CS231998B2

CS231998B2 - Manufacturing process of water-soluble monoazocompounds

Info

Publication number: CS231998B2
Application number: CS825937A
Authority: CS
Inventors: Fritz Meininger; Hans H Steuernagel
Original assignee: Hoechst Ag
Priority date: 1981-08-11
Filing date: 1982-08-10
Publication date: 1985-01-16
Also published as: EP0071985B1; EP0071985A2; JPH0616959A; KR890001783B1; DE3131667A1; EP0071985A3; KR840001200A; BR8204702A; CS593782A2; DE3262674D1; JPH0562152B2; JPS5837057A

Description

Předložený vynález se týká technické oblasti azobarviv reaktivních vůči vláknům. Zejména se - vynález týká způsobu výroby monoazosloučenin rozpustných ve vodě a jejich použití jako- barviv.

Předložený vynález se týká způsobu výroby ve vodě rozpustných monoazosloučenin s vlastnostmi reaktivními vůči vláknům, které odpovídají obecnému vzorci 1

Ci

í 1) a které -obsahují alespoň dvě skupiny způsobující rozpustnost ve vodě, jako karboxyskupiny, thiosulfatoskupiny, fosfatoskupiny a zejména sulfatoskuplny a sulfoskupiny, přičemž obecné symboly ve vzorci 1 mají následující významy:

R1 -znamená atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, jako ethylovou skupinu a zejména methylovou skupinu, alkoxyskupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, jako ethoxyskupinu a zejména methoxyskupinu, nebo atom -chloru;

R² snamsná atom vodíku, alkylovou skupinu -s 1 -až 4 atomy uhlíku, jako -ethylovou skupinu a -zejména methylovou -skupinu, ne bo alkoxyskupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, jako -ethoxyskupinu -a zejména methoxyskupinu;

D znamená skupinu vzorce 2a nebo 2b

(2a) <2bJ ve kterých je skupina —SO3M vždy v ortho-poloze k azoskupině a

M znamená atom, vodíku nebo ekvivalent jednomocného, dvojmocného nebo trojmocného kovu, jako¹ zejména alkalického kovu nebo kovu alkalické zeminy, jako, například sodíku, draslíku a vápníku,

R znamená methylovou, skupinu nebo alkoxykarbonylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, jako methoxykairbonylovou skupinu a ethoxykarbonylovou skupinu nebo výhodně kairboxyskupinu (obecného vzorce —COOM, kde M má shora uvedený význam], přičemž .symboly R1, R² a R mohou mít vzájemně stejné nebo·' navzájem rozdílné významy;

K znamená fenylovou skupinu, která je popřípadě substituována 1, 2 nebo 3 substituenty ze skupiny tvořené sulfoskupinou, karboxyskupinou, sulfamoylovou skupinou, karbamoylovou skupinou, alkylovou skupinou s 1 až 4 atomy uhlíku, jako ethylovou skupinou a zejména methylovou skupinou, alkoxyskupinou s 1 až 4 atomy uhlíku, jako ethoxyskupinou a zejména methoxyskupinou, a chlorem a popřípadě skupinou vzorce —SO2—Y‘, ve které * Y‘ znamená β-hydroxyethylovou skupinu nebo· znamená skupinu Y dále uvedeného významu, nebo

K znamená mono-, di- nebo trisulfonaftylový zbytek;

Y znamená vinylovou skupinu nebo· ethylovou skupinu, která v ^-poloze .obsahuje zbytek, který je eliminovatelný .alkalickým působením · jako aniont, jako napřílkad β-thiosulfatoethylovou .skupinu (odpovídající vzorci — CH2—CH2—S—SO3M, kde M má shora uvedený význam], β-fosfatoethylovou skupinu (odpovídající vzorci —CH2CH2—OPO3M2, kde M · má shora uvedený význam), β-chlorethylovou skupinu nebo β-acetyloxyethylovou skupinu nebo výhodně β-sulfatoethylovou skupinu (odpovídající vzorci —CH2—CH2—OSO3M, kde M má .shora uvedený význam);

přičemž je však vyloučena ta sloučenina odpovídající obecnému vzorci 1, v němž Y znamená β-sulfatoethylovou skupinu a tato skupina —SO2—Y je vázána v p-poloze k aminoskupině, R1 a R2 znamenají oba vodík, D znamená zbytek vzorce 2a, R znamená karboxylovou skupinu a K znamená 2,5-disulfofenylový zbytek (odpovídající sloučenině, která je popsána jako první ve sloupcích 19/20 německého patentního spisu č. 1 265 698).

V širším smyslu mohou být vyloučeny ty azosloučeniny odpovídající obecnému vzorci 1, ve kterém K znamená 2,5-disulfoíenylový zbytek, jestliže D znamená skupinu vzorce 2a a R znamená karboxylovou skupinu.

Symbol K znamená výhodně monosulfofenylovou skupinu, 2,4-dlsulfofenylovou skupinu, . 2,5-^(^i^isulfofenylovou .skupinu, 3,5-disulfofenylovou skupinu, monochlormonosulfofenylovou skupinu, dichlormonosulfofenylovou .skupinu, monomethylmonosulfofenylovou skupinu, monochlormonomethylmonosulfofenylovou skupinu nebo zbytek obecného. vzorce 2c nebo zejména zbytek obecného vzorce 2id

v nichž

R1, R² a Y‘ mají shora uvedené významy a n znamená číslo 0 nebo 1 (n = 0 znamená H) a

R3 a R⁴, které mohou být vzájemně stejné nebo; rozdílné, znamenají atom vodíku nebo atom chloru nebo methylovou skupinu a

R“ znamená sulfoskupinu nebo skupinu —SO2—Y, ve které Y má .shora uvedený význam, nebo symbol K znamená výhodně mono-, dinebo trisulfonaftylový zbytek.

Nové azosloučeniny se mohou vyskytovat jak v kyselé formě, tak i ve formě svých . solí. Výhodně jsou ve formě solí, zejména ve- formě solí s alkalickými kovy a kovy. alkalických zemin, a nacházejí také výhodně ve formě těchto solí použití k barvení (rozumí se zde i v další části v obecném smyslu a včetně potiskování) .materiálů obsahujících hydroxyskupiny nebo/a karboxamidoskupiny, zejména vláknitých materiálů.

Způsob výroby shora . uvedených a definovaných nových azosloučenin obecného. vzorce 1 podle tohoto vynálezu se vyznačuje tím, že se na sloučeninu obecného vzorce II

v němž

A znamená skupinu vzorce (a) nebo (b) Cl

I

N^N —Ц —HN-D-NHs

N

(b) nebo znamená vodík, a

R¹, R² a Y mají shora uvedené významy, v případě aminu vzorec II, v němž A znamená skupinu vzorce (a) po jeho diazotací na diazoniovou sůl, působí sloučeninou obecného vzorce III

v němž

R а К mají shora uvedené významy a

В znamená atom vodíku nebo znamená skupinu vzorce (b‘J nebo (c‘)

přičemž, jestliže A znamená skupinu vzorce (а), pak В znamená atom vodíku, jestliže A znamená skupinu vzoirce (b), pak В znamená skupinu vzorce (b‘j a jestliže A znamená atom vodíku, pak В znamená skupinu vzorce (c^ť), přičemž se reakční složky volí tak, aby vzniklá azosloučenina obpovídající obecnému vzorci 1 obsahovala alespoň dvě skupiny, které způsobují rozpustnost ve vodě.

Tento postup lze blíže charakterizovat na konkrétních případech. Postup spočívá v tom, že se diazoniová sloučenina aminu obecného vzorce 3

Ct

-IL.J-NH-D-NH,

N *(3} v němž

R¹, R² D a Y mají shora uvedené významy, uvádí v kopulační reakci s derivátem ipyrazolu obecného vzorce 4

v němž

R а К mají shora uvedené významy nebo že se aminoazosloučenina obecného vzorce 5

D, R а К mají shora uvedené významy, uvádí v reakci s derivátem dichlortriazinu obecného vzorce 6

Cl·

v němž

R¹, R² a Y mají shora uvedené významy nebo že se derivát dichlortriazinu obecného vzorce 7

v němž

D, R а К mají shora uvedené významy, uvádí v reakci s aminosloučeninou obecného vzorce 8

R^í (&) v němž

R¹, R² a Y mají shora uvedené významy, přičemž se reakční složky volí tak, aby vzniklá azosloučenina odpovídající obecnému vzorci 1 obsahovala alespoň dvě skupiny, které způsobují rozpustnost ve vodě a přičemž je rovněž vyloučena výroba shora uvedené sloučeniny popsané v německém patentním spisu 1 265 698.

Ve výchozích sloučeninách obecných vzorců 3, 4, 5, 6, 7 a 8 může symbol Y (který se může vyskytovat také jako symbol Y‘ ve významu symbolu K) znamenat také /3-hydroxyethylovou skupinu. Takto vyrobitelné sloučeniny odpo-vídající obecnému vzorci 1, v němž pak Y nebo Y‘ nebo oba znamenají β-hydroxyethylovou skupinu, se dají působením odpovídajícího esterifikačního nebo acylačního činidla analogicky podle známých způsobů převést na odpovídající· sloučeniny vzorce 1 podle vynálezu, ve kterém Y, popřípadě Y‘ znamená ethylovou skupinu, která je v β-poloze substituována zbytkem esteru. Výhodně je přitom esterifikací sulfatizace, tj. převedení β-hydroxyethylové skupiny na /З-sulfatoethylovou skupinu analogicky podle četných výrobních postupů známých z literatury, přičemž se jako sulfatizačního činidla používá výhodně koncentrované kyseliny sírové nebo kyseliny sírové, která obsahuje oxid sírový.

Tato esterifikace, výhodně sulfatace, je nutná v to,m případě, jestliže symbol Y ve výchozích sloučeninách vzorců 3, 6 a 8 znamená β-hydroxyethylovou skupinu.

Aminy obecného vzorce 3, které slouží jako výchozí látky, se mohou vyrobit analogicky podle známých postupů, například reakcí diaminosloučeniny obecného- vzorce №N—D—NH2, kde D má shora uvedený význam, ;s derivátem dichlortriazinu shora u• vedeného a definovaného obecného vzorce 6 nebo reakcí kyanurchloridu (2,4,6-trichlor-1,3,5-triazinu) nejprve s diaminosloučeninou shora definovaného vzorce II2N—D—NH2 za vzniku sloučeniny obecného vzorce 9

Cl· (9i v němž

D má shora uvedený význam, a tato sloučenina se potom nechá reagovat s amtnem shora uvedeného a definovaného obecného vzorce 8.

