CS250235B2 - Method of glass articles polishing - Google Patents

Description

Vynález se týká způsobu leštění skleněných předmětů v lešticí lázni obsahující kyselinu sírovou, kyselinu fluorovodíkovou a neoxidující organickou kyselinu.

Je známo leštit skleněné předměty — a to jak z lisovaného skla, tak i broušené skleněné předměty — chemickým postupem, při němž se používá lešticí lázně obsahující kyselinu fluorovodíkovou s kyselinou sírovou. Reakce se složkami na povrchu skleněných předmětů, k nimž dochází při leštění kyselinami, mají za následek vznik pevně lpějící vrstvy reakčních produktů na povrchu předmětů. Těmito reakčními produkty jsou obecně sírany, fluoridy a fluorokřemičitany kationtů obsažených ve skle. Tato vrstva reakčních produktů překáží průběhu leštění, tj. působení leštících kyselin na povrch skla, až posléze tyto reakce zcela ustanou. Bylo tudíž až dosud vždy nutné tuto vrstvu reakčních produktů leštění z povrchu skla odstranit, aby bylo možno v leštění pokračovat. Za tím účelem bylo třeba leštění přerušit a povlak z reakčních produktů smýt a tento postup několikrát opakovat, než se dosáhlo požadovaného stupně vyleštění.

Ke smytí vrstvy reakčních produktů vzniklých leštěním se dříve používalo vody, což však bylo velmi nevýhodné, poněvadž se střídavým leštěním a smýváním dostalo do lešticí lázně značné množství vody, která lešticí lázeň zřeďuje, a na druhé straně vzniká oplachová voda s takovým obsahem kyseliny, že to vede nejen k neúnosné spotřebě kyseliny, nýbrž i k závažným problémům, poněvadž tato kyselá oplachová voda se předtím, než je možno ji vypustit do veřejných vodotečí, musí nákladně zneutralizovat.

Z německého patentového spisu č. 29 49 383 je známo odstraňovat nepřetržitě, postupně nebo občas rozpuštěné sodné a/ /nebo draselné ionty, aby se tím doba leštění při jediném ponoření předmětů podstatně prodloužila, nebo jinými slovy, střídavé působení lešticí lázně a oplachové lázně omezit na několik málo opakování, popřípadě dosáhnout jediným leštícím a oplachovým postupem požadované jakosti povrchu leštěných předmětů. Toto odstraňování sodných a/nebo draselných iontů z lešticí lázně se podle dosavadního stavu techniky provádí přidáním kyseliny fluorokřemičité, což má za následek vysrážení příslušných fluorokřemičitanů, které se pak z lešticí kyseliny odstraní například odfiltrováním nebo odstředěním. Spolu s kyselinou fluorokřemičitou se do lešticí lázně navíc přidává i kyselina fosforečná a/nebo kyselina octová a popřípadě malonová, šťavelová nebo vinná pro zlepšení srážení. Jinou možností k odstranění iontů alkalických kovů z lešticí lázně je podle dosavadního stavu techniky elektrolýza v elektrolyzéru se rtuťovou elektrodou nebo v elektrolyzéru s membránou polopropustnou pro kationty, při kterémžto způsobu zpracování se z lešticí kyseliny odstraní ionty alkalických kovů. Konečně je i možno ionty alkalických kovů odstranit z lešticí lázně pomocí kationtového iontoměniče.

Při způsobu popsaném ve starším německém zveřejňovacím spisu č. 31 23 908 je snaha udržovat v lešticí lázni, obsahující kyselinu sírovou, velmi nízkou koncentraci kyseliny fluorovodíkové, tj. ’ nižší než 1 proč. HF, zejména 0,5 až 0,8 % MF, aby se dissociační stupeň kyseliny flourovodíkové udržoval co nejvyšší.

Z amerického patentového spisu č. 17 77 32 z roku 1930 je známa lešticí lázeň, připravená z kyseliny fluorovodíkové, 30% kyseliny sírové, vody a malého množství dýmavé kyseliny sírové neznámé koncentrace, do níž se jako „regulační činidlo“ přidává přibližně 0,7 g/1 oxidu fosforečného.

Z německého patentového spisu č. 11 89 681 je známa lešticí lázeň o koncentraci kyseliny sírové v rozmezí 55 až 67 % a kyseliny fluorovodíkové v rozmezí 5 až 7 proč., které pracuje při teplotě 55 až 70 °C, a k ovlivnění konstituce solného povlaku, vznikajícího na povrchu skla, obsahuje sůl těžkého kovu nebo silně oxidující manganistan draselný nebo oxid chromový.

