CS276361B6

CS276361B6 - 4-fluoro-2-//(4-methoxy-2-pyridyl)methyl/sulfinyl/ -1h - benzimidazole, process for its production and a pharmaceutical comprising said compound as an active component

Info

Publication number: CS276361B6
Application number: CS897343A
Authority: CS
Inventors: Arne Elof Brandstrom; Per Lennart Lindberg; Gunnel Elisabeth Sunden
Original assignee: Haessle Ab
Priority date: 1988-12-22
Filing date: 1989-12-22
Publication date: 1992-05-13
Also published as: LV10267A; LV10267B; NO912414L; JP2793905B2; NO178336C; PH27446A; BG60101B2; HUT57204A; MY129946A; DE68917937D1; PT92649A; WO1990006924A1; GR890100833A; IE64199B1; EG19302A; DK122191A; CN1043937A; IL92799A; JPH04502460A; AU639429B2

Description

Předmětem vynálezu je nová sloučenina, 4-fluor-2-[/ (4-methoxy-2-pyridyl)methyl/sulfinyl 3 -lH-benzimidazol a jeho fyziologicky přijatelné soli, stejně jako jeho optické enantiomery, ale i farmaceutické prostředky, které obsahují takovou sloučeninu jako účinnou látku.

Předmětem vynálezu je také způsob výroby této sloučeniny.

4-Fluor-2- [7(4-methoxy~2-pyridyl)methyl/sulfinylJ-lH-benzimidazol a jeho fyziologicky přijatelné soli, ale i optické isomery exogenně a endogenně inhibují stimulovanou sekreci žaludeční kyseliny a proto se mohou používat při prevenci a ošetřování vředu zažívacího ústrojí.

Použití sloučeniny podle tohoto vynálezu, zvláště terapeuticky přijatelných solí této sloučeniny, umožňuje inhibici sekrece žaludeční kyseliny u savců a u člověka. V obecnějším smyslu se sloučenina podle vynálezu může používat k prevenci a ošetřování gastrointestinálních zánětlivých chorob a chorob souvisejících se žaludeční kyselinou u savců a člověka, jako je gastritida, žaludeční vřed, duodenální vřed a refluxní zánět jíchu.

Kromě toho se sloučenina podle vynálezu může také používat pro ošetřování jiných gastrointestinálních chorob, u kterých je žádoucí gastrický antisekreční účinek, například u pacientů trpících gastrinomií a u pacientů, kteří trpí akutním horním gastrointestinálním krvácením. Sloučenina podlé vynálezu se může také používat u pacientů, jejichž situace vyžaduje intenzivní péči a preoperáčně a postůperačně k prevenci aspirace kyseliny a tvorby vředů působením stresu. Sloučenina podle tohoto vynálezu se může také používat pro ošetřování nebo profylaxi zánětlivých stavů u savců včetně člověka, zejména těch, které mají za následek lysozymální'enzymy.Stavy, které se mohou specificky jmenovat jsou reutomatoidní arthritida a dna. Vynález se také týká farmaceutických prostředků obsahujících sloučeninu podle vynálezu nebo .její terapeuticky přijatelnou sůl, jako účinnou látku.

Z dalšího hlediska se tento vynález týká způsobů výroby této nové sloučeniny a použití účinné sloučeniny pro přípravu farmaceutických prostředků pro medicinální použití uvedené shora.

Zvláštním prvotním předmětem vynálezu, kterého se řešení týká, je sloučenina s vysokou hladinou biodostupnosti. Sloučenina podle vynálezu bude také projevovat vysokou chemickou. stálost při neutrální hodnotě pH a vysokou účinnost vzhledem k inhibici sekrece žaludeční kyseliny.

Deriváty benzimidazolu určené pro inhibici sekrece žaludeční kyseliny jsou popsány v řadě patentových dokumentů. Z nich je možno jmenovat GB patent č. 1 500 043, GB patent č. 1 525 958, US patent č. 4 182 766, evropský patent č. 5 129, belgický patent č. 890 024, evropský patent č. 0 134 400, evropský patent č. 0 175 464, evropský patent č. 0 174 726, evropský patent č. 0 208 452 a Derwent abstrakt 87-294 449/42.

Deriváty benzimidazolu,navržené pro použití při. ošetřováni nebo prevenci zvláštních gastrointestinálních zánětlivých chorob jsou popsány v evropském patentu č. 0 045 200 A.

Sloučeniny popsané v dosavadním stavu techniky, jak je uveden svrchu, jsou účinné pro inhibici sekrece žaludeční kyseliny, a proto jsou vhodné jako protivředově účinné sloučeniny. Za účelem dalšího zvýšení užitečnosti tohoto typu sloučeniny byla požadována vyšší biodostupnost, ale kromě toho ještě sloučeniny mají mít vysokou schopnost inhibovat sekreci žaludeční kyseliny a také mají mít vysokou chemickou stálost při neutrální hodnotě PH.

