CZ2002183A3

CZ2002183A3 - Způsob přípravy alifatických fluorovaných uhlovodíků

Info

Publication number: CZ2002183A3
Application number: CZ2002183A
Authority: CZ
Inventors: Lee Sprague; Daniel Graham; Louis Ferstandig
Original assignee: Halocarbon Products Corporation
Priority date: 1999-07-21
Filing date: 2000-07-21
Publication date: 2002-11-13
Also published as: CN1361758A; AU6359400A; BR0012650A; CA2380285A1; KR20020029086A; PL352765A1; CN1258505C; WO2001007384A1; EP1198441A4; JP2003505439A; EP1198441A1

Description

(57) Anotace:

Způsob spočívá v rozštěpení alespoň jedné chemické vazby výchozí alifatické fluorované uhlovodíkové sloučeniny a vznik reakčního alifatického fluorovaného uhlovodíkového meziproduktu, ten reaguje za vzniku požadovaného alifatického fluorovaného uhlovodíkového produktu nebo meziproduktu a případně určitých nežádoucích alifatických fluorovaných uhlovodíkových produktů. Požadovaný produkt se od všech nežádoucích alifatických fluorovaných uhlovodíkových produktů separuje a nežádoucí alifatické fluorované uhlovodíkové produkty se recyklují do kroku a).

pf/Zovz - v//

01-0083-02-Če τ

• · · · · · • · • · · · • · ·

Způsob přípravy alifatických fluorovaných uhlovodíků

Oblast techniky

Vynález se týká způsobu přípravy alifatických fluorovaných uhlovodíků.

Dosavadní stav techniky

Alifatické fluorované uhlovodíky tvoří skupinu chemikálií, která sahá od inertních vysoce stabilních látek až po reaktivní nenasycené fluorované uhlovodíky. Výraz „alifatický fluorovaný uhlovodík, jak je použit v celém popisu a v přiložených patentových nárocích, definuje alifatickou sloučeninu, která obsahuje vazby uhlík-fluor a která může rovněž obsahovat atomy vodíku a chloru. Do skupiny alifatických fluorovaných uhlovodíků tedy spadají sloučeniny, které mají pouze jednoduché vazby ale i sloučeniny,' které mají několik násobných vazeb. Sloučeniny s jednoduchými vazbami jsou často inertní a nehořlavé. Tyto sloučeniny se používají jako inertní rozpouštědla, maziva, vyfukovadla atd. Fluorované uhlovodíky, které mají dvojné vazby, tj. fluorované olefiny, jsou velmi reaktivní a používají se při přípravě celé řady různých chemikálií, a zejména polymerů. Fluorované uhlovodíky, které mají trojné vazby, jsou rovněž vysoce reaktivní. Účinné způsoby přípravy těchto skupin chemikálií jsou pro chemický průmysl vždy zajímavé.

01-0083-02-Če

Podstata vynálezu

Vynález se týká nového způsobu přípravy požadovaného alifatického fluorovaného uhlovodíkového produktu, který zahrnuje následující kroky:

a) zpracování výchozí uhlovodíkové sloučeniny, alespoň jedné chemické fluorované uhlovodíkové reakčního alifatického meziproduktu;

alifatické fluorované které povede k rozštěpení vazby výchozí alifatické sloučeniny a ke vzniku fluorovaného uhlovodíkového

b) uvedení reakčního alifatického fluorovaného uhlovodíkového meziproduktu do reakce s další reakční sloučeninou za vzniku požadovaného alifatického fluorovaného uhlovodíkového produktu a nežádoucího alifatického fluorovaného uhlovodíkového produktu;

c) separaci požadovaného alifatického fluorovaného uhlovodíkového produktu od všech nežádoucích alifatických fluorovaných uhlovodíkových produktů; a

d) recyklaci nežádoucích alifatických fluorovaných uhlovodíkových produktů do kroku a).

Výraz „alifatický fluorovaný uhlovodík byl již definován v předchozím textu. Výraz „reakční alifatický fluorovaný uhlovodíkový meziprodukt označuje libovolný alifatický fluorovaný uhlovodík, který je schopen reagovat s alifatickými fluorovanými uhlovodíky a dalšími reakčními alifatickými fluorovanými uhlovodíky. Tento výraz zahrnuje například radikály, ionty nebo karbeny.