Aminoazosloučeniny obecného vzorce 5, které slouží jako výchozí látky, se dají rovněž vyrábět podle známých způsobů, tím, že se například sloučenina obecného vzorce 10

R³—D—NH2 (10) v němž

D má shora uvedený význam a

R³ znamená nitroskupinu nebo nižší alkanoylaminoskupinu, jako acetylaminoskupinu, diazotuje, získaná diazoniová sloučenina se kopuluje s derivátem pyrazolonu shora uvedeného a definovaného obecného vzorce 4 a v takto vyrobené azosloučenině obecného vzorce 11

v němž

D, R³, R а К mají shora uvedené významy, se v případě, že R³ znamená nitroskupinu, redukuje tato nitroskupina analogicky podle známých způsobů, a v případě, že R³znamená nižší alkanoylaminoskupinu, hydrolyzuje se tato skupina analogicky podle známých způsobů na aminoskupinu.

Rovněž tak se mohou analogicky podle známých způsobů vyrábět deriváty dichlortriazinu odpovídající obecnému vzorci 6, které slouží jako výchozí látky, například reakcí kyanurchloridu s aminem shora uvedeiného a definovaného obecného vzorce 8.

Syntéza derivátu dichlortriazinu obecného vzorce 7 se může provádět analogicky podle známých způsobů kondenzací kyanurchloiridu s aminoazosloučeninou shora uvedeného a definovaného obecného vzorce 5 nebo reakcí diazoniové sloučeniny aminu shora uvedeného a definovaného obecného vzorce 9 s derivátem pyrazolonu shora uvedeného a definovaného obecného vzorce 4.

jak reakce kyanurchloridu s aminoazosloučeninou obecného vzorce 5 vedoucí ke sloučenině obecného vzorce 7, tak i reakce kyanurchloridu s aminosloučeninou obec něho vzorce 8 vedoucí ke sloučenině obecného vzorce 6 se. může provádět v organickém nebo vodné organickém prostředí. Výhodně se tato reakce převádí ve vodném prostředí za přídavku činidel vázajících kyselinu, jako uhličitanů alkalických kovů nebo kovů alkalických zemin, hydrogenuhličitanů nebo hydroxidů alkalických kovů nebo kovů alkalických zemin nebo octanů alkalických kovů, přičemž alkalickými' kovy a kovy alkalických zemin jsou výhodně sodík, draslík a vápník. Jako činidla vázající kyselinu se mohou používat rovněž terciární aminy, jako například pyridin nebo triethylamin nebo chinolin. Tyto kondenzační reakce se provádějí při teplotě mezi —10 °C a .+40 °C, výhodně mezi ‘—10°C a +30 °C, zvláště výhodné při teplotě .mezi 0 °C a + +10 °C, jakož i při hodnotě pH mezi 1,0 a 7,0.

Reakce dichlorti+azmylaminosloučenin obecných vzorců 6, 7 a 9 podle vynálezu s odpovídá jícími aminosloučeninami obecných vzorců 5, obecného vzorce 6 a shora definovaného obecného. vzorce IhN—D—NHz za vzniku sloučenin obecného vzorce 1, popřípadě za vzniku meziproduktů obecného vzorce 3 .se může rovněž provádět v organickém nebo· ve vodně organickém prostředí. Výhodně se však pracuje ve vodném prostředí, přičemž se popřípadě přidává činidlo vázající kyselinu. jako shora uvedená činidla. Reálu e aminoskupin 3 chlorem triazinderivátů při postupu podle vynálezu se provádí výhodně při teplotě mezi 10. a 60 ^0, zejména výhodně mezi .20 a 50 °C a při hodnotě pH mezi 2 a 9, zejména. 3 a 8.

Diazotace aminosloučenin obecného vzorce 3, popřípadě obecného vzorce 9, se provádí analogicky podle známých .způsobů, například ve vodně organickém a především ve vodném, kyselém prostředí působením kyseliny dusité. Reakce diazoniových sloučenin s deriváty pyrazolonu obecného vzorce 4 se rovněž provádí analogicky podle známých způsobů, například ve vodně organickém, převážně však ve vodném prostředí, v slabě kyselém, až neutrálním, popřípadě velmi slabém alkalickém rozmezí hodnot pH.

AmmosJoučeniny obecného vzorce 8, které slouží jako výchozí látky k výrobě .sloučenin podle vynálezu jsou .představovány například:

l-amino-3- ( 3—^Ilčdtoehylsulfonyl) benzen, l-aroino-2-metjhoxy-u-í+oulf atoethylsulf 0nyl) benzen, l-amino-2-metho”y-4- (3-sulf atoethylsulfonyl) benzen, l^-^o^m^i^r^c^-^2-methyl-5-(JJ<3u]^l^<^toethylsulfoíny.lj benzen, l-amino^-metliy 1-4-(-(teulf atoethylsulf 0nyl ] benzen, l-aminO^-methoxy-S- (_l((ulΠi^f^tt)c^tt^j^]^J5ulf 0ínyl) benzen, l-ammo-4-m.ethyl-5- (/3-s.ulfatoethylsulf0nylj benzen.

l-amino-2-methoxy-5-methyl-4- (/З’-sulf atoethylsulf onyl] benzen, lsammo'+,+dimethoxy-4-(]3sullatoethylsulfonyl) benzen, l-amino-2,4-dimethoxy-5-(^sullatΌethylsulfonyl) benzen,

1- amino-2-metihyl-5-methoxy-4- (/Ss-uHntoethylsulfonyl) benzen,

2- chlor-l-amino-5- ( /J-snlf atoethylsulf onyl ) benzen,

4- chlor-l-amino-2-methyl-3-(3-:sulfatoethylsulfonylj benzen,

5- chlor-l-amino-2-lnethcι·xy-4-(3ssuifatoethylsulfonyl) benzen, jakož i odpovídající /S-hiasulf atoefhylsulf onylderiváty, 3-f^QS“ fatoethylsiulfonylderiváty, fonylderiváty, /+-^cetl^.'uy('e:hy.lSLΠf(^rn^ll^deгiváty a vinylsulfonylderiváty a popřípadě β-hydroxyetlhylsullonylderiváty těchto /-sulfatoethylsulfonylderivátů, . dále výhodně 1-am.ino-4- (/З’-эиlfatoethylsulfony 1 j benzen. . a.

jeho odpovídající thiosulfatoethylderiváty, fosfatoethylderiváty, chlorethylderiváty, ' acetoxyethylderiváty. a vinylderiváty a popřípadě

Sloučeniny pyrazolonu, které odpovídají obecnému vzorci 4 a které slouží jako výchozí látky k výrobě azoslomčenin podle vynálezu jsou představovány například následujícími sloučeninami:

1- (2‘-sulfof e-nyl ] -3-methylpyrazol-5-on,

1- (3‘-sulf of enyl j -3-methylpyr.azol-5-on,

1- (4‘-sulf of enyl) -3-methhl·pyrazols5-cn, l-(2‘,4‘-disullofenyl )-3-methylpyrazol-5-on, 1- (3‘,5‘-disulf of eny^j-3-r^e^tl^^^^^^^^l3yrazol-5-on, l-[2‘,5‘-disulfofenyl)-3-methylpyTazol-5-on, l-(2‘-chlor-4‘-sulfofenyl)-3-methylpyrazol-5-on,

1- ( 2‘-chlor-5^<-sull(oCeny·l)

-5-on, l-(2‘,5^<-dichlor-4^<-s·ulfofenhl)-3-methylphrazol-5-on,

1- (2i-methyl-4‘-sulfofe^:nyl· ] -3-methy.lpyrazol-5-on, l-(4‘-methyl-2‘-snlfofenyl] ~4-methylphr·azΌl-5-on, l-(2‘-methyl-3^í-chlor-4^<-sulfofenyl)~3-metihhlphrazcl-5-on,

1- ( 2‘-chlor-6‘-methyl-4‘-s'ulfof enyl j -3-meethhlpyrazol-5-on, l-(-^í-karbo·xyfenhl--3-metihylpyr·azol-5-oιn,

1- (3‘-sulfamoylfenyl ] -3-methyiphraaol-5-on, l.-(4‘sS'ulfamchlfe.nyl)-3~methylpyraaol-5-on, l-(6‘-sulfonafl-2^<-yl)-3-methylpyrazol-5-on,

1- í 4‘,8‘-disulfonaft-2kyl) -3-methylpyrazol-5-on, l-(5‘,7‘-disulfonaft-2‘-yll-3'Inethylpyrazo^ls -5-oin,

1- (3‘,6‘,8^í-trisulfonaft-2‘-yl) -3-methylp'yraaol-5-on,

1- (4^<,6‘,8‘-trisu.lf onaft^kyl) -3-methylpyrazOl-5-on,

1- (6‘-51иИ onan-r-! j -3-methylphrazol-5-on, l-(7‘-sulf onaft-T‘-yl)-3-m&tliy.lpyrazol-5-on,

1- [ 3‘- (/-auH atoethylsulfonyl ) fenyl] -3-methylpyrazol-5-on,

1- [ 4‘- (/3-sulf atoethylsulfonyl) fenyl] -3-methylpyrazol-5-on., l-[3‘- nebo 4‘-(/-thioo₁ullatoet^:h.ylsulfonyl )fenyl ] -3-methylpyrazo--5-on, l-[3‘- nebo 4‘-(/?-osSatoethylsulfonyl)fenyl ]-3-me-hylpyrazol-5-on, l-[3‘- nebo 4‘-[oS-ace-oxyethylsulfonyl)feny! ]-3-ιonethylpyrazol-5-on, l-[ 3‘- nebo 4‘-(/^shiorethylsulfs^ιnyl) fenyl ]-3-methylpyrazol-5-on, l-[3‘- nebo 4‘-vinyl·sulfsfeιnyl)-3-me-hylpyrazol-5-on,

1- [ 3‘- nebo .4‘-((^--^5^<^αΌsχett^i^ll^d^l^lto₁nylj fenyl ] -3-methylpyrazol-5-on, dále sloučeniny shora . uvedeného typu, u kterých místo methylové skupiny v poloze 3 pyrazolonového kruhu je přítomna karboxyskupina nebo methoxykarbonylová skupina- nebo ethoxykarbonylová ' skupina, dále deriváty pyrazoí-5-onu, které v poloze 3 tohoto pyrazolonového kruhu jsou substituovány methylovou skupinou nebo karboxyskupinou nebo methoxykarbonylovou skupinou nebo eth^oxy-karbonylovou skupinou a které jsou vždy v poloze · 1 pyrazolonového zbytku substituovány

2- methoxy-5-methyl-4- (β-sulf atsethylsulfsnyl )fenylovou skupinou,

2,5-dimethoxy-4-[?-sulf atse-hylsultonyl )fenylovou skupinou,

2-methy 1-5- (/3sulfatoethylsul·fsnyl·) fenylovou skupinou, á-methyl-5-tJsulfatoethylsu:lfonyl Jfenylovou skupinou,

2-methoxy-5-( /3sslfatoethylsulfsnyljfenylovou skupinou,

4-methoxy-5- [/3-sulf atoethylsulfonyl) fenylavou skupinou,

2-i^(^^:tho^>^y--41[[₁3-sulf atsethylsultonyl jfenylovou skupinou,

2-methyl-4- (/З-sulf atoethylsulfonyl) f eny.lovou skupinou,

2,4-climethoxy-5-(/3-sulf atoethylsulfonyl) fenylovou skupinou,

2-methyl-'5-methoxy-4- (/3-sulfatoethylsulfonyl) feny lovou skupinou nebo takovou fenylovou skupinou, ve . které je . sulfatoethylsulfonylová skupina nahrazena ί . <.. ... Λ . -<

/--hiosulfatoe-hyl·sulfonylsvou skupinou, jMosSatosthylsulfonylsvou skupinou, /^--^l^hl^i^í^l^^hylsulfonylo^vou skupinou, /3-acetoxyethylsulfomylovou skupinou, /3hhdroxyethylsulfonylsvsu skupinou nebo vinylsulfonylovou skupinou.

