CZ297975B6

CZ297975B6 - Farmaceutická kombinace antagonisty receptoru proangiotensin II a epoxymexrenonu pro lécení kardiovaskulárních poruch

Info

Publication number: CZ297975B6
Application number: CZ0385097A
Authority: CZ
Inventors: C. Alexander@John; R. Schuh@Joseph; J. Gorczynski@Richard
Original assignee: G. D. Searle & Co.
Priority date: 1995-06-07
Filing date: 1996-06-05
Publication date: 2007-05-09
Also published as: US6653306B1; EP0831910A1; IL122242A; NZ310730A; NO318184B1; RO118046B1; ATE209047T1; DK0831910T3; CA2224079A1; CN1142793C; EP0831910B1; BR9609066A; ES2167571T3; NO975741D0; AU725689B2; JPH11507627A; AU6157796A; RU2166330C2; DE69617235T2; IL122242A0

Abstract

Resením je farmaceutická kombinace zahrnující terapeuticky úcinné mnozství antagonisty receptoru pro angiotensin II a epoxysteroidního antagonisty receptoru pro aldosteron epoxymexrenonu. Kombinace je urcena pro lécení kardiovaskulárních poruch.

Description

Farmaceutická kombinace antagonisty receptoru pro angiotensin II a epoxymexrenonu pro léčení kardiovaskulárních poruch (57) Anotace:

Řešením je farmaceutická kombinace zahrnující terapeuticky účinné množství antagonisty receptoru pro angiotensin II a epoxysteroidního antagonisty receptoru pro aldosteron epoxymexrenonu. Kombinace je určena pro léčení kardiovaskulárních poruch.

Farmaceutická kombinace antagonisty receptorů pro angiotensin II a epoxymexrenonu pro léčení kardiovaskulárních poruch

Oblast techniky

Kombinace epoxy-steroidních antagonistů receptorů aldosteronu a receptorů pro angiotensin lije popsána pro léčbu oběhových poruch, včetně kardiovaskulárních nemocí, například hypertenze, městnavého srdečního selhání, srdeční hypertrofie, cirhózy a ascites. Středem pozornosti jsou léčby používající steroidní sloučeninu obsahující epoxy skupinu jako antagonistů receptorů aldosteronu, například epoxymexrenon v kombinaci se sloučeninou antagonisty receptorů pro angiotensin II.

Stav techniky

Myokardiální (nebo srdeční) selhání, ať je důsledkem předchozího infarktu myokardu, srdeční nemoci spojené s hypertenzí nebo primární kardiomyopatie, je hlavním celosvětovým zdravotním problémem. Incidence symptomů srdečního selhání za poslední období stále vzrůstá.

V klinických termínech se dekompenzované srdeční selhání skládá ze souboru znaků a symptomů, které pocházejí z městnavých orgánů a hypoperfundovaných tkání a formuje syndrom městnavého srdečního selhání (CHF). Městnání je zapříčiněno povětšinou zvýšením venózního tlaku a neadekvátní exkrecí sodíku (Na⁺), která je závislá na příjmu Na⁺ ve stravě a je významně závislá na hladině aldosteronu (ALDO) v krevním oběhu. Abnormální retence Na⁺ se projevuje u epiteliálních buněk všech nefronů včetně poslední části distálních tubulů a korových sběrných kanálků, kde jsou přítomny ALDO receptory.

ALDO je nejsilnější mineralokortikoidní hormon v těle. Termín mineralokortikoid znamená, že steroidní hormon má aktivitu regulující minerály. Podporuje reabsorpci Na⁺ nejenom v ledvinách, ale také z dolní části gastrointestinálního traktu, slinných a potních žláz. Každá z nich reprezentuje klasickou ALDO-responsivní tkáň. ALDO reguluje Na⁺ a vodní resorpci a exkrecí draslíku (K⁺) a hořčíku (Mg²⁺).

ALDO může také vyvolat odezvu v neepiteliálních buňkách. Chronická elevace hladiny ALDO v plazmě vyvolává nevhodný poměr v příjmu Na⁺ potravou. Tyto reakce mohou mít opačné důsledky na kardiovaskulární systém. Z toho důvodu ALDO může přispět k postupnému myokardiálnímu selhání z mnoha příčin.

Mnoho faktorů reguluje syntézy ALDO a metabolismus, z nichž velká část se účastní u pacientů se selháváním myokardu. Tyto včetně reninu, stejně tak jako faktory nezávislé na reninu (například K⁺, ACTH) podporují syntézu ALDO. Průtok krve játry pomocí regulace clearance cirkulujícího ALDO pomáhá určit jeho koncentraci v plazmě, což je důležitý faktor u srdečného selhání charakterizovaného redukcí srdečního výdeje a průtoku krve játry.

Renin-angiotensin-aldosteronový systém (RAAS) je jeden z hormonálních mechanismů zahrnutých v regulaci homeostázy tlak/objem a také ve vývoji hypertenze. Aktivace renin-angiotensin-aldosteronového systému začíná reninovou sekrecí z juxtaglomerulámích buněk v ledvinách a kulminuje ve vytvoření angiotensinu II, který je primárně aktivní složkou tohoto systému. Tento oktapeptid, angiotensin II, je silný vazokonstriktor a také vytváří další fyziologické efekty, například stimulaci sekrece aldosteronu, podněcuje retenci sodíku a tekutin, inhibuje sekreci reninu, vzrůstání aktivity sympatického nervového systému, stimuluje sekreci vazopresinu, zapříčiňuje pozitivně inotropní efekt a moduluje další hormonální systémy.