01-0083-02-Če • ·

3»

Nový způsob přípravy vychází z vytvoření reakčních meziproduktů z části výchozích fluorovaných uhlovodíků. Reakční meziprodukty se připraví rozštěpením chemických vazeb známými technikami, mezi kterými lze zmínit například pyrolýzu, ozařování částicemi, mikrovlnné záření, plasmové záření, ultrafialové záření, infračervené záření apod., čímž se získají radikály, ionty nebo karbeny. Tyto reakční meziprodukty se následně uvedou do reakce s dalšími reakčními meziprodukty nebo s původními molekulami, které mají nové vazby, čímž se získají nové produkty přímo nebo v několika po sobě jdoucích krocích.

Příprava reakčních fluorovaných uhlovodíkových meziproduktů těmito způsoby je specifická v tom, že netvoří elementární fluor. To může být způsobeno tím, že se při tvorbě vazby fluor-fluor uvolňuje malé množství energie a k rozštěpení vazby uhlík-fluor je zapotřebí velké množství energie. Tento charakteristický znak, který tvoří část podstaty vynálezu, odlišuje tento způsob přípravy reakčního fluorovaného uhlovodíkového meziproduktu od přípravy reakčního uhlovodíkového meziproduktu, při které se tvoří určité množství uhlíku a vodíku. Tyto dva elementární prvky již dále nereagují a způsobují tak ztráty výtěžku požadovaných produktů.

Z velmi reaktivních meziproduktů vzniká často široké spektrum různých produktů, což je zpravidla považováno za překážku úspěšné syntézy jednotlivých sloučenin. Část připravených produktů tvoří produkty žádoucí a zbytek produkty nežádoucí. Způsob podle vynálezu vyžaduje separaci požadovaných produktů od nežádoucích produktů destilací nebo dalšími fyzikálními způsoby. Nežádoucí produkty lze následně recyklovat do procesu, jehož úkolem je rovněž poskytnout podobné reakční meziprodukty, bez ztráty výtěžku

01-0083-02-Ce ······ ··· · · · · • 4 · · · · · · · · ···· · · · · · · · • ··· ······· · · • · · · · ··· Μ··· ··· ·· · ·« ···· způsobené tvorbou fluoru. K úspěšné recyklaci rovněž dochází díky principu mikroreverzibility, který vyžaduje, aby se určitá část nežádoucího produktu převedla za podmínek přípravy na své výchozí materiály. Tyto reakční meziprodukty získané z nežádoucích produktů budou potom následně společně s přidaným výchozím materiálem produkovat směs produktů, která bude obsahovat větší množství požadovaných produktů. Nežádoucí produkty lze tedy neomezeným způsobem recyklovat a zvyšovat tak výtěžek požadovaných produktů. Způsobem podle vynálezu lze dokonce i způsoby s počátečním nízkým výtěžkem převést na komerčně přijatelné způsoby. V některých případech, kdy se připravuje neobvyklý a velmi žádaný produkt, lze i velmi nízké počáteční výtěžky zvýšit na úroveň výtěžků komerčních způsobů.

Příklad mikroreverzibility ukazuje tabulka. R 125 (Viz seznam zkratek) se připraví z R 133a, který se zase v malém výtěžku připraví z R 125. Pokud je tedy R 125 nežádoucí produkt, potom jej lze recyklovat do výchozího materiálu v rámci způsobu zvyšujícího výtěžek požadovaného produktu.

Kromě mikroreverzibility existují rovněž nepřímé reakce, které pomáhají recyklovat nežádoucí produkty. Ukázalo se, že z R 125 lze připravit R 134a. V samostatném experimentu se ukázalo, že TFE lze připravit z R 134a. R 125 Je tedy nežádoucím vedlejším produktem TFE a lze jej převést na TFE minimálně dvěma způsoby: reverzí výchozího materiálu, kterým je R 133a a nebo přes další meziprodukt R134a, který rovněž slouží jako výchozí materiál pro přípravu TFE.