Bylo zjištěno, že testované 2- ^(pyridylmethyl)-sulfinyl ] -lH-bénzimidazoly projevuji vysokou proměnnost v biodostupnosti, stejně jako schopnost účinku a stálost a je obtížné rozpoznat sloučeniny, které mají všechny tři výhodné vlastnosti. U dosavadního stavu techniky neexistuje návod, jak získat sloučeniny, které by měly tuto kombinaci vlastností.

Bylo zjištěno, že sloučenina podle vynálezu má neobyčejně vysokou biodostupnost a

CS 276361 B6 2 kromě toho je tato sloučenina ještě velmi účinná jako inhibitor sekrece žaludeční kyseliny a projevuje vysokou chemickou stálost v roztoku při neutrální hodnotě pH. Tak sloučenina podle vynálezu se může používat při indikacích uvedených svrchu u savců a u člověka.

Sloučeninou podle vynálezu je 4-fluor-2- [/(4-methoxy-2-pyridyl)methyl/sulfinylJ -IH-benzimidazol a jeho fyziologicky přijatelné soli.

Sloučenina podle vynálezu má asymetrický střed na atomu síry, to znamená, že existují dva optické isomery (enantiomery). Oba čisté enantiomery, racemické směsi (50 % každého enantiomeru) a nestejné směsi obou enantiomerů spadají do rozsahu tohoto vynálezu.

Do rozsahu vynálezu spadají také dva meziprodukty a způsob jejich výroby.

Sloučenina podle vynálezu se může vyrobit touto metodou:

4-Pluor-2- [/(4-methoxy-2-pyridyl)methyl/thioJ -IH-benzimidazol se oxiduje na sloučeninu podle vynálezu. Tato oxidace se může provádět za použiti oxidačního činidla, jako je kyselina dusičná, peroxid vodíků (popřípadě v přítomnosti vanadiových sloučenin), perkyseliny, peresterv, ozon, oxid dusičitý, jodosylbenzen, N-halogensukeinimid, 1-chlorbenzotriazol, terciární butylhypochlorit, diazabicyklo [2,2,2 3oktan bromový komplex, jodistan sodný, oxid seleničitý, oxid manganičitý, kyselina chromová, dusičnan amonoceričitý, brom, chlor a sulfurylchlorid. Oxidace se obvykle provádí v rozpouštědle, jako jsou halogenované uhlovodíky, alkoholy, ethery a ketony.

Oxidace se také může provádět enzymaticky za použití oxidujících enzymů nebo mikrobioticky za použití vhodných mikroorganismů.

V závislosti na podmínkách způsobu a výchozích materiálech se sloučeniny získají bud v neutrální formě, nebo ve formě solí. Jak neutrální sloučeniny, tak soli těchto konečných produktů, jsou zahrnuty do rozsahu tohoto vynálezu. Mohou se získat bázické, neutrální nebo smíšené soli, stejně jako hemihydráty, monohydráty, seskvihydráty nebo polyhydráty.

Alkalické soli sloučeniny podle vynálezu jsou napřiklad soli obsahující Li⁺, Na⁺,

4· 24 24 4

K , Mg , Ca a N (R)., kde R znamená alkylovou skupinu obsahujici 1 až 4 atomy uhlíku, ’ 4 24 24 přičemž zvláště výhodné jsou soli obsahující Na , Ca a Mg . Obzvláště výhodné jsou so4 24 li obsahující Na a Mg . Takové soli se mohou vyrábět reakcí sloučeniny s bází schopnou uvolňovat požadovaný kation.

Příklady bází schopných uvolňovat takové kationty a příklady reakčních podmínek jsou uvedeny dále.

a) Soli, ve kterých kationtem je Li⁺, Na⁺ nebo K⁺ se vyrábějí zpracováním sloučeniny s hydroxidem lithným, hydroxidem sodným nebo hydroxidem draselným ve vodném nebo nevodném prostředí, nebo se sloučeninou obecného vzorce LiOR, LiNH₂, LiNR₂, NaOR, NaNH^, NaNR₂, KOR, nebo KNR₂, přičemž v těchto vzorcích R znamená alkylovou skupinu obsahující 1 až 4 atomy uhlíku, v nevodném prostředí.

24

b) Soli, ve kterých kationtem je Mg nebo Ca , se vyrábějí zpracováním sloučeniny se sloučeninou obecného vzorce Mg(OR)₂, Ca(OR)₂ nebo CaR₂, přičemž v těchto vzorcích R znamená alkylovou skupinu obsahující 1 až 4 atomy uhlíku, v nevodném rozpouštědle, jako jsou alkoholy (pouze pro alkoxidy), například vzorce ROH, kde R má svrchu uvedený význam, nebo v etheru, jako je tetrahydrofuran.

