CS245791B2

CS245791B2 - Způsob výroby derivátů askochlorinu

Info

Publication number: CS245791B2
Application number: CS843644A
Authority: CS
Inventors: Tomoyoshi Hosokawa; Ikutoshi Matsuura; Hidenori Takahashi; Kunio Ando; Gakuzo Tamura
Original assignee: Chugai Pharmaceutical Co Ltd
Priority date: 1981-09-10
Filing date: 1982-09-09
Publication date: 1986-10-16
Also published as: CS364484A2

Description

Předložený vynález se týká způsobu výroby nových derivátů askochlorinu.

Askochlorin je antibiotikem, které bylo nalezeno v kultivačním prostředí plísně Ascochyta viciae autory předloženého vynálezu (srov. japonský patentní spis číslo 585 252). Toto antibiotikum je vysoce účinné proti virům a nádorům, avšak protože je také vysoce toxické vůči oběhovému systému savců, byly prováděny pokusy s farmaceutickým použitím sloučeniny připravené methylaci hydroxylové skupiny v poloze 4 orcylaldehydu (Agr. Biol. Chem. 45, 531). Avšak tato sloučenina je ve vodě málo rozpustná a. její hladinu v krvi není snadné hladce zvýšit i když se aplikuje systemicky nebo perorálně.

Autoři tohoto vynálezu provedli četné pokusy za účelem přípravy derivátů askochlorinu, které by byly prosty nedostatků běžné sloučeniny, které by si ale zachovaly dobré farmakologické účinky askochlorinu, a neočekávaně zjistili, že deriváty připravené reakcí askochlorinu s nižšími alifatickými kyselinami s přímým nebo rozvětveným řetězcem, obsahujícími atom halogenu, nebo s jejich estery zlepšují periferní citlivost na insulin, zlepšují metabolismus tukovitých látek a glycidů a brání růstu pokusných nádorů.

Předložený vynález se týká způsobu výroby těchto derivátů askochlorinu obecného vzorce I

v němž

R znamená pyridylovou skupinu, diethylaminoskupinu, chlorfenoxymethylovou skupinu nebo fenylovou skupinu, která je popřípadě substituována methoxyskupinou nebo methoxykarbonylovou skupinou, jakož i jejich solí.

Podle tohoto vynálezu se sloučeniny obecného vzorce I a jejich soli připravují tím, že se askochlorin nechá reagovat s reaktivním derivátem kyseliny obecného vzorce

R COOH, přičemž se jedná o reaktivní derivát na karboxylové skupině, v němž

R má shora uvedený význam, a získané sloučeniny se popřípadě převedou na své soli.

Tak se může sloučenina vzorce I vyrobit například reakcí askochlorinu s reaktivním derivátem kyseliny, jako halogenidem kyseliny, anhydridem kyseliny nebo někdy s kyanátem nebo isokyanátem, popřípadě v přítomnosti kondenzačního činidla (například terciárních aminů, jako pyridinů, triethylaminu a dimethylanilinu, a bazických sloučenin alkalických kovů). Tato reakce se může provádět bez rozpouštědel, ale obvykle je účelné pracovat v rozpouštědlech k dosažení vyššího výtěžku a k zajištění snadnější manipulace s reakční směsí. Používá se rozpouštědel, která nereagují s reaktivním derivátem kyseliny. Vhodnými rozpouštědly jsou: benzen, dimethylformamid, ethery, chloroform a aceton. Kondenzační činidlo se může používat také jako rozpouštědlo. Reakční teplota se může volit v širokém rozmezí od teploty místnosti až do teploty varu rozpouštědla.

Při přípravě sloučenin podle vynálezu je třeba se vyhnout použití příliš reaktivních derivátů kyseliny, vzhledem k možnému vzniku 2,4-bis-O-acylderivátů askochlorinu. Za reakčních podmínek dochází ke vzniku pouze malého množství této bis-formy askochlorinu jak je uvedeno v příkladech. Konečný produkt lze čistit libovolnými běžnými metodami, jako překrystalováním, sloupcovou chromatografii a extrakcí z rozpouštědel.

