CZ146394A3 - Multilayer materials - Google Patents

Description

Vynález se týká kompozitních materiálů pro LTologické léčebné použití, které jsou schopné udržovat podstatně lépe vodnou vrstvu na povrchu. Vynález se také týká výroby těchto materiálů z materiálů, které jsou vyhovujícím způsobem masivní, ale nezadržují dostatečně vodnou vrstvu, ř-lateriály a způsob podle vynálezu jsou vhodné zejména pro výrobu očních pomůcek, např. kontaktních čoček.

Dosavadní stav techniky

Existuje mnoho použití materiálů, u nichž je žádoucí zadržení tenkého povlaku vodné kapaliny. Tak například je zadržení vodné kapalné vrstvy užitečné pro mazání katétrů, zadržení vodné kapalné vrstvy může omezit rozklad bílkovin na povrchu kardiostimulátorů a umělých cévních náhrad nebo zadržení vodné kapalné vrstvy může zabránit usazování se bakterií na povrchu, protože se bakterie nemohou řádně zachytit. V jiném ohledu je důležitý snadný pohyb očního víčka přes kontaktní čočka pro komfort nositele. Tento kluzný pohyb je usnadněn přítomností kontinuální vratvy slzné kapaliny na'· kontaktní čočce, vrstvy, která maže styčnou plochu mezi tkání a čočkou. Klinické testy však ukázaly, že běžně dostupné kontaktní čočky částečně vyschnou mezi mrkáním, čímž se zvyšuje tření mezi očním víčkem a čočkou. Zvýšené tření má za následek bolestivost očí. Protože průměrná doba mezi mrknutími je přibližně 12 sekund, bylo by výhodné vyrobit smáčivé a biokompatibilní kontaktní čočky, které by byly schopné udržet kontinuální vrstvu slzné kapaliny více než 12 sekund. Běžné biologické léčebné materiály nesplňují tento úkol. Například kontaktní čočky Vyrobené z vysoce bobtnaného polymeru pHEMA (poly(hydroxyethylmetakrylát)) udrží takovou slznou vrstvu pouze přibližně 5 sekund.

Materiály se smáčivými a biokompatibilními povrchy jsou tedy vysoce žádoucí pro mnoho použití. Smáčivost materiálů je značně závislá na chemickém složení ipovrchu materiálu. Zejména schopnost povrchu udržet kontinuální vrstvu vodného roztoku, jako slzné kapaliny, je ovlivněna složením povrchu materiálu. Dřívější pokusy vyřešit problém smáčivosti v oblasti očí byly založeny na výrobě hydrofilních materiálů. Například ve snaze připravit smáčivé měkké kontaktní čočky byly vyrobeny silikonové elastomery se zavěšenými epoxyskupinarti zesítěním epoxidovaných silikonových sloučenin (francouzský patent FR 2 622 201, tf.M.Frances a G.Wajs). Elastomery se staly smáčivé naroubováním kyseliny glukuronové na epoxyskupiny. Nevýhoda inkorporování hydrofilních látek do polymerů syntézou ve hmotě spočívá v tom, že -optimální vyváženost optických vlastností (např. průhlednost a index lomu), mechanických vlastností (např. pevnost, tvrdost, prostupnost pro plyny a pružnost) a zpracovatelnosti získaných materiálů bude horší než obvyklých materiálů a nemusí vyhovovat použití. Inkorporace hydrofilních monomerů nevyhovuje zlepšení smáčivosti čoček na bázi fluorovaných polymerů nebo akrylátů.

Ve snaze vyrobit tvrdé čočky, které by byly kompatibilní s rohovkou a oční kapalinou byly dextranestermonovinylové sloučeniny kopolymerovány s různými akryláty (japonský patent JP 63/309914, H.Kitaguni a spol.). Dextran/methylmethakrylátové kopolymery byly připraveny roubovací polymerací a poskytly smáčivé kontaktní čočky (Y.Onishi a spol. v Contemp. Top. Polym. Sci. 4,149 (1984)). Příprava kopolymei rů dextranesterů metodami polymerace ve hmotě poskytuje omezený rozsah pro zlepšení smáčivosti kontaktních, čoček obecně. Nevýhoda inkorporování hydrofilních sloučenin do polymerů syntézou ve hmotě spočívá v tom, že optické vlastnosti (např. průhlednost a index lomu), mechanické vlastnosti (např. pevnost, tvrdost, propustnost pro plyny a pružnost) a zpracovatelnost materiálu nemohou být nezávisle co nejlépe využity.

V GB 2 163 436 (Halpern) byla popsána metoda modifikace povrchu kontaktních čoček. Podle této metody se čočka potáhne glycidem, který se pak zesítí bučí kovalentně polyisokyanátem nebo elektrostaticky dvojmocným kationem. Tímto zůsobem se získá zesítěný povlak, který není kovalentně vázán na čočku a rozvrství se, když na něj působí střihová síla, například očním víčkem.

Alternativní přístup byl popsán ve WO 90/04609 (Sepracor). Polymerní substráty, zejména polymerní membrány, které mají na koncích svých polymerních řetězců reaktivní skupiny, jako hydroxylové skupiny nebo aminoskupiny, se nechají reagovat s polyfunkční vazebnou částí, která má koncové skupiny,jako je epoxyskupina, karbonylová skupina, karboxyskupina, aminoskupina, halogen, hydroxyskupina, sulfonylhalogenid, acylhalogenid, isokyanatoskupina nebo jejich kombinace, které jsou zase vázány s ligandem jako je hydroxyethylcelulosa nebo dextran. Protože molekulová hmotnost polymerního řetězce v substrátu je vysoká, hustota konců řetězce, zejména na povrchu, bude nízká a proto hustota roubovaných polysácharidových řetězců bude nízká.

Použití dextranu a jiných glycidů pro modifikaci povrchu polymerů bylo též popsáno ve WO 83/03977, avšak v tomto případě je vazební částí silan a předměty, které mají být upraveny, jako kontaktní čočky, nejsou uvedeny.

Dále se známý stav týká modifikace povrchů kontaktních čoček (US 5 080 924) nebo očních implantátů (WO 93/03776), při které se aminoskupiny na jejich povrchu nechají reagovat s dialdehydy a pak se kondenzují s pólysacharidy. Reakcí aldehydu s hydroxylovými skupinami polysacharidu se však získá ketalová vazba labilní na kyseliny.

Všechny shora uvedené metody vyžadují přítomnost předmětu s chemicky reaktivní skupinou vhodnou pro zamýšlenou kovalentní reakci. Mnoho materiálů zajímavých pro oční aplikace -a. pro implantovatelné pomůcky z biologických materiálů neobsahuje vhodné reaktivní povrchové skupiny, například kontaktní čočky na bázi silikonů a polytetrafluoethylenové cévní náhrady. Vynález také zahrhuje způsoby aktivace povrchu pomůcek, přičemž tyto způsoby jsou obecně použitelné, takže povrch libovolného materiálu s vhodnými masívními vlastnostmi může být přeměněn tak, aby byl schopen přijmout kovalentní imobilizaci povlaku, který je schopen vysoce zadržovat vodné vrstvy. Při tomto provedení vynálezu je povrch polymerního materiálu aktivován s výhodou metodou úpravy povrchu plynným plazmatem (doutnávým výbojem).

Je známa řada technik pro úpravu povrchu polymerních materiálů: koronový výboj, zpracování plamenem, leptání kyselinou a mnoho dalších metod určených k provedení chemické modifikace povrchu. K nevýhodám těchto technik patří použití nebo výroba nebezpečných chemikálií, často velká hloubka zásahu, nestejnoměrnost úpravy při mikroskopickém pohledu a často silné leptání a tvorba jamek, což vede ke změnám v topografii povrchu. Důležitá je hloubka úpravy, protože u čirých materiálů jako jsou ty, které jsou zapotřebí pro čočky, je optická čirost a hladkost povrchu ovlivněna po příliš drsné úpravě.

Úprava polymerních povrchů plynnými plazmaty zajišťuje výhody velmi nízké hloubky úpravy a stejnoměrnosti v mikroskopickém měřítku. Plynné plazma (známé též jako doutnávý výboj) vzniká elektrickým výbojem v plynné atmosféře za sníženého tlaku (ve vakuu). Vytvoří se stabilní, částečně ionizovaný plyn, který může být použit pro provádění reakcí na povrchu substrátu, protdže plynné plazma aktivuje i chemické sloučeniny, které jsou nereaktivní za normálních podmínek. Intenzita úpravy povrchu je obvykle poměrně silná a přece je hloubka průniku úpravy plynným plazmatem velni nízká, řádově 5 až 50 nanometrů, při intenzitě úpravy dostatečné pro užitečnou modifikaci povrchu. Topografie povrchu a optická čirost se nezmění, pokud vystavení působě ní plazmatu je provedeno po časová období značně vyšší než je čas potřebný k dosažení žádoucí chemické modifikace povrchu. Zde dochází proto k výrazně menší změně vlastností základního materiálu než u technologií alternativních úprav.

Techniky plynného plazmatu lze rozdělit do dvou skupin. V prvé skupině, obecně nazývané plazmová úprava povrchů, se povrch polymerního materiálu, který má být upraven (substrát) , vystaví působení plazmatu, vytvořenému v jedné nebo více anorganických párách nebo některých vybraných organických párách, a úprava plazmatem způsobí nahražení některých původních chemických skupin na povrchu polymeru jiný mi, novými skupinami, které jsou dodány z plazmového plynu. Například plazmová úprava povrchu pólytetrafluorethylénu v amoniakálním plazmatu vede k odstranění některých z povrchových atomů fluoru rozštěpením vazby C-F a k inkorporaci do modifikované povrchové vrstvy aminoskupin vytvořením vaz by C-N.Plazmová úprava povrchu ve vhodné páře jako amoniaku oxidu uhličitém nebo ve vodní páře může být proto použita k umístění na povrchu libovolného polymerního materiálu reaktivních chemických skupin, jako aminových skupin, karbo xylových skupin nebo hydroxylových skupin, vhodných pro následující kovalentní imobilizaci různých molekul.

Druhý typ plazmové techniky je obvykle nazýván plazmová polymerace a vzniká, když se vytvoří výboj ve většině organických par. Na rozdíl od plazmové úpravy povrchu, při které se přidá méně než jedna vrstva nového materiálu, těch· nika plazmové polymerace vede k tvorbě filmových povlaků, které mohou být několik mikrometrů tlusté a mohou zcela zakrýt substrát.

