CZ294651B6 - Těsnění k zasazení do otvoru ve zdi pro protažení vedení - Google Patents

Abstract

Těsnění k zasazení do otvoru ve zdi pro protažení vedení, zejména kabelů a/nebo trubkových vedení je opatřeno trubkou (1) pro uložení vedení, jejíž alespoň jeden konec je opatřen přírubou (2) s víčkem (4), které je rozebíratelně spojitelné s přírubou (2) a které má otvory (4.1, 4.2) k protažení vedení. Víčko (4) a příruba (2) jsou spolu spojitelné bajonetovým závěrem, přičemž jeden z obou prvků, víčko (4) nebo příruba (2), je na svém obvodu opatřen výstupky (7.1) a druhý z obou prvků je opatřen vybráními (7.2), do kterých mohou výstupky (7.1) zaskočit.ŕ

Description

Oblast techniky

Vynález se týká těsnění k zasazení do otvoru ve zdi pro protažení vedení, zejména kabelů a/nebo trubkových vedení, zahrnujícího trubku pro uložení vedení, jejíž alespoň jeden konec je opatřen přírubou s víčkem, které je rozebíratelně spojitelné s přírubou a které má otvory k protažení vedení.

Dosavadní stav techniky

Těsnění k zasazení do otvoru ve zdi zahrnují jako podstatný prvek trubku, která má na obou koncích přírubu. Trubka se zasazuje do proraženého otvoru ve zdi a zalévá betonem. Přitom se většinou před zalitím betonem upevňuje na bednění, které ohraničuje plochy zdí. Po dokončení úpravy zdi je trubka úplně obklopena betonem a tím zalita pevně ve zdi. Vnější plochy příruby jsou přitom v podstatě v rovině s plochami zdi.

Na každou přírubu se nasazuje víčko. Víčko obsahuje průchody, prodloužené směrem ven nátrubky (odvrácenými od zdi), skrze které se vedení, jako kabely nebo trubková vedení, vedou.

Spojení příruby s jejími příslušnými víčky bylo vždy problematické. Podle běžné praxe se víčko opatří vnějším závitem a příruba vnitřním závitem, takže oba prvky spolu mohou být spojeny zašroubováním. Spojení našroubováním je ale problematické. Při průměrech obvyklé velikosti je našroubování víčka na přírubu obtížné a vyžaduje velkou obratnost. Přitom vyvstává nebezpečí zkřížení, čímž dochází k poškození chodů závitů. Dostanou-li se v prašném prostředí na staveništích do chodu závitů nečistoty, musí se závit před našroubováním čistit.

Cílem vynálezu je vytvořit těsnění výše popsaného typu, které bude mít mezi víčkem a přírubou jednoduše realizovatelné rozbíratelné spojení, přičemž prvky, podílející se na sestavě, budou co možná nejjednodušší, takže těsnění bude možno vyrobit s nízkými náklady.

Podstata vynálezu

Uvedeného cíle se dosahuje těsněním k zasazení do otvoru ve zdi pro protažení vedení, zejména kabelů a/nebo trubkových vedení, zahrnujícím trubku pro uložení vedení, jejíž alespoň jeden konec je opatřen přírubou s víčkem, které je rozebíratelně spojitelné s přírubou a které má otvory k protažení vedení, podle vynálezu, jehož podstata spočívá v tom, že víčko a příruba jsou spolu spojitelné bajonetovým závěrem, přičemž jeden z obou prvků, víčko nebo příruba, je na svém obvodu opatřen výstupky a druhý z obou prvků je opatřen vybráními, do kterých mohou výstupky zaskočit.

Výhodou řešení podle vynálezu je, že nasazení víčka na přírubu je snadné a rychlé, přičemž prašné prostředí na staveništích neohrožuje funkčnost těsnění.

Podle výhodného provedení jsou výstupky provedeny jako tvarované výčnělky a vybrání jako vroubky.

Podle dalšího výhodného provedení zahrnují výstupky alespoň jeden kolíček, který je s výhodou pružně přitlačitelný ke druhému prvku, přičemž vybrání jsou tvořena důlky, které jsou upraveny pro zaskočení kolíčku do důlků při určitém dotažení bajonetového závěru, resp. při určitém úhlu natočení víčka a příruby.

- 1 CZ 294651 B6

Je výhodné, když důlky mají ve směru otáčení přibývající hloubku.

Víčko s výhodou zahrnuje radiálně umístěnou vnitřní hlavní část a prstenec, který ji objímá, přičemž prstenec je opatřen prvním bajonetovým prvkem.

Víčko, resp. jeho prstenec, je s výhodou opatřen po obvodu na svém vnějším povrchu vnějším závitem, na který je našroubována upínací matice, která je po vytvoření spojení dotažitelná vůči přírubě, resp. vůči příslušné ploše zdivá pro zvýšení předpětí, takže upínací matice svou čelní 10 plochou dosedá na přírubu, resp. na vnější plochu zdivá.