-1 CZ 297975 B6

Předchozí studie ukázaly, že antagonizující vazba angiotensinu II na jeho receptory je možná cesta k inhibici renin-angiotensinového systému, dávající hlavní roli těm, z oktapeptidů, která zprostředkují vliv na renin-angiotensinový systém prostřednictvím interakce s různými tkáňovými receptory. Známe některé antagonisty angiotensinu II, většina z nich jsou přírodní peptidy. Jako peptidické sloučeniny jsou omezeně použitelné pro nedostatek orální biologické dostupnosti nebo pro krátký čas působení. Také komerčně dostupní peptidový antagonisté angiotensinu II (například Saralasin) mají signifikantní reziduální agonistickou aktivitu, která dále limituje jejich terapeutické použití.

Jsou známy nepeptidové sloučeniny s antagonistickými vlastnostmi proti angiotensinu II. Například, dříve popsané z takových nepeptidových sloučenin zahrnovaly sodnou sůl 2-n-butyl-4chlor-l-(2-chlorbenzyl)imidazol-5-octové kyseliny, která se vyznačuje specifickou kompetitivní aktivitou antagonisty angiotensinu II, jak je ukázáno v sériích vazebných pokusů, funkčních zkouškách a testech in vivo. (P. C. Wong a kol., J. Pharmacol. Exp. Ther., 247(1), 1-7(1988)). Také sodná sůl 2-butyl-4-chlor-l-(2-nitrobenzyl)imidazol-5-octové kyseliny se vyznačuje specifickou kompetitivní aktivitou antagonisty angiotensinu II, jak ukázaly série vazebných pokusů, funkčních zkoušek a testů in vivo (A. T. Chiu a kol., European J. Pharmacol., 157, 3121(1988)). Bylo prokázáno, že skupina l-benzylimidazol-5-octových derivátů má kompetitivní účinky antagonisty angiotensinu II (A. T. Chiu a kol., J. Pharmacol. Exp. Ther., 250(3), 867-874 (1989)). Patent US 4 816 463 Blankeye a kol. popisuje skupinu 4,5,6,7-tetrahydro-lH-imidazo(4,5-c)-tetrahydro-pyridinových derivátů používaných jako antihypertenziva, některé z nich jsou známy antagonismem vazby značeného angiotensinu II na adrenalinový receptor krysího preparátu a takto mohou způsobit signifikantní sestup středního arteriálního tlaku u živých hypertenzních krys. Další skupiny nepeptidových antagonistů angiotensinu II byly charakterizovány podle molekul majících bifenylmethylovou část vázanou k heterocyklické části. Například, EP253 310 publikovaný 20. ledna 1988, popisuje série aralkylimidazolových sloučenin, včetně zejména skupiny bifenylmethyl substituovaných imidazolů, jako antagonistů receptoru pro angiotensin II. EP 323 841 publikovaný 12. července 1989 popisuje čtyři třídy antagonistů angiotensinu II, přesněji bifenylmethylpyroly, bifenylmethylpyrazoly, bifenylmethyl-1,2,3-triazoly a bifenylmethyl 4-substituované-4H-l,2,4-triazoly, včetně sloučeniny 3,5-dibutyM-[{2'-karboxybifenyM-yl}methyl]^lH-l,2,4-triazol. Patent US 4 880 804 Cariniho a kol. popisuje skupinu bifenylmethylbenzimidazolových sloučenin jako blokátorů receptoru pro angiotensin II pro léčbu hypertenze a městnavého srdečního selhání.

Je známo mnoho léků blokujících aldosteronový receptor. Například, spironolakton je lék, který působí na mineralokortikoidní receptorové úrovni kompetitivně inhibiční receptorovou vazbou. Tato steroidní sloučenina bývá používána na blokování aldosteron-dependentního sodíkového transportu v distálním tubulu ledvin pro zmenšení otoků a na léčení esenciální hypertenze a primárního hyperaldosteronismu [F. Mantero a kol., Clin. Sci. Mol. Med., 45 (příl. 1), 219-224 str. (1973)]. Spinolakton je také běžně používán v léčbě dalších nemocí, které mají vztah k hyperaldosteronismu, například jatemí cirhózy a městnavého srdečního selhání [F. J. Saunders a kol., Aldactone; Spironolactone: A Comprehensive Review, Searle, New York (1978)]. Progresivně vzrůstající dávky spironolaktomu od 1 mg do 400 mg denně (tj., 1 mg/den, 5 mg/den, 20 mg/den) byly předepisovány pacientům, kteří nesnášeli spironolakton při léčbě cirhosy spojené s ascitem [P. A. Greenberger a kol., N. Eng. Reg. Allergy Proč., 7{4}, 343-345 (červenecsrpen, 1986)]. Bylo prokázáno, že vývoj fibrózy myokardu je citlivý na hladinu obou angiotensinu II a aldosteronu, a také že antagonista aldosteronu spironolakton brání myokardiální fíbróze u zvířecích modelů, čímž spojují aldosteron s excesivní depozicí kolagenu [D. Klug a kol., Am. J. Cardiol., 71(3), 46A-54A (1993)]. Spironolakton byl předveden v prevenci fibrózy u zvířecích modelů bez ohledu na vývoj hypertrofie levé komory a na přítomnost hypertenze [C. G. Brilla a kol., J. Mol. Cell. Cardiol., 25(5), 563-575 (1993)], Spironolakton v rozsahu dávek v rozmezí od 25 mg do 100 mg denně je používán k léčení hypokalemie indukované diuretiky, pokud je nedostatečné podávání perorální kaliové suplementace nebo dalších kalium-šetřících diet [Physians' Desk Reference, 46 vyd., str. 2153, Medical Economics Company lne., Montvale, N. J. (1992)].