Získané racemáty se mohou dělit na čisté enantiomery. Tento způsob se může provádět podle známých metod. Napřiklad se vychází z racemické diasťereomerní soli, která se zpracuje chromatograficky nebo frakční krystalizací.

Výchozí materiály, popsané v příkladech meziproduktů, se mohou získat způsoby, které jsou jako takové známé.

Pro klinické použití se sloučenina podle vynálezu zpracovává na farmaceutické prostředky pro perorální, rektální, parenterální nebo jiné způsoby podání. Farmaceutický proKNH₂ středek obsahuje sloučeninu podle vynálezu obvykle v konibinaci s farmaceuticky přijatelným nosičem. Nosič může být v pevné nebo polopevné formě nebo jako kapalné ředidlo nebo kapsle. Tyto farmaceutické prostředky jsou. dalším předmětem vynálezu. Obvyklé množství účinných látek je mezi 0,1 a 95 % hmot. prostředku, mezi 0,2 a 20 í hmot. v prostředcích pro parenterální použití a mezi 1 a 50 % hmot. v prostředcích pro perorální podání.

Při přípravě farmaceutických prostředků obsahujících sloučeninu podle vynálezu ve formě dávkové jednotky pro perorální podání se zvolená sloučenina může smíchat š pevným, práškovým nosičem, jako je laktóza, sacharóza, sorbitol, mannitol, škrob, amylopektin, deriváty celulózy, želatina nebo jiný vhodný nosič, se stabilizujícími substancemi, jako jsou alkalické sloučeniny, například uhličitany, hydroxidy a oxidy tvořené se sodíkem, draslíkem, vápníkem, hořčíkem a podobnými kovy, stejně jako s kluznými prostředky, jako je stearát hořečnatý, stearát vápenatý, stearylfumarát sodný á polyethylenglykolové vosky. Směs se potom zpracuje na granule nebo se lisuje do tablet. Granule a tablety se mohou povlékat enterálním povlakem, který chrání účinnou sloučeninu před degradací katalyzovanou kyselinou, pokud se dávková forma nachází v žaludku. Enterální povlak se vybírá z farmaceuticky přijatelných materiálů pro enterální povlaky, například z včelího vosku, šelaku nebo aniontových polymerů vytvářejících film, jako je acetát ftalát celulózy, ftalát hydroxypropylmethylcelulózy, polymery na bázi částečně methylesterifikované kyseliny metakrylové a podobně, popřípadě výhodně v kombinaci s vhodným plas.tif ikátorem. K povlakům se mohou přidávat různá barviva, k odlišení tablet nebo granulí s různými účinnými sloučeninami nebo s různým množstvím přítomné účinné sloučeniny.

Měkké želatinové kapsle se mohou připravovat jako kapsle obsahující směs účinné sloučeniny podle vynálezu,' rostlinného oleje, tuku nebo jiné vhodné pomocné látky pro měkké želatinové kapsle. Tyto měkké želatinové kapsle mohou také být enterálně povlečené, jak je popsáno svrchu. Tvrdé želatinové kapsle mohou obsahovat granule nebo enterálně povlečené granule účinné sloučeniny. Tvrdé želatinové kapsle mohou také obsahovat účinnou látku v kombinaci s pevným, práškovým nosičem, jako je laktóza, sacharóza, sorbitol', mannitol, bramborový škrob, amylopektin, deriváty celulózy nebo želatina. Tvrdé želatinové kapsle mohou být enterálně povlečené, jak je popsána shora.

Dávkové jednotky pro rektální podání se mohou připravovat ve formě čípků, které obsahují účinnou látku smíchanou s. neutrálním tukovým základem nebo se mohou připravovat ve formě želatinových rektálních kapslí, které obsahují účinnou látku ve směsi s rostlinným olejem, parafinovým olejem nebo jinou nosnou látkou vhodnou pro želatinové rektální kapsle, nebo se mohou připravovat ve formě hotové mikroklyzmy. Ty se mohou připravovat ve formě suchého mikroenemového prostředku určeného pro rekonstituci ve vhodném rozpouštědle těsně před podáním.

Kapalné prostředky pro perorální podání se mohou připravovat ve formě sirupů nebo suspenzí, například roztoků, nebo suspenzí, které obsahují od 0,2 do 20 % hmot. účinné látky, přičemž zbytek tvoři cukr nebo cukrové alkoholy a.směs ethanolu, vody, glycerolu, propylenglykolu a/nebo polyethylenglykolu. Jestliže je žádoucí, takové kapalné prostředky mohou obsahovat barviva, ochucovadla, sacharin a karboxymethylcelulózu nebo jiná zahuštovadla. Kapalné prostředky pro perorální podání se mohou také připravovat ve formě suchého prášku, který se musí rekonstituovat s vhodným rozpouštědlem před. použitím.

