CZ289106B6

CZ289106B6 - Dělicí surový papír

Info

Publication number: CZ289106B6
Application number: CZ19973150A
Authority: CZ
Inventors: Bernd Reinhardt
Original assignee: Kämmerer Gmbh
Priority date: 1995-04-05
Filing date: 1996-03-26
Publication date: 2001-11-14
Also published as: BG62703B1; DE59603285D1; EP0819194B1; ES2138332T3; DE19512663A1; JP2995690B2; AU698775B2; CA2217570A1; NO974568L; JPH10510891A; GR3031830T3; ATE185384T1; AU5397896A; HUP9801637A3; US6153054A; DK0819194T3; HU221174B1; RU2139382C1; HUP9801637A2; NO974568D0

Abstract

D lic surov² pap r je ur en pro povl k n antiadhezivn m n nosem silikonu. Na d lic m surov m pap ru je nanesen pigmentov² n t r obsahuj c pojivo. Pigmentov² n t r obsahuje jako jedin² pigment hydroxid hlinit² nebo sm s pigment s hydroxidem hlinit²m jako hlavn slo kou, p°i em vrstva pigmentu je nanesena na pap r v mno stv od 3 do 10 g/m.sup.2.n..\

Description

Oblast techniky

Vynález se týká dělicího surového papíru pro povlékání antiadhezivním nánosem silikonu, u něhož je na papíru nanesen pigmentový nátěr obsahující pojivo.

Dosavadní stav techniky

Běžné dělicí surové papíry, natřené pigmentem, mají jednostranný nebo oboustranný povlak ze směsí pigmentu/pojiva, přičemž se jako pigmenty používají kaolin, talek nebo uhličitan vápenatý, a to buď samotné nebo v kombinaci, a jako pojivá se používají převážně disperze polymerů, často ve směsi, s modifikovanými produkty škrobů. Lepší hladkosti a tím vyšší hustoty povrchu lze docílit pomocí lístkovitých pigmentů jako je kaolin nebo i s omezením talek.

Obecně se proto tyto dělicí surové papíry natřené pigmentem označují jako „clay coated papers“, neboli papíry potažené kaolinem, přičemž se poukazuje na zejména používaný nátěrový pigment (publikace Coating, 1987, sešit 10, s. 366-372 a sešit 11, str. 396-398).

Oproti nepigmentovaným povlakům papíru mají tyto druhy papíru ekonomické a kvalitativní přednosti, jako

- lepší hladkost,

- menší poréznost,

- menší drsnost nátěru, vyšší povrchovou hustotu, vyšší lesk,

- vyšší trvanlivost silikonu a tím částečně menší spotřebu silikonu pro dosažení co nej uzavřenějšího silikonového filmu vysokého antiadhezivního účinku.

Novější metody vývoje v oblasti technologie nanášení, které jsou založeny na přímé nebo nepřímé technice transferu filmu, již dovolují nanášet tenčí pigmentové nátěry pod 5 g/m²(pevné) v papírenském stroji na surový papír. Pro tuto on-line pigmentaci se používají převážně válcové nanášecí stroje s objemovým předávkováním (nebo čepelkové natírací agregáty se zařízením pro předávkování, viz: High Speciál Metering dosiertechnik wie Bilblade HSM, LAS, HSM a Twin-HSM), viz Publikace Das Papier, 1991, sešit 10A, str. V 120 - V 124, Wochenblat fůr Papierfabrikation, 1993, sešit 10, str. 390-393 a 1994, sešit 17, str. 671-676.

Cílem tohoto povlékání je převážně zlepšení potiskovatelnosti papíru, zejména pro tisk ofsetem.

Této nové technologie nanášení, která se také často označuje jako technologie tenkého nátěru, se proto také využívá pro výrobu dělicího surového papíru, natřeného pigmentem, s malými nánosy nátěru.

V protikladu k dosavadním oblastem použití, u kterých je v popředí obecně potiskovatelnost pomocí cílového nastavení porozity nátěru a schopnost papíru nasávat nátěr, je ale nyní těžištěm

-1 CZ 289106 B6 dosažení co nejuzavřenějšího povrchu papíru při co možná nejmenším nánosu nátěru. Jen tak je stejně, tak jako již u zmíněných klasických dělicích surových papírů potažených kaolinem, s často větším nánosem nátěru udržet v mezích sklon silikonových pryskyřic k penetraci při následujícím povlékání papírů, které se mají oddělovat.

