CZ20002458A3 - Makrolidy, způsoby jejich výroby, farmaceutické kompozice na jejich bázi a způsob léčení - Google Patents

Description

(57) Anotace:

Analoga erythromycinů a azalidů s novými substituenty na ΟΙ 3 obecného vzorce I a jejich farmaceuticky vhodné soli jsou antibakteriální činidla, kterých je možno používat jako při léčení různých bakteriálních a protozoálních infekcí. Farmaceutické kompozice a způsoby léčení na bázi těchto sloučenin. Způsob a meziprodukty pro jejich výrobu.

··· ······ ·· · ··· · · · · · · · ···· ·· · ·· · • ······· · · ·· · ·

01-1634-00-Ma

Makrolidy, způsoby jejich výroby, farmaceutické kompozice na jejich bázi a způsob léčení

Oblast techniky

Vynález se týká nových erythromycinů a azalidů, které jsou užitečné jako antibakteriální a antiprotozoální činidla a při jiných aplikacích (například jako protirakovinov^⁷ činidla, antiatherosklerotická činidla a činidla snižující motilitu žaludku apod.) u savců, včetně člověka, jakož i u ryb a ptáků. Dále se vynález týká farmaceutických kompozic na bázi těchto sloučenin a způsobů léčení bakteriálních a protozoálních infekcí u savců, ryb a ptáků. Vynález se také týká způsobů výroby takových sloučenin.

Dosavadní stav techniky

Je známo, že makrolidová antibiotika jsou užitečná při léčení širokého spektra bakteriálních a protozoálních infekcí u savců, ryb a ptáků. Takovými antibiotiky jsou například různé deriváty erythromycinů A, jako azithromycin, který je dostupný na trhu a vztahují se k němu US patenty 4 474 768 a 4 517 359, které jsou citovány náhradou za přenesení celého jejich obsahu do tohoto textu. Dalších makrolidů se týkají US patentová přihláška č. 60/063676, podaná 29. října 1997 (Yong-Jin Wu), US patentová přihláška č. 60/063161, podaná 29. října 1997 (Yong-Jin Wu), US patentová přihláška č. 60/054866, podaná 6. srpna 1997 (Hiroko Masamune, Yong-Jin Wu, Takushi Kaneko a Paul R. McGuirk), US patenotvá přihláška č. 60/049980, podaná 11. června 1997 (Brian S. Bronk, Michael A. Létavic, Takushi Kaneko a Bingwei V. Yang), US patentová přihláška č. 60/049348, podaná 11. června 1997 (Brian S. Bronk, Hengmiao Cheng, • · • · · · • ·

E. A. Glaser, Michael A. Létavic, Takushi Kaneko a Bingwei V. Yang), mezinárodní patentová přihláška PCT/GB97/01810, podaná 4. července 1997 (Peter Francis Leadlay, James Staunton, Jesus Cortes a Michael Stephen Pacey), mezinárodní patentová přihláška PCT/GB97/01819, podaná 4. července 1997 (Peter Francis Leadlay, James Staunton a Jesus Cortes), US patentová přihláška č. 60/070343, podaná 2. ledna 1998 (Dirlam), US patentová přihláška č. 60/070358, podaná 2. ledna 1998 (Yong-Jin Wu) a US patentová přihláška č. 60/097075, podaná 19. srpna 1998 (Hengmiao Cheng, Michael A. Létavic, Carl B. Ziegler, Jason K. Dutra, Brian S. Bronk). Tyto dokumenty jsou citovány náhradou za přenesení celého jejich obsahu do tohoto textu. Podobně jako azithromycin a jiná makrolidová antibiotika i nové makrolidové sloučeniny podle vynálezu vykazují silnou účinnost proti různým bakteriálním a protozoálním infekcím, jak je popsáno dále.

Podstata vynálezu

Předmětem vynálezu jsou makrolidové sloučeniny kde _r20 obecného

vodík nebo představuje skupinu obecného vzorce

• · · · • ·

Y představuje vodík, alkylskupinu s 1 až 10 atomy uhlíku, alkenylskupinu se 2 až 10 atomy uhlíku, alkynylskupinu se 2 až 10 atomy uhlíku, skupinu ~(CH₂)_m-aryl se 6 až 10 atomy uhlíku v arylové části, -(CH₂)_m-(pěti- až desetičlenný heteroaryl), kde m představuje celé číslo 0 až 4, přičemž alkyl-, alkenyl-, aryl-, heteroaryl- a alkynylskupina jsou popřípadě substituovány 1 až 3 substituenty nezávisle zvolenými ze souboru sestávajícího z halogenu, kyanoskupiny, nitroskupiny, η

trifluormethylskupiny, azidoskupiny, -C(O)R , -OC(O)R²¹, -NR²¹C(O)R²², -C(O)NR²¹R²², -nr²¹r²², hydroxyskupiny, alkylskupiny s 1 až 6 atomy uhlíku, alkoxyskupiny s 1 až 6 atomy uhlíku, arylskupiny se 6 až 10 atomy uhlíku a pěti- až desetičlenné heteroarylskupiny;

R¹ představuje alfa-rozvětvenou alkyl-, alkenyl-, alkynyl-, alkoxyalkyl- nebo alkylthioalkylskupinu, z nichž každá obsahuje 3 až 8 atomů uhlíku a je popřípadě substituována jednou nebo více hydroxyskupinami; cykloalkylalkylskupinu s 5 až 8 atomy uhlíku v cykloalkylové části, přičemž alkylová část je alfa-rozvětvená a obsahuje 2 až 5 atomů uhlíku; cykloalkylskupinu se 3 až 8 atomy uhlíku nebo cykloalkenylskupinu s 5 až 8 atomy uhlíku, z nichž každá je popřípadě substituována methylskupinou nebo jednou nebo více hydroxyskupinami nebo jednou nebo více alkylskupinami s 1 až 4 atomy uhlíku nebo atomy halogenu; nebo tří- až šestičlenný heterocyklický kruh obsahující kyslík nebo síru, který může být nasycený nebo zcela nebo zčásti nenasycený a může být popřípadě substituován jednou nebo více alkylskupinami s 1 až 4 atomy uhlíku nebo atomy halogenu; nebo • · • · · · • · • · • · · • · · · «

R představuje fenylskupinu, která je popřípadě substituována alespoň jedním substituentem zvoleným ze souboru sestávajícího z alkylskupiny s 1 až 4 atomy uhlíku, alkoxyskupiny s 1 až 4 atomy uhlíku a alkylthioskupiny s 1 až 4 atomy uhlíku, atomů halogenu, hydroxyskupiny, trifluormethylskupiny a kyanoskupiny; nebo

R¹ může představovat skupinu obecného vzorce a

kde

X představuje kyslík, síru nebo skupinu -CH₂~;

a, b, c a d představuje každý nezávisle celé číslo 0 až 2, přičemž součet a+b+c+dje menší nebo roven 5;

nebo

R¹ představuje skupinu obecného vzorce CH₂R²⁴, kde

R²⁴ představuje vodík, alkylskupinu se 2 až 8 atomy uhlíku, alkenylskupinu se 2 až 8 atomy uhlíku, alkynylskupinu se 2 až 8 atomy uhlíku, alkoxyalkylnebo alkylthioalkylskupinu vždy s 1 až 6 atomy uhlíku v každé z alifatických částí, přičemž kterákoliv z uvedených alkyl-, alkoxy-, alkenylnebo alkynylskupin může být substituována jednou nebo více hydroxyskupinami nebo jedním nebo více atomy halogenu; nebo cykloalkylskupinu se 3 až 8 atomy uhlíku nebo cykloalkenylskupinu s 5 až 8 • · • · · ·

atomy uhlíku, z nichž každá může být popřípadě substituována methylskupinou nebo jednou nebo více alkylskupinami s 1 až 4 atomy uhlíku nebo atomy halogenu; nebo tří- až šestičlenný heterocyklický kruh obsahující kyslík nebo síru, který může být nasycený nebo zcela nebo zčásti nenasycený a může být popřípadě substituován jednou nebo více alkylskupinami s 1 až 4 atomy uhlíku nebo atomy halogenu; nebo skupinu SR²³, kde R²³ představuje alkylskupinu s 1 až 8 atomy uhlíku, alkenylskupinu se 2 až 8 atomy uhlíku, alkynylskupinu se 2 až 8 atomy uhlíku, cykloalkylskupinu se 3 až 8 atomy uhlíku, cykloalkenylskupinu s 5 až 8 atomy uhlíku, fenylskupinu nebo substituovanou fenylskupinu, kde substituentem je alkylskupina s 1 až 4 atomy uhlíku, alkoxyskupina s 1 až 4 atomy uhlíku nebo halogen, nebo tří- až šestičlenný heterocyklický kruh obsahující kyslík nebo síru, který může být nasycený nebo zcela nebo zčásti nenasycený a může být popřípadě substituován jednou nebo více alkylskupinami s 1 až 4 atomy uhlíku nebo atomy halogenu; a

R představuje vodík nebo hydroxyskupinu;

R³ představuje vodík, hydroxyskupinu nebo skupinu OCH₃

R⁴ představuje vodík, skupinu -C(O)R⁹, -C(O)OR⁹,

-C(O)NR⁹R¹⁰ nebo chránící skupinu hydroxyskupiny;

R⁵ představuje skupinu vzorce -SR⁸, -(CH₂)_nC(O)R⁸, kde n představuje číslo 0 nebo 1, alkylskupinu s 1 až 10 atomy uhlíku, alkenylskupinu se 2 až 10 atomy uhlíku, alkynylskupinu se 2 až 10 atomy uhlíku, skupinu -(CH₂)_m-aryl se 6 až 10 atomy uhlíku v arylové části nebo -(CH₂)_m-(pěti- až desetičlenný heteroaryl), kde m představuje celé číslo 0 až 4, pricemz výše uvedene skupiny R jsou popřípadě substituovány jednou až třemi skupinami R¹⁶;

R a R představuje každý nezávisle vodík, hydroxyskupinu, alkoxyskupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, alkylskupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, alkenylskupinu se 2 až 6 atomy uhlíku, alkynylskupinu se 2 až 6 atomy uhlíku nebo skupinu -(CH₂)_m-aryl se 6 až 10 atomy uhlíku v arylové části nebo -(CH₂)_m-(pěti- až desetičlenný heteroaryl), kde m představuje celé číslo 0 až 4;

Q

R představuje vždy nezávisle vodík, alkylskupinu ε 1 až 10 atomy uhlíku, alkenylskupinu se 2 až 10 atomy uhlíku, alkynylskupinu se 2 až 10 atomy uhlíku, skupinu -(CH₂) CR^R¹²(CH₂)_rNR¹³R¹⁴, kde q a r představují každý nezávisle celé číslo 0 až 3, přičemž však q a r nepředstavují oba číslo 0,

-(CH₂)_m-aryl ^{se 6} až 10 atomy uhlíku v arylové části nebo -(CH₂)_m-(pěti- až desetičlenný heteroaryl), kde m představuje celé číslo 0 až 4, přičemž výše uvedené skupiny R⁸, kromě vodíku, jsou popřípadě substituovány jednou až třemi skupinami R¹⁸; nebo je-li ve skupině -CH₂NR⁸R¹⁵, mohou být R¹⁵ a R⁸ brány dohromady za vzniku čtyř- až desetičlenného monocyklického nebo polycyklického nasyceného kruhu nebo pěti- až desetičlenného heteroarylového kruhu, přičemž nasycený kruh a heteroarylový kruh kromě dusíku, k němuž jsou R¹⁵ a R⁸ vázány, popřípadě obsahují 1 nebo 2 heteroatomy zvolené z kyslíku, síry a skupiny -N(R⁸)-, přičemž nasycený kruh popřípadě obsahuje jednu nebo dvě dvojné nebo

trojné vazby uhlík-uhlík, a přičemž nasycený a heteroarylový kruh jsou popřípadě substituovány 1 až 3 skupinami R¹⁶;

R⁹ a R¹⁰ představuje každý nezávisle vodík nebo alkylskupinu s 1 až 6 atomy uhlíku;

R¹¹, R¹², R¹³ a R¹⁴ jsou vždy nezávisle zvoleny ze souboru sestávajícího z vodíku, alkylskupiny s 1 až 10 atomy uhlíku, skupiny -(CH₂)_m-aryl se 6 až 10 atomy uhlíku v arylové části a -(CH₂)_m-(pěti- až desetičlenný heteroaryl), kde m představuje celé číslo 0 až 4, přičemž skupiny ve významu R , R, R a R¹⁴, kromě vodíku, jsou popřípadě substituovány 1 až 3 skupinami R¹⁶; nebo

R¹¹ a R¹³ jsou brány dohromady za vzniku skupiny -(CH₂)p, kde p představuje celé číslo 0 až 3, tak že vzniká čtyř- až sedmičlenný nasycený kruh, který popřípadě obsahuje jednu nebo dvě dvojné nebo trojné vazby uhlík-uhlík; nebo

R¹³ a R¹⁴ jsou brány dohromady za vzniku čtyř- až desetičlenného monocyklického nebo polycyklického nasyceného kruhu nebo pěti- až desetičlenného heteroarylového kruhu, přičemž nasycený kruh a heteroarylový kruh kromě dusíku, k němuž jsou R¹³ a R¹⁴ vázány, popřípadě obsahují 1 nebo 2 heteroatomy zvolené z kyslíku, síry a skupiny -N(R⁸)-, přičemž nasycený kruh popřípadě obsahuje jednu nebo dvě dvojné nebo trojné vazby uhlík-uhlík, a přičemž nasycený a heteroarylový kruh jsou popřípadě substituovány 1 až 3 skupinami

R¹⁵ představuje vodík, alkylskupinu s 1 až 10 atomy uhlíku, alkenylskupinu se 2 až 10 atomy uhlíku nebo alkynylskupinu se 2 až 10 atomy uhlíku, přičemž tyto skupiny ve významu R¹⁵ jsou popřípadě substituovány 1 až 3 substituenty nezávisle zvolenými z

Q halogenu a skupiny -0R ;

Ί

R je vždy nezávisle zvolen ze souboru sestávajícího z halogenu, kyanoskupiny, nitroskupiny, trifluorΊ 7 methylskupiny, azidoskupiny, skupiny -C(O)R , —C(O)OR^{17 *}, -C(O)OR¹⁷, -OC(O)OR¹⁷, -NR⁶C(O)R⁷, -C(O)NR⁶R⁷, -NR⁶R⁷, hydroxyskupiny, alkylskupiny s 1 až 6 atomy uhlíku, alkoxyskupiny s 1 až 6 atomy uhlíku, skupiny -(CH₂)_m-aryl se 6 až 10 atomy uhlíku v arylové části a -(CH₂)_m-(pěti- až desetičlenný heteroaryl), kde m představuje celé číslo 0 až 4, přičemž arylový a heteroarylový substituent je popřípadě substituován 1 nebo 2 substituenty nezávisle zvolenými ze souboru sestávajícího z halogenu, kyanoskupiny, nitroskupiny, trifluormethylskupiny , azidoskupiny, skupiny -C(O)R¹⁷, -C(O)OR¹⁷, -C(O)OR¹⁷, -OC(O)OR¹⁷, -NR⁶C(O)R⁷, -C(O)NR⁶R⁷, -NR⁶R⁷, hydroxyskupiny, alkylskupiny s 1 až 6 atomy uhlíku a alkoxyskupiny s 1 až 6 atomy uhlíku;

R je vždy nezávisle zvolen ze souboru sestávajícího z vodíku, alkylskupiny s 1 až 10 atomy uhlíku, alkenylskupiny se 2 až 10 atomy uhlíku, alkynylskupiny se 2 až 10 atomy uhlíku a skupiny -(CH₂)_m-aryl se 6 až 10 atomy uhlíku v arylové části a -(CH₂)_m(pěti- až desetičlenný heteroaryl), kde m představuje cele číslo 0 az 4, přičemž R nepředstavuje vodík, když R¹⁹ představuje skupinu -CH₂S(O)_nR⁸;

• ·

Ί fí

R představuje hydroxyskupinu;

R¹⁹ představuje alkylskupinu s 1 až 10 atomy uhlíku, alkenylskupinu se 2 až 10 atomy uhlíku, alkynylskupinu se 2 až 10 atomy uhlíku, kyanoskupinu, skupinu -CH₂S(O)_nR⁸, kde n představuje celé číslo 0 až 2, -CH2OR⁸, -CH2N(OR⁹)R⁸, -CH₂NR⁸R¹⁵,

-(CH₂)_m-aryl se 6 až 10 atomy uhlíku v arylové části a -(CH₂)_m-(pěti- až desetičlenný heteroaryl), kde m představuje celé číslo 0 až 4, přičemž skupiny ve významu R jsou popřípadě substituovány 1 až 3 skupinami R¹⁶; nebo

R¹⁸ a R¹⁹ jsou brány dohromady za vzniku oxazolylového kruhu obecného vzorce

R²¹ a R²² představuje každý nezávisle vodík, hydroxyskupinu, alkoxyskupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, alkylskupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, alkenylskupinu se 2 až 6 atomy uhlíku, skupinu -(CH₂)_m-aryl se 6 až 10 atomy uhlíku v arylové části a -(CH₂)_m-(pěti- až desetičlenný heteroaryl), kde m představuje celé číslo 0 až 4, nebo alkylylskupinu se 2 až 10 atomy uhlíku;

a jejich farmaceuticky vhodné soli.

Předmětem vynálezu jsou dále makrolidové sloučeniny obecného vzorce II ··· ······ · ♦ ··· ·· ··· ···· ·· · ·· • ······· · · · · · • · · · · · · ·

kde

R²⁰ představuje vodík nebo skupinu obecného vzorce

Y představuje vodík, alkylskupinu s 1 až 10 atomy uhlíku, alkenylskupinu se 2 až 10 atomy uhlíku, alkynylskupinu se 2 až 10 atomy uhlíku, skupinu -(CH₂)_m~aryl se 6 až 10 atomy uhlíku v arylové části, -(CH₂)_m-(pěti- až desetičlenný heteroaryl), kde m představuje celé číslo 0 až 4, přičemž alkyl-, alkenyl-, aryl-, heteroaryl- a alkynylskupina jsou popřípadě substituovány 1 až 3 substituenty nezávisle zvolenými ze souboru sestávajícího z halogenu, kyanoskupiny, nitroskupiny, trifluormethylskupiny, azidoskupiny, -C(O)R²¹, -OC(O)R²¹, -NR²¹C(O)R²², -c(o)nr²¹r²², -nr²¹r²², hydroxyskupiny, alkylskupiny s 1 až 6 atomy uhlíku, alkoxyskupiny s 1 až 6 atomy uhlíku, arylskupiny se • · « «·«··· ·· • · · ·· · ··· • · · · ·· · ·· • ······· · · · · · • · · · · · ·· až 10 atomy uhlíku a pěti- až desetičlenné heteroarylskupiny;

R¹ představuje alfa-rozvětvenou alkyl-, alkenyl-, alkynyl-, alkoxyalkyl- nebo alkylthioalkylskupinu, z nichž každá obsahuje 3 až 8 atomů uhlíku a je popřípadě substituována jednou nebo více hydroxyskupinami; cykloalkylalkylskupinu s 5 až 8 atomy uhlíku v cykloalkylové části, přičemž alkylová část je alfa-rozvětvená a obsahuje 2 až 5 atomů uhlíku; cykloalkylskupinu se 3 až 8 atomy uhlíku nebo cykloalkenylskupinu s 5 až 8 atomy uhlíku, z nichž každá je popřípadě substituována methylskupinou nebo jednou nebo více hydroxyskupinami nebo jednou nebo více alkylskupinami s 1 až 4 atomy uhlíku nebo atomy halogenu; nebo tří- až šestičlenný heterocyklický kruh obsahující kyslík nebo síru, který může být nasycený nebo zcela nebo zčásti nenasycený a může být popřípadě substituován jednou nebo více alkylskupinami s 1 až 4 atomy uhlíku nebo atomy halogenu; nebo

R¹ představuje fenylskupinu, která je popřípadě substituována alespoň jedním substituentem zvoleným ze souboru sestávajícího z alkylskupiny s 1 až 4 atomy uhlíku, alkoxyskupiny s 1 až 4 atomy uhlíku a alkylthioskupiny s 1 až 4 atomy uhlíku, atomů halogenu, hydroxyskupiny, trifluormethylskupiny a kyanoskupiny; nebo η

R může představovat skupinu obecného vzorce a (CH₂)_ex^(CH2>_e \ (a) (CH_ž)_b' •9« «<<*«· 99

999 99 ···· • 999 · · · 9« • 9999999 9 9 99 · • 99 · ·· ··· kde

X představuje kyslík, síru nebo skupinu -CH₂-;

a, b, c a d představuje každý nezávisle celé číslo 0 až 2, přičemž součet a+b+c+dje menší nebo roven 5;

nebo

R^x představuje skupinu obecného vzorce CH₂R , kde

R²⁴ představuje vodík, alkylskupinu s 1 až 8 atomy uhlíku, alkenylskupinu se 2 až 8 atomy uhlíku, alkynylskupinu se 2 až 8 atomy uhlíku, alkoxyalkylnebo alkylthioalkylskupinu vždy s 1 až 6 atomy uhlíku v každé z alifatických částí, přičemž kterákoliv z uvedených alkyl-, alkoxy-, alkenylnebo alkynylskupin může být substituována jednou nebo více hydroxyskupinami nebo jedním nebo více atomy halogenu; nebo cykloalkylskupinu se 3 až 8 atomy uhlíku nebo cykloalkenylskupinu s 5 až 8 atomy uhlíku, z nichž každá může být popřípadě substituována methylskupinou nebo jednou nebo více alkylskupinami s 1 až 4 atomy uhlíku nebo atomy halogenu; nebo tří- až šestičlenný heterocyklický kruh obsahující kyslík nebo síru, který může být nasycený nebo zcela nebo zčásti nenasycený a může být popřípadě substituován jednou nebo více alkylskupinami s 1 až 4 atomy uhlíku nebo atomy halogenu; nebo skupinu SR²³, kde R²³ představuje alkylskupinu s 1 až 8 atomy uhlíku, alkenylskupinu se 2 až 8 atomy uhlíku, alkynylskupinu se 2 až 8 atomy uhlíku, cykloalkylskupinu se 3 až 8 atomy uhlíku, cykloalkenylskupinu s 5 až 8 atomy uhlíku, fenylskupinu nebo substituovanou fenylskupinu, kde substituentem je alkylskupina s 1 až 4 atomy • · ·« ···« ·· · • » · · · * · ···« · » · · • ····«·> · · ··

ΠΟ ··· ··· · — 13 — ·· · ·· · uhlíku, alkoxyskupina s 1 až 4 atomy uhlíku nebo halogen, nebo tří- až šestičlenný heterocyklický kruh obsahující kyslík nebo síru, který může být nasycený nebo zcela nebo zčásti nenasycený a může být popřípadě substituován jednou nebo více alkylskupinami s 1 až 4 atomy uhlíku nebo atomy halogenu; a

R² představuje vodík nebo hydroxyskupinu;

R³ představuje vodík, hydroxyskupinu nebo skupinu OCH₃ ;

R⁴ představuje vodík, skupinu -C(O)R⁹, -C(O)OR⁹,

-C(O)NR⁹R¹⁰ nebo chránící skupinu hydroxyskupiny;

R⁹ a R¹⁰ představuje každý nezávisle vodík nebo alkylskupinu s 1 až 6 atomy uhlíku;

η p

R představuje hydroxyskupinu;

R představuje vodík; a

R a R představuje každý nezávisle vodík, hydroxyskupinu, alkoxyskupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, alkylskupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, alkenylskupinu se 2 až 6 atomy uhlíku, skupinu -(CH₂)_ln-aryl se 6 až 10 atomy uhlíku v arylové části a -(CH₂)_m-(pěti- až desetičlenný heteroaryl), kde m představuje celé číslo 0 až 4, nebo alkylylskupinu se 2 až 10 atomy uhlíku;

a jejich farmaceuticky vhodné soli.

Sloučeninami obecného vzorce I jsou například dále uvedené sloučeniny vzorce 5, kde Y představuje vodík, vzorce 6, kde Y představuje skupinu CH₃.

• ·

Přednost se dává sloučeninám obecného vzorce I, kde R¹ představuje isopropyl-, sek.butyl-, cyklopropyl-, cyklobutyl-, cyklopentyl-, methylthioethyl- a 3-furylskupinu.

Sloučeninami obecného vzorce II jsou například dále uvedené sloučeniny vzorce 6, kde Y představuje vodík, a vzorce 6a, kde Y představuje skupinu CH₃.

Přednost se dává sloučeninám obecného vzorce II, kde R představuje isopropyl-, sek.butyl-, cyklopropyl-, cyklobutyl-, cyklopentyl-, methylthioethyl- a 3-furylskupinu.

Jako jiné sloučeniny, kterým se dává přednost, je x 9Ω možno uvést sloučeniny obecného vzorce I a II, kde R představuje skupinu obecného vzorce

CH₃

Ί 9 x Ί Q

R představuje isopropylskupinu, R představuje vodík a R představuje hydroxyskupinu;

Ί 9

R představuje isopropylskupinu, R představuje hydroxysku1 9 pmu a R představuje hydroxyskupinu;

R¹ představuje cyklopropylskupinu, R² představuje vodík a R představuje hydroxyskupinu;

Ί 9

R představuje cyklopropylskupinu, R představuje hydroxyskupinu a R představuje hydroxyskupinu;

R¹ představuje sek.butylskupinu, R² představuje vodík a R¹⁹ představuje hydroxyskupinu;

R představuje sek.butylskupinu, R představuje hydroxyskupinu a R¹⁹ představuje hydroxyskupinu;

« · • · • · · · • · · · · • · · · · · · • ······· · * • · · ♦ · ·

- 15 - ....··

R¹ představuje cyklobutylskupinu, R² představuje vodík a R¹⁹ představuje hydroxyskupinu;

R¹ představuje cyklobutylskupinu, R² představuje hydroxyskupinu a R představuje hydroxyskupinu;

R¹ představuje cyklopentylskupinu, R² představuje vodík a R^XJ představuje hydroxyskupinu;

R¹ představuje cyklopentylskupinu, R² představuje hydroxyskupinu a R představuje hydroxyskupinu;

R¹ představuje methylthioethylskupinu, R² představuje vodík a R představuje hydroxyskupinu;

R¹ představuje methylthioethylskupinu, R² představuje hydroxysku- pinu a R představuje hydroxyskupinu;

R¹ představuje 3-furylskupinu, R² představuje vodík a R¹⁹ představuje hydroxyskupinu; a

R¹ představuje 3-furylskupinu, R² představuje hydroxyskupinu a R¹⁹ představuje hydroxyskupinu.

Dále jsou předmětem vynálezu sloučeniny vzorců 2, 2a, 3, 3a, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17 a 18.