V případě výchozích fluorovaných uhlovodíkových materiálů, které obsahují vodík, vzniká určité množství

01-0083-02-Če fluorovodíku. To neznamená ztrátu těchto atomů fluoru, vzhledem k tomu, že pro přidání fluorovodíku k olefinu a ke zpětnému vytvoření požadované vazby uhlík-fluor, které je potřebné pro získání výchozích materiálů a produktů, není potřebné velké množství energie. Tento případ ilustrují příklady, kdy se R 134 připravuje pravděpodobně z TFE a fluorovodíků. Veškerý fluorovodík, který nezreagoval v průběhu procesu při kterém se zpětně tvoří vazby uhlíkfluor, lze samostatně izolovat a použít k vytvoření vazeb uhlík-fluor odděleně nebo recyklací.

U výchozích fluorovaných uhlovodíkových materiálů, které obsahují vodík a chlor, může docházet ke vzniku chlorovodíku. To neznamená konečné stádium těchto atomů vzhledem k tomu, že při použití způsobu podle vynálezu vede přidání chlorovodíku k reakčním sloučeninám ke tvorbě požadovaných produktů obsahujících chlor.

Některé olefinové produkty za reakčních podmínek telomerují nebo polymerují, přičemž tyto produkty mohou již obsahovat použitelné vazby uhlík-fluor. Těkavé telomery a polymery lze podrobit stejným separačním a recyklačním krokům jako ostatní těkavé vedlejší produkty. Méně těkavé telomery a polymery vyžadují mechanické jímání a speciální postupy, nicméně všechny produkty obsahující vazby uhlík-fluor lze teoreticky recyklovat ve snaze zvýšit výtěžky.

Rozhodnutí, které produkty jsou žádoucí a které nežádoucí v současné době zcela závisí na komerční poptávce. Odborník v daném oboru si je vědom možnosti přechodu ze žádoucích na nežádoucí produkty a toho, že způsob podle vynálezu je možné využít pro získání dobrých výtěžků i v případě nově označených požadovaných produktů.

01-0083-02-Če

• · • · • · · ·······

Tento způsob recyklace má ještě další výhodu. Umožňuje úplnější využití výchozích materiálů a redukuje produkci odpadních produktů. Odpadní produkty je zpravidla třeba, ve snaze zabránit jejich úniku do okolního prostředí a jeho znečištění, zpracovat specifickými způsoby. Tato zpracování jsou spojena s určitými provozními náklady. Způsob podle vynálezu potřebu těchto zpracování, a tedy i s nimi spojené náklady, buď zcela eliminuje nebo výrazným způsobem redukuj e.

Vynález zahrnuje objevení nových způsobů přípravy fluorovaných uhlovodíků a některé překvapivé produkty připravené těmito způsoby. Vynález rovněž zahrnuje zjištění, že reakční fluorované uhlovodíkové meziprodukty se výrazně liší od reakčních uhlovodíkových produktů, a způsob jakým lze tyto odlišnosti využít pro zvýšení výtěžků požadovaných produktů.

V případě prvního výhodného provedení se vynález týká přípravy alifatických fluorovaných uhlovodíků, přičemž tato příprava zahrnuje způsob generování reakčních alifatických fluorovaných uhlovodíkových meziproduktů, vytvoření nových produktů, separaci požadovaných produktů a recyklaci nežádoucích produktů s cílem zvýšit výtěžek požadovaných produktů.

V případě druhého výhodného provedení se reakční meziprodukty generují pyrolýzou alifatických fluorovaných uhlovodíků.

V případě třetího výhodného provedení se vynález týká způsobu přípravy TFE ve vyšším než 50% výtěžku, přičemž tento způsob zahrnuje pyrolýzu R 133a při teplotě nižší než přibližně 725 °C.

01-0083-02-Ce • · · · • · • · · · t · · · · · • · · · · · · · · · · • * · · ······· · · • · · · · · · · γ··· ··· ·· · ·« ····

V případě čtvrtého výhodného provedení se vynález týká způsobu přípravy PFP, přičemž tento způsob zahrnuje pyrolýzu R 133a v přítomnosti R 22.