-2CZ 297975 B6

Předchozí studie nám ukázaly, že inhibitory ACE inhibující renin-angiotensinový systém v zásadě kompletní blokádou formací z angiotensinu II. Mnoho ACE inhibitorů bylo klinicky používáno ke kontrole hypertenze. Zatímco ACE mohou efektivně kontrolovat hypertenzi, nežádoucí účinky jsou běžné včetně chronické kašle, kožní vyrážky, ztráty chuti, proteinurie a neutropenie.

Dále ačkoliv ACE inhibitory účinně blokují formaci angiotensinu II, hladiny aldosteronu nejsou dobře kontrolovány u určitých pacientů majících kardiovaskulárních onemocnění. Například, navzdory kontinuální ACE inhibici u pacientů s hypertenzí, kteří dostávají kaptopril, byly pozorovány postupné návraty hladin plazmatického aldosteronu k původním hodnotám [J. Staessen a kol., J. Endocrinol., 91, 457—465 (1981)]. Podobný efekt byl pozorován u pacientů s infarktem myokardu dostávajících zofenopril [C. Borghi a kol., J. Clin. Pharmacol., 33, 40Y5 (1993)]. Tento fenomén byl označen jako „únik aldosteronu“.

Další série steroidních typů antagonistů aldosteronových receptorů je rozšířena o epoxy-obsahující deriváty spironolaktonu. Například patent US 4 559 332 používaný Grobem a kol. popisuje 9α, 1 la-epoxy-obsahující deriváty spironolaktonu jako antagonisty aldosteronu používané jako diuretika. Tyto 9α, 1 la-epoxy steroidy byly hodnoceny na endokrinní efekty ve srovnání se spironolaktonem [M. de Gasparo a kol., J. Phar. Exp. Ther., 240(2), 650-656 (1987)].

Kombinace aldosteronových antagonistů a ACE inhibitorů byla zkoumána pro léčení srdečního selhání. Je známo, že mortalita je vyšší u pacientů s vyšší hladinou aldosteronu v plazmě, a že hladiny aldosteronu vzrůstají při progresu srdečního selhání (CHF) v důsledku aktivace reninangiotensinového systému (RAAS). Rutinní používání diuretik může dále zvyšovat hladiny aldosteronu. ACE inhibitory shodně inhibují produkci angiotensinu II, ale uplatňují jen mírný a přechodný antialdosteronový účinek.

Kombinování ACE inhibitorů a spironolaktonu bylo navrhováno, aby došlo ke značné inhibici celého RAAS. Například, kombinace enalaprilu a spironolaktonu byla předepisována ambulantním pacientům s monitorováním krevního tlaku [P. Poncelet a kol., Am. J. Cardiol., 65(2), 33K35K (1990)]. Ve studii s 90 pacienty byla předepisována kombinace kaptoprilu a spironolaktonu a byla nalezena účinná kontrola refraktemího srdečního selhávání (CHF) bez vážného výskytu hyperkalemie [U. Dahlstrom a kol., Am. J. Cardiol., 71,29A-33A (21. ledna 1993)]. Společné podávání spironolaktonu s ACE inhibitory bylo popsáno jako vysoce účinné u 13 ze 16 pacientů trpících městnavým srdečním selháváním. [A. A. van Vliet a kol., Am. J. Cardiol., 71, 21A-28A (21. ledna 1993)]. Klinické zlepšení bylo popsáno u pacientů, kteří dostávali spironolakton společně s ACE inhibitorem enalaprilem, ačkoliv tyto zprávy uvádějí, že jsou potřebné kontrolní studie, které určí nejnižší účinnou dávku a poznají, který pacient by měl největší prospěch z kombinované léčby. [F. Zannad, Am. J. Cardiol., 71(3), 34A-39A (1993)].

Kombinace antagonistů receptoru pro angiotensin II a antagonistů receptoru pro aldosteron jsou známy. Například PCT přihláška US 91/09362 publikovaná 25. června 1992 popisuje léčení hypertenze používající kombinaci sloučeniny imidazol obsahujícího antagonisty angiotensinu II a diuretika, například spironolaktonu.

Podstata vynálezu

Kombinační léčba zahrnující terapeuticky účinné množství epoxy-steroidních antagonistů receptoru pro aldosteron a terapeuticky účinné množství antagonistů receptoru pro angiotensin II je využívána pro léčení poruch cirkulace, včetně kardiovaskulárních poruch jako je hypertenze, městnavé srdeční selhávání, cirhóza a ascites.

Obrat „antagonista receptoru pro angiotensin II“ zahrnuje jednu nebo více sloučenin nebo agens, které mají schopnost interakce s receptorovými pozicemi umístěnými v různých lidských tkáních, které mají pozice pro receptor s relativně vysokou afinitou pro angiotensin II a jejichž receptorová pozice je spojena se zprostředkováním jedné nebo více biologických funkcí nebo činností,

-3CZ 297975 B6 například vazokonstrikce nebo vazorelaxace, zprostředkování sodíku ledvinami a retence tekutin, aktivity sympatického nervového systému a modulace sekrece různých substancí, například aldosteronu, vasopresinu a reninu, ke snižování krevního tlaku u vnímavých osob nebo postižených zvýšeným krevním tlakem. Interakce antagonisty receptorů pro angiotensin II s těmito receptorovými pozicemi může být charakterizována také jako „kompetitivní“ (např. překonatelná) nebo jako „nepřekonatelná“. Tyto termíny „kompetitivní“ a „nepřekonatelná“ charakterizují relativní poměry, rychlejší pro první termín a pomalejší pro druhý termín, v kterých se sloučeniny antagonistů disociují vazby s receptorovými pozicemi.