Předmětem vynálezu jsou dále makrolidové sloučeniny obecného vzorce 8

O

CH₃ • · · · *1

R představuje alfa-rozvetvenou alkyl-, alkenyl-, alkynyl-, alkoxyalkyl- nebo alkylthioalkylskupinu, z nichž každá obsahuje 3 až 8 atomů uhlíku a je popřípadě substituována jednou nebo více hydroxyskupinami; cykloalkylalkylskupinu s 5 až 8 atomy uhlíku v cykloalkylové části, přičemž alkylová část je alfa-rozvětvená a obsahuje 2 až 5 atomů uhlíku; cykloalkylskupinu se 3 až 8 atomy uhlíku nebo cykloalkenylskupinu s 5 až 8 atomy uhlíku, z nichž každá je popřípadě substituována methylskupinou nebo jednou nebo více hydroxyskupinami nebo jednou nebo více alkylskupinami s 1 až 4 atomy uhlíku nebo atomy halogenu; nebo tří- až šestičlenný heterocyklický kruh obsahující kyslík nebo síru, který může být nasycený nebo zcela nebo zčásti nenasycený a může být popřípadě substituován jednou nebo více alkylskupinami s 1 až 4 atomy uhlíku nebo atomy halogenu; nebo

R¹ představuje fenylskupinu, která je popřípadě substituována alespoň jedním substituentem zvoleným ze souboru sestávajícího z alkylskupiny s 1 až 4 atomy uhlíku, alkoxyskupiny s 1 až 4 atomy uhlíku a alkylthioskupiny s 1 až 4 atomy uhlíku, atomů halogenu, hydroxyskupiny, trifluormethylskupiny a kyanoskupiny; nebo

R¹ může představovat skupinu obecného vzorce a

kde • · · ·

- 17 X představuje kyslík, síru nebo skupinu -CH₂~;

a, b, c a d představuje každý nezávisle celé číslo 0 až 2, přičemž součet a+b+c+dje menší nebo roven 5;

nebo

Ί 94.

R představuje skupinu obecného vzorce CH₂R, kde

R²⁴ představuje vodík, alkylskupinu s 1 až 8 atomy uhlíku, alkenylskupinu se 2 až 8 atomy uhlíku, alkynylskupinu se 2 až 8 atomy uhlíku, alkoxyalkylnebo alkylthioalkylskupinu vždy s 1 až 6 atomy uhlíku v každé z alifatických částí, přičemž kterákoliv z uvedených alkyl-, alkoxy-, alkenylnebo alkynylskupin může být substituována jednou nebo více hydroxyskupinami nebo jedním nebo více atomy halogenu; nebo cykloalkylskupinu se 3 až 8 atomy uhlíku nebo cykloalkenylskupinu s 5 až 8 atomy uhlíku, z nichž každá může být popřípadě substituována methylskupinou nebo jednou nebo více alkylskupinami s 1 až 4 atomy uhlíku nebo atomy halogenu; nebo tří- až šestičlenný heterocyklický kruh obsahující kyslík nebo síru, který může být nasycený nebo zcela nebo zčásti nenasycený a může být popřípadě substituován jednou nebo více alkylskupinami s 1 až 4 atomy uhlíku nebo atomy halogenu; nebo skupinu SR²³, kde R²³ představuje alkylskupinu s 1 až 8 atomy uhlíku, alkenylskupinu se 2 až 8 atomy uhlíku, alkynylskupinu se 2 až 8 atomy uhlíku, cykloalkylskupinu se 3 až 8 atomy uhlíku, cykloalkenylskupinu s 5 až 8 atomy uhlíku, fenylskupinu nebo substituovanou fenylskupinu, kde substituentem je alkylskupina s 1 až 4 atomy uhlíku, alkoxyskupina s 1 až 4 atomy uhlíku nebo • ·

halogen, nebo tří- až šestičlenný heterocyklický kruh obsahující kyslík nebo síru, který může být nasycený nebo zcela nebo zčásti nenasycený a může být popřípadě substituován jednou nebo více alkylskupinami s 1 až 4 atomy uhlíku nebo atomy halogenu; a

R² představuje vodík nebo hydroxyskupinu;

a jejich farmaceuticky vhodné soli.

Předmětem vynálezu jsou dále makrolidové sloučeniny obecného vzorce 9

R¹ představuje alfa-rozvětvenou alkyl-, alkenyl-, alkynyl-, alkoxyalkyl- nebo alkylthioalkylskupinu, z nichž každá obsahuje 3 až 8 atomů uhlíku a je popřípadě substituována jednou nebo více hydroxyskupinami; cykloalkylalkylskupinu s 5 až 8 atomy uhlíku v cykloalkylové části, přičemž alkylová část je alfa-rozvětvená a obsahuje 2 až 5 atomů uhlíku; cykloalkylskupinu se 3 až 8 atomy uhlíku nebo cykloalkenylskupinu s 5 až 8 atomy uhlíku, z nichž ·· · ♦ · • · · · • · · · · ··»···· · • · · · • 9 9 · · každá je popřípadě substituována methylskupinou nebo jednou nebo více hydroxyskupinami nebo jednou nebo více alkylskupinami s 1 až 4 atomy uhlíku nebo atomy halogenu; nebo tří- až šestičlenný heterocyklický kruh obsahující kyslík nebo síru, který může být nasycený nebo zcela nebo zčásti nenasycený a může být popřípadě substituován jednou nebo více alkylskupinami s 1 až 4 atomy uhlíku nebo atomy halogenu; nebo

R¹ představuje fenylskupinu, která je popřípadě substituována alespoň jedním substituentem zvoleným ze souboru sestávajícího z alkylskupiny s 1 až 4 atomy uhlíku, alkoxyskupiny s 1 až 4 atomy uhlíku a alkylthioskupiny s 1 až 4 atomy uhlíku, atomů halogenu, hydroxyskupiny, trifluormethylskupiny a kyanoskupiny; nebo

Ί o

R muže představovat skupinu obecného vzorce a

kde

X představuje kyslík, síru nebo skupinu -CH₂-;

a, b, c a d představuje každý nezávisle celé číslo 0 až 2, přičemž součet a+b+c+dje menší nebo roven 5;

nebo • · • ·

- 20 Ί 9 4

R představuje skupinu obecného vzorce CH₂R , kde

R²⁴ představuje vodík, alkylskupinu s 1 až 8 atomy uhlíku, alkenylskupinu se 2 až 8 atomy uhlíku, alkynylskupinu se 2 až 8 atomy uhlíku, alkoxyalkylnebo alkylthioalkylskupinu vždy s 1 až 6 atomy uhlíku v každé z alifatických částí, přičemž kterákoliv z uvedených alkyl-, alkoxy-, alkenylnebo alkynylskupin může být substituována jednou nebo více hydroxyskupinami nebo jedním nebo více atomy halogenu; nebo cykloalkylskupinu se 3 až 8 atomy uhlíku nebo cykloalkenylskupinu s 5 až 8 atomy uhlíku, z nichž každá může být popřípadě substituována methylskupinou nebo jednou nebo více alkylskupinami s 1 až 4 atomy uhlíku nebo atomy halogenu; nebo tří- až šestičlenný heterocyklický kruh obsahující kyslík nebo síru, který může být nasycený nebo zcela nebo zčásti nenasycený a může být popřípadě substituován jednou nebo více alkylskupinami s 1 až 4 atomy uhlíku nebo atomy halogenu; nebo skupinu SR , kde R představuje alkylskupinu s 1 až 8 atomy uhlíku, alkenylskupinu se 2 až 8 atomy uhlíku, alkynylskupinu se 2 až 8 atomy uhlíku, cykloalkylskupinu se 3 až 8 atomy uhlíku, cykloalkenylskupinu s 5 až 8 atomy uhlíku, fenylskupinu nebo substituovanou fenylskupinu, kde substituentem je alkylskupina s 1 až 4 atomy uhlíku, alkoxyskupina s 1 až 4 atomy uhlíku nebo halogen, nebo tří- až šestičlenný heterocyklický kruh obsahující kyslík nebo síru, který může být nasycený nebo zcela nebo zčásti nenasycený a může být popřípadě substituován jednou nebo více alkylskupinami s 1 až 4 atomy uhlíku nebo atomy halogenu; a

R představuje vodík nebo hydroxyskupinu;

a jejich farmaceuticky vhodné soli.

• · · ·

Dále je předmětem vynálezu farmaceutická kompozice pro léčení bakteriálních infekcí nebo protozoálních infekcí u savců, ryb nebo ptáků, jejíž podstata spočívá v tom, že obsahuje terapeuticky účinné množství sloučeniny obecného vzorce I, II, 8 nebo 9 nebo jejich farmaceuticky vhodné soli a farmaceuticky vhodný nosič.

Předmětem vynálezu je také způsob léčení bakteriálních nebo protozoálních infekcí u savců, ryb nebo ptáků, při němž se takovému savci, rybě nebo ptákovi podává terapeuticky účinné množství sloučeniny obecného vzorce I, II, 8 nebo 9 nebo její farmaceuticky vhodné soli.

Předmětem vynálezu je také způsob výroby sloučenin obecného vzorce 5

kde R¹ a R² mají význam uvedený u obecného vzorce I, jehož podstata spočívá v tom, že se sloučenina obecného vzorce 3 • ·

H,C O ³ I ch₃ kde R¹ a R² mají význam uvedený u obecného vzorce I, nechá reagovat s redukčním činidlem.

Předmětem vynálezu je dále výše popsaný způsob, kde redukčním činidlem je tetrahydroboritan sodný nebo oxid platiny.

Dále je předmětem vynálezu způsob výroby sloučenin obecného vzorce 6

H,C O ³ I ch₃ • · · ·

O z kde R a R mají význam uvedený u obecného vzorce I, jehož podstata spočívá v tom, že se sloučenina obecného vzorce 5

9 z kde R a R mají význam uvedený u obecného vzorce I, nechá reagovat s methylačním činidlem.

Předmětem vynálezu je také výše popsaný způsob, při němž je methylačním činidlem formaldehyd.

Dále je předmětem vynálezu způsob výroby sloučenin

CHj kde R¹ a R² mají význam uvedený u obecného vzorce I, jehož podstata spočívá v tom, že se sloučenina obecného vzorce 3a • · · ·

h₃c o ch₃ (3a) kde R¹ a R² mají význam uvedený u obecného vzorce I, nechá reagovat s redukčním činidlem.

Předmětem vynálezu je také výše popsaný způsob, při němž je redukčním činidlem tetrahydroboritan sodný nebo oxid platiny.

Dále je předmětem vynálezu způsob výroby sloučenin

h₃c o ch₃

9 * kde R a R mají význam uvedený u obecného vzorce I, jehož podstata spočívá v tom, že se sloučenina obecného vzorce 5a

H₃C CH, ³ \ / ³

kde R¹ a R² mají význam uvedený u obecného vzorce I, nechá reagovat s methylačním činidlem.

Předmětem vynálezu je také výše popsaný způsob, při němž je methylačním činidlem formaldehyd.

Dále jsou předmětem vynálezu sloučeniny obecného vzorce I h₃c kde

CH,

CH, \ Z ³

N 'i*9a 7

H₃C„

HO..... >^{10 6}

R O

i *

H₃C _rv >ch₃ X < ..³>cr\r >13 3

O

CH, (i)

CH,

OR

CH ,20 představuje vodík nebo skupinu obecného vzorce

3’ • · · ·

Y představuje vodík, alkylskupinu s 1 až 10 atomy uhlíku, alkenylskupinu se 2 až 10 atomy uhlíku, alkynylskupinu se 2 až 10 atomy uhlíku, skupinu ~(CH₂)_m-aryl se 6 až 10 atomy uhlíku v arylové části, -(CH₂)_m~(pěti- až desetičlenný heteroaryl), kde m představuje celé číslo 0 až 4, přičemž alkyl-, alkenyl-, aryl-, heteroaryl- a alkynylskupina jsou popřípadě substituovány 1 až 3 substituenty nezávisle zvolenými ze souboru sestávajícího z halogenu, kyanoskupiny, nitroskupiny, trifluormethylskupiny, azidoskupiny, -C(O)R , -OC(O)R²¹, -NR²¹C(O)R²², -c(o)nr²¹r²², -nr²¹r²², hydroxyskupiny, alkylskupiny s 1 až 6 atomy uhlíku, alkoxyskupiny s 1 až 6 atomy uhlíku, arylskupiny se 6 až 10 atomy uhlíku a pěti- až desetičlenné heteroarylskupiny;

R¹ představuje alfa-rozvětvenou alkyl-, alkenyl-, alkynyl-, alkoxyalkyl- nebo alkylthioalkylskupinu, z nichž každá obsahuje 3 až 8 atomů uhlíku a je popřípadě substituována jednou nebo více hydroxyskupinami; cykloalkylalkylskupinu s 5 až 8 atomy uhlíku v cykloalkylové části, přičemž alkylová část je alfa-rozvětvená a obsahuje 2 až 5 atomů uhlíku; cykloalkylskupinu se 3 až 8 atomy uhlíku nebo cykloalkenylskupinu s 5 až 8 atomy uhlíku, z nichž každá je popřípadě substituována methylskupinou nebo jednou nebo více hydroxyskupinami nebo jednou nebo více alkylskupinami s 1 až 4 atomy uhlíku nebo atomy halogenu; nebo tří- až šestičlenný heterocyklický kruh obsahující kyslík nebo síru, který může být nasycený nebo zcela nebo zčásti nenasycený a může být popřípadě substituován jednou nebo více alkylskupinami s 1 až 4 atomy uhlíku nebo atomy halogenu; nebo * ·

R¹ představuje fenylskupinu, která je popřípadě substituována alespoň jedním substituentem zvoleným ze souboru sestávajícího z alkylskupiny s 1 až 4 atomy uhlíku, alkoxyskupiny s 1 až 4 atomy uhlíku a alkylthioskupiny s 1 až 4 atomy uhlíku, atomů halogenu, hydroxyskupiny, trifluormethylskupiny a kyanoskupiny; nebo

R¹ může představovat skupinu obecného vzorce a

kde

X představuje kyslík, síru nebo skupinu -CH₂-;

a, b, c a d představuje každý nezávisle celé číslo 0 až 2, přičemž součet a+b+c+dje menší nebo roven 5;

nebo

R představuje skupinu obecného vzorce CH₂R , kde

R²⁴ představuje vodík, alkylskupinu se 2 až 8 atomy uhlíku, alkenylskupinu se 2 až 8 atomy uhlíku, alkynylskupinu se 2 až 8 atomy uhlíku, alkoxyalkylnebo alkylthioalkylskupinu vždy s 1 až 6 atomy uhlíku v každé z alifatických částí, přičemž kterákoliv z uvedených alkyl-, alkoxy-, alkenylnebo alkynylskupin může být substituována jednou nebo více hydroxyskupinami nebo jedním nebo více atomy halogenu; nebo cykloalkylskupinu se 3 až 8 atomy uhlíku nebo cykloalkenylskupinu s 5 až 8 • 9 • · atomy uhlíku, z nichž každá může být popřípadě substituována methylskupinou nebo jednou nebo více alkylskupinami s 1 až 4 atomy uhlíku nebo atomy halogenu; nebo tří- až šestičlenný heterocyklický kruh obsahující kyslík nebo síru, který může být nasycený nebo zcela nebo zčásti nenasycený a může být popřípadě substituován jednou nebo více alkylskupinami s 1 až 4 atomy uhlíku nebo atomy halogenu; nebo skupinu SR²³, kde R²³ představuje alkylskupinu s 1 až 8 atomy uhlíku, alkenylskupinu se 2 až 8 atomy uhlíku, alkynylskupinu se 2 až 8 atomy uhlíku, cykloalkylskupinu se 3 až 8 atomy uhlíku, cykloalkenylskupinu s 5 až 8 atomy uhlíku, fenylskupinu nebo substituovanou fenylskupinu, kde substituentem je alkylskupina s 1 až 4 atomy uhlíku, alkoxyskupina s 1 až 4 atomy uhlíku nebo halogen, nebo tří- až šestičlenný heterocyklický kruh obsahující kyslík nebo síru, který může být nasycený nebo zcela nebo zčásti nenasycený a může být popřípadě substituován jednou nebo více alkylskupinami s 1 až 4 atomy uhlíku nebo atomy halogenu; a o

R představuje vodík nebo hydroxyskupinu;

o

R představuje vodík, hydroxyskupinu nebo skupinu OCH₃;

R⁴ představuje vodík, skupinu -C(O)R⁹, -C(O)OR⁹,

-C(O)NR⁹R¹⁰ nebo chránící skupinu hydroxyskupiny;

R⁵ představuje skupinu vzorce -SR⁸, -(CH₂)_nC(O)R⁸, kde n představuje číslo 0 nebo 1, alkylskupinu s 1 až 10 atomy uhlíku, alkenylskupinu se 2 až 10 atomy uhlíku, alkynylskupinu se 2 až 10 atomy uhlíku, skupinu -(CH₂)_m-aryl se 6 až 10 atomy uhlíku v ·* ··*♦ arylové části nebo -(CH₂)_m-(pěti- až desetičlenný heteroaryl), kde m představuje celé číslo 0 až 4, přičemž výše uvedené skupiny R⁵ jsou popřípadě substituovány jednou až třemi skupinami R¹⁶;

R⁶ a R⁷ představuje každý nezávisle vodík, hydroxyskupinu, alkoxyskupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, alkylskupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, alkenylskupinu se 2 až 6 atomy uhlíku, alkynylskupinu se 2 až 6 atomy uhlíku nebo skupinu -(CH₂)_m-aryl se 6 až 10 atomy uhlíku v arylové části nebo -(CH₂)_m-(pěti- až desetičlenný heteroaryl), kde m představuje celé číslo 0 až 4;

O

R představuje vždy nezávisle vodík, alkylskupinu s 1 až 10 atomy uhlíku, alkenylskupinu se 2 až 10 atomy uhlíku, alkynylskupinu se 2 až 10 atomy uhlíku, skupinu -(CH₂)gCR¹¹R¹²(CH2)rNR¹³R¹⁴, kde q a r představují každý nezávisle celé číslo 0 až 3, přičemž však q a r nepředstavují oba číslo 0, -(CH2)_m-aryl se 6 až 10 atomy uhlíku v arylové části nebo -(CH₂)_m-(pěti- až desetičlenný heteroaryl), kde m představuje celé číslo 0 až 4, přičemž výše uvedené skupiny R⁸, kromě vodíku, jsou popřípadě substituovány jednou až třemi skupinami R¹⁶; nebo je-li ve skupině -CH₂NR⁸R¹⁵, mohou být R¹⁵ a R⁸ brány dohromady za vzniku čtyř- až desetičlenného monocyklického nebo polycyklického nasyceného kruhu nebo pěti- až desetičlenného heteroarylového kruhu, přičemž nasycený kruh a heteroarylový kruh kromě dusíku, k němuž jsou R¹⁵ a R⁸ vázány, popřípadě obsahují 1 nebo 2 heteroatomy zvolené z kyslíku, síry a skupiny -N(R )-, přičemž nasycený kruh popřípadě obsahuje jednu nebo dvě dvojné nebo • ·

trojné vazby uhlík-uhlík, a přičemž nasycený a heteroarylový kruh jsou popřípadě substituovány 1 Ί A až 3 skupinami R ;

R⁹ a R¹⁰ představuje každý nezávisle vodík nebo alkylskupinu s 1 až 6 atomy uhlíku;

R¹¹, R¹², R¹³ a R¹⁴ jsou vždy nezávisle zvoleny ze souboru sestávajícího z vodíku, alkylskupiny s 1 až 10 atomy uhlíku, skupiny -(CH₂)_m~aryl se 6 až 10 atomy uhlíku v arylové části a -(CH₂)_m-(pěti- až desetičlenný heteroaryl), kde m představuje celé číslo 0 až 4, přičemž skupiny ve významu R , R , R a R¹⁴, kromě vodíku, jsou popřípadě substituovány 1 až 3 skupinami R¹⁶; nebo

Ί Ί 13

R a R jsou brány dohromady za vzniku skupiny -(CH₂)p, kde p představuje celé číslo 0 až 3, tak že vzniká čtyř- až sedmičlenný nasycený kruh, který popřípadě obsahuje jednu nebo dvě dvojné nebo trojné vazby uhlík-uhlík; nebo

R¹³ a R¹⁴ jsou brány dohromady za vzniku čtyř- až desetičlenného monocyklického nebo polycyklického nasyceného kruhu nebo pěti- až desetičlenného heteroarylového kruhu, přičemž nasycený kruh a heteroarylový kruh kromě dusíku, k němuž jsou R¹³ a R¹⁴ vázány, popřípadě obsahují 1 nebo 2 heteroatomy zvolené z kyslíku, síry a skupiny -N(R⁸)-, přičemž nasycený kruh popřípadě obsahuje jednu nebo dvě dvojné nebo trojné vazby uhlík-uhlík, a přičemž nasycený a heteroarylový kruh jsou popřípadě substituovány 1 až 3 skupinami R¹⁶;

R¹⁵ představuje vodík, alkylskupinu s 1 až 10 atomy uhlíku, alkenylskupinu se 2 až 10 atomy uhlíku nebo alkynylskupinu se 2 až 10 atomy uhlíku, přičemž tyto skupiny ve významu R¹⁵ jsou popřípadě substituovány 1 až 3 substituenty nezávisle zvolenými z

Q halogenu a skupiny -OR ;

i z: * *

R je vždy nezávisle zvolen ze souboru sestávajícího z halogenu, kyanoskupiny, nitroskupiny, trifluorΊ 7 methylskupiny, azidoskupiny, skupiny -C(O)R^A/, -C(O)OR¹⁷, -C(O)OR¹⁷, -OC(O)OR¹⁷, -NR⁶C(O)R⁷, -C(O)NR⁶R⁷, -NR⁶R⁷, hydroxyskupiny, alkylskupiny s 1 až 6 atomy uhlíku, alkoxyskupiny s 1 až 6 atomy uhlíku, skupiny -(CH₂)_m-aryl se 6 až 10 atomy uhlíku v arylové části a -(CH₂)_m-(pěti- až desetičlenný heteroaryl), kde m představuje celé číslo 0 až 4, přičemž arylový a heteroarylový substituent je popřípadě substituován 1 nebo 2 substituenty nezávisle zvolenými ze souboru sestávajícího z halogenu, kyanoskupiny, nitroskupiny, trifluormethylskupiny , azidoskupiny, skupiny -C(O)R¹⁷, -C(O)OR¹⁷, -C(O)OR¹⁷, -OC(O)OR¹⁷, -NR⁶C(O)R⁷, -C(O)NR⁶R⁷, -NR⁶R⁷, hydroxyskupiny, alkylskupiny s 1 až 6 atomy uhlíku a alkoxyskupiny s 1 až 6 atomy uhlíku;

R¹⁷ je vždy nezávisle zvolen ze souboru sestávajícího z vodíku, alkylskupiny s 1 až 10 atomy uhlíku, alkenylskupiny se 2 až 10 atomy uhlíku, alkynylskupiny se 2 až 10 atomy uhlíku a skupiny -(CH₂)_m-aryl se 6 až 10 atomy uhlíku v arylové části a -(CH₂)_m-(pěti- až desetičlenný heteroaryl), kde m představuje celé číslo 0 až 4, přičemž R⁸ nepředstavuje vodík, když R¹⁹ představuje skupinu -CH₂S(O)_nR⁸;

• ·

R¹⁸ představuje hydroxyskupinu;

R¹⁹ představuje alkylskupinu s 1 až 10 atomy uhlíku, alkenylskupinu se 2 až 10 atomy uhlíku, alkynylskupinu se 2 až 10 atomy uhlíku, kyanoskupinu, skupinu -CH₂S(O)_nR⁸, kde n představuje celé číslo 0 až 2, -CH2OR⁸, -CH2N(OR⁹)R⁸, -CH₂NR⁸R¹⁵,

-(CH₂)_m-aryl se 6 až 10 atomy uhlíku v arylové části a -(CH₂)_m-(pěti- až desetičlenný heteroaryl), kde m představuje celé číslo 0 až 4, přičemž skupiny ve významu R¹⁹ jsou popřípadě substituovány 1 až 3 skupinami R¹⁶; nebo

R a R jsou braný dohromady za vzniku oxazolyloveho kruhu obecného vzorce

919 9

R a R představuje každý nezávisle vodík, hydroxyskupinu, alkoxyskupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, alkylskupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, alkenylskupinu se 2 až 6 atomy uhlíku, skupinu -(CH₂)_m-aryl se 6 až 10 atomy uhlíku v arylové části a -(CH₂)_m-(pěti- až desetičlenný heteroaryl), kde m představuje celé číslo 0 až 4, nebo alkylylskupinu se 2 až 10 atomy uhlíku;

a jejich farmaceuticky vhodné soli.

Pod pojmem léčení, jak se ho používá v tomto textu, pokud není uvedeno jinak, se rozumí léčení a prevence bakteriálních infekcí nebo protozoálních infekcí způsobem podle tohoto vynálezu.

0 • · · ·

Pod pojmem bakteriální infekce a protozoální infekce se, pokud není uvedeno jinak, rozumí bakteriální infekce a protozoální infekce, které se vyskytují u savců, ryb a ptáků, jakož i choroby související s bakteriálními infekcemi a protozoálními infekcemi, které je možno léčit nebo jimž lze předcházet podáváním antibiotik, jako jsou sloučeniny podle vynálezu. Jako takové bakteriální infekce a protozoální infekce a choroby s nimi spojené lze uvést pneumonii, otitis media, sinusitis, bronchitis, tonsilitis a mastoiditis, které souvisejí s infekcemi Streptococcus pneumoniae, Haemophilus influenzae, Moraxella catarrhalis, Staphylococcus aureus nebo Peptostreptococcus spp; pharyngitis, rheumatickou horečku a glomerulonephritis související s infekcemi Streptococcus pyoqenes, streptokoky skupiny C a G, Clostridium diptheriae nebo Actinobacillus haemolyticum; infekce dýchacího traktu spojené s infekcemi Mycoplasma pneumoniae, Leqionella pneumophila, Streptococcus pneumoniae, Haemophilus influenzae nebo Chlamydia pneumoniae; nekomplikované infekce kůže a měkkých tkání, abscesy, osteomyelitis a horečka omladnic spojené s infekcemi Staphylococcus aureus, koagulasa pozitivními stafylokoky (tj. S. epidermidis, S. haemolyticus atd.), Steptococcus pyoqenes. Streptococcus aqalactiae, streptokoky skupin C-F (streptokoky s malými koloniemi), streptokoky viridans, Korynebacterium minutissimum, Clostridium spp. nebo Bartonella henselae; nekomplikované akutní infekce močového traktu související s infekcemi Staphylococcus saprophyticus nebo Enterococcus spp; urethritis a cervicitis; a pohlavně přenosné choroby spojené s infekcemi Chlamydia trachomatis, Heamophilus ducreyi, Treponema pallidům, Ureaplasma urealyticum nebo Neiserria qonorrheae; choroby z toxinů spojené s infekcemi S. aureus (otrava jídlem a syndrom toxického šoku) nebo streptokoky skupiny A, B a C; vředy spojené s infekcemi Helicobacter pylori; systemický febrilní syndrom spojený s infekcí Borrelia • · • · · ·

recurrentis; Lymeská nemoc spojená s infekcí Borrelia burqdorferi; conjunctivitis, keratitis a dacrocystitis spojené s infekcí Chlamydia trachomatis, Neisseria gonorrhoeae, S. aureus, S. pneumoniae, S. pyoqenes, H. influenzae nebo Listeria spp.; disseminovaná choroba z mykobakterií komplexu Mycobacterium avium spojená s infekcí Mycobacterium avium nebo Mycobacterium intracelulare; gastroenteritis spojená s infekcí Campylobacter jejuni; střevní protozoální infekce spojené s infekcemi Cryptosporidium spp.; odontogenní infekce spojené s infekcí streptokoky viridans; persistentní kašel spojený s infekcí Bordetella pertussis; plynatá snět spojená s infekcí Clostridium perfrigens nebo Bacteroides spp.; atherosklerosa spojená s infekcemi Helicobacter pylori nebo Chlamydia pneumoniae. Jako bakteriální infekce a protozoální infekce a choroby spojené s takovými infekcemi, které je možno léčit nebo jimž lze předcházet u zvířat podáváním antibiotik, jako jsou sloučeniny podle vynálezu, je možno uvést respirační chorobu hovězího skotu spojenou s infekcí P. haem., P. multocida, Mycoplasma bovis nebo Bordetella spp.; enterickou chorobu hovězího skotu spojenou s infekcí E. coli nebo prvoky (tj. kokcidiemi, kryptosporidiemi atd.); mastitis mléčného skotu spojenou s infekcí Staph. aureus, Střep, uberis, Střep, aqalactiae, Střep, dysqalactiae, Klebsiella spp., Corynebacterium nebo Enterococcus spp.; respirační chorobu vepřů spojenou s infekcí A. pleuro., P. multocida nebo Mycoplasma spp.; enterickou chorobu vepřů spojenou s infekcí E. coli. Lawsonia intracellularis, Salmonella nebo Serpulina hyodyisinteriae; paznechtnice u hovězího skotu spojená s infekcí Fusobacterium spp., metritis hovězího skotu spojenou s infekcí E. coli, prstovitá dermatitis u hovězího skotu, spojené s infekcí Fusobacterium necrophorum nebo Bacteroides nodosus; zánět spojivek u hovězího skotu spojený s infekcí Moraxella bovis; zmetání u hovězího dobytka spojené s infekcí prvoky (tj.