Těsnění k zasazení do otvoru ve zdi pro protažení vedení, zejména kabelů a/nebo trubkových vedení, zahrnuje trubku pro uložení vedení, jejíž alespoň jeden konec je opatřen přírubou a do trubky je svou koncovou částí zaveditelná přípojná trubka, přičemž koncová část přípojné trubky 15 je tvořena množinou jazýčků a pro dosažení bajonetového efektu je trubka opatřena zarážkami a jazýčky jsou opatřeny prohlubněmi.

Podle výhodného provedení má prohlubeň v každém jednotlivém jazýčku tvar zabraňující neúmyslnému zpětnému otočení a rozpadnutí spoje.

Přehled obrázků na výkrese

Vynález bude blíže vysvětlen na základě výkresů, na kterých obr. 1, 2 a 3 představují zjednodu25 šený nákres těsnění. Přitom obr. 2 ukazuje těsnění v zabudovaném stavu, ale bez obou víček. Příklad provedení bajonetového spoje je znázorněn na obr. 4 a 5. Obr. 6 až 9 zobrazují další provedení bajonetového závěru. Obr. 10 znázorňuje prvky k vytvoření zástrčkového a západkového uzávěru. Obr. 11 až 13 zobrazují další variantu vynálezu a její detaily.

Příklady provedení vynálezu

Na obr. 1,2, 3 je vidět trubka 1, dvě příruby 2, 3 i víčko 4.

Trubka 1 s oběma přírubami 2, 3 je již zalita do betonové stěny 5. Obě víčka, z nichž je zakresleno jen jedno, ještě nejsou nasazena. Víčko 4 je vidět na obr. 1 a 3. Obr. 1 ukazuje víčko 4 v axiálním řezu, zatímco obr. 3 představuje víčko 4 v pohledu směrem III z obr. 1. Víčko 4 je opatřeno dvěma otvory 4.1, 4,2 a dále dvěma koaxiálními nátrubky 4,3, 4.4. Počet otvorů 4.1, 4.2 a nátrubků 43, 4.4 může být libovolný podle počtu vedení (kabelových nebo trubkových), pro 40 která je těsnění určeno.

Všechny nakreslené díly jsou například vyrobeny vstřikovacím litím a jsou například z plastu.

Každá příruba 2, 3 musí být se svým příslušným víčkem 4 spojena tak, aby se spojení jednak dalo rychle a spolehlivě uskutečnit, a jednak aby se také dalo zase rozebrat. Podle vynálezu se spojení příruby 2, 3 s víčkem 4 dosahuje bajonetovým závěrem, vytvořeným na přírubě 2, 3 a víčku 4. Přitom víčko 4 nemusí samo nutně tvořit příslušnou část bajonetového spoje, nýbrž může být opatřeno prstencem, který tuto funkci převezme. Takové provedení je znázorněno na obr. 4 a 5. Na těchto obrázcích je vidět část trubky 1 s přírubou 2. Obojí je zalito do stěny 5 z betonu. Víčko 4 se skládá v tom případě z radiálně umístěné vnitřní hlavní části 4.5 a z prstence 4,6 víčka 4, který je na tuto část nasazen.

Bajonetové spojení mezi přírubou 2 a prstencem 4.6 se dá uskutečnit pomocí bajonetových prvků 6.1 a 6.2. První bajonetový prvek 6.1 je vytvořen na prstenci 4.6 a druhý bajonetový prvek 6.2 je vytvořen na přírubě 2. Jak je vidět na obr. 5, mají oba tyto bajonetové prvky 6.1 a 6.2 skloněné plochy, které při montáži na sebe dolehnou. Přitom se prstenec 4.6 natočí tak, že se jeho první bajonetový prvek 6.1 pohybuje ve směru šipky - viz obr. 5. Čím větší je úhel natočení, tím pevnější je bajonetové spojení.

Zvláštností je aretovací zařízení, které zahrnuje kolíček 7.1.2 a zajišťovací důlky 7.2.2, Přitom je kolíček 7.1.2 přiřazen prstenci 4,6 víčka a zajišťovací důlky 7.2.2 přírubě 2. Dosáhne-li se při natáčení prstence 4.6 víčka určeného úhlu natočení, zapadne kolíček 7.1.2 působením pružiny 7.3 do zajišťovacího důlku 7.2.2. Tím je aretace provedena. Aretace může být však opět opačným postupem zrušena, a to vytažením zajišťovacího kolíčku 7.1.2 pomocí vroubkovaného knoflíku 7.4.

