokuje, společně EIB 55 kD proteinem, akumulaci buněčné mRNA v cytoplazmě. a současně umožňuje transport virové RNA z buněčného jádra do cytoplazmy.
Po zahájení replikace virového genomu dochází k expresi virových strukturních proteinů, které jsou nutné pro sestavení virové kapsidy a pro vytvoření komplexu virové DNA s virem kódovanými DNA-vazebnými proteiny. Zcela jistě se nejdříve vytvoří prázdná kapsida. do které následně vstoupí virový genom. K tomuto procesuje nutný cis element virového genomu. tzv. sbalovací signál, který je lokalizován v levé části virového genomu a, v případě Ad5, zaujímá úsek zauto jímá úsek od páru bází 260 do páru bází 460 (Hearing etal.. J. Virol. 62. 2555-2558. 1987; Graeble a Hearing, J. Virol. 64, 2047-2056, 1990). Sbalovací signál se překrývá s El A enhancerem (zesilovačem), který je nutný pro aktivitu El A promotoru. Přesný mechanismus sbalení vírového genomu do virové kapsidy není dosud jasný, ale je pravděpodobné, že je k tomu nutná interakce buněčných a/nebo virových proteinů se sbal ovacím signálem.
Adenovirové vektory
Adenovirové vektory jsou zvláště důležité jakožto expresní vektory, zejména pro účely genové terapie. Je proto celá řada důvodů; biologie adenovirů byla důkladně prozkoumána, virové částice
4o jsou stabilní a lze je relativně snadno produkovat s vysokým titrein. genetické úpravy (manipulace) adenovirového genomu jsou snadné a adenovirové vektory jsou schopné účinně transdukovat replikující i nereplikující se buňky, a to jak in vitro, tak in vivo.
a) Adenovirové vektory první generace
Adenovirové vektory první generace (Gilardi etal., FEBS Letters 267, 60-62, 1990; StratfordPerricaudel et al.. Hum. Gen Thcr. 1, 241-256, 1990) jsou charakteristické delecemi genů El A a EIB. El A a EIB mají transformující a transaktivující vlastnosti. Navíc El A je nezbytný pro funkci nebo aktivaci virových genů a EIB je nezbytný pro akumulaci virových transkriptu. so V některých vektorech byla navíc de letována oblast E3. aby se zvýšila kapacita pro příjem cizorodé DNA. E3 je postrádáte lna pro produkci adenovirů v buněčné kultuře. Kapacita pro příjem cizorodé DNA jc přibližně 8 kb. Adenovirové vektory první generace se dosud produkovaly zejména v buňkách 293 buňky (viz níže), které komplementují funkce El A a EIB chybějící ve vektorech.
CZ 300124 Bó
b) Adenovirové vektory druhé generace
Adenovirové vektory druhé generace jsou charakteristické delecemi E2 a/nebo E4 kromě původních delecíEIA a EIB (Engelhardt etal,. Proč. Nati. Acad. Sci., USA 91, 6196-6200, 1994; Yang etal. Nátuře Gent., 7. 362-367, 1994; Gorziglia etal., J. Virol. 70, 4173-4178. 1996; Krougliak a Graham, Huni. Gen Ther. 6, 1575-1586, 1995; Zhou et al.. J. Virol. 70. 7030-7038, 1996). V některých vektorech byla navíc de letována oblast E3. aby se zvýšila kapacita pro příjem cizorodé DNA. Adenovirové vektory druhé generace byly vyvinuty proto, aby se dále redukovala transkripce virových genů a exprese virových proteinů, a aby se tak dále zmenšila antivirová imunitní reakce. Kapacita pro příjem cizorodé DNA byla nepatrně zvýšena ve srovnání s adenovirovými vektory první generace. Adenovirové vektory druhé generace jsou produkovány v buněčných liniích, které kromě El A a EIB komplementují navíc konkrétní další deficit (E2 a/nebo E4),
e) Adenovirové vektory s velkou kapacitou DNA
Adenovirové vektory s velkou kapacitou DNA jsou charakteristické tím. že neobsahují žádné virové kódující DNA sekvence (Kochanck et al., Proč. Nati. Acad. Sci. U.S.A. 93, 573 1-5736, 1996; Fisher et al.. Virology 21 7, 11-22, 1996; Kumar-Singh a Chamberlain. Huni. Mol. Gent. 5. 913-921. 1996). Tyto vektory obsahují jen virové konce včetně úseků ITR a sbalovacího signálu. Kapacita pro příjem cizorodé DNA je přibližně 37 kb, protože větší část adenovirovového genomu byla de letována. Byly popsány různé systémy pro produkci adenovirových vektorů s velkou kapacitou pro DNA (Kochanck et al., supra; Parks et al.. Proč. Nati. Acad. Sci. USA 93, 13 565-1.3 570. 1996; Hardy etal., J. Virol. 71, 1842-1849, 1997). Výhodou těchto adenovirových vektorů s velkou kapacitou pro DNA ve srovnání s adenov i rovými vektory první a druhé generace je větší kapacita pro příjem cizorodé DNA a nižší toxicita a imunogenieita (Schiedner etal.. Nátuře Gent. 18, 180-183. 1998; Morral etal., Hum. Gen Ther. 9. 2709 2716, 1998). V současnosti jsou adenovirové vektory s velkou kapacitou produkovány pomocí El A- a E1Bdeletovaných pomocných virů (pomocný-virus). které poskytují v trans virové funkce nezbytné pro produktivní infekční cyklus. Dodnes se adenovirové vektory s velkou kapacitou pro DNA produkují v buňkách 293 nebo v buněčných liniích odvozených z buněk 293. V jednom způsobu produkce (Parks etal.. supra; Hardy etal., supra), jsou adenovirové vektory produkovány v modifikovaných buňkách 293. které navíc k EIA a EIB, exprimují rekombinázu Ure z bakteriů fága PI V tomto systému je sbalovací signál pomocného viru obklopen rozpoznávací sekvenci loxP z bakteriů fága Pl. Po infekci Cre-exprimuj ících buněk 293 pomocný virem a adenovirový vektorem s velkou kapacitou pro DNA je sbalovací signál pomocného viru vystřižen, /tohoto důvodu d oli ází především ke sba lová ní vektoru obsahujícího normální sbalovací signál, ale nikoliv pomocného viru.
d) Deletované adenovirové vektory
Tyto vektory by ly popsány jako vektory první generace, které mají rozpoznávací sekvenci loxP bakteriofága Pl umístěnou ve virovém genomu takový způsobem, že po infekci Cre cxprimujících buněk 293 většina nebo dokonce všechny virové kódující sekvence jsou deletovány rekombinací mezi rozpoznávací sekvencí loxP. Velikost genomu těchto vektorů je přibližně 9 kb. Kapacita pro příjem cizorodé DNA je podobná, přibližně také 9 kb (Lieber etal., J. Virol. 70. 8944-8960, 1996).
Adeno-asociovanc viry (AAV)
AAV patří do „čeledi“ parvovirů, rodu dependovirů, a mají dvě odlišné životní formy, a sice vyskytují se buďto jako lytický virus, nebo provirus. Aby došlo k lytické infekci, virus vyžaduje ko infekci pomocný virem (adenovirus, virus vakcinie, virus herpes simplex). V nepřítomnosti pomocného viru není AAV schopen se replikovat, integruje se do genomu a existuje zde jako inaktivní provirus. Když dojde k infekci buněk nesoucích AAV jako integrovaný provirus. např.
Ql 300124 Bó adenovirem. provirus je schopen znovu vstoupit do cyklu lytické infekce (Samulski. Curr, Opin.
Gent, Dev. 3, 74-80, 1993).
AAV kapsidy obsahují genom z jednořctčzcovc lineární DNA. buďto pozitivní, nebo negativní polarity. Existuje několik sérolypů AAV. Nejdůkladněji prozkoumaný scrotyp AAV-2. Genom AAV-2 sestává z 4680 nukleotidů. Genom obsahuje na svých koncích sekvence invertovaných terminálních repetic (1TR) o délce 145 párů bází. Prvních 125 párů bází vytváří vlásenkovou strukturu tvaru T sestávající ze dvou vnitřních palindromů, io AAV genom kóduje nestrukturní replikační proteiny (Rep) a strukturní kapsidovc proteiny (Cap). Různé replikační proteiny (Rep78, Rep68, Rep52, Rep40) se vytvářejí z různých promotorů (p5 a pl9) a pomocí alternativního sestřihu. Různé kapsidové proteiny (VP1, VP2. VP3) sc vytvářejí alternativním sestřihem z p40 promotoru.
i? AAV vektory
AAV vektory obsahují pouze úseky ITR z AAV a určité sousední nekódující AAV sekvence, /tohoto důvodu je kapacita pro příjem cizorodé DNA přibližně 4.5 kb. Pro produkci rekombinantních AAV vektoru byty popsány různé systémy (Skulimovvski a Samulski, in: Methods in
2o Molecular Genlies, Vol. 7, Adoph ed.. Academie Press, pp. 3-12). Tyto systémy poskytují všechny složky nezbytné pro replikaci, expresi a sbalení rekombinantního vektoru. Specificky jde o expresní kazety, které kódují Rep a Cap proteiny z AAV, a adenovirové pomocné funkce. Adenovirové pomocné funkce nezbytné pro produkci AAV jsou specificky PIA, ΓΊΒ. E2, E4 a VA. Funkce El A a E1B poskytují buňky 293. které se až dosud k produkci užívaly. Ve způsobech dnešních jsou funkce E2, E4 a V A poskytnuty buďto ko infekcí adenovirem, nebo kot rans lekcí F2-. Γ.4- a VA-exprimujícími plazmidy (Samulski et al., J. V i rol. 63, 3 822-3 828, 1989: Allen et al.. J. Virol. 71, 6816 6822, 1997; Tamayose et al., Hum. Gen Ther. 7, 507- 513, 1996; Flotte etal.. Gen Ther. 2, 29-37, 1995; Conway etal., J. Virol. 71, 8780-8789, 1997; Chiorini etal., Hum. Gen Ther. 6, 1531-1541. 1995; Ferrari et al., J. Virol. 70. 3227 3 234, 1996; Salvetti el al..
3a Hum. Gen Ther. 9. 695-706. 1998: Xiao etal., J. Virol. 72. 2224-2232, 1998, Grimm etal., Hum. Gen Ther. 9, 2745-2760, 1998; Zhang etal., Hum. Gen Ther. 10. 2527-2537, 1999). Alternativně byly vyvinuty strategie, které užily hybridní vektory adenovirus/AAV nebo herpes simplex vírus/AAV k produkci AAV vektorů (Conway etal.. supra·, John ston etal., lkim. Gen Ther. 8, 359-370, 1997, Thrasher etal.. Gen Ther. 2. 481-485, 1995; Fisher etal., Hum. Gen
Ther. 7. 2079-2087. 1996; Johnston etal., Hum. Gen Ther. 8. 359-370, 1997). Všechny tyto způsoby produkce mají společné to, že se k produkci užívají El A- a El B-ex prim ujíeí buňky 293.
Producentské buněčné linie
Z důvodů bezpečnosti adenovirové vektory určené pro humánní použití mají obvykle delece genů FIA a F1B, Produkce probíhá v komplementačních buněčné linii, která poskytuje v trans funkci El. Většina adenovirovýeh vektorů byla dodnes produkována v buněčné linií 293. V nedávných letech však byly připraveny další buněčné linie, které mohou být užity k produkci
El -deletovanýeh adenovirovýeh vektorů.
a) Buňky HEK 293
Buňky HEK 293 byly po dlouhou dobu jediné buňky, které se mohly užívat k produkci El-dele5o tovanýeh adenovirovýeh vektorů. HEK 293 buňky byly připraveny v roce 1977 transfekci „rozstříhané adenovirové DNA do humánních embryonálních ledvinnýeh buněk (11EK buňky). Z celkového počtu osmi transfekčních experimentů, každý v průměru z 20 HEK kulturami, byla získán jediný imortalizovaný buněčný klon (Graham etal., J. Gen. Virol. 36. 59-74, 1977). Buněčná linie (buňky HEK 293) založená z tohoto klonu obsahuje úplnou levou ěást 11 % ade55 novirovového genomu (páry bází 1 až 4344 z genomu Ad5), včetně genů E1A a E1B a levého
-4Q7. 300124 B6 úseku ITR a také adenovirového sbalovacího signálu (Louis et al., Virology 233, 423-429. 1997).
Značným problémem pro produkci adenovirových vektoru je sekvenční homologie mezi Eldeletovanými adenovirovými vektory' a částí adenovirové DNA integrované v buňkách 293.
Homologní rekombinace mezi vektorem a adenovirovou DNA integrovanou v buňkách 293 je zodpovědná za vznik replíkačně-kompetentních adenovirů (RCA) (Lochmuller el al., Huni. Gen lher. 5, 1485-1491. 1994; Hehir et al.. J. Virol, 70, 8459-8467, 1996). HEK 293 buňky jsou /tohoto důvodu nevhodné pro produkci adenovirových vektorů farmaceutické kvality, protože takové produkční jednotky jsou často kontaminované nepřijatelným množstvím RCA. Výskyt RCA je naprosto nepřijatelný při produkci vektorů pro klinické použití, neboť replikačně koniio petentní adenoviry' mají výrazně vyšší toxicitu než replikačně-defektní adenoviry. jsou schopné nekontrolované replikace v humánních tkáních a navíc jsou schopné komplcmcntovat replikačně-defektní adenoviry' (Eochmiiller etal.. supra: Imler etal.. Huni. Gen lher. 6. 711-721.
1995; 1 lehir et al., supra}.
i? b) Humánní embryonální retinové buňky (HER buňky) a buněčné linie
Ačkoliv buňky hlodavců sc mohou snadno transformovat adenovirovou El funkcí, primární humánní buňky se ukázaly jako relativně rezistentní k transformaci El A a EIB. Jak jíž bylo zmíněno výše. Graham a spolupracovníci byli schopni izolovat pouze jediný buněčný klon z HEK
2d buněk, které byly transfekovány „rozstříhanou DNA z Ad5. Gal li more a spolupracovníci zkoušeli po dlouhou dobu neúspěšně transformovat primární HEK buňky funkcí El z Ad 12 (Gallimore etal., Anticancer Res., 6, 499-508, 1986). Tyto experimenty byly prováděny neúspěšné po dobu 3 let svíce než 1 mg EcoRl fragmentu cDNA z Ad 12 obsahujícího geny El A a EIB. Po mnoha pokusech sc podařilo izolovat jen čtyři HEK buněčné linie Ad 12—E1 (Whittakcr ct al..
Mol. Cello Biol.. 4, 110-116. 1984). Podobně Gallimore a spolupracovníci zkoušeli neúspěšně transformovat i jiné primární humánní buňky funkcí El, včetně lakových buněk, jako jsou keratinocyty, kožní fibroblasty, hepatocytv a urotheliální buňky (Gallimore etal., Anticancer Res.. 6, 499-508. 1986). Jediný typ humánních buněk, který bylo možné dosud reprodukovatelné transformovat adenovirovou funkci El jsou humánní embryonální retinové buňky (HER buňky).
HER buňky představuji směs buněk získanou z bílé neurální retiny. Pro získání těchto buněk je nezbytné vyjmout oko z orbitální dutiny humánního fétu, zpravidla mezi 16. a 20. týdnem gestace. Oko se otevře horizontální incizí a bílá neurální retina se vyjme pinzetou a vloží do buněčné kultury.
Na základě dřívějších pozorování, a sice že a) Adl2-indukované nádory primárně pocházejí z primitivního neurálního epitelu (Mukai el al., Prog. Neuropathol. 3, 89-128, 1976), a že b)Adl2 po intraokulámí inokulaci indukuje nádory retiny li laboratorních potkanu a paviánů (Mukai et al., supra: Mukai ct al.. Science 210, 1023- 1025, 1980), Byrd a spolupracovníci zjistili, že humánní embryonální retinoblasty (HER buňky) se mohou transformovat El geny z Ad 12
4(i (Byrd etal.. Nátuře 298, 69 71, 1982). Ačkoliv účinnost transformace buněk HER byla menší než u primárních potkaních buněk, účinnost transformace byla více než 100 x vyšší než pro HEK buňky. Byly zahájeny výzkumy s cílem vytvořit komplementární buněčné linie, které by se mohly využít k izolaci Ad 12 El mutant.
V dalších výzkumech této skupiny (Gallimore etal., Cancer cells 4. 339-348. 1986) bylo ukázáno. že HER buňky se mohou transformovat účinné plazmidovou DNA. která exprimuje geny El A a EIB z Ad5, Účinnost transformace a vznik El A- a El B-exprimující buněčné linie byly asi 20 x vyšší s El geny z Ad5 než s El geny z Ad 12.
5c Na základě těchto údajů. Fallaux a spolupracovníci (Fallaux et al., Hum. Gen l her. 7, 215-222, 1996; Fallaux etal., Hum. Gen Ther. 9. 1909 1917, 1998) založil El A- a EIB exprimující buněčné linie tak, že transformoval HER buňky plazmidy, které exprimovaly geny Et A a EIB zAd5. Buněčná linie 911, která byla připravena transformací plazmidem. který obsahoval geny El A a E1B z Ad5 (nukleotidy 79 až 5789 z genomu Ad5), exprimuje El A pod kontrolou přiroze55 ného El A promotoru (Fallaux et al„ supra: patentová přihláška W097/00326). Bylo tak možné
CZ 300124 Bó založit další El A- a El B-exprtmující HER buněčné linie transfekci plazmidu. který obsahoval nukleotidy 459 až 3 510 zgenomu Ad5, a ve kterém je ElAgcn pod kontrolou promotoru humánní fosfoglyccrátkinázy (PGK). a ve kterém je dále přirozený E1B polyadcnylační signál nahrazen poty(A) sekvencí povrchového antigenu z viru hepatitidy B (HBV) (Eallaux etal..
supra; patentová přihláška W097/00326). Tyto HER buněčné linie bývají označovány jako PER buněčné linie. Výhodou těchto novějších buněčných linií PER vc srovnání s buněčnými liniemi 293 nebo 911 je chybějící sekvenční homologie s DNA adenovirových vektoru první generace a integrovanou Ad5 DNA. Z tohoto důvodu dochází k významné redukci možnosti vytvářet RCA. Tyto El A- a ElB-transformovanc HER buněčné linie (911 buňky a PER buňky) io byly schopny komplementovat chybějící El v adenovirových vektorech první generace a tak byly užívány k produkci těchto vektorů,
Podobně byly připraveny buněčná linie transformací HER buněk plazmidem pTG6559, jak je uvedeno v publikaci Imler a spolupracovníci (Imler etal., supra; viz také WO 94/28152). Plazíš mid pTG6559 obsahuje sekvenci kódující geny EIA a E1B a gen proteinu IX (nukleotidy 505 až
4034 zgenomu Ad5), přičemž EiAgen je pod kontrolou promotoru myší fosfogiyeerátkiná/y (PGK), a sdílený polyadcnylační signál proteinů genů El B a IX geny byl nahrazen polyadenylačním signálem králičího genu pro [3-globin,