Plazmové polymery jsou též kovalentně vázány na podkla dový substrát. Kovalentní připojení plazmového povlaku k zá kladnímu materiálu zajišťuje, aby se plazmový polymer neodloučil. Dále jsou plazmové polymery vysoce zesítěné a neobsahují fragmenty o nízké molekulové hmotnosti, které by moh ly migrovat do tělesných tkání nebo kapalin.

Vhodnou volbou páry monomeru a podmínek plazmatu lze připravit povlaky plazmového polymeru, které obsahují specifické, chemicky reaktivní skupiny, vhodné též pro následující chemické připojení různých molekul na povrch. Podle vynálezu může být povrch polymerního materiálu, který nemá vhodné reaktivní skupiny, aktivován plazmovou úpravou povrchu, plazmovou polymerací nebo plazmovou polymerací , po které následuje dodatečně plazmová úprava povrchu.

Podstata vynálezu

Předmětem vynálezu je nový kompozitní materiál, zejména biologická léčebná pomůcka, např. oční pomůcka, jako kontaktní čočky, s jedním nebo několika smáčivými povrchy schopnými udržet na sobě kontinuální vrstvu vodné kapaliny, vyznačující se tím, že kompozitní materiál obsahuje glycid, který je kovalentně vázán hydrolyticky stabilní vazbou s plazmovým povrchem připraveným na základním materiálu. Plazmový povrch upravený na podkladovém nebo základním mate riálu podle vynálezu zahrnuje buč plazmatem upravený nebo modifikovaný povrch na podkladovém materiálu nebo povlak plazmového polymeru na podkladovém materiálu. Podkladový materiál je vybrán pro své vlastnosti jako mechanickou pevnost, pružnost, propustnost pro plyny, optickou čirost, aby vyhovoval předpokládanému použití kompozitního materiálu.

Podle druhého význaku je předmětem vynálezu biologický léčebný produkt, který zajišťuje nositeli vyšší komfort, přičemž tento produkt sestává ze základního materiálu a hydrofilního povlaku podle prvého význaku vynálezu. Kydrofilní povlak je tvořen glycidem kovalentně připojeným na plazmový povrch upravený na základním materiálu, např. tenký, plně krycí povlak plazmového polymeru.

Podle dalšího význaku je předmětem vynálezu kompozitní materiál, zejména biologická léčebná pomůcka, např. oční pomůcka, jako kontaktní čočky, s jedním nebo několika smáčivými povrchy schopnými na sobě udržet kontinuální vrstvu vodné kapaliny, který se vyznačuje tím, že kompozitní materiál obsahuje glycid, který je kovalentně vázán hydrolyticky stabilní vazbou na reaktivní skupiny původně přítomné v základním materiálu a na povrchu biologické léčebné pomůcky.

Podle těchto význaků vynálezu je glycid vázán na reaktivní skupiny bud přímo nebo přes oligofunkční sloučeninu, která má jednu nebo několik funkčních skupin schopných chemicky reagovat s uvedenými reaktivními skupinami a která má nejméně jednu další funkční skupinu schopnou chemicky reagovat s glycidem pro získání aktivovaného povrchu.

Podle ještě dalšího význaku je předmětem vynálezu způsob výroby smáčivého kompozitního materiálu, zejména biologické léčebné pomůcky např. oční pomůcky, přičemž tento způsob sestává z následujících operací:

1. nekompožitní biologická léčebná pomůcka se ve své po žadované konečné formě vystaví nízkotlakému plazmatu v páře nejméně jedné organické nebo/a anorganické sloučeniny za pod mínek, při kterých se na žádaný, povrch(y) podkladového^materiálu uloží tenký film obsahující reaktivní skupiny, s

2. popřípadě se uvedené reaktivní skupiny nechají reagovat s aktivační skupinou nebo/a s oligofunkční sloučeninou, která má jednu nebo několik funkčních skupin schopných chemicky reagovat s uvedenými reaktivními skupinami nebo s aktivovanými reaktivními skupinami a která .má nejméně jednu další funkční skupinu schopnou chemicky reagovat s glycidem k vytvoření aktivovaného povrchu,

3. popřípadě se glycid zpracuje reakčním činidlem, které modifikuje uvedený glycid tak, že je schopen reagovat s reaktivními nebo funkčními skupinami povrchu,

4. reaktivní skupiny nebo funkční skupiny se nechají reagovat s glycidem,

5. na glycid imobilizovaný na povrchu se popřípadě působí reakčním činidlem za účelem stabilizace vazby mezi glycidem a povrchem.

Výsledný materiál se s výhodou promyje a vhodně upraví pro použití.

Podle ještě dalšího význaku je předmětem vynálezu způsob výroby smáčivého kompozitního materiálu, zejména biologické léčebné pomůcky např. oční pomůcky, který mé reaktivní skupiny původně (a priori) přítomné v základním materiálu, přičemž tento způsob sestává z následující operace (následujících operací)*

- reaktivní skupiny původně přítomné v základním materiálunekompožitní biologické léčebné pomůcky -v· jeho požadované konečné formě se nechají popřípadě reagovat s aktivační skupinou nebo/a s oligofunkční sloučeninou, která má jednu nebo několik funkčních skupin schopných chemicky reagovat s glycidem k vytvoření aktivovaného povrchu.

- na glycid se popřípadě působí reakčním činidlem, které modifikuje tento glycid tak, že je schopen reagovat s reaktivními nebo funkčními skupinami povrchu,

- reaktivní nebo funkční skupiny se nechají reagovat s glycidem,

- na glycid zmobilizovaný na povrchu se popřípadě působí reakčním činidlem za účelem stabilizace vazby mezi glycidem a povrchem.

Vynález se tedy týká kompozitního materiálu, zejména biologické léčebné pomůcky, např. oční pomůcky, s výhodou kontaktní čočky, s jedním nebo několika smáčivými povrchy, schopnými udržet na sobě kontinuální vrstvu vodné kapaliny, přičemž kompozitní materiál sestává ze základního materiálu a hydrofilního povlaku, který se vyznačuje tím, že hydrofilní povlak je tvořen glycidem kovalentně připojeným k reak.-: tivním skupinám povrchu základního materiálu bučí přímo nebo přes funkční skupiny oligofunkční sloučeniny, přičemž tato oligofunkční sloučenina má zase funkční skupiny schopné reakce s uvedenými reaktivními skupinami na povrchu základního materiálu a s glycidem, přičemž uvedené reaktivní skupiny byly původně (a priori) přítomné v základním materiálu nebo tyto reaktivní skupiny byly připojeny na povrch základního materiálu shora definovanou plazmovou úpravou povrchu , jakož i způsobu výroby tohoto kompozitního materiálu.

Základním materiálem může být např. libovolný materiál obvykle používaný pro výrobu biologických léčebných pomůcek, např. kontaktních čoček, které nejsou samy o sobě hydrofilní. Takové materiály jsou odborníkům známé. Mohou to být například polysiloxany, fluorované (meth)akryláty nebo ekvivalentní fluorované komonomery odvozené např. od jiných polymerovatelných karboxylových kyselin, alkyl(meth)akrylaty nebo ekvivalentní alkylkomonomery odvozené od jiných polyme10 rovatelných karboxylových kyselin nebo fluorované polyolefiny, jako flourovaný ethylenpropylen, nebo tetrafluorethylen, s výhodou v kombinaci se specifickými dioxoly, jako s perfluor-2,2-dimethyl-l,3-dioxolem. Jako příklady vhodných základních materiálů lze uvést např. Heofocon, Pasifocon, Telefocon, Silafocon, Fluorsilfocon,Paflufocon, Silafocon, Elastofilcon, Fluorofocon nebo materiály na bázi Teflonu AF, jako Teflon AF 1600 nebo Teflon AF 2400, což jsou kopolymery přibližně 63 až 73 % mol perfluor-2,2-dimethyl-l,3-dioxolu a přibližně 37 až 27 % mol tetrafluorethylenu nebo přibližně 80 až 90 % mol perfluor-2,2-dimethyl-l,3-dioxolu a přibližně 20 až 10 % mol tetrafluorethylenu.

Základní materiál může být též např. materiál obvykle používaný pro výrobu biologických léčebných pomůcek, např. kontaktních čoček, které jsou samy o sobě :hydrof ilní, protože reaktivní skupiny, např. aminoskupiny nebo hydroxylové skupiny, byly již původně.přítomny v základním materiálu a proto též na povrchu biologické léčebné pomůcky z něj vyrobené. Takové materiály jsou odborníkům známé. Jako typické příklady lze uvést např. Polymacon, Tefilcon, Methafil-i con, Deltafilcon, Bufilcon, Phemfilcon, Ocufilcon, Focofilcon, Etafilcon, Hefilcon, Vifilcon, Tetrafilcon, Perfilcon, Droxifilcon, Dimefilcon, Isofilcon, Mafilcon nebo Atlafil-ϊ con. Většina těchto materiálů je na bázi hydroxyethylmethakrylátu (HEMA), avšak vhodné materiály mohou být též na bázi jiných monomerů nebo polymerů obsahujících reaktivní skupiny, např. hydroxylové skupiny nebo aminoskupiny, jako například polyvinylalkohol.·

Základním materiálem může být libovolný materiál přicházející do styku s krví, jaký se obvykle používá pro výrobu dialyzačních membrán, vaků na krevní konzervy, elektrod*· kardiostimulátorů nebo cévních náhrad. Základním ma11 teriálem může být polyurethan, polydimethylsiloxan, polyteΤΙΊ trafluorethylen, polyvxnylchlond nebo Dacron

I-limo to může být základní materiál také materiál na anorganické nebo kovové bázi s nebo bez vhodných reaktivních skupin, např. keramika, křemen nebo kovy, jako zlato, nebo jiné polymerní nebo nepolymerní substráty. Například pro im plantovatelné biologické léčebné pomůcky jsou velmi vhodné keramické materiály, s výhodou opatřené povlakem polysacharidu. Dále například pro biozenzory by měly vyhovovat podkladové materiály opatřené povlakem dextranu, protože lze od nich očekávat, že omezí nespecifické vazebné efekty, pokud je struktura povlaku dobře kontrolována. Biosenzory mohou vyžadovat polysacharidy na zlatě, křemenu nebo jiných nepolymerních substrátech.