Zvlášť zajímavá varianta této myšlenky spočívá v tom, že se nevytvoří jen jeden zajišťovací důlek 7.2.2, nýbrž řada takových důlků. Ty jsou vidět na obr. 5. Přitom jsou tyto důlky vzájemně řazeny tak, že po prvním důlku, poměrně malé hloubky, následuje druhý důlek s poněkud větší hloubkou, potom třetí důlek a řadu uzavírá konečný důlek 7.2.2. Zajišťovací kolíček 7.1.2 zapadá při natáčení prstence 4.6 víčka z jednoho důlku do druhého, přičemž aretace je stále pevnější. Zpětné otočení je nemožné, dokud se nevytáhne zajišťovací kolíček 7.1.2.

Dále je možno připojit prostředky, které umožňují uživateli poznat okamžitý stav. Může být například spuštěn akustický nebo optický signál, když zajišťovací kolíček 7.1.2 je v důlku 7.2.2, na znamení toho, že sevření bajonetového závěru je jednoznačně uskutečněno.

Normálně zahrnuje těsnění dvě příruby 2.3 a dvě víčka 4. Vyskytují se ale také případy, kdy je použita jen jedna příruba a tedy také jen jediné víčko.

Dále je samozřejmě možné umístit bajonetové prvky 6.1, 6.2. které se vytvářejí vždy v párech, po obvodu vícenásobně. Avšak vždy by měly být k dispozici alespoň dva z těchto bajonetových prvků 6.1, 6.2.

Na síle utažení velmi záleží. Spojení mezi víčkem 4 a přírubou 2 nemůže být nikdy dost tuhé. Za tím účelem se další provedení vynálezu doplňuje ještě o upínací matici. Ta se dá našroubovat na vnější povrch víčka 4. Jestliže víčko 4 sestává z hlavní části 4.5 a z prstence 4.6, jak ze znázorněno na obr. 4 a 5, našroubuje se matice na vnější obvod prstence 4,6. Po vytvoření bajonetového závěru bajonetovými prvky 6.1. 6.2 se upínací matice na prstenci 4.6 šroubuje dále, a to ve směru proti přírubě 2, popřípadě proti příslušné vnější ploše stěny 5. Toto další opatření zde není zobrazeno.

Místo aretovacího zařízení z kolíčku 7.1.2 a zajišťovacího důlku 7.2.2, je možno také uspořádat bajonetové prvky na obvodu jako nakloněné vzhledem k radiálním rovinám, takže tím dojde k aretaci.

Obr. 6 až 9 zobrazují zvláštní provedení bajonetového závěru. Na úseku trubky 1 je vidět větší počet výstupků 20, které jsou vytvořeny na úseku trubky 1. Výstupky 20 jsou pružné. Mají bajonetové prvky 21 a zahloubení 22. Tím se dá vytvořit západkový uzávěr.

Obr. 8 a 9 zobrazují dva různé stavy. Na obr. 8 není ještě západkový uzávěr aretován, zatím co oba montážní díly, určené k vzájemnému spojení, jsou na obr. 9 vzájemně proti sobě pootočeny tak, že je dosaženo aretace.

Na obr. 6 je znázorněn upínací prstenec 30.

Obr. 10 znázorňuje zmíněné prvky k vytvoření zástrčkového a západkového uzávěru. Upínací matice 30 se dá pevně zašroubovat proti přírubě 40 pro zvětšení tuhosti spojení. Mezi upínací maticí 30 a přírubou 40 je umístěn O - kroužek 31.

Obr. 11 až 13 zobrazují zvlášť zajímavou variantu vynálezu.

Na obr. 11 je vidět stěna 5. Do této stěny 5 je zasazena trubka 1. Na jednom konci trubky 1 je příruba 2. Přípojná trubka 40 je v oblasti svého konce opatřena množinou jazýčků 41. Každý jazýček 41 je opatřen prohlubní 42, do kterého zasahuje zarážka 1.1 trubky 1. Je třeba si všimnout tvaru prohlubně 42.

Na přípojnou trubku 40 je pomocí závitu 44 našroubována upínací matice 43. Mezi upínací maticí 43 a přírubou 2 je umístěn opěrný kroužek 45, a O-kroužek 46.

Upínací matice 43 je opatřena tvarovaným výčnělkem 7.1.1, zatímco příruba 2 je opatřena mnoha vroubky 7.2.1.

Zařízení funguje následujícím způsobem. Nejprve se přípojná trubka 40 svou koncovou částí vsune do trubky j_, přičemž se odpovídajícím natočením dosáhne zaklesnutí bajonetových prvků, tvořených zarážkou 1, 1 trubky 1 a prohlubní 42. Poté se může upínací matice 43 otáčením na závitu 44 utáhnout, přičemž dosedne tlakem na přírubu 2. Přitom tvarovaný výčnělek 7.1,1 zasahuje při otáčení postupně do vzájemně sousedících vroubků 7.2.1, do jednoho za druhým, čímž dochází k zajišťování na způsob závory. K přetažení upínací matice 43 může dojít jen o určitou hodnotu. Klapání, ozývající se při otáčení, oznamuje pokaždé obsluhující osobě, že zarážka 1.1 trubky 1 zapadla do prohlubně 42.