Sloučeniny podlé tohoto vynálezu mají následující žádoucí farmakologické vlastnosti a z tohoto důvodu jsou použitelné v lékařství.

1. Přidávají se do inkubačního prostředí tukové tkáně a v tomto případě statisticky významě podporují příjem glukózy v závislosti na insulinu až do koncentrace 10~⁵ M, což je fyziologicky dosažitelná hranice. Tato účinnost je specifická pro tkáně, v nichž je příjem glukózy závislý na insulinu a není možno tuto závislost pozorovat u tkání jako jsou játra a ledviny, kde příjem glukózy je nezávislý na Insulinu, avšak závisí na koncentraci glukózy. Tyto látky však také podporují metabolismus glukózy, jako přeměnu glukózy na kysličník uhličitý v játrech a v řezech ledvinou. Tyto skutečnosti podporují názor, že sloučeniny podle vynálezu podporují citlivost na insulin u periferních tkání závislých na insulinu.

Účinek sloučenin podle vynálezu na metabolismus glycidů a tukových látek byl rovněž pozorován in vivo v případě, že tyto látky byly perorálně podávány laboratorním zvířatům. V případě podání normálním krysám a myším perorálně po určitou dobu došlo ke statisticky významnému poklesu hladiny glukózy a tukovitých látek v krvi. Tato skutečnost ukazuje na účinnost těchto látek při snížení hyperkalomerie, která doprovází cukrovku a atherosklerózu. Ve skutečnosti jsou tyto sloučeniny velice účinné na živočišných modelech cukrovky. Například v případě myší hereditárně obézních a diabetických kmene C 57BL/KsJ (db⁺/db⁺), se vyskytují podobné příznaky jako u dospělých lidí s cukrovkou typu II, tzn. hyperglykemie, tloušťka, periferní odolnost proti insulinu, žízeň spojená se zvýšeným příjmem tekutin a polyurea, se současným vylučováním glukózy v moči. Běžné antidiabetické prostředky, jako jsou sulfonylové deriváty močoviny a biguanidy, jsou zcela neúčinné na těchto zvířecích modelech. Sloučeniny podle tohoto vynálezu byly schopny potlačit zvýšený příjem a výdej tekutin a významně snížily hladinu glukózy v krvi stejně jako hladinu tukovitých látek bez změny v přijímaném krmivu. Je zvláště významné, že sloučeniny snížily denní vylučování glukózy v moči o 90 %. Podobné účinky bylo možno pozorovat u zvířat s cukrovkou, která byla vyvolána injekcí alloxanu a streptozotocinu. Je proto jasné, že sloučeniny podle tohoto vynálezu jsou účinné při cukrovce a mohou zlepšit metabolismus glycidů a tukovitých látek.

Mechanismus účinku sloučenin podle vynálezu byl vyhodnocován při použití tukových buněk odebraných od diabetických zvířat, kterým byla některá z těchto látek perorálně podávána po· určitou dobu. V případě, že byla perorálně podávána jednou denně dva týdny sloučenina podle vynálezu krysám s cukrovkou vyvolanou streptozotocinem zvýšila se vazba jodem (¹²⁵J) značeného insulinu na tukové buňky i u normálních diabetických buněk. Mimoto 2-desoxyglukózy a přeměna glukózy na kysličník uhličitý a přeměna lipidů v těchto tukových buňkách byla tímto způsobem podstatně zvýšena.

