CZ20012992A3

CZ20012992A3 - Způsob současného odstraňování oxidů dusíku z plynů obsahujících tyto oxidy

Info

Publication number: CZ20012992A3
Application number: CZ20012992A
Authority: CZ
Inventors: Gérard Delahay; Mathias Mauvezin; Bernard Coq; Bernard Neveu
Original assignee: Grande-Paroisse S. A.
Priority date: 1999-02-18
Filing date: 2000-02-15
Publication date: 2002-03-13
Also published as: AU2677100A; DE60007612T2; IL144894A0; ATE257403T1; WO2000048715A1; US6890501B2; FR2789911B1; US20020044902A1; CA2366741C; FR2789911A1; PT1150763E; CN1165367C; DE60007612D1; ZA200107498B; CN1359311A; EP1150763B1; ES2214251T3; BR0008367A; EP1150763A1; CA2366741A1

Description

Způsob současného odstraňování oxidů dusíku a oxidu dusného v plynech, které je obsahují

Oblast vynálezu

Vynález patří do oblasti ochrany životního prostředí. Týká se způsobu čištění průmyslových odpadních plynů před jejich vypuštěním do atmosféry. Zvláště pak se týká zpracováni vypouštěných kouřových odpadních plynů pocházejících z provozů výroby kyseliny dusičné, které obsahují obvykle kromě 1,5 - 5 % kyslíku navíc 0,5 až 5 % vody, 50 až 6000 ppmv oxidů dusíku a 500 až 1500 ppmv N2O, a jejichž teplota je obecně nižší než 400 °C.

Dosavadní stav techniky

Oxidy dusíku NOx, obsahující NO a NO2 jsou plynné znečišťující látky především pro své korozivní působení. Z velké části jsou příčinou vzniku kyselých dešťů. Ve výrobě kyseliny dusičné vznikají tyto plyny oxidací amoniaku kyslíkem na platině při vysoké teplotě. V absorpčních věžích jsou zachycovány a transformovány na kyselinu dusičnou.

Odtud unikají do odpadních kouřových plynů, přičemž z tohoto proudu j sou podle známého způsobu odstraňovány na přijatelnou úroveň katalytickou redukcí amoniakem: jedná se o postup selektivní katalytické redukce SCR (selective catalytic reduction), který byl uveden do provozu díky zeolitickým katalyzátorům. V evropském patentu EP-B-0393917 (Engelhard Corporation) se uvádí, že zeolit beta obohacený železem jako promotorem je účinný katalyzátor pro selektivní redukci NOx amoniakem; nezmiňuje se však o oxidu dusném.

* · · · · ·· ť *· ·· ·· · · · · ·· • · ·*···· • · · ····«« fr • · ···♦,.

··· ··· ··· ·♦ «« ··>

Oxid dusný N2O vzniká rovněž při oxidaci amoniaku kyslíkem ze vzduchu při vysoké teplotě, a je také produkován v průběhu destrukce oxidů dusíku metodou SCR. Po dlouhou dobu nebylo vyvíjeno žádné úsilí o jeho odstranění před vypuštěním do atmosféry až do chvíle, kdy se ukázalo, že jde o plyn se silným skleníkovým efektem. Japonský patent JP 08057262 (Babcock Hitachi) uvádí použití beta-železa pro odstranění oxidu dusného redukcí amoniakem. Autoři tohoto vynálezu ale nezmiňují oxidy NOx.

Použití série katalýz na jednou zařízení pro postupné snížení obsahů NOx a N2O v odpadních plynech je řešení málo uspokojivé z průmyslového hlediska. Výzkum se tedy zaměřil na hledání jednoho katalyzátoru, který by zajistil současně destrukci NOx a N2O amoniakem, a to ve stejných provozních podmínkách, zvláště při teplotě nižší než 400 °C, a který by měl nadto dostatečnou hydrotermickou stabilitu při 600 °C, aby vydržel teploty, kterým může být vystaven za některých okolností svého použití. Katalýza metodou SCR, která by umožnila v jedné operaci odstranit současně všechny oxidy dusíku, oxid dusný i kyselé oxidy, by znamenala vysoce ceněný technický pokrok. Podle dosavadního stavu techniky až dosud zde byla snaha zkoumat, zda by beta-železo nebylo ideálním katalyzátorem pro takové zpracování, i přes značně zakořeněný předsudek, podle kterého katalyzátory používané pro metodu SCR amoniakem mají tendenci vytvářet oxid dusný.