Smysl tohoto opatření je následující. Koncová část přípojné trubky 40 je prohlubněmi 42 v jazýčcích 41 zeslabena. Překročením určité hodnoty napětí v tahu by hrozilo nebezpečí odtržení jazýčků 41.. Toto nebezpečí ale u přihlašovaného řešení neexistuje, protože další utahování a stlačování probíhá mezi upínací maticí 43 a přírubou 2.

Obrys prohlubně 42 v jednom každém jazýčku 41 je zvláště výhodný, protože se tím totiž zabraňuje neúmyslnému zpětnému otočení a tím rozpadnutí spoje.

Závit 44 mezi upínací maticí 43 a přípojnou trubkou 40 je vytvořen zvláštním způsobem. Poslední chod, nebo poslední chody - pozorováno ve směru našroubovávání - jsou vytvořeny tak, že dochází k nucenému otáčení ve směru uzavření. To se může provést například tím, že poslední chody této upínací matice 43 mají poněkud větší průměr než předchozí chody. Tím se dosáhne otáčení ve směru zaklapnutí.

Claims (8)

1. Těsnění k zasazení do otvoru ve zdi pro protažení vedení, zejména kabelů a/nebo trubkových vedení, zahrnující trubku (1) pro uložení vedení, jejíž alespoň jeden konec je opatřen přírubou (2) s víčkem (4), které je rozebíratelně spojitelné s přírubou (2) a které má otvory (4.1, 4.2) k protažení vedení, vyznačující se t í m , že víčko (4) a příruba (2) jsou spolu spojitelné bajonetovým závěrem, přičemž jeden z obou prvků, víčko (4) nebo příruba (2), je na svém obvodu opatřen výstupky (7.1) a druhý z obou prvků je opatřen vybráními (7.2), pro zaskočení výstupků (7.1).

2. Těsnění podle nároku 1, vyznačující se t í m , že výstupky (7.1) jsou provedeny jako tvarované výčnělky (7.1.1) a vybrání (7.2) jako vroubky (7.2.1).

3. Těsnění podle jednoho z nároků 1 nebo 2, vyznačující se t í m , že výstupky (7.1) zahrnují alespoň jeden kolíček (7.1.2), který je s výhodou pružně přitlačitelný ke druhému prvku, přičemž vybrání (7.2) jsou tvořena důlky (7.2.2), které jsou upraveny pro zaskočení kolíčku (7.1.2) do důlků (7.2.2) při určitém dotažení bajonetového závěru, resp. při určitém úhlu natočení víčka (4) a příruby (2).

4. Těsnění podle nároku 3, vyznačující se tím, že důlky (7.2.2) mají ve směru otáčení přibývající hloubku.

5. Těsnění podle jednoho z nároků 1 až 4, vyznačující se tím, že víčko (4) zahrnuje radiálně umístěnou vnitřní hlavní část (4.5) a prstenec (4.6), který ji objímá, přičemž prstenec (4.6) je opatřen prvním bajonetovým prvkem (6.1).

6. Těsnění podle jednoho z nároků 1 až 5, vyznačující se t í m , že víčko (4), resp. jeho prstenec (4.6), je opatřen po obvodu na svém vnějším povrchu vnějším závitem, na který je našroubována upínací matice, která je po vytvoření spojení dotažitelná vůči přírubě (2), resp. vůči příslušné ploše stěny (5) pro zvýšení předpětí, takže upínací matice svou čelní plochou dosedá na přírubu (2), resp. na vnější plochu stěny (5).

7. Těsnění k zasazení do otvoru ve zdi pro protažení vedení, zejména kabelů a/nebo trubkových vedení, zahrnující trubku (1) pro uložení vedení, jejíž alespoň jeden konec je opatřen přírubou (2) s víčkem (4), které je rozebíratelně spojitelné s přírubou (2) a které má otvory (4.1, 4.2) k protažení vedení, vyznačující se tí m , že do trubky (1) je svou koncovou částí zaveditelná přípojná trubka (40), přičemž koncová část přípojné trubky (40) je tvořena množinou jazýčků (41) a pro dosažení bajonetového efektu je trubka (1) opatřena zarážkami (1.1) a jazýčky (41)jsou opatřeny prohlubněmi (42).

8. Těsnění podle nároku 7, vyznačující se tím, že prohlubeň (42) v každém jednotlivém jazýčku (41) má tvar, zabraňující neúmyslnému zpětnému otočení a rozpadnutí spoje.