Pomocí technologie tenkého nátěru vyrobené dělicí surové papíry natřené pigmentem s nátěrovými nánosy asi 5 g/m² (vztaženo k pevné látce) se vyrábí od roku 1994. Jako pigmenty se používají hlavně speciální směsi kaolinu s definovaným rozdělením velikostí části a co možná nejvyznanější plátkovou strukturou. Nechyběly také pokusy, které také používají plátkový talek nebo uhličitan vápenatý jako nátěrový pigment. Posledně jmenovaný pigment nedokáže ale na základě své kulovité struktury splnit dostatečně zadané požadavky co se týká hustoty povrchu a transparence, a proto se nejčastěji používá jen v kombinaci s kaolinem nebo talkem.

Při povlékání dělicích surových papírů silikonovými pryskyřicemi pro výrobu dělicích papírů se kladou největší požadavky na rovnoměrnost silikonového nánosu, neboť jinak dochází k nepřijatelně velkým odchylkám v chování těchto papírů a tím například k poruchám při procesu etiketování. Obvykle se rovnoměrnost silikonového nátěru zjišťuje pomocí měření rentgenové fluorescence křemíku jako hlavní součásti silikonové pryskyřice, přičemž hloubka vniknutí rentgenových paprsků do průřezu papíruje omezena asi na 5 pm.

Kaolin (přírodní křemičitan hlinitý) nebo talek (přírodní křemičitan hořečnatý) ruší ale na základě svého podílu křemíku exaktní stanovení hmotnosti nánosu silikonu, popřípadě ho u klasických kaolinem potažených dělících surových papírů s většími nánosy pigmentového nátěru nad 5 g/m², vztaženo v pevné látce, znemožňuje.

V posledním případě zbývá nejčastěji jen volumetrické měření spotřeby silikonu po delší časové údobí produkce, které ale neumožňuje žádnou informaci o rovnoměrnosti silikonového nánosu v podélném a příčném směru papíru.

U dělicích surových papírů natřených pigmentem s nánosem nátěru menším než g/m² se mohou objevit kolísání hmotnosti nátěru až ± 0,3 g/m² a až ± 0,5 g/m², které se v oblasti běžných nánosů silikonu 9,5 až + 0,8 g/m² při použití silikonových pryskyřic, obsahujících rozpouštědlo nebo 0,8 až 1,2 g/m² při použití silikonových pryskyřic, neobsahujících rozpouštědlo, projevující již velice rušivě na exaktním stanovení nánosu silikonu pomocí měření rentgenové flurescence.

To je jeden z důvodů, proč dělicí surové papíry vyrobené s kaolinem nebo talkem jako základními pigmenty technologií tenkého nátěru, s nánosy nátěru v množství nižším než 8 g/m², nejčastěji pod 5 g/m², se v praxi nepoužívají nebo se používají jen velmi zřídka.

Dalším důvodem je rušivý vliv trvale přítomných alkálií v pigmentovém nátěru na zakotvení silikonu a zesítění silikonu, především při delším skladování sendvičového materiálu (sendvič silikonového základního papíru a vrchního papíru povlečeného lepidlem, například etikety), který se označuje odborníky obecné jako „post rub off“, neboli dodatečné odření.

Pro dokonalé dispergování a stabilizaci nátěrových pigmentů ve vodě a tím pro nastavení požadované nízké viskozity nátěrové hmoty se ale převážně používají hydroxid sodný v kombinaci se speciálními dispergačními prostředky.

JP 49-132 305 A popisuje tiskový papír s vysokým stupněm lesku a dobrými kluznými vlastnostmi, který podle jedné formy provedení má na základním papíru dolní vrstvu ze 20 dílů kaolinu, 80 dílů hydroxidu hlinitého a 30 dílů mléčného kaseinu a v horní vrstvě, která je na ní 70 dílů kaolinu, 30 dílů polystyrenu a 20 dílů styren/butadienového latexu. Tato dvouvrstvá výstavba je nutná pro získání požadovaného stupně lesku a požadovaných vlastností hladkosti.

-2CZ 289106 B6

Úkolem vynálezu je proto dát k dispozici dělicí surové papíry, natřené pigmentem, s co možná nejmenšími nánosy nátěru, které nepůsobí rušivě na zakotvení silikonu a na zesítění silikonu (dodatečným odřením), neovlivňují stanovení křemíku pomocí měření rentgenové fluorescence, a které rovněž splňují vysoké požadavky kladené na uzavření povrchu nátěru, a tím vyhovují požadavku nízké spotřeby silikonu.