DiaminosJoučeniny odpovídající shora. uvedenému obecnému vzorci. H2N—D—NH2, které slouží jako . výchozí látky k výrobě azosloučenin podle vynálezu, jsou . představovány například l,3-diaminobenzen-4-sulfo* novou kyselinou a l,4-diaminobenzen-2-sul- fonovou kyselinou.

Jako nitro- a alkanoylarninoderiváty odpovídající obecnému vzorci . 10, které mohou . sloužit k výrobě · meziproduktů · při syntéze sloučenin podle vynálezu, lze uvést . například 4-nitro-2-sulfoanilin, 4-acetylamino-2-sulfoanilin, 5-nitro-2-suJf<oanilin a 5-acetýb amino-2-sulfoanilin.

Oddělování· a izolace · sloučenin obecného vzorce 1, vyrobených postupem podle vynálezu, z reakční směsi se může prováděl obecně známými metodami, jako například . buď vysrážením z reakční směsi · pomocí elektrolytů, jáko· například chloridu; sodného nebo chloridu draselného, .odpařením reakčního roztoku, například · sušením za rozprašování, přičemž se k tomuto reakčnímu roztoku může přidávat pufrující · látka;

Sloučeniny obecného vzorce 1, vyráběné · postupem podle vynálezu, jsou reaktivní’ vůči vláknům a mají velmi · dobré vlastnosti jako barviva. Mohou se tudíž používat k barvení [včetně potiskování) materiálů · obsahujících hydroxylové · skupiny nebo/a · karboxamidoskupiny. Používat se mohou také roztoky sloučenin podle vynálezu, . které vznikají při syntéze, popřípadě . po přídavku pufru, popřípadě také po zahuštění, a - to přímo· jako kapalné přípravky pro barvářské .použití.

Předmětem předloženého . vynálezu je. tudíž také použití sloučenin obecného . vzorce 1 . podle vynálezu k barvení . [včetně .potiskování) materiálů obsahujících . hydroxylové . skupiny nebo/a karboxamidoskupiny popřípadě způsoby k jejich použití na . těchto substrátech.

Tyto materiály přicházejí . v úvahu ve formě vláknitých .materiálů, zejména ve . formě textilních vláken, jako přízí, návinů a . tkanin. Přitom se může postupovat. analogicky podle známých postupů tím, že . se monoazosloučenina obecného vzorce 1 aplikuje v rozpuštěné formě . na substrát nebo - se jí . substrát impregnuje a . poté se . na tomto materiálu nebo v tomto materiálu . fixuje, popřípadě za účinku tepla nebo/a popřípadě působením alkalicky účinného činidla.

Materiály. obsahující hydroxylové .skupil ny jsou představovány materiály přírodního· nebo ·syιnte-ického původu, jako .. například vláknitými materiály z .celulózy nebo materiály z regenerované celulózy . at polyvinylalkoholy. Celulózo-vými. vláknitými . materiály jsou výhodně bavlna, . avšak. také . další rostlinná vlákna, jako .len, . konopí, . juta a vlákna ramie. Regenerovanými . celulózovými vlákny jsou například . viskózová . stříž a viskózové umělé hedvábí.

Materiály. obsahujícími karboxamidoskupiny jsou například syntetické a . přírodní polyamidy . a . polýurethany, . zejménai ve . formě vláken, například vlna a další. živočiš ná vlákna, hedvábí, usně, polyamid-0,6, polyamid-6, polyamid-!! a polyamidů.

Sloučeniny obecného vzorce 1 vyráběné postupem podle vynálezu .se dají na uvedené substráty, zejména na 'uvedené vláknité materiály, aplikovat a fixovat aplikačními technikami ¹ známými pro barviva, která jsou rozpustná ve vodě, zejména pro barviva rozpustná ve vodě a reaktivní vůči vláknům. Takovéto vvbarvovací a fixovací postupy jsou popsány v literatuře na četných místech.

Tak se pomocí těchto barviv získá nla celulózových vláknech vytahovacími postupy z dlouhé .lázně za použití nejrůznějších prostředků vázajících kyseliny a popřípadě neutrálních solí, jako chloridu sodného nebo síranu sodného, velmi dobrých výtěžností barviva, jakož i vyniká jící barevné .skladby. Barvení se provádí výhodně ve vodné lázni při teplotách mezi. 60 až 105 °C, popřípadě při. teplotách až do 120 'C za. tlaku a popřípadě v přítomnosti .obvyklých barvářských pomocných přípravků. Může .se přitom postupovat lak, že .se aomil^^^riál vnese do teplé lázně a tato lázeň se pozvolna zahřívá na požadovanou teplotu barvení .a barvicí proces -se -dokončí při této teplotě. Neutrální soli, které urychlují vytahování barvivé, se mohou do lázně přidávat, popřípadě teprve také až po dosažení teploty, při které se provádí vlastní barvení.

Klocov-acím postupem se na ceiiulózových vláknech dosahuje rovněž výtečných výtěžností barviva a velmi dobré barevné skladky, přičemž se fixace může provádět prodlevou při teplotě místnosti nebo za zvýšené teploty, například až do· asi 60 °C, pařením nebo suchým teplem obvyklým způsobem.

Rovněž podle obvyklých tiskařských postupů pro celulózová vlákna, které se mohou provádět jednofázově, například potiskováním tiskací pastou .obsahující hydrogenuhlčitanu sodný nebo jiné činidlo vázající kyselinu a následujícím pařením při teplotách 100 až 108 °C nebo dvoufázově, například po tis..w ’ním neutrální nebo slabě kyselou tiski’ ..’- on barvou a následující fixací vedením poíri:^^tt^i^(ého materiálu horkou alkalickou lázní obsahující elektrolyt nebo překlocováním potištěného materiálu pomocí alkalické klocovací lázně obsahující elektrolyt a následující .prodlevou nebo pařením nebo působením .suchého tepla na tento. překlocovaný materiál, se získají barevně . intenzívní tisky s dobrým stavem kontur a s jasným bílým fondem. Kvalita těchto tisků zůstává i v důsledku měnících .se podmínek fixace . prakticky neovlivněna.

Při fixaci pomocí suchého· tepla podle obvyklých termofixačmch postupů se používá horkého vzduchu o teplotě 120 až 200 °C. Vedle obvyklé vodní páry o teplotě 101. až 103 °C lze používat taká přehřáté páry a ’ tlakové páry o teplotách až do 160 °G.

Činidly vázajícími kyselinu a činidly způ sobujícími fixaci sloučeniny vzorce 1 na celulózová vlákna jsou například ve vodě .rozpustné bazické soli alkalických kovů a popřípadě kovů alkalických zemin s anorganickými nebo organickými kyselinami nebo sloučeniny, které za tepla uvolňují alkálii. Uvést nutno zejména hydroxidy alkalických kovů a soli alkalických kovů odvozené od slabých až středně silných anorganických nebo organických kyselin, přičemž ze sloučenin alkalických kovů lze uvést výhodně sloučeniny sodné a sloučeniny .draselné. Takovými činidly vázajícími kyseliny jsou například hydrogenuhličitan sodný, uhličitan draselný, mravenčan .sodný, kyselý fosforečnan sodný, střední fosforečnan sodný, natriumtrichloracetát, vodní sklo nebo fosforečnan sodný.

Působením činidel vázajících kyselinu na sloučeniny podle’ vynálezu, popřípadě za účinku tepla,, se sloučeniny podle vynálezu (barviva) chemicky vážou na celulózová vlákna; na těchto vláknitých materiálech se při použití barvářských a tiskařských postupů vyznačují sloučeniny podle vynálezu velmi vysokou výtěžností fixace. Vybarvení na celulózových vláknech vykazují po obvyklém dodatečném působení vymácháním za účelem odstranění nefixovaných podílů barviva výtečné mokré stálosti a navíc se nefixované podíly barviva snadno dají vymýt, vzhledem k jejich dobré crr^:z]^^Kstnosti ve studené vodě.

Barvení polyuretanových anebo přírodních nebo syntetických polyamidových vláken se provádí obvykle z kyselého. prostředí. Tak lze například přidávat do barvicí lázně kyselinu octovou nebo/a síran amonný nebo/a kyselinu octovou a ociian amonný nebo. octan . sodný, aby se dosáhlo žádané hodnoty pH. Aby se dosáhlo· upotřebitelné rovnoměrnosti vybarvení, doporučuje se přidávat obvyklé pomocné egalizační prostředky, jako· například prostředky na bázi reakčního produktu kyanurchlorldu s trojnásobným. mo-lárním .množstvím aminobenzensulfonové kyseliny nebo/a aminonaftalensulfonové kyseliny nebo na bázi reakčního produktu, například stearylaminu s etihylenoxidem. Zpravidla se materiál určený k barvení zavádí při teplotě asi 40 °C do lázně, tam se nějaký čas udržuje v pohybu, barvicí .lázeň se potom upraví na požadovanou slabě kyselou, výhodně přídavkem kyseliny octové slabě kyselou hodnotu pH a vlastní barvení se provádí při teplotě mezi. 60 a 98 °C. Barvení se může provádět také při teplotě varu při teplotách ’ až do 120 °C (za tlaku).

Vybarvení a tisky, kterých . se dosahuje za .použití sloučenin . obecného vzorce 1 podle vynálezu, se vyznačují zpravidla jasnými, zelenavě žlutými až žlutavě oranžovými odstíny a vysokou intenzitou vybarvení. Zejména mají vybarvení a tisky na vláknitých materiálech z celulózy dobrou stálost na větle a dobré až velmi dobré mokré stálosti, jako· stálost v prádle, stálost ve valše, stálost ve vodě, stálost v mořské vodě, stálost při přebarvování a stálost v potu, · dále mají dobrou stálost plisování, stálost v žehlení a stálost v otěru.

Zvláštní význam má použití sloučenin obecného vzorce 1 podle vynálezu také pro barvení vlny za využití reaktivity vůči vláknům. Zejména se dá barvit také vlna s neplstivou úpravou nebo· vlna s málo¹ plstivou Úpravou (srov. například H. Rath, Lehrbuch der Textil-chemie, Springen, Verlag 3. vydání /1972/, str. 295 až 299, zejména vlna upravená tzv. Hercosettovým postupem /str. 298/; J. Soc. Dyers and Colourist 19712, 93 až 99, a 1975, 33-44) s velmi dobrými stálostmi.