Na rozdíl od popsaných pokusů získat primární humánní buňky transformací geny EIA a E1B z Ad5. byly učiněno několik málo pokusů exprimovat EIA a E1B různých sérotypů trvale v již dříve dobře zavedených buněčných liniích (Grodzieker etal.. Cell, 21, 453—463, 1980; Babiss etal.. J. Virol. 46, 454-465, 1983; Shiroki etal., .1. Virol. 45, 1074-1082, 1983; Imler etal., supra; viz také WO 94/28152). Nevýhodami těchto buněčných linií byla potřeba koexprese selekčního markéru a často nedostatečná stálost exprese EIA a EIB. Jelikož tyto buněčné linie jsou od počátku imortaliz.ované buněčné linie, exprese EIA a EIB není nezbytná pro přežilí buněčné linie, takže přírodní selekce EIA a ElB není v tomto případě nutná, na rozdíl od použití primárních bunčk.
to V minulosti byla příprava buněčné linie pro produkci adenovirovčho vektoru nebo pro produkci AAV vektoru spojena se zvláštními obtížemi. Humánní embryonální ledvinné buňky (HEK buňky) lze získat z buněk humánních fetů. To se provádí tak. že se vyjmou ledviny z fétu a ledvinné buňky se vloží do buněčné kultury. Transfekce bunčk HEK „rozstříhanou“ Ad5 DNA a následná integrace levého konce Ad5 DNA. a poté exprese genů EIA a EIB vedly k transformaci bunčk v jediném publikovaném případě. Tak byla tímto způsobem založena jediná buněčná linie (tj. 293 buňky) (Graham etal., supra; viz také část „Producentské buněčné linie“, sekce a). 293 buňky sc užívají k produkci adenovirových vektorů a AAV vektorů.
Humánní embryonální ret ino vc buňky (HER buňky) lze získat zoční bulvy humánních fétú. To io se provádí tak. že se vyjme oko z letu a buňky z retiny se vloží do buněčné kultury. Bylo možné transfekci HER bunčk adenovirovými geny EIA a EIB transformovat HER buňky (viz také část „Producentské buněčné linie, sekce b). Buňky transformované El A a EIB se mohou užívat k produkci adenovirových vektorů.
V obou uvedených případech je nezbytné vyjmout orgán z humánního fétu, který je získán bud'lo ze spontánního nebo terapeutického abortu, nebo z přerušení těhotenství ze sociálních důvodů, a pak z těchto orgánů založit buněčnou kulturu. Po zavedení primární kultury se mohou takové buňky transformovat metodou transfekce adenovirovými geny El A a EIB. Buněčné linie takto připravené a exprimujíeí EIA a EIB pak mohou být využity k produkci adenovirových vektorů nebo AAV vektorů.
Je jasné, že získání primární buněk z orgánů velmi obtížné. Jelikož primární kultury mohou být pouze z čerstvých tkání, pro získání vhodné tkáně fetů je založeny je třeba vynaložit značné logistické úsilí. Kromě toho, použití fetální tkáně získané buďto ze spontánních nebo terapeutíe55 kých abortů nebo z přerušení těhotenství ze sociálních důvodů přináší zvláštní etické požadavky
-6CZ 300124 Bó a nutnou péči při zakládání takových primárních kultur. Ačkoliv je laboratoř původců součástí gynekologické kliniky; kde se často provádí přerušení těhotenství, nebylo možné získat vhodnou tkáň po dobu delší než jeden rok. Odebrání tkáně z fétu po abortu vyžaduje prohlášení informovaného souhlasu těhotné ženy. Často bylo nemožné získat takový souhlas těhotné ženy pro odehrání orgánů poté, co byla detailně informována o výzkumném projektu, tj. o odebrání oka z létu pro vědecký lékařský výzkum.
Použití permanentní buněčné linie amniocytů pro produkci vektorů pro přenos genů neby lo dosud popsáno. Byly zmíněny pouze humánní amnioeyty, které byly transformovány opičím virem (SV40) a/nebo virem Kirstenova sarkomu (Sack, In Vitro 17 pp. 1-19. 1981; Walen, etal., In Vitro Cell Dcv. Biol. 22, 57-65, 1986). Infekce samotným SV40 vedla k prodloužené době života (tj. tzv. imortalizaci), zatímco infekce virem Kirstenova sarkomu nikoliv. Infekce oběma viry současně nakonec vedla ke vzniku buněk maligního nádoru (Walen a Arnstein, supra). V této souvislosti je třeba zmínil. SV40 transformovaná amnioeytová buněčná linie není vhodná pro produkci vektorů pro přenos genů. protože tyto buňky samy produkují SV40. který je znám jako onkogenní virus ((iraffney etal.. Cancer Res. 30. 871-879. 1970). Transforinovatelnost humánních buněk SV40 však neposkytuje žádnou informaci o transforniovatelnosti adenovirové El funkce a jejích použitelnosti pro produkci vektorů pro přenos genu. l ak např. keratinocyty se mohou transformovat SV40 (viz Sack, supra), avšak evidentně se nemohou, stejné jako kožní fibroblasty a hepatocyty. transformovat Ad 12 (Gallimore et al., 1986. supra). 7. hlediska produkce virových vektorů, zvláště adenovirových vektorů, v iniortalizovaných buňkách, to není jen imortalizovatelnost sama. co je důležité; jde také o dobrou možnost infekce a pak produktivní průběh této infekce. Tyto vlastnosti nelze předvídat, a otázka, zda konkrétní buněčný typ může být užit k produkci vektorů pro přenos genů musí být vždy nově vyřešena pro konkrétní buňky.
Podstata vynálezu
Cílem předkládaného vynálezu je proto poskytnout nový způsob účinné, jednoduché a snadno reprodukovatelné přípravy amniocytovc buněčné linie, a její použití, kromě jiného, pro produkci adenovirových vektorů. AAV vektorů, a retro víro vých nebo len ti víro vých vektorů.
Bylo zjištěno, a to zcela překvapivé, že transfekce buněk z amníotické tekutiny (amniocytů), která se rutinním způsobem získává při diagnostické biopsii (amnioeentéze) pro účely prenatální diagnostiky; adenovirovými geny EtA a EIB vedla k velkému počtu permanentních buněčných linií, které exprimovaly geny El A a EIB funkčně aktivním způsobem, a které byly vhodné pro produkci vektorů pro přenos genů.
Jeden aspekt předkládaného vynálezu je proto permanentní buněčná linie amniocytů obsahující alespoň jednu nukleovou kyselinu, která exprimuje genové produkty adenovirových úseků El A a EIB. Termín „permanentní buněčná linie znamená podle vynálezu, že odpovídající buňky byly nějak geneticky modifikovány, aby byly schopné růst permanentně v buněčné kultuře. Naproti tomu „primární buňky jsou buňky, které byly získány vyjmutím z organizmu a následně kultivovány a mají jen omezenou dobu života. Permanentní buněčná linie amniocytů pro potřeby předkládaného vynálezu mohou být připraveny způsobem popsaný zde, který obsahuje krok transfekce primárních amniocytů funkcí El adenovirus. Alespoň jedna nukleová kyselina, která vede k expresi produktu adenoviroveho genu El. může být jakákoliv vhodná nukleová kyselina nebo nukleová kyselina, která vede k trvalé expresi těchto genových produktů. Může být integrovaná v genomu buňky, tj. chromozomálně. neboje přítomna vně chromozómu, např. jako cpizomálně se replikující plazmid nebo mmichromozóm. Exprese různých genových produktů však může být způsobena jednou a toutéž molekulou nukleové kyseliny; nebo např. různými molekulami nukleové kyseliny. Termín „exprese“ znamená ve stavu techniky způsob produkce genového produktu, kterým je specifický protein, který způsobuje specifický znak nebo specifickou vlastnost, nebo produkce forem RNA, které nejsou translatovány do proteinů (jakoje např. antisense RNA nebo tRNA). Vhodné možnosti, jak dosáhnout požadované exprese, budou odboru í-7CZ 300124 B6 kovi jasné na základě předkládaného popisu, a zejména na základě navrženého postupu. Nová arnniocytová buněčná linie je vhodná nejen k produkci vektorů pro přenos genů v obec něm smyslu, ale také konkrétně pro produkci adenovirovýeh vektorů první generace, které jsou charakteristické delecemi genů E1A a E1B, které jsou komplcmentovány buněčnou linií.
Alespoň jedna nukleová kyselina také výhodně způsobuje expresi genových produktů adenov i rových E2A, E2B a/nebo E4 úseků a/nebo Cre rekombinázy. To činí buněčnou linii zvláště vhodnou pro produkci adenovirovýeh vektorů druhé generace, které jsou charakteristické delecemi E2 a/nebo E4gcnů kromě deleci genů El A a E1B. Exprese Cre rekombinázy bakteriofága Pl je zvláště výhodná v produkci adenovirovýeh vektorů s velkou kapacitou pomocí El A- a E1Bdeletovaného pomocného viru (viz také Parks etal., supra; Hardy etal., supra). Exprese genových produktů úseku El A je výhodné pod kontrolou konstitutivního promotoru, výhodně promotoru fosfoglyccrátkinázy (PGK). Výhodné je pro expresi genových produktů úseku El B, jestliže je pod kontrolou adenovirového promotoru, výhodně adenovirového E1B promotoru. Možnou alternativou je využit, například eytomegalovírový(CMV) promotor. Všechny adenovirové genové produkty např. výhodně humánního pocházejí z adenoviru stejného subrodu, adenoviru typu 5 (Ad5). Permanentní buněčná linie amniocytů je normálně humánní buněčná linie, protože je pak zvláště vhodná pro produkci vektorů pro přenos genů pocházejících z humánních virů, jak jc například humánní adenovirus nebo humánní AAV.
Možnou alternativou je také buněčná linie z primátů nebo jiných savců, například krávy, která je zvláště vhodná pro produkci vektorů pro přenos genů pocházejících z virů vyskytujících sc endemieky u daného živočišného druhu. Například permanentní buněčná linie amniocytů získaná transformací amniocytů geny El A a E1B hovězího (bovinního) adenoviru jsou vhodné pro produkci vektorů odvozených z bovinního adenoviru.
Další aspekt předkládaného vynálezu jc způsob přípravy permanentní buněčné linie amniocytů konkrétně amnioeytové buněčná linie jak byla definována výše, přičemž tento způsob zahrnuje transfekci amniocytů alespoň jednou nukleovou kyselinou, která způsobuje expresi adenovirových genových produktů úseku El A a úseku El B. Výsledné buněčné klony se dále izolují, a je-li to třeba, klonují se dále pro získání jediné buněčné linie. Termín „transfekce znamená v tomto popisu jakýkoliv způsob vhodný k vnesení nukleové kyseliny (nukleových kyselin) do buňky. K příkladům, které lze zmínit, patří elektroporace. lipozomové systémy a jakákoliv kombinace těchto způsobů. Termín „amniocyty znamená v tomto popisu v širším smyslu všechny buňky, které jsou přítomně v amniotické tekutině a mohou být tedy získány biopsii amniotické tekutiny. Pocházejí buďto zamnionu, nebo fatálních tkání, které jsou v kontaktu s amniotiekou tekutinou. Byly popsány tři hlavní třídy amniocytů, které se rozlišují na základe morfologie kých kritérií: fibroblastům podobné buňky (F buňky), epiteloidní buňky (E buňky) a buňky amniotické tekutiny (AE buňky) (Ilohn et al., Pediat. Rcs. 8, 746-754, 1974). AF buňky představují hlavní buněčný typ. V úzkém smyslu proto zde termín „amniocyty označuje amniocyty typu AE. Výhodně se užívají primární amniocyty. Buňky označované jako „primární“ buňky jsou takové buňky, které mohou být získány odebráním z organizmu a kultivovány v buněčné kultuře, avšak mají jen omezenou dobu života, zatímco tzv. „permanentní buněčné linie jsou schopné pokračovat v růstu neomezeně. Je zvláště výhodné v této souvislosti použít humánní primární amniocyty, které vedou k vytvoření humánní buněčné linie (viz výše). Avšak je také možné užít primární amniocyty z primátů a dalších druhů savců, např. krav. Na základě předloženého popisu je odborníkovi jasné, že pro vytvoření vhodné permanentní buněčné linii je možné analogicky užít buňky, které se mohou získat z amniotické membrány, např. trypsinizací, nebo biopsii thoriových klků.
Alespoň jedna nukleová kyselina, která způsobuje expresi adenovirovýeh produktů El genu je genomieká DNA. cDNA, syntetická DNA, RNA a nebo mRNA. Nukleová kyselina se výhodně užívá ve formě DNA expresního vektoru. K příkladům patří integrativní vektory, bakteriální plazmidy, epizomálně se replikující plazmidy nebo íninichromozómy. Výhodná je exprese plazmidu, jejíchž integrace do genomu recipientní (příjemcovské) buňky se provede transfekci, Termín „alespoň jedna nukleová kyselina vyjadřuje skutečnost, že elementy, které způsobují expreC.7. 300124 Bó si, mohou být přítomny na jedné a téže nukíeové kyselině nebo na několika různých nukleových kyselinách. Například se mohou připravit separátní nukíeové kyseliny pro expresi genových produktů ΓΙΑ, E1B. E2A. E2B a/nebo E4 úseků a/nebo Cre rekombinázy. laké si lze představit, že amniocyty. které mají být transfekovány. již exprimují jeden z těchto genových produktů, takže je třeba vyvolat jen expresi dalšího (dalších) genového produktu (produktů), nebo že exprese jednoho nebo více těchto genových produktů je spuštěna pouhým vnesením vhodných regulačních elementů. Vhodné metody a způsoby přípravy a mutageneze nukleových kyselin, genové exprese a proteinových analýz jsou odborníků snadno k dispozici (viz například Sambrook. J. etal., Molecular Cloning: A Laboratory' Manual, Cold Spring Harbor Laboratory Press (1989): io Glover, D. M., DNA Cloning: A Practical Approach, Vol. II: Exprese Systems, 1RL Press (1995): Ausubel etal.. Short Protocoís in Molecular Biology. John Wiley & Sons (1999); Rees, A. R. etal.. Protein Engineering: A Practical Approach, 1RL Press (1993)). Je výhodné pro genový produkt nebo genové produkty úseku Ll A, aby byly exprimovaný pod kontrolou konstitutivního promotoru, konkrétně promotoru fosfoglyeerátkinázy (PGK), a pro genové produkty úseku LIB, abv byly exprimovaný pod kontrolou adenovirového promotoru, konkrétně adenovirového EIB promotoru. Namísto adenovirového promotoru je laké možné užít například eytomegalovirový (CMV) promotor.
Ve zvláštním provedení transfekce amniocytů a/nebo výsledné buněčné linie navíc způsobuje expresi genových produktů adenovirovových úseků Γ2Α a/nebo Γ2Β a/nebo E4 a/nebo Cre rekombinázy. Všechny tyto možnosti již byly dříve diskutovány nebo popsány ve stavu techniky a jsou tedy odborníkovi dostupné. Pokud jde o jednotlivé geny, odkazujeme na další dostupné informace, a sice: L2A: Gen bank přírůst, číslo M 73260; Kruiyer et aI., Nucl. Acids Res. 9. 44394457. 1981; Kruiyer etal., Nucl. Acids Res. 10, 4493^1500, 1982. E2B: Genbank přírůst.
číslo M73260; Dekker etal.. Gen 27, 115-120, 1984; Shu et al.. Virology 165. 348-356. 1988. E3: Genbank přírůst, číslo M73620; Cladaras etal., Virology 140. 28 43. 1985. E4; Genbank přírůst, číslo M73620 a D12587; Virtanen etal., J. Virol. 51^822-831, 1984; Dix etal.. J.Gen. Virol. 73, 2975-2976, 1992. Čtecí rámce jsou v některých případech známé jen pro Ad2 a mohou být obvykle přiřazeny na základě srovnání sekvencí, např. V případě Ad5. Cre rckombináza:
so Genbank přírůst, cisto X034 5.3; Sternberget ak. J. Mol. Biol. 187. 197-212, 1986.
A děno v i rove genové produkty výhodné všechny pocházejí / jednoho konkrétního adenovirového sérotypu. konkrétně z humánního adenovirů typu 5 (Ad5). Konkrétní adenovirovový sérotyp, ze kterého pocházejí geny El A a EIB použité pro transformaci amniocytů. není kritickým faktorem předkládaného vynálezu. K příkladům adcnovirových sérotypu, které se mohou užít v předkládaném vynálezu ajsou známy ze stavu techniky, patří více než 40 humánních sérotypu. například Ad 12 (podrod. ..subgenus“ A), Ad.3 a Ad7 (podrod B). Ad2 a Ad5 (podrod C), Ad8 (podrod D), Ad4 (podrod E), Ad40 (podrod E)(Wigand etal., in: Adenovirus DNA. Doerfler, ed., Martinus Nijhoff Publishing, Boston, pp. 408—441, 1986). Ve výhodném provedení předkládaného vynále40 zu adenovirové vektory pocházející z podrodu C jsou produkovány transformací amniocytů geny ΕΙΛ a EIB, které pocházejí / adenovirů stejného podrodu. Například adenovirové vektory sérotypu 2 nebo 5 jsou produkovány transformaci geny Ε1Λ a EIB sérotypu 2 nebo 5. Adenovirové vektory založené na Ad 12 jsou produkovány transformací geny LI A a Ll B z Ad 12 etc. K produkci non-humánních adenovirových vektorů, kam patří známé adenoviry pocházející z hovězího dobytka, ovcí. prasat a dalších savců, se amniocytové buněčné linie připravují transformací buněk konkrétního biologického druhu. To jc obvykle nutné, protože adenovirové funkce zpravidla nemohou být mezidruhově účinně komplementovány.