Roztoky pro parenterální podání se mohou připravovat jako roztok sloučeniny podle vynálezu ve farmaceuticky přijatelném rozpouštědle, s výhodou v koncentraci od 0,1 do 10 % hmot. Tyto prostředky také mohou obsahovat stabilizační prostředky a/nebo pufry a mohou se plnit do různých ampulí nebo lahviček s obsahem dávkové jednotky. Roztoky pro parenterální podání se mohou také připravovat jako suché preparáty, určené pro rekonstituci s vhodným rozpouštědlem těsně před použitím.

Obvyklá denní dávka účinné látky bude záviset na různých okolnostech, jako například individuálních požadavcích každého pacienta, cestě podání a chorobě. Obecně perorální a parenterální dávky budou v rozmezí od 5 do 500 mg účinné látky za den.

Vynález je ilustrován příklady uvedenými dále.

Příklad 1

Způsob výroby 4-fluor-2- £/ (4-methoxy-2-pyridyl)methyl/sulfinylJ -lH-benzimidazolu

1,31 g (0,0045 mol) 4-fluor-2- £/(4-methoxy-2-pyridyl)methyl/thioJ-lH-benzimidazolu se rozpustí v 60 ml methylenchloridu. Potom se přidá 0,76 g (0,0090 mol) hydrogenuhličitanu sodného rozpuštěného ve vodě o objemu 10 ml a směs se ochladí na teplotu +2 ’C. Za míchání se přikape 1,64 g (0,0045 mol) kyseliny m-chlorperbenzoové o koncentraci 84 % rozpuštěné v 10 ml methylenchloridu. V míchání se pokračuje za teploty +2 c po dobu 15 minut. Po oddělení se organická vrstva extrahuje 0,20-molárnim vodným roztokem hydroxidu sodného ve dvou dávkách o objemu vždy 25 ml (0,010 mol). Spojené vodné roztoky se neutralizují na hodnotu pH 7 až 8 pomocí 0,1 molárni kyseliny chlorovodíkové ve 100 ml methylenchloridu. Po rozdělení vrstev se vodná vrstva extrahuje methylenchloridem a spojené organické roztoky se vysuší síranem hořečnatým. Roztok se odpaří a dostane sé 1,06 g (77 %) sloučeniny uvedené v nadpise. NMR hodnoty tohoto konečného produktu jsou uvedeny dále.

Příklad 2

Způsob výroby sodné soli 4-fluor-2- £/(4-methoxy-2-pyridyl)methyl/sulfinylJ -1H-benzimidazolu g (16,3 mmol) 4-fluor-2- £/(4-methoxy-2-pyridyl)methyl/sulfinylJ -lH-benzimidazolu rozpuštěného ve 100 ml dichlormethanu a 0,64 g (16 mmol) hydroxidu sodného rozpuštěného ve 100 ml vody se přenese do dělicí nálevky. Směs se protřepává do dosažení rovnovážného stavu, potom se rozpouštědlová fáze oddělí. Vodný roztok se promyje dvakrát vždy 25 ml dichlormethanu a vysuší vymrazováním. Zbytek se rekrystalujě ze směsi ethylacetátu a diethyletheru. Výtěžek sloučeniny uvedené v nadpise činí 4,7 g (89 %). NMR hodnoty jsou uvedeny dále.

TABULKA 1

Příklad	Rozpouštědlo	NMR hodnoty ppm
1	cdci₃	3,65 (s, 3H), 4,55 (d, 1H), 4,75 (d, 1H),
	(500 MHz)	6,65 (d, 1H), 6,75 (dd, 1H) , 7,05 (dd, 1H) 7,25 (dt, 1H) , 7-,3 - 7,4 (široký pás, 1H) , 8,35 (d, 1H)
2	°2°	3,44 (S, 3H), 4,63 (d, 1H), 4,73 (d, 1H),
	g- (D₂O,4,82)	6,40 (s, 1H), 6,79 (m, 1H), 6,94 (m, 1H) ,
	(300 MHz)	7,14 (m, 1H), 7,48 (d, 1H), 8,24 (d, 1H).

Výroba meziproduktů

Příklad II

Způsob výroby 4-fluor-2-merkapto-lH-benzimidazolu

1,6 g (12,7 mmol) l,2-diamino-3-fluorbenzenu a 2,64 g (16,5 mmol) ethylxanthogenátu draselného se rozpustí v 25 ml ethanolu a 6 ml vody. Směs se vaří pod zpětným chladičem 14 hodin a potom se odpaří na rotační odparce. Ke směsi se přidá 20 ml vody a roztok se okyselí 2-molární kyselinou chlorovodíkovou. .Sraženina se odfiltruje a vysuší. Tímto způsobem se dostane 1,23 g (58 %) sloučeniny uvedené v nadpise. NMR hodnoty jsou uvedeny dále.