V případě pátého výhodného provedení se vynález týká způsobu přípravy OFB, přičemž tento způsob zahrnuje pyrolýzu R 124.

V případě šestého výhodného provedení se vynález týká způsobu přípravy CDFE, přičemž tento způsob zahrnuje pyrolýzu R 133a.

V případě sedmého výhodného provedení se vynález týká způsobu přípravy DCDFE, přičemž tento způsob zahrnuje pyrolýzu R Í33a v přítomnosti R 22 a chlorovodíku.

V případě osmého výhodného provedení se vynález týká způsobu přípravy OFB, přičemž tento způsob zahrnuje pyrolýzu R 125.

V případě devátého výhodného provedení se vynález týká způsobu přípravy R 134a, přičemž tento způsob zahrnuje pyrolýzu R 125.

V případě desátého výhodného provedení se vynález týká způsobu přípravy R 114a, přičemž tento způsob zahrnuje pyrolýzu R 124.

V případě jedenáctého výhodného provedení se vynález týká způsobu přípravy PFB, přičemž tento způsob zahrnuje pyrolýzu R 125.

V případě dvanáctého výhodného provedení se vynález týká způsobu přípravy R 125, přičemž tento způsob zahrnuje pyrolýzu R 133a.

01-0083-02-Če ·«..·· ·· · ·· ·· ··· · . · »··· ··*· · ··« · * · • · · · ···.··· · · • ···· ·*·

8··· ··· ·· · ·· ····

Ze všech metod vhodných pro tvorbu reakčních meziproduktů, jakými jsou karbeny, radikály a ionty, se v případě aktuálních příkladů zvolila pyrolýza. Nicméně pro vytvořeni zmíněných reakčních meziproduktů lze použit libovolnou popsanou metodu, která zahrnuje odborníkům v daném oboru známé techniky.

Pyrolýzy chemických sloučenin se zpravidla provádějí za použití různých podmínek a za vysokých teplot při použití různých rezidenčních časů a případně při použití ředidel. Pyrolýzu lze provádět vsázkovým nebo kontinuálním způsobem. V případě použití kontinuálních podmínek jsou reakční trubice vyrobeny z různých materiálů, mezi kterými lze zmínit křemen, oxid hlinitý, Inconel nebo Monel. Trubice, které se použily ve zde popsaných příkladech měly vnější průměr 2,54 cm s výjimkou trubic vyrobených z oxidu hlinitého, které měly průměr 0,95 cm. V elektricky vyhřívané peci o průměru 30,5 cm, která vymezovala účinnou reakční zónu, se umístily různé trubice. Teploty se určovaly pomocí termočlánku umístěného v topném hnízdu, který se nacházel ve středu trubice. U trubice vyrobené z oxidu hlinitého s průměrem 0,95 cm se teplota měřila vně trubice, a to v místě jejího středu.

Každá reakční látka se do trubice zaváděla přes vlastní kalibrovaný skleněný otáčkoměr o průměru 0,16 cm nebo 0,31 cm. Druhý konec reaktoru byl v některých případech omezen tak, aby se dosáhlo požadovaného tlaku v reaktoru. Zvýšení tlaku vedlo ke zvýšení konverze ale ne ke zvýšení výtěžku.

Rezidenční časy lze použít ke stanovení konverzí, které následně ovlivní výtěžek. Nej lepší výtěžek zpravidla poskytnou velmi krátké rezidenční časy s velmi nízkými

01-0083-02-Ce

·· · • · · · ··

9' • · · · · · ♦ · · · ···· · · • · · · · ·· · konverzemi, nicméně tyto podmínky mohou být komerčně nerealizovatelné. Používané rezidenční časy se pohybovaly od zlomků sekundy po přibližně 30 s. Výhodné rozmezí rezidenčních časů bylo stanoveno pro každou směs reakčních látek experimentálně. Vysoké tlaky mohou být diktovány provozními faktory. Problémy spojené s tlakem lze zmírnit zkrácením rezidenčních časů.