Podstata vynálezu

Podle předmětného vynálezu bylo zjištěno, že je možné rozložit současně N2O a NOx v plynech, které je obsahují spolu s kyslíkem, selektivní katalytickou redukcí amoniakem na zeolitu beta obsahujícím železo (dále jen FeBEA). Možných reakcí amoniaku s oxidy dusíku

V případě

NO/NH3 dochází

NO + 2

NH₃ + 1/2 0₂

V případě .r • · · · • ·9 · • · · ·9

9 99

9 9 99 je několik.

pravděpodobně k reakci:

·> 2 N₂ + 3 H₂0

NO2/NH3 je pravděpodobná reakce:

N0₂ + 8 NH₃ > 7 N₂ + 12 H₂0

V případě N₂0/NH₃ byly nukleární magnetickou rezonancí 15nh₃ zjištěny dvě probíhající reakce:

N₂o +2/3 NH₃ > 4/3 n₂ + h₂0 (1) >

3/2 N₂ + 3/2 H₂0 (2) stechiometrií, přičemž

Jedná se tedy o systém s komplexní ale bylo zjištěno, že lze optimalizovat podmínky použití vynálezu, pokud je amoniak přítomen v poměru 0,7 až 1,4 ve vztahu k oxidům dusíku. Konverze N₂0 a NOx jsou potom úplné. K úniku amoniaku nedochází, což vlastností zeolitů obsahujících katalyzátory oxidace NH₃ na N₂, v dostatečném množství. Hodnoty nepředstavují definitivní hranice.

je v souladu se známou železo, které jsou výbornými pokud je kyslík přítomen

0,7 a 1,4 nicméně

Myslí se tím to, že v rozumných limitních případech, například u plynné směsi obsahující z oxidů dusíku pouze NO, byl často pozorován poměr NH₃/oxidy dusíku 0,7, přestože pro ideálně stechiometrickou konverzi je tento poměr teoreticky roven 1; přičemž pokud jde o horní hranici, reakce, při níž je nejvyšší spotřeba NH₃, je redukce N0₂, a pro směs, která by obsahovala pouze NHj a NO2 by tento poměr byl 8/6. Pro vysoké poměry NH^/oxidy dusíku (vyšší než 1,4) zůstává odstranění oxidů dusíku rovněž účinné a amoniak je spotřebováván, ale s jasnou ztrátou. Stechíometrícké poměry vyšší než 1,4 jsou průmyslově nevýhodné. V případě klasické směsi plynů na výstupu z provozu na výrobu kyseliny dusičné se poměr ΝΗβ/oxidy dusíku pohybuje okolo 0,9.

Syntéza zeolitu beta (BEA) byla popsána v roce 1967 viz publikace R. L. Vadlinger a kol. (R. L. Vadlinger, G. T. Kerr a E. J. Rosinski, 1967 v USA patentu 3,308,069), a jeho struktura byla objasněna nezávisle v roce 1988, viz publikace J. M. Newsamem a kol. (Proč. R. Soc. Lond. A 420, 1588) a J. B. Higginsem a kol. (Zeolites, 8, 446, 1988). Jedná se o zeolit, který vzniká kombinací dvou různých ale úzce souvisejících polytypů, jednoho s tetragonální symetrií (polytyp A), a druhého s monoklinickou symetrií (polytyp B), přičemž oba dva jsou vytvořeny ze stejné terciární centrosymetrické jednotky a mají trojrozměrné systémy pórů tvořených cykly s 12 tetraedry. Kanálky jsou otevřené, (0,64 x 0,76 nm) a (0,55 x 0,55 nm) (viz publikace

W. M. Meier a D. H. Olson, Zeolites, 12 (1992) 459-654). Odpovídající struktura je uvedena na Internetu na adrese http://www.iza-sc.ethz.ch/iza-SC/. Jedná se o porézní systém, který je spolu s faujasitem jedním z nej otevřenějších mezi zeolíty.

Zeolit beta podle vynálezu je struktura BEA, ve které poměr Si/Al je v rozmezí 8 až 100, s výhodou v rozmezí 8 až 20. Obsahuje železo, a to v množství 0,02 až 8 hmotnostních procent.