Kromě počtu nutných střídavých zpracování leštěných předmětů v lešticí lázni a v oplachové lázni má pro hospodárný způsob leštění skleněných předmětů význam i spotřeba kyseliny fluorovodíkové a kyseliny sírové. Spotřeba kyselin, zejména spotřeba kyseliny fluorovodíkové, závisí na složení lešticí lázně a ovlivňuje dobu leštění vsázky ' skleněných předmětů, popřípadě počet vsázek skleněných předmětů určených k leštění, který je možno zpracovat bez nutnosti obnovení nebo doplnění lázně. Rychlost odstraňování usazené vrstvy lešticí lázní, podstatná pro lešticí postup, je v důsledku solného povlaku hustě se při vysoké koncentraci usazujícího na povrchu skla, nepřímo úměrná koncentraci síranových a fluoridových iontů v lešticí lázni.

Úkolem vynálezu je poskytnout způsob leštění skleněných předmětů v lešticí lázni, obsahující kyselinu sírovou, kyselinu fluorovodíkovou a neoxidující organickou kyselinu, a oplachování hotově vyleštěných předmět! kyselinou sírovou a/nebo vodou s vysokou rychlostí odplavování, tedy s poměrně krátkou dobou leštění, přičemž je zároveň prodloužena schopnost působení lešticí lázně natolik, že lešticí lázeň je bez zvláštních čisticích opatření nebo alespoň částečného obnovení schopna provozu po dobu osmihodinové směny, a její výkon a kvalita leštění odpovídají všem požadavkům.

Předmětem vynálezu je proto způsob leštění skleněných předmětů v lešticí lázni obsahující kyselinu sírovou v hmotnostní koncentrací 35 až 75 %, kyselinu fluorovodíkovou v hmotnostní koncentraci 1,5 až 12 % alespoň jednu neoxidující organickou kyše250235 linu v hmotnostní koncentraci 1 až 30 g v 1 litru, která je silnější než kyselina fluorovodíková, a oplachování hotově vyleštěných předmětů kyselinou sírovou a/nebo vodou, přičemž podcuata vynálezu spočívá v tom, že se během osmihodinové pracovní směny při klesání účinnosti leštící lázně a počí :rnjícím výskytu vadných mísí při leštění přidá 0,1 až 5 g chloridu sodného o/ /nebo chloridu draselného, vztaženo na 1 litr lešticí lázně.

Výhodně se chlorid sodný a/nebo chlorid draselný přidává podle vynálezu po částech po době provozu leštící lázně trvající 4 hodiny.

Pracovní teplota leštící lázně je v rozmezí 20 až 40 ^CC.

Výhodně se při způsobu podle vynález’' pracuje s leštící lázní obsahující kyselimi. sírovou v hmotnestí koncentraci S0 až 75 proč.

Neoxidující organické kyseliny předené do leštící lázně jsou silnější než kyselina fluorovodíková. S výhodou jsou silnější i než druhý disociační stupeň kyseliny sírové. Výhodně to jsou monokarboxylové, dikarboxylové nebo hydroxykyseliny, zejména. kyselina šfavelová, malonová, vinná a/nebo citrónová.

Jejich přídavkem do leštící lázně se koncentrace fluoridových iontů a popřípadě síranových iontů v lešticí lázni udržuje nízká následkem bránění disociaci příslušných kyselin. Právě u. leštění skleněných, předmětů s hrubým brusem je podstatné, aby se koncentrace fluoridových iontů udržovala co nejnižší. Aby se takovéto skleněné předměty vyleštily na požadovaný stupeň jediným ponořením, musí se koncentrace fluoridových iontů udržovat obzvláště nízká, aby sraženina, tvořící se při lešticí reakci, vznikala v tok jemné podobě a s tak malou přilnavostí k povrchu skleněných předmětů. že no něm pevně neulpí. Tento přídavek kyselin, které jsou silnější než kyselina fluorovodíková a výhodně mají i vyšší disociační konstantu než druhý stupeň disociace kyseliny sírové, je nutno přísně odlišovat od přídavku kyseliny fluorokřemičité k vysrážení fluorokřemičitanu sodného a/nebo draselnho podle německého patentového spisu č. 29 49 383. Tam je cílem, odstranit přidáním kyseliny z lešticí lázně ionty alkalických kovů, zatímco zde jde o potlačení disociace kyseliny fluorovodíkové a kyseliny sírové, obsažených, v lešticí lázni, natolik, že následkem nízké koncentrace SO//‘ iontů a zejména F‘ iontů se dosáhne vysoké rychlosti odplavování umožňující krátkou dobu leštění, tj. umožní se tím postup s minimálním počtem střídavého zpracování v lešticí lázni a v oplachovací lázni.