Podstata vynálezu

Uvedený úkol splňuje dělicí surový papír pro povlékání antiadhezivním nánosem silikonu, u něhož je na papíru nanesen pigmentový nátěr obsahující pojivo, podle vynálezu, jehož podstatou je, že pigmentový nátěr obsahuje jako jediný pigment hydroxid hlinitý nebo směs pigmentů s hydroxidem hlinitým jako hlavní složkou, přičemž vrstva pigmentu je nanesena na papír v množství od 3 do 10 g/m². V pigmentovém nátěru jsou obsaženy hydroxidy hlinité s různým granulometrickým složením.

Hydroxidy hlinité jsou plátkové pigmenty, které ve srovnání s obvykle používanými nátěrovými pigmenty mohou ovlivnit zpracovatelnost nátěrových hmot při vyšších koncentracích a vyšších podílech pojivá. Bylo proto překvapující, že ve srovnání s kaolinem nebo talkem jako samotnými nátěrovými pigmenty docílily stejné nebo dokonce mírně lepší povrchové hustoty dělicích surovin papírů, vyrobených podle vynálezu, při současně lepší přilnavosti dalších silikonových povlaků. Po potažení silikonem bylo dosaženo značných zlepšení ve spotřebě silikonu pro dosažení předem daných dělicích vlastností silikonového papíru. Kromě toho nedochází u dělicích surových papírů natřených 100 % hydroxidu hlinitého k žádným poruchám v zakotvení nebo zesítění (dodatečné odření) silikonového filmu po dobu skladování více týdnů.

Pigmentový nátěr obsahuje pojivo. Vhodnými pojivý jsou všechna pojivá používaná pro natírání papíru, obvykle ve vodě rozpustné polymery, jako například deriváty škrobu, karboxymethylcelulóza nebo polyvinylalkoholy a vodné disperze polymerů na bázi kyseliny akrylové, esterů kyseliny akrylové, akrylnitril, vinylacetát, butadien a styren, samotné nebo ve směsích. Pojivo nebo směs pojiv, je v pigmentovém nátěru přítomno v poměru pigment/pojivo 1:0,05 až 1:2,3, s výhodou 1:0,3 až 1:2,3, s výhodou 1:0 ,3 až 1:2,0 a nejvýhodněji 1:0,35 až 1:0,45 (vztaženo na hmotnost pevné látky).

Podle vynálezu je pigmentový nátěr na dělicím surovém papíru nanesen v množství 1 až 20 g/m². Pigmentový nátěr může být vytvořen na papíru, na jehož povrchu je lepidlo nebo také na papíru, který není na povrchu klížený. Může být nanášen v jednom nebo ve dvou pracovních pochodech na jedné straně papíru nebo oboustranně.

Dělicí papír podle vynálezu obsahuje na výše popsaném pigmentovém nátěru silikonový nátěr, kteiý je nanesen v množství 0,9 až 1 g/m². Pomocí silikonového nánosu se propůjčil papíru antiadhezivní vlastnosti.

Vhodné organické silikonové polymery s antiadhezivními vlastnostmi jsou odborníkovi známé a zahrnují například dimethylpolysiloxany tvořící řetězec s koncovými hydroxylovými skupinami, které působením zvýšené teploty a v přítomnosti organocíničitých solí jako katalyzátoru se kondenzují s estery kyseliny křemičité jako katalyzátoru nebo se získají adičním zesítěním reakcí polymerů tvořících řetězec s vinylovými skupinami s vodíkovými siloxany působením teploty v přítomnosti platinových katalyzátorů. Pro povlečení dělicího surového papíru se mohou používat již uvedené způsoby nanášení.

-3CZ 289106 B6

Příklady provedení vynálezu

Příklad l

Výběr kombinací pigmentu a pojivá

Výroba nátěrových hmot

Jako známé vhodné kaolinové nátěrové pigmenty s ohledem na co nejuzavřenější povrch nátěru na základě své výrazné hexagonální plátkové struktury se osvědčily v praxi kaolinové směsi s definovanou velikostí částic.

Jako typičtí zástupci rovněž plátkového hydroxidu hlinitého [A1(OH)₃J- pigmenty byly pro srovnávací pokusy vybrány typy I a II, které se prodávají, a které se značně liší svým granulometrickým složením a svými specifickými povrchy.