« » neosporium); infekce močového traktu u psů a koček spojené s infekcemi E. coli; infekce kůže a měkkých tkání u psů a koček spojené s infekcemi Staph. epidermidis, Staph. intermedius, koagulasa negativními Staph. nebo P. multocida; infekce zubů nebo tlamy u psů a koček spojené s infekcemi Alcaliqenes spp., Bacteroides spp., Clostridium spp., Enterobacter spp., Eubacterium, Peptostreptococcus, Porphyromonas nebo Prevotella. Další bakteriální infekce a protozoální infekce a choroby spojené s takovými infekcemi, které je možno léčit nebo jimž lze předcházet způsoby podle vynálezu, lze nalézt v J. P. Sanford et al., The Sanford Guide To Antimicrobial Therapy, 26. vydání (Antimicrobial Therapy, lne., 1996).

Předmětem vynálezu je také způsob výroby výše uvedených sloučenin obecného vzorce I, II, 8 nebo 9. Výchozí sloučeniny, jichž se používá při výrobě sloučenin obecných vzorců I, II, 8 nebo 9, je možno připravovat způsoby popsanými v mezinárodní patentové přihlášce PCT/GB97/01810, podané 4. července 1997 (Peter Francis Leadlay, James Staunton, Jesus Cortes a Michael Stephen Pacey) a mezinárodní patentové přihlášce PCT/GB97/01819, podané 4. července 1997 (Peter Francis Leadlay, James Staunton a Jesus Cortes), které jsou citovány náhradou za přenesení celého jejich obsahu do tohoto textu.

Předmětem vynálezu jsou také sloučeniny obecných vzorců 2, 2a, 3, 3a a 4 až 23, které jsou užitečné při výrobě výše uvedených sloučenin obecného vzorce I, II, 8 a 9 a jejich farmaceuticky vhodných solí.

Do rozsahu pojmu chránící skupina hydroxyskupiny, jak se ho používá v tomto textu, pokud není uvedeno jinak, spadají acetylskupina, benzyloxykarbonylskupina a různé chránící skupiny hydroxyskupiny, které jsou odborníkům v • ·

- 36 tomto oboru dobře známy a jsou popsány například v publikaci T. W. Greene, P. G. M. Wuts, Protective Groups in Organic Synthesis (J. Wiley & Sons, 1991).

Pod pojmem halogen se rozumí fluor, chlor, brom nebo jod, pokud není uvedeno jinak.

Pod pojmem alkyl, jak se ho používá v tomto textu, se rozumějí nasycené jednovazné uhlovodíkové zbytky s řetězcem přímým, cyklickým nebo rozvětveným nebo kombinovaným, pokud není uvedeno jinak. Je zjevné, že v případě cyklického řetězce musí alkylskupiny obsahovat alespoň 3 atomy uhlíku. Takovými skupinami s cyklickým řetězcem jsou například cyklopropyl-, cyklobutyl- a cyklopentylskupina.

Pod pojmem alkoxy se rozumí skupina vzorce -O-alkyl, kde alkyl má výše uvedený význam, pokud není uvedeno jinak.

Pod pojmem aryl se rozumí organický zbytek odvozený od aromatického uhlovodíku odstraněním jednoho atomu vodíku, pokud není uvedeno jinak. Jako příklad arylskupiny je možno uvést fenyl nebo naftylskupinu.

Pod pojmem pěti- až desetičlenný heteroaryl, jak se ho používá v tomto textu, se rozumí aromatické heterocyklické skupiny, které obsahují jeden heteroatom nebo větší počet heteroatomů zvolených z kyslíku, síry a dusíku, přičemž každá heterocyklická skupina ve svém kruhovém systému obsahuje 5 až 10 atomů. Jako příklady vhodných pětiaž desetičlenných heteroarylskupin je možno uvést pyridyl-, imidazolyl-, pyrimidinyl-, pyrazolyl-, (1,2,3)- a (1,2,4)-triazolyl-, pyrazinyl-, tetrazolyl-, furyl-, thienyl-, isoxazolyl-, oxazolyl-, pyrrolyl- a thiazolylskupinu.

• · · ·

Pod pojmem farmaceuticky vhodná sůl se rozumí, pokud není uvedeno jinak, soli kyselých nebo bázických skupin, které se mohou vyskytovat ve sloučeninách podle vynálezu. Sloučeniny podle vynálezu, které mají bázickou povahu jsou schopny tvořit různé soli s různými anorganickými a organickými kyselinami. Pro výrobu farmaceuticky vhodných adičních solí bázických sloučenin podle vynálezu s kyselinami se používá kyselin, které tvoří netoxické adiční soli, tj. soli obsahující farmakologicky vhodné anionty. Jako příklady takových solí je možno uvést hydrochloridy, hydrobromidy, hydrojodidy, nitráty, sulfáty, hydrogensulfáty, fosfáty, hydrogenfosfáty, isonlkotináty, acetáty, laktáty, salicyláty, citráty, hydrogencitráty, tartráty, pantothenáty, hydrogentartráty, askorbáty, sukcináty, maleáty, gentisináty, fumaráty, glukonáty, glukaronáty, sacharáty, formiáty, benzoáty, glutamáty, methansulfonáty, ethansufonáty, benzensulfonáty, p-toluensulfonáty a pamoáty (tj. 1,1'-methylenbis(2-hydroxy-3-naftoáty)). Sloučeniny podle vynálezu, které obsahují aminoskupinu, mohou kromě kyselin uvedených výše tvořit farmaceuticky vhodné soli s různými aminokyselinami.

Sloučeniny podle vynálezu, které mají kyselou povahu, jsou schopny tvořit soli s bázemi, které obsahují farmakologicky vhodné kationty. Jako příklady takových solí je možno uvést soli s alkalickými kovy a kovy alkalických zemin, zejména soli sloučenin podle vynálezu s vápníkem, hořčíkem, sodíkem a draslíkem.

Některé sloučeniny podle vynálezu mohou obsahovat centra asymetrie, a vyskytují se tedy v různých enantiomerních a diastereomerních formách. Předmětem vynálezu je použití všech optických isomerů a stereoisomerů sloučenin podle vynálezu a jejich směsí a všechny farmaceutické • · kompozice a způsoby léčení, při nichž se jich využívá nebo které je obsahují.

Do rozsahu vynálezu rovněž spadají sloučeniny podle vynálezu a jejich farmaceuticky vhodné soli, v nichž je jeden nebo více vodíkových, uhlíkových nebo jiných atomů nahrazeno jejich isotopy. Takové sloučeniny mohou být užitečné při výzkumu a jako diagnostické prostředky při farmakokinetických studiích a vazebných zkouškách.

Následuje podrobnější popis vynálezu.

Sloučeniny podle vynálezu je možno připravovat podle následujících schémat 1 až 4 a navazujícího popisu. V těchto schématech mají substituenty R¹, R², R³, R⁴, R⁵, R⁶,

R¹

R⁸, R⁹

R¹⁰, R¹¹,

IQ 2 Λ

R , R a Y výše uvedený význam.

Schéma 1

• »

Schéma 1 pokračování

H.C CH ³ \ /

Schéma 1 - pokračování

H₃C CH \ /

H₃C O ch₃ h₃c^ ,.

N

H,C

HO R² H,C

O

• 9

2a

H₃C O ³ I ch₃

3a • · · · « ·

Schéma 2 pokračování

5a

6a

1t ·

Schéma 3A

^H’^C\ /^CHa

I ch₃ ·· · · • ·

Schéma 3B

H.C CH, ³ \ /

I ch₃ • ·

Schéma 4

K₃C

O

O

I ch₃ • ·

Schéma 4 pokračování

• ·

Sloučeniny podle vynálezu je možno připravovat snadno. Sloučeniny popsané dále, kterých se používá při přípravě sloučenin obecných vzorců I, II, 8 a 9 lze připravovat způsoby popsanými v mezinárodní patentové přihlášce PCT/GB97/01810, podané 4. července 1997 (Peter Francis Leadlay, James Staunton, Jesus Cortes a Michael Stephen Pacey) a mezinárodní patentové přihlášce PCT/GB97/01819, podané 4. července 1997 (Peter Francis Leadlay, James Staunton a Jesus Cortes), které jsou citovány náhradou za přenesení celého jejich obsahu do tohoto textu.

Nové polyketidy a způsoby a prostředky pro jejich výrobu, a zejména nové makrolidy, které jsou užitečné při výrobě sloučenin podle vynálezu, se připravují fermentací vhodných organismů za přítomnosti karboxylové kyseliny obecného vzorce RCC^H, kde R má význam uvedený u obecného vzorce 1. Přednostním organismem je Saccaropolyspora erythraea, který přednostně obsahuje integrovaný plasmid schopný řídit syntézu požadovaných sloučenin. Při výrobě takových nových polyketidů se provádějí manipulace biosyntetických genů nebo jejich částí pro polyketidy, které mohou být odvozeny z různých shluků biosyntetických genů pro polyketidy, které umožňují produkci nových erythromycinů.

Polyketidy představují rozsáhlou a strukturně různorodou třídu přírodních látek, která zahrnuje řadu sloučenin, které vykazují antibiotické nebo jiné farmakologické vlastnosti. Takovými látkami jsou například erythromycin, tetracykliny, rapamycin, avermektin, polyetherové ionofory a FK506. Polyketidy jsou konkrétně hojně produkovány Streptomyces a příbuznými bakteriemi Actinomycetes. Syntetizují se opakovanou několikastupňovou kondenzací acylthioesterů způsobem, který je podobný biosyntéze mastných kyselin. Příčinou značné strukturální rozrůzněnosti mezi přírodními polyketidy je výběr (obvykle) acetátu nebo ·

• · · · • · · · ! : · . »······ · ·

9 9 · * *

- 49 - ......

propionátu, jako startérových nebo extenderových jednotek; a různý stupeň přeměny β-ketoskupiny, který je pozorován po každé kondenzaci. Jako příklady procesních stupňů přeměny je možno uvést redukci na β-hydroxyacylskupinu, redukci následovanou dehydratací na 2-enoylskupinu, a úplnou redukci na nasycený acylthioester. Výsledek těchto procesních stupňů je z hlediska stereochemie rovněž specifický pro každý cyklus prodlužování řetězce. Biosyntéza polyketidů je zahajována skupinou enzymů tvořících řetězce, které jsou známé jako polyketid synthasy (PKS). V aktinomycetách byly popsány dvě třídy polyketid synthas (PKS).

Nové polyketidy podle vynálezu jsou syntetizovány PKS typu I, jejichž představiteli jsou PKS pro makrolidy erythromycin, avermektin a rapamycin. PKS sestávají z různých sad nebo modulů enzymů pro každý cyklus prodlužování polyketidového řetězce (Cortes, J. et al., Nátuře 1990, 348: 176 až 178; Donadio S. et al., Science (1991), 252: 675 až 679; MacNeil, D. J. et al., Gene (1992), 115:

119 až 125; Schwecke T. et al., Proč. Nati. Acad. Sci. USA (1995) 92: 7839 až 7843). Poznámka: Pojmem přírodní modul se zde označuje sada přilehlých domén, od genu α,β-ketoacylsynthasy (KS) k následujícímu genu acylového nosičového proteinu (ACP), který se zajišbuje jedem cyklus prodlužování polyketidového řetězce. Pod pojmem kombinatorický modul se zde rozumí jakákoliv skupina přilehlých domén (nebo částí domén) od prvního místa v prvním přírodním modulu do druhého ekvivalentního místa v druhém přírodním modulu. První a druhé místo se budou obecně nacházet v jádrových doménách, které jsou přítomny ve všech modulech, tj. obě u ekvivalentních míst příslušných KS, AT (acyl transferasy), ACP domén nebo v linkerových oblastech mezi doménami.

Uspořádání genů PKS produkující erythromycin, která je také známa jako 6-deoxyerythronolid B synthasa, DEBS) zahrnuje tři otevřené čtecí rámce kódující DEBS polypeptidy.

Geny jsou uspořádány do šesti opakujících se jednotek označených modulů. První otevřený čtecí rámec kóduje první multienzym nebo kazetu (DEBS1), která sestává ze tří modulů: vkládacího modulu (ery-load) a dvou prodlužovacích modulů (moduly 1 a 2). Vkládací modul zahrnuje acyl transferasu a acylový nosičový protein. To může být v rozporu s obr. 1 WO 93/13663 (viz dále). Ten znázorňuje, že ORF1 se skládá pouze ze dvou modulů, z nichž první je ve skutečnosti jak vkládacím modulem, tak prvním prodlužovacím modulem.

O rámcové deleci DNA kódující část ketoreduktasové domény modulu 5 v DEBS se ukázalo, že vede ke vzniku analog erythromycinu, 5,6-dideoxy-3-mykarosyl-5-oxoerythronolidu B, 5,6-dideoxy-5-oxoerythronolidu B a 5,6-dideoxy-6,6-epoxy-5-oxoerythronolidu B (Donadio S. et al., Science (1991) 252: 675 až 679). Podobně alterace zbytků aktivních míst v enoylreduktasové doméně modulu 4 v DEBS, když se DNA kódující PKS podrobí metodám genového inženýrství a zavede do Saccharopolyspora erythraea, vede k produkci 6,7-anhydroerythromycinu C (Donadio S et al., Proč. Nati. Acad. Sci. USA (1993) 90: 7119 až 7123).

V mezinárodní patentové přihlášce WO 93/13663, která je zde citována náhradou za přenesení celého jejího obsahu do tohoto textu, jsou popsány další typy genových manipulací genů DEBS, které jsou schopné produkovat alterované polyketidy. O řadě takových pokusů se však uvádí, že jsou neproduktivní (Hutchinson C. R. a Fujii I., Annu. Rev. Microbiol. (1995) 49: 201 až 238, str. 231).

Byla popsána úplná DNA sekvence genů ze Streptomyces hygroscopicus, která kóduje modulární PKS typu 1 řídící biosyntézu makrocyklického imunosupresivního polyketidu rapamycinu (Schwecke T., et al. (1995) Proč. Nati. Acad.

Sci. USA 92: 7839 až 7843) (obr. 3). Tato sekvence DNA je • · uložena ve sbírce EMBL/Genbank Database pod přírůstkovým číslem X86780.

Složité polyketidy produkované modulárním typem I PKS jsou zváště hodnotné, jelikož zahrnují sloučeniny, o nichž je známo, že jsou užitečné jako anthelmintika, insekticidy, imunosupresiva, antifungální a/nebo antibakteriální činidla. Vzhledem ke své strukturní složitosti nelze takové nové polyketidy snadno získat totální chemickou syntézou nebo chemickými modifikacemi známých polyketidů. Jak je popsáno v mezinárodní patentové přihlášce PCT/GB97/01810, genový soubor PKS typu I kóduje vkládací modul, který je následován prodlužovacími moduly. To je zvláště užitečné pro získání genového souboru hybridní PKS, kde vkládací modul je heterologní vzhledem k prodlužovacím modulům a je takový, že vede k polyketidů s alterovanou startétovou jednotkou. V mezinárodní patentové přihlášce PCT/GB97/01810 se uvádí, že tento koncept je vzhledem k dosavadnímu stavu techniky zcela neznámý, jelikož až dosud nebyla známa existence vkládacích modulů. WO 93/13663 se týká alterace genů pro PKS pomocí inaktivace jediné funkce (tj. jediného enzymu) nebo ovlivněním celého modulu delecí, insercí nebo nahrazením. Pojem vkládací soubor, jak se používá ve WO 93/13663, nepředstavuje modul.

Jestliže je vkládacím modulem modul, který přijímá řadu různých jednotek karboxylové kyseliny, potom se pro produkci řady různých polyketidů může použít hybridního genového souboru. Tak například hybridní genový soubor může využívat nukleových kyselin kódujících avr vkládací modul s ery extenderovými moduly. Vkládací modul může přijímat jednotky nepřírodních kyselin a jejich deriváty; zvláště užitečný je v tomto ohledu avr vkládací modul (Dutton et al. (1991). J. Antiobiot., 44: 357 až 365). Kromě toho lze stanovit specificitu přírodního vkládacího modulu pro nepřirod52

ní startérové jednotky a využít výhody uvolněné specificity vkládacího modulu pro generování nových polyketidů. V mezinárodní patentové přihlášce PCT/GB97/01810 je dále popsána neočekávaná schopnost ery vkládacího modulu přijímat nepřírodní karboxylové kyseliny a jejich deriváty, čímž se u kmenů produkujících erythromycin, které obsahují pouze DEBS geny, dosáhne produkce nových erythromycinů. Je samozřejmě také možné provést alterace v polyketidovém produktu, zejména nahrazením prodlužovacího modulu modulem, který poskytuje ketidovou jednotku v jiném oxidačním stavu a/nebo o jiné stereochemii. Obecně se předpokládá, že stereochemie methylskupin v polyketidovém řetězci je dána acyltransferasou, což je však ve skutečnosti znak dalších domén PKS, a změnu je tedy možno provést pouze nahrazením těchto domén jednotlivě nebo nahrazením modulu. Nahrazením acyltransferasové domény nebo nahrazením celého modulu je možno zavádět nebo odstraňovat methylové a další substituenty. V těchto souvislostech bude také odborníkům v tomto oboru zřejmé, že je možno kombinovat využití uvolněné substrátové specificity erythromycinového vkládacího modulu s nahrazením prodlužovacího modulu a substituci hybridního vkládacího modulu s nahrazením prodlužovacího modulu, jako mechanismu pro produkci široké palety nových erythromycinů. V mezinárodní patentové přihlášce PCT/GB97/01810 je tedy popsána produkce nových erythromycinů netransformovanými organismy a dále také takové genové soubory, vektory obsahující takové genové soubory a transformované organismy, které je exprimují, za účelem produkce nových erythromycinů transformovanými organismy. Transformované organismy mohou obsahovat rekombinantní plasmidy, nebo plasmidy mohou integrovat. Plasmid s int sekvencí bude integrovat do specifického místa připojení (att) hostitelského chromosomu. Transformované organimy mohou být schopné modifikovat počáteční produkty, například uskutečněním všech nebo některých biosyntetických modifikací, které jsou normální při produkci erythromycinů. Je však >· · 4 • · · · · • ♦······ • · · *

·· možno využít takových mutantních organismů, které mají některé normální dráhy zablokovány, například za účelem produkce produktů bez jedné nebo více přírodních hydroxyskupin nebo cukerných skupin, jak je to například popsáno ve WO 91/16334 nebo ve Weber et al. (1985) J. Bacteriol.

164: 425 až 433, které jsou zde citovány náhradou za přenesení celého jejich obsahu do tohoto textu. Alternativně lze využít organismů, v nichž jsou některé normální dráhy nadexprimovány, za účelem překonání možných stupňů, které by omezovaly rychlost produkce požadovného produktu, viz například WO 97/06266, která je zde citována náhradou za přenesení celého jejího obsahu do tohoto textu.

Tento aspekt tohoto způsobu ve velké míře souvisí s působením na genové moduly PKS, jako stavební bloky, kterých je možno použít pro sestavení enzymových systémů, a tedy nových erythromycinových produktů, požadovaného typu. To obvykle zahrnuje vyštěpení a sestavení modulů a multimodulových seskupení. Logická místa pro vytvoření a přerušení intermodulárních spojení se nacházejí ve vazebné oblasti mezi moduly. Může však být výhodné štěpení a spojování provádět přímo v doménách (tj. částech kódujících enzym), v blízkosti jejich krajů. DNA je zde mezi všemi modulárními PKS vysoce konzervovaná, což může napomáhat při konstrukci hybridů, které mohou být transkribovány. To může také napomoci k zachování vzdálenosti vazebných míst kódovaných enzymů, což může být důležité. Tak například při produkci hybridního genu nahrazením ery vkládacího modulu avr vkládájím modulem se spolu s ery modulem odstraní malé množství následující ketosynthasové (KS) domény. Počátek KS domény (v dobré vzdálenosti od aktivního místa) je vysoce konzervován a poskytuje tedy vhodné místo sestřihu, jako alternativu k linkerové oblasti mezi vládací doménou a počátkem KS domény. Vyštěpený ery modul se poté nahradí avr vkládacím modulem.

·· ···· ··

Při substituci vkládacího modulu ve skutečnosti může být žádoucí nahradit nejen domény vkládacího modulu (obecně acyl transferasa (AT) a acylový nosičový protein (ACP)), ale také KS v počátku následujícího prodlužovacího modulu. Vyštěpený vládací modul by obvykle poskytl propionátový startér a nahrazení má poskytnout jeden nebo více různých startérů. Propionát se však může posunovat do KS prodlužovacího modulu z propionátové skupiny v hostitelské buňce, což vede ke zředění požadovaných produktů. Tomu je možno výrazně zabránit substitucí prodlouženého vkládacího modulu včetně všech nebo většiny KS domén. (Místo sestřihu se může nacházet v koncové oblasti genu KS nebo na počátku v následujícím AT genu nebo linkerové oblasti mezi nimi.)

Při nahrazování modulů neexistuje omezení na přírodní moduly. Tak například kombinatorický modul, který má být vyštěpen a/nebo nahrazen a/nebo insertován, může sahat od odpovídající domény dvou modulů přírodního typu, například od AT jednoho modulu do AT následujícího modulu, nebo od KS do KS. Místa sestřihu se budou nacházet v odpovídajících konservovaných marginálních oblastech nebo v linkerových oblastech. Kombinatorický modul také může být dvojitý nebo vícečetný, když se současně přidají 2 nebo více modulů.

V PCT/GB97/01810 jsou popsány nové erythromyciny, které lze získat na základě výše popsaných aspektů. Tyto sloučeniny jsou popsány dále.

(i) Analog erythromycinů (který je makrolidovou sloučeninou se 14-členným kruhem), kde substituent R, v poloze C-13 nese postranní řetězec odlišný od ethylskupiny, přičemž takovým postranním řetězcem je obecně lineární alkylskupina se 3 až 6 atomy uhlíku, rozvětvená alkylskupina se 3 až 8 atomy uhlíku, cykloalkylskupina nebo cykloalkenylskupina se vždy 3 až 8 atomy uhlíku (popřípadě substituovaná například • ······« · · * · · •· · ··· ··

jednou nebo více hydroxyskupinami, alkylskupinami nebo alkoxyskupinami vždy s 1 až 4 atomy uhlíku nebo atomy halogenu), nebo 3- až 6-členný heterocyklus obsahující kyslík nebo síru, který je nasycený nebo zcela nebo zčásti nenasycený a popřípadě substituovaný (například tak, jak je to uvedeno výše pro cykloalkylskupinu), nebo R představuje fenylskupinu, která je popřípadě substituována alespoň jedním substituentem zvoleným ze souboru sestávajícího z alkylskupiny s 1 až 4 atomy uhlíku, alkoxyskupiny s 1 až 4 atomy uhlíku a alkylthioskupiny s 1 až 4 atomy uhlíku, atomů halogenu, trifluormethylskupiny a kyanoskupiny; nebo R může představovat skupinu obecného vzorce a /^X (a) kde

X představuje kyslík, síru nebo skupinu -CH₂-, a, b, c, ad představuje každý nezávisle číslo 0 až 2, přičemž součet a + b + c + d<5.

Jako přednostní substituenty R na uhlíku C-13 je možno uvést zbytky karboxylátových jednotek RCOOR', které jsou použitelné jako substráty avr startérovým modulem nebo rapamycinovými startérovými variantami. Přednostními substráty jsou karboxylové kyseliny obecného vzorce RCOOH. Jako alternativ nich substrátů je možno použít solí karboxylových kyselin, esterů karboxylových kyselin nebo amidů. Přednostními estery jsou thioestery N-acetylcystaminu, které mohou být avr startérovým modulem snadno využity jako substráty, jak je to popsáno v Dutton et al. EP 0 350 187, který je zde citován náhradou za přenesení celého jeho obsahu do tohoto textu.

··· ······ ·· • · ·· · ··« • ······· · · · · ·

Přednostními amidy jsou N-acylimidazoly. Jako jiné použitelné substráty lze uvést deriváty, které jsou oxidačními prekursory karboxylových kyselin. Vhodnými substráty by tedy například byly aminokyseliny obecného vzorce RCH(NH2)COOH, glyoxylové kyseliny obecného vzorce RCOCOOH, deriváty methylaminu obecného vzorce RCH₂NH₂, deriváty methanolu obecného vzorce RCH₂OH, aldehydy obecného vzorce RCHO nebo substituované alkanové kyseliny obecného vzorce R(CH₂)_nCOOH, kde n představuje číslo 2, 4 nebo 6. Jako příklady přednostních substrátů je tedy možno uvést isobutyrát (R - isopropyl) a 2-methylbutyrát (R = 1-methylpropyl). Dalšími možnostmi jsou například n-butyrát, cyklopropylkarboxylát, cyklobutylkarboxylát, cyklopentylkarboxylát, cyklohexylkarboxylát, cykloheptylkarboxylát, cyklohexenylkarboxyláty, cykloheptenylkarboxyláty, obměny cyklických karboxylátů s methylovaným kruhem a jejich výše uvedené deriváty.

Analoga erythromycinu mohou odpovídat počátečnímu produktu PKS (6-deoxyerythronolidu) nebo produktu získanému po jednom nebo větším počtu stupňů normální biosyntézy. Tato biosyntéza zahrnuje hydroxylaci v poloze 6; O-glykosylaci v poloze 3; O-glykosylaci v poloze 5; hydroxylaci v poloze 12; a speficickou methylaci cukerných zbytků.

Jako neomezující příklady takových analog je možno uvést analoga odpovídající 6-deoxyerythronolidu B, erythromycinu A a různým jejich meziproduktům a alternativám.