.Příklad I 2

Způsob výroby 4-fluor-2-,[/(4-methoxy-2-pyridyl)methyl/thio J-lH-benzimidazolu, používaného jako výchozí látka

K roztoku 1,15 g (0,0068 mol) 4-fluor-2-merkapto-lH-benzimidazolu v 60 ml methanolu se v dále uvedeném pořadí přidá 0,54 g (0,014 mol) hydroxidu sodného rozpuštěného ve 3 ml vody a 1,32 g (0,0068 mol) hydrochloridu 4-methoxy-2-chlormethylpyridinu rozpuštěného ve 20 ml methanolu. Směs se vaří pod zpětným chladičem jednu hodinu, potom se roztok odpaří. Odparek se rozdělí mezi methylenchlorid a vodu. Po oddělení -se organický roztok vysuší síranem hořeěnatým a odpařením poskytne olej, který se vyčistí na 50 g silikagelu za použiti 1% methanolu v methylenchloridu, jako eluentu. Tímto postupem se získá 1,35 g (69 %) sloučeniny uvedené v nadpise. NMR hodnoty produktu jsou uvedeny dále, v následující tabulce 2.

TABULKA 2

Příklad	Rozpouštědlo	NMR 1	íodnoty íť ppm	(500 MHz)
1	DMSO	6,95	(d, 1H), 7,00	(dd, 1H), 7,10
		(dt,	1H)
2	CDClj	3,90	(s, 3H), 4,30	(s, 2H), 6,85 (dd,
		1H) ,	6,90 (d, 1H),	6,90 (dd, 1H),

7,10 (dt, 1H), 7,2 - 7,4 (široký pás, 1Ή), 8,50 (d, 1H)

Nejlepší provedení vynálezu známé v současnosti spočívá v použití sodné soli sloučeniny, například sloučeniny popsané v příkladě 2.

Farmaceutické prostředky obsahující sloučeninu podle vynálezu jako účinnou látku jsou ilustrovány následujícími formulacemi.

Sirup

Sirup obsahující 1 žek:

(hmotnost na objem) účinné látky se připravuje z těchto slosloučenina podle příkladu 1.

cukr, práškový sacharin glycerol ochucovadlo ethanol, 96 % destilovaná voda

1,0 g 30,0 g

0,6 g 5,0 g 0,05 g 5,0 g podle potřeby k doplnění na konečný objem 100 ml

Cukr a sacharin se rozpustí v 60 g horké vody. Po ochlazení se k. cukrovému roztoku a glycerolu přidá účinná látka.a roztok ochucovadla, rozpuštěného v ethanolu. Směs se zředí vodou na konečný objem 100 ml.

Enterální povlečené tablety

Enterální povlečené tablety obsahující 50 mg účinné sloučeniny se připravují z těchto složek:

Sloučenina podle příkladu 1 ve formě hořečnaté soli laktóza methylcelulóza zesítovaný polyvinylpyrrolidon stearát hořečnatý uhličitan sodný destilovaná voda

II acetát ftalát celulózy cetylalkohol isopřopanol methylenchlorid

500 g

700 g 6 g 50 g 15 g 6 g podle potřeby

200 g 15 g

000 g 2 000 g

Prášek sloučeniny podle příkladu 1 se smíchá s laktózou a granuluje s.vodným roztokem methylcelulózy a uhličitanu sodného. Zvlhčená hmota se protluče sítem a granulát vysuší v sušárně. Po vysušení se granulát smíchá s polyvinylpyrrolidonem a stearátem hořečnatým. Vysušená směs se slisuje na jádra tablet (10 000 tablet), z nichž každá obsahuje 50 mg účinné látky, v·tabletovacím stroji za použití razníku o průměru 7 mm.

II

Roztok acetátu ftalátu celulózy a cetylalkoholu ve směsi isopropanolu a methylenchloridu se nastříká na tablety I v zařízeni pro povlékání Accela Cora , Manesty. Dostanou se konečné tablety o hmotnosti 140 mg.

Roztok'pro intravenózní podání

Parenterální prostředek pro intravenózní použití, obsahující 4 mg účinné sloučeniny na mililitr, se připravuje z těchto složek:

sloučenina podle příkladu. 2 4 g sterilní voda do konečného objemu 1 000 ml

Účinná látka se rozpustí ve vodě na konečný objem 1 000 ml. Roztok se filtruje 0,22 yum filtrem a hned plní do sterilních ampulí o objemu 10 ml, potom se ampule uzavřou.