U myší s hereditární cukrovkou, které byly současně obézní, kmene C 57BL/KsJ (db⁺/db⁺), které jsou výborným modelem typu lidské cukrovky, bylo podáváním sloučeniny podle vynálezu perorálně po dobu jednoho týdne dosaženo 1,5 až 3,0 násobku přírůstku insulinu značeného jodem (¹²⁵J) při vazbě na tukové buňky ve srovnání s diabetickými kontrolami, které nebyly ošetřeny a byly přibližně stejného stáří. Tímto způsobem bylo róvněž možné zvýšit příjem 2-desoxyglukóžy a přeměnu glukózy na oxid uhličitý a lipidy.

Je tedy zřejmé, že při použití sloučenin podle vynálezu k léčení cukrovky se zvýší vazba insulinu na receptor a zlepší se poškozený metabolismus glukózy jak u živočišných modelů (typu I), kterým chybí insulin, tak i u modelů typu II, které jsou na insulin resistentní.

Potenciace účinku insulinu sloučeninami podle předloženého vynálezu je podporována návratem hepatické lípo genese na původní úroveň u myší s cukrovkou vyvolanou streptozotocinem. Myši se streptozotocino vou cukrovkou mají zhoršenou lipogenosu v játrech, vzhledem k tomu, že jim chybí insulin. V případě, že se 4-O-nikotinoylaskochlorin podává perorálně jeden týden diabetickým myším, dochází ke zvýšení včleňování acetátu do alifatických kyselin a triglyceridů v játrech na normální úroveň in vivo, kdežto včlenění těchto látek u diabetických kontrol, které nebyly ošetřeny poklesne na polovinu normální hodnoty.

Je tedy zřejmé, že mechanismus působení sloučenin podle vynálezu spočívá v potenciaci účinku insulinu v periferních tkáních, které jsou závislé na insulinu na jedné straně, na druhé straně jde částečně také o částečnou náhradu účinku insulinu.

2. Dalším pozoruhodným účinkem sloučenin podle vynálezu je jejich účinnost proti zhoubným nádorům. Transplantovatelná leukémie L-1,210 odvozená od spontánní leukémie u myší DBA/2 je zhoubný nádor, kterého se často užívá při zkouškách na látky potlačující nádory. Tento nádor je tak zhoubný, že všechny myši, kterým se intraperitoneálně transplantuje 100 buněk tohoto nádoru, uhynou na tento nádor v průběhu dvou týdnů. V případě, že se jednorázově podá některá sloučenina podle vynálezu před transplantací nádoru, je zcela účinná u myší proti nádoru L-1210. Tento účinek není možno pozorovat u běžných protinádorových látek, které upravují a stimulují imunologickou odpověď. Sloučeniny podle předloženého vynálezu jsou také schopné statisticky významně prodloužit přežití u myší, které již onemocněly pokusným nádorem, například Ehrlichovým nádorem, nádorem S-180, MethA, L-121 a P-388 za podmínek, které se běžně používají při vyhodnocování účinku protinádorových látek.

Sloučeniny podle předloženého vynálezu je možno užít jako takové avšak s výhodou se ve farmaceutických přípravcích pro parenterální nebo perorální použití rozpouští ve vodě po neutralizaci zásadou nebo se mísí s látkami napomáhajícími vzniku suspenze, nosiči a dalšími pomocnými látkami. Výhodnými formami těchto přípravků jsou injekce, prášky, granule, tablety, tablety opatřené vrstvou cukru, pilulky, kapsle a čípky. Tyto přípravky je možno připravovat běžným způsobem, jako za použití nosných látek nebo pomocných látek zvolených ze skupiny tvořené laktózou, sacharózou, škroby, glukózou, celulózou, methylcelulózou, karboxymethylcelulózou, hořečnatou solí stearové kyseliny, laurylsulfátem, mastkem, rostlinnými oleji, oktyldecyltriglyceridy, hydrogenuhličitanem sodným, polysolváty, polyethylenglykolem, lecitinem a jejich směsmi.