Vc zvláštním provedení předkládaného vynálezu, amniocyty získané pro diagnostické účely so v rámci prenatální diagnostiky biopsii amniotické tekutiny a již více nepotřebné pro diagnostické účely byly transfekovány expresním plazmidem. který exprimoval geny El A a Ll B z Ad5. Tento konstrukt byl připraven tak, aby gen El A byl pod kontrolou myšího fosforglycerátkinázového promotoru, a gen LIB byl pod kontrolou přirozeného adenovirového LIB promotoru. Přirozené sestřihové akceptorové místo EIB a LIB polyadenylační sekvence byly nahrazeny odpovídající55 mi sekvencemi viru SV40. Několik týdnů po transfekci plazmidovou DNA byl pozorován velký
-9CZ 300124 B6 počet buněčných klonů, a ty byly izolovány, klonovány, byly z nich založeny imortalizované buněčné linie a nakonec byly analyzovány. Všechny analyzované buněčné klony exprimovaly proteiny EIA a E1B. Bylo ukázáno, pomocí infekce El-deletovaný β-gal-exprimujícím adenovirovým vektorem a následný obarvením, že všechny tyto buňky mohou být infikovány. Infekční experimenty s El-deletovanými adenovirovými vektory první generace vedly k odhalení toho. že buněčné linie jsou vhodné pro produkci adenovirových vektorů. V těchto experimentech byly nejdříve buněčné linie infikovány β-gal-exprimu jícím adenovirový vektorem první generace. Po 48 až 72 hodinách, když se na buňkách projevil cytopatický účinek (CPE), byly buňky sklizeny a adenovirový vektor byl uvolněn z buněk třikrát opakovaný zamražením a roztát ím buněk. Část io buněčného lyzátu byla užita buněk 293 a pak byla exprese β-gal detekován histochcmicky přibližně 24 hodin po přenosu genu. Bylo tak možné určit přímo z počtu β-gal požit i vních buněk výtěžek produkce vektoru v jednotlivých buněčných liniích. Amniocytové buněčné linie se mohou takto získat bez. obtíží a reprodukovatelnč a jsou velmi vhodné pro produkci vektorů pro přenos genů. Některé z takto izolovaných buněčných linii dovolují, adenovirové vektory byly produkovány stejné dobře nebo lépe než v buňkách 293. Podle očekávání buněčné linie vykazovaly rozdíly v produkci rekombinantního adenoviroveho vektoru (viz Obr. 4). Buněčné linie N52. E6 a N52. F4 se odlišovaly rychlým růstem a zvláště dobrou produkcí adenovirových vektorů, což jsou výhodné vlastnosti pro použití těchto buněčných linií pro produkci vektorů pro přenos genů.
Konstrukce EIA- a ElB-exprimuj ících expresních plazmidu použitých pro transformaci amniocytů vylučuje vytvoření replikačně-kompetentních adenoviru (RCA) homologní rekombinací adenoviroveho vektoru nebo adeno virového pomocného viru s DNA integrovanou do transformovaných amniocytů. na rozdíl od buněk 293. Alternativně mohou být jednotlivé El funkce vneseny různými expresními plazmidy, které se transformují do buňky, která má být transfekována. Je samozřejmě také možné, stejně jako u buněčné linie 293, provést transformaci amniocytů a testovat jednotlivé várky produkovaných vektorů pro přenos genů na obsah RCA, např. pomocí PCR nebo testem infekčnosti. Várky obsahující RCA se pak likvidují, je-li to třeba.
in Další aspekt předkládaného vynálezu se týká permanentní buněčné linie amniocytů, která sc může připravit způsobem podle předkládaného vynálezu. Ve specifickém provedení se vynález týká permanentní buněčné linie amniocytů N52.E6. která byla uložena 26. října 1999 v Německé sbírce mikroorganismů a buněčných kultur (Deutsche Sammlung von Mikroorganismcn und Zelikulturen GmbH (DSM/)) v souladu s Budapešťskou smlouvou pod přírůstkový číslem DSM
ACC24I6.
Další aspekt předkládaného vynálezu se týká použití amniocytů pro produkci adenovirem-transformo váných permanentních buněčných linií amniocytů. Termín ..adeno v i rem-trans formovaná znamená v tomto popisu transformaci jedním nebo více transformujícími adenovirovými geny, „Transformace se v této souvislosti týká přeměny linie eukaryotických buněk, která podléhá kontrole růstu, na tzv. permanentní buněčnou linii, která roste neomezené. A dalším aspektem předkládaného vynálezu je použití adenovirových genových produktů EIA a E1B úseků pro produkci permanentní buněčná linie amniocytů.
Předkládaný vynález se dále týká použití permanentní buněčné linie amniocytů pro produkci vektorů pro přenos genů. „Vektor pro přenos genu zde označuje obecné všechny vektory, s jejichž pomocí se jeden nebo více terapeutických genů může přenést nebo vnést do požadované cílové buňky, a konkrétně virové vektory mající tyto vlastnosti. Navíc permanentní buněčná linie amniocytů může být užita k produkci adenovirových mutanl. „Adenovirové mutanty označují adenoviry, které mají alespoň jednu mutaci v genu EIA a/nebo El B. Ve výhodném provedení, na rozdíl od adenovirových vektorů pro přenos genů, nenesou žádné terapeutické geny. Typickým příkladem je adenovirová mutanta, ve které El B protein velikosti 35 kD není exprimován (např, adenovirová mutanta <7/1520, viz Barker etal.. Virology 156. 107-121. 1987). Adenovirová mutanta, ve které E1B protein velikosti 55 kD není exprimován je velice zajímavá pro terapii ?5 onkologických onemocnění, protože virová mutanta sc replikuje výlučně v nádorových buňkách
- 10C7. 300124 Bó a vůbec ne a nebo v zanedbatelné míře v primárních normálních buňkách (Bischoff et al..
Science 274, 373-376, 1996; Kirn et al.. Nátuře Med. 4, 1341-1342. 1998).
Výhodný provedením vynálezu je použití permanentní buněčné linie amniocytu pro produkci adenovirových vektorů, AAV (adeno-asociované viry) vektorů, retrovirových vektoru, lent i virových vektorů, chimérických vektorů adenovirus-AAV, chimérických vektorů adenovirus-retrovirus a/nebo chimérických vektorů adenovirus-lenti virus. Použití pro produkci vektorů z herpetiekých v irů je také možné.
ío AAV vektory normálně obsahují pouze úseky ITR z AAV a nějaké sousedící nekódující AAV sekvence. Jejich kapacita pro příjem cizorodé DNA je asi 4,5 kb. Jak bylo již zmíněno výše, pro produkci rekombinantních AAV vektorů existují různé systémy. Všem těmto systémům je společné to, že poskytují všechny složky nezbytné pro replikaci, expresi a sbalení rekombinantního vektoru. Specificky obsahují expresní kazety, které kódují AAV proteiny rep a cap, a ad en οι 5 virové pomocné funkce. Adenovirové pomocné funkce nezbytné pro produkci AAV jsou geny El A. El B, E2, E4 a VA. Funkce El A a E1B poskytují El A- a El B—exprimující amniocytové buněčné linie a mohou tudíž byl použity k produkci AAV vektorů, f unkce E2. E4 a VA lze poskytnout koinfekcí adenovíreni nebo kotransfekcí E2-, E4- a VA -exprimujícími plazmidy nebo užitím hybridních vektorů adenovirus/AAV nebo herpes simplex virus/AAV (Samulski et al., supra: Allen et al., supra: Tamavose et al.. supra: Flotte et al.. supra: Conway et al.. supra: Chiorini et al., supra: Ferrari et al., supra: Salvetti et al.. supra: Xíao et al.. supra: Grimin et al., supra: Zhang et al.. supra).
Retrovirové vektory, čili vektory odvozené z retrovirů, mají obdobně velký význam jako nosiče pro transfekci v rámci genové terapie, např. pro genovou terapii centrálního nervového systému (Suhr etal., Arch. Neurol. 56, 287-292, 1999). Retrovirové vektory' mohou být produkovány ve stabilních vektor-produkuj íeích buněčných liniích nebo využitím přechodné (trans ientní) transfekce. Jednotlivé složky užité k produkci retrovirových vektorů normálně zahrnují jeden nebo více plazmidu, které exprimují strukturní proteiny a replikační a integrační proteiny, a také plaz30 mid. který obsahuje vektor samotný (Miller. in:. Retroviruses. Coffin, Hughes. Varmus ed., Cold Spring Harbor Laboratory Press. 1997. pp, 437-473). Jestliže jsou užily tyto plazmidy, které obsahují replikační počátek, jako je např. replikační počátek SV40, amníoeytové buněčné linie jsou módili kovány tak. aby proteiny, které podporují replikaci plazmidu, byly trvale exprimo vány. Například v případě piazrnidů, které obsahují replikační počátek SV40. se užívá amniocytová buněčná linie, která exprimuje T antigen SV40.
Eentivirové vektory jsou vektory odvozené z lentivirů (Naldini etal., Science 272, 263-267, 1996; Duli etal.. J. Virol. 72, 8463-8471. 1998). Eentivirové vektory mohou být produkovány v trvalých vektor-produkuj íeích buněčných liniích nebo pomocí přechodné transfekce.
..Chimérické vektory jsou vektory, které jsou výsledkem fúze nukleové kyseliny ze dvou nebo více různých virových vektorů. Permanentní buněčná linie amniocytu může být užita podle předkládaného vynálezu také pro produkci chimérických vektorů. V takovém systému například adenovirový' vektor, výhodně adenovirový vektor s velkou kapacitou, nese DNA fragment, který má také sekvenční informaci integrujícího viru. která pochází například / retroviru nebo AAV. Po transkripci v cílové buňce je integrující se virus nesoucí terapeutický gen uvolněn z adenovirovčho základu {např. v případě rctrovirovcho inzertu vytvořením infekčních retrovirových částic, které transdukují sousední buňky a integrují se trvale ve formě DNA). Příklady chimérických vektorů produkovaných v buňkách 293 byly popsány již dříve, např. jako chimérický) vektor adenovirus-retrovirus (Feng etal.. Nátuře Biotecli. 15, 866-870, 1997) a chimérický vektor adenovirus-AAV (Reechia et al.. Proč. Nati. Acad. Sci. USA 96, 2615-2620, 1999). Produkce v El A a E1B exprimující amnioeytovc buněčné linii je však výhodná, neboť zde, na rozdíl od buněk 293. nemohou vznikat replikaěně-kompetentní vektory homologní rekombinací.
Q1 300124 B6
Adenovirové vektory; tj. vektory odvozené z adenovirů, jsou velmi důležité, a to konkrétně jako nosiče pro transfekci pro genové terapie. Adenovirové vektory mohou být adenovirové vektory první generace, adenovirové vektory' druhé generace, adenovirové vektory s velkou kapacitou pro
DNA a/nebo de letované adenovirové vektory, které jsou produkovány pomocí permanentní buněčné linie amnioeytů.
a) Produkce adenovirových vektorů první generace
Adenovirové vektory první generace jsou obvykle charakterizovány deleeemi genů El A a E1B, io Některé adenovirové vektory první generace obsahují, kromě deleeí genů El A a E1R, obsahují navíe delece úseku E3. E3 funkce je postradatelná pro růst adcnovirových vektorů v buněčné kultuře.
Adenovirové vektory první generace mohou být produkovány v El A a El B exprimující amnio15 eytové buněčné linii. To se provádí infikováním El A- a El B-cxprimujících buněk výhodně infekcí o síle 3 až 5 infekčních jednotek na jednu buňku (3 až 5 MOI)· Po době přibližně 36 až 72 hodin se na buňkách projeví eytopalický účinek. Buňky se pak sklidí standardními postupy. Adenovirovové vektory pak mohou být purifikovány na hustotním gradientu CsCl centrifugací nebo chromatografíckými metodami.
b) Produkce adcnovirových vektorů druhé generace
Adenovirové vektory druhé generace jsou charakteristické deleeemi genů El A a ΙΊΒ. Některé adenovirové vektory druhé generace také obsahují deleci úseku E3. Kromě deleci genů El A a
El B, adenovirové vektory' druhé generace jsou eharakteristieké inaktivací a výhodně deleeí alespoň jednoho dalšího esenciálního adenovirového genu, např. genu E2A, genu E2B a/nebo genu E4. nebo například deleeemi funkce E2v kombinaci s deleeemi funkce E4.
K produkci adenovirových vektorů druhé generace je třeba, aby funkce, kterou vektor sám neexso primuje. buďto v důsledku inaktivace a/nebo delece, byla poskytnula amniocytovou buněčnou linií. Pro tento účel mohou být amniocytové buněčné linie, které trvale exprimují lil A a E1B stabilně modifikovány transfekci expresní kazety, která exprimuje genové produkty kód ujíeí jednu nebo více dalších adenovirových funkcí. Například k produkci druhé generace adeno virových vektorů, které mají, navíc k deleci genů El A a E1B, také deleci E2A, E2B a/nebo E4 genu.
se vhodný gen nebo geny vnesou transfekci společně se selekčním markérem do El A a EI Bexprimujteí amniocytové buněčné linie. Buněčné klony, které navíe k expresi funkcí El A a E1B také exprimují Ε2Λ, E2B a/nebo E4 funkce, pak mohou být užity k produkci vektorů druhé generace. Oeny E2 a/nebo E4 jsou obvykle pod transkripčni kontrolou heterologniho promotoru, které je buďto konstitutivně aktivní, nebo může být regulován.
e) Produkce adenovirových vektorů s velkou kapacitou pro DNA
Adenovirové vektory s velkou kapacitou pro DNA jsou charakteristické deleci většiny nebo do konce všech virových kódujících sekvencí. Tyto vektory výhodně obsahují jen virové úseky ITR a virový sbal o vac i signál. Adenovirové funkce poskytuje pomocný virus v trans. Byly popsány různé systémy pro produkci adenovirových vektorů s velkou kapacitou pro DNA. Společným rysem všech těchto systémů dosud popsaných a užívajících pomocný virus jc to, že pomocný virus odpovídá replikacnč defektnímu El A- a ElB-deletovanému adenoviru. Pomocný virus obsahuje buďto úplný sbalovací signál (Mitani etaf, Proč. Nati. Acad. Sci. USA 92, 3 85450 3 858, 1995; Fisher el al.. Virology 217. 11 22. 1996; Kumar-Singh a Chamberlain, Hum. Mol.
Gent. 5. 913-921. 1996) nebo mutovaný sbalovací signál (Kochanek et al.. Proč. Nati. Acad. Sci.
U.S.A. 93. 5731-5736, 1996). Ve druhém z uvedených příkladů je vektor výhodně sbalován do virových kapsid, protože pomocný virus obsahuje zeslabený sbalovací signál a tudíž je sbalován í méně účinné. Alternativně je sbalovací signál pomocného viru „vystřižen“ pomocí rekombinázv po infekci producentské buněčné linie (Parks etal.. Proč. Nati. Acad. Sci. USA 93, 13 565
C.Z 300124 Bó
570. 1996; Hardy et al , J. Virol. 71, 1842-1849, 1997). Například sbalovací signál pomocného viru může sousedit s loxP rozpoznávací sekvencí bakteriofága Pl. Exprese Cre rekombinázy bakteriofága Pl pak vede k vystřižení sbalovacího signálu pomocného viru. Avšak / důvodu absence sbalovacího signálu pak nedochází ke sbalování pomocného viru do kapsidy. Cíen pro
Cre rekombinázu z bakteriofága Pl se vnese transfekcí společně se selekčním markérem do El A- a El B-exprimující amniocytové buněčné linie. Buněčné klony, které navíc k expresi funkcí El A a E1B také exprimují funkci Cre bakteriofága Pl mohou býl využity k produkci vektorů s velkou kapacitou pro DNA,
d) Produkce „deletovaných adenovirových vektorů „Del eto vane adenovirové vektory byly popsány jako vektory první generace, které mají loxP rozpoznávací sekvenci bakteriofága Pl umístěnou ve virovém genomu takovým způsobem, že po infekci Cre-exprimující 293 buňky, většina virových kódujících sekvencí nebo do konce všechny virové kódující sekvence jsou deletovány rekombinací mezi loxP rozpoznávacími sekvencemi. Velikost genomu těchto vektorů je přibližně 9 kb. Kapacita pro příjem cizorodé DNA je obdobně přibližné 9 kb (Lieber et al.. J. Virol. 70, 8944 -8960, 1996). Pro použití k produkci dclctovaných adenovirových vektorů se gen (Ve rekombinázy z bakteriofága Pl vnese transfekcí společně se selekčním markérem do El A- a El B-exprimujíci amniocytové buněčné linie. Buněčné klony.
které navíc k expresi funkcí El A a El B také exprimují funkci Cre bakteriofága Pl se pak využiji k produkci dclctovaných Ad vektorů.
e) Produkce vektorů pro přenos genů s modifikovaným trop ismem
Ve výhodném provedení vynálezu permanentní buněčná linie amnioeytů se užívá k produkci vektorů pro přenos genů, přičemž tyto vektory mají modifikovaný tropi sinus. Trop i sinus viru a z něho odvozeného virového vektoru rozhoduje o tom, zda buňka určitého typu může býl vektorem transdukována nebo nikoliv. Příjem (vstup) vektoru pro přenos genů do buňky je prvním krokem pro úspěšný genový přenos do buňky, krop ismus virového vektoru je tak esenciálním so faktorem pro účinný in vitro nebo in vivo genový přenos do konkrétních buněk nebo tkání. Interakce povrchu virového vektoru (kapsidy v případě adenovirovového nebo AAV vektoru, virové „obálky v případě relrovirového nebo lentivirovového vektoru) s buněčnou membránou cílové buňky je nezbytná pro vstup do buňky. Ačkoliv přesný mechanismus vstupu virového vektoru do cílové buňky se někdy liší pro různé vektory, ve všech případech hraje nezbytnou úlohu interakce povrchových struktur virového vektoru (obvykle proteinové ligandy) se strukturami na povrchu cílové buňky (obvykle receptory nebo adhezní molekuly). K příjmu adenovirových vektorů dochází například endoeytózou zprostředkovanou receptorem. To znamená, že část adenovirové kapsidy se váže na buněčné receptory. V případě adenovirových vektorů odvozených z Ad2 nebo Ad5, podle znalosti stavu techniky, jde obvykle o vazbu „kulovité“ {„knob) domény vláknitého proteinu na receptor coxsackie adenoviru (CAR) a část pentonové báze na integriny ανβ3 nebo (ζνβ5. Vazba „knob domény na CAR je podle znalostí stavu techniky nezbytná pro adhezi vektoru k buněčné membráně cílové buňky, zatímco vazba pentonové báze k integrinům je nezbytná pro internalizaei vektoru do cílové buňky.