Průtok reakčních látek je samozřejmě funkcí velikosti reakční zóny. V případě zde popsaného zařízení se použité průtoky pro jednotlivé reakční látky pohybovaly přibližně od 0,018 mol/h do přibližně 4 mol/h. V popsaných reaktorech by bylo možné rovněž použít průtoky přibližně 10 mol/hod, nicméně konverze při tomto průtoku by byla poměrně nízká.

Pro změnu rezidenčního času reakčních látek v reakční zóně lze rovněž použít inertní ředidla. Inertními ředidly mohou být takové materiály, jakými jsou například dusík, vzácné plyny, perfluoralkany a vodní pára. Použití snadno kondenzovatelného inertního ředidla by vedlo k usnadnění separace prpduktů z velkého objemu ředidla.

Relevantní literaturou pro tento vynález je článek Roberta P. Salmona a Edwarda R. Rittera „Experimental Flow Tube Study on Pyrolysis of 2-Chloro-l,1,1-Trifluoroethane Chem. Phys. Processes Combust., 1996, str. 507-510. Tento článek se týká pyrolýzy směsi 2 % 2-chlor-l,1,1-trifluorethanu [R 133a] a 98 % dusíku v křemenném průtokovém trubicovém reaktoru při atmosférickém tlaku v teplotním rozmezí od 700 °C do 875 °C. Při teplotách nižších než 777 °C byl trifluorethylen [TFE] nejobjemnějším produktem ,a zbývajícími produkty byly 1,1,1,4,4,4-hexafluor-2-buten [HFB] a 2-chlor-l,1-difluorethylen [CDFE]. Nicméně při teplotě vyšší než 725 °C se TFE

01-0083-02-Če

ΦΦ ··φ· φ φ τσ

ΦΦΦ ·· ·· φφφ φφφ* φφφφ φ φ · φφφ φ φφφφ φφφ φ φ φφφ φφφ • Φ φ · · φφφφ netvořil vůbec. Při vyšších teplotách výtěžek TFE prudce klesá zatímco výtěžek 1,1,1,3,3-pentafluorpropenu [PFP] stabilně vzrůstá. Další produkty vznikající při vysoké teplotě zahrnují 1,1,1-trifluor-2-propyn.

Experimenty s teplotními rozsahy, rezidenčními časy, ředěním a kombinacemi reakčních látek nyní vedly k získání celé řady výsledků, které nebyly v literatuře doposud popsány. Jedním z překvapivých výsledků bylo to, že zavedení dalších chemikálií k již získaným produktům může zvýšit výtěžek těchto produktů. Výsledky jsou uvedeny v tabulce a popsány níže. Výtěžky představují stabilní hodnoty a neodrážejí dočasné hodnoty odvozené z recyklace.

Při použití R 133a jako výchozí suroviny a zvolených pyrolytických podmínek (běhy 1 až 3) se připravil TFE ve výtěžku vyšším než 50%, což je v rozporu s výsledky, které uvádí Salmon a kol.

Pokud se stejná reakční látka, tj . R 133a, pyrolyzuje přibližně při 700 °C a podmínkách, při kterých se dosáhne nižší než 10% konverze (běh 4), potom se CDFE stává důležitým produktem připraveným v dobrém výtěžku. To je opět neočekávané ve světle výše zmíněného článku Salmona a Rittera, kteří tvrdí, že by se CDFE měl tvořit pouze při vyšších teplotách.

Dále se zjistilo, že TFE lze připravit z R 134a (běh 15) v dobrém výtěžku.

Salmon a Ritter rovněž zmiňují, že pyrolýza R 133a neposkytuje PFP jako produkt, pokud se teplota nezvýší na hodnotu minimálně 750 °C a i potom vzniká pouze ve slabém výtěžku až do dosažení teplot vyšších než 800 °C. Nyní se zjistilo, že při přidání R 22 k R 133a (běh 6 až 9) lze

01-0083-02-Če ·· ···· ·· · ·· ··

4 4 4 4 4 4 4 4 4

4444 4444 44 4

444 4 4444 4 4 4 4 • 4 4 4 4 4 4 4 lf..............

připravit PFP v dobrých výtěžcích již při teplotách 725 °C až 750 °C.