Vlastnosti těchto nátěrových pigmentů jsou uvedeny v tabulce 1.

Pro výrobu nátěrových hmot se zvolil poměr pigmentu/pojiva 1:0,44 (vztaženo k pevné látce), při kterém jsou téměř všechny dutiny v kaolinové matrici vyplněny pojivém. Tato takzvaná kritická objemová koncentrace pigmentů (KVPK) se stanovila pomocí spotřeby oleje v gramech lněného oleje/100 g pigmentu, to znamená zkušební metody obvyklé v průmyslu laků, pro zjištění případné spotřeby pojivá. KVPK definuje podle tohoto maximálně možné hustoty uložení pigmentu, použité A1(OH)₃ pigmenty mají naproti tomu nižší spotřebu oleje než kaolinová směs podle tabulky 3. To znamená, že při zvoleném poměru pigmentu/pojiva 1:0,44 (pevný) existuje film pigmentovaný podkriticky A1(OH)₃, u kterého jsou všechny dutiny v pigmentové matrici vyplněny. Tyto rozdíly ve spotřebě oleje a tím v KVPK mezi oběma typy pigmentů dávají popud k očekávání, že se při použití pigmentu A1(OH)₃ ušetří pojivo.

Pro výrobu nátěrových hmot byla použita pojivá uvedená v tabulce 2, přičemž se kationtový škrob (škrob A) jako podíl složek pojivá ukázal být velice vhodný již u kaolinových směsí při pokusech v praxi. Použití aniontového škrobu (škrobu B) v kaolinové nátěrové směsi způsobuje sice značnou redukci viskozity, avšak stálost při skladování (rozdíl viskozity mezi okamžitým měřením a měřením po 24 hodinách) je horší.

Pigmenty hydroxidu hlinitého vykazují naproti tomu s překvapením zcela jiné chování v takových nátěrových hmotách. Výměnou kationtového škrobu (škrobu A) za aniontový škrob (škrob B) se zvyšuje viskozita nátěrových hmot za současného zlepšení schopnosti zadržet vodu (WRV). Nižší hodnoty WRV vg/m² popřípadě hodnoty WRV v s znamenají zlepšenou schopnost retence nátěrové hmoty při nánosu na povrch papíru a tím sníženou penetraci vody a pojivá do surového papíru. Tím se potom zvyšuje uzavřenost povrchu nátěru, při stejném použití pojivá.

Pro následující pokusy s natíráním byl proto použit aniontový škrob (škrob B) při použití A1(OH)₃ jako jediného nátěrového pigmentu, naproti tomu byl použit kationtový škrob (škrob A) při použití kaolinu. Tím byl dán předpoklad pro použití AI(OH)₃ jako jediného nátěrového pigmentu.

Obsah pevné látky těchto nátěrových hmot byl 45 % hmotn., přičemž byl na surovém papíru ještě dobře natřený papír.

-4CZ 289106 B6

Příklad 2

Na surový papír s neklizeným povrchem a s plošnou hmotností 62 g/m² byly pomocí laboratorní špachtle naneseny nátěrové hmoty se složením podle tabulky 3. Nanesený nátěr byl v množství 3 a 5 g/m², vztaženo na pevnou látku.

Ve srovnání s kaolinovými nátěrovými hmotami vede použití AI(OH)₃ typu II podle tabulky l jakožto zástupce typů A1(OH)₃ k poněkud otevřenějšímu povrchu nátěru (vyšší SCAN porozitě, vyšší absorpci oleje), ale k poněkud nižší mikrodrsnosti.

Nižší hodnoty lesku při použití A1(OH)₃ jako jediného nátěrového pigmentu ukazují na to, že zde není tak výrazná plátkovitá struktura a tím ne tak dobré planparalelní vyrovnání pigmentů k rovině papíru vlivem satinování.

V zásadě byl ale pomocí tohoto pokusu vytvořen důkaz, že s AI(OH)₃ jakož jediný nátěrový pigment v pigmentových nátěrový hmotách dá s dobrým úspěchem použít pro dělicí surové papíry.

Příklad 3

Dělicí surový papír s neklíženým povrchem a plošnou hmotností 62 g/m² podle příkladu 2 byl povlečen nátěrovými hmotami, obsahujícími kaolin a A1(OH)₃ typů I a II podle tabulky 4. Pomocí následujícího použití směsi A1(OH)₃ typů I a II podle tabulky 1 se docílilo zvýšení schopnosti nátěrové hmoty zadržet vodu.