(ii) Analoga erythromycinu, která se od odpovídajících přírodní sloučeniny liší v oxidačním stavu jedné nebo více ketidových jednotek (jako alternativy přicházejí v úvahu skupiny -C0-, -CH(OH)-, =CH- a -CH₂-).

Stereochemie jakékoliv jednotky -CH(OH)- je rovněž nezávisle volitelná.

• · · · · ···· «· ··· · · · » · · ···· ·· · ·· • ······· · · ·· · — 57 ·· · «· · ·* · (iii) Analoga erythromycinu, která se liší od odpovídajících přírodních sloučenin v absenci přírodní postranní methylskupiny. (To je dosažitelné za použití varianty AT). U normálních prodlužovacích modulů se za účelem získání nemethylovaných a methylovaných ketidových jednotek využívá jednotek se 2 nebo 3 atomy uhlíku. Nemethylované jednotky je možno získat, když jsou methylované jednotky přírodní (a naopak, u systémů, v nichž se vyskytují přírodní nemethylované jednotky). Pro ethylové substituenty je také možno poskytnout delší jednotky, například se 4 atomy uhlíku.

(iv) Analoga erythromycinu, která se od odpovídající přírodní sloučeniny odlišují ve stereochemii přírodní methylskupiny; a/nebo substituentech na kruhu odlišných od methylskupiny.

(v) Analoga erythromycinu, která vykazují dvě nebo více vlastností popsaných v odstavcích (i) až (iv).

(vi) Deriváty kterékoliv sloučeniny popsané v předchozích odstavcích, které prodělaly další zpracování ne-PKS enzymy, jako je například jedna nebo více hydroxylací, epoxidací, glykosylací a methylací.

V PCT/GB97/01810 jsou dále popsány způsoby výroby nových erythromycinů, které jsou užitečné pro výrobu sloučenin podle tohoto vynálezu. Při nejjednodušším způsobu se nepřírodní startérové jednotky (přednostně, ale nejen, analoga karboxylových kyselin nepřírodních startérových jednotek) zavedou do netransformovaných organismů schopných produkovat erythromycin. V přednostním provedení se startérové jednotka zavede do fermentační půdy organismu produkujícího erythromycin, což je u transformovaných organismů schopných produkovat erythromycin efektivnější. Analog startérové jednotky je však také možno zavést do alternativních ··· ······ · · »·· · · · · · · • ······· · · · · · přípravků organismů produkujících erythromycin, například frakcionovaných nebo nefrakcionovaných přípravků s rozbitými buňkami. Toto provedení je rovněž stejně efektivní pro transformované organismy schopné produkovat erythromyciny. Při jiném způsobu se použije jednoho nebo více segmentů DNA kódující jednotlivé moduly nebo domény v heterologním PKS typu I (donorní PKS) pro nahrazení DNA kódující jednotlivé moduly nebo domény v genech DEBS organismu produkujícího erythromycin. Pro tuto donorní PKS jsou vhodné vkládací moduly a prodlužovací moduly získané z jakékoliv přírodní nebo nepřírodní PKS typu I. Zvláště vhodné pro tento účel však jsou komponenty PKS typu I pro biosyntézu erythromycinu, rapamycinu, avermektinu, tetronasinu, oleandomycinu, monensinu, amfotericinu a rifamycinu, u nichž je díky genové sekvenční analýze alespoň zčásti známa genová a modulární organizace. Jako příklady zvláště přednostních vkládacích modulů donorní PKS jsou vkládací moduly, které vykazují uvolněnou specificitu, jako je vkládací modul PKS produkující avermektin ze Streptomyces avermitilis; nebo vkládací moduly, které vykazují neobvyklou specificitu, jako jsou například vkládací moduly PKS produkujících rapamycin,

FK506 nebo askomycin, které všechny přirozeně přijímají shikimát-odvozenou startérovou jednotku. Neočekávaně bylo zjištěno, že jak netransformované, tak i geneticky modifikované organismy produkující erythromycin, když jsou pěstovány za vhodných podmínek, produkují nepřírodní erythromyciny, a v případech, kdy je to vhodné, se mohou takové produkty podrobit stejnému zpracování jako přírodní erythromycin.

V mezinárodní patentové přihlášce PCT/GB97/01810 je dále popsán plasmid obsahující DNA donorní PKS, který se zavede do hostitelské buňky za podmínek, v nichž se plasmid homologní rekombinací integruje do DEBS genů na chromosomu kmene produkujícího erythromycin, za vzniku hybridní PKS.

« ·

Donorní PKS DNA přednostně zahrnuje segment kódující vkládací modul tak, že se tento vkládací modul váže k DEBS genům na chromosomu. Takové hybridní PKS, když jsou kultivovány za vhodných, zde popsaných, podmínek produkují cenné a nové erythromycinové produkty. Konkrétně, když se vkládací modul DEBS genů nahradí vkládacím modulem PKS produkující avermektin (avr), nové erythromycinové produkty obsahují startérovou jednotku, která je typická pro produkty, které jsou jsou přítomny v avr PKS. Když se tedy vkládací modul ery PKS nahrací avr vkládacím modulem, zjistí se, že kmeny Saccharopolyspora erythraea obsahující takovou hybridní PKS produkují 14-členné makrolidy obsahující startérové jednotky, které jsou typicky přítomny v avr PKS.

V mezinárodní patentové přihlášce PCT/GB97/01810 se uvádí, že se neočekávaně zjistilo, že 14-členné makrolidové polyketidy produkované takovými rekombinantními buňkami S. erythraea zahrnují deriváty erythromycinů A, což ukazuje, že bylo správně provedeno několid procesních stupňů, které jsou potřebné pro transformaci produktů hybridní PKS na nové a terapeuticky cenné deriváty erythromycinů A. V PCT/GB97/ /01810 je popsáno neočekávané a překvapující zjištění, že transkripci jakýchkoliv hybridních erythromycinových genů je možno specificky zvyšovat, pokud se hybridní geny umístí pod kontrolu promotoru genu PKS typu II vázaného ke specifickému aktivátorovému genu pro tento promotor. Je zvláště pozoruhodné, že když se geneticky modifikované buňky obsahující hybridní geny pro erythromycin pod takovou kontrolou pěstují za podmínek vhodných pro produkci erythromycinů, významně se zvýší úroveň produkce nového erythromycinů. Taková specifická zvýšení výtěžků cenného erythromycinového produktu jsou také pozorována u přírodních erythromycinových PKS umístěných pod kontrolu promotoru PKS typu II a aktivátorového genu. V přednostním provedení jsou požadované geny přítomné na plasmidu odvozeném od SCP2* umístěny pod kontrolou

dvousměrného promotoru actl odvozeného od aktinorhodinového biosyntetického genového shluku Streptomyces coelicolor a vektor také obsahuje strukturní gen kódující specifický aktivátorový protein Act II-orf 4. Rekombinantní plasmid se do Saccharopolyspora erythraea zavádí za podmínek, při nichž jsou zavedené geny PKS nebo geny PKS již přítomné v hostitelském kmenu exprimovány pod kontrolou promotoru actl.

Takové kmeny produkují požadovaný erythromycinový produkt a aktivátorový gen vyžaduje pouze přítomnost specifického promotoru, aby se posílila transkripční účinnost od promotoru. Překvapující je zejména to, že tyto aktivátory typu ActII-Orf4 nenáleží k poznané třídě proteinů vázajících se na DNA. Dalo by se tedy předpokládat, že pro aktivaci by bylo třeba, aby se v heterologním hostiteli, o němž není známo, že produkuje aktinorhodin nebo příbuzný isochromanchinonový pigment, vyskytovaly další proteiny nebo jiné kontrolní elementy. Rovněž je překvapivé a užitečné, že rekombinantní kmeny mohou produkovat erythromycinový produkt v množství více než desetkrát větším, než když jsou stejné PKS geny pod kontrolou přírodního promotoru, a specifický erythromycinový produkt je rovněž produkován v rostoucí kultuře, spíše než během přechodu od růstu do stacionární fáze. Takové erythromyciny jsou užitečné jako antibiotika a slouží mnoha dalším účelům v humánní i veterinární medicíně. Když je tedy buňkou modifikovanou metodami genetického inženýrství Saccharopolyspora erythraea, aktivátor a promotor jsou odvozeny od aktinorhodinového PKS genového shluku a actl/actlI-Orf4-regulovaný eryPKS genový shluk je umístěn v chromosomu, načež následuje místně specifická integrace plasmidového vektoru o nízkém počtu kopií, může se pěstováním těchto buněk za vhodných podmínek vyrábět 14-členný makrolidový produkt ve více než desetinásobném celkovém výtěžku ve srovnání s kmenem, který pod takovou heterologní kontrolou není. Když jsou v takové

geneticky modifikované buňce S. erythraea PKS geny pod touto heterologní kontrolou hybridními geny PKS typu I, jejichž vytvoření je zde popsáno, je možno ve srovnání se stejnými hybridními geny PKS typu I, které pod takovou kontrolou nejsou, získat více než desetinásobek hybridního polyketidového produktu. Konkrétně, když jsou hybridními geny PKS typu I geny ery PKS, v nichž je vládací modul nahrazen avr vkládacím modulem, zjistí se desetinásobné zvýšení celkového množství nových 14-členných makrolidů, které jsou produkovány geneticky modifikovanými buňkami, jestliže jsou pěstovány za vhodných podmínek popsaných v PCT/GB97/01810.

Vhodné a přednostní způsoby pěstování netransformovaných a geneticky modifikovaných buněk produkujících erythromycin a vhodné a přednostní způsoby izolace, identifikace a praktického využití nových erythromycinů podrobněji popsány v mezinárodní patentové přihlášce PCT/GB97/01810.

Erythromycinové deriváty popsané v mezinárodní patentové přihlášce PCT/GB97/01810 se připravují fermentací netransfomovaného nebo transformovaného organismu, který je schopný produkovat erythromyciny. Jako neomezující příklady takových organismů je možno uvést Saccaropolyspora species, Streptomyces qriseoplanus, Nocardia sp., Micromonospora sp., Arthobacter sp. a Streptomyces antibioticus, nikoliv však S. coelicolor. Jako zvláště vhodné jsou v tomto směru netransformované a transformované kmeny Saccharopolyspora erythraea, například NRRL 2338, 18643, 21484. Zvláštní přednost se dává transformovaným kmenům, v nichž je erythromycinový vkládací modul nahrazen vkládacím modulem z organismu produkujícího avermektin, Streptomyces avermitilis, nebo organismu produkujícího rapamycin, Streptomyces hygroscopicus. Přednostním způsobem výroby sloučenin je fermentace vhodného organismu za přítomnosti vhodné karboxylové kyseliny obecného vzorce RjCOOH, kde Rj má význam uvedený u obecných vzorců 1 a 2 · · · • · · • · · · • · · · · • ······· • 9 · v PCT/GB97/01810 nebo představuje zbytek R sloučenin podle vynálezu, nebo její soli, esteru (zvláště přednostně thioesteru N-acetylcystaminu) nebo amidu nebo oxidačního prekursoru. Kyselina nebo její derivát se k fermentační směsi přidává buď v době inokulace nebo v intervalech během fermentace. Produkci sloučenin je možno monitorovat tak, že se oddeberou vzorky fermentační směsi, které se extrahují organickým rozpouštědlem a přítomnost sloučenin podle vynálezu se stanoví chromatografíčky, například vysokotlakou kapalinovou chromatografií. Inkubace se provádí až do maximálního výtěžku sloučeniny obecného vzorce 1 nebo 2, obvykle po dobu 4 až 10 dnů. Karboxylové kyselina nebo její derivát se při každém přídavku přidává v množství 0,05 až 4,0 g/litr. Nej lepších výtěžků sloučenin obecného vzorce 1 nebo 2 se obvykle dosáhne tak, že se kyselina nebo její derivát k fermentační směsi přidává postupně, například denně po dobu několika dnů. Jako fermentačního média je možno použít obvyklého komplexního média, které obsahuje asimilovatelné zdroje uhlíku, dusíku a stopových prvků.

Velký rozsah startérových jednotek přijímaných avr vkládacím modulem byl souhrnně popsán v předcházejících studiích (například v evropských patentových přihláškách 0 214 731, 0 350 187 a 0 317 148, které jsou zde citovány náhradou za přenesení celého jejich obsahu do tohoto textu). V souvislosti s tím je třeba chápat, že se vynález neomezuje na konkrétní podrobnosti uváděných příkladů, které pouze slouží pro potvrzení účinnosti avr vkládacího modulu. Kromě toho se v příkladech používá konstruktu pIGl nebo pND30 čistě pro demonstraci schopnosti actl promotoru a jeho rozpoznávacího aktivátorového genu actll-orf4 zvyšovat expresi nových sloučenin podle vynálezu, je-li připojen k avr vkládacímu modulu. Z příkladů je také zřejmé, že netransformované kmeny Saccharopolyspora erythraea jsou snadno schopny vstřebávat zevně dodávané substráty za vzniku ·· · ·· ···· · · ··· · ♦ · ··· • ······ · · ·· · nových erythromycinových polyketidů. Odborníkům v tomto oboru bude také zřejmé, že konkrétní nové sloučeniny podle vynálezu je možno snadno produkovat tak, že se zvolí vhodný kmen produkující erythromycin (popřípadě se začleněním plasmidu pIGl nebo pND30 do požadovaného kmene) a fermentační směs se doplní vhodnou startérovou jednotkou. Deriváty 6-deoxyerythromycinu a 6,12-dideoxyerythromycinu podle vynálezu je tedy možno snadno získat za použití

Saccharopolyspora erythraea NRRL 18643 nebo NRRL 21484, jak je to uvedené v US patentu č. 5 141 926 a WO 97/06266. Podobně lze za účelem získání požadovaných nových analog podle vynálezu možno použít kmenů Saccharopolyspora erythraea způsobem popsaným ve Weber et al., J. Bacteriol. 164: 425 až 433. Tak je například za účelem získání nových analog erythronolidu možno použít kmene UW24 (popřípadě transformovaného pIGl nebo pND30).

Ve stupni 1 postupu podle schématu 1 se C-9 karbonyl ve sloučenině obecného vzorce 1 převede na odpovídající skupinu oximu v poloze C-9 tak, že se makrolid nechá reagovat s hydroxylaminem nebo, přednostně, solí hydroxylaminu, jako hydrochloridem. Za podmínek, kterým se v současné době dává přednost, se používá alespoň jednoho molárního ekvivalentu, obvykle nadbytku, 5 až 10 ekvivalentů ve slabé zásadě, terciárním aminu (přednostně pyridinu), jako rozpouštědle a teploty v rozmezí 20 až 80°C. Spolu s bází, jako uhličitanem barnatým, je také možno použít protického rozpouštědla, jako methanolu, čímž se získá slabě zásadité rozpouštědlo.

Ve stupni 2 postupu podle schématu 1 se oxim obecného vzorce 2 převede na odpovídající iminoether Beckmanovým přesmykem popsaným v J. Chem. Soc., Perkin. Trans. I, 1986, 1181. V přednostním provedení se používá nadbytku (2 až 4 molárních ekvivalentů) organického sulfonylchloridu, před64 • · nostně p-toluensulfonylchloridu, který se při teplotě 0 až 50, přednostně 0 až 30°C, nechá reagovat s oximem ve formě volné báze nebo soli s kyselinou ve směsi nižšího ketonu, jako methylethylketonu nebo acetonu, a vody obsahující hydrogenuhličitan sodný ve velkém molárním nadbytku.

Ve stupni 3 postupu podle schématu 1 se iminoether obecného vzorce 3 redukuje na směs laktamu obecného vzorce 4 a azalidu obecného vzorce 5. Tato konverze se provádí za použití různých způsobů známých odborníkům v tomto oboru. Jedním takovým způsobem je katalytická hydrogenace za použití redukčního činidla, jako organokovového katalyzátoru, jako oxidu platiny v kyselém rozpouštědle, jako ledové kyselině octové, za tlaku vodíku nejméně 343,5 kPa. Přednostní způsob výroby sloučeniny obecného vzorce 5 zahrnuje použití redukčního činidla obsahujícího bor, jako tetrahydroboritanu sodného, obvykle v nadbytku, 2 až 10 ekvivalentů, v protickém rozpouštědle, jako methanolu nebo ethylenglykolu, při teplotě v rozmezí od -5 do 40°C, přednostně od 0 do 20°C.

Ve stupni 4 postupu podle schématu 1 se azalid obecného vzorce 5 převede na sloučeninu obecného vzorce 6 redukční methylací za použití methylačního činidla, jako formaldehydu, za přítomnosti redukčního činidla, přednostně kyseliny mravenčí. V přednostním provedení se tento způsob provádí za použití alespoň jednoho molárního ekvivalentu formaldehydu a kyseliny mravenčí v inertním rozpouštědle, jako chloroformu, při 20 až 100, přednostně 30 až 60°C.

Ve stupni 1 postupu podle schématu 2 se C-9 karbonyl ve sloučenině obecného vzorce 1 převede na odpovídající skupinu oximu v poloze C-9 tak, že se makrolid nechá reagovat s hydroxylaminem nebo, přednostně, solí hydroxylaminu, jako hydrochloridem. Za podmínek, kterým se v současné době • · dává přednost, se používá alespoň jednoho molárního ekvivalentu, obvykle nadbytku, 5 až 10 ekvivalentů ve slabé zásadě, terciárním aminu (přednostně pyridinu), jako rozpouštědle a teploty v rozmezí 20 až 80 °C. Spolu s bází, jako uhličitanem barnatým, je také možno použít protického rozpouštědla, jako methanolu, čímž se získá slabě zásadité rozpouštědlo.

Ve stupni 2a postupu podle schématu 2 se oxim obecného vzorce 2, kde geometrie olefinu je přednostně E isomer, převede na Z isomer v protickém rozpouštědle, jako ethanolu, za použití báze, která je natolik silná, aby v podstatě deprotonovala 9E oxim, s malým protiiontem, jako je Li⁺ nebo Na⁺, jako hydroxidu lithného.

Ve stupni 3a postupu podle schématu 2 se sloučenina obecného vzorce 2a převede na odpovídající iminoether Beckmanovým přesmykem popsaným v J. Chem. Soc., Perkin. Trans. I, 1986, 1181. V přednostním provedení se používá nadbytku (2 až 4 molárních ekvivalentů) organického sulfonylchloridu, přednostně p-toluensulfonylchloridu, který se při teplotě 0 až 50, přednostně 0 až 30°C, nechá reagovat s oximem ve formě volné báze nebo soli s kyselinou ve směsi nižšího ketonu, jako methylethylketonu nebo acetonu, a vody obsahující hydrogenuhličitan sodný ve velkém molárním nadbytku.

Ve stupni 4a postupu podle schématu 2 se iminoether obecného vzorce 3a redukuje na azalid obecného vzorce 5a. Tuto redukci lze provádět různými způsoby známými odborníkům v tomto oboru. Jedním takovým způsobem je katalytická hydrogenace za použití redukčního činidla, jako organokovového katalyzátoru, jako oxidu platiny v kyselém rozpouštědle, jako ledové kyselině octové, za tlaku vodíku nejméně 343,5 kPa. Přednostní způsob výroby sloučeniny obecného vzorce 5 zahrnuje použití redukčního činidla obsahujícího bor, jako tetrahydroboritanu sodného, obvykle v nadbytku, 2 až 10 ekvivalentů, v protickém rozpouštědle, jako methanolu nebo ethylenglykolu, při teplotě v rozmezí od -5 do 40°C, přednostně od 0 do 20°C.

Ve stupni 5a postupu podle schématu 2 se azalid obecného vzorce 5a převede na sloučeninu obecného vzorce 6a redukční methylaci za použití methylačního činidla, jako formaldehydu, za přítomnosti redukčního činidla, přednostně kyseliny mravenčí. V přednostním provedení se tento způsob provádí za použití alespoň jednoho molárního ekvivalentu formaldehydu a kyseliny mravenčí v inertním rozpouštědle, jako chloroformu, při 20 až 100, přednostně 30 až 60°C.

Ve stupni 1 postupu podle schématu 3A je C-2' hydroxyskupinu možno selektivně chránit tak, že se sloučenina obecného vzorce 10 nechá reagovat s jedním ekvivalentem acetanhydridu v dichlormethanu za nepřítomnosti vnější báze, čímž se získá sloučenina obecného vzorce 11, kde R₄ představuje acetylskupinu. Acetylovou chránící skupinu je možno odstranit tak, že se sloučenina obecného vzorce 11 nechá reagovat s methanolem při 23 až 65°C po dobu asi 10 až asi 48 hodin. C-2' hydroxyskupinu je také možno chránit jinými chránícími skupinami, jako je benzyloxykarbonylskupina (Cbz), za použití způsobů známých odborníkům v tomto oboru. V případě, že Y představuje vodík, může být před provedením dalších syntetických modifikací rovněž žádoucí chránit C-9a aminoskupinu. Vhodnými chránícími skupinami jsou Cbz a terc.butoxykarbonylskupina (Boc). Za účelem ochrany C-9a aminoskupiny je makrolid možno nechat reagovat s terc.butyldikarbonátem v bezvodém tetrahydrofuranu (THF) nebo benzyloxykarbonylesterem N-hydroxysukcinimidem nebo benzylchlorformiátem. Aminoskupina je potom chráněna ve formě terč.butylkarbamátu nebo benzylkarbamátu. Jak C-9a, tak C-2' hydroxyskupinu je možno v jednom stupni selektivně chránit Cbz skupinou tak, že se sloučenina obecného vzorce 10, kde Y představuje vodík, nechá reagovat s benzylchlorformiátem v tetrahydrofuranu a vodě. Skupinu Boc lze odstranit působením kyseliny a skupinu Cbz obvyklou katalytickou hydrogenaci. V následujícím popisu se má za to, že ochrana C-9a aminoskupiny a C-2' hydroxyskupiny se zavádí a odstraňuje tak, jak by odborník v tomto oboru považoval za vhodné.

Ve stupni 2 postupu podle schématu 3A se C-4 hydroxyakupina sloučeniny obecného vzorce 11 oxiduje na odpovídající keton obecného vzorce 12 způsoby známými odborníkům v tomto oboru. Sloučeninu obecného vzorce 14 je možno získat tak, že se sloučenina obecného vzorce 12 nechá reagovat se sloučeninou obecného vzorce R-^gMgX^ nebo R_ig-Li a Mg(X₁)₂, kde X-^ představuje halogen, jako chlor nebo brom, v rozpouštědle, jako tetrahydrofuranu, ethylenglykolu, dimethyletheru (DME), diisopropyletheru, toluenu, diethyletheru nebo tetramethylethylendiaminu (TMEDA) nebo směsi těchto rozpouštědel, přednostně v etherovém rozpouštědle, při teplotě v rozmezí od asi -78°C přibližně do teploty místnosti (20 až 25°C).

Ve schématu 3B je znázorněna příprava sloučenin obecného vzorce 14 za použití epoxidového meziproduktu. Při postupu podle schématu 3B je sloučeninu obecného vzorce 13 možno připravit dvěma způsoby. Reakcí sloučeniny obecného vzorce 12 se sloučeninou obecného vzorce (CH₃)₃S(O)X , kde X představuje halogen nebo skupinu -BF₄ nebo PFg, přednostně jod, za přítomnosti báze, jako terc.butoxidu draselného, ethoxidu sodného, hydridu sodného, 1,1,3,3-tetramethylguanidinu, 1,8-diazabicyklo[5,4,0]undec-7-enu, 1,5-diazabicyklo[4,3,0]non-5-enu, ethoxidu draselného nebo methoxidu sodného, přednostně báze obsahující sodík, jako hydridu sodného, v rozpouštědle, jako tetrahydrofuranu, etherovém

rozpouštědle, dimethylformamidu (DMF) nebo dimethylsulfoxidu (DMSO) nebo směsi těchto rozpouštědel, při teplotě v rozmezí od asi 0 do asi 60°C se získá sloučenina obecného vzorce 13, kde může převládat následující konfigurace epoxidového zbytku

Reakcí sloučeniny obecného vzorce 12 se sloučeninou obecného vzorce (CH₃)₃SX³, kde X³ představuje halogen nebo skupinu -BF₄ nebo -PF₆, přednostně BF₄, za přítomnosti báze, jako terč.butoxidu draselného, ethoxidu sodného, hydridu sodného, 1,1,3,3-tetramethylguanidinu, 1,8-diazabicyklo[5,4,0 jundec-7-enu, l,5-diazabicyklo[4,3,0]non-5-enu, ethoxidu draselného, terč.butoxidu draselného, KHMDS nebo methoxidu sodného, přednostně KHMDS v rozpouštědle, jako tetrahydrofuranu, etherovém rozpouštědle, dimethylformamidu (DMF) nebo dimethylsulf oxidu (DMSO) nebo směsi těchto rozpouštědel, při teplotě v rozmezí od asi 0 do asi 60°C se získá sloučenina obecného vzorce 13, kde může převládat následující konfigurace epoxidového zbytku

Ve stupni 1 postupu podle schématu 3B je sloučeninu obecného vzorce 13 možno převést na sloučeninu obecného vzorce 14, kde R_lg představuje hydroxyskupinu a R₁₉ představuje skupinu, která je k uhlíku C-4 připojena přes methylenovou skupinu, jak je tomu když R₁₉ představuje skupinu -CH₂NR⁶R⁸ nebo -CH₂S(O)_nR⁸, kde n, R⁶ a R⁸ mají výše uvedený

Q význam. Při přípravě sloučeniny obecného vzorce 14, kde R představuje skupinu CH₂NR⁶R⁸, je sloučeninu obecného vzorce možno nechat reagovat se sloučeninou obecného vzorce NHR R , kde R a R mají výše uvedený význam, za nepřítomnosti nebo za přítomnosti rozpouštědla, jako vody, methanolu nebo tetrahydrofuranu, nebo směsi takových rozpouštědel, při teplotě v rozmezí od asi teploty místnosti do asi 100°C, přednostně při 60°C, popřípadě za přítomnosti halogenidu kovu, jako jodidu draselného, pyridiniumhydrochloridu nebo tetraalkylamoniumhalogenidového reakčního činidla, jako benzenu nebo toluenu, při teplotě v rozmezí od asi teploty místnosti do asi 120°C.

Sloučeniny ze schématu 4 je možno připravovat za použití v podstatě stejných způsobů, jaké jsou popsány v US patentu č. 3 681 322, uděleného 1. srpna 1972 a způsoby známými odborníkům v tomto oboru.

Ve stupni 1 postupu podle schématu 4 se C-9 karbonyl ve sloučenině obecného vzorce 15 převede na odpovídající skupinu oximu v poloze C-9 tak, že se makrolid nechá reagovat s hydroxylaminem nebo, přednostně, solí hydroxylaminu, jako hydrochloridem. Za podmínek, kterým se v současné době dává přednost, se používá alespoň jednoho molárního ekvivalentu, obvykle nadbytku, 5 až 10 ekvivalentů ve slabé zásadě, terciárním aminu (přednostně pyridinu), jako rozpouštědle a teploty v rozmezí 20 až 80°C. Spolu s bází, jako uhličitanem barnatým, je také možno použít protického rozpouštědla, jako methanolu, čímž se získá slabě zásadité rozpouštědlo.

