CS243557B1

CS243557B1 - Světlomet pro motorová vozidla

Info

Publication number: CS243557B1
Application number: CS84601A
Authority: CS
Inventors: Milan Cejnek
Original assignee: Milan Cejnek
Priority date: 1984-01-26
Filing date: 1984-01-26
Publication date: 1986-06-12
Also published as: CS60184A1

Abstract

Světlomet pro motorová vozidla, jehož refraktor je vertikálně skloněn pod úhlem (Θν) a horizontálně skloněn pod úhlem (6>h) a je opatřen zónami (Zi,3,3,4) refrakč- ních prvků, které jsou skloněny vzhledem k vertikále (y) světlometu, a úhel jejich sklonu se určí v závislosti na úhlech (Θν, 0h) refraktoru. Geometrie zón (Zi>2,3,4) re- frakčních prvků se určí v závislosti na de- fokusaci (Δί) a průměru (d) světelného zdroje a na ohniskové vzdálenosti (f) reflektoru. Refrakční prvky okrajových zón (Z2.4) jsou prizmatického typu se základnou lámavých úhlů (p) na straně bližšího (Z2) a vzdálenějšího (Zd) okraje vozovky

Description

Vynález se týká světlometu pro motorová vozidla pro pravosměrný provoz, složeného z konkávního reflektoru, refraktoru a cloněného zdroje světla přibližně válcového tvaru, uloženého axiálně před ohniskem reflektoru.

U světlometu, jehož refraktor je vertikálně skloněn vzhledem k ose světlometu je vyřešeno pro případ pozitivně skloněného refraktoru zvýšení stranového dosahu svazku tlumeného světla a pro případ negativně skloněného refraktoru snížení úrovně oslnění zejména v okrajových zónách svazku tlumeného světla.

Podélný náklon refraktoru u stávajícího provedení světlometů způsobuje optickou aberacl, která se projevuje odklonem elementárních zobrazení světelného zdroje reflektorem od lineární linie rozptylu. Například pro vertikální orientaci refrakčních prvků se při pozitivním sklonu refraktoru elementární zobrazení světelného zdroje odklánějí od horizontály, například od horizontální části rozhraní světla a tmy svazku tlumeného světla, směrem dolů, což způsobuje pokles geometrické a fotometrické dálky viditelnosti v prostoru po stranách světelného obrazu.

Naopak při značném negativním sklonu refraktoru se elementární zobrazení zdroje světla odklánějí od horizontály směrem vzhůru tak, že mohou zasáhnout do tmavých zón, vymezujících polohu oka pozorovatele, a zejména po stranách světelného obrazu tak vyvolat psychologické až fyziologické oslnění.

Tyto nedostatky jsou odstraněny u světlometu podle vynálezu, jehož refraktor je opatřen zónami refrakčních prvků, které jsou pro kompenzaci optické aberace, vyvolané vertikálním sklonem refraktoru, příslušně odkloněny od vertikály světlometu, přičemž úhly odklonu zón refrakčních prvků jsou určeny v závislosti na velikosti a orientaci vertikálního sklonu refraktoru a v závislosti na velikosti horizontálního sklonu refraktoru.

Refrakční prvky v okrajových zónách jsou prizmatlckého typu se základnou lámavých úhlů na straně přilehlého okraje refraktoru. Geometrie zón refrakčních prvků se stanoví v závislosti na ohniskové vzdálenosti reflektoru, na defokusaci zdroje světla a na průměru náhradního tělesa zdroje světla.

Na přiložených výkresech je znázorněn příklad provedení světlometu podle vynálezu, kde na obr. 1 je vertikální řez světlometem s pozitivním sklonem refraktoru, na obr. 2 stejný řez světlometem, jehož refraktor má negativní sklon, na obr. 3 je zachycen horizontální řez světlometem, na obr. 4 je světlomet vyobrazen v čelním pohledu pro případ pozitivního sklonu refraktoru a na obr. 5 je světlomet znázorněn v čelním pohledu pro případ negativního sklonu refraktoru.

Na obr. 1 je ve vertikálním řezu A—A světlomet, který se skládá z reflektoru 1, uloženého vrcholem do počátku souřadného systému os x, y, z. Před reflektorem 1 je uložen refraktor 2 s pozitivním úhlem vertikálního sklonu +ιΘ_ν.

Před ohniskem F reflektoru 1 o ohniskové vzdálenosti f je v dané vzdálenosti Af uložen axiálně zdroj světla 3, který je přibližně válcového tvaru o minimálním průměru d. Zdroj světla 3 je zespodu cloněn clonou asymetrického tvaru.

Na obr. 2 je ve vertikálním řezu A—A vyobrazen světlomet, jeho refraktor 2 má negativní úhel sklonu — 0_V.

Na obr. 3 je v horizontálním řezu Β—B znázorněn světlomet, jehož refraktor 2 má úhel horizontálního sklonu 0_h.

Na obr. 4 je v čelním pohledu „P“ zobrazen světlomet s pozitivním úhlem sklonu -(-Θν refraktoru 2 ve vertikálním směru. Refraktor 2 je na straně -j-z bližšího okraje vozovky mezi horizontálou z a křivkou 4, danou jako (4f² + R²]² + Af . 4f . (4f² — R²) . (400 . f . . cos ψ]~ΐ = 8 . Af . f . R — d . (tg² φ ./4f² + + R^2/2 + /4f² — R^2/2j^1/2 . . . (1) kde φ - arctg (z/y) je úhel polárního průvodiče a

R = (y² + z²)^1/2 je polární rádius, a mezi vertikálou světlometu y a dělicí linií

Z = Žl/2, kde

Zi_/2 = (1 'áž 3) . f ... (2 j opatřen zónou Zi refrakčních prvků, které svírají s vertikálou y světlometu úhel ψι ψι = arctg (/4,5 až 13,5/^-1 . tg/6>_v/j ... (3) a pro z > Zi/2 zónou Z2 refrakčních prvků prizmatického typu, které svírají s vertikálou světlometu úhel ψ2 φ2 = (0° až arcsin/sin Θ_ν . sin 0_h/j ... (4j přiěemž refrakční prvky prizmatického typu v zóně Z2 mají základnu lámavých úhlů φ na straně +z bližšího okraje vozovky.