Velmi neobvyklým případem je příprava DCDFE za použití stejných pyrolytických podmínek v přítomnosti chlorovodíku (běh 10) . Je neočekávané, že se chlorovodík podílí na reakcích tohoto druhu.

Z R 124 (běhy 11 a 12) nebo R 125 (běhy 13 až 14) lze připravit OFB v dobrém výtěžku. R 125 Může rovněž poskytovat PFB a R 124 může poskytovat R 114a.

Pyrolýza R 133a téměř vždy poskytuje R 125 (běhy 2 a 5). Pyrolýza R 125 (běh 14) produkuje R 134a, který zase produkuje TFE (běh 15) .

Zde uvedené příklady mají pouze ilustrativní charakter a nikterak neomezují rozsah vynálezu, který je jednoznačně vymezen přiloženými patentovými nároky.

Seznam zkratek

CDFE	=	l-chlor-2,2-difluorethylen
DCDFE	=	1,l-dichlor-2,2-difluorethylen
HFB	=	1,1,1,4,4,4-hexafluor-2-buten
OFB	=	1,1,1,2,3,4,4,4-oktafluor-2-buten
PFB	=	perfluorbutan
PFP	= ₍	1,1,1,3,3-pentafluorpropylen
R 114a	=	1,1-dichlor-1,2,2,2-tetrafluorethan
R 12	=	dichlordifluormethan
R 123	=	1,l-dichlor-2,2,2-trifluorethan
R 124	=	1-chlor-l,2,2,2-tetrafluorethan
R 125	=	1,1,2,2,2-pentafluorethan
R 13	—	chlortrifluormethan

01-0083-	-02-Če ·· ·♦·· ·· · ·♦ ·· ··· ··· ···· • ··· ···· ·· · • ········ ··· · • ···· ··· ]*?..... ·· · ·♦ ····
R 133a	= l-chlor-2,2,2-trifluorethan
R 134	= 1,1,2,2-terafluorethan
R 134a	= 1,2,2,2-tetrafluorethan
R 22	= chlordifluormethan
TeFE	= tetrafluorethylen
TFE	= trifluorethylen

01-0083-02-Ce

0000 » » 0

0 00 0 0 ···· <D >N >Φ &

M-) ti ti •y 3 <ti efi co

CN >1

LO

CN

CO

CO tr co

Dd e

ac od cd

C ^§Φ 3 P o >i co •ΓΊ

i—1	tT	LO	CN	03	CO	co	,—1	t—1

03	O	CN	LO	i—l	CO	·*	CO	p-
i—1	co	tr	«—1	CN	i—1	r*	CN	i—1

>

i -i P -

P cx> 3 M **

i—1

rP

CO

co

CN

co

00

CN

LO

CN

CO

p-

CO

o\o

ti J

□ O

00

CO

LO

ι fi

o

O

03*

00

co

03

tr

03

CN

PL·, Ί

3 co

co

LO

co

Ul 1

i—1

tT

co

1—1

CN

CO

LO

-P ti •P

P

-P &

ti ti

N

Ή a

ti ti o

Cn '§ $

P

O P 2 co

	co		o	LO	co
i—1	o	LO	»—1	O	o
LO	CN	co
O		co	o	o	o
X	O	fc.	\	\
o	-fcfc.	o	CO	fO	cú
\	LO	-fcfc.	i—1	tr	tr
CO	CN	CLi	u3	rd	tP
E	,—1	E	CN	i—1	i—1
Ή		a.	rd
	Od			Cd	Od

CL

Cd tT CO O rd *. O O \ O (Ú \ tT M co E rd φ cd ^H ±!

I

00

CN

tr

i—1 co

Γ-

tr

l—1

00

LO

CN

LO

sr

<03

tr

<03

00

P-

co

Γ-

i—l

03

rd

CO

<03

LO

CO

«-1

o

θ

o

ΓΟ

co

CN

o

i—I

O

fc.

fc

_p

fc

«,

fc

K,

O

fc

o

fc

O

o

o'

o

ω

'-fc, ω

g

-fc.