Zdá se, že není důležité, zda je železo přidáno impregnací nebo výměnou, protože výsledný produkt vykazuje pro transformaci N2O na N2 srovnatelnou účinnost. Aktivním železem je železo přítomné na povrchu zrn nebo v kanálcích nebo pouzdrech krystalu. Železo, které bylo inkorporováno do mřížky během syntézy zeolitu je v tetraedrické koordinaci a nevykazuje žádnou katalytickou aktivitu. Aby se projevily vlastnosti využívané tímto vynálezem, je nutné, aby v katalyzátoru bylo minimální množství železa (0,02 %) mimo tetraedrickou strukturu. Horní hranice obsahu železa byla poněkud formálně stanovena na 8 %, i když vyšší obsahy železa nejsou na závadu z hlediska působení katalyzátoru; tyto obsahy však nejsou průmyslově opodstatněné. S výhodou se používají obsahy železa v rozmezí 0,5 až 3 %. Katalyzátor vzorce Fe(79)BEA„ z příkladu Ia) a obrázku 3a s obsahem železa 1,50 % se jeví jako přijatelné optimum. Metoda impregnace je vyhrazena spíše pro FeBEA silně obohacené železem.

Výměna a impregnace představuj í technické operace odborníkům dobře známé a jejich aplikace na zeolit beta nepředstavuje velký problém. Pro přípravu zeolitu beta-železo výměnou se zavádí železo pomocí roztoku jedné z jeho ve vodě rozpustných solí buď na BEA v jeho obvyklé formě, kterou je forma BEA částečně sodná, nebo na BEA předběžně uvedeného do amonné formy předběžnou výměnou pomocí NH^⁺, kterou je výhodné provést s cílem eliminovat stopy sodíku a získat tak katalyzátor s mírně vyšší účinností pro redukci oxidů dusíku. Těmito technikami se vyrábí práškové zeolity.

Katalyzátory podle vynálezu jsou používány především ve formě aglomerátů, které jsou v průmyslové praxi výhodné z důvodů minimalizace ztrát náplně při průchodu plynů ložem katalyzátoru. Aglomerace zeolitů je odborníkům pracujícím v daném oboru dobře známa. Postupuje se přes vystírání zeolitového prášku s pojivém obvykle rozmíchaným ve vodě, které je často tvořeno dostatečně plastickým jílem, s cílem vytvořit aglomerát ve formě kuliček na rotačním bubnu, ve formě pastilek odléváním, nebo ve formě vláken na výtlačném lisu, přičemž se získá aglomerát, který je způsobilý k tvrzení vypalováním, aby získal dostatečnou kohezi a tvrdost. Používanými jíly jsou kaolinity, attapulgity, bentonity, halloisyt nebo směsi těchto jílů. Mohou se rovněž používat křemíkatá nebo hlinitá pojivá. Zvláště aglomerace s peptizovanými aluminami poskytuje vysoce rezistentní granuláty, přičemž tento způsob aglomerace je v tomto případě možný, protože BEA není degradován kyselostí pojivá.

Po aglomeraci jsou granuláty aktivovány termicky. Rozumí se tím to, že jsou podrobeny vypalování prováděnému za přístupu vzduchu při teplotě přibližně 400 °C, jehož úlohou je současně vytvrzení pojivá, jehož dehydratace probíhá aniž by došlo k hydrotermické degradaci, a v případě BEA vyrobeného z výchozí amonné formy nastává také eliminace velké části amonných iontů a uvedení zeolitu do H-formy.

Rovněž je možné začít aglomerací BEA v částečně sodné formě, poté ho vytvrdit kalcinací a provést výměny na aglomerátu. Po sušení umožní druhá kalcinace uvedení BEA/železo do H-formy, za předpokladu že použitý BEA byl původně v amonné formě.

Postup zpracování plynů podle tohoto vynálezu spočívá v průchodu plynů, které mají být čištěny, a které obsahují 100 až 7000 ppmv oxidů dusíku (^0 a NOx) a kromě toho 1,5 ··· ........ ..

až 5 % kyslíku a 0,5 až 5 % vody, (koncentrace v rozmezí 50 až 5000 ppm a NO v rozmezí 50 až 2000 ppm), ložem katalyzátoru umístěného v reaktoru udržovaném při teplotě v rozmezí 200 až 600 °C s hodinovou objemovou rychlostí (HOR) v rozmezí 1000 až 50 000 hod~l. Reaktor, ve kterém je umístěno lože katalyzátoru, může být reaktor s axiálním nebo radiálním tokem. Odpovídající technologie se tedy liší od technologie SCR pouze v nahrazení klasického katalyzátoru katalyzátorem na bázi BEA-železo.

