CS264607B3

CS264607B3 - Způsob výroby proteolytického krytu na rány

Info

Publication number: CS264607B3
Application number: CS143087A
Authority: CS
Inventors: Jitka Rndr Csc Stovickova; Tomas Ing Buchvaldek; Jana Sedlackova; Jaroslava Ing Drsc Turkova; Jiri Ing Csc Stamberg
Original assignee: Jitka Rndr Csc Stovickova; Buchvaldek Tomas; Jana Sedlackova; Turkova Jaroslava; Stamberg Jiri
Priority date: 1983-09-29
Filing date: 1987-03-04
Publication date: 1989-08-14
Also published as: CS143087A1

Abstract

Řešení se týká nového způsobu výroby proteolytického krytu na rány ve formě zásypu, sloužícího k zakrytí, ošetřování a zvláště čištění hnisavých a nekrotických ran, kterým se podstatně zdokonaluje původní způsob výroby podle čs. AO č. 249 311. Místo sušení imibilizovaného enzymu lyofilizací se zavádí sušení ve vznosu, případně za zvýšené teploty. Na rozdíl od původního postupu je možno použít jednodušší aparaturu. Proces je méně energeticky náročný, zkracuje výrobní časy a je celkově levnější.

Description

Vynález se týká způsobu výroby proteolytického krytu na rány ve formě zásypu, který slouží k zakrytí, ošetřováni a zvláště vyčištění dlouhodobě hnisajících a nekrotiokýoh ran.

V poslední době se k léčení nekrotických hnisavých ran osvědčuji zásypy na bázi hydrofilních polymerů, zvi. dextranu nebo celulózy v jemně zrnité sférické formě. Jejich účinek zpočátku pouze absorpční, tj. spočíval v odsávání tekuté složky z hnisající rány do inertní porézní hmoty hydrofilního polymeru a do kapilárních mezičástečkových prostorů vrstvy zásypu.

Účinnost krytů se podstatně zvýšila, když jejich absorpční účinek byl doplněn účinkem proteolytickým. Čs. AO 249 311 například popisuje proteolytický kryt připravený z perlové regenerované celulózy, (připravené podle čs. AO 172 640), v níž byl kovalentní vazbou, inobilizován chymotrypsin. Získaný produkt byl vyzkoušen v klinických podmínkách, kde vykazoval nejen proteolytickou aktivitu na nekrotickou tkáň, hnis a fibrin, ale ve shodě s hydrofilností a porézní strukturou celulózové matrice vynikal i vysokou absorpční schopnosti, tj. odsával z rány exsudát obsahující rozštěpené tkáňové nekrosy a bakterie. Kombinací obou principů, proteolytiokého i absorpčního, bylo dosahováno rychlého vyčištění infikovaných nekrotických defektů, vytváření čistých granulaci a rychlého hojení ran.

Ve srovnání se staršími absorbujícími kryty je sice proteolytický kryt významně účinnější, jeho příprava však je složitější a nákladnější. Komplikace se odvozují z přítomnosti aktivního enzymu ve struktuře nového přípravku. I když katalytická účinnost enzymu se obecně odvozuje ze struktury aktivního centra, tj. z určité vzájemné polohy několika sousedních aminokyselinových zbytků v molekule enzymu, je známo, že zcela záleží na konformaci polypeptidového řetězce v celé makromolekule. Aby byl enzym katalyticky aktivní, musí být zachována jeho nativní struktura ve vodném prostředí, tj. nejen jeho struktura primární (sekvence aminokyselin), ale i sekundární, terciární a případně kvarterní (určující nativní konformaci). Při manipulacích s enzymem je třeba se obávat především tepelné denaturace, která může vést k irreversibilním změnám struktury terciární i kvarterní, případně až k úplné destrukci nativní konformace a vzniku neuspořádaných statistických klubek polypeptidových řetězců.