Kapsle

Kapsle obsahující 30 mg účinné sloučeniny se připraví z těchto složek:

sloučenina podle příkladu 1 300 g laktóza 700 g mikrokrystalické celulóza 40 g nízko substituovaná hydroxypropylcelulóza 62 g hydrogenfosforečnan disodný 2 g čištěná voda podle potřeby

Očinná látka se smíchá se suchými složkami a granuluje s roztokem hydrogenfosforečnanu disodného. Vlhká hmota se protlačí vytlačovacím strojem a sferonizuje a vysuší ve fluidním loži sušičky,

500 g pelet, získaných jak je uvedeno svrchu, se nejprve povléká roztokem 30 g hydroxypropylmethylcelulózy v 750 g vody za použití zařízení k povlékání s fluidním ložem.

Po vysušení se pelety povlékají druhým povlakem o složení uvedeném dále:

Roztok pro povlékání:

ftalát hydroxpropylmethylcelulózy 70 g cetylalkohol 4 g aceton 200 g ethanol 600 g

Konečné povlečené tablety se plní do kapslí.

Čípky

Čípky se připravují z dále uvedených složek za použití svařovací procedury. Každý čípek obsahuje 40 mg účinné sloučeniny.

sloučenina podle příkladu 1 4 g

Witepsol H-15 180 g

Účinná sloučenina se homogenně smíchá s Witepsolem H-15 za teploty 41 ‘C. Roztavená hmota se v určeném objemu plní do předem zhotovených čípkových.obalů na čistou hmotnost 1,84 g. Po ochlazení se obaly uzavřou za tepla. Každý čípek obsahuje 40 mg účinné sloučeniny.

Bezprostředně před použitím se účinná sloučenina rozpuštěná v 10 ml sterilní vody převede do 100 ml normálního fyziologického roztoku pro infuzi, čímž se dostane celkový objem asi 110 ml. Roztok se podává jako intravenózní infuze během časového intervalu asi 30 minut.

Biologické účinky

Biodostupnost

Výběr druhů pro testování

Pokud jde.o biodostupnost, výsledky testů na dvou odlišných druzích zvířat, na krysách a psech, se mění s ohledem na změřenou úroveň biodostupnosti'pro jeden druh a stejnou sloučeninu. Podle znalosti autorů je pro tento typ sloučenin metabolismus jater faktorem s nejsilnějším dopadem na biodostupnost a metabolioký profil u člověka je úplně podobný jako u samců krys (podobnější než jaký poskytuji samice krys a psi). To vedlo k výběru samců krysy jako k nejvýznamnějšírou druhu, zvláště s ohledem na biodostupnost. Kromě toho výsledky testu biodostupnosti u samců krys budou mít sklon poskytovat širší rozsah, v porovnáni s výsledky testů na psech a tak model využívající samců krys poskytne jasnější rozdíly v biodostupnosti u odlišných sloučenin. Uvedeno z jiného hlediska, ύ biodostupnosti stanovené testem na samcích krys se může. očekávat, že poskytne lepší odhad relativních rozdílů u člověka mezi odlišnými testovanými sloučeninami, ve srovnání s výsledky tesťů dosaženými pokud se použije psů.

Stanovení biodostupnosti

Pro stanovení biodostupnosti, tedy nejvýznačnější vlastnosti sloučeniny podle vynálezu, se vypočítá podíl mezi plochou pod křivkou koncentrace plasmy (AUC) intraduodenálního podání (id) a intravenózniho podání (iv) krysám á psům. Používají se nízké, terapeuticky relevantní dávky. Tato metoda je z vědeckého hlediska uznávána jako přesvědčivé měřítko stanovení biodostupnosti (viz například M. Rowland a Τ. N. Tozer, Clinical Pharmacokinetics, 2. vyd., Lea and Pebiger, Londýn 1989, str. 42). Údaje jak pro krysy, tak pro psy jsou uvedeny v tabulce 3.

Celkový model třídění

Protože model biodostupnosti popsaný shora je časově a pracovně náročný a vyžaduje velký počet analýz plasmy, také se používá celkového modelu třídění (rough screening model) založeného na relativních schopnostech inhibovat sekreci kyseliny (viz například A. Goth, Medical Pharmacology, 7. vyd., C. V· Mosby Company, Saint Louis 1974, str. 19). Tak se vypočítá poměr mezi Εϋ,-θ při intravenózním podání a Εϋ,θ při intraduodenálníra podání. Také tyto hodnoty jsou pod označením biodostupnost uvedeny v tabulce 3.

Schopnost inhibice

Schopnost inhibice sekrece kyseliny se stanovuje na samcích krys a psech jak intravenózní, tak intraduodenální cestou. Pokud jde o relevanci údajů o schopnosti, stanovené při testech na zvířatech, u dané sloučeniny pro člověka pro daný typ sloučenin, ukazuje se, že schopnost u člověka bude korespondovat s úrovní, která je někde mezi hodnotou stanovenou na samci krysy a hodnotou stanovenou na psovi. Údaje pro oba druhy zvířat jsou uvedeny v tabulce 3.