Přípravky pro perorální aplikaci obsahují výhodně 10 až 55 % hmotnostních účinné látky, a injekce obsahují výhodně 1 až 20 % hmotnostních účinné látky. Toxicita sloučenin podle předloženého vynálezu je velmi nízká, a jejich akutní toxicita (LDsoj na krysách a myši není menší než 0,5 až 10 g/kg při perorální podání a není menší než 150 až 500 mg/kg při parenterélním podání. Dávka sloučenin podle předloženého vynálezu jakožto farmaceutického prostředku se pohybuje podle druhu nemoci a podle její závažnosti, a může činit u dospělého pacienta 5 až 1 000 mg při injekčním podání za jeden den, 30 až 3 000 mg při perorálním podání medikamentu a 5 až 1000 mg při aplikaci rektální.

Dále jsou uvedeny dva příklady ilustrující způsob přípravy farmaceutického přípravku za použití sloučeniny podle předloženého vynálezu jako účinné látky:

1. Sterilizovaný prášek (92,5 mg) sloučeniny podle předloženého vynálezu se přidá k 10 ml sterilní destilované vody obsahující 158 mg diethylaminoethanolu v rozpuštěném stavu, a směs se zahřívá při 80 ^CC po dobu 5 minut za účelem rozpuštění. Tento roztok je použitelný buď přímo pro nitrožilní injekci, nebo jako směs s infúzním roztokem glukózy pro intravenózní kapání.

2. 100 dílů jemných částic (s rozměrem asi 2 um) sloučeniny podle tohoto vynálezu se důkladně smísí s 88 díly laktózy, 100 díly kukuřičného škrobu, 2 díly HPC-SL, 50 díly L-HPC (PO-30), 33 díly krystalické celulózy, 5 díly vápenaté soli stearové kyseliny a 10 díly mastku, a směs se na tabletovacím stroji slisuje do tablet (průměr tablety 8 mm a hmotnost 250 mg).

Příklad 1 g (24,1 mmol) askochlorinu se rozpustí v 50 ml absolutního pyridinu. Za chlazení ledovou vodou se po malých částech za míchání přidá 6,6 g (37,07 mmol] hydrochloridu nikotinové kyseliny. Potom se teplota reakční směsi za stálého míchání v reakční nádobě nechá postupně klesnout na teplotu místnosti. Reakční směs se potom dále míchá 1 den a poté se reakční roztok zahustí ve vakuu k suchu. Zbytek se důkladně promísí se směsí chloroformu a vody a směs se přenese do dělicí nálevky, důkladně se protřepe a ponechá se v klidu. Chloroformová vrstva se oddělí, důkladně promyje vodou a vysuší se bezvodým síranem sodným. Vysušený produkt se odfiltruje a filtrát se opět zahustí ve vakuu.

Olejovitý zbytek se čistí sloupcovou chromatografií na. sillkagelu. Sloupec se vymývá chloroformem obsahujícím 1 až 2 % měthanolu nebo benzenem obsahujícím 5 % ethylacetátu, a frakce obsahující konečný produkt se spojí a zahustí se ve vakuu přičemž se získá viskózní olejovitý produkt. Tento produkt se rozpustí v ethanolu a získaný roztok se ponechá v klidu. Získá se 9,6 g (76,3 %) krystalického reakčního produktu. Vzorek této sloučeniny překrystalovaný z ethanolu má teplotu tání 159 až 160 °C a obsahující analýzu pro C29H32O5CIN:

vypočteno:

68,29 % C, 6,32 % H, 2,75 % N; nalezeno:

68,23 % C, 6,36 % H, 2,80 % N.

Reakční produkt má následující vzorec:

<5: 0,69, (3H, s), 0,80 (3H, d),0,82 (9H, d), 1,70 (3H, s), 3,55 (2H, d), 5,37 (1H, d),

5.54 (1H, t), 5,84 (lH,d), 7,49 (1H, m),

8.55 (1H, d), 8,96 (1H, d), 9,42 (1H, s), 10,34 (1H, s), 12,60 (1H, s).