Systém BEA-železo se ukázal jako nej lepší pro konverzi oxidu dusného v porovnání s dalšími zeolity opakovaně navrhovanými jako katalyzátory redukce oxidů dusíku, jako je mordenit-železo nebo zeolity Y-železo.

Příklady provedení vynálezu

Postup podle předmětného vynálezu bude v dalším blíže objasněn s pomocí konkrétních příkladů provedení, které jsou ovšem pouze ilustrativní a nijak neomezují rozsah tohoto vynálezu. Ve všech uvedených příkladech byl stupeň výměny železa (%) definován následujícím způsobem: 3-krát molární obsah železa děleno molárním obsahem hliníku a násobeno stem. Vzorec Fe(Z)BEA představuje FeBEA, jehož stupeň výměny železa je Z %.

Příklad 1

Příprava práškového FeBEA výměnou.

Použitý zeolit BEA je práškový CP814E dodávaný společností Zeolyst International (PQ corporation). Poměr SÍO2/AI2O3 u tohoto zeolitu je 25; obsah Na20 je 0,05 hmotnostních %. Specifický povrch je 680 m^/g. Tento zeolit má pásma difrakce X charakteristické pro zeolit BEA, tak jak jsou uvedena v příloze II, volume 10, časopisu Zeolites (1990) a v článku J. B. Higginse (Zeolites, vol.8 (1988) 446-452).

(la) Příprava FeBEA jednoduchou výměnou

Podle tohoto provedení byly připraveny následující pevné FeBEA_e (index e slouží k označení zavedení železa výměnou):

Fe(5)BEA„

Fe(10)BEA„ Fe(24)BEA_ Fe(49)BEA„

Fe(79)BEA_esmícháním 2 gramů práškového zeolitu BEA (PQ CP814E) s 500cm3 vodného roztoku FeíNOg)^ (0,159 gramů FeíNOg)^), třepáním směsi po dobu 24 hodin, a následnou separací pevné fáze od fáze kapalné odstředěním; takto připravená pevná fáze byla promyta 200 mililitry vody s pH = 5, znovu odstředěna, sušena při 80 °C po dobu 12 hodin vzduchem a podrobena kalcinaci prováděné po dobu 24 hodin při teplotě 500 °C. Tímto způsobem byl získán prášek, který měl složení Fe(49)BEA„ .

Změnou množství železitého roztoku byly získány další varianty Fe(5)BEA_e, Fe(10)BEA_e, Fe(24)BEA_e, Fe(79)BEA_e<

Jejich složení bylo postupně:

- Fe(5)BEA_e obsahuje hmotnostně Si = 36,4 %, AI = 2,67 %, Na = 0,52 %, Fe = 0,11 %,

- Fe(10)BEA_e obsahuje hmotnostně Si = 35 %, AI = 2,64 %,

Na = 0,39 %, Fe = 0,19 %,

- Fe(24)BEA„ obsahuje hmotnostně Si = 34,7 %, AI = 2,43 %, «♦ ·

Na = 0,57 %, Fe = 0,4 %,

- Fe(49)BEA_e obsahuje hmotnostně Si Na = 0,75 %, Fe = 0,9 %,

- Fe(79)BEA_e obsahuje hmotnostně Si Na = 0,50 %, Fe = 1,5 %.

= 35,45 %, AI = 2,65 %, = 34,7 %, AI = 2,75 %, (lb) Příprava práškového FeBEA s předchozí výměnou amonných iontů.

Podle tohoto postupu byly smíchány 2 gramy BEA (PQ CP814E) s 200 cm^ 2M roztoku NH^NOj a takto získaná směs byla zpracována refluxováním po dobu 24 hodin. Pevná fáze byla poté promyta permutovanou vodou a sušena při teplotě 80 °C s cílem získat NH^-BEAg^ (index a označuje dvojitou výměnu amonných iontů).

Potom byly 2 gramy NH^-BEAg^ smíchány s 500 cm vodného roztoku FeíNOg)^ (0,159 g FeíNO^)^), a tato směs byla protřepávána po dobu 24 hodin, a poté byla pevná fáze oddělena od fáze kapalné odstředěním. Pevná fáze byla promyta 200 mililitry vody s pH = 5. Takto získaná směs byla znovu odstředěna a pevná fáze byla nejprve sušena vzduchem při teplotě 80 °C po dobu 12 hodin, poté podrobena kalcinaci při teplotě 500 °C po dobu 24 hodin. Tímto způsobem byl získán prášek se složením Fe(49)BEA_a a hmotnostními obsahy Si = 35,6 %, AI = 2,8 %, Na 0,05 %, Fe = 1 %.