Při rychlosti stroje 600 m/min se nanesly pomocí filmového lisu jednostranně 3 až 5 g/m² (pevný) nátěrových hmot a potom se papíry natřené takto pigmentem satinovaly.

Jak je doloženo výsledky v tabulce 5, dosáhne se pomocí použití A1(OH)₃ jako nátěrového pigmentu ve srovnání s kaolinem stejné hladkosti, mikrodrsnosti, popřípadě dokonce dalších lepších vlastností papíru (absorpce oleje, průraz barvy, penetrace). Pouze lesk nátěru se při použití kaolinu o něco zmenší, což se opět dá vysvětlit méně výraznou plátkovou strukturou A1(OH)₃ pigmentů. Tyto výsledky připouští ten závěr, že nátěrové pigmenty A1(OH)₃, použité i samotné v nátěrových hmotách a s kaolinovými nátěrovými pigmenty mohou poskytnout srovnatelné vlastnosti papíru.

Příklad 4

Na papírenském stroji s vestavěným filmovým lisem se dělicí surové papíry 60 až 62 g/m² na povrchu naklížily popřípadě natřely pigmentem při rychlosti stroje asi 550 m/min. Rubová strana se povlekla jednotně roztokem škrobu (asi 1 g/m²). Receptury pro nátěrové hmoty lze seznat z tabulky 4. Povrchy zušlechtěných dělicích surových papírů byly podle podmínek obvyklých v praxi předem zvlhčeny asi na 12 % a poté byly podrobeny satinování v šestnáctiválcovém superkalandru.

Ve srovnání s vysoce satinovanými klíženými povrchy dělicího surového papíru typu Glassine mají papíry natřené pigmentem lepší povrchové vlastnosti. To platí zejména s ohledem na hladkost, lesk, mikrodrsnost a absorpci oleje. I mikroporozita se sníží pigmentací, jak to ukazují výsledky uvedené v tabulce 6.

S překvapením se ukázalo, že A1(OH)₃ má ve srovnání s kaolinem přednosti co se týká kvality, když převládají optimální podmínky satinování. To platí zejména pro lesk nátěru.

-5CZ 289106 B6

Příklad 5

V praxi používané papíry podle tabulky 6 byly povlečeny pomocí pětiválcového nanášecího stroje, u silikonového systému bez rozpouštědla 7LF/, popřípadě Akkugravur-válcového nanášecího stroje, u silikonové emulze při rychlostech stroje 150 m/min. Papír natřený kaolinem byl pouze v jednom případě (LF I-silikonový systém) použit jako referenční vzor. Bylo již předloženo dostatečné množství statisticky zajištěných výsledků, že dělicí surové papíry natřené kaolinem mohou ušetřit 10 až 15% silikonu ve srovnání s klasickými Glassine-papíry při srovnatelném dehezivním účinku. Nános silikonu se přitom měnil mezi 0,5 až 1,0 g/m².

Pomocí barevného testu s methylenovou modří se určovala uzavřenost naneseného silikonového filmu. Čím menší bylo měmé barevné číslo, tím uzavřenější byl vytvořený silikonový film a o to větší by podle toho musel být dehezivní účinek vůči lepidlům. Výsledky lze seznat z tabulky 7.

Při přibližně srovnatelném nánosu silikonu 0,8 až 0,9 g/m² jsou u papírů natřených pigmentem s výjimkou papírů natřených emulzí silikonu - zjištěná barevná měrná čísla podstatně nižší. Rovněž les a mikrodrsnost jsou u dělicích surových papírů natřených pigmentem významně lepší.

Srovnání dělicích surových papírů natřených kaolinem a A1(OH)₃ při nánosu silikonu (LF silikonový systém I) 0,6 g/m² ukazuje jednoznačně výhody u povlaků A1(OH)₃ co se týká barevného měrného čísla.

Na problematiku určení absolutního nánosu silikonu pomocí obvykle používaného měření rentgenové gluorescence u dělicích surových papírů natřených kaolinem se zde poukazuje dále.

Zatímco nátěiy pigmentu 3 až 5 g/m² při použití kaolinu vykazují „šum podkladu“ pasu, který není silikonován, asi 0,9 až 1,3 g/m³ křemíku s odchylkami až ± 0,10 až 0,15 g/m² podélném profilu a příčném profilu pásu papíru, může se při použití A1(OH)₃ nátěrových pigmentů „podkladový šum“ zcela potlačit. K tomu je jen zapotřebí použít dnes stále více používaný trubkový stroj místo izotopového stroje a měřicí šířku zúžit na 1,65 až 1,85 keV místo jinak obvyklých 1,506 až 1,978 keV.