Obrat „epoxy-steroidní antagonista receptorů pro aldosteron“ zahrnuje jedno nebo více agens nebo sloučenin charakterizovaných steroidním typem jádra a majících epoxy skupinu připojenou k jádru a toto agens nebo sloučenina jsou vázány k aldosteronovému receptorů jako kompetitivní inhibitor účinku aldosteronu samého v receptorové pozici, tak i modulací receptorem zprostředkované aktivity aldosteronu.

Obrat „kombinační léčba“, definuje použití antagonistů angiotensinu II, jako například candesartanu, valsartanu, losartanu, eprosartanu, irbesartanu, tasosartanu, telmisartanu, saprisartanu a zolasartanu nebo 5—[2—[5—[(3,5—dibuty 1—1 H-l,2,4-triazol-l-yl)methyl]-2-pyridinyl]fenyl-l Htetrazol a epoxy-steroidního antagonisty receptorů pro aldosteron, zahrnuje podávání antagonistů postupně v režimu, který zajistí prospěšný účinek lékové kombinace a zahrnuje společné podávání antagonistických agens, jako například v jedné kapsli s určitým poměrem aktivních složek nebo v několika kapslích, zvlášť pro každého antagonistů.

Obrat „terapeuticky účinný“ zahrnuje množství každého antagonistického agens pro použití v kombinační léčbě, jež dosáhne redukce hypertenze se zlepšením v srdeční dostatečnosti redukcí nebo prevencí, například progrese městnavého srdečního selhávání.

Další kombinační léčba, která je předmětem zájmu, by se měla skládat hlavně ze tří aktivních agens, přesněji, antagonisty angiotensinu II, agens antagonisty receptorů pro aldosteron a diuretika.

Co se týče kombinace agens antagonisty angiotensinu II a antagonisty ALDO, tyto agens by měly být používány v hmotnostním poměru v rozsahu od asi 0,5 ku jedné až k 20 ku jedné agens antagonisty angiotensinu II k agens pro aldosteronový receptor. Výhodný rozsah těchto dvou agens (antagonisty angiotensinu II k antagonistů pro ALDO) by měl být od jedna ku jedné do patnáct ku jedné, zatímco s výhodou by mělo být rozmezí od jedna ku jedné do pět ku jedné, v konečné závislosti na výběru antagonisty angiotensinu II a ALDO antagonisty. Diuretické agens může být přítomno v poměrovém rozmezí 0,1 ku jedné do deset ku jedné (AII antagonista ku diuretiku).

Epoxy-steroidní sloučenina antagonisty receptorů pro aldosteron vhodná pro kombinační terapii sestává ze sloučenin majících steroidní jádro substituováno skupinou typu epoxy.

Termín skupina typu epoxy zahrnuje jakoukoliv skupinu charakterizovanou kyslíkovým atomem jako mostem mezi dvěma atomy uhlíku, příklady zahrnují následující skupiny:

Termín „steroidní“, který je používán v obratu „epoxysteroidní“, znamená jádro opatřené cyklopentenofenantrenovou skupinou, mající obvykle „A“, „B“, „C“ a „D“ kruhy. Skupina typu epoxy

-4CZ 297975 B6 může být připojena k cyklopentenofenantrenovému jádru v jakékoliv připojitelné nebo substituční pozici, tj. připojené k jednomu z kruhů steroidního jádra nebo skupina může být substituována na kruh člena systému kruhů. Obrat „epoxy-steroidní“ zahrnuje steroidní jádro mající jeden nebo více skupin typu epoxy k němu navázaných.

Epoxy-steroidní antagonista receptoru pro aldosteron je vhodný pro kombinační léčbu včetně rodiny sloučenin majících epoxy skupinu vázanou ke kruhu „C“ steroidního jádra. Obzvláště výhodné jsou 20-spiroxanové sloučeniny charakterizované přítomností 9α, 11 a-substituční epoxy skupiny.

Výhodné sloučeniny pro kombinační léčbu mohou být všeobecně charakterizovány strukturou, která má dvě části. První část se skládá z mono-aryl-alkylové skupiny nebo bi-aryl-alkylové skupiny nebo mono-heteroaryl-alkylové skupiny nebo bi-heteroaryl-alkylové cyklické skupiny. Druhá část se skládá z heterocyklické skupiny nebo otevřeného řetězce obsahující skupinu s heteroatomem.

Typicky, první část, mono/biaryl/heteroaryl-alkylovaná skupina je připojena k druhé části skupiny heterocyklického/otevřeného řetězce přes alkylovou skupinu mono/biaryl/heteroaryl-alkylové skupiny v jakékoliv substituovatelné pozici na skupině heterocyklického/otevřeného řetězce druhé části.

Termín „alkyl“ zahrnuje lineární nebo rozvětvené radikály, které mají jeden až dvacet atomů uhlíku, nebo s výhodou jeden až dvanáct atomů uhlíku. Výhodnějšími alkylovými radikály jsou „nižší alkylové“ radikály, které mají jeden až deset atomů uhlíku. Nejvýhodnější jsou nižší alkylové radikály, které mají jeden až pět atomů uhlíku. Termín „cykloalkyl“ zahrnuje cyklické radikály, které mají tři až deset atomů uhlíku, s výhodou tří až šest atomů uhlíku, například cyklopropyl, cyklobutyl, cyklopentyl a cyklohexyl.