Reakční produkt má následující vzorec:

Příklad 2

Směs askochlorinu (40,5 g, 0,1 mol), absolutního benzenu (500 ml) a absolutního pyridinu (24 ml, 0,297 mol) se vnese do konické láhve o objemu 1 000 ml a protřepává se až do vzniku roztoku. K tomuto roztoku se při teplotě místnosti a za míchání pomocí magnetického míchadla přidá 25,22 g (0,142 mol) hydrochloridu chloridu nikotinové kyseliny. Reakční směs se míchá 3 hodiny a suspendované částice resultujícího hydrochloridu pyridinu se odfiltrují. K filtrátu se přidá 500 ml vody, směs se protřepe a vodná vrstva se oddělí. Tento postup se opakuje třikrát. Pokud se vodná vrstva odděluje po protřepání roztoku obtížně, vzhledem k tomu, že roztok je zakalen, provede se vysolení přidáním roztoku chloridu sodného. Benzenová vrstva se oddělí, vysuší se bezvodým síranem sodným a rozpouštědlo se oddestiluje ve vakuu, přičemž se získá viskozní olejovitý produkt. Tento olej se rozpusí v 800 ml ethanolu, roztok se nechá stát až ke krystalizaci reakčního produktu. Výtěžek 41,0 g, tj. 80,4 % teorie. Vzorek překrystalovaný z ethanolu má teplotu tání mezi 159 a 160 °C a má následující analýzu pro C29H32O5CIN:

vypočteno:

68,29 % C, 6,32 % H, 2,75 % N;

Ώί)1Ρ7ΡΠη*

68,21 % C, 6,32 % H, 2,76 % N.

Protonové NMR spektrum (100 MHz, deuterovaný chloroform, tetramethylsilan jako vnitřní standard)

P ř í k 1 a d 3 g (49,4 mmol) askochloridu se rozpustí v 100 ml absolutního pyridinu. K tomuto roztoku se přidá 6,9 g (49,9 mmol) diethylkorbamoylchlorldu a směs se zahřívá k varu pod zpětným chladičem po dobu 5 hodin. Potom se přidá dalších 6,9 g diethylkarbamoylchloridu a směs se dále zahřívá k varu pod zpětným chladičem. Když již v reakčním roztoku není přítomen výchozí askochlorin, zahustí se reakční roztok ve vakuu k suchu. Zbytek se důkladně promísí se směsí vody a benzenu a směs se přenese do dělicí nálevky, důkladně se protřepe a ponechá se v klidu. Benzenová vrstva se oddělí, promyje se důkladně vodou, vysuší se bezvodým síranem sodným a rozpouštědlo se oddestiluje. Olejovitý zbytek se chromatografuje na sloupci silikagelu. Sloupec se vymývá benzenem, který obsahuje 5 % ethylacetátu, a frakce obsahující reakční produkt se spojí a zahustí se k suchu, přičemž se získá viskózní olejovitý produkt. Tento produkt se rozpustí v ethanolu a získaný roztok se ponechá v klidu za studená, přičemž se získá 16 g (64 % teorie) krystalického reakčního produktu. Surový krystalický produkt se překrystaluje z ethanolu, přičemž se získají čisté krystaly, tající mezi 125 a 127 °C s následnou analýzou pro C20H58O5CIN:

vypočteno:

66,72 % C, 7,60 % H, 2,78 % N;

nalezeno:

66,85 θ/o C, 7,67 % H, 2,80 % N.

5:0,67 (3H, s), 0,79 (H, d), 0,82 (3H, d),

1,12--1,36 (ΘΗ, m), 1,86 (3H, s),

2,20-2,50 (3H, m), 2,63 (3H, s),

3,30—3,60 (6H, m), 5,35 (lH,d),

5,42 (1H, t), 5,89 (1H, d), 10,28 (1H, s), 12,53 (1H, s).