W

CL,

£L

Q-i

e

\ CQ

g

\ OQ

CQ

E Ed

E H

E Eh

g

E E-f

E EH

E CL

E 0-i

E CL!

a K

§

o

§

E O

tT

O §

Ě

-P s

§ rd s

CN p

>P g $ ω >

XI

D ti

Eh φ Md o ti §

CN I p Md co lo r- <o tr 00 LO CN tT sr ST fO rp

Md

o

ti

CN |

&

'ζΤ

1

P

ti

fc

00

l-1

sr

LO

co

1—I

co

00

Γ-

co

00

co

CN

0

1

03

co

CN

Γ-

co

sr

co

,—I

Γ-

CN

ιο

00

Γ-

CN

^fP

sr

CN

rd

o

co

ΓΟ

CN

co

CN

i—i

o

1

o

^r

co

*.

£_l

♦P

o

O

o

0

ti

•^r

CN

o

co

LO

co

i—1

τ—1

co

sr

LO

tr

M¹

’ίΤ

fc.

co

00

co

>N

m

sr

^r

sr

o

co

'{5

CO

00

co

00

\

--fc.

\

Γ-

co

00

VI

E

Fí]

h.

Ifc

*·

co

00

co

fc

fc.

—

Φ

O

o

00

C£>

co

o

CD

CN

KT

sr

tr

o

co

Γ-

tr

co

03

«3¹

o

O

o

$

co

00

Γ-

Ρ-

CN

fc.

LO

co

rP

00

Γ-

Γ—

Γ-

o

co

>N

O

o

,—1

i—1

ΓΟ

co

00

co

CD

fc.

co

00

co

sr

fc.

fc,

2

o

O/

o

00

co

00

tr

o

co

o

CN

fc.

,,

o

a g e e u

ω u

•P t-j · · £2 £i oi oi

C£> ?> IO CO CP > 0\0 o\o O O

o			Ol	o
LO			\
\	co	co	co	co
tr	CN	CN	CN	CN
P-	—«fc.
Γ-	LO	o	o	LO
1	CN	LO	co	CN
co	p-	P-	P-	P-

co

CN

co	co	co	03	03

00	00	00	o	o
\	'-X.	—«fc.	\	\
o	LO	o	o	o
o	i—1	o	tr	Γ-
P-	P-	co	co	ΟΟ

s ti & cí § §

ti (0

I co co rd

I m

ti

-P i

CN

4ti

-P ·»

Φ CN

CN

I

P o

I

-P §

ti cO § ti íď 5 φ Φ

CC o < S

Md ti

CN Md

- ro tp P *. -p rd φ

.. -P e &

Φ II

sr		co		tr
rd	CN	CN	00	co
i—1	i—1	i—1	rd	i—1
Dd	cd	Dd	Dd	Dd

ti ti ti ti s

E-i

LO

fcx^

p-

rd

CN

y

1

3

o

>ϋ φ «fc

>P

CN

lO

LO

O

LO

J

fc.

P

CN

<P

o

ϋ

22

P-

CN

o

tr

P

CN

0

fc.

Md

Ή ·Ρ -p

C

Γ-

p-

o <—1

CN

ti

CN

ti

ž>

.6 ti ti

ll

£

>fc

Φ

CN

P

Φ

CJ P ·Ρ

o

u

j—1

1

fc.

0

Φ -P rd

CN

1

fc.

rd

i—1

i—!

•P

-P

Ό

««,

CN

rd

rj

0

•P II

1—I

03

Dd

Od

Dd

II

ll

II

‘U

N O φ φ -p

s

>—¹

\

Φ

II

-P

Sr

P O XJ

o

Φ

(0

Φ

rO

Π3

Φ

fO

Φ

(0

tr

LO

co

sr

-P

•P 0

s

Λ;

co

CO

co

CO

co

CO

co

tr

LO

CN

CO

co

CN

ii ,3

>N

co

CO

co

CN

sr

i—1

i—l

τ—1

CN

Dd

||

II

0

m

í—1

»—l

i—l

rd

l-1

t—1

i—1

rd

i—)