Způsob barvení vlny se přitom provádí obvyklým a známým způsobem barvení tím, že se sloučenina obecného vzorce 1 reaktivní vůči vlákným aplikuje výhodně nejprve z kyselé barvicí lázně o hodnotě pH od asi 3,5 do 5,5 za kontroly pH vytahovacím postupem a na konci doby barvení se hodnota pH posune do neutrálního a popřípadě slabě alkalického rozsahu až do hodnoty pH 8,5, aby se zejména při požadovaném dosažení vysokých sytostí barvy dosáhlo úplné reaktivní vazby mezi tímto barvivém vzorce 1 a vláknem. Současně se ncireaktivně vázaný podíl barviva uvolní.

Zde popsaný způsob platí také pro barvení vláknitých materiálů z jiných přírodních polyamidů · neboi ze syntetických polyamidů a polynrethanů. Barvení se provádí při teplotách od 60 do 100 °C, může se však provádět také v uzavřených zařízeních, pro barvení při teplotách až · do 106 ^C1C. Vzhledem k tomu, že rozpustnost sloučenin obecného· vzorce· 1 ve vodě je velmi dobrá, dají se tyto· sloučeniny používat také s výhodou při obvyklých kontinuálních způsobech barvení. Sytost · vybarvení dosahovaná za použití sloučenin obecného vzorce 1 podle vynálezu je velmi vysoká. Uvedené sloučeniny poskytují na vláknitých materiálech, zejména při reaktivním barvení vlny, jasné, zelenavě žluté až žlutavě oranžové odstíny vybarvení. Při použití teplot 100 až 106 °'C při barvení lze zjistit vysoký stupeň vyčerpání lázně.

U vybarvení dosahovaných pomocí sloučenin obecného vzorce 1 podle vynálezu lze upustit od jinak obvyklého dodatečného působení amoniaku na vybarvené zboží. Ve srovnání se strukturně podobnými, známými barvivý vykazují barviva podle vynálezu překvapivým způsobem velmi dobrou barevnou skladbu, přičemž se dosahuje brilantních odstínů i · v sytých tónech. Kromě toho· vykazují velmi dobrou schopnost kombinace· s dalšími barvivý vlny reaktivními vůči vláknu, která umožňuje překvapivě rovnoměrné vybarvení vláken. Rovněž tak lze pomocí sloučenin podle vynálezu rovnoměrně vybarvovat materiál z vlněných vlá ken různé provenience. Ke zlepšení egality lze popřípadě přidávat pomocná egalizační činidla, jako například N-methyltaurin.

Za použití obvyklých barvířských pomocných prostředků, které mají afinitu vůči vláknům, skýtají sloučeniny podle vynálezu rovnoměrné vybarvení také na vlně s neplsbivou úpravou nebo se· slabou plstivou úpravou. U světlých až středních barevných odstínů je možno dosáhnout i bez dodatečného· působení amoniakem velmi dobré úrovně stálostí za mokra, přičemž se však popřípadě výhodně může používat dodatečného· působení amoniakem. Vedle · vysoké stálosti těchto· vybarvení vlny na světle nutno uvést ještě jakožto· velmi dobré mokré stálosti, zejména výtečnou stálost v potu za alkalických podmínek a velmi dobrou stálost 'v iprádle při 60 °C, a to i u vybarvení · s vysokými intenzitami barevných odstínů.

Následující příklady slouží k objasnění vynálezu. Díly jsou míněny hmotnostní, údaje % se vztahují · na procenta hmotnostní, pokud není uvedeno jinak. Díly hmotnostní jsou ku dílům objemovým v poměru jako kilogram ku litru.

Sloučeniny popisované v příkladech pomocí vzorců jsou uváděny ve formě volných kyselin; obecně se tyto sloučeniny vyrábějí a izolují ve formě svých solí, jako· zejména ve formě sodných nebo· draselných, solí a ve · formě · solí se používají tyto sloučeniny také k barvení. Rovněž tak se mohou používat při syntéze výchozí látky uváděné v následujících příkladech, zejména příkladech shrnutých v tabulce, ve formě volné 'kyseliny, a to· jako takové nebo ve formě svých solí, výhodně solí s alkalickými kovy, · jako solí sodných nebo draselných.

Příklad 1

a)

Roztok s hodnotou pH 6 148 · dílů 4-(/3-sulfatoethylsulfonyl) anilinu v 500 dílech vody se vmíchá do suspenze 100 · dílů kyanurchloiridu a 3 dílů ' · na trhu obvyklého· smáčedla v 800 dílech ledu a vody. Reakční směs se míchá ještě nějakou dobu při teplotě mezi 0 a 5 °C, přičemž se hodnota pH udržuje· pomocí hydrogenulhličitanu sodného mezi 3,5 a 4,5. Konverze acylační reakce je 99 % a vyšší. .

b)

Reakční směs vyrobená podle odstavce· o) se vmíchá · do roztoku · s hodnotou pH · mezi 6 a 7, který sestává z 94 dílů 1,3-diaminobenzeln-4-sulfonové kyseliny v asi 350 dílech vody. Reakční· směs se zahřeje na teplotu 40· °C a · potom se · dále míchá při teplotě mezi 40 a 45°, přičemž se hodnota pH udržuje pomocí hydrogenuliličitanu sodného· ... mezi 5 .a 6, až již prakticky nelze prokázat přítomnost diaminosloučeniny.

o)

Reakční směs získaná z · druhé acylační reakce · podle odstavce b) se smísí s přídavkem 10G0 dílů · ledu a 150 dílů objemových 31% vodného roztoku chlorovodíkové kyseliny. Diazotace se provádí přidáním vodného roztoku 35 dílů dusitanu .sodného· při teplotě mezi 0 . a 10 °C. Získaná diazotační směs .se potom přidá k roztoku s hodnotou pH mezi 6 a 6,5, který sestává ze 142 dílů 1- (4‘-sulf ofenyl j -3-karboxypyrazol-5-onu v asi 1100 dílech vody, za míchání, přičemž se pomocí hydrogenuhličitanu sodného· udržuje hodnota pH mezi 4,5 a 6 . po celkovou dobu kopuláční reakce. Až k dokončení kopulace .se .reakční směs ještě nějaký čas •dále míchá.

Takto· vyrobená monoazosloučenina podle vynálezu se izoluje obvyklým způsobem, například odpařením nebo sušením neutrálního roztoku získaného při syntéze za rozprašování nebo vysolením solí elektrolytu, jako například chloridu draselného. Získá se žlutý prášek obsahující elektrolyt, který obsahuje sůl .sloučeniny dále uvedeného vzorce s alkalickým kovem, jako. například sůl draselnou:

CH.

| A

2. 3

Tato azosloučeniina podle vynálezu vykazuje jako barvivo velmi dobré vlastnosti, zejména má .velmi dobré vlastnosti barviva reaktivního. vůči vláknům, a postupuje na materiálech uvedených v popisu, jako. zejména na celulózových vláknitých materiálech, jako například na bavlně, pomocí aplikačních a fixačních metod obvyklých v technice, zejména .pomocí metod popsaných a používaných pro barviva reaktivní vůči vláknům, barevně intenzívní, jasná .zelenavě žlutá ^vybarvení a tisky s velmi dobrými stálostmi na světle a s dobrými mokrými stálostmi, jako zejména s dobrou stálostí v prádle, ve valše, v potu a při přebarvování.

Příklad 2

a)

R oztok 39 dílů kyanurchloridu ve ,150 dílech objemových acetonu se za . míchání nechá . přitékat na 300 dílů ledu. Potom se do této suspenze přimíchá asi 1000 dílů objemových vodného, neutrálního. roztoku o teplotě pod 10 °C, který obsahuje 110 dílů aminoazosloučeniny vzorce

Reakční směs se míchá dále ještě asi 4 hodiny při teplotě 0 až 10 °C, až již nelze prakticky prokázat přítomnost aminu. Po dobu celé acylační reakce se hodnota pH udržuje mezi 4 a 5.

ь) ' 2

400 dílů objemových vodného neutrálního roztoku 59 dílů 4-(e-sulfatoethylsulfonyljan^ilinu se vmíchá do .reakční směsi . vyrobené podle odstavce a). Potom se reakční směs zahřívá po dobu 2 hodin na teplotu 40 až 45 °C a pak se dále míchá ještě asi hodin při teplotě mezi 40 a 50 °C, přičemž .se až k dokončení acylační reakce udržuje hodnota pH pomocí hydrogenuhličitanu sodného mezi 4,5 a 6,5.

Monoazosloučenina podle vynálezu vyrobená podle této varianty .postupu se. izoluje obvyklým způsobem, .například .podle údajů uvedených v příkladu 1. Tato sloučenina je . shodná .s .monoazosloučeninou podle vynálezu, která byla vyrobena podle příkladu 1, a má odpovídajícím způsobem tytéž dobré bairvářiské vlastnosti a dobré stálosti jako .sloučenina podle vynálezu, která byla vyrobena podle příkladu 1.

Příklad 3

Za účelem výroby monoazosloučemny podle vynálezu se postupuje podle způsobů uvedených v příkladu 1, nahradí se však tam v příkladu laj používaný 4-(^-sulfatoethylsulfonyl) anilin 156 díly 4-(/j-thiosulfatoethýlsulfonyl) anilinu.

Cí

CM.

^z

CHrS-SO,H

2. 3

NH

Tato sloučenina podle vynálezu vykazuje velmi dobré -vlastnosti jako barvivo a poskytuje například na bavlně pomocí aplikačních a fixačních metod obvyklých v technice pro barviva reaktivní vůči vláknům, zelenavě žlutá vybarvení a tisky s velmi dobrými stálostmi na světle a mokrými stálostmi, jako například s dobrou stálostí v prádle.

Příklad 4

Za účelem výroby monoazosloučeniny poPo' zpracování reakčního roztoku a izolaci monoazosloučeniny se získá prášek obsahující elektrolyt, který obsahuje sůl sloučeniny dále uvedeného vzorce s alkalickým kovem, jako sůl sodnou nebo/a sůl draselnou:

dle vynálezu se postupuje podle způsobů, kteiré jsou popsány v příkladu 2, nahradí se však tam v příkladu 2b) používaný vodný roztok 4-(β-sulfatoethylsulfonyl)anilinu roztokem 39 dílů 4-vinylsulfonylanilinu ve 200 dílech objemových acetonu.