Reakční produkt má následující vzorec:

OH

Příklad 4 g (24,7 mmol) askochlorinu se rozpustí ve 100 ml absolutního pyridinu. K tomuto roztoku se přidá 8.0 g (39,0 mmol) p-chlorfenoxyacetylchloridu a směs se zahřívá na teploty mezi 60 a 70 °C 5 holin za míchání. Potom se přidá 1,0 g (4,9 mmol) p-chlorfenoxyacetylchloridu a směs se zahřívá 5 hodin za míchání na teploty mezi 60 a 70 °C. Reakční roztok se zahustí ve vakuu k suchu. Zbytek se důkladně smísí s 50 ml 1% chlorovodíkové kyseliny a 50 ml chloroformu. Směs se přenese do dělicí nálevky, důkladně se protřepe a ponechá se v klidu. Chloroformová vrstva se oddělí, vysuší se bezvodým síranem sodným a zahustí se ve vakuu k suchu. Olejovitý zbytek obsahující reakční produkt se čistí sloupcovou chromatografií na silikagelu a takto vyčištěný produkt se rozpustí v ethanolu a roztok se ponechá krystalovat při teplotě místnosti, přičemž se získá 4,7 g (33,2 % teorie) reakčního produktu. Vzorek překrystalovaný z methanolu taje při 122 až 124 °C a má následující analýzu pro CjiH34O8 CI2:

vypočteno:

64,92 % C, 5,98 % H;

nalezeno:

64,86 % C, 5,95 % N.

5:0,70 (3H, sj, 0,80 (3H, d), 0,83 (3H, d), 1,87 (3H, sj, 2,66 (3H, s), 3,40 (2H, d), 4,93 (2H, s), 5,20 (1H, t), 5,38 (lH,d), 5,84 (1H, dj, 6,92 (2H, d), 7,30 (2H, d),

10,30 (1H, s), 12,56 (1H, s).

Reakční produkt má následující vzorec:

Příklad 5 g (17,3 mmol) askochlorinu se rozpustí v 70 ml absolutního pyridinu. K získanému roztoku se přidá 8,0 g (46,9 mmol) p-methoxybenzoylchloridu a reakční směs se zahřívá k varu pod zpětným chladičem po dobu 5 hodin. Směs se dále zahustí ve vakuu v suchu. Zbytek se důkladně smísí s 50 ml 1% chlorovodíkové kyseliny a 50 ml chloroformu. Směs se přenese do dělicí nálevky, důkladně se protřepe a ponechá se v klidu. Chloroformová vrstva se oddělí, vysuší se bezvodým síranem sodným a zahustí se ve vakuu k suchu. Výsledný reakění produkt se rozpustí v ethanolu, roztok se ponechá v klidu při teplotě místnosti a krystalický produkt se oddělí v množství 3,8 g (40,8 % teorie). Surový krystalický produkt se překrystaluje z ethanolu a získaný produkt taje při teplotách mezi 155 a 156 ^CC a má následující aualýzu pro C31H35CI:

vypočteno:

69,07 % C, 6,54 % H;

nalezeno:

68,82 % C, 6,56 % H.

S: 0,68	(3H,	s),	0,79	(3H,	d),	0,82	(3H, d),
1,70	f 3H,	s),	21,67	(3H,	s),	3,55	(2H, d),
3,91	(3H,	sj,	5,35	(1H,	d),	5,50	(1H, t),
5,86	(1H,	d),	7,01	(2H,	d),	8,16	(2H, d),

Reakční produkt má následující vzorec:

10,32 (1H, sj, 12,57 (1H, s).