Příklad 2

Příprava práškového zeolitu beta s železem impregnací solí železa

Podle tohoto příkladu byly připraveny následující pevné FeBEA^ (index i označuje zavedení železa postupem impregnace): Fe(51)BEA_iFe(126)BEA_íFe(169)BEA_iFe(330)BEA_iimpregnací zeolitu BEA (PQ CP814E) podle následujícího postupu.

gramy BEA byly impregnovány 20 mililitry čtyř vodných roztoků FeíNO^)^ obsahujícími postupně 0,130; 0,389; 0,519; 1,038 gramu Fe(NOj)j . Pevná fáze byla poté sušena při teplotě 80 °C a kalcinována za přístupu vzduchu teplotě při 500 °C.

Tímto způsobem byly získány prášky, které mají podle analýzy následující složení:

- Fe(51)BEA.£ obsahuje hmotnostně Si = 33,0 %, AI = 2,85 %, Na = 0,70 %, Fe = 1 %,

- Fe(126)BEA^ obsahuje hmotnostně	Si = 33,5		AI = 2,70	%,
Na = 0,55 %, Fe = 2,35%,
- Fe(169)BEA.£ obsahuje hmotnostně	Si = 33,0	%,	AI = 2,75	%,
Na = 0,50 %, Fe = 3,20%,
- Fe(330)BEA^ obsahuje hmotnostně	Si = 32,6	%,	AI = 2,60	%,

Na = 0,85 %, Fe = 5,25%.

Příklad 3

Redukce N2O - účinnost porovnaná na různých zeolitech (obr.1)

Účinnost Fe(49)BEA_e byla porovnána s dalšími zeolity obohacenými železem, u kterých bylo zavedení železa provedeno výměnou podle postupu popsaného v příkladu 1 bez předchozí výměny amonných iontů (Y-železo, mordenit-železo,

ZSM5-železo). Následující příklady se týkají katalytických testů při programované teplotě. Tyto profily byly získány za různých podmínek, ale mají společné následující body:

- vývoj teploty od 25 do 550 °C rychlostí 5 °C/minutu, nebo test s prodlevami teploty klesající od teploty 550 °C do °C s prodlevou 1 hodiny každých 10 °C.

- detekce a analýza výstupních plynů jsou uskutečněny pomocí plynového analyzátoru typu kvadrupólového hmotnostního spektrometru (QMS 200 de Balzers).

- pokusný odběr katalyzátoru (75 miligramů) je nejprve aktivován při teplotě 550 °C po dobu jedné hodiny po vzestupu teploty rychlostí 10 °C/minutu za přístupu vzduchu (průtok 30 cnAmin'!).

- plynná směs určená k čištění je tvořena 3 % 0₂, 0 - 2000 ppmv N₂0, 0 - 4000 ppmv NH₃, 0 - 1000 ppmv NO, 0 - 3 % H₂0 v heliu, jehož průtok odpovídá hodinovým objemovým rychlostem od 10 000 hod^-1 do 35 000 hod^-1.

Konverze v rozsahu 50 % byla dosažena při teplotě 365 °C v případě FeBEA, zatímco v případě zeolitů Fe-ZSM5, Fe-MOR a Fe-Y bylo nutné dosáhnout teplot postupně 430 °C, 430 °C a 500 °C. Tento obrázek ukazuje, že profil konverze N₂0 na FeBEA je v rozmezí 50 °C až 140 C posunut k nižším teplotám, podle konverze, ve srovnání s ostatními zeolity obohacenými železem. Tento výsledek potvrzuje, že zeolit beta obohacený železem je nej aktivnějším katalyzátorem pro eliminaci N₂0 v přítomnosti amoniaku.

Příklad 4

Vliv obsahu amoniaku na redukci N₂0 (obr. 2a)

Sledování vlivu koncentrace amoniaku bylo provedeno v přítomnosti Fe(49)BEA_e při redukci N₂0 při programované teplotě v následujících podmínkách: 2 000 ppmv N₂0, 1333 až • »

• f ♦

3500 ppmv NHj, 3% 0₂ a hodinová objemová rychlost 35 000 hod^-1.

V absencí amoniaku byl zeolit beta obohacený železem pro eliminaci N₂0 málo aktivní. Zdá se, že pro dosažení uspokojivých konverzí (>80 %) je nezbytný poměr NH₂N₂ = 0,9 (1800 ppm NH₃ 2000 ppm N₂). Příliš vysoká koncentrace amoniaku (např. 3500 ppm, NH₂N₂ = 1,75) snižuje redukční aktivitu zeolitu beta obohaceného železem.