Termín „aryl“ zahrnuje aromatické radikály, například fenyl, naftyl a bifenyl. Termín „aralkyl“ zahrnuje aryl substituované alkylové radikály, například benzyl, difenylmethyl, trifenylmethyl, fenylethyl, fenylbuthyl a difenylethyl. Termín „heteroaryl“, který nebyl jinak dříve definován, zahrnuje aromatické kruhové systémy, obsahující jeden nebo dva heteroatomy vybrané z kyslíku, dusíku a síry v kruhovém systému majícím pět nebo šest členů kruhu, příkladem jsou thienyl, furanyl, pyridinyl, thiazolyl, pyrimidyl a izoxazolyl. Takový heteroaryl může být navázán jako substituent přes atom uhlíku heteroarylového kruhového systému nebo může být navázán přes atom uhlíku části substituované na heteroarylovém atomu uhlíku, která je součástí kruhu, například přes methylenový substituent imidazolmethylové části. Také heteroaryl může být navázán přes kruh atomem dusíku, který je součástí kruhu, pokud je aromaticita heteroarylové části po navázání zachována. Pro jakýchkoliv z dříve definovaných radikálů, jsou výhodné radikály, které obsahují od jednoho do deseti atomů uhlíku.

Specifické příklady alkylových skupin jsou methyl, ethyl, n-propyl, izopropyl, n-butyl, sekbutyl, izobutyl, terc-butyl, n-pentyl, izopentyl, methylbutyl, dimethylbutyl a neopentyl. Rovněž jsou do kombinací podle vynálezu zahrnuty izomemí formy výše popsaných sloučenin receptoru pro angiotensin II a sloučenin epoxy-steroidních receptorů pro aldosteron, včetně diastereoizomerů, regioizomerů a jejich farmaceuticky přijatelných solí. Termín „farmaceuticky přijatelné soli“ zahrnuje soli všeobecně používané k přípravě solí alkalických kovů a přídavných solí volných kyselin nebo volných bází. Povaha solí není rozhodující za předpokladu, že je farmaceuticky přijatelná. Vhodné farmaceuticky přijatelné kyselé přídavné soli mohou být připraveny z anorganických nebo organických kyselin. Příklady takových anorganických kyselin jsou chlorovodíková, bromovodíková, jodovodíková, dusičná, uhličitá, sírová a fosforečná. Vhodné organické kyseliny mohou být vybrány z alifatických, cykloalifatických, aromatických, aralifatických, heterocyklických, karboxylových, a sulfonylových tříd organických kyselin, jejichž příklady jsou kyselina mravenčí, octová, propionová, jantarová, glykolová, glukonová, mléčná, jablečná, vinná, citrónová, askorbová, glukuronová, maleinová, fumarová, pyrohroznová, aspartová, glutamová, benzoová, anthranilová, p-hydroxybenzoová, salicylová, fenyloctová, mand

-5 CZ 297975 B6 lová, embonová (pamoová), methansulfonová, ethansulfonová, 2-hydroxyethansulfonová, pantothenová, benzensulfonová, toluensulfonová, sulfanilová, mesylová, cyklohexylaminosulfonová, stearová, alginová, β-hydroxybutylová, malonová, galaktová a galakturonová kyselina. Vhodná farmaceuticky přijatelná zásaditá přídavná sůl, včetně solí kovů, je vyrobena z hliníku, vápníku, lithia, hořčíku, draslíku, sodíku a zinku nebo organické soli vyrobené ζΝ,Ν'-dibenzylethylendiaminu, chlorprokainu, cho-linu, diethanolaminu, ethylendiaminu, megluminu(Nmethylglukaminu) a prokainu. Všechny z těchto solí mohou být připraveny konvenčními způsoby z odpovídajících sloučenin například reakcí příslušné kyseliny nebo báze s takovouto sloučeninou.

Biologická vyhodnocení

Lidské městnavé srdeční selhávání (CHF) je komplexní stav obyčejně iniciovaný vaskulámí hypertenzí nebo infarktem myokardu (MI). Za účelem určit pravděpodobnou účinnost kombinační léčby pro CHF je důležité určit sílu jednotlivých komponent kombinační léčby. Proto u testů „A“ až „C“ byly určeny profily antagonisty receptorů pro angiotensin II pro mnoho sloučenin popsaných v tabulce II, viz. výše. U testů „D“ a „E“ jsou popsány metody pro hodnocení kombinační léčby podle vynálezu jmenovitě antagonistů receptorů pro angiotensin II z tabulky II a antagonistů epoxy-steroidního receptorů pro angiotensin II z tabulky I. Účinnost individuálních léků, epoxymexrenonu a blokátoru receptorů pro angiotensin II a těchto léků dohromady v různých dávkách jsou hodnoceny na modelech hlodavců s hypertenzí a CHF za využití chirurgických změn k vytvoření hypertenze nebo MI. Metody a výsledky těchto testů jsou popsány níže.