Reaktivní skupiny, které byly původně (a priori) přítomné na povrchu základního materiálu nebo které byly přivedeny nebo připojeny na povrch základního materiálu plazmovou úpravou povrchu, jak shora uvedeno, mohou být zvoleny ze široké palety skupin dobře známých odborníkům. Jako typické příklady těchto skupin lze uvést např. hydroxylové skupiny, arainoskupiny, karboxylové skupiny, karbonylové sku piny, aldehydové skupiny, skupiny sulfonových kyselin, sulfonylchloridové skupiny, skupiny, které mohou být nahrazeny aminoskupinami nebo hydroxylovými skupinami, jako ha? logenové skupiny, nebo jejich směsi. Výhodné jsou aminoskupiny a hydroxylové skupiny.

Vhodné organické nebo anorganické sloučeniny pro operaci plazmové úpravy povrchu jsou například amoniak, vodní pára, oxid uhličitý, oxid .uhelnatý, vzácné plyny, např. argon, kyslík, ozon nebo vzduch, alkoholy, aminy nebo alkanony, s výhodou nižší alkanoly obsahujísi až Osm atomů uh líku, nižší alkylaminy obsahující až osm atomů uhlíku nebo nižší alkanony obsahující až osm atomu uhlíku, např. metha12 nol, ethanol, amoniak, methylamin, ethylamin, heptylamin nebo aceton nebo řada jiných sloučenin známých odborníkům v oboru plazmové úpravy povrchů. Do rozsahu vynálezu spadá též použití směsí shora uvedených sloučenin.

První operace ukládání povlaků tenkého filmu plazmového polymeru, obsahujících na svém povrchu reaktivní skupiny jako aminové skupiny nebo hydroxylové skupiny je podrobné popsána v mezinárodní patentové přihlášce PCT/AU89/OO22O (Griesser a spol.) přihlašovatelů této patentové přihlášky a v H.J. Griesser a R.C. Chatelier_yJournal of Applied Polymer Science: Applied Polymer Symposium 46, 361-384 (1990).

Vhodné aktivační sloučeniny pro případnou operaci 2 jsou například anhydridy nebo aktivované estery, jako 2,2,2-trifluorethansulfonylchlorid, p-toluensulfonylchlorid, kyanogenbromid nebo p-nitrofenylestery.

Vhodné oligofunkční sloučeniny pro případnou operaci 2 obsahují až čtyři funkční skupiny a jsou s výhodou bifunkční. Výhodné bifunkční sloučeniny pro operaci 2 jsou účelně epihalogenhydriny, bisoxirany nebo diisokyanáty. Typickými příklady jsou např. diglycidylether bisfenolu A, 1,3-butadiendiepoxid nebo diglycidylether 1,4-butandiolu. Tyto bifunkční sloučeniny dávají aktivovaný povrch se zavěšenými epoxyskupinami, halogenovými skupinami nebo isokyanatoskupinami. Vynález se však neomezuje na použití epoxyskupin, halogenových skupin nebo isokyanatoskupin jako funkčních skupin. Řada jiných oligofunkčních nebo bifunkčních sloučenin může zajistit potřebné kovalentní zesítění mezi povlakem bohatým na reaktivní skupiny, např. povlakem bohatým na hydroxylové skupiny nebo aminoskupiny, a glycidem. Jinými vhodnými bifunkčními sloučeninami jsou například diacylchloridy, ditosyláty, dihydrazidy a libovolné sloučeniny obsahující více než jednu funkční skupinu, která reaguje se shora definovanými reaktivními skupinami. Podle výhodného provedení vynálezu se používají epihalogenhydriny, bis-oxirany (diglycidylethery) nebo diisokyanáty jako oligofunkční sloučeniny. Je dále výhodné, že tyto oligofunkční sloučeniny nebo ve výhodném případě bifunkční sloučeniny mají rozdílnou reaktivitu vůči svým funkčním skupinám nebo vůči svým dvěma funkčním skupinám.

Vhodné epihalogenhydriny jsou například epichlorhydrin nebo methylepichlorhydrin.

Jedna skupina bis-oxiranových sloučenin zahrnuje diglycidylové sloučeniny obecného vzorce I

ve kterém D je dvoumocný organický zbytek a ve kterém každá z glycidyloxyskupin je kovalentně vázána na uhlíkový atom zbytku D. Sloučeniny obecného vzorce I jsou s výhodou polyglycidylethery nebo estery karboxylových kyselin.

Organický zbytek D může být alifatický, heterocyklický, aromatický nebo aralifatický zbytek, který je vázán na glycidylový kyslík přímo nebo přes karbonylovou skupinu.

Podle jednoho výhodného provedení je D alifatický zbytek. Zejména vhodné zbytky zahrnují alkylenový zbytek obsahující až 25 atomů uhlíku nebo tento alkylenový zbytek přerušený jedním nebo několika heteroatomy, jako kyslíkem, nebo cyklohexylenový zbytek. Výhodněji je Ď alkylenový zbytek se 2 až 6 atomy uhlíku nebo -C₂-C₄-alkylen(O-C₂-C₄-alkylen)p kde p je číslo o hodnotě 1 až 81 Také zvláště výhodné jsou shora uvedené alifatické zbytky zakončené karbonylovými sku14 pinami k vytvoření odpovídajícího diglycidylkarboxylátového esteru .

Podle jiného výhodného provedení je D aromatický zbytek. Zejména vhodné aromatické zbytky zahrnují fenylový zbytek, bifenylový zbytek, fenyl-nižší alkylen-fenylový zbytek, feny loxy feny lovy zbytek nebo fenylsulfonylfenylový zbytek, které jsou dále nesubstituované nebo substituované nižší alkylovou skupinou, nižší alkoxyskupinou nebo halogenem.

Výraz nižší, kdykoliv je použit v souvislosti s vynálezem a pokud není definován jinak, definuje skupiny, které obsahují až sedm atomů uhlíku, s výhodou skupiny, které obsahují až čtyři atomy uhlíku. Tedy pro ilustraci např. nižší alkylová skupina je alkylová skupina obsahující až 7 atomů uhlíku, jako methylová skupina, ethylová skupina, propylová skupina, butylová skupina nebo hexylová skupina, a nižší alkoxyskupina je alkoxyskupina obsahující až 7 atomů uhlíku, jako methoxyskupina, ethoxyskupina, butoxyskupina nebo heptyloxyskupina.

Jinou skupinu bis-oxiranových sloučenin tvoří polyglycidylové sloučeniny obecného vzorce II ve kterém E je dvoumocný organický zbytek a ve kterém každý z glycidylových. zbytků je kovalentně vázán na atcmxlusíku nebo uhlíku zbytku E. E je s výhodou alifatický, aromatický, heterocyklický nebo aralifatický zbytek, jak bylo shora definováno pro zbytek D.

Podle výhodného provedení je E dvoumocný hydantoinový zbytek, který je vázán na glycidylové skupiny přes přísluš15 né atomy dusíku jádra, a uvedený hydantoin je jinak nesub stituován nebo substituován nižší alkylovou skupinou.

V alternativním výhodném provedení je E alkylenový zbytek obsahující až 6 atomů uhlíku.

Třetí skupinu bis-oxiranových sloučenin tvoří sloučeniny obecného vzorce III

CH₂ ¹ CH— (CR₂ fer~“ * CH₂

V \/ ^(DI) ve kterém m znamená číslo o hodnotě 0, 1 nebo 2 a každý ze substituentů R znamená nezávisle na sobě atom vodíku nebo nižší alkylovou skupinu. .

Je možno též použít směsi shora uvedených bis-oxiranů obecných vzorců I, II a III. Vhodné bis-oxirany, z nichž vět šina je snadno dostupná a všechny jsou známé a které mohou být použity podle vynálezu, byly popsány např. v US patentu 4 598 122.

Vhodné biá-oxirany jsou např. diglycidylether bisfenolu A, 1,3-butadiendiepoxid nebo diglycidylether 1,4-butandiolu, divinylbenzendioxid, diglycidylether, limonendioxid, vinylcyklohexendioxid, diglycidylether bisfenolu F, 3,4-epoxycyklohexylmethyl-3,4-epoxycyklohexankarboxylát, diglycidylester kyseliny ftalové, diglycidylanilin nebo oligoethylenoxiddiglycidylethery, jako di( ethylenglykol) diglycidylether, tetra(ethylenglycol)diglycidylether nebo okta(ethylenglykol)diglycidylether. '

Vhodné diisokyanáty jsou obvykle aromatické, alifatické nebo cykloalifatické diisokyanáty nebo jejich směsi. Je16 jich aromatickou částí je s výhodou fenylová skupina, naftylová skupina nebo anthrylová skupina, které jsou nesubstituované nebo substituované alkylovou skupinou obsahující až čtyři atomy uhlíku, alkoxyskupinou obsahující až čtyři atomy uhlíku nebo atomem halogenu, s výhodou chloru , přičemž dvě aromatické části mohou být spojeny etherovou vazbou nebo alkylenovou skupinou obsahující až čtyři atomy uhlíku, přičemž jejich alifatická část je s výhodou alkylová skupina obsahující až 10 atomů uhlíku, jejich cykloalifatická část je s výhodou cykloalkylová skupina nebo bicykloalkylová skupina obsahující až 6 atomů uhlíku v každém cykloalkylovém kruhu.

Jako příklady uvedených diisokyanátů je možno jmenovat toluen-2,4-diisokyanát, toluen-2,6-diisokyanát, isoforondiisokyanát, ethylendiisokyanát, ethylidendiisokyanát, propylen-1,2-diisokyanát, cyklohexylen-l,2-diisokyanát, cyklohexylen-l,4-diisokyanát, m-fenylen-1,2-diisokyanát, 3,3'-difenyl-4,4'-bifenylendiisokyanát, 4,4'-bifenylendiisokyanát,

4,4'-difenylmethandiisokyanát, 3,3'-dichlor-4,4'-bifenylendiisokyanát, 4,4'-difenyldiisokyanát, 1,6-hexamethylendiisokyanát, 2,2,4-trimethylhexamethylendiisokyanát, 1,4-tetramethylendiisokyanát, 1,10-dekamethylendiisokyanát, kumen-2,4-diisokyanát, 1,5-naftalendiisokyanát, meťhylendicykloί hexyldiisokyanát, 1,4-cyklohexylendiisokyanát, p-tetrame| thylxylylendiisokyanát, p-fenylen-l,4-diisokyanát, 4-methoI xy-1,3-fenylendiisokyanát, 4-chlor-l,3-fenylendiisokyanát,

4-brom-l,3-fenylendiisokyanát, 4-ethoxy-l,3-fenylendiisokyanát, 2,4-dimethyl-l,3-fenylendiisokyanát, 5,6-dimethylI -1,3-fenylendiisokyanát, 2,4-diisokyanatodifenylether, 4,4'-diisokyanatodifenylether, benzidindiisokyanát, 4,6-dime thy1-1,3-fenylendiisokyanát, 9,10-anthracendiisokyanát, 4,4 i -diisokyanatodibenzyl, 3,3'-dimethyl-4,4'-diisokyanatodife| nylmethan, 2,6-dimethyl-4,4'-diisokyanatodifenyl, 2,4-diisof kyanatostilben, 3,3'-dimethoxy-4,4'-diisokyanatodifenyl, 1,4-anthracendiisokyanát, 1,8-naftalendiisokyanát, 1,3-bis-isokyanatomethylcyklohexan nebo 4,4'-(dicyklohexyl)methandiiso17 kyanát.