Příklad 6 g (24,7 mmol] askochlorinu se rozpustí v 100 ml absolutního pyridinu. K tomuto roztoku se přidá 5,9 g (29,6 mmol) p-methoxykarbonylbenzoylchloridu a reakční směs se zahřívá za míchání na teploty mezi 60 a 70 stupňů Celsia po dobu 7 hodin. Ke směsí se přidá dalších 5,9 g (29,6 mmol) p-methoxykarbonylbenzoylchloridu a směs se zahřívá na teploty mezi 60 a 70 °C po dobu dalších 7 hodin. Reakční směs se potom zpracuje jako v příkladu 4 a výsledný olejovitý reakční produkt se rozpustí v ethanolu. Získaný roztok se ponechá v klidu při teplotě místnosti, přičemž vykrystaluje 3,3 g (23,6 °/o] reakčního produktu. Surový krystalický produkt se překrystaluje z ethanolu, přičemž se získá sloučenina tající mezi 147 a 148 °C, která má následující analýzu pro C32H53O7CI:

vypočteno:

67,78 % C, 6,22 % H;

nalezeno:

67,78 % C, 6,30 % H.

0:0,68 (3H, sj, 0,78 (3H, dj, 0,81 (3H, dj,

1,59 (3H, sj, 2,69 (3H, s), 3,55 (2H, dj,

3,99 (3H, s), 5,35 (1H, d), 5,53 (1H, t),

5,84 (1H, dj, 10,34 (1H, sj, 12,60 (1H, s),

8,14 (4H, m).

Reakční produkt má následující vzorec:

OH

Příklad 7 g (49,4 mmol) askochlorinu se rozpustí ve 100 ml absolutního pyridinu. K roztoku se přidá 13,2 g (73,7 mmol) hydrochloridu chloridu isonikotinové kyseliny, a směs se zahřívá na 70 °C 4 hodiny za míchání. Potom se přidá dalších 5 g (28,1 mmol) hydrochloridu chloridu isonikotinové kyseliny a směs se zahřívá dalších 7 hodin na 70 °C za míchání. Potom se reakční směs zpracuje způsobem popsaným v příkladu 4 a výsledný olejovitý zbytek, který obsahuje reakční produkt se rozpustí v ethanolu, a tento roztok se ponechá za chladu vykrystalovat. Získá se 7,2 g (28,6 %) krystalického reakčního produktu. Surový krystalický produkt se překrystaluje z ethanolu a získá se produkt tající mezi 111 a 113 °C a s následující analýzou pro C29H32O3CIN:

vypočteno:

68,30 % C, 6,28 % H;

nalezeno:

68,27 % C, 6,31 % H.

S: 0,68 (3H, s), 0,78 (3H, d) 0,81 (3H, d),

1,67 (3H, s), 2,69 (3H, sj, 3,45 (2H, d),

5,28 (1H, d), 5,35 (1H, t), 5,83 (1H, d),

8,00 (2H, dj, 8,80 (2H, dj, 10,34 (1H, s),

12,61 (1H, sj.

Vzorec reakčního produktu:

Příklad 8 g (12,35 mmol) askochlorinu se rozpustí v 50 ml absolutního pyridinu. K roztoku se přidá 4,4 g (24,7 mmol) hydrochloridu chloridu pikolinové kyseliny a směs se zahřívá na 60 °C 3 hodiny za míchání. Potom se přidá dalších 1,5 g (8,43 mmol) hydrochloridu chloridu pikolinové kyseliny a směs se zahřívá za míchání dalších 7 hodin na 60 °C. Horká reakční směs se potom zpracuje způsobem popsaným v příkladu 4. Výsledný olejovitý produkt se rozpustí v ethanolu a roztok se nechá při teplotě místnosti vykrystalovat. Získá se 2,0 g (32 %) reakčního produktu. Surový krystalický produkt se překrystaluje z ethanolu, přičemž získaná látka taje mezi 150 a 152 °C a má následující analýzu pro C29H32O5CIN:

vypočteno:

68.30 % C, 6,28 % H;

nalezeno:

69.30 % C, 6,25 % H.