Amniocytové buněčné linie mohou být využity k produkci vektorů s modifikovaný trop ismem. To platí například pro produkci adenovirových vektorů první a druhé generace, adenovirových vektorů s velkou kapacitou pro DNA, de letovaných adenovirových vektorů, chimérických adenov i rových vektorů, AAV vektorů, retro v i rových a/nebo lentiv i rových vektorů. K produkci vektorů s modifikovaný Iropismem v amniocytové buněčné linii mohou být užity různé strategie.
5o Přitom strategie pro konkrétní modifikaci trop i sinu se mohou lišit pro různé vektory (např. adenovirovové vektory', AAV vektory, retrovirovové vektory). Společným rysem těchto strategií je to. že povrch konkrétního vektoru (virové kapsidy v případě adenovirových a AAV vektorů, virové obálky v případě retro v irovo vých a ientivirových vektorů) jc změněn tak. že takc vazba vektoru k cílové buňce je změněna. K příkladům modifikací adenovirových vektorů patří;
.1 CZ 300124 B6
a) Výměna vláknitých proteinů mezi různými sérotypy: tak vznikají adenovirové vektory, jejíchž kapsida nese vláknitý protein odlišného sérolypů. K příkladům patří záměna přirozeného vláknitého proteinu adenovirových vektorů odvozených ze sérotypu 2 vláknitým proteinem pocházejícím ze sérolypů 17 (Zabner et ak, J. Virol, 73, 8689 8695, 1999) nebo ze sérotypu 9 (Roelvink et al., J. Virol, 70, 7 614-7 621, 1996), K dalším příkladům patří záměna přirozeného vláknitého proteinu adenovirových vektorů odvozených ze sérotypu 5 vláknitým proteinem pocházejícím ze sérotypu 7a (Gall etal., .1. Virol, 70, 2116-2123. 1996) nebo ze sérotypu 3 (Stcvenson et al., J. Virol. 71. 4782-4790, 1997; Krasnykh et al.. J. Virol. 70. 68396846, 1996; Douglas el al., Neuromuscul. Disord. 7, 284-298, 1997).
io
b) Odstranění vláknitého proteinu: vláknitý protein může být odstraněn metodami genového inženýrství, takže pak k příjmu vektoru do buňky dochází výlučně prostřednictvím interakce pentonové báze nebo hexonového proteinu (Ealgout etal.. J. Virol. 62. 622-625. 1988; Legrand et al., J, Virol. 73. 907 919, 1999).
c) Modifikace C konce vláknitého proteinu peptidem: k příkladům patří modifikace C konce polylysinovým peptidem (Yoshida etal., Hum. Gen Ther. 9. 2503-2515. 1998: Wickham etaLNat. Biotechnol. 14, 1570-1573. 1996; Wickham et al., J. Virol. 71. 8221-8229. 1997), polyhistidinový peptidem (Douglas et ak. Nat. Biotechnol, 17, 470-475. 1999) nebo gastrin20 uvolňujícím peptidem (Michael et ak. Gen Ther. 2, 660-668. 1995).
d) Modifikace částí „knob“ domény vláknitého proteinu inzercí (vložením) peptidu: k příkladům patří inzerce epitopu FLAG (Krasnykh etal., J. Virol. 72, 1844-1852. 1998) nebo inzerce peptidu RGD (Dmilriev etal.. J. Virol. 72. 9706-9713. 1998; Kasono etal., Clin Cancer
Res. 5,2571-2579, 1999).
c) Modifikace pentonové báze; jedním příkladem jc nahrazení motivu RGD v pentonové bázi motivem kDV s cílem zprostředkovat navázání vektoru na integriny α4βΙ (Wickham etal.. Gen Ther. 2. 750 756. 1995).
f) Modifikace hexonového proteinu: jedním příkladem je inzerce epitopu pocházejícího z polioviru typu 3 (Crompton et ak, J, Gen. Virol. 75. 133 139, 1994).
Alternativní strategie, která může být užita ke změnění trop i sinu vektorů produkovaných 55 v amniocytovc bunččné linii je založena na použití Iigandu, kleré zprostředkovávají vazbu vektoru na struktury buněčné membrány, jako jsou například buněčné receptory nebo adhezní molekuly. Tyto ligandy jsou peptidy, proteiny nebo protilátky. Ligandy mohou být navázány na povrchu vektorů různými způsoby. Navázání Iigandu na povrch vektorů (kapsidy v případě adenovirovovcho nebo AAV vektoru) lze provést užitím protilátek nebo chemickým zesítěním („crosslinking). Při použití protilátek je možné užít takové protilátky, jejíchž spéci fícita je namířena proti kapsidě vektoru (např. proti „knob“ doméně vláknitého proteinu). Alternativně, je možné užít protilátky, jejíchž specificita je namířena proti epitopu, který byl vložen jako ncocpitop (např. epitop FLAG nebo epitop tnyc) do kapsidy vektoru. Příklady jsou odborníkům dobře známy. Tak v publikaci Wickham et ak, J. Virol. 70, 6831-6838, 1996 (anti-FLAG/anti45 a-integrin); in Wickham etal., Cancer Immunol. Immunther. 45, 149-151, 1997; Harari etal..
Gen I her. 6, 801 807, 1999 (anti-FLAG/anti-E-selectin) byly popsány příklady použití bispecifickč protilátky pro transdukci endotelových buněk, v publikacích Miller etal.. Cancer Res. 58, 5738-5748, 1998; Blackwell etal,. Arch. Otolaryngol. liead Neck Surg. 125. 856-863, 1999 (anti-Ad/anti-EGFR) pro transdukci nádorových buněk; v publikaci Wickham et ak, J. Virol. 71,
7 663-7 669, 1997 (antí-FLAG/anti-CD3) pro transdukci T lymfocytů; v publikaci Tillman etal., J. Immunol. 162, 6378-6383, 1999 (anti-CD40/anti-Ad) pro transdukci dendritiekýeh buněk. Příklady použití jednořetězcové protilátky se speeifieitou k jedné determinantě virové kapsidy. která je navázána k Iigandu, byly popsány v publikacích Watkins et ak, Gen Ther. 4,
1004 1012, 1997; in Goldman etal., Cancer Res. 57, 1447-1451, 1997; Rancourt etal., Clin.
Cancer Res. 4. 2455 2461, 1998; Gu et ak. Cancer Res. 59, 2608-2614, 1999; Rogers el ak. Gen
- 14 C'Z 300124 B6
Ther. 4, 1387-1392. 1997 (anti-Ad/FGE2) popisujících transdukci nádorových buněk exprimujících FGF2-receptor; v publikacích Douglas etal.. Nat. Biotechnol. 14. 1574-1578, 1996; Douglas et al.. Ncuroniuscular Disord. 7. 284-298, 1997 (anti Ad/Folat) popisujících transdukci nádorových buněk, které exprimovaly reeeptor kyseliny listové na buněčném povrchu.
V případě vektorů pro přenos genů. u kterých byl zrušen původní přirozený trop ismus a byl nahrazen jiným tropismem, např. vložením ligandu do ..knob domény vláknitého proteinu zAd5. je nutné modifikovat permanentní buněčnou linii amnioeytů výhodně tak. aby trvale cxprimovaía reeeptor, který rozpoznává tento nový íigand (Douglas el al., Nal. Biotechnol. 17. io 470-475, 1999). Je obdobně možné, aby sc permanentní buněčná linie amnioeytů užila k produkci vektorů pro přenos genů. které mají defekt v produkci jednoho nebo více strukturních proteinů. K lomu se užije komplementace konkrétních defektů vektoru pro genový přenos permanentní buněčnou linií amnioeytů. Například adenovirové vektory, které mají mutaci v genu kódujícím vláknitý protein, mohou být produkovány v amniocytová buněčné linii, která komple1? mentu je defekt vláknitého proteinu. Toho je dosaženo vnesením expresní kazety pro vláknitý protein do amniocytové buněčné linie a trvalou nebo indii kováte lnou expresí vláknitého proteinu v amnioeyíové buněčné linii (Von Seggern ct al., J. Gen. Virol. 79, 1461 1468. 1998). Vláknitý protein exprimovaný v amniocytové buněčné linii je přirozený, nemodifikovaný vláknitý protein nebo změněný protein, např. vláknitý protein s modifikovaným tropismem (Von Seggern etal.,
2«) supra). V permanentní buněčné linii amnioeytů je také možné produkovat adenovirové vektory zcela postrádající vláknitý protein (Legrand etal.. J. Virol.. 73. 907-919, 1999; Von Seggern etal.. J. Virol/73, 1601-1608, 1999).
Použití El A- a E1B—exprimující amniocytové buněčné linie je výhodné, protože na rozdíl od buněk 293, nedochází k vytváření replikačně-kompetentních vektorů homologní rekombinaci. Ve zvláštním provedení vynálezu je pro produkci vektorů pro přenos genů použita amniocytová buněčná linie přičemž je to buněčná linie podle předkládaného vynálezu.
Terapeutické geny
51)
Produkty genu. konkrétně produkty terapeutických genů. které mohou být kódovány a exprimovány pomocí vektorů, produkovaných v transformovaných amniotických buňkách, čili v permanentní amniotické buněčné linii, jsou např. jakékoliv protein svalů, koagulaéní faktory, membránové proteiny nebo proteiny buněčného cyklu. K příkladům proteinů, které mohou být exprimo55 vány vektory produkovanými v transformovaných amniocytech patří dystrofin (Hoffman etal.. Cell 51.919, 1987). faktor Vlil (Wion et al.. Nátuře 3! 7, 726 1985). transmembránový regulátorový protein cystické fíbrózy (CFTR) (Anderson etal., Science 251, 679, 1991). ornitintranskarbamyláza (OTC) (Murakami etal,, ,1. Biol, Chem.. 263, 18 437, 1988), alfa 1 - antitrypsin (Eagerhol et al.. in; Hum. Gent.. vol. 11. I larris ed.. Plenům, New York. ρ. 1. 1981). Geny kódu40 jící tyto proteiny jsou známé a mohou být klonovány z gcnomickýcli nebo cDNA knihoven (bank). K příkladům dalších genů patří gen pro dystrofin (Lee et ak. Nátuře 349, 334, 1991), gen faktoru VIII (Toole et ak, Nátuře 312, 342 1984), CETR gen (Rommens et ak, Science 245. 1059, 1989, Riordan etal., Science 245, 1066. 1989). OTC gen (Horwich et ak. Science 224, 1066, 1984), a gen pro alfa 1—antitrypsin (Eemarchand et ak, Proč. Nati. Acad. Sci. USA, 89, 6482,
1992).
K příkladům dalších genů, které mohou být exprimovány vektory, které mohou být produkovány v transformovaných amniocytech, patří gen p53 užitečný pro léčení nádorových onemocnění (Wills et ak, Hum. Gen Ther. 5. 1079, 1994. Clayman ct al.. Cancer Res. 55. I, 1995). gen Rb pro léčení cévních proliferativních nemocí (Chang etal.. Science 267, 518. 1995). nebo gen pro thymidinkinázu z viru herpes simplex (HSV) typu 1 užitečný pro terapii nádorových onemocnění. (ieny exprimované vektory produkovanými v transformovaných amniocytech nemusí vždy jen kódoval protein. Tak například mohou exprimovat funkční RNAs. K příkladům vhodných RNA patří antisense RNA (Magrath, Ann. Oncok 5, Suppl 1), 67-70 1994. Milligan ct ak. A1111.
NY Acad. Sci. 716. 228-241. 1994, Schreier, Pharma. Acta. Helv., 68, 145-159 1994), a takc
- 15 CZ 300124 B6 katalytická RNA (Cech, Biochem. Soc. Trans. 21, 229-234. 1993; Cech. Gen 135. 33-36. i993;
Long etal., TASEBJ, 7,25-30. 1993; Ros! et al., Pharm. Thcrap. 50, 245-254, 1991).
Vektory produkované v transformovaných amnioeytech mohou, navíc k terapeutickým genům.
obsahovat jakýkoliv reportérový gen, aby bylo možné lépe sledovat expresi vektoru. Příklady reportérových genů jsou známy ve stavu techniky a patří k nim například gen pro [3-galaktosidázu (Fowler et al.. Proč. Nati. Acad. Sei. USA 74, 1507, 1977).
Vektory, které mohou být produkovány v transformovaných amnioeytech, mohou obsahovat více io než jeden gen. Maximální počet genů. které mohou být vloženy v takových vektorech, závisí na kapacitě konkrétního vektoru a na velikosti genů.
Výběr promotorů, které řídí expresi terapeutických genů ve vektorech produkovaných v transformovaných amnioeytech není kritický. Virové nebo nevirové promotory, které vykazují konstitub tivní, tkáňově-specifickou nebo regulovatelnou aktivitu, mohou být užity pro expresi proteinů nebo funkční RNA. SV40 nebo eytomegalovirový promotor (Andersson etal.. J. Biol. Chem.
264, 8222-8229, 1964) může být užit například pro konstitutivní expresi genu. Použití promotoru svalové kreatinkinázy (MCK) dovoluje tkáňově-specifickou expresi proteinu nebo funkční RNA v kosterním svalstvu a srdečním svalu. Genová exprese může být řízena kvantitativné a také kvalitativně použitím regulovatelných systémů (Eurth etal.. Proe. Nati. Acad. Sci. USA 91. 9302-9306, 1994).
Do vektorů, které mohou být produkovány v transformovaných amnioeytech, je možné vložit genetické elementy, které ovlivňují chování vektoru uvnitř recipientuí (příjemeovské) buňky.
K příkladům takových elementů patří elementy, které umožňují jaderné nasměrování vektorové DNA (Hodgson, Biotechnology 13, 222-225, 1995).
Vektory' produkované takovým způsobem mohou být užity in vitro nebo in vivo. Genový přenos in vitro se uskutečňuje mimo tělo, např. přidáním vektoru k buňkám v buněčné kultuře nebo k primárním buňkám, které byly odebrány z těla pro účel genového přenosu. V případě genového přenosu in vivo může být vektor podáván různými způsoby, v závislosti na tkáni, která má být transdukována. Příkladem je injekce do arteriálního nebo žilního cévního systému, přímá injekce do relevantní tkáně (např. jater, mozku, svalu), i listí láce do relevantního orgánu (např. plic nebo gastrointestinálního traktu) nebo přímé podání na povrch (např. kůže, močový měchýř).
Cílem následujících obrázků a příkladů jc podrobné ilustrovat vynález, aniž by jakkoliv omezily jeho rozsah.
Přehled obrázků na výkresech
Obr. 1 ukazuje schéma klonování: Obr. IA znázorňuje formou diagramu jednotlivé kroky klonování plazmidu STKI46. Obr. IB znázorňuje levý konec genomu, představující asi 15% genomu, adenoviru typu 5. zahrnující El RNA, kódující úseky, výchozí body
EIA a EIB transkripce, a sestřihové akceptorové a sestřihové donorové místo, a polyadeny lační sekvenci, které jsou důležité pro klonování. Důležité je, že sestřihové donorové místo v poloze páru bází 3511 z Ad5 bylo zachováno při klonování plazmidu STK146, ale sestřihové akceptorové místo a polyadenylační signál byly nahrazeny odpovídajícími funkcemi zSV40. Navíc EIA promotor z Ad5 byl nahrazen promolo5D rem PGK. Takže STK146 obsahuje sekvenci Ad5from od páru bází 505 do 5322 a buněčné linie transformované tímto plazmidem neobsahují žádné sekvence Ad5, které jsou přítomny v adenovirových vektorech první nebo druhé generace nebo v pomocném viru loxP.
- 16 CZ 300124 B6
Obr. 2 ukazuje ostrůvky buněk (Obr. 2B a Obr. 2B) získané zamniocytů transformací adenovirovou funkcí El, a the buněčné linie N52.E6 (DSMZ ACC2416; Obr. 2C) a N52.E4 (Obr. 2D) klonované z jediné buňky. Je třeba si všimnout, že buněčné linie a jednobuněčné klony sc liší morfologicky od amnioeytů tím, že jsou obvykle menší a nedochází ke kontaktní ínhibici při jejich růstu.
Obr. 3 ukazuje stav integrace STK 146 v osmi různých El-transformovaných amniocytových buněčných liniích užitím Southernova přenosu („Southern blot).
Obr, 4 ukazuje ve formě tabulky produkci adenovirových vektorů první generace v různých klonovaných buněčných liniích na základě bfu („blité for min g ttnils“. jednotek vytvářejících modré zabarvení..) na jednu buňku a účinnost transfekce příslušné buněčné linie na základě vytváření plaků.
i? Obr. 5 ukazuje expresi EIA a EIB proteinů z Ad5 u jedenácti klonovaných amniocytových buněčných linií (Western přenos. „Western biol).
Ob r. 6 u ka zuj c ča so vý pru běh sy n t czy re kom b i n an lnic h ad e no v i ro v ý e h vek tor ů ve dvou k I o n ovaných buněčných liniích N52.E6 a N52.F4. Obr. 6A ukazuje syntézu adenovirového vektoru první generace, a Obr. 6B ukazuje syntézu adenovirového vektoru s velkou kapacitou pro DNA.
Příklady provedení vynálezu
Příklad 1
Klonování
Na obr, 1 je přehledně znázorněn celý postup klonování.
a) Plazmid STK 136
Plazmid STK 136 obsahuje myší fosforglyccrátkinázový promotor (sekvence id. č. I; Adra et al.. Gen 60, 65-74, 1987) v plazmidu pBlueseript KsII (Stratagen) a byla připravena následujícím postupem:
3.5 pg plazmidu PGK-bAAT (Kay ct al.. Hepatology 21, 815- 819, 1995) bylo naštěpeno EeoRV a rozděleno podle velikosti na 1,5% agarózovém gelu. Pás velikosti 0,5 kb obsahující Fragment promotoru PGK. který byl hledán, byl po obarvení ethidiumbromidem vyříznut a DNA byla elektroeluována. Současně pBlueseript KS11 byl štěpen EeoRV a Hindi, a volné konce DNA byly defosforylovány. Po následné feno 1/ehloro formové extrakci a ethanol o vé precipitaei. ekvimolární množství těchto fragmentů DNA bylo ligováno a transformováno do ultrakompetentních baktérií XL 2 Blue (Stratagen). Plazmidové klony byly charakterizovány štěpením restriktázami, a výsledný plazmid byl označen STK 136 (izolát #6).