Výhodné jsou ty diisokyanáty, které mají rozdílnou reaktivitu vzhledem ke svým dvěma skupinám NCO, jako isoforon diisokyanát, 2,4-toluendiisokyanát nebo 2,2,4-trimethylhexa methylendiisokyanát.

Vhodnými glycidy podle vynálezu jsou přírodní produkty, modifikované glycidy a syntetické glycidy. Jako příklady pro tyto skupiny glycidů je možno jmenovat cukry, jako monosacharidy, disacharidy a oligosacharidy, cyklické oligosacharidy, lineární polysacharidy, at homopolysacharidy nebo heteropolysacharidy, rozvětvené polysacharidy, segmentované polysacharidy, lipopolysacharidy, glykoproteiny a ·.’· proteoglykany. Modifikované produkty nebo syntetické produk ty mohou být modifikovány např. oxidací, etherifikací nebo esterifikací, mohou dále obsahovat funkční skupiny jako aldehydové skupiny, acetalové skupiny, ketalové skupiny, acylaminóskupiny, s výhodou acetylaminoskupiny, anhydroskupiny nebo laktonové skupiny. Mohou dále obsahovat skupiny, které mohou být nabity, jako -NH₂, -COOH, -OSO₃H nebo -0P(0)(0H)₂.

Příklady vhodných glycidů jsou odborníkům známé a mohou být nalezeny v běžných učebnicích nebo monografiích. Následující seznam je uveden výhradně jako příklad a nemá za účel omezovat vynález.

Vhodné cukry jsou např. glukosamin, galaktosamin, neuraminová kyselina, muraminová kyselina, sialinová kyselina, L- fuktosa, arabinosa, xylosa, glukuronová kyselina, glukonová kyselina nebo levoglukosan.

Vhodné oligosacharidy jsou hapř. laktosa, maltosa, cellobiosa, chitohexanosa, trehalosa, isomaltulosa, leukrosa.

Vhodné polysacharidy a deriváty jsou např. hyaluronová kyselina, deacylovaná hyaluronová kyselina, chitosan, chitin 50, fukoidan,carrageenany, dextran, modrý dextran, aminovaný dextran, galaktomannan, glukomannan, pullulan, glykosamino- . glykan, heparin, agarosa, kurdlan, pektin, pektová kyselina, xanthan, hydroxypropylcelulosa nebo chitosan, karboxymethylcelulosa nebo chitosan, emulsan, laminaran, inulin, pustulan, skleroglukan, schizofyllan nebo mukopolysacharidy.

Jako další příklady vhodných glycidů je možno jmenovat D-ribosu, L-arabinosu, D-xylosu, L-fukesuy .· D-mannosu, D-galaktosu, D-glukosamin, muramovou kyselinu, D-galaktosamin, D-glukuronovai kyselina, D-mannuronoveakyselinu, D-galakturonovaikyselinu, L-glycero-D-mannoheptosu, neuraminovai kyselinu. Další příklady polysacharidů jsou agarosa, algináty, karrageenan, deriváty celulosy, jako acetát celulosy, karboxymethylcelulosa, ethylcelulosa, hydroxyethylcelulosa, hydroxypropylcelulosa, hydroxypropylmethylcelulosa, methylcelulosa, Chitin/chitosan, dextran, furcellaran, guma gellan, guma guar, arabská guma, heparin, hyaluronová kyselina, hydroxypropylguar, guma karaya, laminaran, guma rohovníku, pektin (nízko nebo vysoko methoxylovaný), rhamsanová guma, škroby,tragakantová guma, welanová guma, xanthanová guma.

Příklady zvláště vhodných monosacharidů zahrnují glycerin, threosu, glukosu, galaktosu a fruktosu. Příklady zvláště vhodných oligosacharidů zahrnují sacharosu, maltosu, laktosu a cellobiosu. Příklady zvláště vhodných polysacharidů zahrnují dextrany, škroby, dextriny, glykogeny/ inulin, glykosaminoglykany a mukopolysacharidy. Výhodné jsou dále dextran, chitosan, hyaluronová kyselina, mucin, fukoidan a glukosamin.

Přírodně se vyskytující glycidy mohou být modifikovány, aby se zvýšila jejich reaktivita s aktivovanými povrchy. Například oxidací dextranu perjodáty vzniknou aldehydy, kte19 ré mohou reagovat-s aminy na povrchu materiálu. Zpracováním dextranu s bromoctovou kyselinou v alkalickém roztoku se umístí zavěšené karboxymethylové skupiny na polysacharidový hlavní řetězec, který pak může vytvořit esterovou nebo amidovou vazbu s povrchovými hydroxylovými skupinami nebo aminovými skupinami. V důsledku zpracování dextranu s chlorethylaminem v alkalickém roztoku se·umístí. zavěšené aminomethylové skupiny na polysacharidový hlavní řetězec, který pak může reagovat s povrchovými epoxidovými, acylchloridovými nebo tosylátovými skupinami.

Operace 2 se může provést tak, že se plazmově upravený materiál ponoří do roztoku nebo páry oligofunkční nebo bifunkční sloučeniny. Například může být povrch ponořen do roztoku 0,1 až 5 ml, s výhodou 0,2 až 2 ml,epichlorhydrinu a 10 až 100 ml, s výhodou 20 až 30 ml, 0,4 M hydroxidu sodného v 10 až 100 ml, s výhodou 20 až 30 ml, diethylenglykoldimethyletheru při teplotě 10 až 60 °C, s výhodou 20 až 30 °C, na dobu 1 až 6 hodin, s výhodou 4 až 6 hodin. Povrch může být též ponořen do roztoku obsahujícího 20 ml vody, 0,4 ml 1,4butandioldiglycidyletheru a 1 ml benzyltrimethylamoniumhydroxidu při 60 °C na 5 hodin. Vzorek se pak opláchne vodou při teplotě místnosti.

Reakce mezi glycidem a reaktivními skupinami povrchu se provede tak, že se nejzevnější povrch nového kompozitního materiálu opatří vrstvou glycidu vysoce zadržujícího vodu. S výhodou se umístí materiál s aktivovaným povrchem na potřebnou dobu do roztoku glycidu. Může se například použít metoda popsaná autory S.Lofas a B.Johnsson v J.Chem. Soc.sChem. Commn. 1526 (1990). Povrch se tedy může nechat reagovat s 0,1 až 15 g, ě výhodou 2 až 5 g, dextranu o molekulové hmotnosti 1 000 až 5 000 000, s výhodou 500 000 až 2 000 000, v 10 až 50 ml, s výhodou 20 až 30 ml 0,01 až 5 M, s výhodou 0,1 až 2 M hydroxidu sodného na 0,1 až 48 hodin, s výhodou 20 až 25 hodin při 10 až 60 °C, s výhodou 20 až 30 °C. Přebytek dextranu se odstraní oplachováním vzorku v destilované vodě. Materiál se může též ponořit do roztoku obsahujícího 20 ml vody, 0,2 g dextranu o molekulové hnotnosti 1 000 až 40 000 000, s výhodou 500 000 až 40 000 000, a 1 ml benzyltrimethylamoniumhydroxidu při 60 °C na dobu 18 hodin.Přebytek dextranu se opět odstraní oplachováním vzorku v destilované vodě.

Do rozsahu vynálezu spadají všechny tyto metody a biologické léčebné pomůcky, např. oční pomůcky, takto získané.

Biologické léčebné pomůcky podle vynálezu -jsou například implantabilní biologické léčebné pomůcky, jako protézy, cévní náhrady, katétry, kardiostimulátory nebo šunty nebo oční pomůcky. Oční pomůckou podle vynálezu je například kontaktní čočka, oční obvaz nebo nitrooční čočka a s výhodou kontaktní čočka.

Ve svém nejširším rozsahu se vynález týká kompozitního materiálu, zejména biologické léčebné pomůcky, například oční pomůcky, s výhodou kontaktní čočky, s jedním nebo několika, s výhodou s jedním nebo se dvěma, smáčivými povrchy, které jsou schopny udržet na sobě kontinuální vrstvu vodné kapaliny, přičemž tento kompozitní materiál sestává ze- základního materiálu a hydrofilního povlaku, který se vyznačuje tím, že hydrofilní povlak je tvořen glycidem, zahrnujícím modifikovaný glycid, připojeným kovalentně k reaktivním skupinám na povrchu základního»'materiálu bud přímo nebo přes funkční skupiny oligofunkční sloučeniny, která obsahuje funkční skupiny schopné reagovat s reaktivními skupinami na povrchu základního materiálu a s glycidem, přičemž tyto reaktivní skupiny byly bud původně (a priori) přítomné v základním materiálu nebo byly připojeny na povrch základního materiálu plazmovou úpravou povrchu.

·♦

Výhodným provedením vynálezu je biologická léčebná pomůcka, například očnx pomůcka, u které byly reaktivní skupi21 ny původně přítomné v základním materiálu a oligofunkční sloučeninou je bis-oxiran nebo epihalogenhydrin, s výhodou bis-oxiran.

Dalším výhodným provedením vynálezu je biologická léčebná pomůcka, například oční pomůcka, u které byly reaktiv ní skupiny původně přítomné v základním materiálu, oligofunkční sloučeninou je bis-oxiran a glycidem je polysacharid. Tento glycid je s výhodou zvolen z dextranu, chitosanu, hyaluronové kyseliny, mucinu, fukoidanu a glukosaminu.

Dalším výhodným provedením vynálezu je biologická léčebná pomůcka, například oční pomůcka, u které byly reaktiv ní skupiny původně přítomné v základním materiálu, oligofunkční sloučeninou je diisokyanát a glycidem je nesacharidový glycid.