Ve stupni 2 postupu podle schématu 4 je oxim obecného vzorce 16 možno redukovat na odpovídající imin reakcí s halogenidem kovu, jako chloridem titanitým, v acetátem pufrovaném rozpouštědle, jako methanolu nebo ethanolu, přednostně methanolu. Redukci lze také provést za použití dvojmocného vanadia (připraveného redukcí vanadylsulfátu ··· ····»· ·· ··· · · · · · · • · · · · · · · · • ·····#* · · ·· · zinkem za přítomnosti rtuti v kyselině chlorovodíkové) v protickém organickém rozpouštědle, jako methanolu nebo ethanolu, přednostně methanolu.

Ve stupni 3 postupu podle schématu 4 je imin obecného vzorce 17 možno redukovat na odpovídající amin obecného vzorce 18 za použití různých způsobů známých odborníkům v tomto oboru. Přednostní způsob zahrnuje použití redukčního činidla obsahujícího bor, jako je tetrahydroboritan sodný, obvykle v nadbytku, 2 až 10 ekvivalentů, v protickém rozpouštědle, jako methanolu nebo ethylenglykolu, při teplotě v rozmezí od -5 do 40°C, přednostně od 0 do 20°C.

Sloučeniny podle vynálezu mohou obsahovat asymetrické atomy uhlíku, a mohou se tedy vyskytovat v různých enantiomerních formách. Diastereomerní směsi je možno rozdělovat na jednotlivé diastereomery na základě jejich fyzikálně chemických odlišností za použití postupů dobře známých odborníkům v tomto oboru. Jako příklady takových postupů lze uvést chromatografii a frakční krystalizaci. Enantiomery je možno rozdělovat tak, že se enantiomerní směs reakcí s vhodnou opticky aktivní sloučeninou, například alkoholem, převede na diastereomerní směs, diastereomery se rozdělí a jednotlivé diastereomery se převedou, například hydrolýzou, na odpovídající čisté enantiomery. Do rozsahu tohoto vynálezu spadá použití všech takových isomerů, včetně diastereomerních směsi a čistých enantiomerů.

Sloučeniny podle vynálezu, které mají bázickou povahu, jsou schopné tvořit různé soli s různými anorganickými a organickými kyselinami. Přestože takové soli musí být pro podávání savcům farmaceuticky vhodné, v praxi je často žádoucí sloučeninu podle vynálezu z reakční směsi izolovat nejprve ve formě farmaceuticky nevhodné soli, která se poté reakcí s alkalickým činidlem snadno převede zpět na volnou * « « · * ·

bázi. Volná báze se následně převede na farmaceuticky vhodnou adiční sůl s kyselinou. Adiční soli bázických sloučenin podle vynálezu s kyselinami je možno snadno připravovat tak, že se bázická sloučenina nechá reagovat s v podstatě ekvivalentním množstvím zvolené minerální nebo organické kyseliny ve vodném rozpouštědlovém médiu nebo vhodném organickém rozpouštědle, jako methanolu nebo ethanolu. Po opatrném odpaření rozpouštědla se získá požadovaná pevná sůl. Požadovanou sůl lze také vysrážet z roztoku volné báze v organickém rozpouštědle přídavkem vhodné minerální nebo organické kyseliny.

Sloučeniny podle vynálezu, které mají kyselou povahu, jsou schopné tvořit soli s bázemi obsahujícími různé kationty. Přestože takové soli musí být pro podávání savci farmaceuticky vhodné, v praxi je často žádoucí sloučeninu podle vynálezu z reakční směsi izolovat nejprve ve formě farmaceuticky nevhodné soli, která se poté jednoduše převede zpět na volnou bázi. Při tom se používá postupu popsaného výše pro převádění farmaceuticky nevhodných adičních solí s kyselinami na farmaceuticky přijatelné soli. Jako příklady solí s bázemi je možno uvést soli alkalických kovů a kovů alkalických zemin, zejména soli sodné, soli s aminy a soli draselné. Všechny tyto soli se připravují obvyklými postupy.

Chemické báze, kterých se používá jako činidel při přípravě farmaceuticky vhodných solí sloučenin podle vynálezu jsou báze, s nimiž kyselé sloučeniny podle vynálezu tvoří netoxické soli. Jako příklady netoxických solí s bázemi je možno uvést soli s farmakologicky vhodnými kationty, jako kationty sodíku, draslíku, vápníku, hořčíku a různé amoniové kationty. Soli kyselých sloučenin podle vynálezu s bázemi je možno snadno připravovat tak, že se kyselá sloučenina nechá reagovat s v podstatě ekvivalentním «9 999 9 • 9 r « · • ·· ··

9 ·

9 9 • · 9 ·

9 9 9 · 9 «9 9 99 9 množstvím zvolené báze ve vodném rozpouštědlovém médiu nebo vhodném organickém rozpouštědle, jako methanolu nebo ethanolu. Po opatrném odpaření rozpouštědla (přednostně za sníženého tlaku) se získá požadovaná sůl. Alternativně je takové soli také možno připravovat tak, že se smísí roztok kyselé sloučeniny v nižším alkanolu s roztokem požadovaného alkoxidu alkalického kovu a výsledný roztok se výše popsaným způsobem odpaří do sucha. V obou případech se reakčních činidel přednostně používá ve stechiometrických množstvích, aby se zajistila úplnost reakce a maximalizace výtěžků požadovaného konečného produktu.

Schopnost sloučenin podle tohoto vynálezu potlačovat bakteriální a protozoální patogeny je demonstrována jejich schopností inhibovat růst definovaných kmenů lidských (zkouška I) a zvířecích (zkoušky II a III) patogenů.

Zkouška I

Při dále popsané zkoušce I, se používá standardní metologie a stardardních kritérií pro interpretaci. Tato zkouška je navržena tak, aby poskytovala návod k chemickým modifikacím, které mohou vést ke sloučeninám, které jsou schopny obejít mechanismus resistence vůči makrolidům. Zkouška I se provádí na panelu bakteriálních kmenů, sestaveném tak, aby zahrnoval různé druhy cílových patogenů, včetně typických příkladů mechanismů resistence vůči makrolidům, které byly popsány. Tento panel umožňuje stanovit vztah chemická struktura/aktivita, co se týče účinnosti, spektra aktivity a strukturních elementů nebo modifikací, které jsou potřebné pro obejití mechanismu resistence. Bakteriální patogeny, které tvoří panel, jsou uvedeny v následující tabulce. V řadě případů je dostupný jak rodičovský kmen susceptibilní k makrolidům, tak i kmen resistentní k makrolidům odvozený od kmene rodičovského. To

(. · · ······ · · * · · · · · ··· ···· ·· · · · • ······· · · ·· · ·· * «· · · · · · · umožňuje přesnější stanovení schopnost sloučenin obejít mechanismus resistence. Kmeny, které obsahují gen s označením ermA/ermB/ermC jsou resistentní vůči antibiotikům makrolidového typu, linkosamidům a streptograminu B v důsledku modifikace (methylace) molekul 23S rRNA Erm methylasou, která obecně zabraňuje navázání všech tří strukturních tříd. Byly popsány dva typy vypuzování makrolidů (efluxu); msrA kóduje složku vypuzovacího systému u stafylokoků, která zabraňuje vstupu makrolidů a streptograminů, zatímco mefA/E kóduje transmembránový protein, který zřejmě vypuzuje pouze makrolidy. Může docházet k inaktivaci makrolidových antibiotik a tato inaktivace může být zprostředkována fosforylací 2'-hydroxylu (mph) nebo štěpením makrocyklického laktonu (esterasou). Kmeny lze charakterizovat za použití obvyklých PCR postupů a/nebo sekvenováním determinanty resistence. PCR postupy použité v souvislosti s tímto vynálezem jsou popsány v J. Sutcliffe et al., Detection Of Erythromycin-Resistant Determinants By PCR, Antimicrobial Agents and Chemotherapy, 40(11), 2562 až 2566 (1996). Antibakteriální zkouška se provádí v mikrotitrových miskách a interpretuje se podle směrnic Performance Standards for Antimicrobial Disk Susceptibility Tests - 6. vydání - Approved Standard, vydaných The National Committee for Clinical Laboratory Standards (NCCLS); pro porovnání kmenů se použije minimální inhibiční koncentrace (MIC), acrAB nebo jako-acrAB označuje kmeny s vlastní pumpou pro vypuzování více léčiv (intrinsic multidrug efflux pump). Sloučeniny se nejprve rozpustí v dimethylsulfoxidu (DMSO), čímž se získají zásobní roztoky o koncentraci 40 mg/ml.

Označení kmene

Mechanismus/mechanismy resistence vůči makrolidům

Staphylococcus aureus 1116 Staphylococcus aureus 1117 Staphylococcus aureus 0052 Staphylococcus aureus 1120 Staphylococcus aureus 1032 Staphylococcus haemolyticus 1006 Streptococcus pyogenes 0203 Streptococcus pyogenes 1079 Streptococcus pyogenes 1062 Streptococcus pyogenes 1061 Streptococcus pyogenes 1064 Streptococcus agalactiae 1024 Streptococcus agalactiae 1023 Streptococcus pneumoniae 1016 Streptococcus pneumoniae 1046 Streptococcus pneumoniae 1095 Streptococcus pneumoniae 1175 Haemophillus influenzae 0085 Haemophillus influenzae 0131 Moraxella catarrhalis 0040 Moraxella catarrhalis 1055

Escherichia coli 0266

Haemophillus influenzae 1100 susceptibilní rodičovský ermB susceptibilní rodičovský ermC msrA, mph, esterasový msrA, mph susceptibilní rodičovský ermB susceptibilní rodičovský ermB mef A susceptibilní rodičovský ermB susceptibilní ermB ermB mefE susceptibilní, jako-acrAB susceptibilní, jako-acrAB susceptibilní erythromycin, střední resistence susceptibilní; acrAB susceptibilní; jako-acrAB

Zkoušky II se použije pro stanovení aktivity proti Pasteurella multocida a zkoušky III pro stanovení aktivity proti Pasteurella haemolytica.

Zkouška II

Tato zkouška je založena na kapalinové zřeďovací metodě v mikrolitrovém formátu. 5 ml půdy s nálevem z mozku • · · · • · · · · · · ···· ·· · · • ·····»· · · · · — *75“ ·<ι · «· · a srdce (BHI) se zaočkuje jedinou kolonií P. multocida (kmen 59A067). Zkoušené sloučeniny se pro zkoušení připraví tak, že se 1 mg sloučeniny rozpustí ve 125 μΐ dimethylsulfoxidu (DMSO). Pro zředění zkoušené sloučeniny se použije nezaočkované půdy BHI. Koncentrační rozmezí zkoušených sloučenin je od 200 μg/ml do 0,098 μg/ml při dvojnásobném sériovém ředění. BHI zaočkovaná P. multocida se zředí nezaočkovanou půdou BHI tak, že se získá suspenze o koncentraci 10⁴ buněk/ /200 μΐ. Suspenze buněk v BHI se smísí s každým z roztoků zkoušené sloučeniny ze sériového ředění a výsledná suspenze se inkubuje 18 hodin při 37°C. Minimální inhibiční koncentrace (MIC) je rovná koncentraci sloučeniny, která vykazuje 100% inhibici růstu P. multocida, jak byla stanovena porovnáním s nezaočkovanou kontrolou.

Zkouška III

Tato zkouška je založena na zřeďovací metodě v agaru za použití Steersova replikátoru. Půda BHI za zaočkuje dvěma až pěti koloniemi izolovanýni z agarových misek a inx — Ί kubuje pres noc při 37°C za třepaní pri 200 min . Následující ráno se 300 μΐ předpěstovaného plného nárůstu P. haemolytica zaočkují 3 ml čerstvé půdy BHI a zaočkovaná půda se inkubuje při 37C za třepaní při 200 min . Vhodná množství zkoušených sloučenin se rozpustí v ethanolu a připraví se série dvojnásobných zředění. Vždy 2 ml roztoku o odpovídajícím zředění se smísí s 18 ml tekutého BHI agaru a nechá ztuhnout. Když zaočkovaná kultura P. haemolytica dosáhne 0,5 McFarlandovy standardní hustoty, asi 5 μΐ kultury P. haemolytica se pomocí Steersova replikátoru použije pro zaočkování misek s BHI agarem obsahujícím různé koncentrace zkoušené sloučeniny. Misky se inkubují 18 hodin při 37°C. Počáteční koncentrace zkoušené sloučeniny je v rozmezí 100 až 200 μg/ml. Minimální inhibiční koncentrace je rovna koncentraci zkoušené sloučeniny, která vykazuje 100% inhi• · · · · · · • «

- 76 biči růstu P. haemolytica, jak byla stanovena porovnáním s nezaočkovanou kontrolou.

In vivo aktivitu sloučenin podle vynálezu je možno stanovit za použití obvyklých zkoušek ochrany na zvířatech, obvykle myších.

Po dodání se zvířata náhodně umístí do klecí (po deseti) a před použitím se jim ponechá alespoň 48 hodin na aklimatizaci. Zvířata se intraperitoneálně zaočkují 0,5 ml bakteriální suspenze 3 x 10³ CFU/ml (P. multocida kmen 59A006). Každá zkouška zahrnuje alespoň tři nemedikované kontrolní skupiny, z nichž jedna se infikuje O,1X provokační dávkou a dvě se infikují IX provokační dávkou; lze také použít skupiny infikované 10X provokační dávkou. Všechny myši při dané zkoušce lze obecně provokovat v průběhu 30 až 90 minut, zejména, pokud se pro podání provokační dávky použije injekční stříkačky pro opakované použití (jako stříkačky Cornwall). Třicet minut po zahájení provokace se provede první ošetření sloučeninou. V případě, že po uplynutí 30 minut všem zvířatům ještě nebyla podána provokační dávka, je nezbytné, aby podávání sloučeniny zahájila druhá osoba. Sloučeniny se podávají subkutánně nebo perorálně. Subkutánní podávání se provádí pod volnou kůži hřbetní části krku a perorální podávání se provádí za použití krmící jehly. V obou případech se použije objemu 0,2 ml na myš. Sloučeniny se podávají 30 minut, 4 hodiny a 24 hodin po provokaci. Každá zkouška zahrnuje podání kontrolních sloučenin se známou ativitou stejným způsobem. Zvířata se pozorují každý den a zaznamenává se počet přeživších v každé skupině. Monitorování modelu P. multocida trvá 96 hodin (4 dny) po provokaci.

Vypočítá se hodnota PD₅₀, dávka při níž zkoušená sloučenina ochrání 50 % myší ze skupiny před úhynem • · tt t následkem bakteriální infekce, která by bez léčení danou sloučeninou byla lethální.

Sloučeniny obecných vzorců I, II, 8 a 9 a jejich farmaceuticky vhodné soli (dále označované jako účinné sloučeniny) je při léčení bakteriálních a protozoálních infekcí možno podávat perorálně, parenterálně, topicky nebo rektálně. Obvykle se tyto sloučeniny budou nejvýhodněji podávat v denních dávkách v rozmezí od asi 0,2 mg na kg hmotnosti (mg/kg) až asi 200 mg/kg, ve formě jediné nebo několika dílčích dávek (například ve formě 1 až 4 dávek za den). V závislosti na druhu, hmotnosti a stavu léčeného subjektu a konkrétně zvoleném způsobu podávání však bude nezbytně docházet k odchylkám v dávkování. Nejvhodnější jsou přesto denní dávky v rozmezí od asi 4 mg/kg do asi 50 mg/kg. Nicméně, v závislosti na druhu léčeného savce, ryby nebo ptáka a jeho individuální odpovědi na takové léčivo, jakož i na zvoleném typu farmaceutické formulace a době a intervalu v jakém se podávání provádí, může být dávkování odlišné. V některých případech mohou postačovat dávky nižší než je limitní dávka ve výše uvedeném rozmezí. V jiných případech lze použít dávek vyšších než je horní hranice tohoto rozmezí, aniž by to vyvolalo škodlivé vedlejší účinky, přičemž se taková velká dávka nejprve rozdělí na několik menších dávek, které se podávají v průběhu celého dne.

Účinné sloučeniny se mohou podávat samotné nebo v kombinaci s farmaceuticky vhodnými nosiči nebo ředidly některým z výše uvedených způsobů, přičemž se může podávat jedna nebo více dávek. Konkrétněji se aktivní sloučeniny mohou podávat ve formě nejrůznějších dávkovačích forem, tj. farmaceutických kompozic v nichž jsou smíseny s různými farmaceuticky vhodnými inertními nosiči a zpracovány do podoby tablet, tobolek, pastilek, tvrdých bonbonů, prášků, sprejů, krémů, salves, čípků, želé, gelů, past, lotionů, • · · · • · • · · · ·

Λ · · · · · • ······· · '# • · · * · · • · * · · · mastí, vodných suspenzí, injekčních roztoků, elixírů, sirupů apod. Takové nosiče zahrnují pevná ředidla nebo plniva, sterilní vodná média a různá netoxická organická rozpouštědla atd. Farmaceutické prostředky pro perorální podávání mohou kromě toho přídavně obsahovat sladidla a/nebo aromatizačni přísady. Účinné sloučeniny jsou v takových dávkovačích formách zpravidla přítomny v koncentraci v rozmezí od asi 5,0 do asi 70 % hmotnostních.

Pro perorální podávání se může použít tablet obsahujících různé excipienty, jako je mikrokrystalická celulosa, citran sodný, uhličitan vápenatý, dikalciumfosfát a glycin, spolu s různými rozvolňovadly, jako je škrob (přednostně kukuřičný, bramborový nebo tapiokový škrob), kyselina alginová a určité komplexní silikáty, a granulačními pojivý, jako je polyvinylpyrrolidon, sacharosa, želatina a klovatina. Pro tabletovací účely mohou být přídavně přítomna lubrikační činidla, jako je stearan hořečnatý, natriumlaurylsulfát a mastek. Pevné prostředky podobného typu mohou být také přítomny jako náplně v želatinových tobolkách. V tomto případě obsahují použité prostředky přednostně také laktosu nebo vysokomolekulární polyethylenglykoly. Při výrobě vodných suspenzí a/nebo elixírů, které se hodí pro orální podávání, se může účinná sloučenina mísit s různými sladidly nebo aroma tizačními látkami, barvicími přísadami či barvivý a - pokud je to zapotřebí - emulgátory a/nebo suspenzními činidly a dále také takovými ředidly, jako je voda, ethanol, propylenglykol, glycerol a jejich různé kombinace.

Pro parenterální podávání se může použít roztoků účinných sloučenin buď v sezamovém nebo arašídovém oleji, nebo ve vodném propylenglykolu. Vodné roztoky by měly být účelně pufrovány, pokud je to nutné, přednostně na hodnotu vyšší než 8, a kapalné ředidlo by mělo být nejprve isotonizováno. Takové vodné roztoky se hodí pro intravenosní • · injekční podávání. Olejové roztoky se hodí pro intraartikulární, intramuskulární a subkutánní injekční podávání. Výroba všech takových roztoků za sterilních podmínek se snadno provádí standardními farmaceutickými technologiemi, které jsou dobře známy odborníkům v tomto oboru.

Účinné sloučeniny je také možno podávat topicky, což lze přednostně provádět za použití krémů, želé, gelů, past, mastí apod., které se vyrábějí podle standardních farmaceutických technologií.

Jiným živočichům než lidem, jako hovězímu skotu nebo domácím zvířatům, lze účinné sloučeniny podávat v krmivu nebo perorálně ve formě tekutých kompozic pro nucené podávání.

Účinné sloučeniny je také možno podávat ve formě liposomálních systémů pro dodávku léčiv, jako jsou malá unilamelární vesikula, velká unilamelární vesikula a multilamelární vesikula. Liposomy lze připravovat z různých fosfolipidů, jako cholesterolu, stearylaminu nebo fosfatidylcholinů.

Účinné sloučeniny rovněž mohou být navázány na rozpustné polymery, jako nosiče pro cílenou dodávku léčiv. Takovými polymery jsou například polyvinylpyrrolidon, pyranový kopolymer, polyhydroxypropylmethakrylamid fenyl, polyhydroxyethylaspartamid-fenol nebo polyethylenoxid-polylysin substituovaný palmitoylovými zbytky. Účinné sloučeniny mohou být dále navázány na polymer z třídy biodegradovatelných polymerů, pomocí nichž lze dosáhnout řízeného uvolňování léčiv. Takovými polymery jsou například kyselina polymléčná, kyselina polyglykolová, kopolymery kyseliny polymléčné a polyglykolové, polyepsílonkaprolakton, kyselina polyhydroxymáselná, polyorthoestery, póly80 • · · · · · • · * • · · • · · •« ·

acetaly, polydihydropyrany, polykyanoakryláty a zesítované nebo amfipatické blokové kopolymery hydrogelů.

Vynález je blíže objasněn v následujících příkladech provedení. Tyto příklady mají výhradně ilustrativní charakter a rozsah vynálezu v žádném ohledu neomezují.

Příklady provedení

Sloučeniny z příkladů 1 až 9 odpovídají znázorněnému obecnému vzorci a význam substituentů R je uveden v tabulce pod vzorcem. Tyto sloučeniny se připravují způsoby popsanými v postupech přípravy. Výtěžky a hmotnostní spektra (MS) se vztahují ke konečným produktům.

Tabulka 1

_Z ^CH3

-CH,

OH

CH, (2)

4 4 444444 · · • 4 · 4 4 · · · ·

4··· 44 4 44

4444444 4 4 44 4 ”81“ ,, , · · · . · ·

Příklad	R1	R2	Postup přípravy	Výtěžek (%)	MS
1-1	isopropyl	H	1	95	747
1-2	cyklopropyl	H	1	96	745
1-3	sek.butyl	H	1	95	761
1-4	cyklobutyl	H	1	98	759
1-5	cyklopentyl	H	1	94	773
1-6	methylthioethyl	H	1	91	779
1-7	cyklopropyl	OH	1	95	761
1-8	cyklobutyl	OH	1	86	775
	Postup	p ř	i p r a v y	1

Odpovídající makrolid obecného vzorce 1 (0,095 až 4,96 g) se rozpustí v 1,9 až 50 ml bezvodého pyridinu. Ke vzniklému roztoku se přidá hydrochlorid hydroxylaminu (7,5 ekv.). Reakční roztok se 24 hodin za míchání zahřívá na 60°C. Reakční směs se zpracuje dekantací do 50 ml směsi methylenchloridu a vody v poměru 1:1. Hodnota pH výsledné směsi se za použití 1M hydroxidu sodného nastaví na 9 až 11 a získaná směs se extrahuje 3 x 25 ml methylenchloridu, vysuší síranem sodným, přefiltruje a filtrát se zkoncentruje. Získá se světle žlutý pevný produkt, kterého se použije v následujícím stupni bez dalšího přečištění.

Příprava sloučeniny 1-1 z tabulky 1

400 mg odpovídajícího makrolidu obecného vzorce 1, kde R¹ představuje isopropylskupinu a R² představuje vodík, se rozpustí v 8 ml bezvodého pyridinu. Ke vzniklému roztoku se přidá hydrochlorid hydroxylaminu (0,285 g, 7,5 ekv.). Reakční roztok se 24 hodin za míchání zahřívá na 60°C. Reakční směs se zpracuje dekantací do 50 ml směsi methylen• · • · chloridu a vody v poměru 1:1. Hodnota pH výsledné směsi se za použití IM hydroxidu sodného nastaví na 9 a získaná směs se extrahuje 3 x 25 ml methylenchloridu, vysuší síranem sodným, přefiltruje a filtrát se zkoncentruje. Získá se světle žlutý pevný produkt. Tohoto produktu (0,403 g) se použije v následujícím stupni bez dalšího přečištění.

Příprava sloučeniny 1-2 z tabulky 1

250 mg odpovídajícího makrolidu obecného vzorce 1, kde R představuje cyklopropylskupinu a R představuje vodík se rozpustí v 5 ml bezvodého pyridinu. Ke vzniklému roztoku se přidá hydrochlorid hydroxylaminu (0,178 g, 7,5 ekv.). Reakční roztok se 24 hodin za míchání zahřívá na 60°C. Reakční směs se zpracuje dekantací do 50 ml směsi methylenchloridu a vody v poměru 1:1. Hodnota pH výsledné směsi se za použití IM hydroxidu sodného nastaví na 9 a získaná směs se extrahuje 3 x 25 ml methylenchloridu, vysuší síranem sodným, přefiltruje a filtrát se zkoncentruje. Získá se světle žlutý pevný produkt. Tohoto produktu (0,252 g) se použije v následujícím stupni bez dalšího přečištění.

Příprava sloučeniny 1-3 z tabulky 1

250 mg odpovídajícího makrolidu obecného vzorce 1, kde R představuje sek.butylskupinu a R představuje vodík, se rozpustí v 5 ml bezvodého pyridinu. Ke vzniklému roztoku se přidá hydrochlorid hydroxylaminu (0,175 g, 7,5 ekv.). Reakční roztok se 24 hodin za míchání zahřívá na 60°C. Reakční směs se zpracuje dekantací do 50 ml směsi methylenchloridu a vody v poměru 1:1. Hodnota pH výsledné směsi se za použití IM hydroxidu sodného nastaví na 9 a získaná směs se extrahuje 3 x 25 ml methylenchloridu, vysuší síranem sodným, přefiltruje a filtrát se zkoncentruje. Získá se • · • · · · světle žlutý pevný produkt. Tohoto produktu (0,246 g) se použije v následujícím stupni bez dalšího přečištění.

Příprava sloučeniny 1-4 z tabulky 1

250 mg odpovídajícího makrolidu obecného vzorce 1, kde R¹ představuje cyklobutylskupinu a R² představuje vodík, se rozpustí v 5 ml bezvodého pyridinu. Ke vzniklému roztoku se přidá hydrochlorid hydroxylaminu (0,175 g, 7,5 ekv.). Reakční roztok se 24 hodin za míchání zahřívá na 60°C. Reakční směs se zpracuje dekantací do 50 ml směsi methylenchloridu a vody v poměru 1:1. Hodnota pH výsledné směsi se za použití 1M hydroxidu sodného nastaví na 9 a získaná směs se extrahuje 3 x 25 ml methylenchloridu, vysuší síranem sodným, přefiltruje a filtrát se zkoncentruje. Získá se světle žlutý pevný produkt. Tohoto produktu (0,249 g) se použije v následujícím stupni bez dalšího přečištění.

Příprava sloučeniny 1-5 z tabulky 1

100 mg odpovídajícího makrolidu obecného vzorce 1, kde R¹ představuje cyklopentylskupinu a R² představuje vodík, se rozpustí v 2 ml bezvodého pyridinu. Ke vzniklému roztoku se přidá hydrochlorid hydroxylaminu (0,070 g, 7,5 ekv.). Reakční roztok se 24 hodin za míchání zahřívá na 60°C. Reakční směs se zpracuje dekantací do 50 ml směsi methylenchloridu a vody v poměru 1:1. Hodnota pH výsledné směsi se za použití 1M hydroxidu sodného nastaví na 9 až 11 a získaná směs se extrahuje 3 x 25 ml methylenchloridu, vysuší síranem sodným, přefiltruje a filtrát se zkoncentruje. Získá se světle žlutý pevný produkt. Tohoto produktu (0,094 g) se použije v následujícím stupni bez dalšího přečištění.