l—1

rd

i—1

rd

t—1

CO

\

Ε-» fi

rd w

Dd

cd

Dd

od

Dd

s

Dd

Eh

H

Dd E-1 <

S

,_,

o

<—1

CN

CO

tr

LO

fO

XI

1—1

CN

co

sr

tn

co

P-

00

03

i—1

rd

l—1

í—1

01-0083-02-Če

Claims

PATENTOVÉ

NÁROKY

1. Způsob přípravy požadovaného alifatického fluorovaného uhlovodíkového produktu vyznačený tím, že zahrnuje následující kroky:

a) zpracování výchozí uhlovodíkové sloučeniny, alespoň jedné chemické fluorované uhlovodíkové reakčního alifatického meziproduktu;

alifatické fluorované které povede k rozštěpení vazby výchozí alifatické sloučeniny a ke vzniku fluorovaného uhlovodíkového

b) uvedení reakčního alifatického fluorovaného uhlovodíkového meziproduktu do reakce s další reakční sloučeninou za vzniku požadovaného alifatického fluorovaného uhlovodíkového produktu nebo meziproduktu, který povede k získání požadovaného produktu a případně určitých nežádoucích alifatických fluorovaných uhlovodíkových produktů;

c) separaci požadovaného alifatického fluorovaného uhlovodíkového produktu od všech nežádoucích alifatických fluorovaných uhlovodíkových produktů; a

d) recyklaci nežádoucích alifatických fluorovaných uhlovodíkových produktů do kroku a).

01-0083-02-Če

44 4

4 4 4

4 4 4 4

4 4 4 4 4 4 «44

4* 4

44 4444 • t

44 44

4 4 4 4

4 4 4

4 4 4 4

4 4 4

44 44 4 4
2. Způsob podle nároku 1 vyznačený tím, že se chemická vazba alifatické fluorované uhlovodíkové výchozí sloučeniny rozštěpí pyrolýzou této alifatické fluorované uhlovodíkové výchozí sloučeniny.
3. Způsob přípravy trifluorethylenu ve vyšším než 50% výtěžku vyznačený tím, že zahrnuje pyrolýzu l-chlor-2,2;2-trifluorethanu při teplotě nižší než přibližně 725 °C.
4. Způsob přípravy vyznačený tím,

1,1,1,3,3-pentafluorpropylenu že zahrnuje pyrolýzu 1-chlor-2,2,2-trifluorethanu v přítomnosti chlordifluormethanu při teplotě přibližně 725 °C až 750 °C.
5. Způsob přípravy 1,1,1,2,3, 4, 4,4-oktafluor-2-butenu vyznačený tím, že zahrnuje pyrolýzu 1-chlor-1,2,2,2-tetrafluorethanu.
6. Způsob přípravy l-chlor-2,2-difluorethylenu vyznačený tím, že zahrnuje pyrolýzu 1-chlor-2,2,2-trifluorethanu při teplotě přibližně 700 °C a konverzi nižší než 10%.
7. Způsob přípravy 1,l-dichlor-2,2-difluorethylenu vyznačený tím, že zahrnuje pyrolýzu 1-chlor01-0083-02-Če »· • · · · «

9 9 99 9 9

9 9 9 9 9

9 9 9»

1·β.......

• * ···· • · · » · ·

9 9 9

99 9999

-2,2,2-trifluorethanu v přítomnosti chlordifluormethanu a chlorovodíku.

v

1,
8. Způsob přípravy 1,1,1,2, yznačený tím 1,2,2,2-pentafluorethanu.

3,4,4,4-oktafluor-2-butenu , že zahrnuje pyrolýzu
9. Způsob přípravy vyznačený tím 1,1,2,2,2-pentafluorethanu.

1,2,2,2-tetrafluorethanu že zahrnuje pyrolýzu
10. Způsob přípravy tetrafluorethanu vyznačený

1,1-dichlor-l,2,2,2t í m , že zahrnuje pyrolýzu 1-chlor-1,2,2,2-tetrafluorethanu.
11. Způsob přípravy perfluorbutanu vyznačený tím, že zahrnuje pyrolýzu 1,1,2,2,2-pentafluorethanu.
12. Způsob přípravy 1,1,2,2,2-pentafluorethanu vyznačený tím, že zahrnuje pyrolýzu 1-chlor2,2,2-trifluorethanu.