Dalším výhodným provedením vynálezu je biologická léčebná pomůcka, například oční pomůcka, u které byly reaktiv ní skupiny původně přítomné v základním materiálu, oligo-K. funkční sloučeninou je diisokyanát a glycidem je dextran.

Dalším výhodným provedením vynálezu je biologická léčebná pomůcka, například oční pomůcka, u které byly reaktivní skupiny původně přítomné v základním materiálu a oligofunkční sloučenina má různou reaktivitu ke svým funkčním skupinám. Takovou funkční skupinou může být například bis-oxiran, který má rozdílnou reaktivitu ke svým dvěma funkčním skupinám, jako například limonendioxid, vinylcyklohexendioxid, 3,4-epoxycyklohexylmethyl-3,4-epoxycýklohexankarboxylát#nebo to může být například diisokyanát, který má rozdílnou reaktivitu ke svým dvěma funkčním skupinám, jako například isoforondiisokyanát, 2,4-toluendiisokyanát nebo 2,2,4-trimethylhexamethylendiisokyanát.

Jiným výhodným provedením vynálezu je biologická lé22 čebná pomůcka, například oční pomůcka, u které byly uvedené reaktivní skupiny připojeny k uvedenému povrchu plazmovou úpravou povrchu a oligofunkční sloučenina je zvolena z epihalogenhydrinu, bis-oxiranu, diisokyanátu, chloridu dikyseliny a ditosylátu.

U tohoto provedení je výhodné, aby oligofunkční sloučeninou byl bis-oxiran s rozdílnou reaktivitou ke svým dvěma funkčním skupinám.

Jiným výhodným provedením vynálezu je biologická léčebná pomůcka, například oční pomůcka, u které byly uvedené reaktivní skupiny připojeny k uvedenému povrchu plazmovou úpra vou povrchu, oligofunkční sloučeninou je bis-oxiran a glycydem je pólysacharid, který je s výhodou zvolen z dextranu, chitosanu, hyaluronové kyseliny, mucinu, fukoidanu a glu kosaminu.

Jiným výhodným provedením vynálezu je biologická léčebná pomůcka, například oční pomůcka, u které byly uvedené reaktivní skupiny připojeny k uvedenému povrchu plazmovou úpravou povrchu a oligofunkční sloučeninou je diisokyanát. Je dále výhodné, aby oligofunkční sloučeninou byl diisokyanát s rozdílnou reaktivitou ke svým dvěma funkčním skupinám.

Jiným výhodným provedením vynálezu je biologická léčebná pomůcka, například oční pomůcka, u které byly uvedené reaktivní skupiny připojeny k uvedenému povrchu plazmovou úpra vou povrchu, oligofunkční sloučeninou je diisokyanát a glycydem je polysacharid, který je s výhodou zvolen z dextranu, chitosanu, hyaluronové kyseliny, mucinu, fukoidanu a glukosaminu.

Dalším výhodným provedením .vynálezu je biologická léčeb ná pomůcka, například oční pomůcka, u které byly reaktivní skupiny původně přítomné v základním materiálu a glycidem je polysacharid, který je přímo vázán na reaktivní skupiny. Ove děný glycid je s výhodou zvolen z dextranu, chitosanu, hyaluronové kyseliny, mucinu, fukoidanu a glukosaminu.

Dalším výhodným provedením vynálezu je biologická léčebná pomůcka, například oční pomůcka, u které byly reaktivní skupiny původně přítomné v základním materiálu a glycidem je nesacharidový glycid, který je přímo vázán na reaktivní skupiny.

Dalším výhodným provedením vynálezu je biologická léčebná pomůcka, například oční pomůcka, u které byly reaktivní skupiny původně přítomné v základním materiálu a glycidem je dextran, který je přímo vázán na reaktivní skupiny.

Jiným výhodným provedením vynálezu je biologická léčebná pomůcka, například oční pomůcka, u které uvedené reaktivní skupiny byly připojeny k uvedenému povrchu plazmovou úpravou povrchu a glycidem je pólysacharid, který je přímo vázán na reaktivní skupiny. Tento glycid je s výhodou zvolen z dextranu, chitosanu, hyaluronové kyseliny, mucinu, fukoidanu a glukosaminu.

Jiným výhodným provedením vynálezu je biologická léčebná pomůcka, například oční pomůcka, u které uvedenými reaktivními skupinami, které byly připojeny k uvedenému povrchu plazmovou úpravou povrchu, jsou hydroxylové skupiny nebo aminoskupiny a glycid, který je přímo vázán na reaktivní skupiny, je s výhodou zvolen z dextranu, chitosanu, hyaluronové kyseliny, mucinu, fukoidanu a glukosaminu a nejvýhodněji je to dextran.

Biologické léčebné pomůcky, například oční pomůcky, podle vynálezu mají řadu neočekávaných výhod oproti těmto známým pomůckám. Zejména kontaktní 'čočky podle vynálezu jsou velmi vhodné pro praktické účely, například jako kontaktní čočky pro dlouhodobé nošení. Mají například vysokou smáčir vost, která může být demonstrována jejich kontaktními úhly, jejich zádrží vody a jejich dobou přerušení vodního filmu nebo dobou přerušení slzného filmu. Doba zádrže vody souvisí úzce s dobou přerušení vodního filmu (BUT”) a dobou přerušení slzného filmu, protože dlouhá doba zádrže vody má za následek dlouhou dobu přerušení vodního filmu anebo dobu přerušení slzného filmu.

Dále se biologické léčebné pomůcky, například oční pomůcky jako kontaktní čočky, podle vynálezu vyznačuji výraznou biokompatibilitou spojenou s dobrými mechanickými vlastnostmi. Například nejsou obvykle pozorovány žádné nepříznivé účinky na oči, přičemž adsorpce proteinů nebo lipidů je nízká, také tvorba usazenin soli je menší než u obvyklých kontaktních čoček. Obecně je možno konstatovat, že dochází k malému znečišťování, malé mikrobiální adhezi a nízké bioerozi. Dobré mechanické vlastnosti se projevují například nízkým koeficientem tření -;a - nízkým oděrem.

Souhrne řečeno se očními pomůckami podle vynálezu, jako kontaktními čočkami, dosahuje kombinace malého poškození mrtvými buňkami, kosmetikou, prachem nebo nečistotou, výpary rozpouštědel.nebo chemikálií s vysokým komfortem pro pacienta, který nosí tyto kontaktní čočky, vzhledem k měkkému hydrogelovému povrchu, který například zajišťuje velmi dobrý pohyb kontaktních čoček na očích.

Biologické léčebné pomůcky, například dialyzační membrány, vaky pro krevní konzervy, elektrody kardiostimulátorů nebo cévní náhrady, odolávají znečištění proteiny v důsledku kontinuální vrstvy vázané vody, čímž se snižuje rychlost .

a rozsah trombózy. Pomůcky přicházející do styku s krví, *

které jsou vyrobeny podle vynálezu, jsou proto hemokompatibilní a biokompatibilní.

Další výhodná provedení vynálezu budou zřejmá zkušenému odborníkovi z popisu a příkladů. Příklady jsou však pouze ilustrativní a nemají jakkoliv omezovat rozsah vynálezu.

Dále jsou znázorněna dvě možná reakční schémata, jimiž mohou být epoxidové skupiny kovalentně připojeny na plazmově upravenou biologickou léčebnou pomůcku, například na kon taktní čočku:

Schéma I

Schéma II (CL) - OH +

CHo—CH- - CHo — Cl

V (CL) - O CH₂—CH—CHkde (CL) představuje povrch kontaktní čočky, (CL)-NH₂ představuje příkladnou aminoskupinu přítomnou na povrchu uvedené kontaktní čočky a (CL)-OH představuje příkladnou hydroxylovou skupinu přitom nou na povrchu uvedené kontaktní čočky.

Další reakční schéma znázorňuje kovalentní připojení glycidu k epoxidovým skupinám vázaným na biologickou léčebnou pomůcku, například kontaktní čočku:

Schéma III (CL) - O—CH₂—CH—CH

V

(CL) - O—CH₂

OH kde (CL);, představuje povrch kontaktní čočky a

R^ a R₂ znamenají obvyklý zbytek prodlužující řetězec gly cidu.

Obsahuje-li glycid transvicinální diol, může být glycid, jako například dextran, oxidován zčásti vhodným oxidačním činidlem, např. jodistanem sodným, aby se dosáhlo rozštěpení kruhu a vytvoření aldehydových funkcí. Uvedené aldehydové funkce se mohou nechat reagovat s aminoskupinami přítomnými jako reaktivní skupiny nebo jako funkční skupiny na povrchu biologické léčebné pomůcky, aby se vytvořila skupina -N=CH-. Tyto skupiny se mohou redukovat vhodným redukčním činidlem na hydrolyticky stabilní skupinu -NH-Cí^- spojující molekulu glycidu s povrchem pomůcky.

Aniž by se tím omezoval rozsah vynálezu, následují další kombinace chemických skupin, které se mohou nechat vzájem ně reagovat, aby se získaly kompozitní materiály podle vynálezu: .Xarbonylová reaktivní skupina na povrchu pomůcky se ne chá reagovat s hydrazidovou funkční skupinou dihydrazidu, za tímco jeho druhá hydrazidová funkční skupina se nechá reagovat s aldehydovou skupinou glycidu. Aldehydová reaktivní skupina na povrchu pomůcky se nechá reagovat s aminoskupinou glycidu a popřípadě se zredukuje.-Reaktivní aminoskupina nebo reaktivní hydroxylová skupina na povrchu pomůcky se nechá reagovat s epoxidovou funkční skupinou diepoxidu, zatímco se jeho druhá funkční skupina nechá reagovat s aminoskupinou ne bo hydroxylovou skupinou glycidu. Reaktivní aminoskupina nebo hydroxylová reaktivní skupina na povrchu pomůcky se nechá reagovat s jednou koncovou funkční skupinou epichlorhydrinu, zatímco jeho druhá koncová funkční skupina se nechá reagovat s aminoskupinou nebo hydroxylovou skupinou glycidu. Reaktivní aminoskupina nebo reaktivní hydroxylová skupina na povrchu pomůcky se nechá reagovat s isokyanátovou funkční skupinou diisokyanátu, zatímco druhá isokyanátová funkční skupina diisokyanátu se nechá reagovat s aminoskupinou nebo hydroxylovou skupinou glycidu. Karboxylová skupina na povrchu pomůcky se nechá reagovat s aminoskupinou glycidu. Reaktivní skupina na povrchu pomůcky,kterou je možno nahradit aminoskupinou nebo hydroxylovou skupinou, se nahradí aminoskupinou nebo hydroxylovou skupinou glycidu.