Z těchto důvodů se provádějí veškeré operace s aktivními enzymy za poměrně nízkých teplot a při odseparování enzymu v tuhém stavu se s výhodou používá nejšetrnější známá metoda, tj. mrazová sublimace (lyofilizace). Také při přípravě proteolytického krytu na rány bylo třeba respektovat zvláštnosti enzymatických preparátů, vyvarovat se práce za vysokých teplot a k závěrečnému vysušení produktu doporučit lyofilizaci. Je to sice způsob bezpečný a osvědčený četnými zkušenostmi, výrobu však aparaturně komplikuje, prodlužuje a celkově prodražuje.

Odstranění těchto nedostatků byla věnována soustavná pozornost a po provedení v dalším popisovaných měření bylo s překvapením zjištěno, že je možno se nedostatků dosavadního postupu vyvarovat, pokud se použije nový způsob výroby proteolytického krytu podle předkládané ho vynálezu.

Předmětem vynálezu je způsob výroby proteolytického krytu na rány podle čs. AO 249 311, přičemž se perlová regenerovaná celulóza nabotnalá ve vodě, nikdy nesušená, o velikosti částic 0,07 až 0,4 mm, dokonale zbaví promýváním, případně destilací s vodní parou, toxických nečistot, aktivuje se pro vazbu enzymů, modifikuje imobilizací proteas za skupiny chymotrypsin, trypsin, subtilisin, střídavě se promývá pufrem o pH 8,5 až 9,6 a pufrem o pH 4 až 5 do nulové proteolytické aktivity promývacl kapaliny, vyznačený tím, že polymerní produkt promytý pufrem o pH 7,5 až 8,5 se v tomto prostředí suší na 1 až 15 i zbytkového obsahu vody ve vznosu v proudu vzduchu při 20 až 90 °C po dobu 10 až 150 minut.

Ukázalo se, že sušení ve vznosu je výhodnější než lyofilizace s ohledem na snadnější proveditelnost. Nevyžaduje vakuum (zdroje vakua, dokonale těsnou aparaturu), ani hluboké vychlazení sušeného produktu. Důsledkem těchto rozdílů je menší energetická náročnost procesu i jednodušší, tj. méně nákladná aparatura.

Odstraňování vody z perlového polymerního produktu ve fluidní vrstvě při sušení ve vznosu je účinnější než z nepohyblivé lyofilizované vrstvy. Příznivě se projevuje i vyšší teplota, takže doba sušení ve vznosu je podstatně kratší než v případě lyofilizaoe. Zatímco se v posledně jmenovaném případě pohybovala mezi 48 až 70 hodinami, podařilo se produkt vysušit do žádaného stupně za teploty místnosti za 2 hodiny a za teplot od 50 °C již za 20 minut.

Překvapující je možnost sušení za poměrné vysokých teplot při dokonalém zachování aktivity imobilizovaného enzymu. V odborné literatuře se sice uvádějí případy zvýšení stálosti aktivity enzymů jejich imobilizací na polymerní nosič, námi pozorovanou možnost krátkodobého vystavení teplotám 70 až 90 °C je však možno pokládat za mimořádnou. Poznaný jev je možno vysvětlovat velmi dobrou stabilizací proteasy v porézním celulózovém nosiči, pravděpodobně vzhledem k jeho biopolymerní struktuře a k dokonalé kovalentní imobilizací, jíž se v čs. AO 249 311 věnuje zvláštní pozornost.

Významným technickým účinkem nového způsobu výroby je podstatné zdokonalení přípravy proteolytiokého krytu na rány. Nový způsob poskytuje přípravek na léčení nekrotických hnisajících ran o stejné účinnosti jako původní postup podle čs. AO 249 311. Na rozdíl od původního způsobu však vyžaduje jednodušší, méně nákladnou aparuturu, je energeticky méně náročný a zkracuje výrobní časy, takže je levnější.

V dalším je nový způsob výroby blíže objasněn ne však omezen, příklady provedení.

V provedených pokusech byla věnována především pozornost porovnávání lyofilizace se sušením ve vznosu.