• · • ·

Příprava sloučeniny 1-6 z tabulky 1 mg odpovídajícího makrolidu obecného vzorce 1, kde R¹ představuje methylthioethylskupinu a R² představuje vodík, se rozpustí v 1,9 ml bezvodého pyridinu. Ke vzniklému roztoku se přidá hydrochlorid hydroxylaminu (0,065 g, 7,5 ekv.). Reakční roztok se 24 hodin za míchání zahřívá na 60°C. Reakční směs se zpracuje dekantací do 50 ml směsi methylenchloridu a vody v poměru 1:1. Hodnota pH výsledné směsi se za použití 1M hydroxidu sodného nastaví na 9 a získaná směs se extrahuje 3 x 25 ml methylenchloridu, vysuší síranem sodným, přefiltruje a filtrát se zkoncentruje. Získá se světle žlutý pevný produkt. Tohoto produktu (0,091 g) se použije v následujícím stupni bez dalšího přečištění.

Příprava sloučeniny 1-7 z tabulky 1 mg odpovídajícího makrolidu obecného vzorce 1, kde R¹ představuje cyklopropylskupinu a R² představuje hydroxyskupinu, se rozpustí v 2,0 ml bezvodého pyridinu. Ke vzniklému roztoku se přidá hydrochlorid hydroxylaminu (0,068 g, 7,5 ekv.). Reakční roztok se 24 hodin za míchání zahřívá na 60°C. Reakční směs se zpracuje dekantací do 50 ml směsi methylenchloridu a vody v poměru 1:1. Hodnota pH výsledné směsi se za použití 1M hydroxidu sodného nastaví na 9 a získaná směs se extrahuje 3 x 25 ml methylenchloridu, vysuší síranem sodným, přefiltruje a filtrát se zkoncentruje. Získá se světle žlutý pevný produkt. Tohoto produktu (0,100 g) se použije v následujícím stupni bez dalšího přečištění.

• · · · • ·

Příprava sloučeniny 1-8 z tabulky 1

4,96 g odpovídajícího makrolidu obecného vzorce 1, kde R představuje cyklobutylskupinu a R představuje hydroxyskupinu, se rozpustí v 50,0 ml bezvodého pyridinu. Ke vzniklému roztoku se přidá hydrochlorid hydroxylaminu (3,4 g, 7,5 ekv.). Reakční roztok se 24 hodin za míchání zahřívá na 60°C. Reakční směs se zpracuje dekantací do 50 ml směsi methylenchloridu a vody v poměru 1:1. Hodnota pH výsledné směsi se za použití 1M hydroxidu sodného nastaví na 9 a získaná směs se extrahuje 3 x 25 ml methylenchloridu, vysuší síranem sodným, přefiltruje a filtrát se zkoncentruje. Získá se světle žlutý pevný produkt. Tohoto produktu (4,24 g) se použije v následujícím stupni bez dalšího přečištění.

Tabulka 2

• · · · • · • · · · · ··· ·· · ··· ···· · · · · · • ······· · · · * ·

Příklad	R1	R2	Postup přípravy	Výtěžek (%)	MS
2-1	isopropyl	H	2	81	729
2-2	cyklopropyl	H	2	90	727
2-3	sek.butyl	H	2	85	743
2-4	cyklobutyl	H	2	98	741
2-5	cyklopentyl	H	2	41	755
2-6	methylthioethyl	H	2	28	761
2-7	cyklopropyl	OH	2	95	743
2-8	cyklobutyl	OH	2	97	747
	Postup	P ř	í p r a v y	2

až 500 mg odpovídajícího oximu obecného vzorce 2 se rozpustí v 1 až 7 ml acetonu. K acetonovému roztoku se přidá O,1M vodný roztok hydrogenuhličitanu sodného (2 ekv.). Výsledná směs se ochladí na 0 až 5°C a přidá se k ní O,1M roztok p-toluensulfonylchloridu v acetonu ochlazený na 0 až 5°C. Reakční směs se přes noc míchá a poté zpracuje dekantací do 25 ml směsi methylenchloridu a vody v poměru 1:1. Hodnota pH výsledné směsi se za použití 1M hydroxidu sodného nastaví na 9 až 10 a získaná směs se extrahuje 3 x 20 ml methylenchloridu, vysuší síranem sodným, přefiltruje a filtrát se zkoncentruje. Získá se pevný produkt, kterého se použije v následujícím stupni bez dalšího přečištění.

Příprava sloučeniny 2-1 z tabulky 2

415 mg odpovídajícího oximu obecného vzorce 2, kde R¹ představuje isopropylskupinu a R² představuje vodík, se rozpustí v 7 ml acetonu. K acetonovému roztoku se přidá 0,1M vodný roztok hydrogenuhličitanu sodného (0,193 g ve 2,0 ml vody). Výsledná směs se ochladí na 0°C a přidá se » · · · · · k ní roztok p-toluensulfonylchloridu (0,220 g) v acetonu (2,0 ml) ochlazený na 0°C. Reakční směs se přes noc míchá a poté zpracuje dekantací do 25 ml směsi methylenchloridu a vody v poměru 1:1. Hodnota pH výsledné směsi se za použití 1M hydroxidu sodného nastaví na 9 a získaná směs se extrahuje 3 x 20 ml methylenchloridu, vysuší síranem sodným, přefiltruje a filtrát se zkoncentruje, čímž se získá se pevný produkt. Tohoto produktu (0,329 g) se použije v následujícím stupni bez dalšího přečištění.

Příprava sloučeniny 2-2 z tabulky 2

200 mg odpovídajícího oximu obecného vzorce 2, kde R představuje cyklopropylskupinu a R představuje vodík, se rozpustí v 2 ml acetonu. K acetonovému roztoku se přidá 0,lM vodný roztok hydrogenuhličitanu sodného (0,093 g ve 1,0 ml vody). Výsledná směs se ochladí na 0°C a přidá se k ní roztok p-toluensulfonylchloridu (0,106 g) v acetonu (1,0 ml) ochlazený na 0°C. Reakční směs se přes noc míchá a poté zpracuje dekantací do 25 ml směsi methylenchloridu a vody v poměru 1:1. Hodnota pH výsledné směsi se za použití 1M hydroxidu sodného nastaví na 9 a získaná směs se extrahuje 3 x 20 ml methylenchloridu, vysuší síranem sodným, přefiltruje a filtrát se zkoncentruje, čímž se získá se pevný produkt. Tohoto produktu (0,177 g) se použije v následujícím stupni bez dalšího přečištění.

Příprava sloučeniny 2-3 z tabulky 2

420 mg odpovídajícího oximu obecného vzorce 2, kde R představuje sek.butylskupinu a R představuje vodík, se rozpustí v 7 ml acetonu. K acetonovému roztoku se přidá 0,1M vodný roztok hydrogenuhličitanu sodného (0,192 g ve 2,0 ml vody). Výsledná směs se ochladí na 0°C a přidá se k ní roztok p-toluensulfonylchloridu (0,220 g) v acetonu • · * · • · • · · · • ······· (2,2 ml) ochlazený na 0°C. Reakční směs se přes noc míchá a poté zpracuje dekantací do 25 ml směsi methylenchloridu a vody v poměru 1:1. Hodnota pH výsledné směsi se za použití 1M hydroxidu sodného nastaví na 9 a získaná směs se extrahuje 3 x 20 ml methylenchloridu, vysuší síranem sodným, přefiltruje a filtrát se zkoncentruje, čímž se získá se pevný produkt. Tohoto produktu (0,348 g) se použije v následujícím stupni bez dalšího přečištění.

Příprava sloučeniny 2-4 z tabulky 2

500 mg odpovídajícího oximu obecného vzorce 2, kde R¹ představuje cyklobutylskupinu a R² představuje vodík, se rozpustí v 5 ml acetonu. K acetonovému roztoku se přidá 0,1M vodný roztok hydrogenuhličitanu sodného (0,229 g ve 2,0 ml vody). Výsledná směs se ochladí na 0°C a přidá se k ní roztok p-toluensulfonylchloridu (0,260 g) v acetonu (2,0 ml) ochlazený na 0’C. Reakční směs se přes noc míchá a poté zpracuje dekantací do 25 ml směsi methylenchloridu a vody v poměru 1:1. Hodnota pH výsledné směsi se za použití 1M hydroxidu sodného nastaví na 9 a získaná směs se extrahuje 3 x 20 ml methylenchloridu, vysuší síranem sodným, přefiltruje a filtrát se zkoncentruje, čímž se získá se pevný produkt. Tohoto produktu (0,485 g) se použije v následujícím stupni bez dalšího přečištění.

Příprava sloučeniny 2-5 z tabulky 2 mg odpovídajícího oximu obecného vzorce 2, kde R představuje cyklopentylskupinu a R představuje vodík, se rozpustí v 1 ml acetonu. K acetonovému roztoku se přidá 0,1M vodný roztok hydrogenuhličitanu sodného (0,038 g ve 0,5 ml vody). Výsledná směs se ochladí na 0°C a přidá se k ní roztok p-toluensulfonylchloridu (0,043 g) v acetonu (0,5 ml) ochlazený na 0°C. Reakční směs se přes noc míchá • · · · a poté zpracuje dekantací do 25 ml směsi methylenchloridu a vody v poměru 1:1. Hodnota pH výsledné směsi se za použití 1M hydroxidu sodného nastaví na 9 a získaná směs se extrahuje 3 x 20 ml methylenchloridu, vysuší síranem sodným, přefiltruje a filtrát se zkoncentruje, čímž se získá se pevný produkt. Tohoto produktu (0,042 g) se použije v následujícím stupni bez dalšího přečištění.

Příprava sloučeniny 2-6 z tabulky 2 mg odpovídajícího oximu obecného vzorce 2, kde R¹ představuje methylthioethylskupinu a R² představuje vodík, se rozpustí v 1 ml acetonu. K acetonovému roztoku se přidá O,1M vodný roztok hydrogenuhličitanu sodného (0,038 g v 0,5 ml vody). Výsledná směs se ochladí na 0’C a přidá se k ní roztok p-toluensulfonylchloridu (0,043 g) v acetonu (0,5 ml) ochlazený na 0’C. Reakční směs se přes noc míchá a poté zpracuje dekantací do 25 ml směsi methylenchloridu a vody v poměru 1:1. Hodnota pH výsledné směsi se za použití 1M hydroxidu sodného nastaví na 9 a získaná směs se extrahuje 3 x 20 ml methylenchloridu, vysuší síranem sodným, přefiltruje a filtrát se zkoncentruje, čímž se získá se pevný produkt. Tohoto produktu (0,024 g) se použije v následujícím stupni bez dalšího přečištění.

Příprava sloučeniny 2-7 z tabulky 2 mg odpovídajícího oximu obecného vzorce 2, kde R¹ představuje cyklopropylskupinu a R² představuje hydroxyskupinu, se rozpustí v 1 ml acetonu. K acetonovému roztoku se přidá 0,lM vodný roztok hydrogenuhličitanu sodného (0,027 g v 0,5 ml vody). Výsledná směs se ochladí na 0°C a přidá se k ní roztok p-toluensulfonylchloridu (0,031 g) v acetonu (0,5 ml) ochlazený na 0°C. Reakční směs se přes noc míchá a poté zpracuje dekantací do 25 ml směsi methy• · ·· ··· · • · lenchloridu a vody v poměru 1:1. Hodnota pH výsledné směsi se za použití IM hydroxidu sodného nastaví na 9 a získaná směs se extrahuje 3 x 20 ml methylenchloridu, vysuší síranem sodným, přefiltruje a filtrát se zkoncentruje, čímž se získá se pevný produkt. Tohoto produktu (0,058 g) se použije v následujícím stupni bez dalšího přečištění.

Příprava sloučeniny 2-8 z tabulky 2

500 mg odpovídajícího oximu obecného vzorce 2, kde R¹ představuje cyklobutylskupinu a R² představuje hydroxyskupinu, se rozpustí v 5 ml acetonu. K acetonovému roztoku se přidá 0,lM vodný roztok hydrogenuhličitanu sodného (0,224 g ve 2,5 ml vody). Výsledná směs se ochladí na 0°C a přidá se k ní roztok p-toluensulfonylchloridu (0,255 g) v acetonu (2,5 ml) ochlazený na 0’C. Reakční směs se přes noc míchá a poté zpracuje dekantací do 25 ml směsi methylenchloridu a vody v poměru 1:1. Hodnota pH výsledné směsi se za použití IM hydroxidu sodného nastaví na 9 a získaná směs se extrahuje 3 x 20 ml methylenchloridu, vysuší síranem sodným, přefiltruje a filtrát se zkoncentruje, čímž se získá se pevný produkt. Tohoto produktu (0,485 g) se použije v následujícím stupni bez dalšího přečištění.

Tabulka 3

·» «·« >

• · · · · · · · « ·

Příklad	- 91	• ······· · • · · · · ·· · ··	• · · · • · · • ·· MS
R1	R2	Postup přípravy	Výtěžek (%)
3-1	isopropyl	H	4	93	733
3-2	cyklopropyl	H	3	10	731
3-3	sek.butyl	H	4	45	747
3-4	cyklobutyl	H	4	84	745
3-5	cyklopentyl	H	3	88	759
3-6	cyklopropyl	OH	4	92	747
3-7	cyklobutyl	OH	4	90	761
	Postup	P ř	í p r a v y	' 3

až 165 mg odpovídajícího imidátu obecného vzorce 3 se rozpustí v ledové kyselině octové. Ke vzniklému roztoku se přidá katalytický oxid platičitý (50% mol.). Reakční směs se propláchne dusíkem a za třepe za tlaku vodíku 343,5 kPa při teplotě místnosti po dobu 24 hodin a přidá se k ní další katalytický oxid platičitý (50% mol.). Reakční směs se propláchne dusíkem a v třepání za tlaku vodíku při 343,5 kPa při teplotě místnosti se pokračuje dalších 24 až 48 hodin. Poté se reakční směs zpracuje filtrací přes celit. K filtrátu se přidá 25 ml vody a pH vodné směsi se 1M hydroxidem sodným nastaví na 9 až 10. Výsledná směs se extrahuje 3 x 25 ml methylenchloridu, vysuší síranem sodným, přefiltruje a filtrát se zkoncentruje. Získá se pevný produkt, směs, která obsahuje azalid obecného vzorce 4 a laktam obecného vzorce 5. Izolace se provádí preparativní vysokotlakou kapalinovou chromatografií.

Postup přípravy 4 až 250 mg odpovídajícího imidátu obecného vzorce 3 se rozpustí v tetrahydrofuranu a ethylenglykolu. Výsledný • · «··· ·· · · * · · · · ·

- 92 - ; ; ···· · ; ϊ ; · ; ;

·· · ·· · ·· · roztok se ochladí na 0 až 5°C a přidá se k němu tetrahydroboritan sodný (5 až 10 ekv.). Reakční směs se 4 hodiny míchá při 0 až 5°C, poté zahřeje na teplotu místnosti a zpracuje dekantací do 10 ml směsi methylenchloridu a vody v poměru 1 : 1. Vodná vrstva se reextrahuje 3 x 5 ml methylenchloridu. Organické vrstvy se spojí a vysuší síranem sodným. Po filtraci a zkoncentrování se získá pevný produkt.

Příprava sloučeniny 3-1 z tabulky 3

150 mg odpovídajícího imidátu obecného vzorce 3, kde R představuje isopropylskupinu a R představuje vodík, se rozpustí v 3,75 ml tetrahydrofuranu a 7,5 ml ethylenglykolu. Výsledný roztok se ochladí na 0 až 5°C a přidá se k němu tetrahydroboritan sodný (0,039 g). Reakční směs se 6 hodin míchá při 0 až 5°C, poté zahřeje na teplotu místnosti a zpracuje dekantací do 10 ml směsi methylenchloridu a vody v poměru 1:1. Vodná vrstva se reextrahuje 3 x 5 ml methylenchloridu. Organické vrstvy se spojí a vysuší síranem sodným. Po filtrací a zkoncentrování se získá pevný produkt (0,149 g).

Příprava sloučeniny 3-2 z tabulky 3

165 mg odpovídajícího imidátu obecného vzorce 3, kde R představuje cyklopropylskupinu a R představuje vodík, se rozpustí v ledové kyselině octové (20 ml). Ke vzniklému roztoku se přidá katalytický oxid platičitý (0,028 g, 50% mol.). Reakční směs se propláchne dusíkem a za třepe za tlaku vodíku 343,5 kPa při teplotě místnosti po dobu 24 hodin a přidá se k ní další katalytický oxid platičitý (50% mol.). Reakční směs se propláchne dusíkem a v třepání za tlaku vodíku 343,5 kPa při teplotě místnosti se pokračuje dalších 24 hodin. Poté se reakční směs zpracuje

I · « · · · · · · ···· ·· · · · • ······· · · ·· · ··· · · · ··

- 93 - ...... .. .

filtrací přes celit. K filtrátu se přidá 25 ml vody a pH vodné směsi se 1M hydroxidem sodným nastaví na 9. Výsledná směs se extrahuje 3 x 25 ml methylenchloridu, vysuší síranem sodným, přefiltruje a filtrát se zkoncentruje. Získá se pevný produkt, směs, která obsahuje azalid obecného vzorce 4 a laktam obecného vzorce 5. Izolace se provádí preparativní vysokotlakou kapalinovou chromatografií (0,019 g).

Příprava sloučeniny 3-3 z tabulky 3 mg odpovídajícího imidátu obecného vzorce 3, kde R¹ představuje sek.butylskupinu a R² představuje vodík, se rozpustí v 0,275 ml tetrahydrofuranu a 0,55 ml ethylenglykolu. Výsledný roztok se ochladí na 0 až 5’C a přidá se k němu tetrahydroboritan sodný (0,003 g). Reakční směs se 6 hodin míchá při 0 až 5°C, poté zahřeje na teplotu místnosti a zpracuje dekantací do 10 ml směsi methylenchloridu a vody v poměru 1:1. Vodná vrstva se reextrahuje 3 x 5 ml methylenchloridu. Organické vrstvy se spojí a vysuší síranem sodným. Po filtrací a zkoncentrování se získá pevný produkt (0,005 g).

Příprava sloučeniny 3-4 z tabulky 3

250 mg odpovídajícího imidátu obecného vzorce 3, kde R¹ představuje cyklobutylskupinu a R² představuje vodík, se rozpustí v 3,83 ml tetrahydrofuranu a 5,0 ml ethylenglykolu. Výsledný roztok se ochladí na 0 až 5°C a přidá se k němu tetrahydroboritan sodný (0,191 g). Reakční směs se 6 hodin míchá při 0 až 5°C, poté zahřeje na teplotu místnosti a zpracuje dekantací do 10 ml směsi methylenchloridu a vody v poměru 1:1. Vodná vrstva se reextrahuje 3 x 5 ml methylenchloridu. Organické vrstvy se spojí a vysuší síranem sodným. Po filtrací a zkoncentrování se získá pevný produkt (0,201 g).

• 9 • · ·

9 9 9

9 9 9 9

9 9

- 94 - .. .

Příprava sloučeniny 3-5 z tabulky 3 mg odpovídajícího imidátu obecného vzorce 3, *1 p kde R představuje cyklopentylskupinu a R představuje vodík, se rozpustí v ledové kyselině octové (10 ml). Ke vzniklému roztoku se přidá katalytický oxid platičitý (0,006 g, 50% mol.). Reakční směs se propláchne dusíkem a v třepe za tlaku vodíku 343,5 kPa při teplotě místnosti se po dobu 24 hodin a přidá se k ní další katalytický oxid platičitý (50% mol.). Reakční směs se propláchne dusíkem a v třepání za tlaku vodíku 343,5 kPa při teplotě místnosti se pokračuje dalších 24 hodin. Poté se reakční směs zpracuje filtrací přes celit. K filtrátu se přidá 25 ml vody a pH vodné směsi se 1M hydroxidem sodným nastaví na 9. Výsledná směs se extrahuje 3 x 25 ml methylenchloridu, vysuší síranem sodným, přefiltruje a filtrát se zkoncentruje. Získá se pevný produkt, směs, která obsahuje azalid obecného vzorce 4 a laktam obecného vzorce 5. Izolace se provádí preparativní vysokotlakou kapalinovou chromatografií (0,037 g).

Příprava sloučeniny 3-6 z tabulky 3 mg odpovídajícího imidátu obecného vzorce 3, kde R¹ představuje cyklopropylskupinu a R² představuje hydroxyskupinu, se rozpustí v 0,6 ml tetrahydrofuranu a 1,8 ml ethylenglykolu. Výsledný roztok se ochladí na 0 až 5°C a přidá se k němu tetrahydroboritan sodný (0,046 g). Reakční směs se 6 hodin míchá při 0 až 5°C, poté zahřeje na teplotu místnosti a zpracuje dekantací do 10 ml směsi methylenchloridu a vody v poměru 1:1. Vodná vrstva se reextrahuje 3 x 5 ml methylenchloridu. Organické vrstvy se spojí a vysuší síranem sodným. Po filtrací a zkoncentrování se získá pevný produkt (0,055 g).

Příprava sloučeniny 3-7 z tabulky 3

250 mg odpovídajícího imidátu obecného vzorce 3, kde R¹ představuje cyklobutylskupinu a R² představuje hydroxyskupinu, se rozpustí v 3,75 ml tetrahydrofuranu a 5,0 ml ethylenglykolu. Výsledný roztok se ochladí na 0 až 5°C a přidá se k němu tetrahydroboritan sodný (0,187 g). Reakční směs se 6 hodin míchá při 0 až 5°C, poté zahřeje na teplotu místnosti a zpracuje dekantací do 10 ml směsi methylenchloridu a vody v poměru 1:1. Vodná vrstva se reextrahuje 3 x 5 ml methylenchloridu. Organické vrstvy se spojí a vysuší síranem sodným. Po filtraci a zkoncentrování se získá pevný produkt (0,226 g).

Údaje z NMR sloučenin, které spadají do rozsahu obecného vzorce 5 jsou znázorněna v následujících tabulkách 3A a 3B

Tabulka 3A 7' T

H.C CH, \ / ’

N

8Ά Η,Ο 0

Uhlík č.	’JC - ppm	’H - ppm
1	178,89	-
2	45,92	2,84
3	78,39	4,37
4	42,58	1,98
5	84,03	3,69
6	74,48	-
7	42,78	1,80 1,42
8	29,84	1,87
9	57f55	3,14 1,36
10	57,42	2,68

• » • · · ·

• · · • · ·

Uhlík č.	,JC - ppm	Ή - ppm
11	73,24	3,50
12	75,25	-
13	78,48	4,87
14	34,91	2,89
15	25,84	2,01 1,95
16	19,64	1,92 1.76
17	26,90	2,04 1,91
18	15,68	1,28
19	9,69	1,12
20	27,58	1,37
21	22,48	1,02
22	14,18	1,24
23	17,30	1,10
24	-	-
1’	103,51	4.49
2'	71,27	3.30
3’	66,21	2.54
4*	29.36 t	1,75 1,30
5’	69,24	3.57
6'	21,79	1,28
7‘	40,84	2,37
1“	95,52	5,14
2	35,24	2,40 1,64
3	73,39	-
4	78,55	3,10
5“	66,05	V3
6*	18,73	1?38
7’	49.91 1	3,40

Uhlík c.	,JC · ppm	Ή - ppm
8'	22,04	1,30

Tabulka

Uhlík c.	’ÓC - ppm	- ppm
1	176,71	-
2	45,77	2,84
3	79,20	4,31
4	42,04	2,05
5	64,33	3,70
6	74,49	-
7	42,82	1,77 1,43
8	30,13	1,86
9	57,57	3,11 1,99
10	57,49	2,59
11	73,92	3,31
12	38,60	1,64
13	79,07	5,12
14	41,71	2,16
15	28,90	1,70 1,20
16	25,67	1,69 1,55
17	25,49	1,69 1,54

- 97a -

Uhlík č.	,JC - ppm	H - ppm
18	31f10	1,74 1,27
19	15,75	1,25
20	9,72	1,10
21	27,62	1,36
22	22,49	1,00
23	12,79	1,11
24	9,81	0,86
1’	103,50	4,50
2'	71,41	3,28 /
3’	66,05	2,52
4'	29,40	1,71 1,28
5'	69,15	3,56
6‘	21,81	1,27
7’	40,81	2,34
1*	95;81	5,09
2	35,37	2,38 1,61
3	73,41	-
4“	78,54	3,07
5*	66,05	4,10
6	18,75	1,36
7	49,86	3,37
8	22,04	1f28

• · · ·

Tabulka 4

Příklad R¹ R² Postup Výtěžek MS přípravy (%)

4-1 isopropyl

4-2 cyklopropyl

H 5

OH 5

747

761

Postup přípravy 5

Odpovídající azalid obecného vzorce 5 se rozpustí v chloroformu. Ke vzniklému roztoku se přidá 37% formaldehyd (3,0 ekv.) a kyselina mravenčí (3,0 ekv.). Výsledný roztok se míchá 12 až 24 hodin při 45 až 50°C. Reakční směs se poté zkoncentruje za sníženého tlaku. Zbytek se rozpustí v 1 až ml methylenchloridu a k methylenchloridovému roztoku se přidá 2 až 5 ml nasyceného vodného roztoku hydrogenuhličitanu sodného. Vrstvy se oddělí a vodná vrstva se reextrahuje stejným objemem methylenchloridu. Organické vrstvy se spojí, vysuší síranem sodným, přefiltrují a filtrát se zkoncentruje. Izoluje se pevná látka.

Příprava sloučeniny 4-1 z tabulky 4 mg odpovídajícího azalidu obecného vzorce 5, kde R¹ představuje isopropylskupinu a R² představuje vodík, se rozpustí v 1,0 ml chloroformu. Ke vzniklému roztoku se přidá 37% formaldehyd (7,5 μΐ, 3,0 ekv.) a kyselina mravenčí (10,5 μΐ, 3,0 ekv.). Výsledný roztok se míchá 24 hodin při 45 až 50°C. Reakční směs se poté zkoncentruje za sníženého tlaku. Zbytek se rozpustí ve 2 ml methylenchloridu a k methylenchloridovému roztoku se přidá 5,0 ml nasyceného vodného roztoku hydrogenuhličitanu sodného. Vrstvy se oddělí a vodná vrstva se reextrahuje stejným objemem methylenchloridu. Organické vrstvy se spojí, vysuší síranem sodným, přefiltrují a filtrát se zkoncentruje. Izoluje se pevná látka (0,023 g).

Příprava sloučeniny 4-2 z tabulky 4 mg odpovídajícího azalidu obecného vzorce 5, kde R¹ představuje cyklopropylskupinu a R² představuje hydroxyskupinu, se rozpustí ve 2,0 ml chloroformu. Ke vzniklému roztoku se přidá 37% formaldehyd (6 μΐ, 3,0 ekv.) a kyselina mravenčí (8,5 μΐ, 3,0 ekv.). Výsledný roztok se míchá 12 hodin při 45 až 50°C. Reakční směs se poté zkoncentruje za sníženého tlaku. Zbytek se rozpustí ve 2 ml methylenchloridu a k methylenchloridovému roztoku se přidá 5,0 ml nasyceného vodného roztoku hydrogenuhličitanu sodného. Vrstvy se oddělí a vodná vrstva se reextrahuje stejným objemem methylenchloridu. Organické vrstvy se spojí, vysuší síranem sodným, přefiltrují a filtrát se zkoncentruje. Izoluje se pevná látka (0,019 g).