b) Plazmid STK137 so Plazmid STK 137 obsahuje úplnou expresní kazetu El z Ad5 zahrnující 3' sestřihový signál a polyadenylační signál z SV40 a byl připraven následujícím postupem:
PCR amplifikace Ad5 sekvence bp 505-841 (PCR h (Sekvence id. č. 2/
- 17 C7. 300124 B6 lOng plazmidu pXCl (Mierobix) bylo amplifikováno společně se 400 ng každého z oligonukleotidů 27 759 (Sekvence id. č. 3) a 27 634 (Sekvence id. č. 4), 0,2 mm dNTPs a 1.25 U Pfu polymerázy v pufru obsahujícím: 10 mm KG, 10 mm (NH4)2SO4, 20 mm Tris/HCI. pH 8.75.
mm MgSO4, 0.1% Triton X 100. 100 pg/ml BSA. v následujících podmínkách cyklování:
? 1: 10 minut při 94 °C,
II: 1 minuta při 94 °C.
minuty při 50 °C.
minuty při 72 °C,
III: 10 minut při 72 °C', io
Krok 11 byl opakován v 15 cyklech. DNA byla purifikována pomocí purifikační soupravy QIAquick PCR puritlcation kit (Qiagen) podle pokynů výrobce a byla precipitována ethanolem.
Pro klonování PCR fragmentu. 2.5 pg pBlueseript KS11 bylo naštěpeno EeoRV. a volné konce
DNA byly dc Fos fóry lo vány, ligovány v ekv i molární m množství s PCR fragmentem a transformováno do buněk XI-2 Blue. Takto získaný plazmid je označován dále jako #1.
PCR amplifikace Ad5 sekvence bp 3328 -3522 (PCR II) Sekvence id. ě. 5):
2i) 10 ng plazmidu pXCl (Mierobix) bylo amplifikováno společně s 400 ng každého zoligonukleotidu 27 635 (Sekvence id. č, 6) a 27 636 (Sekvence id, č. 7) za podmínek popsaných již výše. Po provedení PCR byla DNA extrahována fenol/chloroformem, precipitována ethanolem, našlěpena EcoRI, opět extrahována fenol/chloroformem, precipitována a rozpuštěna ve 30 μΙ TE.
PCR amplifikace 3' sesfřihového a polyadenylačního signálu z SV40 pomocí plazmidu pGL2fiasic, b/t /978 2749 (PCR Ul) (sekvence id. e. 8);
ng plazmidu pGl,2-Basic (promega, GenBank/EMBL Aee. No.: X65323) bylo ampl i f kováno společně s 800 ng každého z olígonukleotídú 27 637 (sekvence id. é. 9) a 27 638 (sek5D venee id. č. 10), 0.4 mm dNTPS a 2.5 U Pfu polymarázy za podmínek popsaných výše. Po provedení PCR DNA byla extrahována fenol/chloroformem. precipitována ethanolem, naštěpena EcoRI, opět extrahována fenol/chloroformem. precipitována v ethanolu a rozpuštěna ve TE. Pak bylo 10 μΙ každé z DNA z PCR 11 a 111 ligováno v objemu 50 μΐ, extrahováno fenol/chloroformem, preeipitováno ethanolem a naštěpeno BamHI v objemu 100 μΙ. Po opakované fenol/ehloro55 formové extrakci a ethanolové precipitaci, by la DNA ligována s ekvimolárním množstvím DNA pBlueseript KS 11, která byla předtím naštěpena BamHI a defosforylována. Takto získaný plazmid je označován dále jako #29. Pro další klonování, 3.5 pg plazmidu DNA #29 bylo naštěpeno Saell a Bglll. defosforylováno. extrahováno fenol/chloroformem a preeipitováno v ethanolu. Současně 3.5 gig pXCl bylo naštěpeno Bglll a Sacil. a fragment 2,9 kb byl frakeionován elektroforézou a pak elektroeluován. Ekvimolární množství obou DNA bylo ligováno a transformováno do buněk XI,-2 Blue. Takto získaný plazmid je označován dále jako #5. Pro konečné klonování STK 137, plazmid #1 byl štěpen IlinclI a BspEl a frakeionován elektroforézou, a fragment velikosti přibližně 350 bp byl elektroeluován. Jako vektorová DNA. plazmid #5 byl štěpen KspI (isoseh izomer Sací 1), konce byly doplněny pomocí T4 polymerázy, a pak byly provedeny fenol/ehloroformová extrakce a ethanolová precipitaee, DNA pak byla naštěpena BspEl, konce byly defosforylovány. a opět byly provedeny fenol/ehloroformová extrakce a ethanolová precipitaee. Obě DNA byly ligovány a ligační směs pak transformována do buněk XE-2 Blue. Výsledný plazmid byl označen STK137 (izolát #34).
51) c) Plazmid S TK146 (Sekvence id. č. 18)
Plazmid STK 146 obsahuje myší PGK promotor, úplný úsek Bl z Ad5 (bp 505-3 522) a 3' sestřihový a polyadenylační signál SV40.
- IX C7. 300124 B6
Pro klonování, 4 pg STK 137 bylo naštěpeno EeoRV a BamHI a rozděleno elektroforczou, a fragment velikosti 3,7 kb byl elektrocluován. Navíc 3,3 pg STK 136 bylo naštěpeno EeoRV a BamHI.
defosforylováno, extrahováno fenol/chloroformem a precipitováno ethanolem. Ekvimolární množství obou plazmidu bylo ligo ván o a transformováno do buněk XL-2 Blue. Výsledný plazmid byl označen STK 139. Závěrečná sekvenční analýza STK 139 odhalila mutaci v poloze bp 613 (číslování se vztahuje k sekvenci Ad5 DNA), která vedla k aminokyselinové záměně tyrosinu na asparagin (2613 TAC -»GAC). Z tohoto důvodu fragment obsahující mutaci v STK 139 byl nahrazen BstEII (bp 1915) Bglll (bp 3 328) fragmentem zpXCE To bylo provedeno io štěpením STK 139 BstEII a Bglll, de fosfory lácí, fenol/ehloro formo vou extrakcí, ethanolovou preeipitaeí, rozdělením elektroforézou a elektroelucí fragmentu velikosti 5,8 kb, pXCl byl podobně naštěpen BstEII a Bglll a rozdělen elektroforézou, a byl elektroeluován fragment velikosti 1.4 kb. Po ligaci a transformaci byla DNA ze 4 plazmidovýeh klonů sckveneována: dva z nich obsahovaly správnou sekvenci v pozici bp 2613. Izolát č. 2 byl zcela sekvencován a byl i? označen jako STK 146.
d) Sekvencování STK 146
500 ng STK 146 #2 bylo sekvcneováno užitím lOpmol následujících sekvcnačních primerů ve standardních podmínkách:
Primer
28231 Ad5 nt. 901-920 (Sekvence id. č. 11)
28232 Ad5 nt. 1301-1320 (Sekvence id. č. 12)
28233 Ad5 nt. 1701-1720 (Sekvence id. č. 13)
28234 Ad5 nt.2100-2119 (Sekvence id. č. 14)
28235 Ad5 nt. 2500-2519 (Sekvence id. č. 15)
28236 Ad5 nt. 2853-2872 (Sekvence id. č. 16)
28237 Ad5 nt. 3249-3268 (Sekvence id. č. 17)
'0
Příklad 2
Kultivace primární amniocytové buněčné linie
Všechny reageneie pro buněčné kultury, média a séra byla zakoupena od GIBCO Life Technologies. Buněčná linie 293. která by la užita jako kontrola v některých experimentech byla kultivována v modifikovaném médium podle Eagleho (MEM) sl0%fetálním telecím šerem (FCS), lx penicilin/streptomyein při 37 °C (1 OOx. katalog, č. 10 378-016), 95% vlhkosti a 5% C()2. Nové El-transformované buněčné linie byly připraveny pomocí primárních fetálních to buněk, které byly získány z amniolieké tekutiny při amniocentéze prováděné při prenatální diagnostice. Po biopsii byly buňky přeneseny rutinními metodami do plastických kultivačních lahví a kultivovány v Hamovč médiu F10 (živná směs podle Hama ΓΙ0 s E-glutaminem, katalog, č. 31550-023). 10% FCS, 2% Cltroser® Ci, lx roztok antibiotika/antimycotika (lOOx, katalog, č. 15 254-012), 2,5 pg/ml Fungizione* (amfotericin B, katalog, č. 15 290 018). Některé buňky i? adherovaly ke dnu kultivační láhve a proliferovaly. Dostatečné množství buněk pro chromozómovou analýzu bylo k dispozici po 2 týdnech. Po stanovení karyolypu byly kultury amniocytů se správným počtem a normální strukturou chromozómů použity k přípravě buněčná linie. Buňky ze tří různých zdrojů, odebrané při amniocentéze před 3. 6 nebo 7 týdny, byly použity v různých experimentech. Jako živné médium bylo užito Hamovo médium F10 médium, s 10%
FCS, 2% Ultroser^Cr, lx roztok antibiotika/antimykolika. 2.5 pg/ml Fungizionc^. Kultivační podmínky byly 37 °C, 95% vlhkost a 5% CO2. Sedm dní po transfekci byly amniocyty dále kultivovány v Hamovč médiu F10 s 10% FCS, lx penicilin/streptomyein. Po vzniku buněčných
- IQ C7. 300124 B6 klonů z jedné buňky, byly klony přeneseny na nové misky a kultivovány dále v médiu alfa-MF.M s 10% FCS, lx penieilín/streptomyein.
Příklad 3
Transfekce a transformace amniocytů
Pro transfekci byly amnioeyty vysety na misky pro buněčné kultury (průměr 60 mm, povrchová plocha 22.1 cm2) v hustotě 2 - 5 x 10' na jednu misku a transfekovány následující den. Pro transfekci bylo 20 pg plazmidu STK146 naštěpeno Seal, extrahováno fenol/chloroformem. precipitováno ethanolem a rozpuštěno ve 20 μΐ TT. takže DNA koncentrace byla 0.5 pg/μΐ. V počátečních experimentech byly amnioeyty transfekovány 3 nebo 7 týdnů po odebrání, vždy v 5 miskách, pomocí soupravy pro transfekci Effeetene transfcction kit podle pokynů výrobce (Qiagen) násl ed uj íe ím post u pem:
μΙ STK146 naštěpené Seal bylo smícháno se 146 μΙ pufru EC. Po přidání 8 μΙ enhanceru byl roztok krátce vortexován a inkubován při teplotě místnosti 5 minut. Pak bylo přidáno 25 μΐ Effeetene a po lOvleřinovém vortexování pokračovala inkubace dalších 10 minut při teplotě místnosti. Přitom bylo médium opatrně odsáto z buněk a nahrazeno 4 ml čerstvého živného média (viz sekce 2 výše). Po ukončení inkubace byl k transfekční směsi přidán 1 ml čerstvého živného média a směs byla opatrně po kapkách přidána k buňkám. Buňky byly kultivován) dále jak bylo popsáno výše. Sedm dní po transfekci byly buňky z každé misky přeneseny na větší misky (průměr 150 mm, povrch 147.8 cm). To bylo provedeno opatrným odsátím média, buňky byly opláchnuty PBS. uvolněny pomocí trypsinu a přeneseny na nové misky a pak dále kultivovány jak bylo popsáno v sekci 2. 18 až 22 dnů po transfekci byly jasně patrné klonální ostrůvky buněk mor fo logicky odlišitelné od amniot ických buněk (Obr. 2 A, 2B). Hlavní složku netransformované amnioeytové kultury tvořily velké buňky, které projevovaly při růstu kontaktní inh i bicí. Buňky v transformovaných koloniích z jedné buňky byly mnohem menší, rostly mnohem rychleji a neprojevovaly při růstu žádnou kontaktní inhibici. Rostly jako buněčné ostrůvky sestávající z menších buněk, které byly těsně nahloučeny, a pod světelným mikroskopem mohly být jednoznačně bez potíží identifikovány. Tylo ostrůvky byly odebrány a přeneseny na nové misky (průměr 60 mm) obsahující výše popsané médium. Po dalším růstu byly buněčné linie přeneseny na kultivační misky s plochou 147,8 cm a dále kultivovány jak bylo popsáno v části 2. Od prvního přenosu na misky s plochou 147,8 cm' byly přenosy (pasáže) buněk počítány. Zpočátku pokračovala kultivace přibližně 40 buněčných klonů z buněk, které byly transfekovány 3 a 7 týdnů po odebrání. Následně, tedy po prodloužené kultivaci, došlo k výrazné /.měně v morfologii některých buněčných klonů, a tyto klony jevily nestabilitu růstových charakteristik. Další experimenty byly omezeny na další kultivaci a analýzu osmi mor fo logicky stabilních buněčných linií. Tyto linie byly označeny následovně: GS.A55 (připraveny z amniocytů transfekovaných 3 týdny po odebrání), GS.N21. GS.N24, GS.N27, GS.N49. GS.N5UGS.N52, GS.N53 (připraveny z amniocytů trans feko váných 7 týdnů po odebrání).
V průběhu prvních pasáží všechny buněčné klony vykazovaly srovnatelnou morfologii, ale to se v následujících pasážích změnilo. Tak například některé buněčné klony změnily tvar na velmi kulatý a po dalších pasážích do konce již. nebyly adherentní (přisedlé). Jiné buněčné klony jevily výraznou vakuolizaei, ale to nemělo žádný účinek na jejích růst. Po nakloňování z jedné buňky („single-cell klonování) jevily všechny buněčné linie uniformní morfologii a například N52.EG a N52. Γ4 měly epiteiiální vzhled. Byly srovnatelné s buňkami 293, pokud jde o rychlost růstu a buněčnou hustotu.
Příklad 4
Účinnost transformace
-20CZ 300124 B6
Aby bylo možné přesněji stanovit účinnost transformace funkcí El, byla provedena transtekce sedmi nových misek, z nichž každá obsahovala 2-5 x 10' buněk, postupem popsaným v části 3.
Buňky byly přeneseny již 24 hodin po transfekci na misky velikosti 147,8 crn‘ a dále byly 5 dnů kultivovány v Hamově médiu F-10 s 10% fetálním telecím sérem, 2% UltroserÍSJG. roztokem lx antibiotíkum/antimykotikum. 2.5 pg/ml Eungizione a dalších 25 dnů v Hamově médiu s 10% fetálním telecím sérem, roztokem lx penicilm/streptomycin. Miska s netransfekovanými buňkami byla jakožto kontrola kultivována za stejných podmínek. V průběhu byly počítány morfologicky jasně rozlišitelné (viz Obr. 2A, B) kolonie vzniklé v důsledku jedině transfromační událo losti. Klony vzniklé z jediné buňky byly patrné na všech kultivačních miskách kromě netransfekované kontrolní misky. V průměru byly 4 buněčné klony na jedné misce, což odpovídalo transformační účinnosti 1 /0,5-1 x 10'buněk.
i? Příklad 5
Klonování z jedné buňky
Jak již bylo uvedeno, některé buněčné linie jevily odlišné morfologické charakteristiky, což byl 2o důvod, proč bylo až 10 linií založeno z každé buněčné linie. Pasáže jednotlivých buněčných linií hyly odlišné v těchto případech: GS.A55: P17, GS.N2I: P24. GS.N24; P20, GS.N27: P19,
GS.N49: P21, GS.N5I: P39, GS.N52: P22, GS.N53: P20. Pro tento účel byly buňky uvolněny z kultivačních misek, v koncentraci 5x I06 bunčk/ml, a naředěny 1:1000, 1:50 000 a 1:500 000 živným médiem. 100 μΐ buněk z každého ředění pak vyseto na 96-jamkové destičky, a buněčné klony, které jednoznačně vznikly z jediné buňky byly dále kultivovány. Obr. 2C ukazuje buněčnou linii GS.N52.E6 (DSMZ No.), a obr. 2D ukazuje buněčnou linii GS.N52.P4: přičemž oba buněčné klony pocházejí z původní buněčné linie GS.N52,
Příklad 6
Charakterizace buněčné linie El
a) Analýza metodou Southernova přenosu (Southern blot)
Analýzy metodou Southern blot byly provedeny, aby byl vyšetřen integrační stav úseku El v buněčné linii, Pro tento účel byla izolována genomieká DNA zc všech osmi El amniotickýeh klonů (viz část 5.), a 5 pg každé DNA bylo našíěpěno EeoRV. rozděleno elektroforézou a přeneseno na nylonovou membránu. EeoRV štěpí jedenkrát v expresní kazetě El. Hybridizace s radioto aktivně značenou STK146 DNA potvrdila integraci 1 až 2 kopií STK146 ve všech klonech.
Obr. 3 ukazuje integrační profil v El buněčných klonech. Jsou zde vidět dva hlavní pásy s vysokou molekulovou hmotností, evidentní pro všechny klony, které ukazují na integraci jediné kopie. Buněčné klony GS.N24 a GS.N52 ukázaly další pás s relativně silnou intenzitou, který' by mohl ukazovat na integraci tandemu kopií STK146. Pro žádný buněčný klon se nevyskytl pás menší než S1KI46 naštěpený Seal a EeoRV, což ukazuje, že všechny integrované kopie byly úplné a neby ly deletované.
b) Příprava rekombinantních adenovirů
Po nakloňování z jedné buňky byly buněčné klony testovány na schopnost produkovat rekombi50 nantní adenovirus. To se provádělo infikováním 3 až 5 „jednobuněčných klonů pro každou linii při asi 70% konfluenci ve 24-jamkových destičkách Adpgal (rekombinantní adenovirovový vektor první generace) s infekci 5 MOI (multíplícíta infekce). 48 hodin po infekci byly buňky lyžovány třikrát opakovaným zmrazením a táním, a množství produkovaného Ad[3gal bylo pak analyzováno infikováním buněk 293 a následným obarvením (MacGregor et al„ in: Gen Transfer
CZ 300124 Bó and Expression Protocols, Murray cd. Humana, Clifton, NJ. vol. 7, pp. 217-235, (1991)) pro detekci tvorby β—galaktosidázy (Obr. 4). Tato metoda dovoluje jen přibližné určení produkce rekombínantního adenoviru. protože počet buněk a tudíž množství viru použité pro různé klony se může lišit v důsledku rozdílů ve velikosti a rychlosti růstu. Buněčné klony, které poskytly nejvyšší výtěžek v prvním testu byly analyzovány přesněji v dalším experimentu. Ten byl proveden tak, že se vyselo přibližně 3x 10'buněk na 3 misky (průměr 100 mm, plocha 60 cm“). Buňky byly spočteny následující den a byly infikovány přesně 5 MOI Adpga! na základě počtu nalezených buněk. 48 hodin po infekci byly buňky sklizeny a lyžovány třikrát opakovaným zmrazením a táním, a množství produkovaného Adfgal bylo pak analyzováno infikováním buněk 293 io a následným obarvením. Výsledky jsou shrnuty na obr. 4.
c) Transfekční účinnost
Některé klonované buněčné linie byly testovány na tvorbu plaků. fo se provádělo transfekci buněk při asi 70% konlluenei na kultivačních miskách (průměr 60 mm) užitím 2 pg infekčního plazmidu GS66 metodou s kalciumfosfátem. Plazmid GS66 obsahuje úplný adenovirový genome i? s deleci v úseku El od nukleotidu 440 do nukleotidu 3 523. Sekvence adenovirovové terminální repetice (ITR) jsou v tomto plazmidu ohraničeny restrikčními místy Swal, takže infekční virus a plaky mohou vznikat po transfekci plazmidem naštěpeným Swal. 24 hodin po transfekci byly buňky převrstveny 10 ml média MEM s l%agarózou, 0,5x penicilin/slrcptomycin. 0.05% kvasinkovým extraktem. Plaky byly viditelné po inkubaci ve 37 °C, 95% vlhkosti, 5% CO asi po jednom týdnu. Obr. 4 ukazuje počet plaků jako průměrnou hodnotu ze dvou nezávislých transíekcí v každém případě.