Příklady provedení vynálezu

V příkladech jsou, pokud není uvedeno jinak, teploty uvedeny ve stupních Celsia a kontaktní úhly jsou uvedeny v stupních.

Příklad 1 (srovnávací)

Kontaktní čočky z komerčně dostupného fluorovaného poTM lymeru (Fluorofoconu A ) se vyjmou z fyziologického roztoku, ve kterém byly uloženy, opláchnou se destilovanou vodou a zařadí se do testování in vivo (s nekonzervovaným pufrovaným fyziologickým roztokem). Každá čočka se nasadí osobě, která není zvyklá na nošení kontaktních čoček. Zvolí se osoby, kterým by mohly být čočky adekvátně nasazeny. Měří se tyto veličiny: (i) celková smáčivost, (2) doba přerušení čelního povrchu (FS BUT), (3) rychlost vysušení povrchu, (4) krytí povrchu. Tyto veličiny se změří ihned po vsazení čoček a znovu deset minut po jejich vsazení.

Příklad 2 (srovnávací)

Kontaktní čočky z komerčně dostupného silikonového eTM¹ lastomeru (Elastofilconu A ) se vyjmou z fyziologického roztoku, ve kterém byly uloženy, opláchnou se destilovanou vodou a nechají se oschnout na vzduchu před měřením kontaktních úhlů vzduch/voda.

Kontaktní úhly se měří použitím modifikovaného goniometru na kontaktní úhly Kernco-G2. Uložením vzorku na plochou podložku a umístěním kapky destilované vody na vrchol předního povrchu čočky za použití injekční stříkačky poháněné mikrometrem a pak vyregulováním otočného nitkového kříže v okuláru do tangenty zakřivení čočky se může změřit kapka na fázovém rozhraní voda/vzduch čočky - přisedlý kontaktní úhel (SCA). Injekční stříkačka poháněná mikrometrem se pak použije k postupnému zvětšování objemu kapky tím, že se do ní vstřikuje více vody až do okamžiku, kdy kapka začíná postupovat napříč povrchem. V tomto okamžiku se změří postupující kontaktní úhel (ACA) za použití otočného nitkového kříže.Injekční stříkačka poháněná!mikrometrem se pak použije k postupnému zmenšovaní objemu kapky tím, ze se

- 29 z ní odtahuje voda až do okamžiku, kdy kapka začne ustupovat napříč povrchem .V tomto okamžiku se změří ustupující kontaktní úhel (RCA).

Příklad 3

Kontaktní čočky z komerčně dostupného fluorovaného polymeru RGP (Fluorofoconu A ) Se potáhnou tenkým polymerním filmem připraveným plazmovou polymerací páry methanolu při tlaku 93,3254 Pa, kmitočtu 30Ó kHz, příkonu 10 wattů a době působení 1 minuta.

Plazmově modifikované kontaktní čočky se nechají reagovat s 0,235 ml epichlorhydrinu ve směsi 25 ml 0,4 M NaOH a 25 ml diethylenglykoldimethyletheru při 20 °C po dobu 4 hodin. čočky se pak promyjí třikrát v destilované vodě, dvakrát v ethanolu a třikrát znovu v destilované vodě.

Dextran.sa připojí k povrchům epichlorhydrinem upravených čoček namočením do roztoku 3 g dextranu rozpuštěného v 25 ml 0,1 MHNaOH na 20 hodin. Čočky se pak promyjí pětkrát v destilované vodě a nechají se oschnout na vzduchu před měřením kontaktních úhlů. Upravené čočky se pak uchovávají ve fyziologickém roztoku před testováním za stejných podmínek jako v příkladu 1.

Z údajů in vitro v tabulce 1 je zřejmé zmenšení přisedlých, postupujících a ustupujících kontaktních úhlů vzduch/ voda kontaktních čoček, když jejich povrchy jsou upraveny podle vynálezu.

Z údajů in vivo v tabulce 2 je zřejmé zvýšení smáčivosti slzným filmem, když povrchy jsou upraveny podle vynálezu.

Příklad 4

Příklad 4 je identický s příkladem 3 až na to, že kontaktní čočky jsou kontaktní čočky z komerčně dostupného silikonového elastomerů (Elastofilconu A™)'a měření kontaktních úhlů voda/vzduch se provádí po jejich promývání destilovanou vodou a usušení na vzduchu. Z výsledků uvedených v tabulce 1 je zřejmé zmenšení přisedlých, postupujících a ustupujících kontaktních úhlů vzduch/voda kontaktních čoček, když jsou povrchy upraveny podle vynálezu.

Stručný popis tabulek 1 a 2

Tabulka 1 demonstruje změnu v kontaktních úhlech vzduch/ voda po připojení polysacharidu na povrch kontaktních čoček TM z fluorovaného polymeru RGP /Fluorofoconu A ) a silikonovéTM ho elastomerů (Elastofilconu A ).

Tabulka 2 demonstruje účinek roubovaného polysacharidu na dobu potřebnou pro vysušení kontaktních čoček z fluorová TM ného polymeru (Fluorofoconu A ).

Tabulka 1

Kontaktní čočky	SCAX	ACA*	RCA*
TM čočky z Fluorofoconu A
neupravené čočky	111	119	47
čočky š dextráňétta (MW=500 000) *	90	95	9

čočký š dajctranéa (MW^Í?=2 000 000) 80 85

714 čočky z Elastofilconu A
neupravené čočky	102	107	61
čočky s dextranem (MW=500 000)	99	104	, <45
čočky s dextranem (MW=2 000 000)	93	99	17

“ SCA, ACA a RCA znamenají přisedlé, postupující a ustupující kontaktní úhly vzduch/voda.

řlW je molekulová hmotnost.

Tabulka 2

Veličina	Původně	-	» Po lQjmínutách
	Příklad 3	Srovnává-	Příklad 3	Srovnávaeí
		cí příklad	1	příklad 1
Smačivost	3,5+/-0,9	2,5+/-1,3	3,3+/-0,6	1,9+/-0,7
FS BUTX (sekundy)	10+/-3	7+/-4	9+/-2	5+/-2
Rychlost sušení .	1,4+/-0,6	2,1+/-0,7	1,3+/-0,4	2,9+/-0,2

^máčivost

O=povrch zcela nesmáčivý l=velmi tenká slzná vrstva, rychlá doba přerušení (BUT) 2=středně tenká vrstva, rychlá BUT

3=slzná vrstva mírně tenká, BUT přibližně rovná intervalu mezi mrkáním

4=slzná vrstva tlustá a hladká, žádná suchá místa, BUT větší než interval mezi mrkáním *FS BUT doba přerušení čelního povrchu ^xrychlost sušení l=pomalá 2=střední 3=rychlá

Příklad 5 (srovnání)

Důležitým kritériem pro posouzení užitečnosti vynálezu je doba potřebná k tomu, aby 50 % vody ustoupilo z povrchu substrátu, jako kontaktní čočky. Tento parametr se v tomto příkladu a dále uvádí zkratkou WRT a vyjadřuje se v sekundách. Použitým základním materiálem je fluorovaný ethylenpropylen. Tento materiál má bez modifikace svého povrchu WRT <1 sekundu.

Příklad 6

Plochý substrát z fluorovaného ethylenpropylenu se podrobí plazmové úpravě za přítomnosti heptylaminu. 1 g polysacharidu v 200 ml vody se smísí s 3 g NaI0₄ a nechá se reagovat s plazmově upraveným substrátem,obsahujícím na svém povrchu aminoskupiny,za přítomnosti NaCNBH^ při pH 6 až 9. Získá se substrát s hydrofilním povlakem, u kterého je naměřena následující doba potřebná k tomu, aby ustoupilo 50 % vody z povrchu (WRT):

polysacharid	.MW	WRT (s)
dextran	9,3	180

b)	dextran	74,2	180
c)	dextran	515	180
d)	dextran	2000	180
e)	modrý dextran	2000	180
f)	pektová kyselina	bez údaje	180
g)	polyquat JR30I-I	bez údaje	90

Příklad 7

Plochý substrát z fluorovaného ethylenpropylenu sa podrobí plazmové úpravě za přítomnosti methanolu. Na substrát obsahující na .svém povrchu hydroxylové skupiny se působí 1,4 -butandioldiglycidyletherem za přítomnosti benzyltrimethylamoniumhydroxidu a dextranem. Získá se substrát s hydrofilním povlakem, u kterého je naměřena následující doba potřebná_k tomu, aby ustoupilo 50 % vody z povrchu (WRT):

a)	polysacharid dextran	MW 515	VÍRT (s) 75
b)	dextran	2000	90
c)	dextran	2000 '	210
d)	dextran	5-40000	>300

V následujících příkladech je 1,4-butandioldiglycidylether nahrazen di(ethylenglykol)diglycidyletherem (příklad e), tetra(ethylenglykol)diglycidyletherem (příklad f) nebo okta(ethylenglykol)diglycidyletherem (příklad g):

e)	dextran	2000	150
f)	dextran	2000	90
g)	dextran	2000	135

Příklad 8

Kbňtáktni čůcká z 'Elastofilconu se podrobí plazmové úpravě za přítomnosti heptylaminu. Na dextran o molekulové hmotnosti 74,2 se působí NalO^/NaCNBH^a nechá se reagovat s plazmově upravenou kontaktní čočkou, která má aminoskupiny na svém povrchu. Získá se kontaktní čočka s hydrofilním povlakem, u které je naměřena doba potřebná k tomu, aby ustou pilo 50 % vody z povrchu (WRT) 180 sekund.

Příklad 9

Kontaktní čočka z Tefilconu se podrobí plazmové úpravě za přítomnosti heptylaminu. Na dextran o molekulové hmotnos ti 74,2 se působí NalO^/NaCNBH^ a nechá se reagovat s plazmově upravenou kontaktní čočkou, která má aminoskupiny na svém povrchu. Získá se kontaktní čočka s hydrofilním povlakem, u které je naměřena doba potřebná k tomu, aby ustoupilo 50 % vody z povrchu (WRT),90 sekund. Naproti tomu má Tefilconová kontaktní čočka bez modifikace povrchu WRT 10 sekund.