Pro kompenzaci optické aberace na straně šikmé části rozhraní světla a tmy svazku tlumeného světla je refraktor 2 mezi polopřímkou 6, danou jako y = 0,268. z ... (5) z < 0 a křivkou 5, danou jako . Δί . f . R — d . (tg² φ . /4f² + R²/² + /4f² - _RZ/2)l/2 _ ₀ ... (6) a mezi vertikálou y světlometu a dělicí linií Z = —Z3/4, kde z₃/4 = (2^_1/2 až 2^1/2) . f ... (7) opatřen zónou Z3 refrakčních prvků, které svírají s vertikálou y světlometu úhel ¢3, daný jako φ3 = 15° až (15° + ¢1) ... (8) a pro z < z_3/4 zónou Z4 refrakčních prvků prizmatického typu, které svírají s vertikálou y světlometu úhel φί, který je φί = 15° až (15° — ¢2) ... (9) přičemž refrakční prvky prizmatického typu v zóně Z4 mají základnu lámavých úhlů φ na straně —z vzdálenějšího okraje vozovky.

Na obr. 5 je v čelním pohledu „P“ znázorněn světlomet s negativním úhlem — 0_Vvertikálního sklonu refraktoru 2, u kterého je změněna orientace úhlů ¢1 a ¢2, neboť tyto jsou podle obecných vztahů (3j, (4) záporné —¢1 a —¢2, čímž se rovněž změní hodnota úhlů ¢3 a ¢4 podle obecných vztahů (8), (9).

U světlometů pro levosměrný provoz je geometrie zón Zi,₂.₃,₄ refrakčních prvků refraktoru 2 dána zrcadlovým obrazem vzhledem k vertikále y světlometu.

Claims

pRedmEt

1. Světlomet pro motorová vozidla, složený z konkávního reflektoru, refraktoru a zdroje světla cloněného zespodu clonou asymetrického tvaru, vyznačený tím, že zdroj světla (3) válcového tvaru o minimálním průměru (d) je uložen v dané vzdálenosti (Δί) před ohniskem (F) reflektoru (1) o ohniskové vzdálenosti (f), přičemž refraktor (2) je na straně (+z) bližšího 0kraje vozovky mezi horizontálou (z) světlometu a křivkou (4), danou jako (4f² + R²)² + Δί . 4f. (4f² — R²) . (400 . f . .cos ¢)-1 = 8 . Δί . f . R — d. (tg² ώ . /4f² + + R^2/2 + /4f² - R²'²)¹'² ... (1) kde

Φ = arctg (z/y) je úhel polárního průvodiče a

R = (y² + z²)^1/2 je polární rádius, a mezi vertikálou (y) a dělicí linií z = Zi/₂, kde z_1/2 = (1 až 3) .f ... (2) opatřen zónou (Zi) refrakčních prvků, které svírají s vertikálou (y) světlometu úhel (¢1).

φι = arctg (/4,5 až 13,5/-1 . tg/6>„/) ... (3) kde

Θ_ν — úhel vertikálního sklonu refraktoru (2) a pro z > Zi_/2 zónou (Z2) refrakčních prvků prizmatického typu, které svírají s vertikálou (y) světlometu úhel (¢2) ψ2 = (0° až arcsin /sin 0_V. sin 0_h/) ... (4)

VYNALEZU kde

0_h — úhel horizontálního sklonu refraktoru (2), přičemž refrakční prvky prizmatického typu v zóně (Z2) mají základnu lámavých úhlů (53) na straně (+z) bližšího okraje vozovky.

2. Světlomet podle bodu 1, vyznačený tím, že refraktor (2) je na straně (—z) vzdálenějšího okraje vozovky mezi polopřímkou (6), danou jako y = 0,268. z ... (5) z < 0 a křivkou (5), danou jako 8 . Δί . f . R — d . (tg² ¢ . /4f² + R²/² + /4f² — _ _R2/2 j 1/2 _{= 0 (θ)} a mezi vertikálou (y) světlometu a dělicí linií z = —Z3/4, kde

Z3/4 = (2^_1/2 až 2^1/2) . f ··· (7) opatřen zónou (Z3) refrakčních prvků, které svírají s vertikálou (y) světlometu úhel (¢3), daný jako ¢3 = 15° až (15° + ¢1) ...(8) a pro z < z_3/4 zónou (Z4) refrakčních prvků prizmatického typu, které svírají s vertikálou (y) světlometu úhel (¢4), který je ¢4 = 15° až (15° — ¢2) ... (9) přičemž refrakční prvky prizmatického typu v zóně (Zrj mají základnu lámavých úhlů (99) na straně (—z) vzdálenějšího okraje vozovky.

3. Světlomet podle bodů 1 a 2, vyznačený tím, že u světlometů pro levosměrný provoz je geometrie zón (Zi_>2>3,₄) refrakčních prvků refraktoru (2) dána zrcadlovým obrazem vzhledem k vertikále [yj světlometu.