d) Exprese funkcí El A a El B z Ad5
Exprese proteinů Ad5 El A a E1B 2lkD v klonované buněčné linii by la detekována analýzou Western blot pomocí monoklonální protilátky.
Buňky byly opatrně odděleny od kultivačních misek (průměr 10 cm) do PBS/lmM EDTA, poletovány a přeneseny do 150 μΐ pufru obsahujícího 50 mm tris/HCI PII 8. 140 mm NaCl, 0,5% NP40, 4 mm EDTA, 2 mm EGTA, 0.5 mm PMSF a 5% glyeerol. Buňky byl· lyžovány rozdrcením (homogenizátor Dounce) a eentrifugovány při 13 000 rpm 10 minut, a koncentrace protei3(i nu v supematantu byla stanovena pomocí soupravy pro stanovení proteinu (BIORAD, Microassay Proceduře). 10 pg proteinu bylo rozděleno na 12% SDS polyakrylauiidovcítí gelu a přeneseno na nitrocelulózovou membránu (llybond ECL, Amersham Pharmacia Biotech) a inkubováno s protilátkou anti El A nebo anti E1B 21 kD (Ca 1 biochem. ředění 1:300). Následující den byla membrána (blot) opláchnuta a hybridizována s druhou anti-myší protilátkou (El A) nebo anti pol k a η í prot i 1 á t ko u (E1B), k te ré by I y konj u go vány s křenovou perox i d á zo u, Reakce křenové peroxidázy byla zahájena inkubací ve stejných objemech zesilovacího roztoku I a 2 (souprava ECL. Amersham Pharmacia Biotech), a vznikající fotochemická reakce byla vizualizována krátkou expozicí na rentgenovém filmu. Obr. 5 ukazuje výsledky Western blot analýzy.
e) Časový průběh syntézy rekombinantních adenovirovýeh vektorů první generace a adenoviro4o vých vektorů s velkou kapacitou pro DNA
Dvě klonované buněčné linie N52.E6 a N52.F4 ukázaly nejvyšší výtěžky rekombínantního adenovirového vektoru první generace ve výše popsaném experimentu. Další znalosti o průběhu jsou důležité pro optimalizaci produkce adenovirovýeh vektorů, zvláště když jsou buňky adaptované pro suspenzní kultury a úspěšnost infekce nelze sledovat na základě eytopatickébo účinku. Pro tuto analýzu bylo infikováno několik misek (průměr 6 ent), každá s3x KČ buňkami, 5 MOI Ad[3gaI a sklizeny v uvedených časových bodech po infekci. Výtěžek rekombínantního adenoviru byl stanoven infikováním buněk 293. obarvením a spočítáním modrých buněk (Obr. 6A).
Do budoucna lze také počítat s užitím nových buněčných linií pro produkci adenovirovýeh vekto50 rů s velkou kapacitou DNA (viz výše). Produkce takových adenovirovýeh vektorů vyžaduje pomocný virus, který' v trans poskytuje deletované funkce a proteiny nutné pro lytický infekční cyklus. S bálo vac í signál v takových pomocných virech je de letován pomocí loxP rozpoznávací
sekvence Cre rekombinázy, která je exprimována buněčnou linií po infekci. V dalších experimentech budou nové El-transformované buněčné linie transfekovány Cre- exprimujícím plazmidem, takže budou trvale exprimovat rekombinázu.
V předběžných experimentech bylo testováno, zda nové El amniocyty jsou také vhodné k produkci adenovirových vektorů s velkou kapacitou pro DNA, a zda produkční k i netiká a množství produkovaného vektoru odpovídá výsledkům dosahovaným se současnými existujícími Cre-exprimujícími buňkami 293. Pro tento účel bylo několik misek, každá s3 x IOft buňkami, buněčných linií N52.E6 a N52.F4 infikováno 5 MOI pomocného viru loxP a 10 MOI AdGS46 io (β-gal-exprimující adenovirovový vektor s velkou kapacitou DNA) a byly sklizeny v uvedených časech po infekci. Výtěžky β-gal-exprimujícího adenovirového vektoru s velkou kapacitou DNA byly stanoveny infikováním buněk 293, obarvením a spočtením modrých buněk (Obr. 6B). Množství adenovirového vektoru s velkou kapacitou DNA syntetizované v amnioeyteeh odpovídalo množství, které je produkováno v Cre-exprimujících buňkách 293 buňky (data nejsou uve15 děna).
SEZNAM SEKVENCÍ <2Ι0> 1 <211 > 513
2n <212>DNA <213> Myš, fosfoglycerátkinázový promotor <400> 1
1 GAATTCTACC GGGTAGGGGA GGCGCTTTTC CCAAGGCAGT CTGGAGCATG
51 CGCTTTAGCA GCCCCGCTGG CACTTGGCGC TACACAAGTG GCCTCTGGCC
101 TCGCACACAT TCCACATCCA CCGGTAGGCG CCAACCGGCT CCGTTCTTTG
151 GTGGCCCCTT CGCGCCACCT TCTACTCCTC CCCTAGTCAG GAAGTTCCCC
201 CCCGCCCCGC AGCTCGCGTC GTGCAGGACG TGACAAATGG AAGTAGCACG
251 TCTCACTAGT CTCGTGCAGA TGGACAGCAC CGCTGAGCAA TGGAAGCGGG
301 TAGGCCTTTG GGGCAGCGGC CAATAGCAGC TTTGCTCCTT CGCTTTCTGG
351 GCTCAGAGGC TGGGAAGGGG TGGGTCCGGG GGCGGGCTCA GGGGCGGGCT
401 CAGGGGCGGG GCGGGCGCCC GAAGGTCCTC CGGAGGCCCG GCATTCTCGC
451 ACGCTTCAAA AGCGCACGTC TGCCGCGCTG TTCTCCTCTT CCTCATCTCC
501 GGGCCTTTCG ACC
<210> 2 <211> 336 <212> DNA <213> Ad5 <400>2
- ?3 C7 300124 B6
1 51 101 GAGTGCCAGC GAGTAGAGTT TTCTCCTCCG AGCCGCTCCG ACACCGGGAC TGAAAATGAG ACATATTATC TGCCACGGAG GTGTTATTAC CGAAGAAATG
GCCGCCAGTC TTTTGGACCA GCTGATCGAA GAGGTACTGG CTGATAATCT
151 TCCACCTCCT AGCCATTTTG AACCACCTAC CCTTCACGAA CTGTATGATT
201 TAGACGTGAC GGCCCCCGAA GATCCCAACG AGGAGGCGGT TTCGCAGATT
251 TTTCCCGACT CTGTAATGTT GGCGGTGCAG GAAGGGATTG ACTTACTCAC
301 TTTTCCGCCG GCGCCCGGTT CTCCGGAGCC GCCTCAC
<210>3 5 <21I> 20 <212> DNA <213> Umělá sekvence <400> 3
ATCGAGTGCC AGCGAGTAGA GTTTTCTCC 29 io <210> 4 <211> 22 <212> DNA <213> Umělá sekvence !5 <400> 4
GTGAGGCGGC TCCGGAGAAC CG 22
<2: IO> 5
<2' 11> 216
<2 i I2> DNA
<2! I3> Ad5
<400 > 5
CTCGCGGATC CAGATCTGGA AGGTGCTGAG GTACGATGAG ACCCGCACCA
GGTGCAGACC CTGCGAGTGT GGCGGTAAAC ATATTAGGAA CCAGCCTGTG 101
ATGCTGGATG TGACCGAGGA GCTGAGGCCC GATCACTTGG TGCTGGCCTG 151 CACCCGCGCT GAGTTTGGCT CTAGCGATGA AGATACAGAT TGAGGTACTG 201 AAATGGAATT CCGGTC <2 í0> Ó <211> 32 <2I2.> DNA <213> Umělá sekvence <400>6
GACGCCAATT CCATTTCAGT ACCTCAATCT GT 32 <210> 7 <2I1>32
- 24 CZ 300124 B6 <212>DNA <213> Umělá sekvence <400> 7
CTCGCGGATC CAGATCTGGA AGGTGCTGA GG 32 <210> 8 <211> 782 <212> DNA <213> SV40 (pGL2basie), Genbank X65323 o <400>8
1 CGACTGAATT CAATTTTTAA GTGTATAATG TGTTAAACTA CTGATTCTAA
51 TTGTTTGTGT ATTTTAGATT CCAACCTATG GAACTGATGA ATGGGAGCAG
101 TGGTGGAATG CCTTTAATGA GGAAAACCTG TTTTGCTCAG AAGAAATGCC
151 ATCTAGTGAT GATGAGGCTA CTGCTGACTC TCAACATTCT ACTCCTCCAA
201 AAAAGAAGAG AAAGGTAGAA GACCCCAAGG ACTTTCCTTC AGAATTGCTA
251 AGTTTTTTGA GTCATGCTGT GTTTAGTAAT AGAACTCTTG CTTGCTTTGC
301 TATTTACACC ACAAAGGAAA AAGCTGCACT GCTATACAAG AAAATTATGG
351 AAAAATATTC TGTAACCTTT ATAAGTAGGC ATAACAGTTA TAATCATAAC
401 ATACTGTTTT TTCTTACTCC ACACAGGCAT AGAGTGTCTG CTATTAATAA
451 CTATGCTCAA AAATTGTGTA CCTTTAGCTT TTTAATTTGT AAAGGGGTTA
501 ATAAGGAATA TTTGATGTAT AGTGCCTTGA CTAGAGATCA TAATCAGCCA
551 TACCACATTT GTAGAGGTTT TACTTGCTTT AAAAAACCTC CCACACCTCC
601 CCCTGAACCT GAAACATAAA ATGAATGCAA TTGTTGTTGT TAACTTGTTT
651 ATTGCAGCTT ATAATGGTTA CAAATAAAGC AATAGCATCA CAAATTTCAC
701 AAATAAAGCA TTTTTTTCAC TGCATTCTAG TTGTGGTTTG TCCAAACTCA
751 TCAATGTATC TTATCATGTC TGGATCCGTC GA
<21O> 9 5 <211>32 <212> DNA <213> Umělá sekvence <400> 9
CGACTGAATT CAATTTTTAA GTGTATAATG TG u
<2IO> 10 <211> 27 <212> DNA <213> Umělá sekvence
-25 CZ 300124 B6 <400> 10
TCGACGGATC CAGACATGAT AAGATAC <210> 11 <211>20 <212> PNA <213> Umělá sekvence <400> 11
CCTTGTACCG GAGGTGATCG <210> 12 <21 l>20 <212> DNA <213> Umělá sekvence <400:. 12
TGGCGCCTGC TATCCTGAGA <210;> 13 <211> 20 <2I2>DNA <213:> Umělá sekvence <400> 13
TACATCTGAC CTCATGGAGG <21O> 14 <211> 20 <212> DNA <213 > Umělá sekvence <400?> 14
CAAGAATCGC CTGCTACTGT <2IO> 15 <211 > 20 <212> DNA <213> Umělá sekvence <400> 15
GGCTGCAGCC AGGGGATGAT <210> 16 <21 b©0 <212>DNA <213> Umělá sekvence <400> 16
AGGGTTCGGG GCTGTGCCTT <210> 17 <211 >20
-26CZ 300124 B6 <212> DNA <2I3> Umělá sekvence <400> 17
CCTGAACGGG GTGTTTGACA 20 <210> 18 <21 U> 7090 <212> DNA <213> Plazmid STK 146
-27C'Z 300124 B6 <400> 18
1 GTGGCACTTT TCGGGGAAAT GTGCGCGGAA CCCCTATTTG TTTATTTTTC
51 TAAATACATT CAAATATGTA TCCGCTCATG AGACAATAAC CCTGATAAAT
101 GCTTCAATAA TATTGAAAAA GGAAGAGTAT GAGTATTCAA CATTTCCGTG
151 TCGCCCTTAT TCCCTTTTTT GCGGCATTTT GCCTTCCTGT TTTTGCTCAC
201 CCAGAAACGC TGGTGAAAGT AAAAGATGCT GAAGATCAGT TGGGTGCACG
251 AGTGGGTTAC ATCGAACTGG ATCTCAACAG CGGTAAGATC CTTGAGAGTT
301 TTCGCCCCGA AGAACGTTTT CCAATGATGA GCACTTTTAA AGTTCTGCTA
351 TGTGGCGCGG TATTATCCCG TATTGACGCC GGGCAAGAGC AACTCGGTCG
401 CCGCATACAC TATTCTCAGA ATGACTTGGT TGAGTACTCA CCAGTCACAG
451 AAAAGCATCT TACGGATGGC ATGACAGTAA GAGAATTATG CAGTGCTGCC
501 ATAACCATGA GTGATAACAC TGCGGCCAAC TTACTTCTGA CAACGATCGG
551 AGGACCGAAG GAGCTAACCG CTTTTTTGCA CAACATGGGG GATCATGTAA
601 CTCGCCTTGA TCGTTGGGAA CCGGAGCTGA ATGAAGCCAT ACCAAACGAC
651 GAGCGTGACA CCACGATGCC TGTAGCAATG GCAACAACGT TGCGCAAACT
701 ATTAACTGGC GAACTACTTA CTCTAGCTTC CCGGCAACAA TTAATAGACT
751 GGATGGAGGC GGATAAAGTT GCAGGACCAC TTCTGCGCTC GGCCCTTCCG
801 GCTGGCTGGT TTATTGCTGA TAAATCTGGA GCCGGTGAGC GTGGGTCTCG
851 CGGTATCATT GCAGCACTGG GGCCAGATGG TAAGCCCTCC CGTATCGTAG
901 TTATCTACAC GACGGGGAGT CAGGCAACTA TGGATGAACG AAATAGACAG
951 ATCGCTGAGA TAGGTGCCTC ACTGATTAAG CATTGGTAAC TGTCAGACCA
1001 AGTTTACTCA TATATACTTT AGATTGATTT AAAACTTCAT TTTTAATTTA
1051 AAAGGATCTA GGTGAAGATC CTTTTTGATA ATCTCATGAC CAAAATCCCT
1101 TAACGTGAGT TTTCGTTCCA CTGAGCGTCA GACCCCGTAG AAAAGATCAA
1151 AGGATCTTCT TGAGATCCTT TTTTTCTGCG CGTAATCTGC TGCTTGCAAA
1201 CAAAAAAACC ACCGCTACCA GCGGTGGTTT GTTTGCCGGA TCAAGAGCTA
1251 CCAACTCTTT TTCCGAAGGT AACTGGCTTC AGCAGAGCGC AGATACCAAA
1301 TACTGTCCTT CTAGTGTAGC CGTAGTTAGG CCACCACTTC AAGAACTCTG
CZ 300124 Bó
1351 TAGCACCGCC TACATACCTC GCTCTGCTAA TCCTGTTACC AGTGGCTGCT
1401 GCCAGTGGCG ATAAGTCGTG TCTTACCGGG TTGGACTCAA GACGATAGTT
1451 ACCGGATAAG GCGCAGCGGT CGGGCTGAAC GGGGGGTTCG TGCACACAGC
1501 CCAGCTTGGA GCGAACGACC TACACCGAAC TGAGATACCT ACAGCGTGAG
1551 CTATGAGAAA GCGCCACGCT TCCCGAAGGG AGAAAGGCGG ACAGGTATCC
1601 GGTAAGCGGC AGGGTCGGAA CAGGAGAGCG CACGAGGGAG CTTCCAGGGG
1651 GAAACGCCTG GTATCTTTAT AGTCCTGTCG GGTTTCGCCA CCTCTGACTT
1701 GAGCGTCGAT TTTTGTGATG CTCGTCAGGG GGGCGGAGCC TATGGAAAAA
1751 CGCCAGCAAC GCGGCCTTTT TACGGTTCCT GGCCTTTTGC TGGCCTTTTG
1801 CTCACATGTT CTTTCCTGCG TTATCCCCTG ATTCTGTGGA TAACCGTATT
1851 ACCGCCTTTG AGTGAGCTGA TACCGCTCGC CGCAGCCGAA CGACCGAGCG
1901 CAGCGAGTCA GTGAGCGAGG AAGCGGAAGA GCGCCCAATA CGCAAACCGC
1951 CTCTCCCCGC GCGTTGGCCG ATTCATTAAT GCAGCTGGCA CGACAGGTTT
2001 CCCGACTGGA AAGCGGGCAG TGAGCGCAAC GCAATTAATG TGAGTTAGCT
2051 CACTCATTAG GCACCCCAGG CTTTACACTT TATGCTTCCG GCTCGTATGT
2101 TGTGTGGAAT TGTGAGCGGA TAACAATTTC ACACAGGAAA CAGCTATGAC
2151 CATGATTACG CCAAGCGCGC AATTAACCCT CACTAAAGGG AACAAAAGCT
2201 GGGTACCGGG CCCCCCCTCG AGGTCATCGA ATTCTACCGG GTAGGGGAGG
2251 CGCTTTTCCC AAGGCAGTCT GGAGCATGCG CTTTAGCAGC CCCGCTGGCA
2301 CTTGGCGCTA CACAAGTGGC CTCTGGCCTC GCACACATTC CACATCCACC
2351 GGTAGGCGCC AACCGGCTCC GTTCTTTGGT GGCCCCTTCG CGCCACCTTC
2401 TACTCCTCCC CTAGTCAGGA AGTTCCCCCC CGCCCCGCAG CTCGCGTCGT
2451 GCAGGACGTG ACAAATGGAA GTAGCACGTC TCACTAGTCT CGTGCAGATG
2501 GACAGCACCG CTGAGCAATG GAAGCGGGTA GGCCTTTGGG GCAGCGGCCA
2551 ATAGCAGCTT TGCTCCTTCG CTTTCTGGGC TCAGAGGCTG GGAAGGGGTG
2601 GGTCCGGGGG CGGGCTCAGG GGCGGGCTCA GGGGCGGGGC GGGCGCCCGA
2651 AGGTCCTCCG GAGGCCCGGC ATTCTCGCAC GCTTCAAAAG CGCACGTCTG
2701 CCGCGCTGTT CTCCTCTTCC TCATCTCCGG GCCTTTCGAC CAGCTTGATA
- 7Q .
CZ 300124 136
2751 TCGAGTGCCA GCGAGTAGAG TTTTCTCCTC CGAGCCGCTC CGACACCGGG
2801 ACTGAAAATG AGACATATTA TCTGCCACGG AGGTGTTATT ACCGAAGAAA
2851 TGGCCGCCAG TCTTTTGGAC CAGCTGATCG AAGAGGTACT GGCTGATAAT
2901 CTTCCACCTC CTAGCCATTT TGAACCACCT ACCCTTCACG AACTGTATGA
2951 TTTAGACGTG ACGGCCCCCG AAGATCCCAA CGAGGAGGCG GTTTCGCAGA
3001 TTTTTCCCGA CTCTGTAATG TTGGCGGTGC AGGAAGGGAT TGACTTACTC
3051 ACTTTTCCGC CGGCGCCCGG TTCTCCGGAG CCGCCTCACC TTTCCCGGCA
3101 GCCCGAGCAG CCGGAGCAGA GAGCCTTGGG TCCGGTTTCT ATGCCAAACC
3151 TTGTACCGGA GGTGATCGAT CTTACCTGCC ACGAGGCTGG CTTTCCACCC
3201 AGTGACGACG AGGATGAAGA GGGTGAGGAG TTTGTGTTAG ATTATGTGGA
3251 GCACCCCGGG CACGGTTGCA GGTCTTGTCA TTATCACCGG AGGAATACGG
3301 GGGACCCAGA TATTATGTGT TCGCTTTGCT ATATGAGGAC CTGTGGCATG
3351 TTTGTCTACA GTAAGTGAAA ATTATGGGCA GTGGGTGATA GAGTGGTGGG
3401 TTTGGTGTGG TAATTTTTTT TTTAATTTTT ACAGTTTTGT GGTTTAAAGA
3451 attttgtatt GTGATTTTTT TAAAAGGTCC TGTGTCTGAA CCTGAGCCTG
3501 AGCCCGAGCC AGAACCGGAG CCTGCAAGAC CTACCCGCCG TCCTAAAATG
3551 GCGCCTGCTA TCCTGAGACG CCCGACATCA CCTGTGTCTA GAGAATGCAA
3601 TAGTAGTACG GATAGCTGTG ACTCCGGTCC TTCTAACACA CCTCCTGAGA
3651 TACACCCGGT GGTCCCGCTG TGCCCCATTA AACCAGTTGC CGTGAGAGTT
3701 GGTGGGCGTC GCCAGGCTGT GGAATGTATC GAGGACTTGC TTAACGAGCC
3751 TGGGCAACCT TTGGACTTGA GCTGTAAACG CCCCAGGCCA TAAGGTGTAA
3801 ACCTGTGATT GCGTGTGTGG TTAACGCCTT TGTTTGCTGA ATGAGTTGAT
3851 GTAAGTTTAA TAAAGGGTGA GATAATGTTT AACTTGCATG GCGTGTTAAA
3901 TGGGGCGGGG CTTAAAGGGT ATATAATGCG CCGTGGGCTA ATCTTGGTTA
3951 CATCTGACCT CATGGAGGCT TGGGAGTGTT TGGAAGATTT TTCTGCTGTG
4001 CGTAACTTGC TGGAACAGAG CTCTAACAGT ACCTCTTGGT TTTGGAGGTT
4051 TCTGTGGGGC TCATCCCAGG CAAAGTTAGT CTGCAGAATT AAGGAGGATT
4101 ACAAGTGGGA ATTTGAAGAG CTTTTGAAAT CCTGTGGTGA GCTGTTTGAT
-30C7. 300124 Bó
4151 TCTTTGAATC TGGGTCACCA ggcgcttttc CAAGAGAAGG TCATCAAGAC
4201 TTTGGATTTT TCCACACCGG GGCGCGCTGC GGCTGCTGTT GCTTTTTTGA
4251 GTTTTATAAA GGATAAATGG AGCGAAGAAA CCCATCTGAG CGGGGGGTAC
4301 CTGCTGGATT TTCTGGCCAT GCATCTGTGG AGAGCGGTTG TGAGACACAA
4351 GAATCGCCTG CTACTGTTGT CTTCCGTCCG CCCGGCGATA ATACCGACGG
4401 AGGAGCAGCA GCAGCAGCAG GAGGAAGCCA GGCGGCGGCG GCAGGAGCAG
4451 AGCCCATGGA ACCCGAGAGC CGGCCTGGAC CCTCGGGAAT GAATGTTGTA
4501 CAGGTGGCTG AACTGTATCC AGAACTGAGA CGCATTTTGA CAATTACAGA
4551 GGATGGGCAG GGGCTAAAGG GGGTAAAGAG GGAGCGGGGG GCTTGTGAGG
4601 CTACAGAGGA GGCTAGGAAT CTAGCTTTTA GCTTAATGAC CAGACACCGT
4651 CCTGAGTGTA TTACTTTTCA ACAGATCAAG GATAATTGCG CTAATGAGCT
4701 TGATCTGCTG GCGCAGAAGT ATTCCATAGA GCAGCTGACC ACTTACTGGC
4751 TGCAGCCAGG GGATGATTTT GAGGAGGCTA TTAGGGTATA TGCAAAGGTG
4801 GCACTTAGGC CAGATTGCAA GTACAAGATC AGCAAACTTG TAAATATCAG
4851 GAATTGTTGC TACATTTCTG GGAACGGGGC CGAGGTGGAG ATAGATACGG
4901 AGGATAGGGT GGCCTTTAGA TGTAGCATGA TAAATATGTG GCCGGGGGTG
4951 CTTGGCATGG ACGGGGTGGT TATTATGAAT GTAAGGTTTA CTGGCCCCAA
5001 TTTTAGCGGT ACGGTTTTCC TGGCCAATAC CAACCTTATC CTACACGGTG
5051 TAAGCTTCTA TGGGTTTAAC AATACCTGTG TGGAAGCCTG GACCGATGTA
5101 AGGGTTCGGG GCTGTGCCTT TTACTGCTGC TGGAAGGGGG TGGTGTGTCG
5151 CCCCAAAAGC AGGGCTTCAA TTAAGAAATG CCTCTTTGAA AGGTGTACCT
5201 TGGGTATCCT GTCTGAGGGT AACTCCAGGG TGCGCCACAA TGTGGCCTCC
5251 GACTGTGGTT GCTTCATGCT AGTGAAAAGC GTGGCTGTGA TTAAGCATAA
5301 CATGGTATGT GGCAACTGCG AGGACAGGGC CTCTCAGATG CTGACCTGCT
5351 CGGACGGCAA CTGTCACCTG CTGAAGACCA TTCACGTAGC CAGCCACTCT
5401 CGCAAGGCCT GGCCAGTGTT TGAGCATAAC ATACTGACCC GCTGTTCCTT
5451 GCATTTGGGT AACAGGAGGG GGGTGTTCCT ACCTTACCAA TGCAATTTGA
5501 GTCACACTAA GATATTGCTT GAGCCCGAGA GCATGTCCAA GGTGAACCTG
5551 AACGGGGTGT TTGACATGAC CATGAAGATC TGGAAGGTGC TGAGGTACGA
5601 TGAGACCCGC ACCAGGTGCA GACCCTGCGA GTGTGGCGGT AAACATATTA
5651 GGAACCAGCC TGTGATGCTG GATGTGACCG AGGAGCTGAG GCCCGATCAC
5701 TTGGTGCTGG CCTGCACCCG CGCTGAGTTT GGCTCTAGCG ATGAAGATAC
5751 AGATTGAGGT ACTGAAATGG AATTCCTCTA GTGATGATGA GGCTACTGCT
5801 GACTCTCAAC ATTCTACTCC TCCAAAAAAG AAGAGAAAGG TAGAAGACCC
5851 CAAGGACTTT CCTTCAGAAT TGCTAAGTTT TTTGAGTCAT GCTGTGTTTA
5901 GTAATAGAAC TCTTGCTTGC TTTGCTATTT ACACCACAAA GGAAAAAGCT
5951 GCACTGCTAT ACAAGAAAAT TATGGAAAAA TATTCTGTAA CCTTTATAAG
6001 TAGGCATAAC AGTTATAATC ATAACATACT GTTTTTTCTT ACTCCACACA
6051 GGCATAGAGT GTCTGCTATT AATAACTATG CTCAAAAATT GTGTACCTTT
6101 AGCTTTTTAA TTTGTAAAGG GGTTAATAAG GAATATTTGA TGTATAGTGC
6151 CTTGACTAGA GATCATAATC AGCCATACCA CATTTGTAGA GGTTTTACTT
6201 GCTTTAAAAA ACCTCCCACA CCTCCCCCTG AACCTGAAAC ATAAAATGAA
6251 TGCAATTGTT GTTGTTAACT TGTTTATTGC AGCTTATAAT GGTTACAAAT
6301 AAAGCAATAG CATCACAAAT TTCACAAATA AAGCATTTTT TTCACTGCAT
6351 TCTAGTTGTG GTTTGTCCAA ACTCATCAAT GTATCTTATC ATGTCTGGAT
6401 CCACTAGTTC TAGAGCGGCC GCCACCGCGG TGGAGCTCCA ATTCGCCCTA
6451 TAGTGAGTCG TATTACGCGC GCTCACTGGC CGTCGTTTTA CAACGTCGTG
6501 ACTGGGAAAA CCCTGGCGTT ACCCAACTTA ATCGCCTTGC AGCACATCCC
6551 CCTTTCGCCA GCTGGCGTAA TAGCGAAGAG GCCCGCACCG ATCGCCCTTC
6601 CCAACAGTTG CGCAGCCTGA ATGGCGAATG GGACGCGCCC TGTAGCGGCG
6651 CATTAAGCGC GGCGGGTGTG GTGGTTACGC GCAGCGTGAC CGCTACACTT
6701 GCCAGCGCCC TAGCGCCCGC TCCTTTCGCT TTCTTCCCTT CCTTTCTCGC
6751 CACGTTCGCC GGCTTTCCCC GTCAAGCTCT AAATCGGGGG CTCCCTTTAG
6801 GGTTCCGATT TAGTGCTTTA CGGCACCTCG ACCCCAAAAA ACTTGATTAG
6851 GGTGATGGTT CACGTAGTGG GCCATCGCCC TGATAGACGG TTTTTCGCCC
6901 TTTGACGTTG GAGTCCACGT TCTTTAATAG TGGACTCTTG TTCCAAACTG
- 3? .
6951 GAACAACACT CAACCCTATC TCGGTCTATT CTTTTGATTT ATAAGGGATT
7001 TTGCCGATTT CGGCCTATTG GTTAAAAAAT GAGCTGATTT AACAAAAATT
7051 TAACGCGAAT TTTAACAAAA TATTAACGCT TACAATTTAG