Po zpracování reakčního roztoku a izolaci vyrobené azosloučeniny se získá elektrolyt obsahující prášek, který obsahuje sůl sloučeniny idále uvedeného vzorce s alkalickým kovem, jako například sůl sodnou sloučeniny vzorce

SO₃H

CH = CH^

Tato sloučenina podle vynálezu vykazuje rovněž velmi dobré vlastnosti jako barvivo a poskytuje pomocí aplikačních a fixačních metod, obvyklých v technice pro barviva reaktivním vůči vláknům, například na bavlně, intenzívní, zelenavě žlutá vybarvení a tisky ;s «dobrými stálostmi na světle a s d ob rým i m o kir ý m i s t á 1 os t mi.

Příklad 5

Za účelem výroby monoazosloučeniny po dle vynálezu se postupuje podle způsobů uvedených v příkladu 2, nahradí se však tam v příkladu 2b) používaný vodný roztok 4-(^-sulfatoethylsulfonyljanilinu 46 díly prásko vitého 4- (β-chlor ethylsulf onyl) anilinu.

Po zpracování reakčního roztoku a po izolaci vyrobené monoazosloučeniny se získá prášek obsahující elektrolyt, který sestává ze soli sloučeniny dále uvedeného vzorce s alkalickým kovem, například ze soli sodné nebo/a draselné sloučeniny vzorce

Cl·

Си;С1Tato monoazosloučenina podle vynálezu má jako barvivo· velmi dobré vlastnosti. Pomocí tohoto· bairviva se dosáhne například na bavlně za použití aplikačních a fixačních metod obvyklých v technice pro barvivá reaktivní vůči vláknům, barevně intenzivních, zelenavě žlutých vybarvení s velmi dobrými stálostmi na světle a mokrými stálostmi.

Příklad 6

a)

Roztok s hodnotou pH mezi 6 a 6,5 sestávající z 59,2 dílů 4-(./3-sulf:atoet^llyl·SlUlfo^nyl)anilinu ve 200 dílech vody, se vmíchá do suspenze, která byla získána pomalým přidáváním roztoku 40 dílů kyanurchloridu ve 100 dílech objemových acetonu ke 320 dílům ledu. Po dobu acylační reakce se pomocí hydrogenuhličitanu sodného udržuje hodnota pH mezi 3,5 a 4,5 a teplota se udržuje mezi 0 a 10 °C. Reakční směs se dále míchá při této teplotě, až už nelze prakticky dokázat přítomnost aminu.

b)

1000 dílů objemových vodného, neutrálního roztoku, který obsahuje ·110 dílů aminoazosloučeniny uvedené ve formě vzorce v příkladu 2a), se nechá přitékat k reakční směsi připravené podle shora popsaného odstavce a) a poté se během .2 hodin teplo ta této reakční směsi zvýší na 40 °C. Pomocí hydrogenuhličitanu sodného nebo· uhličitanu sodného se hodnota pH reakční směsi udržuje během celé acylační reakce mezi 4,5 a 6. Reakční směs se dále míchá při teplotě mezi 40 a 60 °C až k praktickému dokončení acylační reakce.

Takto vyrobená •monoazosloučenina podle vynálezu se izoluje obvyklým· způsobem, například vysrážením chloridem draselným z reakčního · roztoku. Po odfiltrování a vysušení a po rozemletí sraženiny se získá žlutý, elektrolyt obsahující prášek, který obsahuje sůl; jako například sůl draselnou, monoazosloučeniny podle vynálezu uvedenou ve formě vzorce v příkladu 1. Pomocí zde popsané varianty postupu vyrobená monoazosloučenina podle vynálezu, která je shodná se sloučeninou popsanou v příkladu 1, vykazuje stejně dobré barvářské vlastnosti a stálosti barevně intenzivních, jasných, zelenavě žlutých vybarvení a tisků, které byly pomocí této sloučeniny dosaženy.

Příklad 7

Za účelem výroby monoazosloučeniny podle vynálezu se postupuje podle způsobů uvedených v příkladu 1, avšak nahradí se v příkladu la) používaná 1,3-diaminobenzen-4-su'lfonová kyselina stejným množstvím l,4-diaminobenzen-2-sulfonové kyseliny. Získá se odpovídající sůl sloučeniny dále · uvedeného vzorce s alkalickým kovem:

Cl·

CH^OSO^H

N~N

OH

COOH která má rovněž velmi dobré vlastnosti jako barvivo. Tato sloučenina skýtá pomocí barvicích a tiskařských postupů obvyklých pro· reaktivní barviva na vláknitých materiálech z celulózy, jako· například na bavlně, barevně intenzívní, jasné, žlutavě oranžové vybarvení a tisky s velmi dobrými stálostmi na světle a s· velmi dobrými mokrými stálostmi, jako s dobrými stálostmi v prádle, ve valše a v potu.

Příklady 8 až 243

V následujících příkladech shrnutých v tabulce se popisují další monoazosloučeniny podle vynálezu, které odpovídají · obecnému vzorci 1, a to .pomocí svých . složek, ze kterých jsou společně se zbytkem kyanurchloridu vystavěny. Tyto· sloučeniny se dají vyrábět z těchto aminosloučenin a kyanurchloridu postupem podle vynálezu, jako například podle některé z variant postupu, které jsou popsány ve shora uvedených příkladech 1 až 7. Uvedené sloučeniny vykazují jako barviva velmi dobré vlastnosti a poskytují na materiálech uvedených v popisu, jako zejména na vláknitých materiálech z celulózy, například z bavlny, barevně intenzívní vybarvení a tisky s dobrými stálostmi v barevném odstínu, který je uveden pro bavlnu u každého příkladu v tabulce.

V těchto příkladech uvedených v tabulce mají symboly Zi až Ze následující významy:

Zi: —SO2—CH2—CHz—OSOsM

Z2: —SO2— CH2—CH2—S—SO3M

Zs: —SO2—CHž—CHa—Cl

Z4: —SOa—CI-I=CH2

Z5: — S · O2— CI12—· C H2—O—CO —CH3

Ze: — S · O2—CHa— C H2—O P O3M2, přičemž M má význam uvedený · v popise.

příklad diaimin obecného vzorce ammosloučenina derivát pyrazolonu barevný číslo H2N—D—NH2 vzorce 8 vzorce 4 odstín

d o <

Ю o

N >CD > cd Й ČD

z—ά l-(4‘-sulfofeinyl]-3- zelenavě žlutý

HpN—6 . -methoxykarbonylpyra-

iprlklad diámin obecného vzorce aminosloučenina derivát pyrazolonu barevný číslo· H2N—D—NH2 vzorce 8 vzorce 4 odstín

				'>ч
4—>		+->	4-·	4—<
Д		д	д	Д
>N	>Й	Д	Я	>Й
>Ф	>ф	>Ф	>ф	XD
Š	, > cd	> cd	> д	£ 03
Д	Д	д	д	д
ф	ω	ф	ф	ф

CD	φ	CD	ф	ф
Ň	Ň	N	N	Ň

(příklad diaímin Obecného vzorce aminos-loučenina derivát pyrazotonu barevný číslo, HzN—D—NH2 vzorce 8 vzorce 4 odstín

		'>>	'>4
4-»	4-»	4-»	4-»	4-»
p	3	_ř ^p	£	Ρ
			>Ν	>Ν
>Ф	>Ф	>Φ	>Φ	>φ
>. čd	>	В	> cd	> cd
Д	β	β	Д	Д
φ	Φ	Φ	03	Φ
Ф	Φ	φ	Φ	Φ
N	Sl	N	SI	N

I II II

		>>
Λ		гД	XJ	гД
+->		-M		4-»	-М
φ		Φ	Φ	Ф M	Ф fd
e	β	Д	? Д	? Й	? д
CO	O	CO O	CO O	CO O	со о
z·?	ιό	77 ^й?	^in	ιή
	Г-Н
й	o	д Й	д о	д 0	д 0
φ	S)	φ N	φ N	CĎ N	φ N
(4-4	cd	«М Cd	«М Ctí	«Μ cd	<М Cd
ó	M	O	О Jd	o	ó и
«4-4	>> ·	4-4 >>	<4—4 ►>»	Ч—1 и>»	СМ ►>*
r—4 S	Ph	3 *	3 *	3	3 *
?.		СЛ	U) 1	СП 1'	ω г
Ti		Ti	Ti	Т<	Ti
'—'			*—'	*—'	’—'
г—1		rd	rd	f rd	rd

eo r-4

4-1 (příklad diamin obecného vzorce aminosloučenina derivát pyrazolonu barevný číslo H2N—D—NH2 vzorce 8 vzorce 4 odstín >ω > ca

a) >ÍO >φ

Ф Ň

1- [ 4‘- (,β-sulfatoethylsul- zelenavě žlutý f omyl )f enyl]-3-methylpyrazol-5-on

CO

Ю co 00 co СЧ bco _xg

4-» сл Ό O +-» ι—I

M £ >N r—H >N cti tl

Tt<

Φ

D t<

O

Ň >

4—1 £ >N

4-* s >N • O 42 tl Čti

I 0П £

0)

O

Ю

CO tl , >>

Λ • >

X

1- [ 4‘- (jS-Jsulřaitoethyl- žlutý sulfonyl) f un,y.l ] -3-muthoxykarbon.y.lpyrazol-5-on

cti o”

S >5 >y

cd d

4-? СЛ Tj ó

4—1 d >N

4-i d >N

4-* d S

>

&J

Tj

cd '—i cd

ω

Tj d o

Jbd c/j >U4 >CJ &

CO Μ* со со

1Л	со	Ьч
со	со	со

ř-ι δ о rQ ' 'Ф £ ’£ ф Ό ’Ф

Ф О ř-ч о

N >

4-> Д >Й

4-» д >N

тз ф σ

Ι—-Ι г-4 &

>С >Q

Д<

со СО

СП

СО

xt*

[klad diaimin obecného vzorce amíinosloučeninia derivát pyrazolonni barevný íslo H?N—D—NH2 vzorce 8 vzorce 4 odstín

< ti ČI		A§
>>ió	>л?	>iA
tí «	Й гЛ	d -η
<D 'd	Ф o	Φ o
	Ч-Ч ň	Q-í Ň
o S	o čd	o cd
он cd		&
>—1 Ph d > .22	P ω a ·-< >>	a >>
Tj >	Tj X	Tj X
дз	o	o
LO 4-»	LO X)	Ю ХЭ
. ~ Ф	- ~ Ui	- f-<
co d	co cd	co cd
,___, p	T²?
rH t?	Т-H có	H co

и m 7 ¹‘ í 3‘,5‘-disulfofenyl ] - zelenavě žlutý

Z __ / 1 -3-methoxykarbonylpy- ^c razol-5-on

CO Tjl Ю

СО Ьч

4-» >N (příklad diamin obecného vzorce arninosloučenina derivát pyrazolanu barevný číslo H2N—D—NH2 vzorce 8 vzorce 4 odstín >ф >

4~i p Я >Ф > cd §

	'>4	'>>
4-»	4—·	4-»