Tím se zařízení pro nanášení silikonu umožní exaktní, absolutní stanovení nánosu silikonu a kolísání nánosu a tím lepší předpověď, popřípadě kontrolu dehezivních vlastností papírů natřených pigmentem posil ikovaných papírů.

U dělicích surových papírů natřených kaolinem se musí naproti tomu stanovení silikonu naneseného na papíru provádět přes diferenční měření (odečtení „podkladového šámu“), jako je tomu v našich případech (tabulka 7 a 8).

Jednoznačné výhody, i oproti referenčnímu papíru natřenému kaolinem, mají, co se týká adhezivních vlastností po nasilikonování, dělicí surové papíry natřené podle vynálezu A1(OH)₃, jak to lze seznat z tabulky 8.

Výsledky měření dělicí síly při nízké rychlosti testovacích lepicích pásů jsou podle obecných zkušeností pracovníků provádějících silikonové nátěry výmluvnější než při vysoké rychlosti. To platí zejména tehdy, když se diferencování mají provádět mezi různými povrchy opatřenými silikonovým nátěrem.

Již při přibližně srovnatelném nánosu silikonu 0,8 až 0,9 g/m² ukazují papíry natřené podle vynálezu A1(OH)₃ značně nižší dělicí hodnoty, nezávisle na použitém silikonovém systému.

I při nejmenším LF nánosu silikonu 0,55 g/m² se ustavují dělicí síly, které jsou ještě menší než u standardních Glassine papírů s obvyklým množstvím naneseného silikonu 0,9 až 1,0 g/m².

-6CZ 289106 B6

Z toho se vypočítá snížení nánosu silikonu při srovnatelné úrovni dělicích sil nejméně 30 %. Nějaké poruchy přilnavosti nebo zesítění silikonového filmu nebyly u dělicích surových papírů natřených pigmentem A1(OH)₃ zjištěny.

Referenční papír natřený kaolinem nedosahuje tyto překvapivě dobré výsledky A1(OH)₃ nátěrů.

Ušetření silikonu při použití A1(OH)₃ podle vynálezu u dělicích surových papírů snižuji při srovnání s kaolinem daleko vyšší náklady na pigment.

Přitom nebyly zohledněny velké možnosti redukce pojivá až do dosažení K.PVK v pigmentové matrici A1(OH)₃.

Tabulka 1 Srovnání vybraných nátěrových pigmentů

vlastnost pigmentu	směs kaolinu	A1(OH)₃	Směs A1(OH₃)
I	II
obsah pevných látek, %	68,3	65,9	67,5	66,1
hodnota pH	7,4	10,0	9,1	6,9
viskozita podle Brookfielda, mPa.s	390	600	850	93
(100 ot/min, 20 °C)
rozdělení velikosti zm (sedigrat), %
< 2 pm	81	99	89	93
< 0,2 pm	25	19	4	13
střední průměr částic, pm	0,49	0,47	0,88	0,66
specifický povrch (DET) m²/g	15,6	14,4	6,3	8,4
spotřeba oleje g/100 g	43	36	34	35
plátkový tvar		pseudohexagonální

Tabulka 2 Srovnání laboratorních nátěrových hmot s rozdílnými pigmenty a škrobovými pojivý laboratorní pokusy pojivo: 25,5 dílů (pevné) styrenbutadienového latexu

16,0 dílů (pevné) modifikovaných škrobů (A-kationtové, B-aniontové)

vlastnosti nátěrových hmot	směs kaolinu	A1(OH)₃, II
škrob A	škrob B	škrob A	škrob B
obsah pevných látek, %	40,3	39,8	40,5	40,2
hodnota pH	7,8	8,3	8,5	8,3
schopnost zadržení vody - pod tlakem, g/m²	93,5	78,5	69,0	43,5
-statisticky	84	-	3	30
Viskozita podle Brookfielda mPa.s	2240	1260	490	840
100 ot./min, 40 °C ihned po 24 hodinách skladování	2480	1900	470	1450
viskozita podle Haake mPa.s. (D = 10⁴.s^_1,30 °C) ihned	33,77	22,79	17,45	25,10
po 24 h skladování	36,58	56,18	21,39	28,14