Claims (22)

1. Permanentní buněčná linie amniocytů, které obsahují alespoň jednu nukleovou kyselinu, io která exprimuje genové produkty adenovirových ůseků ΕIA a EIB.
2. Buněčná linie podle nároku 1. kde alespoň jedna nukleová kyselina dále způsobuje expresi genových produktů adenovirových ůseků Ε2Λ. E2B a/nebo E4 a/nebo Cre rekombinázy.
15
3. Buněčná linie podle nároku 1 nebo 2, kde exprese genového produktu useku El A je pod kontrolou konstitutivního promotoru, výhodné promotoru fosfoglyccrátkinázy (PGK).
4. Buněčná linie podle kteréhokoliv z nároků 1 až 3. kde exprese genového produktu/genovyeh produktů úseku EIB je pod kontrolou adenoviroveho promotoru, výhodně adenoviroveho EIB promotoru.
5. Buněčná linie podle kteréhokoliv z nároků 1 až 4, kde adenovirové genové produkty pocházejí z humánního adenoviru typu 5.
25
6. Buněčná linie podle kteréhokoli v z nároků 1 až 5. která je humánní buněčná linie.
7. Způsob přípravy permanentní buněčné linie amniocytů. vyznačující se t í m . že zahrnuje krok transfekce amniocytů alespoň jednou nukleovou kyselinou, která způsobuje e x pre s i aden ov i ro v v e h ge n o vých p rod u k t ů úseku Ε1A a ů se ku EIB.
8. Způsob podle nároku 7, vy z n a č u j í e í se t í ni, že sc užijí primární amnioeyty, konkrétně humánní primární amnioeyty.
9. Způsob podle nároku 7 nebo 8, v y z n a č u j í e í se t í m , že nukleová kyselina se užije 55 ve formě expresního vektoru.
10. Způsob podle kteréhokoliv z nároků 7 až 9, v y z n a č u j í c í sc t í m , že exprese genového produktu úseku El A je pod kontrolou konstitutivního promotoru, výhodně promotoru fosfoglyeerátkinázy, PGK, a exprese genového produktu/genovýeh produktů, úseku EIB je pod
40 kontrolou adenoviroveho promotoru, výhodně adenoviroveho Ε1B promotoru.
11. Způsob podle kteréhokoliv z nároků 7 až 10, v y z n a č u j í c í se t í m , že transfekce amniocytů a/nebo výsledné buněčné linie navíc způsobuje expresi genových produktů adenovirových úseků E2A a/nebo E2B a/nebo E4 a/nebo Crc rekombinázy.
12. Způsob podle kteréhokoliv z nároků 7 až 1 !, v y z n a Č u j í c í se t ί iti, že adenovirové genové produkty pocházejí z humánního adenoviru typu 5.
13. Permanentní buněčná linie amniocytů. kterou lze připravit způsobem podle kteréhokoliv 50 z nároků 7 až 12.
14. Permanentní buněčná linie amniocytů N52.E6 DSM ACC2416.
15. Použití amniocytů pro přípravu adeno v i rem-trans formované permanentní buněčné linie 5 amniocytů.
16. Použití adenovirových genových produktů úseků EIA a E1B pro přípravu permanentní buněčné linie amniocytů.
io
17. Použití permanentní buněčné linie amniocytů pro produkci vektorů pro přenos genů a/nebo adenovirových mulanl.
18. Použití podle nároku 17 pro produkci adenovirových vektorů, vektorů AAV. adeno-asociované viry, ret rov i ro vých vektorů, len ti virových vektorů, chimérických vektorů adeno virus-A A V.
η chimérických vektorů adenovirus-retrovirus a/nebo chimérických vektorů adenovirus-lentivirus.
19. Použití podle nároku 18. kdy adenovirové vektory jsou adenovirové vektory první generace, adenovirové vektory druhé generace, adenovirové vektory s velkou kapacitou pro DNA a/nebo deletované adenovirové vektory.
2(1
20. Použití podle kteréhokoliv z nároku 17 až 19 pro produkci vektorů pro přenos genů s modifikovaným tropismem a/nebo adenovirových mutant s modifikovaným iropismem.
21. Použití podle kteréhokoliv z nároků 17 až 20, kdy buněčná linie amniocytů je definována 25 v kterémkoliv z nároků I až 6, 13 nebo 14.
22. Způsob produkce vektorů pro přenos genů a/nebo adenovirových mutant. vyznačující s c tím. že se užije permanentní buněčná linie amniocytů.
CZ20021709A 1999-11-18 2000-11-07 Permanentní bunecná linie amniocytu, zpusob její prípravy a její použití k produkci vektoru pro prenos genu CZ300124B6 (cs)