Biologické testy

Inhibice sekrece žaludeční kyseliny u.bdělých samců krysy

Použijí se samci krys kmene Sprague-Dawley, kteří jsou vybaveni kanylovanými pištěli v žaludku (lumen) a horní části dvanáctníku, pro zachycování sekrece žaludku a podávání testovaných látek. Po chirurgickém zákroku se před zahájením testování ponechá čtrnáctidenní období pro rekonvalescenci.

Před zahájením testu sekrece se zvířatům nepodává potrava, ale pouze voda, po dobu 20 hodin. Žaludek se opakovaně propláchne žaludeční kanylou a subkutánně se zavede 6 ml Ringer-glukózy. Sekrece kyseliny se stimuluje infuzí po dobu 3,5 hodiny (1,2 ml/h, s.c.) pentagastrinem a karbacholem (20 a 110 nmol/kg.h), a během této doby se gastrické sekrece jímají v 30-minutových frakcích. Testované látky nebo vehikulum jsou podávány intravenózně nebo intraduodenálně za 90 minut po začátku stimulace, v objemu 1 ml/kg. Vzorky žaludeční štávy se titrují na hodnotu pH 7,0 hydroxidem sodným (0,1 mol/1) a produkce kyseliny se vypočte jako produkt z objemu a koncentrace, titračního činidla. Další výpočty jsou založeny na souboru střední odezvy 4 nebo 5 krys. Produkce kyseliny během doby po podání testovaných látek nebo vehikula je vyjádřena jako frakční odezva, přičemž se produkce kyseliny v třicetiminutové periodě předcházející podání pokládá za l»0. Procentuální inhibice se vypočítá z frakčních odezev stanovených pro testované sloučeniny a vehikula. Hodnoty ΕΟ,θ se získají grafickou interpolací křivek logaritmus dávky-odezva nebo ohodnocením experimentů s jedinou dávkou za předpokladu podobného sklonu u všech křivek dávka-odezva. Hodnocení biodostupnosti se dosáhne výpočtem poměru Εϋ,θ ϊν/ΕΏ,θ id. Dvedené výsledky jsou založeny na sekreci žaludeční kyseliny během druhé hodiny po podáni léčiva nebo vehikula.

Biodostupnost u samců krys

Použije se dospělých samců krys kmene Sprague-Dawley.

Jeden den před zahájením experimentů se všechny krysy za anestetických podmínek připraví zavedením kanyly z levé krkavicové arterie. Krysy použité pro intravenózní experimenty se také kanylují do jugulární žíly. (Odkazuje se na V. Popovice a P. Popovice v J. Appl. Physiol. 15, 727 až 728 /1960/). Krysy použité pro intraduodenální experimenty se také kanylují v horní části dvanáctníku. Kanyly jsou vyvedeny mimo tělo v šíji krku. Krysy se po chirurgickém zákroku umístí jednotlivě a odepře se jim potrava, nikoli však voda, předtím než se podávají testované látky. Stejná dávka (4 ^umol/kg) se podá intravenózně a intraduodenálně jako sousto asi po jedné minutě (2 ml/kg).

Vzorky krve (0,1 áž 0,4 g) se opakovaně odeberou z krkavicové arterie v intervalech po 4 hodinách po podání dávky. Vzorky se zmrazí až do doby, kdy je možné provést analýzu testované sloučeniny.

Plocha pod křivkou koncentrace v krvi proti času, AUC, se stanoví podle lineárního lichoběžníkového pravidla a extrapoluje na nekonečno dělením posledně stanovené koncentrace v krvi při eliminaci poměrné konstanty v konečné fázi. Systémová biodostupnost ( F %) po intraduodenálním podání se vypočítá jako

AUC. ,

F (%) = id _{x 100} .

Inhibice sekrece žaludeční kyseliny a biodostupnost u bdících psů

Použijí se malí lovečtí psi obého pohlaví, kteří jsou vybaveni dvanáctníkovým píštělem pro podání testovaných sloučenin nebo vehikula a kanylováni ventrikulární pištěli pro ' jímání sekrece žaludku.