Tabulka 3 Srovnání rozdělovačích surových papírů, natřených na jedné straně pigmentem laboratorní pokusy nátěrová hmota: obsah pevné látky 45 % hodnota pH 8,5 poměr pigmentu/pojiva 1 : 0,4 (pevný)

vlastnosti papíru (surový papír 62 g/m²)	směs kaolinu	A1(OH)₃ II
nános nátěru, g/m²	cca.3	cca.5	cca. 3	cca. 5
transparence, % nesatinovaný	30,4	30,3	28,1	28,4
satinovaný	35,8	35,8	34,3	34,9
mikrodrsnost (PPS) pm nesatinovaný	8,42	8,34	8,31	7,93
satinovaný	1,96	1,85	1,87	1,83
lesk (75 °C), % satinovaný	37,4	44,3	33,3	37,2
SCAN pórovitost cm²/m². s
nesatinovaný	1210	113	3210	1000
satinovaný	246	27	642	203
absorpce oleje . g/m² nesatinovaný	3,26	11,5	10,40	2,73
penetrace. s
nesatinovaný	137	140	141	138
satinovaný	119	120	115	118

Tabulka 4 pojivo:

Srovnání nátěrových hmot s různými pigmenty a škrobovými pojivý technické pokusy

25,5 dílů (pevný) styrenbutadienového latexu

16,0 dílů (pevný) modifikovaných škrobů (A - kationtový

B aniontový)

2,5 dílů karboxymethylcelulózy

vlastnosti nátěrové hmoty	směs kaolinu škrob A	A1(OH)₃, II škrob B	A1(OH)₃ směs (I/II = 50/50) škrob B
obsah pevné látky, %	43,0	41,9	43,5
hodnota pH	8,1	8,1	7,7
viskozita podle Brookfíelda mPa.s	1770	1630	1450
(100 ot./min, hustoměr 30 °C)
viskozita podle Haakena, mPa.s
(RV 3,30 °C)	21,0	20,4	25,8
schopnost zadržet vodu, s	neměřitelná	680	1075
(tlaková penetrace)

-8CZ 289106 B6

Tabulka 5 Srovnání rozdělovačích surových papírů, natřených na jedné straně pigmentem za měnících se podmínek satinování technické pokusy poměr pigmentu/pojiva 1 : 0,43

vlastnosti papíru (surový papír 62 g/m²)	směs kaolinu	A1(OH)₃,I	směs A1(OH)₃ 1/11=50/50 %
nános nátěru, g/m²	3	5	3	5	3	5
hladkost podle Bekka, s TS	280	470	270	410	410	400
LS	1210	1740	1330	1310	1610	1470
mikrodrsnost (PPS), pm US	8,8	8,3	8,5	8,5	8,1	8,5
TS		2,6	3,1	2,7	2,7	2,7
LS	2,1	1,9	2,0	2,0	1,9	1,9
lesk (75 °C), % TS	7	12	6	9	7	7
LS	13	18	13	14	13	14
absorpce oleje, g/m
US	4,9	1,2	3,2	1,4	1,9	1,4
TS	1,6	0,4	1,5	0,6	0,7	0,7
LS	0,8	0,3	0,7	0,4	0,4	0,4
průraz barvy (LH) známka 1 - bez známka 6 - silný	6	2	5	3	4	2
penetrace s. TS	8	20	18	35	28	34
LS	11	19	19	47	34	42

Satinace: US - nesatinováno

TS - technická satinace (10-válcový superkalandr), % předběžná vlhkost, 220 kH/m °C, 400 m/min

LS - laboratorní satinace (2-válcový kalandr) % předběžná vlhkost, 100 °C

-9CZ 289106 B6

Tabulka 6 Srovnání rozdělovačích surových papírů se zušlechtěným povrchem (satinováno) pokusy v praxi

Satinování 16válcový superkalandr, předběžné zvlhčení asi 12 %, 340 kN/m, 420 m/min

vlastnosti papíru	klížený povrch (standard) Glassine-typ	natřeno pigmentem poměr pigmentu/pojiva 1:0,44 (pevný)
směs kaolinu	A1(OH)₃ směs (I/II = 50/50 %)
plošně povlečená hmota nános nátěru, g/m²	62	62	60
(vrchní vrstva)	asi 1	asi 6	asi 6
zdánlivá hustota g/cm³	1,11	1,13	1,15
transparence, %	45	45	45
hladkost podle Beeka, s OS	1300	2500	2500
SS	500	600	400
lesk (75°),%	45,8	52,0	55,3
mikrodrsnost (PPS), pm	1,9	1,7	1,6
SCAN pórovitost, cm³/m².s	60	20	30
absorpce oleje, g/m²	1,0	0,4	0,4