Protonové NMR spektrum (100 MHz, deuterovaný chloroform, tetramethylsilan jako vnitřní standard) <5:0,66 (3H, s), 0,77 (3H, d), 0,79 (3H, d),

1,76 (3H, s), 2,68 (3H, s), 3,55 (2H, d),

5,26 (1H, d), 5,41 (1H, t), 5,83 (1H, d),

7,62 (1H, m), 7,96 (1H, m), 8,26 (ÍH,;d),

8,87 (1H, d), 10,33 (1H, s), 12,59 (1H, s).

Vzorec reakčního produktu:

4,85 ±0,06

4,26 ± 0,39 ^NS příjem krmivá (g/myš/den)

Příklad 9

Hereditárně obesní diabetické myši kmene C 57BL/Ks) (db⁺/db⁺) o stáří 12 týdnů se krmí krmivém běžným na trhu ve formě peletek (CE-2, výrobek firmy Nippon Crea Co., Ltd.) po dobu jednoho týdne a potom se ošetří pomocí krmivá CE-2 s obsahem 0,05 % 4 O-nikotinoylaskochlorinu rovněž po dobu jednoho týdne. Před a během pokusu se denně měří přijímané množství krmipitná voda (g/myš/den j

14,55 + 0,33

11,16 + 0,52 ** (-23,30 «/oj objem moči (g/myš/den)

8,60 ± 0,35

5,20 + 0,36 ** (-39,5 0/o) množství glukózy v moči 1129 + 96 (g/myš/den)

554 ±43 ** (-50,9 «/o) koncentrace glukózy v moči 130,6 + 5,7 (mg/ml)

106,3 + 2,9 (-18,6 «/oj vysvětlivky k tabulce 1:

(n - 5) hodnoty jsou uváděny jako průměrné hodnoty + standardní odchylka ’* p <0,01

Jak tabulka 1 ukazuje, ošetření 4-O-nikotínoylaskochlorinem zlepšuje polydisipsií a polyureu a potlačuje vylučování glukózy v moči.

Příklad 10

Samcům myší kmene ddY o stáří 5 týdnů se po dobu jednoho týdne podává krmivo (CE 2, výrobek firmy Nippon Cre Co., Ltd.J s obsahem 0,05 % sloučenin podle předloženého vynálezu, které jsou uvedeny v následující tabulce 2. Sedmý den se myši usmrtí a měří se množství lipidů a glukózy v séru. Výsledky jsou uvedeny v tabulce 2.

Claims

1. Způsob výroby derivátů askochlorinu obecného vzorce I v němž

R znamená pyridylovou skupinu, diethylaminoskupinu, chlorfenoxymethylovou skupinu nebo fenylovou skupinu, která je popřípadě substituována methoxyskupinou nebo methoxykarbonylovou skupinou, a jejich solí, vyznačující se tím, že se askochlorin nechá reagovat s reaktivním derivátem kyseliny obecného vzorce

R COOH, přičemž se jedná o reaktivní derivát na karboxylové skupině,

VYNÁLEZU v němž

R má shora uvedený význam, a získaná sloučenina se popřípadě převede na sůl.

2. Způsob podle bodu 1, vyznačující se tím, že se jako reaktivního derivátu kyseliny používá halogenidů kyseliny, anhydridů kyseliny, kyanátu nebo isokyanátu.

3. Způsob podle bodu 1, vyznačující se tím, že se reakce provádí za případné přítomnosti rozpouštědla zvolené ze skupiny, která je tvořena benzenem, dimethylformamidem, diethyletherem, tetrahydrofuranem, chloroformem a acetonem.

4. Způsob podle bodu 1, vyznačující se tím, se reakce provádí v přítomnosti terciárního aminu, jako pyridinu, triethylaminu nebo dimethylanilinu, nebo bazické sloučeniny alkalického kovu, jako hydroxidu sodného, hydroxidu draselného, uhličitanu sodného, uhličitanu draselného, octanu sodného nebo octanu draselného.

5. Způsob podle bodu 1, vyznačující se tím, že se reakce provádí při teplotě mezi teplotou místnosti a teplotou varu použitého rozpouštědla.