Příklad 4 bis

Vliv obsahu amoniaku na simultánní redukci N₂0 a NO (obr. 2b).

Sledování vlivu koncentrace amoniaku bylo provedeno v přítomnosti Fe(49)BEA_e při redukci směsi N₂0 a NO při programované teplotě v následujících podmínkách: 2 000 ppmv N₂0, 500 ppmv NO, 1333 až 3500 ppmv NH^, 3% 0₂ a hodinová objemová rychlost 35 000 hod^-^.

Na obrázku 2bl je uveden vývoj obsahu N₂0, na obrázku

2b2 vývoj obsahu NO. Co se týká konverze N₂0, bylo stejně jako v případě samotného N₂0 pozorováno, že pro dosažení uspokojivých konverzí (>80 %) je nezbytný poměr NH^/oxidy dusíku (N₂0 a NO) =0,8 (2000 ppmv NH^, 2000 ppmv N₂0, 500 ppmv NO). Rovněž bylo pozorováno, že v podmínkách nižší stechiometrie (NH^/oxidy dusíku <0,8) dovoluje amoniak přednostně konzumaci NO, přičemž N₂0 je potom rozkládán pouze úměrně zbývajícímu amoniaku. Co se týká konverze NO, příliš velký přebytek NHj (NH^/NO = 8, 4000 ppmv NH3, 500 ppmv NO) silně snižuje účinnost pro redukci NO, ale veškerý přebytek NH^ je přeměňován na N₂.

Příklad 5

Vliv obsahu železa v zeolitu

Vliv obsahu železa v zeolitu beta byl analyzován při redukci N2O (obr 3a) a NO (obr 3b) a směsi N2O/NO (obr 3c) při programované teplotě za následujících podmínek: 2000 ppmv N₂0, 2000 ppmv NH^, 3 % 0₂; 2000 ppmv NO, 2000 ppmv ΝΗβ, 3 % 0₂; 1500 ppmv N2O, 1000 ppmv NO, 2000 ppmv NHj, 3 % O2, 2 % 1^0; a hodinové objemové rychlosti 35 000 hod^-^.

V tomto případě bylo pozorováno, že nej lepší aktivitu při nejnižší teplotě umožňuje získat stupeň výměny v rozmezí 25 až 79 %.

Příklad 6

Vliv metody zavedení železa (obr.4)

Povaha způsobu zavedení železa do zeolitu beta byla zkoumána při redukci N2O při programované teplotě za následujících podmínek: 2000 ppmv N2O, 2000 ppmv NH3, 3 % C>2 a hodinové objemové rychlosti 10 000 hod^-1.

Ať byla použita jakákoliv technika zavedení železa, byly získány FeBEA srovnatelné účinnosti pro transformaci N2O na N2.

Claims

PATENTOVÉ NÁROKY

1. Způsob současného odstraňováni oxidů dusíku (NOx) a oxidu dusného (^0) redukci amoniakem v plynech, které je obsahují v koncentraci 100 až 7000 ppnr\ stejně jako kyslík a vodu, vyznačující se tím, že tento postup se provádí v následujících stupních:

- zvýší se obsah amoniaku v těchto plynech na hodnotu

0,7 X 1,4 (X = amoniak/oxidy dusíku, objemový poměr),

- tyto plyny se cirkulují při teplotách v rozmezí od 200 do 600 °C na katalyzátoru obsahujícím zeolit betaXželezp-.

obvka&tzny⁷
2. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že zeolit beta/železo je ve formě granulátu zeolitu beta/železo a aglomeračního pojivá.
3. Způsob podle nároku 3, vyznačující se tím, že zeolit beta/železo je zeolit beta s molárním poměrem Si/Al v rozmezí 8 až 100, s výhodou v rozmezí 8 až 20, obohacený železem impregnací nebo výměnou, který má hmotnostní obsah železa v rozmezí 0,02 až 8 %, s výhodou 0,5 až 3 %.
4. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že čištěné plyny cirkulují na katalyzátoru beta/železo při objemové hodinové rychlosti v rozmezí od 1000 do

50 000 hod^-1.
5. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že objemový obsah kyslíku je v rozmezí 1,5 až 5 % a objemový obsah vody v rozmezí 0,5 až 5 %.
6. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že čištěnými plyny jsou odpadní plyny z provozů výroby kyseliny dusičné.