Sušení lyofilizaci bylo prováděno na třech různých aparaturách. První z nich (A) byla laboratorního typu, k sušení se navazovalo ca 100 g, vzorek byl namražen na -40 °C a v průběhu sušení se samovolným oteplováním ohříval až na teplotu místnosti. Druhá aparatura (B) byla provozního typu (typové označ. KS-30, chladicí agregát HZ 12/50). Pracovní režim sestával z podchlazení na -40 °C (2 hodiny) a sušení při 25 °C (48 hodin). Také třetí aparatura byla provozního typu (C) LZ 45 Prigera). Sušený produkt byl nejprve namražen na -40 °C a při vlastní operaci zahříván na 25 °C (celkem 70 hodin).

Sušení ve vznosu se provádělo na zařízeních typu Uniglatt (D, E, F), obvykle používaných ve farmaceutické výrobě. Aparatura (D) byla poloprovozní a byla plněna 100 až 1 000 g sušeného produktu. Aparatury (E, F) byly provozního typu a plněny 2 až 5 kg sušeného polymerního produktu.

Experimentální podmínky použité v jednotlivých příkladech a získané výsledky měření jsou uvedeny v tabulkách 1 a 2.

Tabulka 1

Porovnání sušení lyofilizaci a ve vznosu

Příklad Čís.	šarže čís.	Typ ^asušení	Aparatura^	Vlhkost prod., %	Botnavost^cg H^O/g suš.	Enzymat. ‘ aktivita
1	28	L	A	7,3	2,0	1,6
2	29	L	B	11,4	2,1	1,8
3	X	L	C	12,2	1,4	1,3
4	29	V	D	8,9	2,4	1,8
5	X	V	D	13,5	1,5 '	1,8
6	X	V	D	14,5	1,4	1,5
7	29	V	E	-	1,7	1,8

Tabulka pokračování

Příklad	Šarže	Typ ^a	Aparatura¹³	Vlhkost	Botnavost⁰	Enzymat.
čís.	čís.	sušení		prod., %	g H₂O/g suš.	aktivita

V F

5,7 1,8 1 ,-2

9,9 2,1 1,6 ^asušení lyofilizací (L) a ve vznosu (V) ^viz popis použitých aparatur v textu ^cobsah vody v produktu po kontaktu s přebytečnou vodou a odstředění ^udána jako přírůstek absorbance při 280 nm za 1 min. na 1 g produktu na hemoglobin jako substrát (M. L. Ansen, Gen, Physiol. 22, 79, 1939).

Všechny pokusy ve vznosu byly provedeny za teploty místnosti, pouze příklad 6 při 40 °C. Doba lyofilizace byla průměrně 3 dny, sušení ve vznosu 120 minut.

Tabulka 2

Sušení ve vznosu za různých teplot

Příklad čís.	Teplota °C	Botnavost g H₂O/g suš.	Enzymat. aktivita
10	25	1,6	. 1,8
11	35	1,6	1,8
12	40.	1,6	1,8
13	50	1,6	1,7
14	60	1,8'	1,7
15	70	1,7	1,7

Vysvětlivky viz tab. 1. - Pokusné podmínky: šarže 29, aparatura D, měřena teplota vstupuji čího vzduchu. Doba sušení pro teploty 25 až 40 °C byla 120 minut, pro teploty od 50 °C 20 minut.

Claims

PŘEDMĚT VYNALEZU

Způsob výroby proteolytického krytu na rány podle čs. AO 249 311, přičemž se perlová regenerovaná celulóza nabotnalá ve vodě, nikdy nesušená, o velikosti částic 0,07 až 0,4 mm dokonale zbaví promýváním, případně destilací s vodní parou, toxických nečistot, aktivuje se pro vazbu enzymů, modifikuje imobilizací proteas' ze skupiny chymotrypsin, trypsin, subtilisin, střídavě se promývá pufrem o pH 8,5 až 9,5 a pufrem o pH 4 až 5 do nulové proteolytické aktivity promývací kapaliny, vyznačený tím, že polymerní produkt promytý pufrem o pH 7,5 až 8,5 se v tomto prostředí suší na 1 až 15 % zbytkového obsahu vody, ve vznosu v proudu vzduchu při 20 až 90 °C po dobu 10 až 150 minut.