Test A: Vazebná aktivita angiotensinu II

Sloučeniny podle vynálezu se testovaly na schopnost vázat se na receptor pro angiotensin II hladkého svalu za použití preparátu z krysí děložní membrány. Angiotensin II (AII) byl zakoupen od laboratoří Peninsula. ¹²⁵I-Angiotensin II (specifická aktivita 2200 Ci/mmol) byl zakoupen od DuPont - New England Nuclear. Další chemikálie byly získány od Sigma Chemical Co. Test se provedl podle metody Douglase a kol./Endocrinology, 106, 120- 124 (1980)/. Krysí děložní membrány se vypreparovaly z čerstvé tkáně. Všechny procedury byly prováděny pří 4 °C. Dělohy se zbavily tuku a homogenizovány ve fyziologickém roztoku s fosfátovým pufrem při pH 7,4 obsahujícím 5 mM EDTA. Homogenát se centrifugoval při 1500 x g po dobu 20 minut a supematant se znovu centrifugoval při 100 000 x g po dobu 60 minut. Sediment se znovu suspendoval v pufru obsahujícím 2 mM EDTA a 50mM Tris-HCl (pH 7,5) na konečnou koncentraci proteinu 4 mg/ml. Zkušební zkumavky se naplnily 0,25 ml roztoku obsahujícího 5 mM MgCI₂, 2 mM EDTA, 0,5% hovězího sérového albuminu, 50 mM Tris-HCl, pH 7,5 a ¹²⁵I-AII (přibližně 10⁵ cpm) v nepřítomnosti nebo přítomnosti neoznačeného ligandu. Reakce se iniciovala přidáním membránového proteinu a směs se inkubovala při 25 °C; na 60 minut. Inkubace se ukončila ledem ochlazeným 50 mM Tris-HCl (pH 7,5) a směs se filtrovala, aby se oddělil na membránu navázaný značený peptid od volného ligandu. Inkubační zkumavka a filtr se promyly ochlazeným pufrem. Filtry se testovaly na radioaktivitu v Micromedic gama čítači. Nespecifická vazba byla definována jako vazba v přítomnosti 10 μΜ neznačeného AII. Specifická vazba se vypočetla jako rozdíl celkové vazby a nespecifické vazby. Afinitu vazby sloučeniny angiotensinu AII na receptor indikovala koncentrace (IC⁵⁰) testovaného antagonisty AII, která činila 50 % vytěsnění celkové specifické vazby ¹²⁵I-AII z receptorů AT) pro angiotensin II. Vazebná data se analyzovala pomocí programu nelineární závislosti s využitím metody nejmenších čtverců. Výsledky jsou uvedeny v tabulce III.

Test B: Reakce hladké cévní svaloviny in vitro na AII

Sloučeniny podle vynálezu se testovaly na antagonistickou aktivitu v kroužcích z králičí aorty. Samečci novozélandských bílých králíků (2 až 2,5 kg) se usmrtili předávkováním pentobarbitalem a vykrvácením přes arterie carotis. Hrudní aorta se vyňala, očistila od adherujícího tuku a

-6CZ 297975 B6 pojivé tkáně a pak nakrájela na 3 mm kruhové segmenty. Endotelium se odstranilo z kroužků jemným vsunutím svinutého filtračního papíru do lumen cévy. Kroužky se umístily do tkáňové lázně s vodním pláštěm, udržovaly při 37 °C, mezi pohyblivé a fixované konce nerezového ocelového drátu, s pohyblivým koncem připoutaným k FT03 Grassově snímači spojeném s modelem 7D Grassova polygrafii pro zaznamenávání izotermických silových odezev. Lázeň se naplnila 20 ml okysličeného (95% kyslík/5% oxid uhličitý) Krebsova roztoku následujícího složení (mM): 130 NaCl, 15NaHCO₃, 15 KCI, 1,2 NaH₂PO₄, 1,2 MgSO₄, 2,5 CaCl₂ a 11,4 glukózy. Preparáty se ekvilibrovaly po dobu jedné hodiny, poté se na kroužky umístil přibližně jeden gram pasivního napětí. Pak se zaznamenaly křivky závislosti koncentrace angiotensinu II na odezvě (3 x 10’° do 1 x 10“⁵ M). Každá koncentrace AII se ponechala působit k dosažení maximální kontrakce, a pak se AII opakovaně vymýval 30 minut před opětovným stimulováním vyšší koncentrací AII. Kroužky aorty se vystavily testu antagonistou při koncentraci 10 ⁵ M po dobu 5 minut před stimulováním s AII. Vedlejší segmenty stejného kroužku aorty se použily pro všechny křivky koncentrace-odezva v přítomnosti nebo nepřítomnosti testovaného antagonisty. Účinnost testované sloučeniny se vyjádřila v hodnotách pA₂ a vypočítala se podle H. O. Schilda /Br. J. Pharmacol. Chemother., 2, 189-206 (1947)/. Hodnota pA₂ je koncentrace antagonisty, která zvyšuje hodnotou EC₅o pro AII o faktor dvě. Každý testovaný antagonista se vyhodnotil podle kroužků aorty od dvou králíků. Výsledky jsou uvedeny v tabulce III.

Test C: In vitro odezva intragastrické tlakové zkoušky pro všechny antagonisty

Samečci krys Sprague-Dawley vážící 225 až 300 gramů byli anestezováni methohexitalem (30 mg/kg, i.p.) a do femorální tepny a žíly se implantovaly katetry. Katetry se vedly podkožně, aby vyústily dorzálně, od zadní části k hlavě a mezi lopatkami. Katetry se naplnily heparinem (1000 jednotek/ml fyziologického roztoku). Krysy byly vráceny do svých klecí a pravidelně krmeni žrádlem pro krysy a vodou bez omezení. Po úplném uzdravení z chirurgického zákroku (3 až 4 dny) se krysy umístily do kazet z lucitu a arteriální linie se připojila k tlakovému snímači. Arteriální tlak se zaznamenával na Gouldův polygraf (mmHg). Angiotensin II se podával jako 30 ng/kg bolus přes venózní katetr vedený v 50 μΐ objemu s 0,2 ml fyziologickému roztoku. Tlaková odezva v mm Hg se měřila podle rozdílu arteriálního tlaku před injekcí a maxima dosaženého tlaku. Injekce AII se opakovala každých 10 minut, dokud tři po sobě jdoucí injekce poskytli odezvy každá do 535 Pa (4mmHg). Tyto tři odezvy se pak zprůměrovaly a představovaly kontrolní odezvu na AII. Testovaná sloučenina se suspendována v 0,5% methylcelulose ve vodě a aplikovala se žaludeční sondou. Podávaný objem byl 2 ml/kg tělesné hmotnosti. Standardní dávka byla 3 mg/kg. Bolus injekce angiotensinu II se podával po 30, 45, 60, 75, 120, 150 a 180 minutách po podání žaludeční sondou. Tlaková odezva na AII se měřila v každém časovém úseku. Krysy byly vráceny do svých klecí pro další testování. Byly povoleny minimálně 3 dny mezi testy. Procento inhibice se vypočítalo pro každý časový úsek po dávce žaludeční sondou podle následujícího vzorce: [(kontrolní odezva-odezva v časovém úseku)/kontrolní odezva] x 100. Výsledky jsou uvedeny v tabulce III.