Před sekrečními testy se zvířata nenechají najíst po dobu asi 18 hodin, ale ponechá se jim čerstvá voda. Sekrece žaludeční kyseliny se stimuluje čtyřhodinou infuzí dihydrochloridu histaminu (12 ml/h) v dávce, která, způsobuje asi 80% odezvu individuální maximální sekrece a žaludeční štávy se zachycují v po sobě jdoucích 30-minutových frakcích. Testovaná látka nebo vehikulum se podávají intraduodenálně nebo intravenózně jednu hodinu po začátku histaminové infuze, v objemu 0,5 ml na kilogram tělesné hmotnosti. Kyselost vzorků žaludeční kyseliny se stanovuje titrací na hodnotu pH 7,0 a vypočítá se produkce kyseliny. Produkce kyseliny zachycené v době po podání testované látky nebo·vehikula se vyjadřuje jako frakční odezva, přičemž se produkce kyseliny ve frakci předcházející podání pokládá za 1,0. Procentuální inhibice se vypočítá z frakčních odezev stanovených u testované sloučeniny a vehikula. Hodnoty ED^q ^se získají grafickou interpolací na křivkách logaritmus dávky-odezva, nebo ohodnocením experimentů s jedinou dávkou za předpokladu podobného sklonu křivky dávka-odezva u všech testovaných sloučenin. Všechny uvedené výsledky jsou založeny na produkci kyseliny 2 hodiny po dávce.

Vzorky krve pro analýzu koncentrace testované sloučeniny v plasmě se odebírají v tříhodinových intervalech po dávce. Plasma se oddělí a zmrazí během 30 minut po odebrání. Plocha pod křivkou koncentrace plasmy-čas (AUC) extrapolovaná na nekonečný čas, se vypočítá podle lineárního lichoběžníkového pravidla. Systémová biodostupnost (F %) po intraduodenálním podání se vypočítá jako stonásobek poměru AUC^/AUC^_V.

Chemická stabilita

Chemická stabilita sloučeniny podle tohoto vynálezu byla sledována kineticky při nízkých koncentracích za teploty 37 *C ve vodném pufrovaném roztoku za různých hodnot pH. Výsledky v tabulce 3 ukazují poločas t 1/2 při hodnotě pH 7. Poločasem se označuje časové období, za které polovina množství původní sloučeniny zůstane nezměněna.

Výsledky biologických testů a testu stability

Tabulka 3 uvádí shrnutí hodnot z testů, které se mohou získat pro sloučeninu podle tohoto vynálezu a strukturně blízkou, příbuznou sloučeninu podle dosavadního stavu techniky, označenou v tabulce 3 jako srovnávací sloučenina, přičemž jde o 5-fluor-2- £/(4-isopropoxy-2-pyridyl)methyl/sulfinylJ-lH-benzimidazol, popsaný v evropském patentu č. 175 464. Jak je z tabulky 3 zřejmé, sloučenina podle tohoto vynálezu má vysokou biodostupnost ( F = 96 % u krysy), vysokou schopnost inhibice (ED_5Qiv = 0,96 ^umol/kg, ED_5Qid = 2,4 yumol /kg u krysy) a vysokou chemickou stálost ( t 1/2 = 23 h). Kromě toho pokud jde o nejodlišnější vlastnost sloučeniny podle tohoto vynálezu, biodostupnost, sloučenina podle vynálezu má mnohem vyšší hodnotu (96 % proti 31 %) , v porovnání se srovnávací sloučeninou a má stejně tak lepší jiné vlastnosti (Εϋ^θίν = 1,8 ^umol/kg, ED^id = 4,0 ^umol/kg a t 1/2 = 14 h pro srovnávací sloučeninu).

TABULKA 3

Hodnoty biologických testů a testu stability

Testovaná sloučenina z příkladu č.	Inhibice sekrece žaludeční	Biodostupnost EDjgiv/EDjQÍd u krysy ( %)	Biodostupnost F % Pes Krysa	Chem.stabilita při hodnotě pH t 1/2 (h)
kyseliny	X) ' ^ED50 podání id
Pes, ED₅₀cesta podání	Krysa cesta iv
iv	id
1	0,80	0,9	0,96	2,4	40	96 96	23
srovnávací
sloučenina	n	n	1,8	4,0	45	n 31	14

Vysvětlivky:

n - nebyl proveden test

Claims

1. 4-Pluor-2- £/(4-methoxy-2~pyridyl)methyl./sulfinylJ-lH-benzimidazol a jeho fyziologicky přijatelné soli, stejně jako jeho optické enantiomery.

2. Sloučenina podle nároku 1, která je ve formě sodné soli.

3. Sloučenina podle nároku 1, která je ve formě horečnaté soli.

4. Farmaceutický prostředek, vyznačující se tím, že jako účinnou látku obsahuje sloučeninu podle nároku 1.

5. Způsob výroby sloučeniny podle nároku 1, vyznačující se tím, že se oxiduje 4-fluor-2£/(4-methoxy-2-pyridyl)methyl/thioJ-IH-benzimidazol, potom takto získaná sloučenina se popřípadě převede na svou fyziologicky přijatelnou sůl nebo na svůj čistý optický enantiomer.