Applications Claiming Priority (1)

Application Number Priority Date Filing Date Title
DE19955558A DE19955558C2 (de) 1999-11-18 1999-11-18 Permanente Amniozyten-Zelllinie, ihre Herstellung und Verwendung zur Herstellung von Gentransfervektoren

Publications (2)

Publication Number Publication Date
CZ20021709A3 CZ20021709A3 (cs) 2002-08-14
CZ300124B6 true CZ300124B6 (cs) 2009-02-18

Family

ID=7929523

Family Applications (1)

Application Number Title Priority Date Filing Date
CZ20021709A CZ300124B6 (cs) 1999-11-18 2000-11-07 Permanentní bunecná linie amniocytu, zpusob její prípravy a její použití k produkci vektoru pro prenos genu

Country Status (16)

Country Link
EP (1) EP1230354B1 (cs)
JP (1) JP4456790B2 (cs)
CN (1) CN100412201C (cs)
AT (1) ATE257512T1 (cs)
AU (1) AU784003B2 (cs)
CA (1) CA2391591C (cs)
CZ (1) CZ300124B6 (cs)
DE (2) DE19955558C2 (cs)
DK (1) DK1230354T3 (cs)
ES (1) ES2211647T3 (cs)
HU (1) HU227440B1 (cs)
IL (2) IL149291A0 (cs)
PL (1) PL205966B1 (cs)
PT (1) PT1230354E (cs)
TR (1) TR200400402T4 (cs)
WO (1) WO2001036615A2 (cs)

Families Citing this family (70)

* Cited by examiner, † Cited by third party
Publication number Priority date Publication date Assignee Title
EP1528101A1 (en) * 2003-11-03 2005-05-04 ProBioGen AG Immortalized avian cell lines for virus production
WO2005080556A2 (en) 2004-02-23 2005-09-01 Crucell Holland B.V. Virus purification methods
ATE412737T1 (de) 2005-04-11 2008-11-15 Crucell Holland Bv Virusreinigung mit ultrafiltration
DE102005054628A1 (de) * 2005-11-16 2007-05-24 Cevec Pharmaceuticals Gmbh Verfahren zur Herstellung von permanenten humanen Zelllinien
CA2661748C (en) 2006-08-28 2016-02-09 Alex Eon-Duval Process for the purification of fc-containing proteins
NZ593235A (en) 2008-11-03 2013-02-22 Crucell Holland Bv Method for the production of recombinant adenovirus serotype 35
DE102009003439A1 (de) 2009-02-05 2010-08-26 Cevec Pharmaceuticals Gmbh Neue permanente humane Zelllinie
ES2445713T3 (es) 2009-10-15 2014-03-04 Crucell Holland B.V. Proceso para la purificación de adenovirus a partir de cultivos de alta densidad celular
EP2488636B1 (en) 2009-10-15 2014-03-12 Crucell Holland B.V. Method for the purification of adenovirus particles from high cell density cultures
CN102762721B (zh) 2010-02-15 2015-03-11 克鲁塞尔荷兰公司 用于生产Ad26腺病毒载体的方法
AU2011307655B2 (en) 2010-08-16 2015-12-17 Cevec Pharmaceuticals Gmbh Permanent human amniocyte cell lines for producing influenza viruses
JP5969044B2 (ja) * 2011-11-24 2016-08-10 バイロメッド カンパニー リミテッド アデノウイルス生産新規細胞株及びその用途
US8932607B2 (en) 2012-03-12 2015-01-13 Crucell Holland B.V. Batches of recombinant adenovirus with altered terminal ends
PL2825640T3 (pl) 2012-03-12 2016-10-31 Partie rekombinowanych adenowirusów o zmienionych końcach
WO2013139911A1 (en) 2012-03-22 2013-09-26 Crucell Holland B.V. Vaccine against rsv
EP2662451A1 (en) * 2012-05-07 2013-11-13 Stefan Kochanek Nucleic acid construct and use of the same
US20150259387A1 (en) * 2012-10-19 2015-09-17 Cevec Pharmaceuticals Gmbh Production of a hcmv based vaccine in human amniocyte cell lines
EP2722337A1 (en) * 2012-10-19 2014-04-23 CEVEC Pharmaceuticals GmbH Production of a HCMV based vaccine in human amniocyte cell lines
PT2988780T (pt) 2013-04-25 2019-03-25 Janssen Vaccines & Prevention Bv Polipeptídeos f de pré-fusão do rsv solúveis estabilizados
CN105408348B (zh) 2013-06-17 2021-07-06 扬森疫苗与预防公司 稳定化的可溶性融合前rsv f多肽
WO2015000856A1 (de) 2013-07-01 2015-01-08 Charité - Universitätsmedizin Berlin Immortalisierte humane chorionzelllinie sowie verfahren zur immortalisierung humaner chorionzellen
CA2965562C (en) 2014-11-04 2023-11-21 Janssen Vaccines & Prevention B.V. Therapeutic hpv16 vaccines
EP3042952A1 (en) 2015-01-07 2016-07-13 CEVEC Pharmaceuticals GmbH O-glycan sialylated recombinant glycoproteins and cell lines for producing the same
US10570417B2 (en) 2015-04-14 2020-02-25 Janssen Vaccines & Prevention B.V. Recombinant adenovirus expressing two transgenes with a bidirectional promoter
EA035909B1 (ru) 2015-07-07 2020-08-31 Янссен Вэксинс Энд Превеншн Б.В. Стабилизированные растворимые f-полипептиды rsv до слияния
EP3821906A1 (en) 2015-07-07 2021-05-19 Janssen Vaccines & Prevention B.V. Vaccine against rsv comprising modified f polypeptide
EA037295B1 (ru) 2015-08-20 2021-03-05 Янссен Вэксинс Энд Превеншн Б.В. Терапевтические вакцины против hpv18
KR102500970B1 (ko) 2016-04-05 2023-02-17 얀센 백신스 앤드 프리벤션 비.브이. Rsv에 대한 백신
PH12022552125A1 (en) 2016-04-05 2023-04-12 Janssen Vaccines & Prevention Bv Stabilized soluble pre-fusion rsv f proteins
SG11201808809PA (en) 2016-05-02 2018-11-29 Janssen Vaccine & Prevention B V Therapeutic hpv vaccine combinations
CN109154000B (zh) 2016-05-12 2022-07-05 扬森疫苗与预防公司 有效和平衡的双向启动子
WO2017207480A1 (en) 2016-05-30 2017-12-07 Janssen Vaccines & Prevention B.V. Stabilized pre-fusion rsv f proteins
US11001858B2 (en) 2016-06-20 2021-05-11 Janssen Vaccines & Prevention B.V. Potent and balanced bidirectional promoter
US10744196B2 (en) 2016-07-14 2020-08-18 Janssen Vaccines & Prevention B.V. HPV vaccines
MX2019009316A (es) 2017-02-09 2019-09-19 Janssen Vaccines & Prevention Bv Promotor corto y potente para la expresion de genes heterologos.
EP3382014A1 (en) 2017-03-29 2018-10-03 CEVEC Pharmaceuticals GmbH Recombinant glycoproteins with reduced antennary fucosylation
US11229692B2 (en) 2017-05-17 2022-01-25 Janssen Vaccines & Prevention B.V. Methods and compositions for inducing protective immunity against RSV infection
EA202090738A1 (ru) 2017-09-15 2020-06-10 Янссен Вэксинс Энд Превеншн Б.В. Способ безопасного индуцирования иммунитета против rsv
WO2019086466A1 (en) 2017-10-31 2019-05-09 Janssen Vaccines & Prevention B.V. Adenovirus and uses thereof
AU2018357912B2 (en) 2017-10-31 2023-11-09 Janssen Vaccines & Prevention B.V. Adenovirus and uses thereof
AU2018359492B2 (en) 2017-10-31 2023-12-14 Janssen Vaccines & Prevention B.V. Adenovirus and uses thereof
SG11202003398SA (en) 2017-10-31 2020-05-28 Janssen Vaccines & Prevention Bv Adenovirus vectors and uses thereof
PE20211469A1 (es) 2018-11-13 2021-08-05 Janssen Vaccines And Prevention B V Proteinas f de prefusion del vrs estabilizadas
TWI852977B (zh) 2019-01-10 2024-08-21 美商健生生物科技公司 前列腺新抗原及其用途
EP3736286A1 (en) 2019-05-09 2020-11-11 Biotest AG Single chain factor viii molecule
WO2020229579A1 (en) 2019-05-15 2020-11-19 Janssen Vaccines & Prevention B.V. Prophylactic treatment of respiratory syncytial virus infection with an adenovirus based vaccine
AU2020275455A1 (en) 2019-05-15 2021-12-09 Janssen Vaccines & Prevention B.V. Co-administration of seasonal influenza vaccine and an adenovirus based respiratory syncytial virus vaccine
EP3785726A1 (en) 2019-09-02 2021-03-03 Biotest AG Factor viii protein with increased half-life
AU2020342349A1 (en) 2019-09-02 2022-03-03 Biotest Ag Factor VIII protein with increased half-life
BR112022005268A2 (pt) 2019-10-03 2022-08-16 Janssen Vaccines & Prevention Bv Vetores adenovirais e usos dos mesmos
AU2020385683A1 (en) 2019-11-18 2022-06-30 Janssen Biotech, Inc. Vaccines based on mutant CALR and JAK2 and their uses
TW202144388A (zh) 2020-02-14 2021-12-01 美商健生生物科技公司 在卵巢癌中表現之新抗原及其用途
TW202144389A (zh) 2020-02-14 2021-12-01 美商健生生物科技公司 在多發性骨髓瘤中表現之新抗原及其用途
WO2021165226A1 (en) 2020-02-17 2021-08-26 Biotest Ag Subcutaneous administration of factor viii
EP4176087A1 (en) 2020-07-06 2023-05-10 Janssen Biotech, Inc. A method for determining responsiveness to prostate cancer treatment
US12295997B2 (en) 2020-07-06 2025-05-13 Janssen Biotech, Inc. Prostate neoantigens and their uses
WO2022009049A1 (en) 2020-07-06 2022-01-13 Janssen Biotech, Inc. Prostate neoantigens and their uses
HRP20250766T1 (hr) 2020-10-15 2025-08-15 F. Hoffmann - La Roche Ag Konstrukti nukleinske kiseline za transkripciju va rna
MX2023004178A (es) 2020-10-15 2023-05-03 Hoffmann La Roche Construcciones de acido nucleico para la activacion simultanea de genes.
KR20240099288A (ko) 2021-10-18 2024-06-28 리제너론 파마슈티칼스 인코포레이티드 아데노바이러스-연관 바이러스 폴리뉴클레오티드를 포함하는 진핵세포
EP4508241A1 (en) 2022-04-13 2025-02-19 F. Hoffmann-La Roche AG Method for determining aav genomes
WO2023227438A1 (en) 2022-05-23 2023-11-30 F. Hoffmann-La Roche Ag Raman-based method for the differentiation of aav particle serotype and aav particle loading status
CN119301260A (zh) 2022-06-03 2025-01-10 豪夫迈·罗氏有限公司 用于生产重组aav颗粒的方法
AR129895A1 (es) 2022-07-14 2024-10-09 Hoffmann La Roche Método para producir partículas de aav recombinantes
WO2024056561A1 (en) 2022-09-12 2024-03-21 F. Hoffmann-La Roche Ag Method for separating full and empty aav particles
CN120641755A (zh) 2023-02-07 2025-09-12 豪夫迈·罗氏有限公司 用于检测抗aav颗粒抗体的方法
WO2024194280A1 (en) 2023-03-21 2024-09-26 F. Hoffmann-La Roche Ag Method for the production of recombinant aav particle preparations
CN117487761A (zh) * 2023-09-25 2024-02-02 南京农业大学 表达Cre基因猪骨髓巨噬细胞系的构建方法及其应用
WO2025158316A1 (en) 2024-01-26 2025-07-31 Janssen Biotech, Inc. Ovarian neoantigens and use thereof
WO2025168663A1 (en) 2024-02-09 2025-08-14 F. Hoffmann-La Roche Ag Method for producing recombinant adeno-associated viral particles

Citations (1)

* Cited by examiner, † Cited by third party
Publication number Priority date Publication date Assignee Title
WO1997000326A1 (en) * 1995-06-15 1997-01-03 Introgene B.V. Packaging systems for human recombinant adenovirus to be used in gene therapy

Patent Citations (1)

* Cited by examiner, † Cited by third party
Publication number Priority date Publication date Assignee Title
WO1997000326A1 (en) * 1995-06-15 1997-01-03 Introgene B.V. Packaging systems for human recombinant adenovirus to be used in gene therapy

Non-Patent Citations (1)

* Cited by examiner, † Cited by third party
Title
Plouzek C.A. et al.: Isolation and characterization of a human amnion epithelial cell line that expresses the pregnancy-specific beta-1 glykoprotein gene", Endocrinology, 129(2): 950-958, 1991 *

Also Published As

Publication number Publication date
DE19955558A1 (de) 2001-06-07
CA2391591A1 (en) 2001-05-25
DE19955558C2 (de) 2003-03-20
CN100412201C (zh) 2008-08-20
CZ20021709A3 (cs) 2002-08-14
WO2001036615A2 (de) 2001-05-25
AU784003B2 (en) 2006-01-12
PL357495A1 (en) 2004-07-26
PL205966B1 (pl) 2010-06-30
HUP0203387A3 (en) 2005-07-28
WO2001036615A3 (de) 2002-01-10
CA2391591C (en) 2008-12-30
PT1230354E (pt) 2004-04-30
JP2003514526A (ja) 2003-04-22
CN1433476A (zh) 2003-07-30
IL149291A (en) 2008-11-26
DK1230354T3 (da) 2004-03-22
HUP0203387A2 (hu) 2002-12-28
ES2211647T3 (es) 2004-07-16
ATE257512T1 (de) 2004-01-15
AU1699001A (en) 2001-05-30
EP1230354A2 (de) 2002-08-14
EP1230354B1 (de) 2004-01-07
TR200400402T4 (tr) 2004-03-22
JP4456790B2 (ja) 2010-04-28
HU227440B1 (en) 2011-06-28
DE50004995D1 (de) 2004-02-12
IL149291A0 (en) 2002-11-10

Similar Documents

Publication Publication Date Title
AU784003B2 (en) Permanent amniocyte cell line, the production thereof and its use for producing gene transfer vectors
US6558948B1 (en) Permanent amniocytic cell line, its production and use for the production of gene transfer vectors
ES2966692T3 (es) Vectores de virus adenoasociados poliploides y métodos de fabricación y uso de los mismos
US20090098599A1 (en) Adenovirus vectors, packaging cell lines, compositions, and methods for preparation and use
Wu et al. A 50-kDa membrane protein mediates sialic acid-independent binding and infection of conjunctival cells by adenovirus type 37
KR20010034487A (ko) 섬유 혹의 hi 루프내에 이종성 펩타이드 에피토프를함유하는 아데노바이러스 벡터
US7456008B2 (en) Modified virus comprising one or more non-native polypeptides
CN113950526A (zh) 通过靶向体内表观遗传阻遏实现的持久镇痛
AU2001270879A1 (en) Modified virus having altered tropism
WO2000042208A1 (en) Adenovirus vectors, packaging cell lines, compositions, and methods for preparation and use
CN114008209A (zh) Aav介导的枫糖尿症(msud)基因疗法
AU2001263689B2 (en) Modified bovine adenovirus having altered tropism
CN114846141B (zh) 一种分离的核酸分子及其应用
Murakami et al. Chimeric adenoviral vectors incorporating a fiber of human adenovirus 3 efficiently mediate gene transfer into prostate cancer cells
KR102208879B1 (ko) 핵산 구조 및 이의 용도
DE29924144U1 (de) Permanente Amniozyten-Zelllinie
FR2860004A1 (fr) Nouveau vecteur adenoviral pour l&#39;infection de cellules deficientes ou depourvues en recepteurs car
CN113462658A (zh) 重组新城疫病毒及制备方法、重组质粒、及其应用
CN109082443A (zh) 一种制备可实时检测间充质干细胞向成熟肝样细胞分化的细胞模型的方法
HK40061867A (en) Recombinant newcastle disease virus, preparation method, recombinant plasmid and application thereof
HK40061868A (en) Recombinant newcastle disease virus, preparation method, recombinant plasmid and application of recombinant newcastle disease virus
CN113462657A (zh) 重组新城疫病毒及制备方法、重组质粒、及其应用
Class et al. Patent application title: NUCLEIC ACID CONSTRUCT AND USE OF THE SAME Inventors: Stefan Kochanek (Ulm, DE) Stefan Kochanek Tanja Lucas (Regensburg, DE) Claudia Kueppers (Weil Am Rhein, DE)
CN116768983A (zh) 一种用于慢性乙型肝炎预防和/或治疗的蛋白、编码基因、重组腺相关病毒及其应用
Coughlan Transductional retargeting of human adenovirus type 5 to ανβ6 integrin for cancer gene therapy

Legal Events

Date Code Title Description
MM4A Patent lapsed due to non-payment of fee

Effective date: 20181107