Jak již bylo uvedeno, jsou pro lešticí lázeň používanou při způsobu podle vynálezu vhodné monokarboxylové kyseliny, jako je kyselina octová, dikarboxylové kyseliny, jako je kyselina šfavelová, kyselina maloncvá nebo kyselina fialová, hydroxykarboxylové kyseliny, jako je kyselina vinná nebo kyselí :ia citrónová, pokud splňují výše uveduný požadavek, totiž, že jsou silnějšími kyselinami než kyselina fluorovodíková. Kyselina fluorokřemičitá není pro tento účel vhodná, protože se její koncentrace nedá za daných provozních podmínek nastavit následkem její stále nové tvorby v lázni a následkem vytěkávání z lázně (jakožto vhodná je silně oxidující kyselina, napři SiFJ podmíněného teplotou. Rovněž nevhodná je silně oxidující kyselina, například kyselina chromová, vzhledem ke svému silnému oxidačnímu účinku.

Až dosud bylo možno regulovat disociaci kyseliny fluorovodíkové a tím koncentraci fluoridových iontů v lešticí lázni pouze koncentrací kyseliny sírové a teplotou, lázně. Nevýhodou této motedy je, že pro bezvadné leštění musí být koncentrace síranových iontů a. koncentrace fluoridových iontů v určitém poměru. Bylo proto až dosud nutné pracovat při leštění sodných skel s diamantovým brusem s co nejvyšší koncentrací kyseliny sírové, aby se dissociace fluorovodíkové kyseliny a tím koncentrace fluoridových iontů v lešticí lázni potlačila natolik, že bylo možno i tato skla s tímto hrubým brusem leštit v dlouhodobém programu s mnohým střídáním lázní.

Opatřením spočívajícím v přidání kyseliny silnější, než je kyselina fluorovodíková, do lázně se poprvé podařilo stlačit, nezávisle na koncentraci kyseliny sírové, koncentraci fluoridových iontů na takovou hodnotu, že soli, vznikající při lešticí reakci, mají takové složení, strukturu a adhezi k povrchu skleněného předmětu, že je možno leštění provádět delší dobu bez přerušení, a zejména že se již jediným ponořením skleněných předmětů do lázně již dosáhne požadovaného stupně vyleštění.

Další výhodou způsobu podle vynálezu je, že ovlivněním dissociace kyseliny fluorovodíkové, nezávislým na koncentraci kyseliny sírové, a tím 1 koncentrace fluoridových iontů v lešticí lázni se leštění zcela obecně stává nezávislým na kationtové složce skla (alkalické kovy, kovy alkalických zemin).

Když leštěná skla obsahují vápník, pak se v tomto případě nepřidá do lešticí lázně kyselina šfavelová, poněvadž štavelan vápenatý je nerozpustný a vysrážel by se z lázně.

Avšak, jak již bylo výše uvedeno, k dispozici jiné použitelné kyseliny. U draselných skel se obdobně nepoužije kyseliny vinné vzhledem k možnému vzniku nesnadno rozpustného vinnanu draselného.

Jak již bylo výše uvedeno, je předpokladem použitelnosti uvedených kyselin, aby tyto kyseliny byly silnější, tj. měly vyšší disociační konstantu než kyselina fluorovodíková. Účelně mají tyto kyseliny takovou disociační konstantu, jejíž hodnota leží alespoň mezi hodnotami konstant pro první a druhý disociační stupeň kyseliny sírové, jako tomu je u většiny výše jmenovaných kyselin. Naproti tomu má kyselina šťavelová hodnotu disociační konstanty ještě vyšší než hodnota konstanty druhého disoclačního stupně kyseliny sírové, takže lze kyselinou šťavelovou snížit v leštící lázni i koncentraci síranových iontů.