>Ν	>Ν	>Ν
>φ	>Φ	>Φ
>	>	>
cd	Cti	ca
tí Φ	α	Й
φ	φ
φ	φ	φ
		ISI

tSl

г

Ol

X

I

CO >> a o o <+-( 3

СЛ •I—< TJ

I

LO

T

O N čo t4

Он >> £3

4.-03 «

Φ

příklad diamin obecného vzorce amin-oslou-cenina derivát pyrazolonu barevný číslo.· H2N—D—NH2 vzorce 8 vzorce 4 odstín

4rS >ω >

Φ

Д

Φ

NJ

>Φ >

4-»

Д >N

Ч-» Д Я >CD >

Ф Ů Ф Í

М Д >Ν )CD >

Ф

l-(2‘,5‘-disulfofenyl)-3- zelenavě žlutý

-metihylpyrazol-5-on

со χί<

IQ Ю ю со ю ю ιη (příklad diamin obecného vzorce aminosloučeninja derivát pyrazotonu barevný číslo HzN—D—NH2 vzorce 8 vzorce 4 Odstín

>ф > cd č Φ &

>N >0) > cd Čí Φ

	Ί>ϊ
a §	a
φ o g	φ
tw 7 O	Q—<
O ¹ qČ Cd Ю	O «♦H

>> o	či
X N	C/)
о Л	s
' Xí ь	1
a	LO

pyrazol-5-on

CO CD O

Ю 10 CO co co

23199 8 ipríklad diamin obecného vzorce aminoisloučenina derivát pyrazolonu barevný číslo HzN—D—NH2 vzorce 8 vzorce 4 odstín '>4 £ я >CD >

ČD

N

'>S

4-» >N >ω >

φ

N

+>

>N >Φ > cú ri

Čí)

I

CM 2 ri o i

Ю

I 4—¹

H 0) i co t

1- (2‘-chlor-4‘-sulfofeny 1) - zelenavě žlutý

-3-methylpyrazol'5-on

CO co co

Ю	CD
co	CD	CO

(příklad diaimln obecného vzorce aminosl-oučemna derivát pyrazolonu barevný číslo HaN—D—NH2 vzorce 8 vzorce 4 odstín

ipríklad diaimin obecného vzorce amiinosloučemna derivát pyrazolonu barevný ičísla H2N—D—NH2 vzorce 8 vzorce 4 odstín


4-»	4-»	4-»
3	Й	Й
		г-Н
Я	>N	>R
>Ф	>ω	>Ф
>	>	>
Ctí Д	Д д	ctí Д
CD	ф	Ф
Φ	ф	Ф
R	N	N

4>73

>o >

ю

Ό

Φ Ο

3 *5 >Ρ а со σ>

О

О W CM со оо со

231908 (příklad diamin obecného vzorce ammosloučenina derivát pyrazotoniu barevný čísla H2N—D—NH2 vzorce 8 vzorce 4 odstín

4) js >N >ф >

СО

Й

ČD

4£ >Ф >

СО й

CO Φ

OD <XD (příklad diamm obecného vzorce aminosloučenina derivát pyrazolonu barevný číslo: H2N—D—NH2 vzorce 8 vzorce 4 _a odstín,

4-4 >N

4-4 >N co tí


4-J	4-J	4->
£	d	d

>N	>N
>ω	>Φ	>CD
>	>	>
ctí	Ctí	ctí
d	d	d
Φ	Φ	Φ
	r—i
Φ	Φ	φ
N	N	N

CO d Л o	.· ? cm in	< φ CM in	? см in	! CM	O 1 LQ
ř—< ¹	4-<. tz!	1 ¹ . r—4	4L f—<	I 4—*	,_!(
í*'¹?	<4-4 O	44 O	<44 O	«44	O
-¹ ki	Ctí N	Ctí N	Ctí N	cd	N
cm s • Si	d co	d φ	d cd	§	Ctí
0 b	S D	O <44 >4	f-l
£ ctí	<44 >S	«44 >>	<44	ÍX
š £ S Qu 5 >* 5 * d 0 φ	йЯ	d£	d á⁴	3	s
Й >4	cn >4	00 >>	co	З'
Se	3 £		•i4 nd	л 4-4
0) °4.8	-¹ CD 5 В	M		ω
v ř-4 co cd	2½				CO
	t '	(		<
тЧ '	т-1 1	гЧ г-н	ΤΗ >-4 >>	r4	i—4 >»

co O) co co o O)

231998příklad diamin obecného vzorce aminosloučenina derivát pyrazolonu barevný číslo H2N—D—NH2 vzorce 8 vzorce 4 odstín

4-t >N

4—l >N

4—¹

4~» £5 >N

L

Z7 tí¹	>4
> ?
- ^юCM 1	1 Лх.
S S	é' «;
Я s	β d' <4^4
3 &	сл
vž	Ξί
со cd	00~
'ŠT 1
>—*0Q
r“l	т—1

cn CD

Tt< ю

CD CD

CD CD (příklad diaimin obecného vzorce aminosloučenina derivát pyrazolonu barevný čisto HzN—D—N4H2 vzorce 8 vzorce 4 odstín

CO CD o O)

O rH

Ή O rH

CM O (příklad diamin obecného vzorce aminosloučenina derivát pyrazolonu barevný číslo H2N—D—NH2 vzorce 8 vzorce 4 odstín

b* o (příklad diamin obecného vzorce aminosloučenina derivát pyrazolonu barevný číslo! HžN—D—NH2 vzoree 8 : vzorce 4 odstín >N

X§ >

Φ

N * § c? §

4-. ю >>O

N Cd f-4 >. a >4 X

P Φ ew o чн ri cp

Tfi i rH

4-J >N >φ > cd ri

XN

i t-; '

ri

XN

rH o

eQ cd 4tí 'T co

ri

Ю H ? Φ

Ή ?

ri ct>

i Ti < Ή

N ad >. a & X.

uo-g-iozpjÁďÁx

Ti t rH

příklad. diamin obecného vzorce aminosloučenina derivát pyrazolonu barevný číslo H2N—D—NH2 vzorce 8 vzorce 4 odstín

				'>4
Ή	4-»	+»		4—1
Ή	R	R	R	R
r—
>N	>N	>N	>N	>N
>CD	>Ф	>Φ	>D	>Φ
>	>	>	>	>
ctí	cd	d		cg
d	R	d	R	G
CD	ω	φ	Φ	φ

φ	φ	φ	Φ	Φ
N	N	N	N	tí
	b.		h-
i' · ^;	F

0	O	ó·	O	O
XJ	eR	d>	A	j5
c	c	f-l	Cl	h
d	d	d	d	d
d	d	« d	£	¥ β
' 0 co ?	co С	_c0 0 co 0	^co . ?	• o λ φ
j_IO		Λό	Λ-,ιη	K-.LO
—< rL	— —L	Γ—' R--	r⁴ r—<	>—4 j
> φ	O	>? 0	>s O	>? e
d n	R Ň	d N	R Ň	d n
CD d	Φ ca	CD d	Φ R	Φ d
«-Ι t-	«♦-« C	<R <-	‘R C	“d
O >	O >>	ó >>	O >>	O >
*d a	ÍR (¾	a a	ÍR Λ	2d a
d >>	R >>	3 >7	R >*	d >·
ιη X	ω - X	ca x	ω X	ca X
w *	M *		_M ¹	*
		”φ
⁴—'		—
τΗ	rH	rH	rH	rH

31998 příklad diataln obecného vzorce amíaOsloučenma ..... derivát pyrazolonu barevný číslo H2N—D—NH2 vzorce 8 vzorce 4 odstín


	'—V	>	>	>	>
		O	O	O	O
3	4—»	XN	>N	XN	>N
>N	>bJ	Й cd	ti cd	Й cd	. §
>φ	ΧΦ	&		&<	f-4
>	>	o	ó	O	o
td	s	>φ	>ф	>Φ	XD
φ		>	>	>	>
Φ	o»··	cd	cd	od
φ· ' N	Φ Ň	Ή: г—Ч	й		g
		XN	>N	£3·;	>N

o	O	ů	ů	O	O
TQ	X2	XJ	Λ	rQ	XJ .
A	A	e	A	A	A
cd	cd	cd	cd	cd	cď
-W ·. Й	a	Й	!=	Й	Й
Λ ?	Λ ?	°? ⁹	oo 9	A 9 A · ⁹	ώ ?
		ΑιΓ>	JL-n	J-,ιη	A to.
r—< _r2L₁	—1 _ГЛ₁	— f-Lf	—< Λ	П— · Jh	\|—1 1—í
>T O	>> o	> o	> o	>4 o	íx 6
Й Ň	Й я	Й Ň	й N	Й·. N	Й Ň
Φ cd	Φ cd	φ ce	Φ cd	Φ čd	Ф 3
A	«+Н А	«Α A	«W Č-	*3'-A	A
o->	o >>	O >	O >>	O >>	O >>
M a	íO-a	ÍH a	S a	Й · a	» а
3 í>>	3· ř»	3 S·'	3 >	3 · >4	3 >*
ω X	ώ . X	cn X	ω X	cn X	tn X
w *	_ ¹	„ *
Tft
	b—'			'—<-
tH	rH	rH	rH	tH ,	rH

O	rH	CM	CO
CM	CM	CM	CM
rH	rH	rH	rH

tp^lítelad. diatain obecného vzorce aminosloučenina derivát pyrazolonu barevný číslo H2N—D—NH2 vzorce 8 vzorce 4 odstín


>	>	>	>	>	>
o	o	o	O	o	O
>N	>N	>N	>N	>N	>N
cd	§	g cd	g	Д cd	S
Рч		&	řH	Рч	t-l
o	o	o	o	O	ó
>φ	>o	>Φ	)Φ	XD	XD
>	>	>	>	>	>
fd	cd	cd	cd	cd	cd
	3	3	:::3	3	s
w 5Й	>N	>N		Й

0 0	Φ ů
42	45	42	ΰ
Рч	Рч	Рч	Рч
ód	cd	od	Φ
£ 3	£ 3	£ g	g
Λ o	_L 0 °? »	«o ® CO V	cS 9
	Лю	Лю	Лю
_L >> 0		*x o	r- Λ > O
Д N	Д	C ^O	ň si
Φ Ctí	Ф cd	φ ϋ	φ Φ
««Η Рч		4-4 Рч	<t-j Рч
cS >	£ >	о >	o >
Й P<	Λ	ίβ cu	íg (¾
3 &	3 >*	9 ίχ	s >
ω X	ω X	c/3 X	a) X

XT	xl<	x^	xt<
	'—·		*—»
rd	rd	rd	1 rd

I

O £2

Р4 čd £ ^λ o

Рч cd

Λ Λ ^r-1 Ρ^Λ>>“ tí i Φ ι Q— ¹Ο i ÍS 1 i to í

I xr §

I ιο ( r-'d O S5 čd Р» a

X r-l Λ ίχ^ C Φ o

to * xt<

Д o

I LQ r -U o N cd Рч řx X f

xr CM

CO cm o cq

CM ipříklad diamin obecného vzorce aminosloučenina derivát pyrazolonu barevný čísloi H2N—D—NH2 ' vzorce 8 vzorce 4 odstín