Příklad 10

Plochý substrát z a) polyurethanu, b) skla, c) Al-Kaptonu se podrobí plazmové úpravě za přítomnosti heptylaminu. Polysacharid se zpracuje NalO^/NaCNBH^ a nechá se reagovat sspleizmově upraveným substrátem, který má aminoskupiny na svém povrchu. Získá se substrát s hydrofilním povlakem, u kterého byla naměřena následující doba potřebná k tomu,· aby ustoupilo 50 % vody z povrchu (WRT):

polysacharid MW WRT (s)

a)	dextran	74,2	900
b)	dextran	74,2	120
c)	dextran	74,2	120

Příklad 11

Silikonový film, vyrobený z ultrafialovými paprsky vytvrzeného silikonu PS 2067 (Huls America lne., Bristol, USA) litím na folii z Folanormu (Folex^R, Zurich, Švýcarsko) a ozářením/se umístí do systému RF-GDP (plazma vyvolané vysokofrekvenčním doutnavým výbojem) a systém se evakuuje na 10 Pa Film se vystaví za tlaku 10 Pa kyslíkovému plazmatu o výkonu přibližně 40 W při proudu kyslíku 10 ncm^ za 30 sekund, pak .vzduchu s uvolněním vakua.

Příklad 12

Polybutadienový film, vyrobený z tetrahydrofuranového roztoku póly(l,2-syndiotaktického butadienu) (PólySciences i lne., kat. č.16317) litím tohoto roztoku na fólii z Folanormu a odpařením tetrahydrofuranu pod proudem dusíku, se modifikuje metodou popsanou v příkladu 11.

Příklad 13

Plazmově upravený silikonový film z příkladu 11 se umístí do exsikátoru nad přibližně 5 ml 2,4-tolylendiisokyanátu (2,4-TDI). Exsikátor se zahřeje na 50 °C a evakuuje se na 0,8 Pa. Reakce s párami 2,4-TDI se provádí 2,5 hodiny.

Po ochlazení na teplotuimístnosti se film vyjme, promyje se důkladně bezvodým acetonem a namočí se do roztoku chitosanu v dimethylsulfoxidu, obsahujícího 5 % LiCl,na 8 hodin. Modifikovaný film sé^pak promývá 24 hodin vodou, vysuší se a zanalyzuje.

Příklady 14 až 16

Následující filmy se upravují metodou podle příkladu 13 s výjimkou toho, co je jinak uvedeno:

Příklad 14: Kyslíkovým plazmatem upravený polybutadienový film z příkladu 12. Doba reakce páry činí 2,5 hodiny.

Příklad 15: Poly(hydroxyethylmethakrylátový) (p-HEMA) film, vyrobený z roztoku sestávajícího z 92 % HEZ-1A, 5 % ethylanglykoldimethakrylátu a jako fotoiniciátoru 3 % Irgacure 184 litím na fólii z Folanormu a ozářením ultrafialovými paprsky. Doba reakce páry činí 6 hodin. Doba reakce s chitosanem činí pouze 30 minut.

Příklad 16: Polyvinylalkoholový (PVA) film, vyrobený z dimethylsulfoxidového (DMSO) .roztoku PVA 72 000 (Fluka AG) (99 %) a isoforondiisokyanátu (IPDI) (Aldrich) (1 %) litím na fólii z Folanormu a zahříváním po dobu 2 hodin za sníženého tlaku na 70 °C. Doba reakce páry činí 6 hodin. Doba reakce s chitosanem činí pouze 30 minut.

V následující tabulce je uveden přehled kontaktních úhlů (CA )'polymerních filmů změřených systémem G 40 (Kruss -GmbH, Hamburg, Německo) před úpravou a po úpravě:

Příklad	Materiál	CA před úpravou (°)	CA po úpravě (°)
13	silikon	100,4	56,9
14	polybutadien	79,5	52,5
15	p-HEMA	78,4	67,5
16	PVA	47,1	31,5

Příklady 17 až 20

Příklady 13 až 16 se zopakují se stejnými, párou 2,4-TDI modifikovanými filmy s tím rozdílem, že místo operace namočení do roztoku chitosanu se provede operace namočení do 1% roztoku hyaluronové kyseliny, obsahujícího asi l'%:ka* talyzátoru (DBTDL) v DMSO. Hyaluronová kyselina se získá z České republiky jako výrobek Zemědělského družstva Strážnice.

V následující tabulce je uveden přehled kontaktních úhlů (CA) polymerních filmů změřených systémem G 40 (Kruss .GmbH, Hamburg, Německo) před úpravou, a po úpravě:

Příklad	Materiál	CA před úpravou (°)	CA po (úpravě
17	silikon	100,4	57,0
18	polybutadien	79,5	68,0
19	p-HEMA	77,8	58,3
20	PVA	47,1	42,1

Příklady 21 až 24

Polyměrní filmy popsané v příkladech 13 až 16 se namočí do 5% roztoku 1,4-TDI v rozpouštědle neschopném nabobtnat polymer (pro informaci o rozpouštědlech viz dále uvededenou tabulku). Reakce se provádějí při teplotě místnosti pod plynným dusíkem po dobu 12 hodin. Po reakci se filmy promyjí v acetonu a vysuší se za sníženého tlaku. Filmy sa pak namočí do 1% roztoku chitosanu, obsahujícího 5 % LiCl,v DMSO na 24 hodin. Modifikované filmy se pak promývájí 24 hodin destilovanou vodou, vysuší se a zanalyzují.

V následující tabulce je uveden přehled kontaktních

úhlů (CA) polymerních filmů změřených systémem G 40 (Kr
GmbH, Hamburg, Německo) před úpravou a po	úpravě:
Příklad	Materiál	CA před	CA po
	(rozpouštědlo)	úpravou (°)	úprava ( )
21	silikon	100,4	59,8
	(DMSO)
22	polybutadien	79,5	. 58,0
	(DMSO)	*
23	p-HEI-lA	77,8	54,0

(tetrahydrofuran a diethylether)

37,5

PVA 47,1 (acetonitril)

Příklady 25 až 27

Příklady 22 až 24 se zopakují se stejnými, roztokem 2,4-TDI modifikovanými filmy, ale použitím místo operace namočení do roztoku chitosanu operace namočení do 1% roztoku hyaluronové kyseliny, obsahující 1 mg katalyzátoru (DBTDL),v. DMSO.

V následující tabulce je uveden přehled kontaktních úhlů (CA), změřených systémem G 40 (Kruss GmbH, Hamburg, Německo),u polymerňích filmů před úpravou a po úpravě:

Příklad	Materiál	CA před úpravou (°)	CA po úpravě ( )
25	polybutadien	79,5	59,1
26	p-HEMA	78,0	55,1
27	PVA	48,0	38,0
Příklad	28

TM

Promyté a lyofilizované kontaktní čočky STD (od CIBA Vision, Atlanta, Tefilcon) na bázi zesítěného polymeru p-HEMA, se namočí do směsi 5 ml tetrahydrofuranu, 5 ml diethyletheru, 0,2 g isoforondiisokyanátu (IPDI) a 10 mg katalyzátoru (DBTDL) Reakce probíhá 12 hodin při teplotě místnosti pod proudem dusíku. Pak se čočky promyjí acetonem, vysuší se a namočí do 0,5% roztoku glycidu v DMSO, obsahujícího 5 % LiCl, a· DBTD jako katalyzátoru (kromě příkladu 28 d). Po 1 až 2 hodinách se čočky důkladně promyjí vodou, vysuší se a zanalyzují.

•

V následující tabulce je uveden přehled kontaktních úhlů (CA), změřených systémem G 40 (Kruss GmbH, Hamburg,

Německo)u	kontaktních čoček po úpravě (pro	srovnání: kon-
taktní úhel neupravené kontaktní čočky STD	je	77 až 78 °):
Příklad	Glycid	CA	po úpravě ( )
a)	mucin (Sigma)		53,4
b)	fukoidan		50,5
c)	dextran		26,8
d)	glukosamin (Fluka)		38,9

Příklad 29 • TM

Promyté a lyofilizované kontaktní čočky EXCELENS (od CIBA Vision, Atlanta, Atlafilcon) na bázi zesítěného polymeru PVA se namočí do směsi 5 ml tetrahydrofuranu, 5 ml diethyletheru, 0,2 g isoforondiisokyanátu (IPDI) a 10 mg katalyzátoru (DBTDL). Reakce probíhá při teplotě místnosti pod dusíkem 12 hodin. Pak se čočky promyjí acetonem, usuší se a namočí do 0,5% roztoku glycidů v DMSO (obsahujícího 5 % LiCl) a (kromě příkladu 29 a) DBTDL jako katalyzátoru. Po 1 až 2 hodinách se čočky důkladně promyjí vodou, vysuší se a zanalyzují.

V následující tabulce je uveden přehled kontaktních úhlů (CA), změřených systémem G 40 (Kruss GmbH, Hamburg, Německo)u kontaktních čoček po úpravě (pro srovnání: kontaktní úhel neupravené kontaktní čočky EXCELENS je 69 až 70°):

Příklad	Glycid	CA po úpravě
a)	chitosan	63,1
b)	fukoidan (Sigma)	61,3
c)	dextran fFluka)	44,9

Příklad 30

Plochý substrát z fluorovaného ethylenpropylenu (FEP) nebo perfluorpolyetheru (PFPE) se podrobí plazmové úpravě za přítomnosti a) amoniaku, b) ethylendiaminu nebo c) heptylaminu. Dextran o molekulové hmotnosti 74,2 se zpracuje NaIO₄/NaCNBH₃ a nechá se reagovat s plazmové upraveným substrátem, který má na svém povrchu aminoskupiny. Získá se substrát s hydrofilním povlakem, u kterého byl naměřen následující čas potřebný k tomu, aby ustoupilo 50 % vody z povrchu:

	Substrát	Plazmový plyn	WRT (s)
a)	FEP	amoniak	160
b)	FEP	ethylendiamin	160
c)	PFPE	heptylamin	110
Příklad 31

Různé čočky se podrobí plazmové úpravě za přítomnosti amoniaku nebo heptylaminu. Dextran o molekulové hmotnosti 74,2íáe zpracuje NalO^/NaCNBH^ a.nechá; se reagovat s plazmově upravenými kontaktními čočkami, které mají na svém povrchu aminoskupiny. Získají se kontaktní čočky s hydrofilním povlakem , u kterých je naměřen následující čas potřebný k tomu, aby ustoupilo 50 % vody z povrchu:

Kontaktní čočky Plazmový plyn WRT (s) materiál

a)	Tefilcon	amoniak	60
b)	* X silikonový materiál	amoniak	115
c)	* X silikonový materiál	heptylamin	100
d)	Atlafilcon A	heptylamin	130

Μ ' Zde použity silikonový materiál je kopolymer obsahující 15 hmotnostních procent methylmethakrylátu, 15 hmotnostních procent tris(trimethylsilyloxy)silylpropylmethakrylátu a 70 hmot. nostních procent makromeru, který obsahuje jednotky dimethylsiloxanu, zakončené hydroxybutylovými skupinami, a isoforondiisokyanátu, jehož isokyanatové skupiny byly zréagovány s koncovými hydroxylovými skupinami siloxanu, přičemž makromer je zakončen isokyanatoethylmethakrylátem, jehož .isokyanatové skupiny byly zréagovány s koncovými skupinami siloxanu.