Proto se při způsobu podle vynálezu přednostně používá kyseliny šťavelové. Když se pracuje s jinými kyselinami, tedy takovými, jejichž disociační konstanta má hodnotu ležící mezi hodnotami konstant pro první a druhý disociační stupeň kyseliny sírové, je možno koncentraci síranových iontů ovlivnit pouze koncentrací kyseliny sírové a teplotou leštící lázně. Cím vyšší je teplota lešticí lázně, tím více je kyselina sírová disociována. Je proto třeba se vystříhat příliš vysokých teplot lešticí lázně. Touto metodou je možno pracovat dokonce při teplotě místnosti, což však vyžaduje delší doby leštění.

Množství kyseliny, jež se má přidat do lešticí lázně z kyseliny sírové a fluorovodíkové, závisí do jisté míry na koncentraci kyseliny sírové popřípadě fluorovodíkové. Pro lešticí lázeň, obsahující kyselinu sírovou v hmotnostní koncentraci 40 až 65 % a kyselinu fluorovodíkovou v hmotnostní koncentraci 1,5 až 12 °/o, je obecně vhodný přídavek kyseliny v hmotnostním množství 1 až 20 g/1. Do lešticí lázně, obsahující kyselinu sírovou v hmotnostní koncentraci 45 až 60 % a kyselinu fluorovodíkovou v hmotnostní koncentraci 1,5 až 6 %, se kyselina vhodně přidá v množství 1 až 11 g/1.

Kromě již výše uvedených výhod je způsob podle vynálezu výhodný ještě tím, že oproti známým způsobům se značným počtem střídavých zpracování je možno spotřebu kyseliny fluorovodíkové a únik fluoridu křemičitého do okolního ovzduší snížit natolik, že obtěžování okolního prostředí, popřípadě náklady na čištění plynů odváděných do okolního ovzduší, nejsou tak velké. Následkem kratší doby potřebné pro leštění a následkem nastavení nejúčelnější koncentrace fluoridových iontů se podstatně sníží i spotřeba kyseliny fluorovodíkové a kyseliny sírové oproti spotřebě při známých způsobech. Poněvadž požadovaného stupně vyleštění lze dosáhnout již odstraněním minimálního množství skla, je množství vzniklého kalu v lešticí lázni příslušně nízké.

Koncentrace kyseliny sírové v lešticí lázni závisí na složení skla určeného k leštění; to platí zejména pro skla, která obsahují ionty kovů alkalických zemin, zejména vápníku.

Ve výše zmíněné lešticí lázni podle vynálezu činí hmotnostní koncentrace kyseliny sírové 35 až 75 % a má pro skla, obsahující ionty kovů alkalických zemin, být jen 60 až 75 %. Zvýší-li se koncentrace kyseliny sírové nad uvedenou hranici, dochází k vadám při leštění. Toto úzké rozmezí koncentrace kyseliny sírové v lešticí lázni pro skla s obsahem kovů alkalických zemin je pro použití v technickém měřítku nevýhodné. Při ochlazení lešticí kyseliny může být vylučování iontů kovů alkalických zemin tak nedostatečné, že se spotřeba kyseliny sírové může poměrně značně zvýšit.

Přidá-li se podle vynálezu do lešticí lázně 0,1 až 5 g chloridu sodného a/nebo chloridu draselného na 1 litr lázně, je tato lázeň bez zvláštních čisticích opatření nebo alespoň částečné obnovy schopna provozu po dobu osmihodinové směny, přičemž výkon lešticí lázně a jakost leštění odpovídají všem příslušným požadavkům. Použije-li se chloridu sodného a chloridu draselného, je celkové množství, jež se má přidat, obecně o málo nižší, zejména asi o 10 %, než při přídavku pouze jedné z těchto solí.

Pokles účinnosti lešticí lázně se projeví pozvolným prodlužováním celkové doby leštění vsázky, popřípadě nutností provést větší počet střídavých zpracování v lešticí lázni a v oplachové lázni, nebo i tím, že při pokračující době provozu lešticí lázně dochází ke vzniku místních závad na leštěném povrchu, které se projevují například jako modravé naleptání na povrchu leštěných předmětů.