319 9’8

> o

É5 >0) > s příklad diamin obecného vzorce aminosloučenina derivát pyrazolonu barevný číslo H2N—D—NH2 vzorce 8 vzorce 4 odstín

i > o

>CD > ίΰ

Я

4-»

O co

N

CO 00

CD	O	tH
00
г—1	r—(	гЧ

příklad diaimin obecného vzorce aminoisloučenma derivát pyrazoloou barevný číslo» H2N—D—NH2 vzorce 8 vzorce 4 odstín

ipríklad diamin obecného vzorce aminoisloučenina derivát pyrazolonu barevný číslo/ HsN—D—NH2 vzorce 8 vzorce 4 odstín


>	>	>	>
o	O	O	o
>Ň	>Ň	>Ň	>Ň
Й	Й	Й	Й
ctí	ctí	ctí	ctí
f-4	P4	ř-4
O	Č)	O	o
>03	>03	>0)	>0)
>	>	>	>
cd	čd	cti	cd
4-»	4-*	4-»	4-»
Й	β	s	β
f4	1—4
	>N	>N	>Ň

> O >Ň Й ctí

>03 § +Й s

CD	O	rd	OJ	CO
T«	IP	LD	IP	IP
rd	rd	rH	rd	v—i

příklad diaimin obecného vzorce aminosloučenina derivát pyrazolonu barevný čísla H2N—D—NH2 vzorce 8 vzorce 4 odstín ·' 319 9 8

příklad diamin obecného vzorce amino.sloučemna derivát pyrazolonu barevný číslo H2N—D—NH2 vzorce 8 vzorce 4 odstín


>	>	j>	>		>
0	o	0	<5	o	O
^>s	>N	>Ň	>sa	>N	>ř3
ri	a	ri	ri	a	ri
cd	cd	cd	cd	ri	ri
		Ui	ř-<		F-I
O	ri	ri	O	ri	ri
>ω		>ω	>ω	>0)	>ω
>	>	>	>	>	>
cd	cd	ri	cd	cd	cd
4->	+-*		4-<	4-»	+-j
ri	jo	ri	ri	ri	ri

*4	*3		*4	Й	>й

ri o in o N cd ř-<

o Λ

OH

on co

ID ipříklad diamin obecného vzorce aminosloučenina derivát pyrazolonu barevný číslo H2N —D---NH2 vzorce 8 vzorce 4 odstín

		*>>
>	>	>	>
0	O	O	O
XŇ	X—l	>Ň	>tM
Й	β	β	β
cd	cd	cd	cd
f-4	μ	μ	μ
O	O	ů	O
XD	xd	>φ	XD
>	>	>	>
cd	>	cd	cd
		μ	M
P	p	P	—3

	*4	>N	MŠJ

>

o β cd >Φ > cd

4-» p

4-»

P

^Ή

N

CO CO

i^^jíklad diaroin obecného vzorce amlnosloučenina derivát pyrazolonu. barevný číslo; HžN—D—NH2 vzorce 8 vzorce 4 odstín

3 1 ГЯ 8 příklad diamin obecného vzorce aminosloučenlna derivát pyrazolonu barevný číslo H2N—D—NH2 vzorce 8 vzorce 4 odstín

co tR

CT)	O	rd	03	CO
IR	00	•«o	00	00
rd	rd	rd	rd	rd

ipř-klad diamin obecného vzorce amin;oslo‘učunin·a derivát pyrazolonu barevný číslo HN—D—NH2 voocee 8 vzorce 4 Octetín >N

4-J r—< >N

O > d Z? ° <

o ΰ ΰ >> —4 ΰ s φ d φ «4-4 o

Й •rH Ό

I in~ £i ^d >

ΧΦ > co

S >s

I

Α η

I

*.n

I

O

Ν ca

I >>

Q

- £ CM Φ Ή* >>U? d Φ 2-4

Ο «Μ

Й ω ΰ

I Ιο

> O >N

OJ

O >

O >S3

O >bq d й

O £ ca >OD > cd -h >N >ф > cti •s >3

ΧΦ > cd +R >Sl >Φ >

<5

>,ιη (5 | &

ί» & >> s Ο 42 _ td CM Čt

CO d Ao i co (5 ω >Μ ο •Μ

Й ω «rH T3

I ΐη *4tí ví ’ >tó ΰ | o N s a >,

O ~ . £ cm co ΰ

Φ <4—l o «η •^φ

Ό

I

UO v^

Ю φ « A S >10 d | o N £ £ & >» g 45 - £ CM M d φ <4—1

O B

Й ω ♦r-4 <n i ΪΩ

Φ oo io oo co co

s	CO	cd	O
co	CO	co	CD
r-4	rH	rH	rH

příklad diamin obecného vzorce amřnosloučenina derivát pyrazolonu barevný číslo H2N—D—NH2 vzorce 8 vzorce 4 odstín

CD příklad diamin obecného vzorce aminosloučenina derivát pyrazolomi barevný číslo H2N—D—NH2 vzorce 8 vzorce 4 odstín

4—· Й й >ф > cti	£ Ó >Sq й 2 О	о >N Й СО ř—ι О
Й	>ф	>ф
ф	>	>
>	Cti	Cti
м	4-J	4-J
ф	д	S
>О	F—1	гМ
		>N

ctí ti O

4-» >N

4—> Й >Ф > ctí 4—¹ >Φ > Cti

>Φ > Cti

5-1

CD XJ

CD

>0) > Cti 4-4 Sl

5Й

I

O <M

I í-i O S ω S г ΐη

OJ >* '—' tí \ ^ωrH см

ст>

СП)Q

CDО rdOJ г—I

OJ	CO	Ti
О	О	ό
OJ	OJ	OJ

přiklaď diamin obecného vzorce amincusloučeinina derivát pyrazolonu barevný číslo H2N—D—NH2 vzorce 8 vzorce 4 odstín.

ОЭ o CM o r4 CM přfláaKl diamin obecného vzorce aminosloučenina· derivát pyrazolonu barevný číslo · HzN.—D—NH-2 vzorce 8 vzorce 4 odstín

CM	00		LO	CD	Ьч
r-i	rH	i—l	rH	rH	rH
CM	CM	CM	CM	CM	CM

t—I CM (příklad diaimm obecného vzorce amínoisloučemnja derivát pyrazolonu barevný čísla H2N—D—NH2 vzorce 8 vzorce 4 odstín

CD	0	r-i	CM	co		m
T—1	CM	Cm	CM	CM	CM	CM
CM	CM	cm	CM	CM	CM	CM

příklad diamin obecného vzorce aminoisloučenina derivát pyrazolomi barevný číslo/ H2N—D—NH2 vzorce 8 vzorce 4 odstín

319'98 příklad diaimin obecného vzorce aminosloučenina derivát pyrazolonu barevný číslo H2N—D—NH2 vzorce 8 vzorce 4 odstín

příklad diamin obecného vzorce aminosloučenina derivát pyrazolonu barevný

Císlo< H2N—D—NH2 vzorce 8 vzorce 4 odstín

к СП CM

СП

CM

СП	0	t—1
СП	Ml	Μ
см	CM	CM

příklad diamin obecného vzorce- ' aminosioučemna derivát pyrazolonu barevný číslo H2N—D—NH 2 vzorce 8 vzorce 4 odstín ^: —h ы ~ ^_ 'X^

4-* d >N

XD X ód d ф ф

'X^

S

X§ X ód d φ ф

Ň

CM c? xr CM

2β

Aplikační příklad 1:

dílů sloučeniny podle vynálezu (ve formě sodné soli) z příkladů 1, 2 nebo 6 se rozpustí spolu s 50 díly močoviny ve 300 dílech vody. Získaný roztok se při teplotě pod 40 °C vmíchá do 400 dílů neutrální, vodné 4'% alginátové záhustky. Potom ise přidá 10 dílů uhličitanu sodného a vše se doplní 4% v-oidinou alginátovou záhustkou na celkové množství 1000 dílů. Směs se dobře promíchá a s takto získanou tiskací pastou se potiskuje bavlněná tkanina, na kterou se po vysušení při 60 °C působí po dobu 5 minut sytou párou o teplotě 100 až 103 °C v pařícím agregátu, který je běžný na trhu. Takto získaný tisk se potom dokončí opláchnutím studenou a horkou vodou, praním pomocí neutrálního pracího prostředku a opětovným vymácháníím ve vodě. Po vysušení zboží se získá barevně intenzívní zelenavě žlutý tisk s velmi dobrou stálostí na světle a s velmi dobrými mokrými stálostmi.

Aplikační příklad 2

Tkanina z mercerisované bavlny se klocuje vodnou barvicí lázní ot teplotě 20 °C při spotřebě lázně 80 %, vztaženo na hmotnost iZboží, přičemž balrvicí lázeň obsahuje v 1 litru 20 g sodné soli áziosloučeniny podle vynálezu z příkladů 1, 2 nebo 6, jakož i 18 g 33% hydroxidu sodného. Kloicovací tkanina se navine na štůček, ten se uzavře do fólie a ponechá se v klidu ležet 8 hodin při teplotě místnosti. Potom se barvení dokončí vymácháníím ve studené vodě, následujícím působením vodné lázně obsahující malé množství kyseliny octové a opětovném vymáchánřm ve studené a v horké vodě. Po vysušení se získá barevně intenzívní zelenavě žluté vybarvení s velmi dobrou stálostí na světle a s velmi dobrými mokrými stálostmi.

Aplikační příklad 3

Na- 100 dílů tkaniny z mercerisované bavlny se působí po dobu 10 minut při teplotě 60 °C v 3000 dílech objemových vodné barvicí lázně, která obsahuje 5 dílů sodné soli sloučeniny podle vynálezu z příkladu 1, jakož i 150 dílů bezvodé sodné soli. Po tomto lOminutovém působení se přidá 15 dílů bezivodého uhličitanu sodného a 4 díly 33% hydroxidu sodného. V barvení se dále pokračuje 60 minut při teplotě 60 °C. Potom se barvicí proces vybarvené tkaniny dokončí obvyklým způsobem, například způsobem popsaným v aplikačním příkladu 2.

Získá se barevně intenzívní, zelenavě žluté vybarvení s velmi dobrou stálostí na. světle a is velmi dobrými mokrými stálostmi.

Aplikační příklad 4

100 dílů vlněné tkaniny se vnese do vodné barvicí lázně o teplotě 40 ^qC, která sestává z 3000 dílů vody, 2 dílů sodné soli sloučeniny podle vynálezu popsané v pří- ⁴ kladu 1, 0,15 dílu adičiního produktu, 12 imol ethylenoxidu s 1 mol stearylaminu, 2 dílů octanu amonného a 2 dílů 60% vodné kyše- < liiny octové. Teplota barvicí lázně se během 30 minut zvýší na teplotu varu a v barvení se potom pokračuje 60 minut při teplotě 100 stupňů Celsia. Po obvyklém vymáchání a dokončení získaného vybarvení vlny vykazuje tato vlněná tkanina barevně intenzívní, zelenavě žlutý barevný odstín s velmi dobrou stálostí na světle a s velmi dobrými mokrými stálostmi.