Claims (35)

1. PATENTOVÉ NA' ROKY

   1. Kompozitní materiál s jedním nebo několika smáčivými povrchy schopnými udržet na sobě kontinuální vrstvu vodné kapaliny, přičemž tento kompozitní materiál sestává ze základního materiálu a hydrofilního povlaku, vyznačující se tím, že hydrofilní povlak je tvořen glycidem kovalentně připojeným k reaktivním skupinám na povrchu základního materiálu buč přímo nebo přes funkční skupiny oligofunkční sloučeniny, která obsahuje též funkční skupiny schopné reagovat s reaktivními skupinami na povrchu základního materiálu a s glycidem, přičemž tyto reaktivní skupiny byly buč původně (a priori) přítomné v základním materiálu nebo byly připojeny na povrch základního materiálu plazmovou úpravou povrchu.
2. 2. Kompozitní materiál podle nároku 1, vyznačující se tím , že reaktivní skupiny byly původně přítomné v základním materiálu.
3. 3. Kompozitní materiál podle nároku 1, vyznačující se tím, že reaktivní skupiny byly připojeny na povrch základního materiálu plazmovou úpravou povrchu.
4. 4. Kompozitní materiál podle nároku 1, vyznačující se tím, že glycid je připojen kovalentně přímo na reaktivní skupiny.
5. 5. Kompozitní materiál podle nároku 1, vyznačují. cí se tím, že glycid je připojen kovalentně k reaktivním skupinám přes oligofunkční sloučeninu.
6. 6. Kompozitní materiál podle nároku 1, v y z n a č ující se tím , že je' biologickou léčebnou pomůckou .
7. 7. Kompozitní materiál podle nároku 1, vyznačující se tím , že je oční pomůckou.
8. 8. Kompozitní materiál podle nároku 1, vyznačující se tím , žaje kontaktní čočkou.
9. 9. Kompozitní materiál podle nároku 1, vyznačující se tím , že reaktivní skupiny byly původně přítomné v základním materiálu a oligofunkční sloučeninou je bis-oxiran nebo epihalogenhydrin.
10. 10. Kompozitní materiál podle nároku 1, vyznačují c i s e tím , že reaktivní skupiny byly původně přítomné v základním materiálu > oligofunkční sloučeninou je bis-oxiran a glycidem je pólysacharid.
11. 11. Kompozitní materiál podle nároku 10, vyznaču jící se tím , že glycid je zvolen z dextranu, chitosanu, hyaluronové kyseliny, mucinu, fukoidanu a glukosaminu
12. 12. Kompozitní materiál podle nároku 1, vyznačující se tím , že reaktivní skupiny byly původně přítomné v základním materiálu, oligofunkční sloučeninou je diisokyanát a glycidem je dextran.
13. 13. Kompozitní materiál podle nároku 1, vyznačující se tím , že reaktivní skupiny byly původně přítomné v základním materiálu, oligofunkční sloučeninou je diisokyanát a glycidem je dextran.
14. 14. Kompozitní materiál podle nároku 1, vyznačující se tím, že reaktivní skupiny byly původně přítomné v základním materiálu a oligofunkční sloučenina má různou reaktivitu ke svým funkčním skupinám.
15. 15. Kompozitní materiál podle nároku 14, vyznačující se tím , že oligofunkční sloučeninou je bis-oxiran.
16. 16. Kompozitní materiál podle nároku 14, vyznačující se tím , že oligofunkční sloučéninou je diisokyanát.
17. 17. Kompozitní materiál podle nároku 1, vyznačující se tím , že reaktivní skupiny byly připo jeny na povrch plazmovou úpravou povrchu a oligofunkční sloučenina je zvolena z epihalogenhydrinu, bis-oxiranu, diisokyanátu, chloridu dikyseliny a ditosylátu.
18. 18. Kompozitní materiál podle nároku 17, vyznáčující se tím , že oligofunkční sloučeninou je bis-oxiran.
19. 19. Kompozitní materiál podle nároku 17, vyznačující se tím , že oligofunkční sloučeninou je bis-oxiran s různou reaktivitou ke svým dvěma funkčním skupinám.
20. 20. Kompozitní materiál podle nároku 1, vyznačující se tím , že uvedené reakční skupiny byly připojeny k uvedenému povrchu plazmovou úpravou povrchu, oligofunkční sloučeninou je bis-oxiran a glycidem je póly— sacharid.
21. 21. Kompozitní materiál podle nároku 20, vyznačující se tím, že glycid je zvolen z dextranu, chitosanu, hyaluronové kyseliny, mucinu, fúkoidanu a glukosaminu.
22. 22. Kompozitní materiál podle nároku 1, vyzná čující se tím. Že reaktivní skupiny byly připojeny k uvedenému povrchu plazmovou úpravou povrchu a oligofunkční sloučeninou je diisokyanát.
23. 23. Kompozitní materiál podle nároku 22, vyznačující se tím , že oligofunkční sloučeninou je diisokyanát, který má různou reaktivitu ke svým dvěma funkčním skupinám.
24. 24. Kompozitní materiál podle nároku 1, vyznačující se tím , že uvedené reaktivní skupiny byly připojeny k uvedenému povrchu plazmovou úpravou povrchu, oligofunkční sloučeninou je diisokyanát a glycidem je polysachari
25. 25. Kompozitní materiál podle nároku 24, vyznačující se tím , že glycid je zvolen z dextranu, chitosanu, hyaluronové kyseliny, mueinu, fukoidanu a glukosaminu.
26. 26. Kompozitní materiál podle nároku 1, vyznačující se tím , že reaktivní skupiny byly původně přítomné v základním materiálu a glycidem je polysacharid, který je přímo vázán na reaktivní skupiny.
27. 27. Kompozitní materiál podle nároku 26, vyznačující se tím , že glycid je zvolen z dextranu, chitosanu, hyaluronové kyseliny, mueinu, fukoidanu a glukosaminu.
28. 28. Kompozitní materiál podle nároku 1, vyznačující se tím , že glycid je nepolysacharidový glycid, který je přímo vázán na reaktivní skupiny.
29. 29. Kompozitní materiál podle nároku 1, vyznačující se tím , že reaktivní skupiny byly původně přítomné v základním materiálu a glycidem je dextran, který . je přímo vázán na reaktivní skupiny.
30. 30. Kompozitní materiál podle nároku 1, vyznaču4δ jící se tím , že uvedené reaktivní skupiny byly připojeny k uvedenému povrchu plazmovou úpravou povrchu a glycidem je polysacharid, který je přímo vázán na reaktivní skupiny.
31. 31. Kompozitní materiál podle nároku 30, vyznačující se tím , že glycid je zvolen z dextranu, chitosanu, hyaluronové kyseliny, mucinu, fukoidanu a glukosaminu.
32. 32. Kompozitní materiál podle nároku 1, vyznačující se tím , že uvedenými reaktivními skupinami, které byly připojeny k uvedenému povrchu plazmovou úpravou povrchu, jsou hydroxylové skupiny nebo aminoskupiny a glycid , který je přímo vázán na reaktivní skupiny, je zvolen z dextranu, chitosanu, hyaluronové kyseliny, mucinu, fukoidanu a glukosaminu.
33. 33. Kompozitní materiál podle nároku 32, vyznačující se tím , ža glycidem je dextran.
34. 34. Způsob výroby smáčivého kompozitního materiálu podle nároku 1, vyznačující se tím , že tento způsob sestává z následujících operací:

    1. nekompozitní materiál se ve své požadované konečné formě vystaví nízkotlakému plazmatu v páře nejméně jedné organické nebo/a anorganické sloučeniny za podmínek, při kterých se na žádaný povrch(y) podkladového materiálu uloží tenký film obsahující reaktivní skupiny,

    2. uvedené reaktivní skupiny se popřípadě nechají reagovat s aktivační skupinou nebo/a s oligofunkční sloučeninou, která má jednu nebo několik funkčních skupin schopných chemicky reagovat s uvedenými reaktivními skupinami nebo s aktivovanými reaktivními skupinami a která má nejméně jed41 nu další funkční skupinu schopnou chemicky reagovat s glycidem k vytvoření aktivovaného povrchu,

    3. na glycid se popřípadě působí reakčním činidlem, které modifikuje tento glycid tak, že je schopen reagovat s reaktivními nebo funkčními skupinami povrchu,

    4. reaktivní nebo funkční skupiny povrchu se nechají reagovat s glycidem,

    5. na glycid imobilizovaný na povrchu se popřípadě působí reakčním činidlem za účelem stabilizace vazby mezi glycidem a povrchem.
35. 35. Způsob výroby smáčivého kompozitního materiálu podle nároku 1, který měl reaktivní skupiny původně (a priori) přítomné v základním materiálu, vyznačující se tím , že tento způsob sestává z následujících operací (následující operace):

    - reaktivní skupiny, původně přítomné v základním materiálu nekompozitního materiálu v jeho požadované konečné formě se nechají popřípadě reagovat s aktivační skupinou nebo/a s oligofunkční sloučeninou, která má jednu nebo několik funkčních skupin schopných chemicky reagovat s uvedenými reaktivními nebo s aktivovanými reaktivními skupinami a která má nejméně jednu funkční skupinu schopnou chemicky reagovat s glycidem k vytvoření aktivovaného povrchu,

    - na glycid se popřípadě působí reakčním činidlem, které modifikuje tento glycid tak, že je schopen reagovat s reaktivními nebo funkčními skupinami povrchu,

    - reaktivní nebo funkční skupiny na povrchu se nechají reagovat s glycidem,

    4 <J

    - na glycid imobilizovaný na povrchu se popřípadě působí reakčním činidlem za účelem stabilizace vazby mezi glycidem a povrchem.