Prodlouží-li se celková doba leštění, které je u zpracovávané vsázky skleněných předmětů zapotřebí k dosažení požadovaného stupně vyleštění, o určitý podíl, například o 25 až 50 %, nebo jestliže se projeví první náznaky leštících závad, jako je modravé nabíhání nebo naleptání, pak se podle vynálezu do lešticí lázně přidá chlorid sodný a/nebo chlorid draselný, čímž ve většině případů bezprostředně po přidání lešticí závady na právě zpracovávané ' vsázce opět zmizí. Rovněž se zjistí, že po krátké době, která může činit asi 10 až 20 minut, se celková doba leštění, která je nutná pro dosažení požadovaného stupně vyleštění právě zpracovávané vsázky, se opět zkrátila na normální míru. S takto podle vynálezu zlepšenou lázní je pak možno pracovat při bezvadné jakosti leštění, hospodárném provozu lázně a nízké spotřebě kyseliny, až opět dojde k poklesu účinnosti lešticí lázně, kdy se opět musí přidat sůl. Obecně však stačí, když se asi uprostřed osmihodinové směny přidá jedenkrát sůl, aby se během celého trvání směny mohlo pracovat bez dalších čisticích opatření nebo obnovy lázně. Po skončení směny je možno leštící lázeň regenerovat popřípadě obnovit nebo se lázeň stane novým přidáním soli opět optimálně účinná.

Je třeba zdůraznit, že se účinek, dosažený podle vynálezu přídavkem soli, nedostaví, jestliže se do lešticí lázně přidá pouze kyselina chlorovodíková.

Překvapivě bylo možno přídavkem soli do leštící lázně, která kromě kyseliny sírové a kyseliny fluorovodíkové obsahuje ještě organickou kyselinu, zvýšit ' v neobvyklé míře schopnost leštící lázně přijímat ionty vápníku a i jiné dvojmocné nebo trojmocné ionty, jako například ionty zinku a bóru.

U leštící lázně s obsahem soli podle vynálezu se počet nutných střídavých zpracování v leštící lázni a v oplachové lázni oproti dosavadnímu stavu techniky výrazně sníží. Kromě toho je též možno takovýmto tzv. jednolázňovým postupem bezvadně leštit sklo bez střídavého zpracování tím, že se skleněné předměty mohou jen jedenkrát ponořit na o něco málo delší dobu do leštící lázně a po přímém, dosažení požadovaného stupně vyleštění se mohou opláchnout.

Pracuje-lí se za použití leštící lázně podle vynálezu, není nezbytně nutné ji po skončení směny nebo denně vysolením regenerovat, poněvadž při zahřátí leštící lázně pro první vsázku nedochází k opětnému rozpuštění vysrážených solí.

Další podstatnou výhodou — jak již bylo výše uvedeno — je, žc u leštící lázně s ob sáhem soli podle vynálezu není bezpodmínečně nutné udržovat koncentraci kyseliny sírové v úzkém rozmezí, nýbrž, že je možno pracovat i s vyšší koncentrací kyseliny sírové, což je obzvlášť žádoucí u skel obsahujících oxid vápenatý s ohledem na celkovou dobu leštění vsázky. Provozně schopný rozsah hmotnostní koncentrace kyseliny sírové je při způsobu s obsahem soli podle vynálezu v rozmezí 35 až 75 % oproti horní hranicí 65 % při způsobu bez přídavku soli, přičemž leštící lázně s obsahem, soli podle vynálezu připouštějí pro skla s obsahem oxidu vápenatého hmotnostní koncentraci kyseliny sírové v rozmezí 60 až 75 % oproti 60 až 65 °/o, jak výše uvedeno.

Další výhoda leštící lázně s obsahem soli podle vynálezu spočívá v tom, že je možno udržovat teplotu leštící lázně během leštění neobvykle nízkou. Obecně bylo až dosud nutné udržovat teplotu leštící lázně v rozmezí asi 50 až 65 °C. Je tedy podle vynálezu nejen možné pracovat s vyššími koncentracemi kyseliny sírové — as výhodami s tím spojenými — bez nebezpečí „spálení“* povrchu skleněných předmětů, nýbrž kromě toho i při teplotách, které jsou podstatně nižší než teploty, které byly až dosud obvyklé pro kyselinové leštění skleněných předmětů nebo které byly považovány za možné. Tak je možno způsobem podle vynálezu bezvadně pracovat při teplotě lázně v rozmezí 20 až 40 °C.

Obzvláště účelné je použití způsobu podle vynálezu pro trubice zobrazovacích pří strojů, pro televizní obrazovky atd., které byly broušeny diamantovými kotouči a pak otryskány pískem. Způsobem podle vynálezu získají tyto předměty při velmi krátké době ponoření — jako například 20 sekund nebo 2 x 10 sekund — stupeň, vyleštění, jakého až dosud u takových předmětů nebylo možno dosáhnout.