Aplikační příklad 5

Barví se způsobem uvedeným v aplikačním příkladu 4, vlněná tkanina se však nahradí 100 díly tkaniny z ε-polykaprolaktamových vláken. Získá se rovněž barevně intenzívní, zelenavě žluté vybarvení s dobrými stálostmi při upotřebení.

Podle shora uvedených aplikačních příkladů se dají používat při barvicích a tiskacích postupech také další monoazosloučeniny podle tohoto vynálezu, které jsou zde popsány v příkladech ilustrujících způsob výroby, jakož i v příkladech, shrnutých ve formě tabulky. Analogickým způsobem se dosáhne například pomocí těcbto barvicích a tiskařských metod, které jsou popsány v aplikačních příkladech 1 až 5, s některým dalším barvivém podle předloženého vynálezu rovněž velmi barevně intenzivních vy- <

barvení tisků s dobrými -stálostmi na světle a s dobrými mokrými stálostmi v barevných odstínech, které jsou pro příslušné * příklady provedení nebo pro příklady shrnuté v tabulce vždy uvedeny.

Claims

1. Způsob výroby monoazosloučenin rozpustných ve vodě .obecného vzorce 1

OH s alespoň dvěma skupinami způsobujícími rozpustnost ve vodě, .přičemž

R¹ .zn<am^:eaná. atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až . 4 atomy uhlíku, alkoxyskuipinu s 1 až 4 atomy uhlíku nebo atom chloru,

R² znamená atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku nebo· . alkoxyskupinu s 1 až 4 atomy uhlíku,

D znamená skupinu vzorce

2a nebo 2b . s výjimkou sloučeniny odpovídající .obecnému vzorci 1, v němž Y znamená /-sulfatoethylovou skupinu a tato skupina —SCh—Y je vázána v p-poloze k amiinoskupině, R¹ a R2 znamenají oba. vodík, D znamená zbytek vzorce 2a, R znamená karboxyskupinu a K znamená 2,5-di'sulfofenylový zbytek, vyznačující se tím, že .se sloučenina obecného vzorce II v nichž skupina — SO-M je vždy v ortho-poloze k ázoskupině a

M znamená atom vodíku, .sodíku nebo draslíku,

R znamená methylovou skupinu, karboxyskupinu vzorce —COOM, kde M má shora uvedený . význam, nebo. znamená alkoxykarbonylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku v alkoxylové části, přičemž .symboly R1, R2 a R3 jsou stejné nebo mají vzájemně různé významy;

K .znamená fenylovou skupinu, která je popřípadě substituována 1, 2 nebo· 3 substituenty zvolenými ze skupiny, která je tvořena sulfoskupinou, karboxyskuplnou, sulfamoylovou skupinou, .karbamoylovou skupinou, alkylovou skupinou s 1 až 4 atomy uhlíku, alkoxyskupinou s 1 .až 4 atomy uhlíku a chlorem a popřípadě skupinou vzorce —SO2—Y‘, přičemž

Y‘ znamená /-hydroxyethylovou skupinu nebo skupinu Y dále uvedeného významu, nebo

K znamená mono-, di- .nebo trisulfonaftylový zbytek;

Y znamená vinylovou skupinu nebo ethylovou skupinu, která obsahuje v /--poloze zbytek, který je alkalicky eliminovat teiiný jako aniont,

A znamená skupinu vzorce (a) Ci —-^-hn-d-nh.

N inebo (b) ηαόο nebo znamená vodík, a

R1, R² a Y mají shora uvedené významy, v případě aminu vzorce II, v němž A znamená skupinu . vzorce (a) po jeho diazotaci na diazoniovou . sůl, nechává reagovat .se sloučeninou obecného vzorce III v němž

R a K mají shora uvedené významy a

B znamená atom vodíku nebo znamená skupinu vzorce (b‘j nebo [c‘J

H₂N—D—N=N— (b‘) nebo .

CH

Ct —t^J^NH-D - N-N (c) přičemž, jestliže A znamená .skupinu vzorce [a], pak B znamená atom . vodíku, jestliže A znamená skupinu vzorce ('b), pak B znamená skupinu vzorce - (bj a jestliže A znamená atom vodíku, pak B - znamená skupinu vzorce - (c‘), přičemž se reakční -složky volí tak, -aby - vzniklá azosloučenina odpovídající obecnému vzorci 1 obsahovala alespoň dvě skupiny, - které způsobují rozpustnost ve vodě.

, 2. Způsob- podle bodu 1, vyznačující -se tím, - že se jako výchozí látky použijí odpovídající -sloučeniny obecných vzorců II a III, za vzniku sloučenin obecného vzorce 1, ve kterém jsou -obsaženy alespoň dvě skupiny způsobující rozpustnost ve vodě, s výjimkou -sloučeniny -obecného vzorce 1, v němž K znamená 2,5-disulfofenylovou skupinu, pokud D znamená skupinu -vzorce 2a, definovanou v bodě 1, -a R znamená karboxyskupinu.

3. Způsob podle· bodu 1, vyznačující se tím, že se jako výchozí látky použijí odpovídající sloučeniny obecných vzorců II a III, za vzniku -sloučeniny obecného vzorce 1 s alespoň dvěma - skupinami .způsobujícími rozpustnost ve- vodě, ve kterém

R1 -znamená alkylovou skupinu -s 1 až 4 atomy -uhlíku, alkoxyskupinu -s 1 až 4 atomy uhlíku nebo atom chloru,

R² znamená atom vodíku, alkylovou skupinu -s 1 až 4 atomy uhlíku nebo alkoxyskupinu -s 1 až 4 atomy uhlíku, přičemž -symboly R1, R² a R mohou být navzájem stejné nebo rozdílné, a

Y znamená vinylovou skupinu nebo- ethylovou - skupinu, která - obsahuje v ^-poloze alkalicky eliminovateiný - zbytek ve formě aniontu, nebo ve kterém

R1 a R2 -znamenají - oba atom vodíku a skupina —SO2—Y, kde Y má shora -uvedený význam, je vázána v meta-ipoloze k aminoskupině, -a

D,- R, Κ, M a Y‘ mají významy uvedené v bodě 1.

4. Způsob podle bodu 1 nebo· 3, vyznačující se tím, že se jako výchozí látky použijí odpovídající sloučeniny obecných vzorců II a III za vzniku -sloučenin obecného vzorce 1 -s alespoň dvěma- skupinami způsobujícími rozpustnost ve vodě, ve kterém R1, R2, Y, D a R mají významy uvedené v bodě 1, a K znamená monosulfofenylovou skupinu, 2,4-disulfofenylovou skupinu, 2,5-disulfofenylovou -skupinu, 3,5-disulfofenylovou skupinu, monochlormonosulfofenylovou skupinu, dičhlormonosulfofenylovo-u -skupinu, monomethylmonosulfofenylovou skupinu, imonochlormonomethylmonosulfofenylovou skupinu nebo zbytek obecného vzorce 2c v němž

R1, R2 a Y‘ mají významy -uvedené v -bodě 1 a n znamená -číslo 0 nebo 1.

5. Způsob podle bodu 1 nebo 3- . vyznačující -se tím, že -se jako výchozí látky použijí odpovídající -sloučeniny obecných vzorců II a III, za vzniku -sloučenin obecného vzorce I -s alespoň -dvěma skupinami způsobujícími rozpustnost ve vodě, ve -kterém R1, R² a Y‘ mají významy uvedené v bodě 1 a K znamená zbytek obecného vzorce 2d v němž

R3 a R⁴, které jsou navzájem -stejné nebo rozdílné, znamenají atom vodíku nebo- atom chloru nebo -methylovou -skupinu a

R“ -znamená -sulfoskuplnu nebo skupinu —SO2—Y, ve které Y má shora uvedený význam.

6. Způsob podle bodu 1 nebo 3, vyznačující se tím, že se jako výchozí látky použijí odpovídající sloučeniny obecných vzorců II a III, za vzniku sloučenin obecného vzorce 1 s alespoň -dvěma skupinami způsobujícími rozpustnost ve vodě, ve kterém R1, R2, Y, D a R -mají významy uvedené v -bodě - 1 a K znamená monosulfo-, disulfo- nebo trisulfonaftylový -zbytek.

7. Způsob podle jednoho z -bodů 1 až - 6, vyznačující se tím, že se jako výchozí látky použijí - odpovídající sloučeniny obecných vzorců II a - III za vzniku sloučenin obecné

ho vzorce 1, ve kterém R znamená karboxyskupinu.

8. Způsob /podle jednoho z bodů 1 až 6, vyznačující se tím, že :se jako výchozí látky použijí odpovídající sloučeniny · , obecných vzorců II a III, za vzniku sloučením obecného vzorce 1, ve kterém R znamená methylovou skupinu.

9. Způsob podle jednoho z bodů 1 ' až 6, vyznačující se tím, že se jako výchozí látky použijí odpovídající sloučeniny obecných vzorců II a . III, za vzniku sloučenin obecného vzorce 1, ve kterém R znamená metho xykarbonylovou skupinu nebo ethoxykarbonylovou skupinu.

10. Způsob podle jednoho z bodů . 1 až · 9, vyznačující se tím, že se jako výchozí látky použijí odpovídající sloučeniny obecných vzorců II a III, za vzniku sloučenin .obecného vzorce 1, ve kterém Y znamená vinylovou skupinu nebo výhodně /bsulfatoethylovou skupinu.

11. Způsob podle bodu 1, vyznačující se tím, že se jako výchozí látky použijí odpovídající sloučeniny obecných vzorců II a III, za vzniku sloučenin obecného vzorce

-£

SO.

i *

C

CH^^SO^M v němž ......

M má význam uvedený v bodě 1.

12. Způsob podle bodu 1, vyznačující se tím, že se jako výchozí látky použijí odpovídající sloučeniny obecných vzorců II a III, za vzniku sloučenin obecného vzorce

Cl

N lí ^CHÍ

CH^OSO^

COOH v němž

M má význam uvedený v bodě 1.

13. Způsob podle bodu 1, k výrobě sloučenin obecného· vzorce 1, v němž však Y znamená ethylovou skupinu, která je v β-poloze substituována zbytkem esteru, výhodně sulfatoskupínou, vyznačující se tím, že ve· výchozích látkách uvedených v bodu 1 jeden ze .symbolů Y nebo, oba znamenají β-hydroxyeťhylovou skupinu a získaná azosloučentoa odpovídající obecnému vzorci 1, ve kterém však Y znamená lovou skupinu, se uvádí v reakci s esterifikačním nebo acylačním činidlem, výhodně se sulfatačním činidlem.