-7CZ 297975 B6

Test „D“: Model hypertenzních krys

Hypertenze u samečků krys se vyvolala umístěním stříbrné svorky s otvorem 240 mikronů na levou renální tepnu, druhá ledvina zůstala nedotčena. Falešné kontroly se podrobily stejné proceduře, ale bez připojení svorky. Jeden týden před operací se zvířata, která budou podrobena hypertenzi, rozdělila do oddělených skupin a zahájila se léčba léky. Skupinám zvířat se podávala vehikula, samotný antagonista AII, samotný epoxymexrenon a kombinace antagonisty AII a epoxymexrenonu v různých dávkách:

All antagonista ímo/ka/den)	Epoxymexrenon (ma/ka/den)	Kombinace All antagonisty a epoxymexrenonu
ímo/ko/den)	fmo/ko/den)
3	5	3	5
	20	3	20
	50	3	50
	100	3	100
	200	3	200
10	5	10	5
	20	10	20
	50	10	50
	100	10	100
	200	10	200
30	5	30	5
	20	30	20
	50	30	50
	100	30	100
	200	30	200

Po 12 až 24 týdnech se vyhodnotil systolický a diastolický krevní tlak, diastolický tlak v levé komoře, dP/dt levé komory a srdeční rytmus. Srdce se vyjmula, zvážila, změřila a umístila do formalínu. Obsah kolagenu srdečních oddílů se vyhodnotil za použití počítačové obrazové analýzy z pikrosiriových skvrnových sekcí. Předpokládalo se, že krysy léčené kombinační léčbou komponentů antagonisty AII a epoxymexrenonu ve srovnání s krysami léčenými těmito komponentami samostatně, prokážou zlepšení srdečního výkonu.

Test „E“: Krysí model infarktu myokardu

Krysí samečci se anestetizovali a srdce se vyjmulo ven po levostranné torakotomii. Levá přední sestupující koronární tepna se podvázala stehem. Hrudník se zavřel a zvíře se uzdravilo. Falešná zvířata měla steh procházející skrz bez podvázání. Jeden týden před operací se zvířata, která měla prodělat infarkt, rozdělila od skupin a zahájila se léčba léky. Skupinám zvířat se podala vehikula, samotný All antagonista, samotný epoxymexrenon a kombinace AII antagonisty a epoxymexrenonu v různých dávkách, viz níže:

-8CZ 297975 B6

All antagonista

Jí!

Epoxymexrenon Kombinace Allantagonisty a epoxymexrenonu (ma/ko/den) (ma/ka/den)—foffl/Kfl/den)

5	3	5
20	3	20
50	3	50
100	3	100
200	3	200
5	10	5
20	10	20
50	10	50
100	10	100
200	10	200
5	30	5
20	30	20
50	30	50
100	30	100
200	30	200

Po šesti týdnech se vyhodnotil systolický a diastolický krevní tlak, a diastolický tlak v levé komoře, dP/dt levé komory a srdeční rytmus. Srdce se vyjmula, zvážila, změřila a umístila do formalínu. Obsah kolagenu srdečních sekcí se vyhodnotil použitím počítačové obrazové analýzy pikrosiriových skvrnových sekcí. Předpokládalo se, že krysy léčené kombinační léčbou komponentů antagonisty AII a epoxymexrenonu ve srovnání s krysami léčenými těmito komponentami samostatně, prokážou zlepšení srdečního výkonu.

Podávání antagonisty receptorů pro angiotensin II a antagonisty receptorů pro aldosteron se může uskutečnit postupně v oddělených formulacích nebo může být zdokonalena simultánním podáváním v jedné nebo oddělených formulacích. Podávání může být provedeno orální cestou nebo intravenózní, intramuskulámí nebo subkutánní injekcí. Formulace může být ve formě bolusu nebo ve formě roztoku nebo suspenze, vodných nebo bezvodých izotonických sterilních injekčních roztoků. Tyto roztoky a suspenze mohou být připraveny ze sterilních prášků nebo granulí majících jeden nebo více farmaceuticky přijatelných nosičů nebo ředidel nebo pojiv, například želatinu nebo hydroxypropylmethyl celulózu, společně s jedním nebo více lubrikanty, konzervačními prostředky, povrchově aktivními nebo disperzními činidly.

Pro orální podání mohou být farmaceutické kompozice ve formě například tablety, kapsle suspenze nebo roztoku. Farmaceutická kompozice je s výhodou vyrobena ve formě dávkové jednotky obsahující přesné množství aktivní látky. Příklady těchto dávkových jednotek jsou tablety nebo kapsle. Mohou s výhodou obsahovat množství každé aktivní látky asi od 1 do 250 mg, s výhodou asi od 25 do 150 mg. Vhodná denní dávka pro savce se může v širokém rozmezí odlišovat. Záleží na stavu pacienta a dalších faktorech. Nicméně vhodnou dávkou může být dávka asi od 0,01 do 30 mg/kg tělesné hmotnosti, zvláště od 1 do 15 mg/kg tělesné hmotnosti.