Způsob podle vynálezu je blíže objasněn dále uvedenými příklady provedení.

Příklad 1

V leštící lázni, obsahující kyselinu sírovou v hmotnostní koncentraci 70 %, kyselinu fluorovodíkovou v hmotnostní koncentraci 4,5 % a kyselinu vinnou v hmotnostní koncentraci 2,5 g/1, se leští výrobky ze skla, obsahujícího 24 % oxidu olovnatého PbO a 4 % oxidu vápenatěn CaO. Celkový leštící postup se provádí — podle druhu brusu — čtyřnásobným, popřípadě pětinásobným střídavým ponořením, do leštící lázně a následným ponořením do oplachové lázně s kyselinou sírovou. Celková doba leštění, tedy doba, po kterou jsou výrobky ze skla ponořeny v leštící lázni, činí zpočátku 12 minut a v průběhu čtyřhodinové provozní doby se zvýší na 20 minut.

Pak se do leštící lázně přidá 0,3 g chloridu sodného, vztaženo na 1 litr lázně, a po asi 15 minutách čekání je možno opět leštit novou vsázku skleněných předmětů, které se vyleští za 15 minut.

Ke konci čtyřhodinového provozu a prodloužení celkové doby leštění vsázky na 20 minut se na skleněných předmětech objeví mírné modré naleptání, které po přidání roztoku soli ihned zmizí.

Příklad 2

V leštící lázni o teplotě 39 °C, obsahující kyselinu sírovou v hmotnostní koncentraci 65 °/o, kyselinu fluorovodíkovou v hmotnostní koncentraci 8 % a 6 g/1 kyseliny šťavelové, se leští předměty ze skla, obsahujícího 28 % oxidu olovnatého PbO, bez střídavého zpracování, tedy zpracováním v jediné lázni, po dobu 3,5 minuty do dosažení požadovaného stupně vyleštění. Po asi čtyřhodinové době provozu lázně dochází ke vzniku modrých naleptaných míst na skleněných předmětech a doba leštění se postupně prodlouží až na 5 minut. Po přidání 0,5 g chloridu sodného a po 15 minutách čekání pak již vadná .místa nevznikají a doba leštění se opět ustálí na 3,5 minutách až nanejvýš 4 minutách.

Claims (7)

1. PŘEDMĚT VYNALEZU

   1. Způsob leštění skleněných předmětů v lešticí lázni obsahující kyselinu sírovou v hmotnostní koncentraci 35 až 75 %, kyselinu fluorovodíkovou v hmotnostní koncentraci 1,5 až 12 % a alespoň jednu neoxidující organickou kyselinu v hmotnostní koncentraci 1 až 30 g v 1 litru, která je silnější než kyselina fluorovodíková, a oplachování hotově vyleštěných předmětů kyselinou sírovou a/nebo vodou, vyznačující se tím, že se během osmihodinové pracovní směny při klesání účinnosti lázně a počínajícím výskytu vadných míst na leštěných předmětech přidá 0,1 až 5 g chloridu sodného a/nebo chloridu draselného, vztaženo na 1 litr lešticí lázně.
2. 2. Způsob podle bodu 1, vyznačující se tím, že se chlorid sodný a/nebo chlorid draselný přidává po částech po době provozu lešticí lázně trvající 4 hodiny.
3. 3. Způsob podle bodů 1 nebo 2, vyznaču jící se tím, že se leští při teplotě 20 až 40 stupňů Celsia.
4. 4. Způsob podle bodů 1 až 3 k leštění skleněných předmětů ze skla obsahujícího kovy alkalických zemin, vyznačující se tím, že se leštění provádí lešticí lázní obsahující kyselinu sírovou v hmotnostní koncentraci 60 až 75 %.
5. 5. Způsob podle bodů 1 až 4, vyznačující se tím, že organickou kyselinou je kyselina, která je silnější než druhý disociační stupeň kyseliny sírové.
6. 6. Způsob podle bodů 1 až 5, vyznačující se tím, že organickou kyselinou je alespoň jedna monokarboxylová, dikarboxylová kyselina nebo hydroxykarboxylová kyselina.
7. 7. Způsob podle bodu 6, vyznačující se tím, že lázeň obsahuje kyselinu šťavelovou, .kyselinu malonovou, kyselinu vinnou a/nebo kyselinu citrónovou.