OS - vrchní strana SS sítová strana

Tabulka Ί Srovnání silikonizovaných rozdělovačích surových papírů

papír (62 g/m²)	silikonový systém	nános silikonu g/m²	lesk (75 °C) %	mikrodrsnost (PPS) pm	barevné měrné číslo Y (methylenová modř. 60 s)
A	emulze	0,96	24,0	2,14	10,5
(standard)
B	(11,6%)	0,89	37,1	1,55	13,8
		0,73	35,1	1,66	15,4
A
(standard)		0,80	38,1	1,71	12,0
B	LF1	0,91	51,1	1,35	2,1
		0,69	47,3	1,38	2,6
		0,55	43,8	1,74	4,1
C		0,60	40,5	1,40	H,9
A
(standard)	LFII	0,82	39,3	1,90	22,2
		0,94	51,2	1,52	1,7
		0,63	44,9	1,68	4,0
		0,55	42,0	1,76	4,5

A - Glassine typ B - natřeno pigmentem směsí A1(OH)₃, (I/II = 50/50 %)

C - natřeno pigmentem směsí kaolinu

B, C - poměr pigmentu/pojiva 1 : 0,44 (pevný) nános nátěru asi 6 g/m²

-10CZ 289106 B6

Tabulka 8 Srovnání silikonizovaných rozdělovačích surových papírů

papír (62 g/m²)	silikonový systém	nános silikonu g/m²	dělicí síla (low speed)
TESÁ 4154 cN/4 cm	1 TESÁ A 7475 TESÁ K 7476
cN/2 cm	cN/2 cm
A (standard)	emulze I	0,96	10	16	35
B	(11,6%)	0,89	7	17	24
		0,73	7	15	26
A (standard)	LFI	0,80	5	22	18
		0,91	4	10	11
		0,69	5	11	13
		0,55	5	15	16
C		0,60	9	18	56
A (standard)	LFII	0,82	6	15	27
B		0,94	4	8	16
		0,63	5	12	19
		0,55	6	13	22

A- Glassinetyp

B - natřeno pigmentem směsí A1(OH)₃, (I/II = 50/50%)

C - natřeno pigmentem směsí kaoliny

B, C - poměr pigment/pojiva 1 : 0,44 (pevný), nános nátěru asi 6 g/m²

Claims

PATENTOVĚ NÁROKY

1. Dělicí surový papír pro povlékání antiadhezivním nánosem silikonu, u něhož je na papíru nanesen pigmentový nátěr obsahující pojivo, vyznačující se tím, že pigmentový nátěr obsahuje jako jediný pigment hydroxid hlinitý nebo směs pigmentů s hydroxidem hlinitým jako hlavní složkou, přičemž vrstva pigmentuje nanesena na papír v množství od 3 do 10 g/m².
2. Dělicí surový papír podle nároku 1, vyznačující se tím, že v pigmentovém nátěru jsou obsaženy hydroxidy hlinité s různým granulometrickým složením.
3. Dělicí surový papír podle nároku 1 nebo 2, vyznačující se tím, že jako pojivo se používají všechny ve vodě rozpustné polymery obvyklé pro natírání papíru, jako deriváty škrobu, karboxymethylcelulóza nebo polyvinylalkoholy a vodné disperze polymerů na bázi kyseliny akrylové, esterů kyseliny akrylové, akrylnitril, vinylacetát, butadien a styren samotné nebo ve směsích.
4. Dělicí surový papír podle nároků laž3, vyznačující se tím, že pojivo nebo směs pojiv je přítomno v poměru pigment/pojivo 1:0,30 až 1:2,0, vztaženo k pevné látce.
5. Dělicí surový papír podle jednoho z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že pigmentový nátěr je vytvořen na papíru s klíženými povrchy.
6. Dělicí surový papír podle jednoho z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že pigmentový nátěr je nanesen na obě strany papíru.

-11 CZ 289106 B6
7. Dělicí papír santiadhezivním nánosem silikonu, vyznačující se tím, že nános silikonu je vytvořen na dělicím surovém papíru podle jednoho z nároků 1 až 6.