• · · · · « ·

100

Tabulka 5

Příklad	R1	R2	Postup přípravy
1	isopropyl	H	6
2	cyklopropyl	H	6
3	sek.butyl	H	6
4	cyklobutyl	H	6
5	cyklopentyl	H	6
6	methylthioethyl	H	6
7	furyl	H	6
8	cyklopropyl	OH	6
9	cyklobutyl	OH	6

Postup přípravy 6

Odpovídající oxim obecného vzorce 2 se rozpustí v ethanolu. Ke vzniklému roztoku se přidá monohydrát hydroxidu lithného (2 ekv.). Reakční směs se přes noc míchá při teplotě místnosti a zkoncentruje za sníženého tlaku. Zbytek se rozdělí mezi vodný roztok chloridu sodného a ethylacetát. Hodnota pH reakční směsi se nastaví na 9 až 10. Reakční směs • · • · · · • ·

- 101 se extrahuje ethylacetátem. Extrakt se vysuší síranem sodným. Získají se isomery Z a E v poměru 4:1. Isomery se izolují chromatograficky nebo krystalizaci s nitromethanu.

Tabulka 6

Příklad R¹ R² Postup přípravy

9 isopropyl H cyklopropyl H sek.butyl H cyklobutyl H cyklopentyl H methylthioethyl H furyl H cyklopropyl OH cyklobutyl OH

Postup přípravy 7

Odpovídající oxim obecného vzorce 2a se rozpustí v acetonu. K acetonovému roztoku se přidá O,1M vodný roztok hydrogenuhličitanu sodného (2 ekv.). Výsledná směs se • · · ·

- 102 ochladí na 0 až 5°C a přidá se k ní 0,1M roztok p-toluensulfonylchloridu v acetonu. Reakční směs se přes noc míchá a poté zpracuje dekantací do 25 ml směsi methylenchloridu a vody v poměru 1:1. Hodnota pH směsi se 1M hydroxidem sodným nastaví na 9 až 10 a vzniklá směs se extrahuje 3 x 20 ml methylenchloridu. Extrakt se vysuší síranem sodným, přefiltruje a filtrát se zkoncentruje. Získá se pevný produkt, kterého se použije v následujícím stupni bez dalšího přečištění.

přípravy

9 isopropyl H cyklopropyl H sek.butyl H cyklobutyl H cyklopentyl H methylthioethyl H furyl H cyklopropyl OH cyklobutyl OH

103

Postup přípravy 8

Odpovídající imidát obecného vzorce 3a se rozpustí v ledové kyselině octové. Ke vzniklému roztoku se přidá katalytický oxid platičitý (50% mol.). Reakční směs se propláchne dusíkem a za třepe za tlaku vodíku 343,5 kPa při teplotě místnosti po dobu 24 hodin a přidá se k ní další katalytický oxid platičitý (50% mol.). Reakční směs se propláchne dusíkem a v třepání za tlaku vodíku při 343,5 kPa při teplotě místnosti se pokračuje dalších 24 až 48 hodin. Poté se reakční směs zpracuje filtrací přes celit. K filtrátu se přidá 25 ml vody a pH vodné směsi se 1M hydroxidem sodným nastaví na 9 až 10. Výsledná směs se extrahuje 3 x 25 ml methylenchloridu, vysuší síranem sodným, přefiltruje a filtrát se zkoncentruje. Získá se pevný produkt. Izolace se provádí vysokotlakou kapalinovou chromatografií.

Postup přípravy 9

Odpovídající imidát obecného vzorce 3a se rozpustí v 0,5 ml methanolu. Vzniklý roztok se ochladí na 0 až 5’C a přidá se k němu tetrahydroboritan sodný (10 ekv.). Reakční směs se 4 hodiny míchá při 0 až 5°C, zahřeje na teplotu místnosti, přes noc míchá a poté zpracuje dekantací do 10 ml směsi methylenchloridu a vody v poměru 1:1. Hodnota pH směsi se za použití 1M hydroxidu sodného nastaví na 8 až 9 a směs se extrahuje 3 x 5 ml methylenchloridu a vysuší síranem sodným. Po filtraci a zkoncentrování se získá pevný produkt. Přečištění se provádí vysokotlakou kapalinovou chromatografií.

• · · · • ·

- 104

Tabulka

(6a)

Příklad	R1	R2	Postup přípravy
1	isopropyl	H	10
2	cyklopropyl	H	10
3	sek.butyl	H	10
4	cyklobutyl	H	10
5	cyklopentyl	H	10
6	methylthioethyl	H	10
7	furyl	H	10
8	cyklopropyl	OH	10
9	cyklobutyl	OH	10
	Postup př	í p r a v y	1 0
	Odpovídající azalid i	obecného vzorce	; 5a se rozpustí
v chloroformu. K chloroformovému roztoku se	přidá 37% form-
aldehyd	(1,0 ekv.) a kyselina	mravenčí (1,0	ekv.). Reakční

roztok se 48 až 72 hodin míchá při 45 až 50C. Výsledná směs se dekantuje do směsi chloroformu a vody v poměru 1:1. Hodnota pH směsi se IM hydroxidem sodným nastaví na 9 až 10 a směs se extrahuje chloroformem, vysuší síranem sodným, • · • · · · • ·

- 105 přefiltruje a zkoncentruje. Získá se pevný produkt. Izolace se provádí chromatografií na silikagelu nebo vysokotlakou kapalinovou chromatografií.

Postup přípravy 11

100 až 200 mg odpovídajícího azalidu se rozpustí v roztoku methanolu (5 až 10 ml) a acetylchloridu (2,6 ekv.). Výsledná směs se míchá přes noc při teplotě místnosti a zkoncentruje za sníženého tlaku. Zbytek se vyjme do malého množství methanolu (1 ml). Vzniklá směs se zahřívá a smísí s horkým cyklohexanem (10 ml) a poté ochladí na teplotu místnosti. Produkt se izoluje filtrací.

Claims (15)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Makrolidová sloučeniny obecného vzorce I

   R²⁰ představuje vodík nebo skupinu obecného vzorce

   Y představuje vodík, alkylskupinu s 1 až 10 atomy uhlíku, alkenylskupinu se 2 až 10 atomy uhlíku, alkynylskupinu se 2 až 10 atomy uhlíku, skupinu -(CH₂)_m-aryl se 6 až 10 atomy uhlíku v arylové části, -(CH₂)_m-(pěti- až desetičlenný heteroaryl), kde m představuje celé číslo 0 až 4, přičemž alkyl-, alkenyl-, aryl-, heteroaryl- a alkynylskupina jsou popřípadě substituovány 1 až 3 substituenty nezávisle zvolenými ze souboru sestávajícího z halogenu, kyanoskupiny, nitroskupiny, trifluormethylskupiny, azidoskupiny, -C(O)R²¹, -OC(O)R²¹, -NR²¹C(O)R²², -c(o)nr²¹r²², -nr²¹r²², hydroxyskupiny, alkylskupiny s 1 až 6 atomy uhlíku, alkoxyskupiny s 1 až 6 atomy uhlíku, arylskupiny se • ·

   - 107

   6 až 10 atomy uhlíku a pěti- až desetičlenné heteroarylskupiny;

   R¹ představuje alfa-rozvětvenou alkyl-, alkenyl-, alkynyl-, alkoxyalkyl- nebo alkylthioalkylskupinu, z nichž každá obsahuje 3 až 8 atomů uhlíku a je popřípadě substituována jednou nebo více hydroxyskupinami; cykloalkylalkylskupinu s 5 až 8 atomy uhlíku v cykloalkylové části, přičemž alkylová část je alfa-rozvětvená a obsahuje 2 až 5 atomů uhlíku; cykloalkylskupinu se 3 až 8 atomy uhlíku nebo cykloalkenylskupinu s 5 až 8 atomy uhlíku, z nichž každá je popřípadě substituována methylskupinou nebo jednou nebo více hydroxyskupinami nebo jednou nebo více alkylskupinami s 1 až 4 atomy uhlíku nebo atomy halogenu; nebo tří- až šestičlenný heterocyklický kruh obsahující kyslík nebo síru, který může být nasycený nebo zcela nebo zčásti nenasycený a může být popřípadě substituován jednou nebo více alkylskupinami s 1 až 4 atomy uhlíku nebo atomy halogenu; nebo

   R představuje fenylskupinu, která je popřípadě substituována alespoň jedním substituentem zvoleným ze souboru sestávajícího z alkylskupiny s 1 až 4 atomy uhlíku, alkoxyskupiny s 1 až 4 atomy uhlíku a alkylthioskupiny s 1 až 4 atomy uhlíku, atomů halogenu, hydroxyskupiny, trifluormethylskupiny a kyanoskupiny; nebo

   1 «

   R muže představovat skupinu obecného vzorce a ·· f · • ·

   - 108 kde

   X představuje kyslík, síru nebo skupinu -CH₂-;

   a, b, c a d představuje každý nezávisle celé číslo 0 až 2, přičemž součet a+b+c+dje menší nebo roven 5;

   nebo

   R¹ představuje skupinu obecného vzorce CH₂R²⁴, kde

   R²⁴ představuje vodík, alkylskupinu se 2 až 8 atomy uhlíku, alkenylskupinu se 2 až 8 atomy uhlíku, alkynylskupinu se 2 až 8 atomy uhlíku, alkoxyalkylnebo alkylthioalkylskupinu vždy s 1 až 6 atomy uhlíku v každé z alifatických částí, přičemž kterákoliv z uvedených alkyl-, alkoxy-, alkenylnebo alkynylskupin může být substituována jednou nebo více hydroxyskupinami nebo jedním nebo více atomy halogenu; nebo cykloalkylskupinu se 3 až 8 atomy uhlíku nebo cykloalkenylskupinu s 5 až 8 atomy uhlíku, z nichž každá může být popřípadě substituována methylskupinou nebo jednou nebo více alkylskupinami s 1 až 4 atomy uhlíku nebo atomy halogenu; nebo tří- až šestičlenný heterocyklický kruh obsahující kyslík nebo síru, který může být nasycený nebo zcela nebo zčásti nenasycený a může být popřípadě substituován jednou nebo více alkylskupinami s 1 až 4 atomy uhlíku nebo atomy halogenu; nebo skupinu SR²³, kde R²³ představuje alkylskupinu s 1 až 8 atomy uhlíku, alkenylskupinu se 2 až 8 atomy uhlíku, alkynylskupinu se 2 až 8 atomy uhlíku, cykloalkylskupinu se 3 až 8 atomy uhlíku, cykloalkenylskupinu s 5 až 8 atomy uhlíku, fenylskupinu nebo substituovanou fenylskupinu, kde substituentem je alkylskupina s 1 až 4 atomy

   109 • ···«··· · · • · · · · · ·· · ·· · uhlíku, alkoxyskupina s 1 až 4 atomy uhlíku nebo halogen, nebo tří- až šestičlenný heterocyklický kruh obsahující kyslík nebo síru, který může být nasycený nebo zcela nebo zčásti nenasycený a může být popřípadě substituován jednou nebo více alkylskupinami s 1 až 4 atomy uhlíku nebo atomy halogenu; a

   R² představuje vodík nebo hydroxyskupinu;

   R³ představuje vodík, hydroxyskupinu nebo skupinu OCH₃;

   R⁴ představuje vodík, skupinu -C(O)R⁹, -C(0)OR⁹,

   -C(0)NR⁹R¹⁰ nebo chránící skupinu hydroxyskupiny;

   R⁵ představuje skupinu vzorce -SR⁸, -(CH₂)_nC(O)R⁸, kde n představuje číslo 0 nebo 1, alkylskupinu s 1 až 10 atomy uhlíku, alkenylskupinu se 2 až 10 atomy uhlíku, alkynylskupinu se 2 až 10 atomy uhlíku, skupinu -(CH₂)_m~aryl se 6 až 10 atomy uhlíku v arylové části nebo -(CH₂)_m-(pěti- až desetičlenný heteroaryl), kde m představuje celé číslo 0 až 4, přičemž výše uvedené skupiny R⁵ jsou popřípadě substituovány jednou až třemi skupinami R¹⁶;

   R⁶ a R⁷ představuje každý nezávisle vodík, hydroxyskupinu, alkoxyskupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, alkylskupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, alkenylskupinu se 2 až 6 atomy uhlíku, alkynylskupinu se 2 až 6 atomy uhlíku nebo skupinu -(CH₂)_m-aryl se 6 až 10 atomy uhlíku v arylové části nebo -(CH₂)_m-(pěti- až desetičlenný heteroaryl), kde m představuje celé číslo 0 až 4;

   R⁸ představuje vždy nezávisle vodík, alkylskupinu s 1 až 10 atomy uhlíku, alkenylskupinu se 2 až 10

   - 110 • » *··« ·* · ··» · * · ···· ···« · · J · · · • ···*· · · ·· 9· · · atomy uhlíku, alkynylskupinu se 2 až 10 atomy uhlíku, skupinu -(CH₂)_gCR¹¹R¹²(CH2)rNR¹³R¹⁴, kde q a r představují každý nezávisle celé číslo 0 až 3, přičemž však q a r nepředstavují oba číslo 0, -(CH2)_m-aryl se 6 až 10 atomy uhlíku v arylové části nebo -(CH^^-(pěti- až desetičlenný heteroaryl), kde m představuje celé číslo 0 až 4, přičemž výše uvedené skupiny R⁸, kromě vodíku, jsou popřípadě substituovány jednou až třemi skupinami R¹⁸; nebo je-li ve skupině -CH₂NR⁸R¹⁵, mohou být R¹⁵ a R⁸ brány dohromady za vzniku čtyř- až desetičlenného monocyklického nebo polycyklického nasyceného kruhu nebo pěti- až desetičlenného heteroarylového kruhu, přičemž nasycený kruh a heteroarylový kruh kromě dusíku, k nemuz jsou R a R vázány, popřípadě obsahují 1 nebo 2 heteroatomy zvolené z kyslíku,

   O síry a skupiny -N(R )-, přičemž nasycený kruh popřípadě obsahuje jednu nebo dvě dvojné nebo trojné vazby uhlík-uhlík, a přičemž nasycený a heteroarylový kruh jsou popřípadě substituovány 1 až 3 skupinami R¹⁸;

   R a R představuje každý nezávisle vodík nebo alkylskupinu s 1 až 6 atomy uhlíku;

   11Ί713 14 >

   R , R , R a R jsou vždy nezávisle zvoleny ze souboru sestávajícího z vodíku, alkylskupiny s 1 až 10 atomy uhlíku, skupiny -(CH₂)_m~aryl se 6 až 10 atomy uhlíku v arylové části a -(CH₂)_m-(pěti- až desetičlenný heteroaryl), kde m představuje celé číslo 0 až 4, přičemž skupiny ve významu R¹¹, R¹², R¹³ a R¹⁴, kromě vodíku, jsou popřípadě substituovány 1 až 3 skupinami R¹⁸; nebo

   - 111 • · ···· ·· • · · · · · • · · · ·

   Ί Ί Τ'?

   R a R jsou brány dohromady za vzniku skupiny -(CH₂)p, kde p představuje celé číslo 0 až 3, tak že vzniká čtyř- až sedmičlenný nasycený kruh, který popřípadě obsahuje jednu nebo dvě dvojné nebo trojné vazby uhlík-uhlík; nebo

   R¹³ a R¹⁴ jsou brány dohromady za vzniku čtyř- až desetičlenného monocyklického nebo polycyklického nasyceného kruhu nebo pěti- až desetičlenného heteroarylového kruhu, přičemž nasycený kruh a heteroarylový kruh kromě dusíku, k němuž jsou R¹³ a R¹⁴ vázány, popřípadě obsahují 1 nebo 2 heteroatomy zvolené z kyslíku, síry a skupiny o

   -N(R°)-, přičemž nasycený kruh popřípadě obsahuje jednu nebo dvě dvojné nebo trojné vazby uhlík-uhlík, a přičemž nasycený a heteroarylový kruh jsou popřípadě substituovány 1 až 3 skupinami R¹⁶;

   q 5

   R představuje vodík, alkylskupinu s 1 až 10 atomy uhlíku, alkenylskupinu se 2 až 10 atomy uhlíku nebo alkynylskupinu se 2 až 10 atomy uhlíku, přičemž tyto skupiny ve významu R¹⁵ jsou popřípadě substituovány 1 až 3 substituenty nezávisle zvolenými z

   Q halogenu a skupiny -0R ;

   1 6

   R je vždy nezávisle zvolen ze souboru sestávajícího z halogenu, kyanoskupiny, nitroskupiny, trifluormethylskupiny, azidoskupiny, skupiny -C(O)R¹⁷, -C(O)OR¹⁷, -C(O)OR¹⁷, -OC(O)OR¹⁷, -NR⁶C(O)R⁷, -C(O)NR⁶R⁷, -NR⁶R⁷, hydroxyskupiny, alkylskupiny s 1 až 6 atomy uhlíku, alkoxyskupiny s 1 až 6 atomy uhlíku, skupiny -(CH₂)_m-aryl se 6 až 10 atomy uhlíku v arylové části a -(CH₂)_m-(pěti- až desetičlenný heteroaryl), kde m představuje celé číslo 0 až 4,

   - 112 přičemž arylový a heteroarylový substituent je popřípadě substituován 1 nebo 2 substituenty nezávisle zvolenými ze souboru sestávajícího z halogenu, kyanoskupiny, nitroskupiny, trifluorΊ 7 methylskupiny, azidoskupiny, skupiny -C(O)R , -C(O)OR¹⁷, -C(O)OR¹⁷, -OC(O)OR¹⁷, -NR⁶C(O)R⁷, -C(O)NR⁶R⁷, -NR⁶R⁷, hydroxyskupiny, alkylskupiny s 1 až 6 atomy uhlíku a alkoxyskupiny s 1 až 6 atomy uhlíku;

   R je vždy nezávisle zvolen ze souboru sestávajícího z vodíku, alkylskupiny s 1 až 10 atomy uhlíku, alkenylskupiny se 2 až 10 atomy uhlíku, alkynylskupiny se 2 až 10 atomy uhlíku a skupiny -(CH₂)_m-aryl se 6 až 10 atomy uhlíku v arylové části a “(CH₂)_m(pěti- až desetičlenný heteroaryl), kde m představuje cele číslo 0 az 4, pricemz R nepředstavuje vodík, když R¹⁹ představuje skupinu -CH₂S(O)_nR⁸;

   1 8

   R představuje hydroxyskupinu;

   R představuje alkylskupinu s 1 až 10 atomy uhlíku, alkenylskupinu se 2 až 10 atomy uhlíku, alkynylskupinu se 2 až 10 atomy uhlíku, kyanoskupinu, skupinu -CH₂S(O)_nR⁸, kde n představuje celé číslo 0 až 2, -CH2OR⁸, -CH2N(OR⁹)R⁸, -CH₂NR⁸R¹⁵,

   -(CH₂)_m-aryl ^{se 6} až 10 atomy uhlíku v arylové části a -(CH₂)_m-(pěti- až desetičlenný heteroaryl), kde m představuje celé číslo 0 až 4, přičemž skupiny ve významu R jsou popřípadě substi1 tuovány 1 až 3 skupinami R ; nebo

   18 19

   R a R jsou brány dohromady za vzniku oxazolylového kruhu obecného vzorce • · · · · · • ······· ·

   113 =N

   91 9 9

   R a R představuje každý nezávisle vodík, hydroxyskupinu, alkoxyskupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, alkylskupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, alkenylskupinu se 2 až 6 atomy uhlíku, skupinu -(CH₂)_m-aryl se 6 až 10 atomy uhlíku v arylové části a -(CH₂)_m-(pěti- až desetičlenný heteroaryl), kde m představuje celé číslo 0 až 4, nebo alkylylskupinu se 2 až 10 atomy uhlíku;

   a jejich farmaceuticky vhodné soli.
2. 2. Makrolidové sloučeniny obecného vzorce II (II) kde

   R²⁰ představuje vodík nebo skupinu obecného vzorce

   114 • ·

   Y představuje vodík, alkylskupinu s 1 až 10 atomy uhlíku, alkenylskupinu se 2 až 10 atomy uhlíku, alkynylskupinu se 2 až 10 atomy uhlíku, skupinu -(CH₂)_m-aryl ^{se 6} až 10 atomy uhlíku v arylové části, -(CH₂)_m-(pěti- až desetičlenný heteroaryl), kde m představuje celé číslo 0 až 4, přičemž alkyl-, alkenyl-, aryl-, heteroaryl- a alkynylskupina jsou popřípadě substituovány 1 až 3 substituenty nezávisle zvolenými ze souboru sestávajícího z halogenu, kyanoskupiny, nitroskupiny, trifluormethylskupiny, azidoskupiny, -C(O)R , -OC(O)R²¹, -NR²¹C(O)R²², -C(O)NR²¹R²², -nr²¹r²², hydroxyskupiny, alkylskupiny s 1 až 6 atomy uhlíku, alkoxyskupiny s 1 až 6 atomy uhlíku, arylskupiny se 6 až 10 atomy uhlíku a pěti- až desetičlenné heteroarylskupiny;

   R¹ představuje alfa-rozvětvenou alkyl-, alkenyl-, alkynyl-, alkoxyalkyl- nebo alkylthioalkylskupinu, z nichž každá obsahuje 3 až 8 atomů uhlíku a je popřípadě substituována jednou nebo více hydroxyskupinami; cykloalkylalkylskupinu s 5 až 8 atomy uhlíku v cykloalkylové části, přičemž alkylová část je alfa-rozvětvená a obsahuje 2 až 5 atomů uhlíku; cykloalkylskupinu se 3 až 8 atomy uhlíku nebo cykloalkenylskupinu s 5 až 8 atomy uhlíku, z nichž každá je popřípadě substituována methylskupinou nebo jednou nebo více hydroxyskupinami nebo jednou nebo více alkylskupinami s 1 až 4 atomy uhlíku nebo atomy halogenu; nebo tří- až šestičlenný heterocyklický kruh obsahující kyslík nebo síru, který může být nasycený nebo zcela nebo zčásti nenasycený a může být popřípadě substituován jednou nebo více alkylskupinami s 1 až 4 atomy uhlíku nebo atomy halogenu; nebo • · · ·

   - 115

   R^J představuje fenylskupinu, která je popřípadě substituována alespoň jedním substituentem zvoleným ze souboru sestávajícího z alkylskupiny s 1 až 4 atomy uhlíku, alkoxyskupiny s 1 až 4 atomy uhlíku a alkylthioskupiny s 1 až 4 atomy uhlíku, atomů halogenu, hydroxyskupiny, trifluormethylskupiny a kyanoskupiny; nebo může představovat skupinu obecného vzorce a kde

   X představuje kyslík, síru nebo skupinu -CH₂-;

   a, b, c a d představuje každý nezávisle celé číslo 0 až 2, přičemž součet a+b+c+dje menší nebo roven 5;

   nebo

   R¹ představuje skupinu obecného vzorce CH₂R²⁴, kde

   R²⁴ představuje vodík, alkylskupinu s 1 až 8 atomy uhlíku, alkenylskupinu se 2 až 8 atomy uhlíku, alkynylskupinu se 2 až 8 atomy uhlíku, alkoxyalkylnebo alkylthioalkylskupinu vždy s 1 až 6 atomy uhlíku v každé z alifatických částí, přičemž kterákoliv z uvedených alkyl-, alkoxy-, alkenylnebo alkynylskupin může být substituována jednou nebo více hydroxyskupinami nebo jedním nebo více atomy halogenu; nebo cykloalkylskupinu se 3 až 8 atomy uhlíku nebo cykloalkenylskupinu s 5 až 8 atomy uhlíku, z nichž každá může být popřípadě substituována methylskupinou nebo jednou nebo více • · · · · · ·

   116 alkylskupinami s 1 až 4 atomy uhlíku nebo atomy halogenu; nebo tří- až šestičlenný heterocyklický kruh obsahující kyslík nebo síru, který může být nasycený nebo zcela nebo zčásti nenasycený a může být popřípadě substituován jednou nebo více alkylskupinami s 1 až 4 atomy uhlíku nebo atomy halogenu; nebo skupinu SR²³, kde R²³ představuje alkylskupinu s 1 až 8 atomy uhlíku, alkenylskupinu se 2 až 8 atomy uhlíku, alkynylskupinu se 2 až 8 atomy uhlíku, cykloalkylskupinu se 3 až 8 atomy uhlíku, cykloalkenylskupinu s 5 až 8 atomy uhlíku, fenylskupinu nebo substituovanou fenylskupinu, kde substituentem je alkylskupina s 1 až 4 atomy uhlíku, alkoxyskupina s 1 až 4 atomy uhlíku nebo halogen, nebo tří- až šestičlenný heterocyklický kruh obsahující kyslík nebo síru, který může být nasycený nebo zcela nebo zčásti nenasycený a může být popřípadě substituován jednou nebo více alkylskupinami s 1 až 4 atomy uhlíku nebo atomy halogenu; a

   R představuj e vodík nebo hydroxyskupinu;

   o

   R představuje vodík, hydroxyskupinu nebo skupinu OCH₃

   R⁴ představuje vodík, skupinu -C(O)R⁹, -C(O)OR⁹,

   -C(O)NR⁹R¹⁰ nebo chránící skupinu hydroxyskupiny;

   R a R představuje každý nezávisle vodík nebo alkylskupinu s 1 až 6 atomy uhlíku;

   η o

   R představuje hydroxyskupinu;

   1 9

   R představuje vodík; a

   117

   R²¹ _{a r}22 př_ecj_stavuje každý nezávisle vodík, hydroxyskupinu, alkoxyskupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, alkylskupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, alkenylskupinu se 2 až 6 atomy uhlíku, skupinu -(CH₂)_m-aryl se 6 až 10 atomy uhlíku v arylové části a -(CH₂) -(pěti- až desetičlenný heteroaryl), kde m představuje celé číslo 0 až 4, nebo alkylylskupinu se 2 až 10 atomy uhlíku;

   a jejich farmaceuticky vhodné soli.
3. 3. Makrolidové sloučeniny podle nároku 1 obecného vzorce I, kde R²⁰ představuje skupinu obecného vzorce

   1 7 'IQ

   R představuje isopropylskupinu, R představuje vodík a R představuje hydroxyskupinu;

   1 7

   R představuje isopropylskupinu, R představuje hydroxyskupinu a R představuje hydroxyskupinu;

   1 7

   R představuje cyklopropylskupinu, R představuje vodík *1 Q a R představuje hydroxyskupinu;

   1 7

   R představuje cyklopropylskupinu, R představuje hydroxy1 9 skupinu a R představuje hydroxyskupinu;

   Ί 7 - 1 9

   R^x představuje sek.butylskupinu, R^£ představuje vodík a R^x představuje hydroxyskupinu;

   Ί 7

   R představuje sek.butylskupinu, R představuje hydroxyskuΊ 9 pinu a R představuje hydroxyskupinu;

   R¹ představuje cyklobutylskupinu, R² představuje vodík a R představuje hydroxyskupinu;

   R¹ představuje cyklobutylskupinu, R² představuje hydroxyskupinu a R představuje hydroxyskupinu;

   • ·

   - 118 - ...... .. .