-9CZ 297975 B6

Aktivní látky mohou být také podávány jako kompozice v injekcích, kde mohou být používány jako vhodné nosiče například fyziologický roztok, dextrosa nebo voda. Vhodná denní dávka každé aktivní komponenty je asi od 0,01 do 15 mg/kg tělesné hmotnosti podané v injekcích za den ve více dávkách, záleží na nemoci, která je léčena. Výhodná denní dávka by měla být asi od 1 do 10 mg/kg tělesné hmotnosti. Sloučeniny indikované pro profylaktickou léčbu budou s výhodou podávány v denní dávce v obecném rozmezí asi od 0,1 do 15 mg/kg tělesné hmotnosti/den. Výhodnější dávkování je v rozmezí od 1 do 15 mg/kg tělesné hmotnosti. Nejvýhodnější dávkování je v rozmezí od 1 do 10 mg/kg tělesné hmotnosti/den. Vhodná dávka může být podána ve větším počtu menších dávek za den. Tyto menší dávky mohou být podány v jednotkových dávkovačích formách. Typicky dávka nebo menší dávka může obsahovat asi od 1 do 100 mg aktivní sloučeniny na jednotku dávkové formy. Výhodnější dávkování bude obsahovat asi od 2 do 50 mg aktivní látky na jednotku dávkové formy. Nejvýhodnější je dávková forma obsahující od 3 do 25 mg aktivní látky na jednotku dávkové formy.

V kombinační léčbě může být antagonista receptorů pro aldosteron přítomen v rozmezí od 5 do 40 mg a antagonista AII v množství v rozmezí od 1 do 800 mg, což představuje rozmezí poměru aldosteronového antagonisty k antagonistovi AII asi od 400 : 1 do 1:160.

Ve výhodné kombinační léčbě antagonista receptorů pro aldosteron může být přítomen v rozmezí asi od 10 do 200 mg a antagonista AII v rozmezí asi od 5 do 600 mg, což představuje rozmezí poměru aldosteronového antagonisty k antagonistovi AII asi od 40:1 do 1:60.

Ve výhodnější kombinační léčbě antagonista receptorů pro aldosteron může být přítomen v rozmezí asi od 20 do 100 mg a antagonista AII v rozmezí asi od 10 do 400 mg, což představuje rozmezí poměru aldosteronového antagonisty k antagonistovi AII asi od 10:1 do 1:20.

Dávkovači režim pro léčení nemocí pomocí kombinační léčby podle vynálezu je zvolen v souladu s různými faktory, včetně typu, věku, váhy, pohlaví a zdravotního stavu pacienta, závažnosti onemocnění, způsobu podávání a použitou konkrétní sloučeninou, a proto se může velmi lišit.

Pro terapeutické účely jsou aktivní komponenty kombinační léčby podle vynálezu obyčejně kombinovány s jedním nebo více adjuvans vhodných k indikovanému způsobu podávání. Jestliže se jedná o podání, per os, mohou být komponenty přimíchány k laktose, sacharose, škrobovému prášku, celulosovým esterům alkanových kyselin, celulosovým alkylesterům, mastku, kyselině stearové, stearátu hořečnatému, oxidu hořečnatému, sodné a vápenaté soli kyseliny fosforečné a sírové, želatině, arabské gumě, alginátu sodnému, polyvinylpyrrolidonu a/nebo polyvinylalkoholu a pak tabletovány nebo kapslovány pro běžné podání. Kapsle nebo tablety mohou obsahovat řízené uvolňované složení, což může být připraveno jako disperze aktivní sloučeniny v hydroxypropylmethyl celulose. Formulace pro parenterální podání může být ve formě vodného nebo bezvodého isotonického sterilního injekčního roztoku nebo suspenze. Tyto roztoky nebo suspenze mohou být připraveny ze sterilních prášků nebo granulí majících jeden nebo více nosičů nebo rozpouštědel zmíněných pro použití ve formulaci pro podávání ústy. Komponenty mohou být rozpuštěny ve vodě, polyethylenglykolu, propylenglykolu, ethanolu, kukuřičném oleji, oleji z bavlníkových semen, arašídovém oleji, sezamovém oleji, benzylalkoholu, chloridu sodném a/nebo různých pufrech. Další adjuvans a způsoby podání jsou obecně a dobře ve farmacii známy.

Ačkoliv byl vynález popsán s ohledem na specifické provedení, podrobnosti těchto provedení nemají být chápány jako limitující.

-10CZ 297975 B6

Claims

1. Farmaceutická kombinace zahrnující směs antagonisty receptoru pro angiotensin II a epoxymexrenonu pro léčení kardiovaskulárních poruch, vyznačující se tím, že antagonista receptoru pro angiotensin II a epoxymexrenon jsou v této kombinaci v hmotnostním poměru od 0,5 : 1,0 do 20,0: 1,0.

2. Farmaceutická kombinace podle nároku 1, vyznačující se tím, že hmotnostní poměr je od 1,0 : 1,0 do 15,0 : 1,0 antagonisty receptoru pro angiotensin II a epoxymexrenonu.

3. Farmaceutická kombinace podle nároku 1, vyznačující se tím, že hmotnostní poměr je od 1,0 : 1,0 do 5,0 : 1,0 antagonisty receptoru pro angiotensin II ku epoxymexrenonu.

4. Farmaceutická kombinace podle nároku 1, vyznačující se tím, že antagonista receptoru pro angiotensin lije vybrán ze skupiny sestávající zcandesartanu, valsartanu, losartanu, eprosartanu, irbesartanu, tasosartanu, telmisartanu, saprisartanu a zolasartanu.

5. Farmaceutická kombinace podle nároku 1,vyznačující se tím, že uvedený antagonista receptoru pro angiotensin lije 5—[2—[5—[(3,5—dibutyl—lH—l,2,4—triazol—l—yl)—methyl]— 2-pyridyl]fenyl-lH-tetrazol nebo jeho farmaceuticky přijatelná sůl.