   R¹ představuje cyklopentylskupinu, R² představuje vodík Ί 9 a R představuje hydroxyskupinu;

   1 2 R představuje cyklopentylskupinu, R představuje hydroxy1 9 skupinu a R představuje hydroxyskupinu;

   R¹ představuje methylthioethylskupinu, R² představuje vodík 1 9 a R představuje hydroxyskupinu;

   R¹ představuje methylthioethylskupinu, R² představuje hydroxysku- pinu a R^X3 představuje hydroxyskupinu;

   1 2 > i Q

   R představuje 3-furylskupinu, R představuje vodík a R^x^ představuje hydroxyskupinu; a

   R představuje 3-furylskupinu, R představuje hydroxyskupinu a R¹⁹ představuje hydroxyskupinu;

   a jejich farmaceuticky vhodné soli.
4. 4. Makrolidové sloučeniny podle nároku 2 obecného 2Π vzorce II, kde R představuje skupinu obecného vzorce

   Ί 2 * 1 Q

   R představuje isopropylskupinu, R představuje vodík a R představuje hydroxyskupinu;

   R¹ představuje isopropylskupinu, R² představuje hydroxysku1 9 pinu a R představuje hydroxyskupinu;

   Ί 2

   R představuje cyklopropylskupinu, R představuje vodík

   Ί 9 a R představuje hydroxyskupinu;

   R představuje cyklopropylskupinu, R představuje hydroxyskupinu a R¹⁹ představuje hydroxyskupinu;

   R představuje sek.butylskupinu, R představuje vodík a R^x’ představuje hydroxyskupinu;

   Ί 2

   R představuje sek.butylskupinu, R představuje hydroxysku• · · ·

   - 119

   1 Q pinu a R představuje hydroxyskupinu;

   R¹ představuje cyklobutylskupinu, R² představuje vodík a R^⁹ představuje hydroxyskupinu;

   R¹ představuje cyklobutylskupinu, R² představuje hydroxyskupinu a R¹⁹ představuje hydroxyskupinu;

   R¹ představuje cyklopentylskupinu, R² představuje vodík a R představuje hydroxyskupinu;

   R¹ představuje cyklopentylskupinu, R² představuje hydroxyskupinu a R¹⁹ představuje hydroxyskupinu;

   R¹ představuje methylthioethylskupinu, R² představuje vodík a R představuje hydroxyskupinu;

   R¹ představuje methylthioethylskupinu, R² představuje hydroxysku- pinu a R¹⁹ představuje hydroxyskupinu;

   R¹ představuje 3-furylskupinu, R² představuje vodík a R¹⁹ představuje hydroxyskupinu; a

   1 9

   R představuje 3-furylskupmu, R představuje hydroxyskupinu a R představuje hydroxyskupinu;

   a jejich farmaceuticky vhodné soli.
5. 5. Makrolidové sloučeniny obecného vzorce 8

   CH₃

   O • · · ······ ·· • · · ·· · · · · ···· · · · · · • ······· · · ·· ·

   120 η

   R představuje alfa-rozvětvenou alkyl-, alkenyl-, alkynyl-, alkoxyalkyl- nebo alkylthioalkylskupinu, z nichž každá obsahuje 3 až 8 atomů uhlíku a je popřípadě substituována jednou nebo více hydroxyskupinami; cykloalkylalkylskupinu s 5 až 8 atomy uhlíku v cykloalkylové části, přičemž alkylová část je alfa-rozvětvená a obsahuje 2 až 5 atomů uhlíku; cykloalkylskupinu se 3 až 8 atomy uhlíku nebo cykloalkenylskupinu s 5 až 8 atomy uhlíku, z nichž každá je popřípadě substituována methylskupinou nebo jednou nebo více hydroxyskupinami nebo jednou nebo více alkylskupinami s 1 až 4 atomy uhlíku nebo atomy halogenu; nebo tří- až šestičlenný heterocyklický kruh obsahující kyslík nebo síru, který může být nasycený nebo zcela nebo zčásti nenasycený a může být popřípadě substituován jednou nebo více alkylskupinami s 1 až 4 atomy uhlíku nebo atomy halogenu; nebo

   R¹ představuje fenylskupinu, která je popřípadě substituována alespoň jedním substituentem zvoleným ze souboru sestávajícího z alkylskupiny s 1 až 4 atomy uhlíku, alkoxyskupiny s 1 až 4 atomy uhlíku a alkylthioskupiny s 1 až 4 atomy uhlíku, atomů halogenu, hydroxyskupiny, trifluormethylskupiny a kyanoskupiny; nebo

   1 □ R muže představovat skupinu obecného vzorce a kde

   - 121

   X představuje kyslík, síru nebo skupinu -CH₂~;

   a, b, c a d představuje každý nezávisle celé číslo 0 až 2, přičemž součet a+b+c+dje menší nebo roven 5;

   nebo

   Ί 2 4

   R představuje skupinu obecného vzorce CH₂R , kde

   R²⁴ představuje vodík, alkylskupinu s 1 až 8 atomy uhlíku, alkenylskupinu se 2 až 8 atomy uhlíku, alkynylskupinu se 2 až 8 atomy uhlíku, alkoxyalkylnebo alkylthioalkylskupinu vždy s 1 až 6 atomy uhlíku v každé z alifatických částí, přičemž kterákoliv z uvedených alkyl-, alkoxy-, alkenylnebo alkynylskupin může být substituována jednou nebo více hydroxyskupinami nebo jedním nebo více atomy halogenu; nebo cykloalkylskupinu se 3 až 8 atomy uhlíku nebo cykloalkenylskupinu s 5 až 8 atomy uhlíku, z nichž každá může být popřípadě substituována methylskupinou nebo jednou nebo více alkylskupinami s 1 až 4 atomy uhlíku nebo atomy halogenu; nebo tří- až šestičlenný heterocyklický kruh obsahující kyslík nebo síru, který může být nasycený nebo zcela nebo zčásti nenasycený a může být popřípadě substituován jednou nebo více alkylskupinami s 1 až 4 atomy uhlíku nebo atomy halogenu; nebo skupinu SR²³, kde R²³ představuje alkylskupinu s 1 až 8 atomy uhlíku, alkenylskupinu se 2 až 8 atomy uhlíku, alkynylskupinu se 2 až 8 atomy uhlíku, cykloalkylskupinu se 3 až 8 atomy uhlíku, cykloalkenylskupinu s 5 až 8 atomy uhlíku, fenylskupinu nebo substituovanou fenylskupinu, kde substituentem je alkylskupina s 1 až 4 atomy uhlíku, alkoxyskupina s 1 až 4 atomy uhlíku nebo halogen, nebo tří- až šestičlenný heterocyklický «· · ·····» · · ··· · · · ···

   122 • ··«···· » · * · · · • · · ··· ··· • · · · · · ·« ··· kruh obsahující kyslík nebo síru, který může být nasycený nebo zcela nebo zčásti nenasycený a může být popřípadě substituován jednou nebo více alkylskupinami s 1 až 4 atomy uhlíku nebo atomy halogenu; a

   R představuje vodík nebo hydroxyskupinu;

   a jejich farmaceuticky vhodné soli.
6. 6. Makrolidové sloučeniny obecného vzorce 9 *1

   R představuje alfa-rozvětvenou alkyl-, alkenyl-, alkynyl-, alkoxyalkyl- nebo alkylthioalkylskupinu, z nichž každá obsahuje 3 až 8 atomů uhlíku a je popřípadě substituována jednou nebo více hydroxyskupinami; cykloalkylalkylskupinu s 5 až 8 atomy uhlíku v cykloalkylové části, přičemž alkylová část je alfa-rozvětvená a obsahuje 2 až 5 atomů uhlíku; cykloalkylskupinu se 3 až 8 atomy uhlíku nebo cykloalkenylskupinu s 5 až 8 atomy uhlíku, z nichž každá je popřípadě substituována methylskupinou nebo jednou nebo více hydroxyskupinami nebo jednou ·· «··· »«·· · ·

   - 123 nebo více alkylskupinami s 1 až 4 atomy uhlíku nebo atomy halogenu; nebo tří- až šestičlenný heterocyklický kruh obsahující kyslík nebo síru, který může být nasycený nebo zcela nebo zčásti nenasycený a může být popřípadě substituován jednou nebo více alkylskupinami s 1 až 4 atomy uhlíku nebo atomy halogenu; nebo

   R^J

   R^J představuje fenylskupinu, která je popřípadě substituována alespoň jedním substituentem zvoleným ze souboru sestávajícího z alkylskupiny s 1 až 4 atomy uhlíku, alkoxyskupiny s 1 až 4 atomy uhlíku a alkylthioskupiny s 1 až 4 atomy uhlíku, atomů halogenu, hydroxyskupiny, trifluormethylskupiny a kyanoskupiny; nebo může představovat skupinu obecného vzorce a (CH₂)_a (CH₂)_b- (CH₂)_o (CH₂)_d (a) kde představuje kyslík, síru nebo skupinu -CH₂-;

   a, b, c a d představuje každý nezávisle celé číslo 0 až 2, přičemž součet a+b+c+dje menší nebo roven 5;

   nebo

   R^J představuje skupinu obecného vzorce CH₂R²⁴, kde R²⁴ představuje vodík, alkylskupinu s 1 až 8 atomy • · · · • · · • · · • · · ·

   124 uhlíku, alkenylskupinu se 2 až 8 atomy uhlíku, alkynylskupinu se 2 až 8 atomy uhlíku, alkoxyalkylnebo alkylthioalkylskupinu vždy s 1 až 6 atomy uhlíku v každé z alifatických částí, přičemž kterákoliv z uvedených alkyl-, alkoxy-, alkenylnebo alkynylskupin může být substituována jednou nebo více hydroxyskupinami nebo jedním nebo více atomy halogenu; nebo cykloalkylskupinu se 3 až 8 atomy uhlíku nebo cykloalkenylskupinu s 5 až 8 atomy uhlíku, z nichž každá může být popřípadě substituována methylskupinou nebo jednou nebo více alkylskupinami s 1 až 4 atomy uhlíku nebo atomy halogenu; nebo tří- až šestičlenný heterocyklický kruh obsahující kyslík nebo síru, který může být nasycený nebo zcela nebo zčásti nenasycený a může být popřípadě substituován jednou nebo více alkylskupinami s 1 až 4 atomy uhlíku nebo atomy halogenu; nebo skupinu SR, kde R představuje alkylskupinu s 1 až 8 atomy uhlíku, alkenylskupinu se 2 až 8 atomy uhlíku, alkynylskupinu se 2 až 8 atomy uhlíku, cykloalkylskupinu se 3 až 8 atomy uhlíku, cykloalkenylskupinu s 5 až 8 atomy uhlíku, fenylskupinu nebo substituovanou fenylskupinu, kde substituentem je alkylskupina s 1 až 4 atomy uhlíku, alkoxyskupina s 1 až 4 atomy uhlíku nebo halogen, nebo tří- až šestičlenný heterocyklický kruh obsahující kyslík nebo síru, který může být nasycený nebo zcela nebo zčásti nenasycený a může být popřípadě substituován jednou nebo více alkylskupinami s 1 až 4 atomy uhlíku nebo atomy halogenu; a

   R² představuje vodík nebo hydroxyskupinu;

   a jejich farmaceuticky vhodné soli.

   • ·

   - 125
7. 7. Farmaceutická kompozice pro léčení bakteriálních infekcí nebo protozoálních infekcí u savců, ryb nebo ptáků, vyznačující se tím, že obsahuje terapeuticky účinné množství sloučeniny podle kteréhokoliv z nároků 1, 2, 3, 4, 5 nebo 6 nebo její farmaceuticky vhodné soli a farmaceuticky vhodný nosič.
8. 8. Způsob léčení bakteriálních nebo protozoálních infekcí u savců, ryb nebo ptáků, vyznačuj ící se t í m , že se takovému savci, rybě nebo ptákovi podává terapeuticky účinné množství sloučeniny podle kteréhokoliv z nároků 1, 2, 3, 4, 5 nebo 6 nebo její farmaceuticky vhodné soli.

   vzorce 3 vyznačující se tím, že se sloučenina obecného (5) • · • 9 • · ·

   - 126 kde R¹ a R² mají význam uvedený v nároku 1, nechá reagovat s redukčním činidlem.

   10. Způsob podle nároku 9, vyznačující se t í m , že redukčním činidlem je tetrahydroboritan sodný nebo oxid platiny.

   11. Způsob výroby sloučenin obecného vzorce 6

   H,C O ³ I

   CH₃

   O
9. 9 9

   127 kde R¹ a R² mají význam uvedený v nároku 1, vyznačující se tím, že se sloučenina obecného vzorce 5

   H,C O ³ I

   CH₃

   Ί 9 >

   kde R a R mají význam uvedený v nároku 1, nechá reagovat s methylačním činidlem.
10. 12. Způsob podle nároku 11, vyznačujíc tím, že methylačním činidlem je formaldehyd.

    Způsob výroby sloučenin obecného vzorce 5a

    O

    OH

    128 kde R¹ a R² nají význam uvedený v nároku 1, vyznačující se tím, že se sloučenina obecného vzorce 3a

    H,C O ³ I

    CH₃ kde R¹ a R² mají význam uvedený v nároku 1, nechá reagovat s redukčním činidlem.
11. 14. Způsob podle nároku 13, vyznačující se t í m , že redukčním činidlem je tetrahydroboritan sodný nebo oxid platiny.
12. 15. Způsob výroby sloučenin obecného vzorce 6a

    O

    OH

    - 129 kde R¹ a R² mají význam uvedený v nároku 1, vyznačující se tím, že se sloučenina obecného vzorce 5a

    CH₃ kde R¹ a R² mají význam uvedený v nároku 1, nechá reagovat s methylačním činidlem.
13. 16. Způsob podle nároku 15, vyznačujíc tím, že methylačním činidlem je formaldehyd.
14. 17. Makrolidové sloučeniny obecného vzorce I kde představuje vodík nebo skupinu obecného vzorce

    130

    Y představuje vodík, alkylskupinu s 1 až 10 atomy uhlíku, alkenylskupinu se 2 až 10 atomy uhlíku, alkynylskupinu se 2 až 10 atomy uhlíku, skupinu -(CH₂)_m-aryl ^{se 6 až 10} atomy uhlíku v arylové části, -(CH₂)_m-(pěti- až desetičlenný heteroaryl), kde m představuje celé číslo 0 až 4, přičemž alkyl-, alkenyl-, aryl-, heteroaryl- a alkynylskupina jsou popřípadě substituovány 1 až 3 substituenty nezávisle zvolenými ze souboru sestávajícího z halogenu, kyanoskupiny, nitroskupiny, trifluormethylskupiny, azidoskupiny, -C(0)R²¹, -OC(O)R²¹, -NR²¹C(O)R²², -c(o)nr²¹r²², -nr²¹r²², hydroxyskupiny, alkylskupiny s 1 až 6 atomy uhlíku, alkoxyskupiny s 1 až 6 atomy uhlíku, arylskupiny se 6 až 10 atomy uhlíku a pěti- až desetičlenné heteroarylskupiny;

    R¹ představuje alfa-rozvětvenou alkyl-, alkenyl-, alkynyl-, alkoxyalkyl- nebo alkylthioalkylskupinu, z nichž každá obsahuje 3 až 8 atomů uhlíku a je popřípadě substituována jednou nebo více hydroxyskupinami; cykloalkylalkylskupinu s 5 až 8 atomy uhlíku v cykloalkylové části, přičemž alkylová část je alfa-rozvětvená a obsahuje 2 až 5 atomů uhlíku; cykloalkylskupinu se 3 až 8 atomy uhlíku nebo cykloalkenylskupinu s 5 až 8 atomy uhlíku, z nichž každá je popřípadě substituována methylskupinou nebo jednou nebo více hydroxyskupinami nebo jednou nebo více alkylskupinami s 1 až 4 atomy uhlíku

    131 nebo atomy halogenu; nebo tří- až šestičlenný heterocyklický kruh obsahující kyslík nebo síru, který může být nasycený nebo zcela nebo zčásti nenasycený a může být popřípadě substituován jednou nebo více alkylskupinami s 1 až 4 atomy uhlíku nebo atomy halogenu; nebo

    R¹ představuje fenylskupinu, která je popřípadě substituována alespoň jedním substituentem zvoleným ze souboru sestávajícího z alkylskupiny s 1 až 4 atomy uhlíku, alkoxyskupiny s 1 až 4 atomy uhlíku a alkylthioskupiny s 1 až 4 atomy uhlíku, atomů halogenu, hydroxyskupiny, trifluormethylskupiny a kyanoskupiny; nebo

    R¹ může představovat skupinu obecného vzorce a kde

    X představuje kyslík, síru nebo skupinu -CH₂-;

    a, b, c a d představuje každý nezávisle celé číslo 0 až 2, přičemž součet a+b+c+dje menší nebo roven 5;

    nebo

    1 >94

    R představuje skupinu obecného vzorce CH₂R, kde

    R²⁴ představuje vodík, alkylskupinu se 2 až 8 atomy uhlíku, alkenylskupinu se 2 až 8 atomy uhlíku, alkynylskupinu se 2 až 8 atomy uhlíku, alkoxyalkyl132 nebo alkylthioalkylskupinu vždy s 1 až 6 atomy uhlíku v každé z alifatických částí, přičemž kterákoliv z uvedených alkyl-, alkoxy-, alkenylnebo alkynylskupin může být substituována jednou nebo více hydroxyskupinami nebo jedním nebo více atomy halogenu; nebo cykloalkylskupinu se 3 až 8 atomy uhlíku nebo cykloalkenylskupinu s 5 až 8 atomy uhlíku, z nichž každá může být popřípadě substituována methylskupinou nebo jednou nebo více alkylskupinami s 1 až 4 atomy uhlíku nebo atomy halogenu; nebo tří- až šestičlenný heterocyklický kruh obsahující kyslík nebo síru, který může být nasycený nebo zcela nebo zčásti nenasycený a může být popřípadě substituován jednou nebo více alkylskupinami s 1 až 4 atomy uhlíku nebo atomy halogenu; nebo skupinu SR²³, kde R²³ představuje alkylskupinu s 1 až 8 atomy uhlíku, alkenylskupinu se 2 až 8 atomy uhlíku, alkynylskupinu se 2 až 8 atomy uhlíku, cykloalkylskupinu se 3 až 8 atomy uhlíku, cykloalkenylskupinu s 5 až 8 atomy uhlíku, fenylskupinu nebo substituovanou fenylskupinu, kde substituentem je alkylskupina s 1 až 4 atomy uhlíku, alkoxyskupina s 1 až 4 atomy uhlíku nebo halogen, nebo tří- až šestičlenný heterocyklický kruh obsahující kyslík nebo síru, který může být nasycený nebo zcela nebo zčásti nenasycený a může být popřípadě substituován jednou nebo více alkylskupinami s 1 až 4 atomy uhlíku nebo atomy halogenu; a o

    R představuje vodík nebo hydroxyskupinu;

    představuje vodík, hydroxyskupinu nebo skupinu OCH₃

    133

    R⁴ představuje vodík, skupinu -C(O)R⁹, -C(O)OR⁹,

    -C(O)NR⁹R¹⁰ nebo chránící skupinu hydroxyskupiny;

    R⁵ představuje skupinu vzorce -SR⁸, -(CH2)_nC(O)R⁸, kde n představuje číslo 0 nebo 1, alkylskupinu s 1 až 10 atomy uhlíku, alkenylskupinu se 2 až 10 atomy uhlíku, alkynylskupinu se 2 až 10 atomy uhlíku, skupinu -(CH₂)_m-aryl se 6 až 10 atomy uhlíku v arylové části nebo -(01^)^,-( pěti- až desetičlenný heteroaryl), kde m představuje celé číslo 0 až 4, přičemž výše uvedené skupiny R⁵ jsou popřípadě substituovány jednou až třemi skupinami R¹⁶;

    R a R představuje každý nezávisle vodík, hydroxyskupinu, alkoxyskupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, alkylskupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, alkenylskupinu se 2 až 6 atomy uhlíku, alkynylskupinu se 2 až 6 atomy uhlíku nebo skupinu -(CH₂)_m-aryl se 6 až 10 atomy uhlíku v arylové části nebo -(CH₂)_m-(pěti- až desetičlenný heteroaryl), kde m představuje celé číslo 0 až 4;

    g

    R představuje vždy nezávisle vodík, alkylskupinu s 1 až 10 atomy uhlíku, alkenylskupinu se 2 až 10 atomy uhlíku, alkynylskupinu se 2 až 10 atomy uhlíku, skupinu -(CH₂)gCR¹¹R¹²(CH2)rNR¹³R¹⁴, kde q a r představují každý nezávisle celé číslo 0 až 3, přičemž však q a r nepředstavují oba číslo 0, -(CH2)_m-aryl ^{se 6} až ¹⁰ atomy uhlíku v arylové části nebo -(CH₂)_m-(pěti- až desetičlenný heteroaryl), kde m představuje celé číslo 0 až 4, přičemž

    Q výše uvedené skupiny R , kromě vodíku, jsou popřípadě substituovány jednou až třemi skupinami R¹⁶; nebo

    134 • · · · · · · ··· ·· · · · ······· · · ·· · je-li ve skupině -CH₂NR⁸R¹⁵, mohou být R¹⁵ a R⁸ brány dohromady za vzniku čtyř- až desetičlenného monocyklického nebo polycyklického nasyceného kruhu nebo pěti- až desetičlenného heteroarylového kruhu, přičemž nasycený kruh a heteroarylový kruh kromě dusíku, k němuž jsou R a R° vázány, popřípadě obsahují 1 nebo 2 heteroatomy zvolené z kyslíku, o

    síry a skupiny -N(R )-, přičemž nasycený kruh popřípadě obsahuje jednu nebo dvě dvojné nebo trojné vazby uhlík-uhlík, a přičemž nasycený a heteroarylový kruh jsou popřípadě substituovány 1 až 3 skupinami R¹⁶;

    R⁹ a R¹⁰ představuje každý nezávisle vodík nebo alkylskupinu s 1 až 6 atomy uhlíku;

    Ί π η 2 n 14

    R , R , R-^lj a R jsou vždy nezávisle zvoleny ze souboru sestávajícího z vodíku, alkylskupiny s 1 až 10 atomy uhlíku, skupiny -(CH₂)_m-aryl se 6 až 10 atomy uhlíku v arylové části a -(CH₂)_m-(pěti- až desetičlenný heteroaryl), kde m představuje celé číslo 0 až 4, přičemž skupiny ve významu R¹¹, R¹², R¹³ a R¹⁴, kromě vodíku, jsou popřípadě substituovány 1 až 3 skupinami R¹⁶; nebo

    R¹¹ a R¹³ jsou brány dohromady za vzniku skupiny -(CH₂)_p, kde p představuje celé číslo 0 až 3, tak že vzniká čtyř- až sedmičlenný nasycený kruh, který popřípadě obsahuje jednu nebo dvě dvojné nebo trojné vazby uhlík-uhlík; nebo

    R¹³ a R¹⁴ jsou brány dohromady za vzniku čtyř- až desetičlenného monocyklického nebo polycyklického nasyceného kruhu nebo pěti- až desetičlenného heteroarylového kruhu, přičemž nasycený kruh

    135 a heteroarylový kruh kromě dusíku, k němuž jsou R¹³ a R¹⁴ vázány, popřípadě obsahují 1 nebo 2 heteroatomy zvolené z kyslíku, síry a skupiny -N(R⁸)-, přičemž nasycený kruh popřípadě obsahuje jednu nebo dvě dvojné nebo trojné vazby uhlík-uhlík, a přičemž nasycený a heteroarylový kruh jsou popřípadě substituovány 1 až 3 skupinami R¹⁶;

    *15

    R představuje vodík, alkylskupinu s 1 až 10 atomy uhlíku, alkenylskupinu se 2 až 10 atomy uhlíku nebo alkynylskupinu se 2 až 10 atomy uhlíku, přičemž tyto skupiny ve významu R¹⁵ jsou popřípadě substituovány 1 až 3 substituenty nezávisle zvolenými z

    Q halogenu a skupiny -OR ;

    R je vždy nezávisle zvolen ze souboru sestávajícího z halogenu, kyanoskupiny, nitroskupiny, trifluorΊ 7 methylskupiny, azidoskupiny, skupiny -C(O)R ,

    -C(O)OR¹⁷, -C(O)OR¹⁷, -OC(O)OR¹⁷, -NR⁶C(O)R⁷,

    -C(O)NR⁶R⁷, -NR⁶R⁷, hydroxyskupiny, alkylskupiny s

    1 až 6 atomy uhlíku, alkoxyskupiny s 1 až 6 atomy uhlíku, skupiny -(CH₂)_m-aryl se 6 až 10 atomy uhlíku v arylové části a -(CH₂)_m-(pěti- až desetičlenný heteroaryl), kde m představuje celé číslo 0 až 4, přičemž arylový a heteroarylový substituent je popřípadě substituován 1 nebo 2 substituenty nezávisle zvolenými ze souboru sestávajícího z halogenu, kyanoskupiny, nitroskupiny, trifluorΊ 7 methylskupiny, azidoskupiny, skupiny -C(O)R , -C(O)OR¹⁷, -C(O)OR¹⁷, -OC(O)OR¹⁷, -NR⁶C(O)R⁷, -C(O)NR⁶R⁷, -NR⁶R⁷, hydroxyskupiny, alkylskupiny s 1 až 6 atomy uhlíku a alkoxyskupiny s 1 až 6 atomy uhlíku;

    136

    R¹⁷ je vždy nezávisle zvolen ze souboru sestávajícího z vodíku, alkylskupiny s 1 až 10 atomy uhlíku, alkenylskupiny se 2 až 10 atomy uhlíku, alkynylskupiny se 2 až 10 atomy uhlíku a skupiny -(CH₂)_m-aryl se 6 až 10 atomy uhlíku v arylové části a -(CH₂)_m-(pěti- až desetičlenný heteroaryl), kde m předQ stavuje celé číslo 0 až 4, přičemž R nepředstavuje vodík, když R¹⁹ představuje skupinu -CH₂S(O)_nR⁸;

    R představuje hydroxyskupinu;

    R¹⁹ představuje alkylskupinu s 1 až 10 atomy uhlíku, alkenylskupinu se 2 až 10 atomy uhlíku, alkynylskupinu se 2 až 10 atomy uhlíku, kyanoskupinu, skupinu -CH₂S(O)_nR⁸, kde n představuje celé číslo 0 až 2, -CH2OR⁸, -CH2N(OR⁹)R⁸, -CH₂NR⁸R¹⁵,

    -(CH₂)_m-aryl se 6 až 10 atomy uhlíku v arylové části a -(CH₂)_m-(pěti- až desetičlenný heteroaryl), kde m představuje celé číslo 0 až 4, přičemž

    -iq skupiny ve významu R jsou popřípadě substituovány 1 až 3 skupinami R¹⁶; nebo
15. 18 IQ

    R a R jsou braný dohromady za vzniku oxazolylového kruhu obecného vzorce ^:N

    R²¹ a R²² představuje každý nezávisle vodík, hydroxyskupinu, alkoxyskupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, alkylskupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, alkenylskupinu se 2 až 6 atomy uhlíku, skupinu -(CH₂)_m-aryl se 6 až 10 atomy uhlíku v arylové části a -(CH₂)_m-(pěti- až desetičlenný • · 9 · ·· 9 • · heteroaryl), kde m představuje celé číslo 0 až 4, nebo alkylylskupinu se 2 až 10 atomy uhlíku;

    a jejich farmaceuticky vhodné soli.